Náboženská společnost svědků Jehovových je po světě známá silnou misijní činností. V České republice je pro svědky typické šíření jejich myšlenek podomními pochůzkami nebo nabízením časopisů s náboženskou tématikou v ulicích měst. V českých zemích se objevila první zmínka o svědcích již v roce 1907. Teprve ale po vzniku Československa docházelo k vyššímu nárůstu jejich misijních aktivit.

K této náboženské společnosti se po celém světě hlásí více než 8 milionů lidí. Mezi svědky Jehovovy se počítají pouze ti, kteří každý měsíc aktivně kážou dobrou zprávu o Božím království. Jsou to jednak pokřtění svědkové Jehovovi a jednak ti, kteří ještě pokřtění nejsou, ale už se se sborem účastní kázání.

Tato předkládaná práce porovnává římskokatolickou církev a Náboženskou společnost svědkové Jehovovi v České republice. Zaměřuje se zejména na rozdíly a podobnosti v rámci duchovní a materiální stránky mezi těmito dvěma náboženskými skupinami. Čtenáři se v této práci dozví, jak se liší způsob života římských katolíků a svědků Jehovových. Práce čtenářům poskytuje informace o původu těchto dvou náboženství a také jednotlivé podobnosti a odlišnosti v životech jejich věřících.

Přestože jsou v České republice majoritní skupinou ateisté, za majoritní skupinu vůči svědkům Jehovovým může být také považována římskokatolická církev. Dle sčítání lidu z roku 2011 se hlásilo k římskokatolické církvi 1 082 463 obyvatel, zatímco ke svědkům Jehovovým se hlásilo pouhých 13 069 obyvatel ¹⁾. Proto můžeme považovat římskokatolickou církev za majoritní skupinu vůči Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi.

Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku týkající se diferencí a podobností mezi svědky Jehovovými a římskými katolíky.

Hlavní výzkumná otázka: Jsem svědek Jehovův v České republice. Jak a čím se liším, a jak zapadám do majoritní římskokatolické skupiny v klasickém životě?

Výzkumnou otázku doplňují výzkumné podotázky, které zahrnují duchovní stránku náboženství, konkrétně zaměřenou na svátky, výchovu dětí, svatby či pohřby a stránku materiální, orientovanou na společenský život a stravování.

Výzkumné podotázky:

Jaké jsou podobnosti a rozdíly ve slavení svátků mezi křesťany a jehovisty v České republice? (Vánoce, Velikonoce)

Jaký je rozdíl ve výchově dětí? (křest dítěte, docházka do mateřské školy, tělesné tresty, antikoncepce)

Jaké jsou podobnosti a rozdíly u křtu, svatby a pohřbu?

Jaké jsou podobnosti a rozdíly ve společenském životě svědků Jehovových a římských katolíků?

Jaké jsou odlišnosti ve stravovacích návycích?

V rámci této seminární práce jsme zkombinovaly kvantitativní a kvalitativní metody sběru dat.

Kvantitativní výzkum popisuje zjištěné skutečnosti pomocí proměnných, které lze vyjádřit čísly. Výhodou kvantitativních metod je reprezentativnost výsledků, jelikož je využívána u výzkumů s velkým množstvím respondentů, kteří jsou dotazováni například skrze dotazník, aby bylo zajištěno, co nejvíce možných odpovědí. Otázky nejsou zaměřeny na názory respondentů a nejdou do hloubky, což vede k lepší ověřitelnosti a srovnatelnosti výsledků. Vzhledem k většímu vzorku respondentů, lze následné výsledky lehce kvantifikovat a zkoumanou skutečnost vyjádřit pomocí statistických metod například v tabulkách nebo grafech. Nevýhodou kvantitativních metod je, že výzkumník nepřijde s ničím novým, může pouze potvrdit nebo vyvrátit již určené teorie. Respondenti jsou tázáni na předem připravené otázky a nemají prostor hovořit o tom, co je podstatné přímo pro ně a nepodělí se tak o jiné zajímavé skutečnosti, které by mohly výzkum obohatit. Další nevýhodami kvantitativních metod je menší flexibilita výzkumu a obtížná zohlednitelnost lokálních a individuálních specifik.

Pro získání podkladů, tedy správných číselných údajů jsme v rámci kvantitativních metod využívaly grafy a tabulky, ze kterých jsme následně vycházely. Terénní výzkum se však opíral především o kvalitativní postupy, protože naším cílem bylo získat výpovědi malého počtu respondentů. Výhodou těchto postupů je získání mnoha informací, protože tématu se lze věnovat hloubkově. Nevýhodou je velká časová náročnost, neboť schůzky s jednotlivými respondenty zabírají mnoho času. Výsledků kvalitativního výzkumu se nedosahuje pomocí statistických procedur, cílem nejčastěji bývá poznat sociální objekt komplexně a do hloubky. Tazatelé se snaží porozumět perspektivě aktéra a proto musí od omezeného vzorku respondentů získat co nejkomplexnější informace. Nevýhodou těchto metod může být ale obtížná generalizace závěrů a opakovatelnost.

Zásadní kvalitativní metodou, kterou jsme si pro sběr informací při terénním výzkumu zvolily, byl rozhovor, během kterého jsme se respondenta dotazovaly přímo. Rozhovor byl veden individuálně, aby se respondenti vyznávající stejné náboženství navzájem neovlivňovali a nebáli se odpovídat otevřeně. Upřednostnily jsme, aby byl rozhovor veden technikou „tváří tvář“, kvůli větší objektivitě. Když nebylo možné se s respondentem sejít osobně, vedly jsme s ním interview přes počítačový program Skype, který umožňuje komunikovat skrze videohovor. Technika rozhovoru „tváří tvář“ pro nás byla přes časovou náročnost přínosem především proto, že respondent nám odpovídal pouze tím, co v danou chvíli věděl, protože neměl možnost si odpovědi dohledat například na internetu. Také považujeme za velkou výhodu takto sledovat emoce, gesta a mimiku respondenta, protože jsme tak viděly, jak se v průběhu rozhovoru cítil. Základní otázky rozdělené do tematických celků jsme měly pečlivě připravené k dispozici již před zahájením rozhovoru, abychom v průběhu netápaly a později nelitovaly, že jsme něco podstatného vynechaly. Abychom mohly rozhovory v průběhu mírně měnit a měly možnost přidat doplňující nebo upřesňující otázky, vybraly jsme rozhovory semistandardizované. Zároveň jsme rozhovory vedly neřízeně, abychom respondentům daly prostor rozpovídat se o tématu, které jim bylo blízké. Výhodou neřízeného rozhovoru je, že se od respondentů můžeme dozvědět zajímavé informace, které nás mohou posunout dále. Během interview jsme si dělaly poznámky, které jsme následně vyhodnotily.

Tabulka respondentů

Tabulka 1: Přehled vybraných respondentů

Jednou z publikací zabývající se křesťanstvím je Světová náboženství v kostce²⁾ od Dr. Seána McLoughlina. Tato encyklopedie je stručným přehledem světových náboženství. Konkrétněji se křesťanstvím zabýval například prof. Otakar Funda v knize Ježíš a mýtus o Kristu ³⁾. Prof. Funda se jako nepředpojatý ateista snaží historicko-kritickou metodou analyzovat různé texty a upozornit na možné interpretace téhož materiálu. Autor ke křesťanství zaujímá filosofický postoj, a touto knihou nastiňuje obraz křesťanství, jeho historii a také Ježíšovo učení.

Náboženské směry přímo v České republice zkoumá religionista Zdeněk Vojtíšek. Uvést můžeme například jeho knihu Encyklopedie náboženských směrů v České republice ⁴⁾, kde popisuje různá náboženství nalézající se na území České republiky. Tato náboženství nejen detailně popisuje, ale uvádí i statistické údaje o členech a další podrobnosti. Představuje nejen ty nejvíce rozšířená náboženství, ale jednu podkapitolu věnuje právě i svědkům Jehovovým, kde také poukazuje na rozdíly mezi jejich vírou a vírou křesťanskou. Vojtíšek říká že: „Základem učení svědků Jehovových je protestantismus s viditelnými stopami probuzenecké tradice. Charakterizuje ho biblický fundamentalismus s řadou prvků, které zdůrazňují odlišnost od křesťanských církví. Ty jsou svědky Jehovovými považovány za nástroj satanův kvůli jejich víře v Boží Trojici, víře v duši, odmítání Božího jména v podobě Jehova, kvůli slavení Vánoc a dalších svátků, kvůli úctě ke kříži a dalším doktrínám a zvyklostem“.

Publikace Svátky světových náboženství ⁵⁾ autorů Kirste, Schultze a Tworuschka se přímo zaměřuje na odlišnosti slavení svátků jednotlivých náboženství. O tradicích svědků Jehovových a nejen o nich se můžeme dočíst přímo na stránkách svědků Jehovových či v jejich vlastních publikacích. Jednou z nich je Zachovávejte se v Boží lásce ⁶⁾, která pojednává o důvodech neslavení tradičních svátků. Jako další můžeme uvést Tajemství rodinného štěstí ⁷⁾, která se zabývá tématem rodina a je jakým si návodem, jak správně žít rodinný život.

Náboženská společnost svědkové Jehovovi vznikla na počátku 70. let 19. století ve Spojených státech amerických. Základy ji v Allegheny, ve státě Pensylvánie, položila skupina věřících, která věnovala veškerý svůj čas studiu Bible. Hlavním představitelem této skupiny a spoluzakladatelem Mezinárodního sdružení vážných badatelů Bible byl Charles Taze Russell. V roce 1879 začal tento kazatel a reformátor vydávat měsíční dodnes vycházející časopis Strážná věž hlásající Jehovovo království (Zion´s Watch Tower and Herald of Christ´s Presence), v roce 1881 se stal spoluzakladatelem a následně prezidentem Sionské traktátní společnosti Strážná věž (Zion´s Watch Tower Tract Society). Společnost byla oficiálně zaregistrována o tři roky později, v roce 1884. Svědkové Jehovovi ovšem za zakladatele jejich společnosti považují ve skutečnosti Ježíše, jelikož je zakladatelem křesťanství. Během svého působení ve společnosti se Taze Russell soustředil především na psaní. Napsal mnoho náboženských knih a článků, z nichž nejvýznamnější se stala šestidílná publikace Studium textů. Již v průběhu Russellova života vzniklo téměř 20 milionů výtisků této knihy a přeložena do jiných jazyků byla distribuována do různých částí světa. Kniha upoutala pozornost čtenářů zejména tím, že v ní byl předpovězen konec světa za 28 let od jejího prvního vydání, tedy v roce 1914. Tento rok se tímto stal pro vyznavače velmi důležitým a zlomovým. Nakonec jak víme, svět roku 1914 nezanikl, ale začala válka, která následně sužovala svět po dobu čtyř let.

Po smrti Taze Russella v roce 1916 nastaly vážné rozpory ohledně vedení společnosti a více jak tři čtvrtiny Biblických studentů (cca 50.000), postupně společnost v letech 1917 až 1931 opustily. Ti vytrvalí, kteří zůstali, nechali roku 1931 pod vedením druhého prezidenta Josepha F. Rutherforda změnit jméno společnosti na svědky Jehovovy, pod kterým působí dodnes. Nové označení sdružení bylo převzato z biblického Božího jména JVHV. Advokát Joseph F. Rutherford během svého působení předpověděl konec světa, který se nenaplnil, kvůli rozepřím s jinými členy přispěl ke ztrátě mnoha stoupenců, byl jednou uvězněn za kritiku účasti Spojených států v 1. světové válce, avšak za celých 25 let, kdy sdružení vedl, stoupl od roku 1920 počet přívrženců téměř šestkrát. Po propuštění z vězení se Rutherford ujal reorganizace společnosti a založil druhý významný časopis Zlatý věk (The Golden Age), který pod názvem Probuďte se vychází dodnes.

Po smrti Rutherforda přebírá prezidentský post společnosti Nathan Knorr. Svědkové Jehovovi se díky propagandám a dobrým reklamám začali masivně rozrůstat. Knorrovou největší chybou nakonec bylo to, že se stejně jako jeho předchůdci pokusil předpovědět konec světa, který měl tentokrát nastat v roce 1975. Stejně jako ostatní prezidenti i on se zmýlil, a protože mnoho stoupenců mu uvěřilo na tolik, že rozprodali svůj majetek a opustili svá zaměstnání, nastal prudký pokles členů.

Prezidentského postu se postupně ujal F. W. Franz a M. Henschel, který byl přinucen abdikovat poté, co začal tvrdit, že v roce 1914 bylo v nebi zřízeno Boží království a Kristus se stal panovníkem na Zemi.

V létě letošního roku 2016 byl tajně zvolen nový prezident Robert Ciranko, který nahradil dosavadního D. A. Adamse. Za člena svědků Jehovových je považován pouze ten, kdo pravidelně každý měsíc káže zprávu o Božím království. Na celém světě káže dnes celkem ve 240 zemích 8.220.105 představitelů této církve. ⁸⁾

Křesťanství je historické náboženství, které vzniklo jako odpověď na specifický sled událostí – mezi nimi především život Ježíše Nazaretského. Život Ježíše Nazaretského značí tradiční počátek křesťanské éry, přičemž datum jeho smrti se klade do doby někdy okolo roku 30–33 našeho letopočtu. Své počátky má křesťanství jakožto reformní hnutí v rámci judaismu a většina jeho prvních konvertitů byli židé. První důležité období dějin křesťanství (cca 100–451), kdy se toto náboženství začalo velmi rychle šířit po celé oblasti Středozemí i za její hranice, se nazývá „patristické období“. Křesťanství se nešířilo silou, jako tomu bylo například u raného islámu. Jedním z primárních mechanismů šíření křesťanství bylo veřejné kázání, s poukazem na význam Pavlových misijních cest, popisovaných ve Skutcích apoštolů. ⁹⁾

Ti, kdo v Ježíše jako Krista uvěřili, se od začátku scházeli a sdružovali ve sborech, pro něž přijali běžné řecké označení ekklésiá, veřejné shromáždění. O vnitřním uspořádání prvních církevních obcí a o jejich vzájemných vztazích se dozvídáme zejména z listů apoštola Pavla. První generace křesťanů předávala svou víru pouze ústním podáním a šířila ji až do vzdálených míst. Bylo potřeba Ježíšovo působení zachytit písemně. Tak vznikl Nový zákon obsahující čtyři evangelia, zprávy o Ježíšově působení, Skutky apoštolů, listy apoštola Pavla, Apokalypsu a Zjevení Janovo. ¹⁰⁾

Později se centrum křesťanství přesunulo do Říma a společným jazykem křesťanů se stala řečtina a později latina. I přes oddělení zůstalo křesťanství s judaismem spjato společnou vírou v jednoho Boha, přijetím bible a navázání na historii Izraele. Křesťanská liturgie také vyplývá z tradice židovské bohoslužby.

Roku 313 zařadil císař Konstantin křesťanství mezi dovolená náboženství. Křesťanství se zároveň upevnilo a vzniklo závazné vyznání víry a církevní organizace. Roku 1054 se křesťanství rozdělilo na východní - pravoslavné a západní - římskokatolické. Tento rozkol nazýváme Velké schizma. Po velkém schizmatu se tedy odštěpila nejvýznamnější starobylá východní církev. Pro některé příslušníky ortodoxních církví je naopak datum velkého schizmatu okamžikem, kdy římskokatolická církev svévolně opustila rodinu pravoslavných církví, když římský patriarchát přerušil křesťanské společenství. ¹¹⁾

Svědkové Jehovovi a římskokatolická církev jsou monoteistická náboženství, která věří v Boha. Obě náboženství také vychází z posvátné knihy Bible, zahrnující Starý i Nový zákon.

Přestože se v mnoha věcech obě církve shodují, ve výkladu některých věcí, se jejich názory rozcházejí. Svědkové Jehovovi se řadí ke křesťanům, avšak nepatří ani ke katolíkům ani k protestantům, jelikož podle jejich přesvědčení určité nauky těchto církví jsou nebiblické. V následující kapitole jsou zmíněné právě ty otázky víry, ve kterých se svědkové Jehovovi a římští katolíci neshodují, přestože vycházejí ze stejné posvátné knihy..

Svědkové Jehovovi uctívají jako jediného pravého Boha a všemohoucího Stvořitele Jehovu, který je pro ně pravým Bohem a Stvořitelem všeho. Bible ukazuje, že lidé si vytvořili mnoho bohů, ale jméno jednoho boha se ve starověkých biblických rukopisech objevovalo mnohem častěji než jiná jména všech bohů dohromady. Jména těchto bohů lze nalézt i v současných překladech, ale Boží jméno, které se v původních rukopisech vyskytovalo vůbec nejčastěji bylo z mnoha překladů vypuštěno. Toto jméno bylo v původním textu uvedeno asi 7 000krát. První část Bible známá jako Starý zákon byla napsána ve dvou příbuzných jazycích - v hebrejštině a aramejštině. Boží jméno se v hebrejštině, která se čte zprava doleva, zapisuje čtyřmi písmeny. V češtině těmto čtyřem písmenům odpovídají souhlásky „JHVH“. Původní samohlásky jsou sice neznámé, ale Boží jméno v podobě těchto čtyř písmen se ve starověkých biblických rukopisech vyskytovalo naprosto běžně. Objevovalo se i jinde, například v církevních budovách. V Češtině se obvykle používá podoba Jehova nebo Jahve. Z toho, že Bůh nechal své jméno zaznamenat do Bible asi 7 000krát, svědkové Jehovovi usuzují, že chce, aby jeho jméno znali a používali. Člověk má podle svědků Jehovových mnoho titulů. Muž může být manželem„, otcem nebo inženýrem, ale má své jméno - například Matěj. Stejně tak Bůh má podle nich mnoho titulů, jako Stvořitel, Všemohoucí nebo Pán. Stejně jako člověk má však jméno, které nemá žádný jiný Bůh. To jméno je Jehova. ^{12) 13) 14)}

Oproti tomu římští katolíci vlastní jméno Boží raději nepoužívají jako výraz úcty vůči samotnému Bohu a raději ho oslovují jeho tituly. Někteří také věří tomu, že Všemohoucí Bůh nepotřebuje být označován vlastním jménem.

Svědkové Jehovovi nevnímají na rozdíl od římských katolíků Ježíše jako všemohoucího Boha, ale i přesto si jej váží a následují jeho učení. Ježíš je svědky Jehovovými nazýván „Božím synem“, neboť byl stejně jako první člověk Adam, stvořen Bohem. Ježíš byl podle svědků Jehovových stvořen dokonce ještě dříve než Adam a jeho život tak údajně začal dlouho předtím, než byl v Betlémě přiveden na svět. Než se Ježíš narodil jako člověk na zemi, žil jako duchovní bytost v nebi. Svědkové Jehovovi věří, že Ježíš přišel z nebe na zem, aby obětoval svůj dokonalý lidský život. ^{15) 16) 17)}

Ježíš je v obou církvích vnímán jako spasitel a zachránce. Svědkové Jehovovi navíc ale věří, že mu byla svěřena autorita nad všemi lidmi a od roku 1914 ho vnímají jako krále Božího království v nebi. ¹⁸⁾

Římští katolíci uctívají v rámci své víry jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě, aniž by směšovali osoby či rozlučovali podstatu. Svatá Trojice je v jejich víře tvořena Otcem (Bůh, stvořitel světa), Božím synem (Ježíš Kristus, vykupitel světa) a Duchem svatým (posvětitel světa). Bůh tedy podle římských katolíků není samostatnou osobou, ale dokonalým společenstvím, věčným sdílením lásky. ¹⁹⁾

Svědkové Jehovovi nauku o Svaté Trojici nepodporují a Trojjedinost popírají. Věří v Boha Jehovu, v Ježíše i ve svatého Ducha, ovšem učení o tom, že jde o tři bohy v jedné osobě, nebo jak někteří tvrdí, že je jeden Bůh ve třech osobách, zavrhují jako naprosto nebiblické. Nepopírají, že Ježíš je Boží syn, ale nevnímají ho jako součást trojice a Duch svatý je pro ně v podstatě neživou Boží silou. ^{20) 21)}

Svědkové Jehovovi věří, že lidé, kteří zemřou, jednoduše přestanou existovat a oni, ani jejich duše, nikam dále neputují. Přestože svědkové Jehovovi popírají existenci pekla, tvrdí, že pekelná muka nejsou biblickou naukou, na nebe věří. Nebe je podle svědků Jehovových duchovní říší, ve které žije Jehova, Ježíš Kristus a věrní andělé. Sídlí zde i skutečná vláda ustanovená Jehovou. Tato nebeská vláda nazývána Boží království jednou podle svědků Jehovových nahradí všechny lidské vlády a uskuteční tak Boží záměr. Svědkové věří, že do nebe bude jednou vzkříšeno přesně 144 000 lidí, jejichž posláním bude společně s Ježíšem vládnout Božímu království. ^{22) 23) 24) 25) 26) 27)}

Římští katolíci vnímají smrt rozdílně, neboť pro ně smrtí vše nekončí a naopak ji vnímají jako přechod k jinému a nesmrtelnému životu. Římští katolíci rozlišují dvě formy života po smrti: jednou je radostný život s Bohem, plný harmonie, bezpečí, svobody, lásky a tou druhou je život bez Boha doprovázený prázdnotou, bezútěšností a nenaplněností. Po smrti se tedy podle okolností rozhoduje, „kam“ bude člověk poslán, zda do nebe nebo do pekla. Nikde není přesně dáno, kdo kam půjde, neboť neexistuje člověk, o kterém by bylo řečeno, že „patří do pekla“ - záleží pouze na rozhodnutí Boha, jestli dotyčného vezme na milost a do pekla půjde. Všichni tak mají úplně stejné šance dostat se do nebe a dojít naplnění svého cíle. I ti nejhorší lidé, kteří ve svém životě páchali zlo, mají šanci svůj život a postoj k Bohu kdykoliv přehodnotit a začít se chovat jinak. Římští katolíci tedy na základě svého učení věří, že do nebe se může dostat každý, kdo si uvědomí své chyby, lituje jich a snaží se je napravit. Záleží proto na jednotlivci, jakou cestou se vydá a jak chce svůj posmrtný život trávit. ²⁸⁾

Římští katolíci vidí v různých předmětech důležitou symboliku. Kříž je symbol křesťanství. Lidé ho nosí na krku, mají ho doma i v kostelech. Katolík neuctívá ten daný předmět, jen ho vnímá jako symbol skrz kterého se může spojit s Bohem. Na mši katolíci přijímají tělo (hostie) a krev (víno) Krista jako symbol připomenutí. Tato mše probíhá v kostele, který slouží pro setkání všech katolíků.

Svědkové Jehovovi neuctívají kříž ani žádné jiné symboly, sochy nebo obrazy. Kříž nevnímají jako symbol Boha, který by se měl uctívat, protože podle Bible Ježíš nezemřel na kříži, ale na kůlu - podle Svědků se tedy praví následovníci poznají skrze obětavou lásku a ne používáním kříže nebo jiného symbolu. Boha se snaží svědkové Jehovovi uctívat následujícími způsoby: modlením se, čtením a studiem Bible, přemýšlením o tom, co se z Bible dozvídají, scházením se, za účelem společného modlení, kázáním dobrých zpráv o Božím království, pomocí těm, kteří jsou v nouzi, stavěním a staráním se o sály Království a dalších budov, které slouží k podpoře jejich celosvětově vzdělávací činnosti a organizací humanitární pomoci při katastrofách. ^{29) 30)}

Ve slavení svátků mezi římskými katolíky a svědky Jehovovi nalézáme velké množství značných rozdílů. Katolíci slaví zejména Vánoce, které jsou spojeny s Ježíšovým narozením a Velikonoce, kdy si věřící připomínají zmrtvýchvstání Páně. Oba tyto svátky jsou sváteční okruhy, tudíž se slaví vždy několik dnů po sobě.

Velikonoce jsou pro mnoho katolíků nejvýznamnějším svátkem v roce. Jedná se o pohyblivý svátek, který nemá přesné datum v kalendáři, ale slaví se dle astronomických pravidel. Katolíci si připomínají Ježíšovu smrt a jeho následné Vzkříšení třetí den po ukřižování. Velikonoční svátky začínají pro katolíky Popeleční středou a končí Bílou sobotou. V tyto čtyři dny se každý den chodí do kostela na bohoslužbu. Poté následuje Velikonoční neděle a Velikonoční pondělí, po kterých přichází Slavnosti Seslání Ducha svatého neboli Letnice. Většina katolíků v období Velikonoc dodržuje také půst.

Symbolem Velikonoc je beránek jako symbol Ježíše Krista, který byl obětovaný jako obětní beran za spásu světa. Dalším symbolem je vajíčko, které značí nový život, a proto lidé na Velikonoce barví kraslice. Z rozhovorů s respondenty také vyplynulo, že mladé dívky i chlapci se po bohoslužbě scházejí, a chlapci s pomlázkami hodují před kostelem.

Oproti katolíkům svědkově Jehovovi tradiční svátky neslaví. Vidí v nich pohanský (nekřesťanský) původ. Svědkové Jehovovi ale v tomto období slaví jiný svátek. Podle židovského kalendáře připadá na 14. Nisan. Tímto svátkem je Památná slavnost (Pánova večeře). V tyto dny si věřící připomínají Ježíšovu smrt, kdy se Ježíš vzdal života ve prospěch lidstva. Připomínka však probíhá naprosto odlišně od tradiční oslavy Velikonoc. Proběhne přednáška, dále koluje víno a nekvašený chléb. Tyto symboly připomínají Ježíšovo tělo a krev. Slavení probíhá stejně jako to slavili křesťané v 1. století.

Vánoce jsou dalším významným svátkem v životě křesťanů. Věřící tak slaví narození Ježíše Nazaretského. Tento sváteční okruh začíná přípravným obdobím, a to čtyři neděle pred Slavností Narození Páně. Ve většině zemí se Vánoce slaví 24. posince, v západních zemích až 25. prosince. Věřící chodí v době svátků do kostela a 24. prosince chodí na půlnoční mši.

Svědkové Jehovovi naopak Vánoce neslaví a žádné zvyky a tradice nedodržují. Opět věří, že Vánoce nevycházejí z učení Krista a jeho učedníci Vánoce také neslavili. Z výpovědí respondentů bylo zjištěno, že podle jejich víry jim Bůh nenařídil, aby lidé slavili jeho narození, o které se žádným způsobem nezasloužil. „To, že by se Ježíšovo narození mělo slavit, není v Bibli nikde zmíněno.“, řekl svůj názor na neslavení Vánoc respondent.

„Volné dny samozřejmě rádi využijeme pro to, abychom je strávili s rodinou. Tradiční zvyky Vánoc ani Velikonoc ale nedodržujeme, protože opět nevycházejí z učení Krista a jeho učedníci to tímto způsobem neslavili. Dárky si dáváme v průběhu roku při různých příležitostech, klidně i jen tak pro radost“, vypráví respondent o slavení Vánoc.

Křest je důležitým milníkem v životě křesťana. V Bibli je někdy přirovnán k pohřbu v tom smyslu, že symbolizuje pohřbení dřívějšího způsobu života a začíná nový život jako křesťan zasvěcený Bohu.

Vlastní křest je modlitba spojená s obřadem ponořením (politím) vodou. Jednoduché gesto je při křtu úzce spojeno s tím, co nám Ježíš Kristus daroval. Je zřejmé, že nestačí jen vnější gesto. Křest je znamením události, která se odehrává hluboko v každém člověku, a kterou se cosi zásadního mění. Křtem je přijímán Kristus do života věřících na základě víry.

Pokřtěn může být kdokoliv, kdo věří v Boha a přijal křesťanskou víru. Pokřtěné ale mohou být i malé děti, avšak musí být splněny některé požadavky (např. u křtu musí být jeho rodiče, kteří slíbí, že se budou snažit pro dítě vytvořit domov, kde se budou ctít základní křesťanské hodnoty). Každé křtěné dítě má svého kmotra. Jedná se o pokřtěného a biřmovaného katolíka, který bude schopen dítěti pomáhat v jeho životních začátcích.

Z výpovědí svědků Jehovových vyplývá, že ve většině případů nechávají křest na rozhodnutí jedince. Proto se křest koná většinou v pozdějším věku, kdy se každý nechá pokřtít až na základě vlastního rozhodnutí. Ježíš byl také pokřtěn až v dospělosti a ne jako malé dítě. Většina dětí z rodin svědků se tak nechá pokřtít až v průběhu dospívání, případně až v dospělosti na základě jejich vlastního rozhodnutí. Například z několika pasáží v Bibli je vidět, že se lidé nechávali pokřtít až na základě hlubšího porozumění: (Skutky 8:12) 12 Když však uvěřili Filipovi, který oznamoval dobrou zprávu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.

„Moje mamka není věřící, ani nikdy nebyla. Já jsem se nechal pokřtít až když jsem cítil, že je správný čas. Bylo to v mých osmnácti. Byl to pro mě velký den. Měl jsem na sobě jen bílou košili a bílé kraťasy. Takhle jsem si měl vlézt do bazénu, kde již čekali dva ze starších, kteří mě pak ponořili do vody“, vypráví respondent.

Kdo chce být pokřtěn, tak musí také splňovat určité požadavky. Měl by mít určité pochopení Bible a držet se zásad v ní obsažených: úmyslně nepoškozovat své tělo například kouřením, nebo opíjením se, žít mravním způsobem života, chovat se poctivě apod.

Ke křtu dochází většinou na tzv. sjezdech, které jsou 3x v roce. Křest je symbolem zasvěcení se Bohu a probíhá úplným ponořením se do vody v předem připraveném bazénku.

Většina dětí z věřících rodin navštěvuje od raného věku mateřské školy. Z výpovědí respondentů vyplynulo, že své děti do mateřských škol určitě dávat budou. Je to totiž součást společenského procesu a děti si tak postupně zvykají na cizí lidi, na stanovení určitého režimu, apod.

Pro děti katolíků neexistují žádné překážky, které by jim bránili dávat dítě do školky, naopak u dětí svědků Jehovových je potřeba na jejich víru předem upozornit učitele. Jelikož svědkové Jehovovi neslaví Velikonoce ani Vánoce, nebudou se tak jejich děti účastnit příprav na některých oslavách.

Svědkové Jehovovi i římští katolíci své děti vychovávají nejčastěji dle zásad Bible a víra je dítěti vštěpována už od útlého věku. Občas ale malé děti zlobí, a tak je nutností dítě plácnout nebo jej okřiknout. Co se týká fyzického trestání dětí, u obou náboženských skupin mají respondenti stejné názory. Děti by samozřejmě neměly být bité za každý prohřešek, který udělají. Bible vybízí, aby rodiče vychovávali děti a ukázňovali je.

„V Bibli není slovo „ukázňování“ pouze jiným výrazem pro trestání. Vztahuje se především na poučování, vzdělávání a napravování. Někdy může být nutné ukáznit dítě i fyzickým trestem, ale nikdy ne s nějakou hrubostí, nebo dokonce s týráním“, říká respondent.

„Církev římskokatolická není v tomto ohledu svolná, nemělo by to být“, tvrdí respondentka římskokatolické církve o názoru na antikoncepci a potrat. Antikoncepce brání početí a podle církevního hlediska je to špatně. Je to zánik života, do kterého zasahuje člověk, a tak by to být nemělo.

Bible podle svědků Jehovových nikde neříká, že manželé musí mít děti. Je to tedy na rozhodnutí každého páru, zda se rozhodnou děti mít a případně kolik. Mohou tedy použít i různé druhy antikoncepce. Potrat je ale brán stejně, jako odnětí jakéhokoli jiného života a v Bibli je zakázán. Život nenarozeného dítěte má tedy stejnou hodnotu jako dospělého člověka.

Svatba je jedním z významných mezníků v životě člověka. Svatba římských katolíků se nejčastěji koná v kostele. U tohoto obřadu nechybí kněz, který novomanžele oddává, dále obřadu naslouchají svědkové, rodiny a přátelé. Nejdůležitější podstatou svatebního obřadu je spojení novomanželů v jeden celek tím, že se vezmou, slíbí si, že spolu budou žít v dobrém i ve zlém a nikdy se nerozvedou. Proslov bývá na konci svatebního obřadu, kněz dává význam zejména tomu, že by novomanželé měli udržovat víru, a ve víře vychovávat své budoucí děti. Musí udržovat také vztah mezi bohem a mezi sebou.

Římští katolíci dodržují nejrůznější tradice a zvyky spojené se svatbou. Nejznámějším příkladem je rozbití talíře. Jeho střepy mají symbolizovat štěstí, společné zametání střepů symbolizuje vůli novomanželů spolupracovat, a hluk, který vychází z rozbitého talíře, by měl odhánět zlé duchy.

Svatba svědků Jehovových se může konat jak na úřadě, tak v Sále Království, což je pro jejich víru typičtější, jelikož se zde často scházejí k uctívání. Součástí svatebního obřadu je slib věrnosti a oddanosti, odpověď na otázku oddávajícího, zda si dobrovolně berou svého partnera, výměna svatebních prstenů, první manželské políbení a podepsání příslušných dokumentů. Jedinou odlišností u svatby svědků Jehovových je vlastní biblický proslov každého z novomanželů. Ten je založen na Bibli a poukazuje na to, že původcem manželství je Bůh. Manželský slib je tedy závazný. Proslov poukazuje dále na lásku a úctu, kterou by si manželé měli projevovat po celý život. Na konci proběhnou manželské sliby a výměna snubních prstenů. Bible poukazuje na trojnásobnou šňůru – manžel, manželka, Bůh. Pokud se manželé řídí Biblickými principy, tak může být jejich manželství pevné a trvalé. (Kazatel 4:12) 12 Kdyby někdo mohl přemoci jednoho samotného, dva by se proti němu mohli spolu postavit. A trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout.

Na otázku, zda si novomanželé mohou vybrat i netradiční místo ke svatbě odpověděl respondent takto: „Ano, svatební obřad nemusí probíhat jenom v Sále království. Záleží na páru, kde chtějí oddat. Většinou to může být i nějaký altánek nebo zámek. Nic výraznějšího, jako třeba svatbu pod vodou nebo v balónu, si nedokážu ani představit.“

Žádné tradiční zvyky se kolem svatebního obřadu nekonají. Konkrétní zvyky jsou ovlivněny kulturou. Pohanské zvyky ale nejsou součástí svatby (např. rozbíjení nádobí, které by mělo přinést štěstí, apod.)

Katolický pohřeb se koná zpravidla ve farním kostele, kde se sejdou pozůstalí a rozloučí se tak se zesnulým mší. Z kostela následuje pohřební průvod na místní hřbitov, kde jsou ostatky zesnulého uloženy do země. Při kremaci se koná pohřeb taktéž v kostele a ostatky s rakví se poté odváží ke zpopelnění. Po zpopelnění ostatků je možné i uložení urny s účastí duchovního. Zda bude zesnulý pohřben do země nebo spálen, určuje rodina a pozůstalí, kteří většinou konají dle posledních přání zesnulého.

Pohřební proslov svědků Jehovových probíhá, pokud je to možné, v sále Království. Nebývá většinou delší než 30 minut. Důraz se klade na naději na vzkříšení, o které Bible hovoří na mnoha místech. Zmíněn je také Boží slib, že Bůh chce na zemi nastolit rajské podmínky, kdy lidé již nebudou umírat. (Zjevení 21:4) 4 A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“

Římští katolíci nemívají žádné zvláštní stravovací návyky, které by museli dodržovat. Jediná tradice, které se drží, je půst, a to většinou na Velikonoce (na Popeleční středu nebo Velký pátek). Někteří lidé dodržují 40denní půst, který neznamená, že by věřící celých 40 dnů nejedli, ale snaží se od určitého jídla postit, odepřít si ho. Před každým jídlem je nutnost se krátce pomodlit a poděkovat za dary v podobě pokrmu. Pokud se sejde rodina, modlí se členové rodiny nahlas a pokřižují se. Pokud katolíci jedí na veřejnosti či s nevěřícimi, provedou si modlitbu v duchu.

V katolické církvi je povoleno pít alkohol s mírou. Je dovoleno pít alkohol při větších příležitostech a oslavách, ale věřící by se neměl opíjet a také by neměl v podnapilém stavu někomu ublížit.

U svědků Jehovových probíhá před každým jídlem modlitba. Uvědomují si, že každé jídlo je darem od Boha. Modlitba může být pronesena nahlas nebo v duchu. Pokud se koná větší rodinná večeře nebo večeře s přáteli, nejstarší ze svědků pronáší modlitbu nahlas za všechny ostatní. Pokud člověk jí sám u stolu, většinou si krátkou modlitbu pronese v duchu, stejně jako to dělají katolíci. Věřící všech církví mohou mít různá omezení ve stravovacích návycích. U svědků Jehovových nám bylo řečeno, že rozhodnutí je na každém jednotlivci. Někteří ze svědků dodržují tradici tím, že nechají vykrvit červené maso, ale dnes již většina svědků tento zvyk nepraktikuje.

„Znám pár lidí, kteří nechávají vykrvit tmavá masa, aby náhodou nepozřeli žádnou krev, kterou my, svědkové Jehovovi, nepřijímáme, a to ani v případě krevní transfuze. Co se týká jídla, já to tak nemám. Je ale pravda, že spíše jím světlé maso, hlavně kuřecí a krůtí a také ryby mám rád“, odpověděl respondent na otázku nějakého omezení ve stravování.

Narozdíl od katolíků svědkové Jehovovi nedodržují žádné půsty během roku, které by měly náboženský podtext. Nic takového Bůh od svědků nevyžaduje.

Svědkové Jehovovi se k otázce alkoholu a kouření staví také velmi striktně. Alkohol se konzumovat smí, ale pouze v rozumné míře. Na mnoha místech je opíjení se v Bibli odsuzováno. (Přísloví 20:1) 20 Víno je posměvač, opojný nápoj je bouřlivý, a žádný, kdo pro něj sejde z cesty, není moudrý. Zároveň ale Bible zcela nezakazuje konzumaci alkoholu v rozumné míře. (Kazatel 9:7) 7 Jdi, jez svůj pokrm s radostí a pij své víno s dobrým srdcem, protože [pravý] Bůh již našel zalíbení v tvých dílech. Kouření je ale v Bibli jasně odsuzováno. Ačkoli Bible o kouření tabáků vysloveně nemluví, tak obsahuje zásady, které poukazují na to, že by se člověk kouření měl vyhýbat. Vedou nás k tomu tři základní zásady: prokazatelně tím poškozujeme naše zdraví, škodíme tím druhým a stáváme se vlastně otroky tabáků. Bible vybízí, aby se lidé těmto zlozvykům vyhýbali. (2. Korinťanům 7:1) 7 Milovaní, když tedy máme tyto sliby, očisťme se od každé poskvrny těla a ducha a zdokonalujme svatost v Boží bázni.

„Samozřejmě, že se občas napiju alkoholu. V létě se mi narodila dcera, a tak jsem si připil s přáteli a s rodinou, ale musí to být v rozumné míře. Nikdy jsem se neopil a nikdo mě domů nikdy netáhnul. To se prostě u nás neděje. Kouření jde úplně mimo mě. Nemám to rád.“, svěřil se respondent.

Každý jednotlivec může svůj volný čas trávit dle svého uvážení tak, aby činnosti nebyly v rozporu s jeho vírou. Lidé se ve svém volném čase nejčastěji schází s přáteli, s rodinou, nebo svůj čas tráví rekreací v přírodě, odpočinkem nebo sportem. Mimo tyto aktivity křesťané část svého volného času tráví v kostelech.

Svědkové Jehovovi mimo běžné aktivity věnují svůj volný čas společným shromážděním spolu s dalšími Svšdky, a poté se zúčastňují hovorů s druhými lidmi. Společně pak probírají tématiky všedního života ve spojení s Bohem.

Obě sledované skupiny věřících se mohou chodit bavit s přáteli do různých podniků. Jejich víra jim takové aktivity nezakazuje. Vždy však musí vzít v potaz, jaká společnost se v podniku vyskytuje, a jak konkrétní podnik vypadá. Nepůjdou tak například do baru, který je znám tím, že se tam objevují drogy, nebo že je v podniku provozována nemravnost.

Cílem naší práce bylo zjistit, jak a čím se liší život svědků Jehovových od majoritní skupiny věřících v České republice - římských katolíků. I přes to, že víra obou náboženství vychází z Bible, a obě náboženské skupiny věří v Boha, jsou tyto skupiny od sebe v určitých věcech odlišné.

Největšího rozdílu si všímáme především ve slavení tradičních svátků, jako jsou Vánoce a Velikonoce. Jehovisté jsou mezi lidmi známí tím, že Vánoce ani Velikonoce neslaví, protože v nich vidí pohanský a nekřesťanský původ. Pro katolíky jsou tyto svátky naopak velkou událostí v roce, která jim připomíná život Ježíše Krista.

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi je méně známým a tradičním náboženstvím v České republice. Jejich běžný život ale není výrazně odlišný od římských katolíků. Mezi hlavní odlišnosti můžeme zařadit zejména fakt, že tato náboženství vychází ze stejné knihy - Bible, ale každá skupina věří v jiného Boha, kterého také uctívají jinými způsoby a tradicemi.

Svědci Jehovovi se setkávají na shromážděních v Sálech Království, oproti tomu katolíci se scházejí na mších v kostelech. Rozdílné je také samotné setkávání a modlitby. Mši vede kněz, kterému katolíci naslouchají a zároveň se také modlí. Jehovisté většinou na shromážděních debatují na určité téma, které dávají do souvislosti s Bohem Jehovou (např. výchova dětí v rodinách svědku Jehovových, stravování svědků Jehovových, apod.).

Katolíci používají různé předměty jako symboly Boha, které u Jehovistů nenajdeme. Ve společenském životě těchto dvou skupin také moc rozdílů není, jelikož věřící obou náboženství se musejí chovat tak, aby neporušovali svou víru a nekonali v rozporu s Bohem.

V otázce rodinného života nejsou viditelně velké rozdíly. Nicméně odlišný náhled mají tyto dvě skupiny na antikoncepci a potrat. Potrat je v obou případech nepřípustný, jelikož není dovoleno brát člověku bezdůvodně zdravý život. Svědci Jehovovi jsou ale v otázce antikoncepce svolní a tvrdí, že Bůh antikoncepci, jako prostředek k zabránění početí, nezavrhuje. Katolíci antikoncepci nepovolují, protože brání početí nového života.

Slavení svátků:

Jaké svátky slavíte?

Slavíte Velikonoce? Pokud ano, jak?

Dodržujete nějaké velikonoční zvyky? Jaké?

Slavíte Vánoce? Pokud ano, jak?

Dodržujete nějaké vánoční zvyky? Jaké?

Jaký svátek je pro Vás nejvýznamnější? Proč?

Výchova dětí:

Křtili jste nebo budete jednou křtít své dítě/děti? Jaký to pro Vás má význam? Kdy ke křtu dochází?

Dali jste nebo budete jednou dávat své dítě/děti do mateřské školy?

Dovoluje Vám vaše víra fyzicky trestat Vaše dítě/děti?

Jaký názor máte na antikoncepci a potrat? Schvaluje je Vaše víra?

Svatba:

Jak probíhá svatba svědků Jehovových/římských katolíků?

Jak vypadá svatební proslov? Je něčím výjimečný oproti ostatním?

Kdo oddává novomanžele?

Kde svatba tradičně probíhá? Můžete si vybrat i netradiční místo ke sňatku?

Jaké tradiční zvyky jsou součástí svatby svědků Jehovových/římských katolíků?

Kdo svatbu platí?

Pohřeb:

Jak probíhá pohřeb svědků Jehovových/římských katolíků?

Stravovací návyky:

Máte nějaké omezení týkající se stravování? Jíte veškeré druhy masa?

Probíhá před jídlem modlitba?

Je pro Vás podstatné, aby se u stolu sešla celá rodina?

Dodržujete některé půsty během roku (z náboženského důvodu)?

Jak se stavíte k otázce alkoholu a kouření?

Společenský život:

Jak vypadá Váš volný den?

Jak a čím naplňujete svůj společenský život?

Dovoluje Vám víra chodit se bavit do klubů/barů?

Co Bible doopravdy říká?. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. 2005.

FUNDA, Otakar Antoň. Ježíš a mýtus o Kristu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1276-8.

KIRSTE, Reinhard, Herbert SCHULTZE a Udo TWORUSCHKA. Svátky světových náboženství. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-588-7.

KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Vyd. 2. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2015. ISBN 978-80-213-2551-7.

MCGRATH, Alister E. Dějiny křesťanství - úvod. Praha: Volvox Globator, 2014. Diagramma. ISBN 978-80-7511-081-7.

MCLOUGHLIN, Seán. Světová náboženství v kostce. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2005. V kostce (Rebo). ISBN 80-7234-446-3.

Tajemství rodinného štěstí, Wachtturm Bibel- und Traktat-Gesellschaft der Zeugen Jehovas, e.V. , Selters/Taunus, 1996.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1.

Zachovávejte se v Boží lásce. New York: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. 2008.

Boží Království - Nadřazené v každém ohledu. Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/publikace/casopisy/w20060715/bozi-kralovstvi-je-nadrazene/

Co je Boží království? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/co-je-bozi-kralovstvi/

Co je peklo? Je to místo věčných muk? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/co-je-peklo/

Co se s člověkem stane, když zemře? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/kdyz-clovek-zemre/

Duch svatý – co to vlastně je? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/co-je-duch-svaty/

Je Bohem Ježíš? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/je-bohem-jezis/

Je Bůh Trojice? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/trojice/

Ježíš - Odkud přišel?. Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/publikace/casopisy/wp20110401/odkud-prisel-jezis

Kdo je Ježíš Kristus? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/publikace/knihy/co-bible-rika/kdo-je-jezis-kristus/

Kdo jde do „pekla“? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/kdo-jde-do-pekla/

Má Bůh nějaké jméno? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/bozi-jmeno/

Má Bůh nějaké jméno? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/publikace/knihy/dobra-zprava-od-boha/kdo-je-buh/video-bozi-jmeno/

Měli bychom uctívat obrazy a sochy? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/meli-bychom-uctivat-obrazy/

Náboženská společnost a stát: Historie svědků Jehovových v Československu. Strážná věž.cz [online]. [cit. 2016-11-12]. Dostupné z: http://www.straznavez.cz/Zdomova/NSaStat/NSaStatObecnyvyvoj.htm

Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu. Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2016-11-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

Proč Bůh poslal Ježíše na zem? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/publikace/casopisy/wp20121201/proc-buh-poslal-jezise-na-zem/

Proč je Ježíš označován jako Boží Syn? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/otazky/jezis-bozi-syn/

Proč Svědkové Jehovovi nepoužívají k uctívání Boha kříž? Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/proc-nepouzivate-kriz/

Smrt, posmrtný život. Víra.cz: Z víry čerpat sílu k životu [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Smrt-posmrtny-zivot.htmll

Trojice (nejsvětější). Pastorace.cz: Podklady pro pastoraci a duchovní život [online]. [cit. 2016-12-19]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/Vecny-rejstrik/Trojice-nejsvetejsi.htmll

Počet shlédnutí: 327