Na základě hodnocení a rozebírání jednotlivých kulturních dimenzí se naše dívčí skupina rozhodla pro Hofstedeho dimenzi individualismus vs. kolektivismus. Vedla nás k tomu také jistá zvědavost, jak se tento typ dimenze projevuje u náš či v ostatních státech, co je pro něho typické. Základem této práce je hodnocení a sledování vývoje individualismu v pracovním prostředí ve Velké Británii a jeho srovnání s Hofstedeho dimenzí. Lze říci, že všechny máme společný postoj k individuálnímu stylu, a proto se naše názory střetly u této kulturní dimenze.

Individualismus je charakterizován jako všeobecný a univerzální vyjádření povahy lidské existence. V současné době je pozornost věnována spíše na individuum, na konkrétního jedince. Ten je zahlcen nepřeberným množstvím výrobků, služeb, ale i možnostmi, jak obohatit svůj život, kam ho nasměrovat.

Členové individualistických kultur jsou orientováni přímo sami na sebe. Jejich rozhodování se projevuje na základě jejich mínění. Sám člověk usiluje o dosažení určitých výsledků, ať se jedná o pracovní či školní prostředí a nese za to odpovědnost. Je motivován především individuálními pobídkami. V této dimenzi se očekává, že se bude každý starat sám o sebe a své nejbližší. Předpokládá se, že se jednotlivci řídí svými individuálními potřebami a ekonomickými zájmy. Co se týče vztahů na pracovišti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tak ty jsou vnímány jako oboustranná obchodní transakce, kde každý dosáhne svého. Přijímání a propouštění pracovníků je řízeno na základě jistých pravidel a hlavním kritériem jsou schopnosti a dovednosti pracovníků.

Jakým způsobem se v pracovním prostředí ve Velké Británii projevuje Hofstedeho dimenze individualismu?

Individualismus se jako pojem poprvé objevuje v 18. století u anglických filozofů politiky. Avšak v jejich pojetí ztělesňuje synonymum pro liberalismus. Mezi prvního myslitele, který se systematicky věnoval problematice individualismu, patří Alexis de Toqueville. Tento francouzský politický myslitel a historik ve 30. letech 19. století podnikal cesty do Spojených států amerických. Zdejší demokracii podrobil důkladné analýze a srovnával ji se stavem v Evropě. Během 19. století narůstá v Evropě individualismus. Oslabuje se kolektivní vědomí a posiluje kult individua. K dalším výrazným změnám ve vnímání individualismu dochází při významných událostech, které „mění“ dějiny např. nástup kapitalismu, světové války [1].

Alexis de Tocqueville se také zabýval tím, jak můžou být Angličané tak nesmírně individualističtí a zároveň si potrpět na zakládání různých klubů, asociací a společností. Došel k názoru, že Angličané uzavírají asociace, pokud zjistí, že toho, co potřebují, nemohou dosáhnout individuálním úsilím [9].

Hofstede v 80. letech 20. století udělal první empirickou sondu do problematiky individualismu. Ve firmě IBM analyzoval protokoly zaměstnanců, které se věnovaly otázce hodnotové orientace. V datech za pomoci faktorové analýzy Hofstede objevil čtyři faktory: individualismus vs. kolektivismus, akceptaci sociálně-psychologické vzdálenosti vůči výše postaveným (vzdálenost moci), gender (feminita vs. maskulinita) a vyhýbání se nejistotě. Později Hofstede přidal poslední, pátou kulturní dimenzi – dlouhodobá vs. krátkodobá orientace v životě [1].

„Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe asvou nejbližší rodinu. Kolektivismus, jako jeho opak, přináleží ke společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý život integrováni do silných a soudržných skupin, které je v průběhu jejich životů chrání výměnou za jejich věrnost.„ (Hofstede 2006: 66)

Takhle holandský vědec Geert Hofstede popsal základní rozdíly mezi individualismem a kolektivismem. Pojem individualismus se dá popsat i jako představa, kdy život lidské bytosti náleží člověku samému. Každý jedince si svůj život má vést podle svého vlastního úsudku a řídit se podle svého svědomí. Kolektivismu se dá pochopit i jako myšlenka, že život jedince primárně patří společnosti a jedinec je povinen své hodnoty a cíle vyššímu dobru společnosti [3].

Oproti Hofstedeho dimenzím uvedl holanďan Fons Trompenaars členění do tří skupin problémů a v rámci těchto kategorií identifikoval také sedm kulturních dimenzí. Jedná se o skupiny: vztah k lidem, vztah k přírodě a vztah k času. Kulturní dimenze týkající se vztahu k lidem jsou následující:

• universalismus vs. partikularismus,
• kolektivismus vs. individualismus,
• neutralita vs. emocionalita,
• specifičnost vs. difuznost,
• orientace na přisuzování vs. orientace na dosahování.

Dimenze „orientace na minulost, přítomnost či budoucnost“ se týká vztahu k času a poslední dimenze se týká vztahu k prostředí (přírodě a okolí) [2].

Individualismus se od kolektivismu z hlediska pracovního prostředí liší v tom, že zaměstnavatel nepřijímá pouze jednotlivce, ale osobu, které k té skupině bude patřit. U jednotlivců se předpokládá, že bude jednat v zájmu skupiny bez ohledu na to, zda se jeho zájmy prolínají se zájmy skupiny nebo nikoli. Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem má silné morální aspekty. Je založen na obdobném principu, jako je rodinný vztah se vzájemnými závazky ochrany a loajality [7].

Dimenze individualismus/kolektivismus se dá brát jako stupeň samostatnosti ve společnosti. Řeší základní problém lidských společenství s rozdílným vnímáním mezi posláním jednotlivce versus poslání skupiny. Dle výzkumu byly vyhodnoceny indexy individualismu (IDV) pro 74 zemí a mezi nejvíce individualistické (s nejvyšším IDV) patří: USA, Austrálie a Velká Británie, naopak mezi kolektivistické: Panama, Ekvátor a Guatemala [4].

Mezi hlavní rozdíly individualistických společností na pracovišti patří např.:

• časté změny zaměstnání,
• úkol je důležitější než vztahy,
• management je managementem jednotlivců,
• s každým zákazníkem se zachází stejně (univerzalismus),
• při přijetí nebo povýšení zaměstnance se předpokládá, že záleží pouze na tom, co dotyčný skutečně umí a na příslušných pravidlech,
• zaměstnanci sledují zájmy zaměstnavatele, pokud se shodují s jejich vlastními ekonomickým zájmy,
• vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je založen na smlouvě, která by měla být výhodná pro obě strany [4].

Co se týče působení této dimenze ve Velké Británii, tak Britové jsou obvykle považováni za citově neutrální národ a často je lidé charakterizují jako emocionálně zdrženlivé. Jsou striktní v dodržování osobního prostoru a zbytečně dlouhý oční kontakt může být také brán jako zásah do soukromí či jako hrubé gesto. Z obecného pozorování lze říct, že lidé mají tendenci být více otevření apřátelští spíše mimo Londýn. Veřejné projevy emocí jsou u nich považovány za nevhodné a neprofesionální, zejména v pracovním prostředí. Profesionální hodnost a postavení je ve Velké Británii založeno převážně na úspěchu jednotlivce, již z toho je patrný značný individualismus [8].

Tento druh kulturní dimenze má co dočinění s tím, že se lidé považují spíše za jedince než jako součást skupiny. Britský národ může být popsán jako mírně individualistický. Je to patrné zejména při používání „ich“ formy na rozdíl od používání formy „my“. Britové se cítí pohodlně při přijímání rozhodnutí na vlastní pěst a neváhají přebírat odpovědnost. Za nezbytné nepovažují dosahování konsensu ani kvalitní konzultování. Ačkoli se to může zdát prospěšné, úspora času při rozhodování často vede k významnému zpoždění při řešení problémů. Individualistický přístup lze také spatřovat v roli překladatele. Umějí být neutrální a vyhýbají se přidáváním svých interpretací při vyjednávání nedorozumění [2].

Kvalitativní výzkum – účelem je zjistit motivy, mínění nebo postoj vedoucí ke konkrétnímu chování. Zaměřuje se na příčiny, zjišťuje, proč něco proběhlo, nebo se stalo. Využívají se zde individuální hloubkové nebo skupinové rozhovory a pracuje se zpravidla s menším vzorkem. Zjišťování údajů probíhá ve vědomí nebo podvědomí spotřebitele, proto je často třeba kvalifikovanější soubor tazatelů s psychologickou průpravou. Oproti tomu kvantitativní výzkum má za cíl získání měřitelných číselných údajů. Aby byly výsledky statisticky spolehlivé, je důležité pracovat s velkými soubory respondentů, např. formou dotazníkového šetření, či pozorováním frekvence určitých jevů nebo analýzou sekundárních dat [5].

Mezi výhody kvalitativního výzkumu patří:

• možnost studovat procesy a navrhovat teorie,
• zkoumání fenoménu v přirozeném prostředí,
• hledání lokální příčinné souvislosti,
• schopnost dobře reagovat na místní situace a podmínky,
• možnost získat podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny nebo události.

Oproti tomu nevýhody kvalitativního výzkumu:

• získané znalosti nemusí být zobecnitelné na populaci nebo do jiného prostředí,
• je složité provádět kvantitativní predikce a testovat hypotézy nebo teorie,
• analýza dat a sběr jsou většinou časově velmi náročné,
• závěry mohou být snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi [6].

Respondentem byl zvolen muž z Velké Británie, který je pracovním kolegou jedné z autorek. Robert Press se narodil v Bristolu na jihozápadě Anglie, je mu 47 let a nyní pracuje v Praze v realitní kanceláři. V Anglii žil do roku 2010, po té se přestěhoval do České republiky, kde žije se svou ženou a dvěmi dětmi. Jeho dva bratři žijí stále v Anglii, mají skvělý rodinný vztah a často se navštěvují. Robert je introvertní, realistický a společenský člověk se smyslem pro humor, je velmi komunikativní, avšak individualista. Pracoval ve společnosti Prelon Interactive Boards, zabývající se využitím interaktivních pomůcek pro firmy a školy. Druhým zaměstnavatelem byl Amor Flat Printing and Amcor Flat printing, což je světová jednička v oblasti globálního řešení balení. Nabízí širokou škálu pevných a flexibilních obalů do oblasti potravinářství, zdravotnictví, domácí a osobní péči a tabákového průmyslu.

Typ rozhovoru byl polořízený rozhovor, který probíhal v anglické jazyce. Odpovědi byli poté přeloženy zpět do českého jazyka a následně zpracovány a vyhodnoceny. Rozhovor probíhal ze strany respondenta klidně a pozitivně, v některých situacích byl však protějšek zaskočený otázkou a potřeboval více času na pochopení, důkladné promyšlení a zareagování na otázku. Především u otázek méně konkrétních, ve kterých musel hledat hlubší smysl a význam. Jako typický zástupce rodilého Angličana měl trochu problém s přímostí kladení otázek a necítil se tak pohodlně, jak by tomu bylo při vypracování otázek v klidu domova.

V některých chvílích nebyl tak otevřený, jak bychom čekali, avšak k žádným výrazným problémům nedocházelo. Překvapivým aspektem byl fakt, že respondent nepoložil žádnou otázku dotazující kolegyni, pouze odpovídal na kladené dotazy. Odpovídal však přímo, dostatečně a bylo zjevné, že mu Anglie velmi chybí, v České republice však spokojený je a v této době by nic na své situaci neměnil. Jediný větší zájem projevil na konci rozhovoru, kdy se zeptal, jak budeme se zaznamenanými odpověďmi dále postupovat. Bylo mu odpovězeno a navrhnuto, že mu bude finální práce poskytnuta k pročtení.

Průběh rozhovoru a jeho výsledky byly vyhodnoceny a porovnány s Hofstedeho teorií. Výsledkem byla téměř úplná shoda našeho výzkumu s tvrzením Hofstedeho, jelikož jsou lidé, žijící ve Velké Británii převážně individualisté. Samozřejmě na určité výjimky, kdy by vybraný respondent volil práci v týmu, k této situaci však došlo jen minimálně, celkově u něj převládl individualistický postoj, což se projevilo i při samotném rozhovoru.

V porovnání pracovního prostředí s ostatními zeměmi náš zástupce Velké Británie neshledává výrazné odlišnosti. S povahou nadřízeného měl velké zkušenosti a to jak kladné tak záporné, uvědomoval si však, že vést a řídit lidi, není lehký úkol. Do takovéto vedoucí role by se nechtěl dostat a to především z důvodu obtížného hledání spolehlivých, tvrdě pracujících lidí - zaměstnanců v dnešní době.

Kdyby si mohl vybrat, pracoval by raději v menší firmě, ve které má větší prostor se realizovat, projevovat a mít tak lepší podmínky pro vlastní přístup. Zároveň se mu v takovém podniku lépe pracuje díky kolektivu, který může vzhledem k častému kontaktu lépe poznat.

Lidé z Velké Británie jsou preciznější, pracovitější a jdou si pevně za svými cíli.

[1] BARTOŠ, František. Individualismus a kolektivismus v české populaci a jejich souvislosti s narcismem, Filozofická fakulta UK, středisko empirických výzkumů [online]. Dostupné z WWW:<https://www.sav.sk/journals/uploads/05131044Bartos%20OK.pdf>

[2] HAMPDEN-TURNER, Charles; TROMPENAARS, Fons, Building Cross-Cultural Competence. New Haven: Yale University Press, 2000. 401 s. ISBN 978-0-300-08497-8

[3] Svobodny-svet.cz [online]. Co je to individualismus. Dostupné z WWW: <http://www.svobodny-svet.cz/957/co-je-individualismus.html>

[4] HOFSTEDE, Geert; HOFSTEDE, Gert Jan; Kultury a organizace: Software mysli. Praha: LINDE nakladatelství s. r. o., 2005. 335 s. ISBN 80-86131-70-X

[5] KOZEL, Roman a kol.; Moderní marketingový výzkum. Grada Publishing, a.s.: 2006. 280 s. ISBN 80-247-0966-X

[6] HENDL, Jan; Kvalitativní výzkum. Portál: 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2

[7] GESTELAND, R. R. (1999). Cross-cultural business behavior: Marketing, negotiating and managing across cultures. Copenhagen: Copenhagen Business School Press.

[8] Businessculture.org - UK business culture [online]. Business Communication. Dostupné z WWW: <http://businessculture.org/northern-europe/uk-business-culture/business-communication/>

[9] Britskelisty.cz [online]. Dostupné z WWW: <http://www.britskelisty.cz/9901/19990127d.html>

Interview - Subject - Communication between cultures The questionnaire is anonymous and the information will be used only for the purposes of thesis in Česká Zemědělská Univerzita college.

1) Dokázal byste stručně popsat chování lidí v pracovním prostředí ve VB? Could you concisely describe the behavior of people in the work environment in the UK?

2) Jaký je Váš vztah k individualismu? (potřeba pracovat individuálně..) What is your relation to the individualism? (need to work individually..)

3) Proč preferujete právě individuální (nebo kolektivní) styl? Co Vás k tomu motivuje? Why do you prefer just individual (collective) style? What motivates you to do that? = are you feeling better in ,,collective work“ ?

4) V jakém vztahu se podle Vás k sobě mají lidé na pracoviště ve VB? What kind of relationship do you have to back people to work in the UK? = friendly, helpfully, devotedly, ,,militantly“, unfriendly, competitively …?

5) Jaký je Váš názor na (What is your opinion on): -Měl by být jednotlivec na pracovišti nezávislý na skupině a soustředit se na své cíle? Should individualist be in the work independent on the group and concentrate on own goals?

-Nebo by se měl orientovat primárně na cíle a harmonii uvnitř skupiny? Čím je to ovlivněno? Should person primarily focus on objectives and harmony within the group? What influences it?   6) Existují nějaké nevýhody ve vztahu nadřízeného s podřízeným ve VB? A jaké? Does exist any disadvantages in relation to senior subordinates in the UK? And which ones? = any major, good visible disadvantages compared to Czech Republic?

7) Jsou zde nějaké odlišnosti vůči ostatním evropským státům? Are there –in UK- any differences to another European countries? = can you remember for any major differences in the work environment – UK vs. CZ ?

8) S Vaším individualistickým (kolektivním) přístupem Vám vyhovuje pracovat spíše v menší nebo větší firmě a proč? With your individualistic (collective) approach - suits you rather work in smaller or larger company, and why? = can you fulfill oneself better in smaller / larger company?

9) Jak se podle Vás v současné době ve VB vyvíjí individualismus v pracovním prostředí? How do you think currently develops individualism in the work environment in the UK? = do you think, that almost all people would like to work collectively?



Počet shlédnutí: 41