Kanadská kultura je velmi rozmanitá. Důvodem je velikost země i pestrá skladba tamějších obyvatel, kteří do Kanady přinesli vždy i část kultury své země. V Kanadě žijí lidé původem z Francie, Velké Británie, Číny, Španělska, Polska, Řecka a dalších zemí. To nás vedlo k zamyšlení, jak v takto multikulturní zemi funguje týmová spolupráce, proto jsme si zvolili téma individualismus/kolektivismus v Kanadě. Ze sekundárních dat jsme se dozvěděli, že Kanada, stejně jako Česká republika, patří mezi země spíše individualistické. Na základě těchto informací nás zajímalo, zda tomu tak je i ve skutečnosti.

Jakým způsobem se projevuje týmová spolupráce v Kanadě?

Uznáváný holandský vědec Geert Hofsted identifikoval 5 základních dimenzí charakterizující jednotlivé kultury. Dimenze znázorňují rozdílný pohled na základních parametry života lidi, práce, managementu. [1]

Individualismus je Geertem Hofstedem definován jako „stupeň samostatnosti ve společnosti“ a vyjadřuje, do jaké míry lidé vystupují jako jednotlivci. Objevuje se ve společnostech, kde panují volnější vztahy mezi kolegy. [1] Předpokladem je, že se jedinec nezajímá o ostatní, ale prioritou je on sám a nebo jeho nejbližší, jako například rodina. Takoví jedinci upřednostňují svobodu, nezávislost na organizaci a vlastní uspokojení před loajalitou. Nejčastěji se objevuje u bohatších zemí, jako je Kanada či USA. [5]

Na druhé straně stojí kolektivismus, kdy lidé nejednají samostatně, ale jako členové sociálních skupin. Jedná se o osoby, které o sobě smýšlejí více jako o skupině, než o jednotlivci. Vyznačuje se integrací lidí do stálých a soudružných skupin již od jejich narození. Tyto skupiny je svým způsobem chrání před okolím výměnou za jakousi „věrnost“, kterou k nim chovají. Pro tento druh dimenzované společnosti je typická vysoce kontextuální komunikace. [3 ] S kolektivismem se můžeme setkat například v Japonsku nebo v Číně. [4]

Významným rozdílem mezi individualismem a kolektivismem je i rozdílnost významu dosažené úrovně vzdělání. V individualistické kultuře slouží diplom pro zvýšení sebeúcty jedince, na rozdíl od kultury kolektivistické, ve které je diplom podmínkou pro uznání jedince ze strany společnosti. Pro individualistické kultury je také typické, že při práci jsou vyhledávány průsečíky mezi zájmem obchodní společnosti a zájmem jedince. Na rozdíl od kolektivistických kultur, kde je zájem soustředěn pouze na cíle obchodní společnosti, bez ohledu na zájem jednotlivce. Dalším výrazným rozdílem je i způsob řízení, v kultuře individualistické je kladen důraz na řízení jednotlivců, kdežto v kolektivistické kultuře je charakteristické řízení skupin. [2]

Citace prosím upravte tak, aby odkazovali na to, na co mají..Např. odstavec: Individualismus je Geertem Hofstedem definován jako..načež na konci citace odkazují nejen na něj, ale také na Jasperse a další.

Ke zpracování projektu byl využit kvalitativní výzkum, který se zaměřuje na skutečnost, jak jednotlivci i skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Nevyužívá statistické metody ani techniky jako je obvyklé u výzkumu kvantitativního. Přestože se tohoto výzkumu účastní jen malý počet respondentů, lze z něj získat velké množství kvalitních informací. Výhodou je, že výzkum může probíhat v příjemném prostředí, respondentům je možné otázky dovysvětlit a zároveň lze pozorovat jejich reakce. Nespornou výhodou je zde zpětná vazba. Nevýhodou kvalitativního výzkumu je časová náročnost všech jeho fází (příprava otázek, rozhovor a závěrečné zpracování výsledků).

Vlastní výzkum probíhal otevřenou diskuzí v restauračním zařízení. Respondent je české národnosti, proto rozhovor probíhal v českém jazyce bez jakýchkoliv komunikačních potíží. Veškeré nejasnosti byly později respondentem vyjasněny přes sociální síť Facebook a mobilní telefon. Dotazovaný na otázky odpovídal ochotně, vždy vše pečlivě vysvětlil a celý rozhovor trval zhruba hodinu. Pro rozhovor bylo připraveno 15 strukturovaných otázek, avšak vzhledem k rozsáhlým odpovědím respondenta se jejich počet a struktura v průběhu rozhovoru měnila.

Naším vybraným respondentem byl 23letý student Vysoké školy ekonomické. Ve druhém ročníku bakalářského studia přerušil školu a odjel na 2 roky pracovně do Kanady, konkrétně do města Toronto. Tam pracoval jako asistent majitele fotbalového klubu, jehož náplní práce bylo trénování malých dětí a propagace klubu.

Dotazovaný nám popsal vývoj jeho působení ve firmě od nástupu až po ukončení pracovního poměru. Z počátku neměl příliš velké kompetence, jeho práce se omezovala pouze na trénování dětí, ale postupem času si u zaměstnavatele získával čím dál tím větší důvěru. Za nedlouho začal pořádat schůzky s rodiči dětí a pracovat na propagaci fotbalového týmu.

Respondent dále uvedl, že na pracovišti mezi zaměstnanci panovali rovnocenné přátelské vztahy bez známek jakékoliv diskriminace. Zaměstnavatel pracovníkům zadal úkol a poskytl jim prostor pro jeho zpracování, na kterém se zaměstnanci podíleli kolektivně a měli možnost prosadit své nápady, myšlenky a kreativitu. I přes všechen prostor, který byl zaměstnancům poskytnut, měl konečné slovo zaměstnavatel. Přesto ve valné většině případů vždy došlo ke kolektivnímu rozhodnutí, kdy nadřízený s nápady a návrhy svých zaměstnanců souhlasil.

Přestože na základě sekundárních dat bylo zřejmé, že Kanada patří mezi země s individualistickým přístupem, respondent toto tvrzení vyvrátil. Na základě jeho zkušeností vyplynulo, že v pracovním prostředí v Kanadě převažuje týmová spolupráce (kolektivismus). Jeho tvrzení ovšem může být ovlivněno tím, že pracoval v jedné firmě v určité části Kanady. Protože je Kanada multikulturní zemí, může být v jiné firmě v jiné části Kanady přístup ke spolupráci diametrálně odlišný.

[1] HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha 2007, ISBN 978-80-86131-70-2.

[2] JASPERS, Karl. Otázka viny. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. ISBN 80-204-0244-6

[3] DEVITO, Joseph. Základy mezilidské komunikace, Grada publishing a.s, Praha 2008. ISBN: 978-80-247-2018-0

[4] PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace, Grada publishing a.s, Praha 2010. ISBN: 978-80-247-3069-1

[5] SAADA, Gad, CLEVELANDB, Mark a HOC Luis. Individualism–collectivism and the quantity versus quality dimensions of individual and group creative performance [online]. 2014 [cit. 2015-11-17]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0148296314002872

6. zdroj - autorem není Science Direct, ale autoři Gad Saada, Mark Clevelandb, Louis Hoc. Upravte citaci a doplňte název článku - jinak děkuji za jeho využití



Počet shlédnutí: 10