obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_buddhista._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich

Jsem zen buddhista. Jak a čím se liším od ostatních?

Veronika Horáková, Kamila Matouchová, Barbora Sochrová

Obrázek č.1: Symbol zen buddhismu

1)☯️

Úvod

Zen buddhismus je japonská forma sanskrtského slova dyana, neboli meditace. Je to škola buddhismu, která vychází z mahajánské tradice. Zen buddhismus se vyvinul především v Číně, Koreji a Japonsku, ale dnes má významný vliv například i v Americe a Evropě, kam se rozšířil začátkem 20. století. V současnosti lze nalézt zen centra po celém světě, několik jich je i v České republice.

Práce popisuje historii vzniku zenu, základní myšlenky tohoto směru a jeho nejvýznamnější školy a vysvětluje podstatu zenového učení. Především je však tato práce zaměřena na porovnávání společných a rozdílných znaků v životech zen buddhistů a ateistů v České republice.

Spíše než náboženstvím se dá zen buddhismus označit jako volba životního stylu. Zen buddhismus je totiž svým způsobem ateistický, protože nevyznává žádného boha. Ovlivnil však mnohé lidi v jejich běžných činnostech jako je třeba vaření, ale i například profesionální sportovce, kterým může meditace pomoci při soustředění na jejich výkon.

Cíl práce

Cílem práce je vymezit rozdíly mezi zen buddhisty a ateisty v České republice a zodpovědět tak výzkumnou otázku: Jaké jsou společné a rozdílné rysy života zenbuddhisty a člena většinové společnosti v České republice?

Výzkumnou otázku dále doplňují výzkumné podotázky obsahující jak materiální, tak duchovní aspekty:

Materiálno:

Jaké jsou společné a rozdílné znaky ve způsobu oblékání zen buddhisty a ateisty v České republice?

Jaké jsou společné a rozdílné znaky ve způsobu stravování zen buddhisty a ateisty v České republice?

Jaké společné nebo rozdílné znaky lze nalézt u zen buddhistů a ateistů v České republice v oblasti zábavy a trávení volnéhou času?

Čím se liší či podobají pracovní návyky zen buddhistů a ateistů v České republice?

Duchovno:

V čem se liší či podobá rodinný život u zen buddhistů a ateistů v České republice?

Jsou nějaké společné znaky u slavení svátků a dodržování tradic u zen buddhistů a ateistů v České republice?

V čem vidí smysl života zen buddhista a v čem ateista v České republice?

Jaké hodnoty vyznává zen buddhista a jaké ateista v České republice?

Metodologie práce

Předkládaná práce kombinuje metody kvalitativní s metodami kvantitativními.

Kvantitativní výzkum je prováděn na relativně velkém počtu zkoumaných jedinců, a to v řádech stovek až tisíců respondentů. Pomocí tohoto typu výzkumu můžeme zobecňovat naše nálezy na populaci jedinců či testovat hypotézy. Základní techniky sběru dat pro kvantitativní výzkum jsou dotazníkové šetření a strukturovaný rozhovor. Výhodou kvantitativního šetření je menší časová náročnost způsobu sběru dat, snazší ověřitelnost a srovnatelnost. Naopak nevýhodou je, že výsledky mohou být příliš abstraktní a obecné. 2)

Kvalitativní výzkum probíhá na mnohem méně početném výběrovém vzorku čítajícím několik až desítky osob. Jde o intenzivní šetření, které má za cíl porozumět lidem v sociálních situacích, vysvětlit motivace, potřeby, pocity, přání, názory a postoje respondentů a odpovědět na otázky „proč?“ a „jak?“. Mezi základní techniky kvalitativního výzkumu patří zúčastněné pozorování či různé druhy rozhovorů (kromě strukturovaného). Předností výzkumu je zkoumání problému v přirozeném prostředí a ohleduplnost místních či jiných zvláštností. Naproti tomu často bývá výzkum časově náročný a výsledky a závěry mohou být ovlivněny výzkumníkem. 3)

Ke zjištění informací do výzkumné části práce byl zvolen polostrukturovaný rozhovor. Polostrukturovaný nebo také částečně řízený rozhovor má dopředu dané témata a volně zařazené otázky, u kterých může být pořadí a formulace pozměněna. Výhodou tohoto typu rozhovoru je větší prostor pro vyslovení subjektivních názorů a možnost vyjasnit si nedorozumění v průběhu rozhovoru. Mezi nevýhody lze řadit nutnost pečlivě připravit otázky. 4)

Pro výzkum byli vybráni tři respondenti, dva z řad vyznavačů zen-buddhismu a jeden ze zástupců většiny, tedy ateista. Rozhovory s ateistou a jedním zen buddhistou probíhaly během osobního setkání. Rozhovor s druhým zen buddhistou musel být z časových důvodů proveden pomocí e-mailu. Rozhovory vycházely z předem připravených otázek zaměřených na oblasti materiální (styl oblékání, společenský život, stravování atd.) a duchovní (slavení svátků, dodržování tradic, rodinný život atd.) a dále se rozšiřoval dle potřeby o doplňující otázky. Informace byly zaznamenávány na diktafon a následně písemně zpracovány.

Tabulka 1: Přehled respondentů

Respondent Věk Vyznání Zaměstnání
A39 letzen buddhistaasistent na VŠ
B- letzen buddhistaučitel angličtiny
C28 letateista úvěrový poradce

Literární rešerše

O zen buddhismu bylo napsáno mnoho publikací. Kniha Buddhimus5) z edice Světová náboženství od autorky Madhu Bazaz Wanguové pojednává o buddhismu obecně, ale také o buddhistické škole meditace čchan neboli škole zenu. Autorka v kapitole Škola meditace vysvětluje okolnosti vzniku školy čchan, popisuje její rozšíření a podává základní informace o jejích zakladatelích – mniších Eisajovi a Dógenovi, a o oblibě této škole meditace japonskými válečníky samuraji.

Kniha Zenové učení mistra Lin-Ťiho6) obsahuje podrobný popis mistrova života a učení. Typům takovýchto záznamů se říká jü–lu („zaznamenané řeči“) a následovníci tohoto směru jim dávali přednost před sútrami a scholastickými písmy mahajánového buddhismu a brali je jako pomůcku při hledání a pochopení živého ducha čchanu. Podle experta na čchanovou historii záznamy v této knize reprezentují hlavní a úplné zformulování čchanového myšlení v Číně.

Jak název knihy Moudrosti a příběhy zenu7) od autora Marca Aldingera napovídá, kniha obsahuje desítky krátkých, zen buddhistických koánů (krátkých příběhů, rozhovorů nebo otázek, které nelze racionálně analyzovat a pochopit). Ty mají čtenáře navést na cestu svého vlastního životního hledání.

Kniha Davida Scotta Zen v praxi8) s podtitulem Moudrost v každodenním životě je názorný průvodce, jak praktikovat zen buddhismus. Jednotlivé kapitoly přibližují základní myšlenky zenu, jeho historii a jak ho praktikovat v běžném životě. Zajímavé jsou kapitoly o zenu v domácnosti, tedy jak podle zenu vypadají klasické japonské domovy nebo jak se podle zenu vaří.

S naším tématem nejvíce souvisí kniha Jednota v rozmanitosti: Buddhismus v České republice9) od Jana Honzíka. Autor se v knize věnuje jednotlivým zen školám, které se nacházejí v České republice. Dle slov autora má kniha „vytvářet porozumění a harmonii mezi různými buddhistickými tradicemi, školami a skupinami v České republice a přiblížit čtenářům současnou buddhistickou scénu“.

Ateismem, s jehož představiteli budeme zen buddhisty porovnávat, se zabývá například český sociolog Jan Jandourek ve své knize Vzestup a pád moderního ateismu.10) V knize popisuje vývoj moderního ateismus od jeho vzniku ve starověku, přes jeho masové rozšíření v době osvícenství až po současnost. Ateismus v knize blíže definuje a rozděluje a své teorie doplňuje konkrétními příklady. Autor v knize mimo jiné vysvětluje, jaký vliv na rozšíření ateismu v České republice měla komunistická vláda v dobách Československa.

Vlastní práce

Ateismus obecně

Existuje mnoho různých výkladů, které detailně osvětlují, co to ateismus je a dokládají jeho filosofické ospravedlnění. Ateismus se dá například charakterizovat jako absence víry v existenci bohů. K tomu obecně dochází buď prostřednictvím vlastního promyšleného rozhodnutí, nebo z vnitřní neschopnosti věřit náboženským učením, které se zdají doslova neuvěřitelné a logicky nemožné. Ateisty můžeme rozdělit na dvě skupiny – slabé ateisty a silné ateisty. Slabý ateismus je prostý skepticismus – lidí nevidí žádný důkaz, že Bůh existuje. Někteří lidé jsou ateisty, aniž by měli nějaký konkrétní logický argument, kterým by svůj postoj podpořili. Pro některé je to prostě jen nejpohodlnější postoj, postoj zdravého rozumu, které lze zaujmout. Silný ateismus je přímá držená víra v to, že Bůh neexistuje. Ateismus není prostý nedostatek víry zrozený z prostého ignorování náboženských učení.11)

Zen buddhismus

Vlastnosti, které odlišují zen neboli Čhan od ostatních typů buddhismu, lze těžko slovně vyjádřit. Ostatní školy buddhismu kladou na meditaci stejný důraz jako zen, možná dokonce větší, což by se mohlo zdát, že praktikování formální meditace není pro zen vůbec nezbytné. Základními vlastnostmi zenu je směřování k přímé a otevřené pravdě a nepohrávání si se symboly. Zen, vychází z mahajánské tradice buddhismu, je vyučován v japonských klášterech školy Rinzai i škol Sótó, kde se zaměřují na za-zen a kladou na něj velký důraz. Zásadou výcviku je správné držení těla, správnému dýchání a denně ho provádějí i několik hodin. Provádět zen znamená praktikovat za-zen, ke které škola Rinzai přidává ještě sazen, což jsou opakující se návštěvy u roši (mistra), kde žák předkládá svoje řešení kóánu. Kóan se myslí krátký iracionální příběh zahrnující nelogickou hádanku. 12)

Pro zen je důležité porozumět svému pravému Já. Pomocí zenového učení by měl člověk dosáhnout bodu, kde nejsou žádná slova. Zen je udržováním mysli “nevím“ vždy a všude. 13)

Menší důraz je kladen na studium textů, avšak původní buddhistické sútry v sobě skrývají důležité informace pro všechny. Tradice zenu hlásá, že přímé probuzení není sdělováno prostřednictvím súter, ale bylo předáváno mistrem přímo žákovi.

Zenová meditace

Zenová meditace není ničím neobvyklým. Zen může obsáhnout formální meditaci vsedě, stejně jako jezení, stání, chození či ležení. Pravý zen značí sezení mysli. Je zachování nehybné mysli vždy a všude a není podmíněn žádnou pozicí. 14)

Zazen

Zazen znamená meditaci vsedě a je to klíčová činnost v celém buddhistickém učení, kterou založil Gotamy Šakjamuni.

„V tradici školy Sótó už samotné zaujetí této pozice je smyslem zazenu. Dosažení cíle. Je to had, který se kouše do ocasu … Praktikovat zazen znamená praktikovat Nirvánu.“ 15)

Zásadou je nechat mysl na pokoji, jenom sedět a být přítomen v této činnosti. Důležité je uvědomovat si pozici těla a být si vědom rytmu dechu. Pokud svůj život si uspořádáme tak, že jeho těžištěm bude zazen, pak zcela přirozeně bude zazen součástí našeho dne. 16)

Obrázek č. 2: Pozice zazenu a kinhinu

17)

Počet

Nejvíce následované náboženství světa je křesťanství, ke kterému se hlásí 33% všech obyvatel světa a společně s islámem a hinduismem pokrývají 2/3 veškeré populace na zemi. Ve srovnání se zen budhismem, který má 10 mil. následovatelů a zabírá tak z pomyslného koláče 0,134% můžeme říct, že se jedná o minoritní, nikoliv však nevýznamné náboženství následované v různých koutech světa, včetně České republiky. 18) 19)

Historie

Zen buddhismus vychází z východní větvě Mahajánového buddhismu (Čína, Korea, Japonsko). Podle tradičních záznamů vznikl v Číně na přelomu 5. a 6. století, kam ho podle příběhů přinesl indický mnich Bódhidharma, který je i přes to, že je jeho život opředen mnoha legendami, považován za prvního patriarchu čchanového směru v Číně. Dnes se vědci přiklání k verzi, že je to výmysl pozdější doby, kdy Zen potřeboval historickou autoritu, která by podpořila její tvrzení, že zenová praxe je přímým přenosem zkušenosti od Buddhy samotného.

Původní rozšíření bylo už v období 1. století, kdy se zen buddhismus rozšiřoval díky indickým obchodním cestám. Po příchodu Bódhidharmi v 6. století začalo v Číně postupně vznikat několik odnoží čchanového (v japonštině zenového) učení. Škola čchan neboli zen je známá tím, že zdůrazňuje aktivní výraz uskutečněného osvícení a meditaci nad pasivní teorií doktríny. Proto byl tento směr v Číně tak rozšířen, zen buddhisté dali přednost promluvám čchanových mistrů před sútrami a scholastickými písmy mahajánového buddhismu. Zaznamenané řeči čchanových mistrů sloužily jako pomůcka při hledání a pochopení živého ducha čchanu. Zen buddhismus zde prosperoval až do doby dynastie Ming (1368–1643), kdy začaly vznikat rozdíly mezi různými školami buddhismu a Zen začal pomalu ztrácet na významu.

Později se Zen rozšířil do dalších zemí. V 6. století se rozšiřoval do Koreje, v 11. století díky cestám čínských mnichů do Japonska, kde zejména ve 12. a 13. století dosáhl velkého rozkvětu. Do Japonska přišel Zen v podobě školy Rinzai a školy Sótó. Škola Sótó klade důraz na cvičení zazen a postupné osvícení. Za zakladatele je považován mnich Dógen. Škola Rinzai se vyznačovala strohou praxí, kladla důraz na intuici, cvičení kóanů, na náhlé osvícení. Za zakladatele školy Rinzai je považován mnich Eisaj. Právě díky svému důrazu na kázeň a meditace se škola Rinzai stala brzy náboženstvím samurajů a vedla ke „kultu bojovníka“ a byla označována za „bojový zen“. 20)

Rozdíly a shody v životě ateistů a zenbuddhistů

Vzhled

Z výpovědí námi oslovených respondentů vyplývá, že ani jedna skupina nemá nějaký výrazný styl oblékání, podle kterého by se dala poznat na první pohled na ulici. Všichni tři respondenti se shodli, že záleží při výběru oděvu záleží na příležitosti. Do práce a do společnosti se oblékají slušněji, na doma zase pohodlně. Zen buddhisté se však shodli, že účastníci meditace by si na sebe měli vzít něco pohodlného a tmavého.

„Tak jak se oblékám v běžném životě, tak to s tou vírou vůbec nesouvisí. Na meditaci máme akorát takové pravidlo, že nosíme tmavší oblečení. Většinou černé, jako spíš proto, aby se moc nevytrhávala pozornost. Tím že člověk sedí, protože my meditujeme většinou v sedě s otevřenýma očima.“ (respondent A, zen buddhista)

Oba zen buddhisté při meditaci používají tradiční tmavý oděv.

„Někdo z nás nosí o-kesa, což je tradiční buddhistický oděv, který nosil Buddha. Je příjemné se obléct do o-kesa, není v ní ani horko ani zima.“ (respondent B, zen buddhista)

Stravování

Všichni tři respondenti vypověděli, že žádné výrazné omezení, co se týče stravování, nemají. Zen buddhisté se však snaží jíst zdravě a v klidu, beze spěchu. Všichni tři respondenti jí maso, avšak respondent A býval tři roky vegetarián.

„Snažím se se nepřejídat, snažím se jíst zdravě, v zenu je důležité, abychom se starali o své zdraví, takže ničit si žaludek špatným jídlem nepomůže ani mě ani ostatním.“ (respondent B, zen buddhista)

Zen buddhisté potvrdili, že při meditačních soustředěních před jídlem předčítají nebo recitují verše, díky kterým se mají zamyslet nad jídlem, které se chystají sníst a poděkovat za něj. Běžný jídelníček respondentů se nijak významně neliší.

Společenský život

Co se týče společenského života, tak se všichni tři respondenti shodují, že volný čas rádi tráví ve společnosti partnerky, rodiny či přátel. Respondent A rád navštěvuje přednášky z historie ve Vídni a přednášky z filosofie v Praze a dále se věnuje firmě na výpočty, kterou založil s kamarádem. Všichni respondenti rádi chodí sportovat, do divadla či galerií. Večer zajdou na dobré jídlo a pivo nebo víno do restaurace či do baru.

„Chodím do restaurací, barů, kaváren a samozřejmě i ten společenský život udržuji i díky sportu.“ (respondent C, ateista)

„Večer rád trávím s partnerkou. Rád potkávám zajímavé lidi a rád s nimi popíjím v nějakém milém baru nebo restauraci.“ (respondent B, zen buddhista)

Pití alkoholu nikdo z respondentů neodsuzuje, každý si rád dá jedno nebo dvě piva či vína. Z respondentů kouří pouze ateista a to příležitostně.

Zen buddhisté věnují určitou část svého volného času meditaci, a to jak sami doma, tak v meditačním centru při skupinových meditacích.

Životní hodnoty

Víra pro naše respondenty - zen buddhisty hraje velkou roli. Je to pro ně určitá jistota, na kterou se mohou vždy spolehnout. Zenové meditace pro ně představují způsob, jak se koncentrovat, jak být v tichu a jak být co nejvíce v realitě.

„Ta víra mi připomíná, že není třeba hledat výhody pro sebe.“ (respondent B, zen buddhista)

Zakladní pravidla, kterými se naši respondenti řídí nebo snaží řídit, jsou velmi zajímavá a poučná:

„Snažím se mluvit pravdu a dělat věci pořádně. Jako v čem mě zazen hodně ovlivnil, tak se snažím ty věci, co dělám, dělat pořádně a když něco dělám, tak dělat jen jednu věc a dělat ji naplno.“ (respondent A, zen buddhista)

„Vždycky můžeme začít od nuly. Takže každý okamžik je pro mě příležitost začít znovu. I když nemůžeme popřít vliv minulosti na přítomnost a budoucnost, každý přítomný okamžik je svým způsobem čistý a nezávislý. To je jediný princip, který si znovu a znovu připomínám.“ (respondnet B, zen buddhista)

„Být prostě dobrým člověkem.“ (respondent C, ateista)

Rodinný život

Instituce manželství není ani pro jednoho respondenta nijak důležitá. Záleží na každém, jaký způsob soužití si zvolí.

„Je to jedna z forem života ve společnosti. Každý si může vybrat, jestli chce žít sám, s partnerem, s partnery, v komunitě nebo v manželství, jestli chce děti nebo ne a tak podobně.“ (respondent B, zen buddhista)

Pro zen buddhisty má jejich víra vliv na výběr partnerky, především z důvodů stejných nebo podobných zájmů a z důvodů podobného postoje k životu.

„Nemohl bych žít s někým, kdo je neupřímný nebo otupělý - někdo, kdo se nechal ovládnout trendy nebo názory společnosti a nemá zájem o pravdivý život.“ (respondent B, zen buddhista)

Pro ateistu je důležité, aby si ti dva rozuměli, aby byli nějakým způsobem spříznění.

Děti má zatím jen ateista, ale i zen buddhisté by rádi jednou nějaké měli. K zen buddhismu by je rozhodně nenutili, nechali by je, aby si samy vybraly, jakou cestou života půjdou.

„Určitě jim to ukážu, ale nutit rozhodně nebudu, to je nesmysl.“ (respondent A, zen buddhista)

„Děti bych vedl k pravdě a samy by si vybraly, zda půjdou cestou vědeckého výzkumu, cestou filozofie nebo cestou náboženství nebo vše dohromady… Nebo cestou sportu nebo cestou lásky ke zvířatům.“ (respondent B, zen buddhista)

V případě neposlušnosti dítěte ani jeden respondent lehčí fyzický trest kategoricky neodmítá. To samé se týká názorů na rozvod, antikoncepci a potraty. Podle respondentů je to každého věc a každý si může rozhodnout podle své situace.

„Zen buddhismus nás vychovává k pravdivosti a realismu. Cokoliv reálně funguje a neškodí druhým, je prospěšné. Pokud dítě netrpí, dostane-li lehčí pohlavek nebo symbolicky na zadek, pak proti tomu nic nemám.“ (respondent B, zen buddhista)

Tradice a zvyky

Všichni respondenti, ačkoliv jsou to zen buddhisté a ateista, slaví křesťanské svátky, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce, které se běžně slaví v České republice. Dodržují klasické zvyky, jako je například v případě Vánoc stromeček a na večeři kapr, šupiny pod talířem a podobně.

„Protože nežijeme v Japonsku nebo Číně, ctíme křesťanské svátky jako Vánoce nebo Velikonoce. Jsou to svátky, které nám mají připomínat podstatu našeho života, smysl našeho života. (…) Dělám to, co dělají křesťané kolem mě, když se s nimi setkám. Ale žádné zvyky striktně nedodržuju.“ (respondent B, zen buddhista)

Žádné vyloženě buddhistické svátky naši respondenti z řad zen buddhistů neslaví. Pouze mají určité rituály, které při meditacích dodržují.

„Ta meditace má takovou strukturu, že je nejdříve meditace v sedě, v chůzi, potom v sedě, na konci se zpívají sútry, jsou tam nějaké úklony a jsou tam určitá pravidla. Těch pravidel je několik. Jeden ten význam je úcta k tradici, já vlastně těžím z toho, co ty generace přede mnou nechaly. Druhý význam těch pravidel je udržovat se furt v bdělosti. Třetí aspekt, který bych chtěl zmínit, je, že u nás se sedí čelem ke zdi, takže přesto, že tam sedíme všichni dohromady, vlastně i tak se podporujeme. Dohromady tam sedíme, a přesto jeden na druhého nevidí a vlastně ta meditace je o tom, že člověk se snaží sám za sebe, což je dobrý do života, protože na fůru věcí je člověk v životě sám. Na konci, když proběhne ta meditace, tak se dělají zpěvy, zpíváme dohromady a tam je vlastně ten opačný aspekt, že děláme vše dohromady.“ (respondent A, zen buddhista)

Závěr

Cílem této práce bylo zjistit, čím se liší životy zen buddhistů a zástupce majoritní společnost v České republice, tedy ateisty, zjistit, co mají společného a co odlišného a odpovědět tak na výzkumné otázky.

Materiálno:

Stylem oblékání při běžných příležitostech, tedy například do zaměstnání či ve volném čase, se zen buddhisté a ateista v ničem neliší. Do zaměstnání a při ostatních společenských příležitostech se oblékají formálně a slušně, ve volném čase preferují pohodlné oblečení. Zen buddhisté se při skupinových meditacích oblékají do speciálního tmavého oděvu, takzvaného o-kesa.

Způsobem stravování se obě skupiny také nijak výrazně neliší. Zen buddhisté se snaží snaží jíst zdravě, lehce a v klidu, beze spěchu. Příslušníci obou skupin jedí maso, zen buddhisté však v menší míře.

Ke společenskému životu a trávení volného času obě skupiny přistupují podobně. Rádi si zajdou s přáteli nebo partnerkou na dobré jídlo, zasportovat, do baru či do divadla.

Duchovno

Základním pravidlem, kterým se respondenti snaží řídit, se obě skupiny nijak výrazně neliší. Všechny spojuje to, že se prostě snaží být dobrým člověkem.

Co se týče partnerských vztahů, tak se obě skupiny shodly na tom, že s partnerkou by měly mít hlavně společného zájmy a podobný přístup k životu. Všichni respondenti se shodli, že instituce manželství pro ně není nijak podstatná a důležitá. Shodli se také v otázce potratů, antikoncepce, rozvodů a mírných fyzíckých trestů v případě neposlušnusti dítěte. Ani jeden respodent není zásadně proti.

Přístup ke slavení svátků a dodržování tradic typických pro Českou republiku se u obou skupin nijak neliší, Ačkoliv jsou Vánoce nebo Velikonoce křesťanské svátky, všichni respondenti je slaví a dodržují některé zvyky. Zen buddhisté žádný vyloženě (zen)buddhistický svátek neslaví, dodržují však některé rituály, které provádějí při meditacích.

Seznam použité literatury

Literární zdroje

  • ALDINGER, Marco. Moudrosti a příběhy zenu. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-436-2.
  • HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402.
  • HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. Vyd. 1. Praha: DharmaGaia, 2010. ISBN 978-80-7436-006-0.
  • JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7.
  • LIT - ŤI. Zenové učení Mistra Lin-Ťiho. Vyd. 2. Praha: ADA, Pragma, 1995. ISBN 80-901653-9-7.
  • RADONIČ, Marin. Zenbuddhismus: možnosti výchovy. Brno, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. 82 s. Vedoucí PhDr. Mgr. Antonín Dolák, Ph.D
  • SCOTT, David. Zen v praxi. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2002. ISBN 80-249-0260-5.
  • URBAN, Lukáš. Sociologie trochu jinak. Vyd. 2. Praha: Grada Publishing a.s., 2011. 271 s. ISBN 8024735628.
  • WANGUOVÁ, Madhu Bazaz. Buddhismus. Edice Světová náboženství. Vyd. 2. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-184-0.

Internetové zdroje




Počet shlédnutí: 28

1)
SARASOTA ZEN MEDITATION SOCIETY Peeling back the curtain on the Heart Sutra. [online]. [cit. 31–12–2016]. Dostupný z WWW: <http://www.beachsun.org/the-heart-sutra-explained/>
2)
URBAN, Lukáš. Sociologie trochu jinak. Vyd. 2. Praha: Grada Publishing a.s., 2011. 271 s. ISBN 8024735628.
3)
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402.
4)
SOUCEK, Marty. Typy rozhovorů. [online]. [cit. 10–1–2017]. Dostupný z WWW: <http://epruzkumy.eu/strukturovany-rozhovor/>
5)
WANGUOVÁ, Madhu Bazaz. Buddhismus. Edice Světová náboženství. Vyd. 2. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-184-0.
6) , 20)
LIT - ŤI. Zenové učení Mistra Lin-Ťiho. Vyd. 2. Praha: ADA, Pragma, 1995. ISBN 80-901653-9-7.
7)
ALDINGER, Marco. Moudrosti a příběhy zenu. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-436-2.
8)
SCOTT, David. Zen v praxi. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2002. ISBN 80-249-0260-5.
9)
HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. Vyd. 1. Praha: DharmaGaia, 2010. ISBN 978-80-7436-006-0.
10)
JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7.
11)
Úvod do ateismu. [online].[cit. 12.01. 2017]. Dostupný z WWW: http://holbachia.sweb.cz/texty/jine/uvod.htm
12)
RADONIČ, Marin. Zenbuddhismus: možnosti výchovy. Brno, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. 82 s. Vedoucí PhDr. Mgr. Antonín Dolák, Ph.D.
13)
BUDDHISMUS.CZ. Zen buddhismus. [online]. [cit. 21–12–2016]. Dostupný z WWW: <http://www.buddhismus.cz/zen-buddhismus.html>
14)
SAHN, Seung. Zenová meditace. [online]. [cit. 21–12–2016]. Dostupný z WWW: <http://www.kwanumzen.cz/cz/co-je-zen/zenova-meditace/>
15) , 16) , 17)
ZAZEN.CZ. Co je zazen. [online]. [cit. 21–12–2016]. Dostupný z WWW: <http://www.zazen.cz/#co-je-zazen>
18)
WORLDMETERS. Světová populace. [online]. [cit. 02–1–2017]. Dostupný z WWW: <http://www.worldometers.info/cz/>
19)
PATHEOS. Religion library: Zen. [online]. [cit. 02–1–2017]. Dostupný z WWW: <http://www.patheos.com/Library/Zen>
zs2016/jsem_buddhista._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)