obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_katolik.jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich

Hlavní odlišnosti mezi životem katolíka a většinou společností?

Kristina Nesterenko, Nikola Pokorná, Klára Prunerová

Úvod a cíl práce

Česká republika má složitou náboženskou historii, její kořeny jsou úzce spjaty s křesťanstvím. Ačkoliv je v současné době Česká republika státem, ve kterém většina obyvatel nedeklaruje svou příslušnost k náboženství a většinou se hlásí k nevěřícím, tak i přes to křesťanské povědomí stále převládá u většiny českého obyvatelstva.

Dominantní postavení na území Česka má katolicismus, k němuž se hlásí kolem jednoho milionu obyvatel. V naší práci se z materiálního úhlu pohledu zaměříme na odlišnosti katolíků od ateistů, pokusíme se vyjádřit rozdíly v rodinném a osobním životě, ve stravovacích návycích a trávení volného času.

Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku: Jaké jsou hlavní odlišnosti mezi životem katolíka a většinovou společností v ČR? a vytvořit obraz věřícího katolíka v komparaci s ateistickou většinou většinovou společností.

podotázky:

  1. Jaký vliv má víra na osobní a rodinný život?
  2. Jaký je váš vztah k symbolům víry?
  3. Jak se liší způsob stravování katolíků od ateistů?
  4. Jaké zvyky a tradice dodržují katolíci s ateisty a v jakých se naopak jejich dodržování liší?
  5. Jakým způsobem tráví katolík svůj volný čas ve srovnání s většinovou společností?

Metodologie

Pro tuto práci byla zvolena kombinace dvou metod sběru dat. Každá z těchto metod má své výhody i nevýhody. Obecně platným pravidlem pro kvalitativní výzkumnou metodu je mnoho informací o velmi malém počtu jedinců a je založena na indukci. Mezi výhody kvalitativní výzkumné metody lze zařadit vysokou validitu a mezi nevýhody nízkou reliabilitu. Kvalitativní výzkum pracuje s polostandardizovanými či nestandardizovanými metodami. Proto je jeho reliabilita velmi nízká až nulová. Kvantitativní výzkumná metoda je založena na dedukci a za její hlavní rys lze považovat omezený rozsah informací o velice větším počtu jedinců. Pro tuto metodu je výhodou vysoká reliabilita a nízká validita naopak nevýhodou. 1) Pro ucelení informací a získání všeobecného přehledu o zkoumané problematice byla využita kvantitativní metoda výzkumu, a to prostřednictvím studia statistických údajů. Pro lepší orientaci v problematice byly nápomocny knihy a další internetové zdroje.

Pro vypracování výzkumné části byla aplikována kvalitativní metoda - polostrukturované neboli semistandardizované rozhovory. Pro tuto část práce byli vybráni tři respondenti, z čehož dva praktikují náboženství římskokatolické a třetí respondent spadá do většinové společnosti. Pro všechny respondenty byl vytvořený stejný seznam otázek. Předem zformulované otázky se ve stejném pořadí postupně jedna za druhou pokládaly respondentům a v průběhu rozhovoru se dále rozšiřovaly o doplňující otázky přizpůsobené situaci, což můžeme považovat za výhodu polostrukturovaného rozhovoru. Každý rozhovor probíhal individuálně při osobním setkání a byl nahráván jako audiozáznam. Audiozáznam byl následně převeden do textové podoby pro lepší zpracování.

První polostrukturovaný rozhovor s respondentem praktikujícím římskokatolické náboženství byl uskutečněn na základě doporučení přímo na faře ve Švihově, a to se zdejším farním vikářem. Pan Kowalik se narodil v polském Radzyniu Podlaskim a pochází z pěti dětí. Po ukončení studia na Lyceu humanistického zaměření vstoupil do františkánského řádu v Katowicích. V roce 2006 byl vysvěcen na kněze a v ČR působí od roku 2009. Druhý polostrukturovaný rozhovor proběhl s s mužem, jenž se narodil v silně nábožensky založené rodině a je též původem z Polska. Pro tento rozhovor byla zvolena respondentova domácnost. Pan Gruszka je podnikatel v penzi. Třetí rozhovor byl uskutečněn s ženou, jenž nevyznává žádné náboženství, ale v určitých ohledech se s respondenty praktikujícími řimskokatolické vyznání shoduje. Paní Jaroslava vystudovala Obchodní akademii v Klatovech a v současnosti pracuje jako účetní. Doplňujicí informace týkající se trávení volného času a stravovacích návyků poskytla náhradní respondentka Irina Fitel, katolička, která pochází ze západní Ukrajiny a již delší dobu žije v České republice.

Všichni respondenti nyní žijí a pracují v Plzeňském kraji.

Přehled respondentů:

Respondent jmeno pohlaví věk povolání náboženské význani
1. Tomasz KowalikMuž 43 Farní vikář ve farnosti Švihov katolík
2. Vladislav GruszkaMuž 69 Podnikatel katolík
3. Jaroslava Plánská Žena 48 Účetní ateista
4. Irina Fitel Žena 27 Manažerka katolík

Tabulka 1: Identifikace respondentů (vlastní zpracování)

Literární rešerše

Daným tématem se zabývá kniha od Davida Wintra – ABC křesťanství.2) Autor zde poukazuje na to, že v historii křesťanství existují i temné období, ve kterých se věřilo, že zbraně jsou silnější než duch. Převládá ale záslužné období, které přispělo k proměně celé naší společnosti. Z knihy je patrné, že to byli právě křesťané, kteří založili první sirotčince, nemocnice, hospice, ale i sociálně prospěšné organizace či zápasili o zrušení otroctví.V knize David Winter pojednává o tom, v co křesťané věří a jak se jejich víra propojuje s praktickým životem. Nevyžaduje prakticky žádnou znalost tématiky. Autor představuje náboženství, které má přes všechny své chyby a omyly obrovský vliv na dějiny lidstva a na způsob, jakým žijeme a jací jsme. Kniha je doplněna o barevné fotografie, mapy a reprodukce. Pro lepší orientaci v knize nachází jmenný rejstřík i přehledný obsah.

V knize Katechismus katolické církve 3) autoři největší pozornost věnují obřadům udělování svátostí. Latinská verze knihy byla schválena papežem Janem Pavlem II v roce 1977. Knížka od té doby prošla několika drobnými úpravy. Na začátku knihy je několikastránková Předmluva autorů, která popisuje vznik této knihy a širokou šestiletou spolupráci všech zúčastněných. Kniha je poté rozdělaná na 4 části. Čtenář určitě ocení způsob, ve kterém autoři uspořádali informace do formy otázek a odpovědí. Kniha je proto sepsána velmi přehledně a srozumitelně. Slouží také jako základní učební materiál katolictví, protože autoři shrnují určité zásady katolické církve. Autoři se v knize zabývají morálními otázkami dnešní doby, shrnují názory církve na různé životní situace jako je například potrat rozvod nebo eutanazie. Součástí Katechismu je také nauka o Druhém vatikánském koncilu. Na konci této knihy čtenář nalezne vysvětlený seznam zkratek, rejstřík citovaných míst, předmětový rejstřík ale i velice rozsáhlý obsah. Dnešní doba je známá tím, že se podstatou svátosti pomocí spisů zabývá mnoho teologů, kteří používají Katechismus jako učební pomůcku v katolictví. Knížka je vhodná i pro laiky, protože je sepsána velice srozumitelně, vše je vysvětleno jasně a přehledně a autor nemá pocit, že by se v textu ztrácel.

O vzniku moderního ateismu v Česku uvádí Jan Jandourek ve své knize Vzestup a pád moderního ateismu.4) popisuje, jak se v různých dobách české historie měnil vztah k náboženství a čím a jak to bylo ovlivněno. Například, období po první světové válce, autor spojuje se ztrátou náboženského názoru kvůli změně politických režimů, mocenských elit a celkem společenského systému, co ovlivnilo změnu mentalit lidí. Dále profesor popisuje masové šíření ateismu v nově vzniklém Československu, které bylo spojené s volnomyšlenkářským hnutím, založeném na marxismu. Další období, na které se autor zaměřuje, je období po druhé světové válce. Odsun sudetských Němců-katolíků a následná neschopnost české církve obnovit náboženský život. Podle autora prokázal komunistický režim obrovský vliv na religiozitu lidí, do kterého patří prosazení ateistické doktríny. Podařilo se mu sice církve poměrně dost vymazat z povědomí občanů, nicméně církev stále existovala a projevovala dynamiku. Jako potvrzení anti-náboženské nálady státu v roce 1989 autor uvádí směr politiky s účelem překonat náboženské přežitky. Na konci své kapitoly o Československu profesor Jan Jandourek popisuje aktualitu trendu spirituality (charakterizovaného jako “něco je nad námi”) a zavádí pojem “multiplicita identit”, což znamená, že v člověku přebývá věřící a sekulární člověk současně. Tento trend bude podle autora ještě dlouho aktuální.

Odpůrce toho trendu, obracený křesťan, Dinesh D’Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak5) říká, že moderní společnost by neměla jednou nohou stát v církvi a druhou v sekularizované společnosti. Celá lidská historie a lidské poznání je podle autora v souladu s křesťanskou vírou. Pravě z křesťanství vzešli důležité instituce a ideje, které dodnes mají význam. Dinesh D’Souza říká: „ současné lidské ideály jako důstojnost, právo žen a ochrana před mučením vycházejí z křesťanství, které velice obohatilo naši kulturu“. V další části knihy autor oponuje ateistům a dokazuje, že náboženská víra je slučitelná s rozumem a vědou. Podle Dineshe D’Souzy se věda zrodila v Evropě, kde panovalo křesťanství, proto jsou spolu velice spjaty. Autor se obrací k vědeckým objevům, které podporují Boží existenci. Objev E. O Wilsona, že vesmír má počátek v prostoru a čase je podle autora přesvědčivým důkazem o existenci nadpřirozené a věčné bytosti. Dále se autor opírá o morálku, která je podle něj spjatá s Bohem.

Autor Andreas Martin se ve své knize Co znamená být katolíkem6) snaží vysvětlit, co dělá katolíka katolíkem. Říká, že: „katolíci věří určitým věcem, jež zpětně ovlivňují jejich způsob nazírání na sebe i na svět. Víra silně ovlivňuje jejich životní cestu. Pomáhá jim utvářet charakter, ideály a hodnoty.“ Andreas Martin ve své knize velmi stručně a přehledně formou otázek a odpovědí ukazuje, co je to vlastně víra a jak se projevuje, či jak by se měla projevovat v životě katolického křesťana. Pro vypracování této semestrální práce byla využita část knihy, která je zaměřena spíše na materiální život katolíků – katolík a manželství (sňatek, rozvod), katolík a sex (početí, umělé oplodnění), katolík a rodinný život, katolík a modlitba (úcta k předmětům, růženec, svatí…)

Náboženství v Česku

Křesťanství se do Čech šířilo z Franské říše. Oficiálně je příchod křesťanství spojen s pokřtěním knížete Bořivoje na Moravě. Všichni přemyslovští panovníci, počínaje knížetem Bořivojem, se stali křesťany. V roce 1063 bylo na Moravě zřízeno samostatné olomoucké biskupství. V 11. století existoval v českých zemích systém vlastnických kostelů. Na hradech byly stavěny zděné kostely a na nechráněných místech byly stavěny kostely dřevěné, které byly nazývány jako církvice či cerekvice. Vlastnictví kostelů se odvíjelo od toho, na čím pozemku byly postaveny, kněze ustanovoval biskup se souhlasem majitele. K prohloubení křesťanství, vzdělanosti i kultury přispěly kláštery, mezi které v tomto období patřil například klášter sv. Jiří na Hradčanech, klášter na Ostrově, Břevnovský klášter, Sázavský klášter a klášter Hradisko u Olomouce. Lidé se již běžně nechávali pokřtít a svatební obřady se konaly v kostele. Doba 13. a 14. století se vyznačovala nejen vzestupem církevní moci, ale i vzestupem úrovně církve. Snahu o církevní reformy v českých zemích mělo na počátku 15. století stále více kněží. Do popředí se dostal kazatel Jan Hus, který kritizoval nešvary v církvi. Došlo k rychlému sledu událostí. Tyto události byly provázeny narůstajícími nepokoji, které byly roku 1415 ukončeny Husovým vyloučením z řad církve a jeho upálením.Ve 20. letech 15. století došlo k radikalizaci stoupenců Husova učení a ke vzniku husitských válek. Církev byla prakticky od husitských válek rozdělena na ka tolíky a Utrakvisty a české země byly nazvány jako „Království dvojího lidu.“ Počátkem 16. století se začalo do Čech šířit z Německa luteránství. Došlo ke strašné bratrovražedné válce (trvala třicet let) mezi protestantskou a katolickou částí Evropy. Výsledkem bylo, že většinově nekatolický český národ připadl v rámci mírového přerozdělení Evropy pod vládu silně katolicky smýšlejících Habsburků. Po třicetileté válce (1618-1648) začíná období přísné rekatolizace, kdy většina Čechů musí emigrovat (to se týkalo především šlechty) či nuceně změnit náboženskou příslušnost. Roku 1622 byla svěřena Karlova univerzita Jezuitům, docházelo k postupné obnově duchovního života. Později v době rostoucího národního uvědomění Čechů docházelo ke konfliktu náboženské a národní identity. Emancipace národa (tehdy už rekatolizovaného) od rakouské, německy mluvící vrchnosti, znamenala i oslabení vazby ke katolické víře, spojované s vládnoucím habsburským rodem. Po rozpadu Rakouska-Uherska na konci 1. světové války (1918) v české společnosti silně působily antiklerikální nálady. Ovšem typicky prvorepublikový návrat k husitskému dědictví se týkal spíše národní emancipace než křesťanské víry. Také trauma 2. světové války a čtyřicet let komunistického „vědeckého ateismu“ těžce poznamenaly už tak zdecimovanou českou církev a přispěly k tomu, že Česká republika je dnes nejateističtějším státem Evropy a možná i na celé zeměkouli. 7)

Ateismus

Vnik moderního ateismu v ČR jako i v celé Evropě je obecně vázán na rozvoj průmyslové a městské společnosti od poloviny 19. Století, kdy lidé se zbavovali tradičního způsobu života, ke kterému patří i náboženství. Přesný počet ateistů je těžko určit. V současné době kolem 35 procent Čechů k žádné víře nehlásí, ale výraz bez vyznání neznamená nevěřící, ale to, že se člověk nepovažuje za formálního příslušníka církve. Hodně lidí nejsou úplně identifikováni: bud jsou matrikové věřící nebo věří v něco nadpřirozené, jako magie, horoskop. Pokud mají lidé takovéto názory, zda se, že i v budoucnu se nedá čekat rychlý konec víry v onen svět a všelí jaké duchovní síly. 8)

Římskokatolická církev v České republice

V současnosti je Římskokatolická církev rozčleněna na osm diecézí, které jsou shlukovány ve dvou církevních provinciích. V čele stojí arcibiskupové, neboli metropolité. Česká církevní provincie v sobě ukrývá pět diecézí a moravská a slezská tři diecéze. Česká biskupská konference, kterou vytváří obě diecézi, disponuje statusem právnické osoby a tvoří zástupce celé katolické církve na našem území. Základní jednotkou diecéze jsou farnosti, které se sdružují do svazků. U České církevní provincie jsou to vikariáty. Ještě za první republiky byla samostatnou farností s vlastním knězem každá trochu větší obec. Ovšem to se změnilo s komunistickým režimem, kdy pronásledování a omezování možností výchovy nového kněžstva dosáhl značné sekularizace společnosti. To také zapříčinilo nedostatek kněží v dnešní době. Církev provozuje školský systém, stará se o systém zdravotnických zařízení nebo o charitativní služby. Mezi největší charitativní organizaci u nás řadíme Českou katolickou charitu. K velice významným katolickým spolkům patří Hnutí Světlo-Život nebo Hnutí za lepší svět.9)

Statistiky

Rok 2001

Česká republika měla s celkovým počtem 10 230 060 obyvatel v roce 2001 po Estonsku 2. nejnižší podíl občanů v Evropě hlásících se k nějakému náboženství. Žije u nás nízký počet lidí deklarujících příslušnost k nějaké církvi. Mezi lety 1991–2001 klesl počet věřících o více než 1,2 milionu osob na 3 288 088 deklarovaných věřících. Největší postavení u nás má římskokatolická církev, ke které se v roce 2001 přihlásilo 2 740 780 obyvatel. Počet obyvatel, kteří jsou bez vyznání činil 6 039 991. Je důležité také poznamenat, že necelý milion lidí neuvedlo své vyznání. Největší podíl věřících můžeme nalézt v krajích a okresech na Moravě, na území Vysočiny a v Jihočeském kraji. V žádném kraji netvoří věřící nadpoloviční většinu místních obyvatel. Mluvíme o osobách, které se přihlásily ke katolické církvi, nezávisle na tom, zda se účastní církevního života (návštěva bohoslužeb, modlení apod.).

Obrázek č. 1: Skladba obyvatelstva podle náboženského vyznání v letech 1950, 1991 a 2001

Zdroj: http://1url.cz/ztpUf

Rok 2011

V tomto roce proběhlo další sčítání lidu. Oproti roku 2001 přibylo 206 500 obyvatel. O necelé dva miliony (44,5%) ale ubyl počet lidí, kteří se hlásí k církvi nebo náboženské společnosti. K Římskokatolické církvi se přihlásilo téměř o 40% méně obyvatel a počet z roku 2001 2 740 780 klesl na 1 082 463 obyvatel. K ateismu, kdy se tento nový ukazatel poprvé objevil právě v tomto roce, se přihlásilo 1 058 obyvatel. Počet obyvatel bez vyznání klesl o přibližně 3 miliony, na čemž měl ale velký podíl počet obyvatel, který neuvedli svoje vyznání. Dalo by se říci, že tento počet se z čtyřnásobil na 4 662 455 obyvatel. Zajímavý fakt je také ten, že se k víře přihlásilo o 200 000 více žen než mužů. Z toho logicky vyplývá, že je tak menší počet žen, které mají větší sklon k ateismu.

Obrázek č. 2: Podíl věřících obyvatel v okresech od roku 1991

Zdroj: http://1url.cz/Rtpnm

Vlastní práce

Vliv víry na osobní a rodinný život

Osobní a rodinný život všech věřících respondentů se dodnes opírá o mravní zákon - Desatero Božích přikázání, který vymezuje základní mezilidské vztahy.Je patrné, že i na něvěřícího člověka mají daná přikázání vliv a často se jimi ve svém osobním životě řídí. Desatero Božích přikázání se skládá z přikázání týkajících se vztahu k Bohu, jak by měl člověk postupovat, aby správně Boha ctil a byl hoden jeho náklonnosti. To jsou první tři z přikázání. Dalších sedm obsahuje to, co slouží lásce, spravedlnosti a míru mezi lidmi.

1.V jednoho Boha věřiti budeš - podle toho přikázání bychom se měli vyvarovat tomu, aby náš zdravý úsudek neohrožovaly různé pověry, magie nebo horoskopy.

2.Nevezmeš jména Božího nadarmo - správný věřící by se měl modlit a slavit Boha, ne ho proklínat či mu nadávat.

3. Pomni, abys den sváteční světil. - nevhodnost práce v neděli a povinnost účastnit se mše svaté.

4.Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. - určuje náš vztah k rodičům, k příbuzným, k sousedům, ke starším všeobecně.

5.Nezabiješ. - náš život i život druhých zabíjíme způsoby jako jsou drogy, alkohol, potraty, nenávist a zabíjení.

6.Nesesmilníš. - zakázána je pornografie i sebeukájení. Týká se vztahu k tělu jiných osob i k vlastnímu tělu.

7.Nepokradeš. - sedmé přikázání říká, že je třeba mít úctu k cizímu majetku i dobře nakládat s majetkem vlastním. Apeluje především na takové vlastnosti jako je lakomství, sobeckost, zdůrazňování materiálních věcí a krádeže.

8.Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. - zákaz falšování, lži, donášení na druhé. Potřeba chránit dobré jméno a lásku k pravdě.

9.Nepožádáš manželky bližního svého. - manželská věrnost a čistota.

10.Aniž požádáš statku jeho. - v dnešní době je častá nespokojenost pro nedostatek materiálních hodnost, ničení cizího majetku. Člověk by měl být spokojený s tím, co má. 10)

Názory na otázky, které věřící dodnes rozdělují

1. Předmanželský sex

Dalo by se říci, že na sex se můžeme podívat ze dvou pohledů. Z jedné strany je to zdroj radosti a touhy, na druhé straně je příčinou velkého trápení. Už v minulosti lidé kvůli němu bojovali a umírali. Vznikala ale také umělecká a literární díla oslavující krásu pohlavní lásky. Pokud platí, že sex byl a stále je velice složitou oblastí pro lidstvo, tak součastně platí, že byl vždy velkým problémem pro křesťanství. Laťka morální úrovně lidského sexuálního jednání klade Písmo i Ježíšovo učení velmi vysoko, přes to byla neustále v praxi porušována i významnými postavami křesťanské víry, např. králem Šalamounem nebo Davidem. 11)

 p. Gruszka: ,,Určitě schvaluji!“

 pí. Plánská: ,,V dnešní době a v dnešní společnosti je naprosto běžné, že i bez svatby rodiče vychovávají své děti. Jedná se o naprosto běžnou věc, kterou neodsuzuji.“

 p. Kowalik:,,Neodsuzuji to. Jelikož jsem kněz, tak má rodina je farní rodina.“

2. Antikoncepce

Většina metod antikoncepce byla používána už v dobách starého Říma a Řecka. Církev ve svých postojích k danému tématu zůstává osamocena. Z jejího pohledu se však nejedná o problematiku církevní či náboženskou, ale spíše antropologickou. Tedy otázku, jak pohlížíme na člověka a jak vážně bereme jeho důstojnost a celistvost. Církev vidí rozpor v tom mít pohlavní styk a nemít při tom odvahu k veřejnému slibu. Pohlavní styk s použitím antikoncepce (hormonální antikoncepce či kondomu) pak vyjadřuje „tě přijímám kromě tvé plodnosti”, což opět není plné odevzdání a přijetí v souladu se slibem. V roce 1963, kdy na papežský stolec usedl Pavel VI. prohlásil: “Každý manželský styk jako takový má mít i nadále za cíl reprodukci života. 12)

 p. Gruszka: ,,Já antikoncepci schvaluji. Vím, že víra nám říká něco jiného, ale řekl bych, že je to pomocník moderní doby.“

 p. Kowalik: ,,Lidský život je posvátný. Bůh je pánem života a pokud pro nás připravil cestu s dítětem – je špatné se tomu bránit.“

 pí. Plánská: ,,Schvaluji!“

3. Umělé oplodnění

Katolická církev umělé oplodnění jednoznačně odmítá. Je to především proto, že při něm dochází k ničení přebytečných embryí – tedy počínajících lidských životů. Umělé oplodnění je rutinní postup, do kterého si lékaři nenechají mluvit, proto je naivní si myslet, že tomu lze zabránit například tím, že by bylo oplodněno jen jedno vajíčko. Toto téma je často probíráno na internetových diskuzích, kde se upřednostňuje početí dítěte přirozenou cestou i za pomoci alternativní medicíny. 13)

 p. Gruszka: ,,Víra to odsuzuje. Já zastávám postoj, že pokud nějaká žena touží celý život po miminku a nedaří se jí to, ať tuhle cestu určitě zkusí.“

 p. Kowalik: ,,Dítě je dar. Pokud nám není souzeno, neznamená to, že se na nás Bůh zlobí. Jen s námi má jiné plány.“

 pí. Plánská: ,,Souhlasím s touto metodou.“

4. Potrat

Již v prvním století církev prohlásila, že každý záměrný potrat je mravní zlo. Toto učení zůstává dodnes neměnné. Přímý potrat, ať už chtěný jako prostředek nebo jako cíl, závažně odporuje mravnímu zákonu. ,,Nezabiješ zárodek potratem a nenecháš uhynout novorozeně.” Přímá spolupráce při tomto činu je těžký hřích. Církev tvrdě odsuzuje toho, kdo provedl potrat i toho, kdo si ho nechal provést. Církev trestá tento zločin proti lidskému životu kanonickým trestem exkomunikace (vyobcování). Tím zdůrazňuje závažnost spáchaného zločinu, nenapravitelnou škodu způsobenou nevinně zabité oběti, jejím rodičům a celé společnosti. Přesto v roce 2015 papež František dočasně povolil kněžím udělit rozhřešení ženám, které v minulosti podstoupily potrat a kají se. Církev jim odpustí během takzvaného Svatého roku, kterým je prominutí dluhů a trestů za spáchání hříchy. Katolická doktrína považuje uměle přerušené těhotenství za smrtelný hřích. 14)

 p. Gruszka: ,,Neschvaluji. Chápu, že se žena dostane například do finančních problémů a dítě ,,si nemůže dovolit“, ale je plno jiných možností než dítě zabít.“

 p. Kowalik: ,,Neschvaluji! Odporné! Každý má právo na život.“

 pí. Plánská: ,,Schvaluji za určitých okolností.“

5. Rozvod

Katolická církev rozvody neuznává, ale její soudy rozhodují v případech, kdy od samého počátku některý z církevně oddaných manželů žádá o prohlášení sňatku za neplatný. Důvod pro anulování je buď to, že může manželství trpět závažnou vadou, o níž se před jeho uzavřením nevědělo (nezpůsobilost jednoho z manželů mít děti) nebo nebyla dodržena církevní forma manželství. Většinou se manželství anulují na úrovni místních biskupství, kdy každé rozhodnutí musel automaticky přezkoumat další soud. V roce 2015 papež František potvrdil tradiční pravidlo nerozlučitelnosti manželství, zároveň ale zefektivnil možnost anulování sňatku. V případě, že požádají o anulování sňatku oba manželé, nebo žádný z nich nebude proti, měl by být proces dokončen do 45 dní. 15)

 p. Gruszka: ,,Schvaluji za určitých okolností. Někdy je to jediná cesta k novému ,,lepšímu“ životu.“

 p. Kowalik: ,,Neschvaluji ho. Je to jen stav, kdy lidé prožívají nějakou krizi a před problémy utíkají místo toho, aby je řešili.

 pí. Plánská: ,,Já sama jsem rozvedená, takže schvaluji.“

6. Eutanazie

Podle katechismu katolické církve je dobrovolná eutanazie vražda, ať jsou její důvody či způsoby jakékoliv. Těžce odporuje důstojnosti lidské osoby a úctě k živému Bohu, jejímu Stvořiteli. Přímá eutanazie spočívá v ukončení života nemocných nebo už blízkých smrti. Ať už jsou důvody jakékoliv, je mravně nepřijatelná. “Užívání utišujících prostředků ke zmírnění bolestí umírajícího, i s rizikem, že se ukrátí jeho dny, může odpovídat lidské důstojnosti, není-li smrt chtěna ani jako cíl, ani jako prostředek, nýbrž jen předvidána a připouštěna jako nevyhnutelná.” 16)

 p. Gruszka: ,,To je strašně těžká otázka. Nikdy bych nechtěl nést odpovědnost za takové rozhodnutí. Neumím odpovědět.“

 p. Kowalik: ,,Je to vražedný čin. Jedná se o zabití. Takové rozhodnutí nám není dáno. Jen Bůh o tomhle může rozhodovat.“

 pí. Plánská: ,,Pokud neexistuje ani nejmenší šance na uzdravení a já vím, že ten člověk žije tzv. jen na přístrojích nebo v hrozných bolestech, tak bych o takovémhle rozhodnutí uvažovala. Je to ale strašně těžké.“

7. Sebevražda

Každý je odpovědný za svůj živor před Bohem, který mu jej dal. Jedině on zůstává jeho svrchovaným pánem. My jsme pouze správci a né vlastníky života. Proto bychom ho měli přijímat s vděčností a ochraňovat jej. Těžké psychické poruchy, nadměrný strach, úzkost nebo utrpení mohou odpovědnost sebevraha zmenšit. Sebevražda těžce odporuje spravedlnosti, naději a lásce. V pátém přikázání je dokonce zakázána. 17)

 p. Gruszka: ,,Pokud člověk není psychicky narušený tak sebevraždu odsuzuji.“

 p. Kowalik: ,,Jenom Bohu náleží soud takového člověka. Jen on o něm ví opravdu všechno a zná veškeré důvody. Bude ho soudit spravedlivě a milosrdně. Jednou za čas za takového člověka sloužím mši.“

 pí. Plánská: ,,Takového člověka neodsuzuji. Myslím si, že byl opravdu hodně zoufalí, když si sáhl na vlastní život.“

Svátky, zvyky a tradice

Liturgický rok

Liturgický rok neboli Církevní rok je sestaven z řady tzv. liturgických období. Určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků a které úryvky z Písma svatého se při bohoslužbách mají číst. Jednotlivé doby jsou vyznačovány svou vlastní liturgickou barvou. Liturgický kalendář vznikl překrytím dvou velkých cyklů, a to pohyblivého a stálého. Stálý cyklus svátků je vázán na pevná data kalendáře tedy na konkrétní dny v roce. Nejvýznamnějším pevným svátkem jsou Vánoce a řadí se sem také většina svátků svatých. Pohyblivý cyklus svátků je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává. Proto se každý rok mění. Liturgický rok začíná 1. adventní nedělí, která připadá na přelom listopadu a prosince.18)

Vánoce

Vánoce jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Vánoce se slaví od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. V České republice je za počátek Vánoc považován Štědrý den, tedy 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti. Do Vánoc je obecně zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. Již ve 3. století uvádějí někteří křesťanští teologové 25. prosinec jako datum Kristova narození, oslava Ježíšova narození je však poprvé dosvědčena v Římě kolem roku 336. V církvi se všeobecně Vánoce slaví od 7. století. S oslavou Vánoc je spojeno mnoho zvyklostí či tradic. V České republice patří mezi nejrozšířenější zvyk vztyčení vánočního stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod kterým se v rodinách kladou a rozbalují dárky. Tato tradice se v našich zemích ujala až po první světové válce. Dalším zvykem bývá stavění betlému či jesliček. V České republice se tento zvyk objevuje od roku 1560. Charakter Vánoc do určité míry ovlivňují též vánoční koledy. Mezi další vánoční zvyky a tradice můžeme zařadit například pojídání vánočního kapra, rozkrojení jablíčka, lití olova, házení střevíce, apod. Některé z těchto zmiňovaných tradic mají původ již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který připadá právě na tyto dny. 19)

Postní doba

Postní doba či půst je v křesťanství označováno období přípravy na Velikonoce. Liturgická barva této doby je fialová. Půst začíná Popeleční středou, trvá 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše a končí velikonočním triduem – Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotou (posledním dnem půstu) a vrcholí Velikonoční vigilií ústící do neděle Zmrtvýchvstání Páně. Celá tato postní doba je přípravou směřující k radostné oslavě Velikonoc.20)

Velikonoce

Velikonoce jsou považovány za nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž došlo podle křesťanské víry třetího dne po jeho ukřižování, ke kterému došlo kolem roku 30 či 33. Oslava Velikonoc připadá v křesťanské tradici na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben v rozmezí od 23. března do 26. dubna. Název tohoto slovanského svátku se vztahuje na „velkou noc“, v níž byl Kristus vzkříšen. Oslava velikonoc trvá tradičně celých padesát dní, které vrcholí svátkem Seslání Ducha svatého (Letnice). První týden Velikonoc se nazývá Velikonoční oktáv, 40. den Velikonoc je slavnost Nanebevstoupení, která připomíná Ježíšův výstup ze země do nebe a jeho oslavení u Otce. Lidové zvyky spojené s Velikonocemi se místně liší. Vzhledem k blízkosti jarní rovnodennosti a křesťanských Velikonoce mohou mít velikonoční tradice původ v pohanských oslavách příchodu jara. 21)

Mezi velikonoční symboly můžeme zařadit například:

Velikonoční beránek - je v křesťanství jedním ze symbolů Ježíše Krista. Podle křesťanské víry je Ježíš Kristus beránek obětovaný za spásu světa. Znázorňuje se s praporem vítězství. Tento symbol byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici, ovládané po tisíciletí pastevci.

Velikonoční vejce - vejce obsahuje zárodek života a bylo již od pradávna symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V předkřesťanské době bylo někde dokonce dáváno k mrtvému do hrobu. Zvyk pojídání vejce v době velikonočních svátků pravděpodobně souvisí i s postem, který Velikonocům předcházel a při kterém se vejce pojídat neměla, právě proto také lidé čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl také zvyk zdobení vajec doprovázení řadou pověr a obřadů. V křesťanství je vejce symbol zavřeného hrobu, ve kterém je přesto ukryt život. Zde můžeme vidět symbolické spojení křesťanských Velikonoc se Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista.

Velikonoční oheň - stejně tak jako jarní slunce znamená vítězství nad zimou, procitnutí po studeném čase a stejně takový je příchod Ježíše o Velikonocích.22)

Letnice

Letnice neboli seslání Ducha Svatého jsou třetím největším křesťanským svátkem, slaveným 50. dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení páně. „Tento den připomíná událost vylití Ducha svatého přislíbeného učedníkům, první veřejné kázání o Zmrtvýchvstalém a obrácení tří tisíc lidí, kteří se dali od apoštolů pokřtít.“ Z těchto důvodů jsou Letnice dnem, kdy „se zrodila církev“. I když jsou Letnice velmi důležitým křesťanským svátkem, nikdy si nezískaly takovou pozornost veřejnosti jako svátky velikonoční či vánoční. Vzhledem k tomu, že naši respondenti při otázce: „ Jaké svátky slavíte a jaké zvyky a tradice při nich dodržujete?“ zmínili pouze Vánoce a Velikonoce, je tomu vlastní část práce přizpůsobena. Svátek Letnice je zmíněn z toho důvodu, že spadá právě mezi tři největší křesťanské svátky. 23)

 P. Kowalik: „Dodržuji všechny zvyky, jako správný věřící. Jím všechno, ale dodržuji i půst. Velký význam pro mě mají Vánoce i Velikonoce“

 p. Gruszka: „Vánoce, Velikonoce i ostatní svátky. Snažíme se je trávit s rodinou. Před Velikonoci hodně chodíme do kostela na mše. Na Velký Pátek nejíme maso. Jsme rádi, že žijeme v malé vesnici, kde se například na Velikonoce chodí řehtat i šupat.“

 pí. Plánská: ,,Dodržujeme Velikonoce a Vánoce. Pro nás mají vánoční svátky spíše význam takový, že se vždy sejdeme jako rodina. Dodržujeme samozřejmě i některé zvyky. O Velikonoce pečeme bochánky, barvíme vejce a pak chodí koledníci, kterým rozdáváme vajíčka. Na Vánoce zdobíme stromeček, posloucháme koledy, pečeme cukroví, na štědrovečerní večeři děláme kapra, salát a rybí polévku. Po večeři se díváme na pohádky a o půlnoci se vždy jdeme podívat do místního kostela na půlnoční mši - právě v ten okamžik vrcholí Vánoce.“

Sedm svátostí

Církev slaví sedm svátostí, posvátné dědictví svého Pána. Církev se zajímá o víru a život každého jednotlivého člena. V těchto sedmi svátostech a skrze ně dává Kristus sám sebe lidem. Pokud lidé přijímají jeho dary, jsou posilováni ve víře a naději, ve své lásce a dostává se jim jistoty, že jsou milováni. První tři svátosti jsou svátosti iniciační – uvádějí člověka do křesťanského života. Čtvrtá a pátá jsou svátosti uzdravování. Šestá a sedmá jsou svátosti ke službě společenství.

1. Křest

2. Biřmování

3. Eucharistie

4. Pokání a smíření

5. Pomazání nemocných

6. Svátost kněžství

7. Manželství

1. Křest

Křest je svátost, kterou sdílejí všichni křesťané, vytváří osobní vztah s Ježíšem Kristem a začleňuje do společenství věřících – do církve. Křest uskutečňuje odpuštění hříchů a značí začátek nového života. Křest se provádí jednou za život, není možnost jeho opakovatelnosti a má věčnou platnost, nikdo ho tedy nemůže zrušit. Katolická církev křtí děti i dospělé. Pokud přinesou rodiče a kmotři dítě ke křtu, musí slíbit, že budou doprovázet a vést své dítě cestou víry. V případě, že přijímají křest lidé jako dospělí, musí prodělat zpravidla rok přípravy, aby se poučili o víře. Křest představuje „ponoření“ do vody, živlu života. Tato svátost probíhá tak, že křtitel vylije třikrát vodu na hlavu křtěného a vysloví formuli: „ (jméno), já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ 24)

 p. Gruszka: „Já i moje manželka jsme křtěni oba, naše děti jsou také pokřtěné, ale k víře už jsme je dál nevedli, to byla právě asi ta chyba.“

 p. Kowalik: „Jelikož pocházím z Polska ze silně věřící rodiny, tak já i moje rodina jsme křtěni. Já sám provádím křest podle vůle Pána.“

 pí. Plánská: „Ano, jsem křtěná katolička, ale nevyznávám žádnou víru.“

2. Biřmování

Biřmování je svátostí křesťanské dospělosti. Mladým lidem, kteří byli pokřtěni jako děti, vykonali první vyznání víry v jejich zastoupení rodiče a kmotři. Nyní začínají mít zodpovědnost za své jednání a za svůj život, proto mohou říci sami „ano“ na členství ve společenství víry, do něhož byli začleněni křtem. V této svátosti jsou pokřtění pevněji spjati s církví a obdarováni silou Ducha svatého. Biřmování dodnes probíhá podobně jako v době apoštolů. Biskup či jeho pověřený zástupce vztáhne ruce nad biřmovanými a vyprošuje jim dary Ducha svatého. Poté položí ruku na každého zvlášť, osloví ho a řekne: „ Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ přitom maže kandidátovo čelo křižmem, čímž ho označí pečetí Ducha svatého. Biřmovanci obnoví před přijetím své křestní sliby a vyznají svou víru. Stejně jako křest, vtiskuje biřmování duchovní charakter do duše, nezrušitelnou pečeť – znamení. Proto lze tuto svátost přijmout jen jedenkrát. 25)

 p. Gruszka: „Já i moje manželka jsme biřmováni. Děti však už nejsou.“

 p. Kowalik: „Tuto svátost jsem přijal již ve svých patnácti letech, kdy tento obřad byl pro mne velmi významný.“

 pí. Plánská: „Biřmovaná nejsem, ale ještě moje maminka a její tři sestry biřmované jsou.“

3. Eucharistie

Svatá eucharistie je jakýmsi vrcholem uvedení do křesťanského života, lze ji považovat za součást řádné bohoslužby. Eucharistie hlouběji spojuje věřící s Ježíšem Kristem i se společenstvím věřících – činí je živými články Kristova těla, obnovuje je v milost, kterou přijali ve křtu a biřmování a posiluje je v boji proti hříchu. Před přijetím eucharistie musí být dodržován jednohodinový půst od jídla i pití. Eucharistií je často označováno Kristovo tělo a krev, mše svatá, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Středem této slavení této svátosti je chléb a víno. Tuto svátost jsme v našem výzkumu pojaly trochu jiným způsobem, ptaly jsme se respondentů: „Jak často se modlíte? Je Vaše povinnost navštěvovat bohoslužby? Jak často je navštěvujete?“ 26)

 p. Gruszka: „S manželkou se modlíme opravdu každý den. Určitě to není povinnost, možná jen v neděli, ale je to na každém člověku. Do kostela bychom měli jít na základě vlastního uvážení a určitě ne z donucení ale kvůli vaší povinnosti. My osobně na 99% každou neděli do kostela chodíme. Pokud nikde nejsme tak vždycky.

 p. Kowalik: „Můj život je jedna velká modlitba. Bohoslužby jsou pro mě na pravidelném režimu – a nemluvím jen o bohoslužbách, které vykonávám já. Rád jezdím i na bohoslužby dělané někým jiným.“  pí. Plánská: „ Bohoslužby nenavštěvuji, ale ráda si zajdu s rodinou na Vánoční nebo Velikonoční mši. Sama se musím přiznat, že i když na Boha nevěřím, někdy se přistihnu, jak ho o něco prosím. Například když byla vážně nemocná sestra, prosila jsem tam nahoru anděly, aby si jí k sobě ještě nebrali a aby se co nejdříve uzdravila.

4. Svátost smíření

Tato svátost představuje určitou formu osobní zpovědi, kdy Kristus odpouští viny tomu, kdo jich skutečně lituje. Svátost smíření jsme opět pojaly jiným způsobem a zeptaly jsme se našich respondentů na následující otázku: „Co by vám vaše víra v životě nedovolila odpustit?“ 27)

 p. Gruszka: „ To je velice těžká otázka. Odpustit se má všechno. Já osobně bych nikdy nedokázal odpustit zabití člověka.“

 p. Kowalik: „ Musíme odpustit všechno. Pán také odpustil na kříži popravčím. Je to v dnešní době těžké, ale pokud to děláme, nic nás neblokuje. Není v nás pokrytectví. „

 pí. Plánská: „ V životě bych neodpustila vraždu a ublížení slabšímu člověku ani zvířeti.“

5. Svátost pomazání nemocných

Pomazání nemocných bylo dříve špatně chápáno a nazývalo se „posledním pomazáním“. Svátost pomazání nemocných slouží k posilnění a k odpuštění hříchu v ohrožení života a v těžké nemoci. Kněz maže nemocného na čele a rukou olivovým olejem (posvěcený biskupem) a prosí Krista, aby nemocného posílil a odpustil mu hříchy. Svátostné pomazání nemůže být udělena mrtvému a ani těm, o kterých je známo, že zatvrzele setrvávali v těžkém hříchu.28)

6. Svátost kněžství

Kněžským svěcením je kandidátovi udělen zvláštní úřad služebného kněžství v církvi. Svěcení uděluje biskup neženatému muži, který slibuje svému biskupovi poslušnost a též patřičnou duchovní a vědeckou průpravu. Katolická církev rozlišuje tři stupně svátosti svěcení, a to: jáhenské, kněžské a biskupské. 29)

 p. Kowalik: „Ve svých 33 letech jsem byl vysvěcen na kněze. Od té doby bohoslužby sám vykonávám“

7. Svátost manželství

Tuto svátost si snoubenci udílejí navzájem jeden druhému, a to v přítomnosti pověřeného kněze a dvou svědků. Součástí tohoto obřadu je slavnostní slib, že dotyčná osoba přijme svého partnera za ženu či muže a vytrvá s ním v dobrém i zlém. Tímto slibem se člověk zavazuje na celý život. 30)

Vztah k symbolům víry

Bible

Bible je soubor knih, které jsou považovány za posvátné a inspirované Bohem. Bible je též označována jako Písmo svaté nebo krátce jen Písmo. Některými církvemi je označována také jako Boží slovo. Můžeme se ale setkat i s označením Kniha knih. První část bible tvoří Starý zákon, kde najdeme židovský soubor posvátných knih, který křesťané převzali z židovství. I když je tato část spisů pro obě náboženství společná, židé ji ovšem jako bibli neoznačují. Druhá část bible se nazývá Nový zákon. Jeho původním jazykem je řečtina a na starý zákon navazuje. 31)

 p. Kowalik: ,,Ano, kniha života a naděje, Boží dopis k nám lidem. Pomáhá v těžkých chvílích života. Velmi důležitá kniha. Radí nám, jak máme sloužit Pánu. Díky Bibli ho poznám a vím, jak mám ostatním co nejlépe poradit.“

 p. Gruszka: ,,V Bibli věříme, rádi si jí čtěme pořád dokola.“

 pí. Plánská: ,,Ano, Bibli považuji za svatou knihu. K této knize mám úctu. Mám doma jednu po babičce.“

Kříž

Téměř každé světové náboženství má nějaký svůj typický symbol: Korán, Davidovu hvězdu, posvátná písma Sikhu nebo kolo dharmy. Symbol římskokatolické církve je však odlišný. Je to kříž, na kterém byl jako zločinec popraven Ježíš. Tento krutý nástroj popravy nynní zdobí mnoho kostelů na celém světě. U člověka vzbuzuje úctu a miliony lidí ho nosí jako vyjádření své náboženské příslušnosti. 32)

 p. Kowalik: ,,Bez vzkříšení by absolutně nemělo smysl to, co dělám. Vím, že Ježíš vstal s mrtvých a žije a je mezi námi, ve svátostech, v Božím slově, ve společenství věřících. Kříž je to dřevo života, které dává sílu v boji se zlem. Je to náš symbol.“

 p. Gruszka: ,,Na krku křížek nenosíme, ale máme ho v ložnici i v kuchyni. Pod křížem projde i každý, kdo k nám přijde na návštěvu. Je to taková útěcha, ke které se člověk, vrací když mu je nejhůř.“

 pí. Plánská: ,,Symbol pro věřící.“

Svěcená voda

Od počátku stvoření byla voda posvěcena duchem Božím. Slouží tedy jako prostředek uzdravení pro tělo i duši. Bůh používá této svátosti, aby své děti uzdravil a ochránil. Obsahuje vodu a sůl a to ze dvou důvodů – voda očišťuje a sůl chrání. Dodnes je používána při mších, pohřbech, svatbách a křtech.33)

Kadidlo

Kadidlo je vonná pryskyřice, která se získává ze stromu kadidlovníku. S kombinací mirhou a balzámem vydává při pálení kořeněnou vůni. Používá se zejména při výstavu Nejsvětější svátosti oltářní, při slavnostních liturgických bohoslužbách a při některých žehnáních. Stoupající vonící kouř má být symbolem starozákonních zápalných obětí, modliteb, jakož i dnešních církevních obětí. Je to takvé jakýsi způsob posvěcení a očištění.34)

Růženec

Latinsky rosarium (v překladu „Zahrada růží“). Je považován za tradiční symbol římsko-katolické církve a významný prvek mariánské úcty. Růženec je meditativní opakovací modlitba. Zároveň se tak označuje pomůcka, která má podobu šňůrky s navlečenými korálky a křížkem sloužících k tomu, aby se modlící nemusel rozptylovat počítáním jednotlivých dílčích modliteb. Růženec u sebe z našich dotazovaných mají pouze věřící. 35)

Svatá místa

Každé světové náboženství má svá svatá místa, které touží každý věřící alespoň jednou za svůj život navštívit. Křesťanská poutní tradice započala tři století od ukřižování Ježíše. Už od ranějších dob navštěvovali lidé jeho prázdný hrob. Matka císaře Konstantina Helena navštívila Svatou zemi v roce 326 a její zásluhou zde vzniklo několik významných bazilik, například bazilika Narození v Betlémě nebo chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Poutní místa jsou však i jinde na světě (Řím, Assisi, Jeruzalém, Canterbury…) a každý rok přitahují miliony poutníků. Pouť je chápána jako duchovní cvičení, které spojuje zbožnost a kázeň. 36)

Co považujete za svaté místo?

 p. Kowalik: ,,Každý kostel, kde je Pán v Nejsvětější Svátosti na oltáři.“

 p. Gruszka: ,,Jeruzalém nebo Řím. V Římě jsme byli a byl to pro nás nádherný zážitek. Bylo to pojaté jako poznávací zájezd po kostelích. Byli s námi plzeňští faráři, kteří nám vysvětlovali celou historii a všechno okolo. Bylo to na 10 dní a přímo v Římě jsme byli 4 dny.“

 pí. Plánská: ,, Za svaté místo považuji všechny kostely, kapličky i hřbitov, kde jsou ostatky všech věřících i nevěřících.“

Řím – Vatikán

Vatikán je nejmenší a nejnavštěvovanější městský stát na světě. Nachází se v centru Říma a tvoří ústřední bod římskokatolického světa. V monumentálních chrámech sv. Petra a sv. Pavla Za hradbami jsou údajně ostatky dvou největších apoštolů Petra a Pavla. Podle tradice skončili oba mučednickou smrtí v šedesátých letech prvního století.

Co pro Vás znamená církev? Vatikán? Papež?

 p. Kowalik: ,,Církev pro mě znamená pojem rodina. Jaký jsem já, taková je i církev. Je to společenství nedokonalých lidí. Jdeme společně na setkání s Pánem. Vatikán a papež je pro nás vzor křesťanství. Papež nástupce sv. Petra a ústa Boha na zemi, je to kapitán na naší lodi. Ukazuje nám směr.“

 p. Gruszka: ,,Dalo by se říct, že papež je pro nás takový otec. Říká se, že Bůh k nám mluví právě skrz něj.“

Trávení volného času

Volný čas se každý z respondentů ať katolík či ateista snaží věnovat své rodině. Problematickou situaci má respondentka Irina, která občas musí pracovat i v neděli: “Jsem od dětství zvyklá chodit každou neděli do kostela na zpověď a na svaté příjímání, neděli považujeme za den odpočinku. Veškerá práce včetně úklidu je zakázána. Teď bohužel musím chodit do práce i v neděli a to mě moc mrzí. Farář říká, že by jsem měla odmítnout směny v neděli, ale to bohužel nejde.

Mezi další odlišnosti života katolíků a ateistů v ČR patří řada zákazů katolickou církví. Například hazardní hry, věštění, erotické filmy, knihy a filmy, ve kterých jsou odlišné názory na náboženství, Ježíše atd. “Film, který je zakázán církví, je Šifra mistra Leonarda, jeho knižní podoba je zakázána též. Kvůli tom u jsem se na tento film ani nedívala”. Všichni věřící respondenti mají doma náboženské knihy, jako je Evangelium nebo jiné modlitební knihy. “Vždy před zpovědí pročítám tyto knihy, abych se připravila na rozhovor s farářem.“-Irina.

Všichni z respondentů razantně odmítají drogy. Alkohol odmítá jen farář, ostatní respondenti nemají nic proti.

 p. Gruszka “Alkohol – zálěží v jaké míře. Nemám nic proti skleničce vína“.

 Irina: „Chodím si občas někam zatančit se svými kamarádkami, mohu si dovolit dát nějaký alkoholický drink, snažím se ale nechodit v pátek kvůli půstu. Občas to ale nejde, poté mi při zpovědi farář vždy určí počet modliteb, které budu muset vykonat.

Způsob oblékání věřících se neliší od způsobu oblékání většinové společnosti. Každý z respondentů odpověděl, že nosí to, v čem se cítí pohodlně

 p. Kowalik: “Podle oblečení nesoudím člověka.

 Irina: „Když jdu do kostela, snažím se obléknout se nevyzývavým způsobem a nelíčit se.”

Způsob stravování

Jednou z hlavních odlišností mezi katolíky a většinovou společností je způsob stravování. Všichni z našich respondentů katolíků dodržují dobu půstu, která začíná popelečnou středou a trvá po dobu 40 dnů. Postní doba je považována za dobu přípravy na Velikonoce nebo na Vánoce a je spojená nejen s odepřením masa, ale i s odepřením veškeré zábavy.

Respondentka Irina má narozeniny během postní doby, snaží se je neslavit ve všední dny tedy přímo v den narození, ale na konci týdne v neděli, kdy je povoleno půst nedodržovat. „ Pro mne je komplikací, když dodržuji půst a kolegové v práci si chtějí připít na mé narozeniny.“ Irina pochází z Ukrajiny, ale již delší dobu žije v České republice. Vyznává katolicismus, ale dodržuje i některé pravoslavné tradice. Například Vánoce slaví 7. ledna nikoliv 24. prosince. „ To je zvyk od dětství, Vánoce jsme slavili stejně jako celý stát, přizpůsobili jsme se tomu. Vždy 6. ledna slavíme svatý večer a vaříme 12 postních jídel, mohou to být jakákoliv jídla, hlavně aby na svátečním stole byla kuťa.”

Kromě přípravy na Velikonoce existuje pravidelný páteční půst, který také dodržují všichni naši katoličtí respondenti. Zajímavým objevem se stala odpověď respondentky Iriny, která se zmínila, že mimo běžného pátečního půstu, drží půst i ve středu. “Nejím maso pravidelně každou středu a každý pátek. Středeční považuji za způsob očištění od hříchů, které bohužel mám. Žiji se svým přítelem již delší dobu, chystáme svatbu, ale u nás je spolubydlení před svatbou zakázáno. Proto mi farář na jedné zpovědi doporučil půst dodržovat pravidelně.”

Závěr

Cílem této seminární práce bylo zjistit hlavní odlišnosti mezi životem katolíka a většinovou společností. Celá práce byla zaměřena především na materiální stránku života katolíka. Z odpovědí je patrné, kdo je jejich autorem. Přesto čtenáře překvapí odpovědi ženy nevyznávající žádné náboženství, ve kterých se shoduje s katolíky. Ale popořadě.

Rozhovor jsme uskutečnily se třemi osobami. Dvěma muži a jednou ženou. Muži zastupovali věřící společnost a žena představovala společnost většinovou. Do seminární práce jsou také zakomponovány odpovědi katoličky, která nám byla nápomocna k doplnění odpovědí pouze ve dvou vybraných tématech, proto ji nepovažujeme za plnohodnotnou respondentku.

Jaký vliv má víra na osobní a rodinný život?

Hned na začátku rozhovoru jsme se zaměřily na vliv víry v osobním životě. Nikoho z nás nepřekvapilo, že s předmanželským pohlavním stykem souhlasili všichni respondenti, přesto s žádnou formou ochrany před početím nesouhlasil farní vikář, který se zásadně vyhradil i proti potratům. Stejný názor na dané téma má i pan Gruszka - tedy i druhý věřící z našich respondentů. Domníváme se také, že pokud by na otázku potratu měla odpovídat věřící žena, odpověď by se mohla lišit. Proti rozvodu se postavil opět farní vikář, což se dá pochopit, protože katolická církev rozvod neschvaluje. Troufáme si tvrdit, že rozvod nemá pro nevěřícího člověka takovou váhu jako pro katolíka. Pro člověka, který si slíbil svojí lásku před Bohem a složil tak i manželský slib, je rozvod brán jako zrada proti Bohu od druhé osoby. Protože Bůh nám dal život a jen on o něm může rozhodovat. Jako zradu bere církev též sebevraždu, a proto se proti ní také tvrdě vyhradili věřící respondenti.

Jaké zvyky a tradice dodržují katolíci s ateisty a v jakých se naopak jejich dodržování liší?

V části rozhovoru věnované svátkům, jejich oslavám, tradicím a zvykům s nimi spojenými, se naši respondenti rozpovídali nejvíce o Vánocích a Velikonocích. Proto je pozornost upřena především těmto svátkům. Všichni naši respondenti zmínili, že na Štědrý večer navštěvují půlnoční mši a je to pro ně již zavedená tradice, kterou dodržují každý rok. I paní Plánská jakožto nevěřící zmínila, že tato mše je pro ni jakýmsi vyvrcholením vánočních svátků. Všichni respondenti se také shodli, že tyto svátky jsou pro ně chvíle, které se snaží trávit se svou rodinou. Na Vánoce zdobí stromeček, poslouchají koledy, pečou cukroví, rozkrajují jablíčko či na štědrovečerní večeři pojídají kapra. Z toho vyplývá, že dodržované zvyky nejsou pouze odrazem katolické církve, ale jsou ustálené mezi většinu obyvatel. Jako druhý svátek, možná ještě významnější, naši respondenti zmínili Velikonoce. Rozdíl, který vyplynul, byl ten, že pan Gruszka i pan Kowalik před Velikonocemi hodně navštěvují mše nejen ve své vesnici, ale i ve svém okolí. Při tomto svátku se také modlí během dne častěji, než při běžných dnech v roce. Oba dva také dodržují na Velikonoce půst, což je asi největší rozdíl oproti většinové společnosti. Pan Gruszka dokonce bydlí ve vesnici, kde se na Velikonoce chodí řehtat i šupat. Proces řehtání má na starosti místní farář. Řehtat může jít kdokoliv, bez ohledu na vyznání víry. Výdělek z této akce se vždy rozděluje mezi zúčastněné. Záleží na každém, jak s výdělkem naloží. Zatímco děti z věřících rodin peníze věnují do kasičky místního kostela, ostatní děti si je odnesou s sebou.

Svátosti

Všichni naši respondenti jsou pokřtěni s tím rozdílem, že paní Plánská k víře už dál vedena nebyla. S křtem je spojeno biřmování. Pan Gruszka i pan farář samozřejmě biřmováni jsou, paní Plánská však zmínila, že ona sama biřmovaná není, ale ještě její matka tuto svátost přijala. Je zajímavé, že pan Gruszka ani paní Plánská by v životě neodpustili zabití, přičemž pan farář zastává názor, že odpustit se musí vše.

Jaký je váš vztah k symbolům víry?

Ať už je člověk věřící nebo bez vyznání, každý z našich respondentů má doma určitý symbol víry. Například paní Plánská, jakožto nevěřící člověk, má doma ve své knihovně schovanou bibli po své babičce. Kříž, který zdobí mnoho kostelů po celém světě, jsme našly i v domácnosti u našich respondentů. U pana Gruszky má kříž svůj zajímavý význam v předsíni domu. Musí pod ním projít každý návštěvník. Jedná se o tradici, kterou už dodržovali respondentovo prarodiče. Všichni naši respondenti se také shodli na tom, že za svaté místo považují kostel. Pan Gruszka považuje za svaté místo také Vatikán a Jeruzalém. Vatikán navštívil v roce 2016, a tím si splnil svůj životní sen. Také zmínil, že by chtěl v budoucnosti navštívit Jeruzalém.

Jakým způsobem tráví katolík svůj volný čas ve srovnání s většinovou společností?

Lidé, kteří nevyznávají žádnou víru, nepřemýšlí tolik ani nad hříchy, které během svého života spáchali. Proto se u věřících respondentů liší i způsob, kterým tráví svůj volný čas. Všichni respondenti mají rodiny, proto volný čas věnují především jim. Farní vikář tráví svůj volný čas se svou „farní rodinou“. Hlavní odlišnost na toto téma tvoří také doporučení církve, podle kterých by se měli katolíci vyvarovat některým činnostem. Na rozdíl od většinové ateistické společnosti se katolík vyhýbá drogám, věštění, hazardním hrám či erotickým filmům. Žádný z věřících také nic nenamítá proti dvěma skleničkám vína, nesmí se to ale s alkoholem přehánět. Odlišnosti se ukázaly také ve čtení knížek či zhlédnutí filmů. Člověku bez vyznání víry jsou většinou lhostejné rozdílné názory na náboženství, které se ve filmech vyskytují. Jiného názoru byla naše věřící respondentka, která by si na základě své víry nepustila například film Šifra mistra Leonarda. V výpovědí všech respondentů vyplynulo, že způsob oblékání věřících se neliší od způsobu oblékání většinové společnosti, všichni nosí oblečení, které je jim pohodlné.

Jak se liší způsob stravování katolíků od ateistů?

Jak již bylo zmíněno, jednou z hlavních odlišností mezi většinovou společností a katolíky, je způsob stravování. Respondenti zastupující katolíky pravidelně dodržují půst v pátek a během postní doby. Respondentka pocházející z Ukrajiny dodržuje ještě navíc pravidelný půst ve středu, a to z toho důvodu, aby se očistila od hříchů. Irina na sebe také prozradila, že má během postní doby ve všední den narozeniny. Vzhledem k tomu, že je v postní době zakázáno požívat i alkohol, je nucena odložit oslavu svých narozenin na neděli, kdy je povoleno půst nedodržovat.

Zdroje

Knižní zdroje

D’SOUZA, Dinesh. Křesťanství a ateismus úplně jinak. Vyd. IDEÁL, Praha 2009. ISBN 978-80-86995-11-3

JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Vyd 1. Havličkův Brod, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7

Katechismus katolické církve Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002. ISBN:80-7192-473-3

MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, c2005. ISBN 80-213-1369-2.

MARTIN, Andreas .Co znamená být katolíkem Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. ISBN 80-7192-794-5

WINTER, David. ABC křesťanství Česká biblická společnost, 2010. ISBN:978-80-87287-05-7

Internetové zdroje

Bible [online] © rkfrakovnik.webnode.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/bible

Desatero Božích přikázání - pravidla dobrého lidství [online] ©christianity.cz [cit. 10.1. 2016] Dostupné z: http://christianity.cz/desatero.html

Kadidlo [online] © revue.theofil.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z: http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=763

Katolická církev a antikoncepce [online] © http://teologietela.paulinky.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z: http://teologietela.paulinky.cz/clanky/Katolicka-cirkev-a-antikoncepce.html

Letnice [online] © http://rkfrakovnik.webnode.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z: http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/krestanske-svatky-/letnice/

Liturgický rok [online] © farnostostravice.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.farnostostravice.cz/liturgicky-rok/

Papež umožnil i řadovým kněžím odpouštět ženám interrupci [online] © ceskatelevize.cz[cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1961340-papez-umoznil-i-radovym-knezim-odpoustet-zenam-interrupci

Papež změnil pravidla katolických sňatků, anulace bude jednodušší [online] © zpravy.idnes.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://zpravy.idnes.cz/papez-zjednodusil-postup-prohlsovani-neplatnosti-manzelstvi-pvi-/zahranicni.aspx?c=A150908_131943_zahranicni_aba

Růženec [online] © rimskokatolickacirkev.estranky.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z: http://www.rimskokatolickacirkev.estranky.cz/clanky/ruzenec/ruzenec

Římskokatolická církev v ČR [online] © aktualne.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:https://www.aktualne.cz/wiki/domaci/rimskokatolicka-cirkev-cr/r~cc3ce5266e5f11e49bec0025900fea04/?redirected=1483631870

Svátosti církve… [online] ©http://christianity.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://christianity.cz/svatosti.html

Svěcená voda – ochranná a léčivá síla pro křesťany [online] © fatym.com [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2016090061

Symboly Velikonoc [online] © vira.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Symboly-Velikonoc.html

Umělé oplodnění [online] © vira.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.vira.cz/otazky/Umele-oplodneni-1.html

Vánoce [online] © http://rkfrakovnik.webnode.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/krestanske-svatky-/vanoce/




Počet shlédnutí: 15

1)
MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, c2005. ISBN 80-213-1369-2.
2) , 11) , 32)
WINTER, David. ABC křesťanství Česká biblická společnost, 2010. ISBN:978-80-87287-05-7
3)
Katechismus katolické církve Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002. ISBN:80-7192-473-3
4)
JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Vyd 1. Havličkův Brod, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
5)
D’SOUZA, Dinesh. Křesťanství a ateismus úplně jinak. Vyd. IDEÁL, Praha 2009. ISBN 978-80-86995-11-3
6)
MARTIN, Andreas .Co znamená být katolíkem Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. ISBN 80-7192-794-5
7)
Křesťanství v České republice, [online]. [cit. 2016-11-15]. Dostupné z: http://www.czechkid.cz/si1100.html, 2016
8)
JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Vyd 1. Havličkův Brod, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
9)
Římskokatolická církev v ČR [online] © aktualne.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:https://www.aktualne.cz/wiki/domaci/rimskokatolicka-cirkev-cr/r~cc3ce5266e5f11e49bec0025900fea04/?redirected=1483631870
10)
Desatero Božích přikázání - pravidla dobrého lidství [online] ©christianity.cz [cit. 10.1. 2016] Dostupné z: http://christianity.cz/desatero.html
12)
Katolická církev a antikoncepce [online] © http://teologietela.paulinky.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z: http://teologietela.paulinky.cz/clanky/Katolicka-cirkev-a-antikoncepce.html
13)
Umělé oplodnění [online] © vira.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.vira.cz/otazky/Umele-oplodneni-1.html
14)
Papež umožnil i řadovým kněžím odpouštět ženám interrupci [online] © ceskatelevize.cz[cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1961340-papez-umoznil-i-radovym-knezim-odpoustet-zenam-interrupci
15)
Papež změnil pravidla katolických sňatků, anulace bude jednodušší [online] © zpravy.idnes.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://zpravy.idnes.cz/papez-zjednodusil-postup-prohlsovani-neplatnosti-manzelstvi-pvi-/zahranicni.aspx?c=A150908_131943_zahranicni_aba
16) , 17)
Katechismus katolické církve Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002. ISBN:80-7192-473-3
18) , 20)
Liturgický rok [online] © farnostostravice.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.farnostostravice.cz/liturgicky-rok/
21)
Vánoce [online] © rkfrakovnik.webnode.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/krestanske-svatky-/vanoce/
22)
Symboly Velikonoc [online] © vira.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Symboly-Velikonoc.html
24) , 25) , 26) , 27) , 28) , 29)
Svátosti církve… [online] ©http://christianity.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://christianity.cz/svatosti.html
30)
MARTIN, Andreas .Co znamená být katolíkem Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. ISBN 80-7192-794-5
31)
Bible [online] © rkfrakovnik.webnode.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/bible
33)
Svěcená voda – ochranná a léčivá síla pro křesťany [online] © fatym.com [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z:http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2016090061
34)
Kadidlo [online] © revue.theofil.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z: http://revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=763
35)
Růženec [online] © rimskokatolickacirkev.estranky.cz [cit. 10. 12. 2016] Dostupné z: http://www.rimskokatolickacirkev.estranky.cz/clanky/ruzenec/ruzenec
36)
WINTER, David. ABC křesťanství Česká biblická společnost, 2010. ISBN:978-80-87287-05-7
zs2016/jsem_katolik.jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)