obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_muslim_zijici_v_ceske_republice._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich

Jsem muslim žijící v České republice. Jak a čím se liším od ostatních?

Autoři: Lenka Jiráková, Marcela Konečná, Veronika Lacmanová, Nikola Schullerová

Úvod

Islám se v posledních letech stal velmi diskutovaným tématem a to jak mezi odborníky, tak mezi laiky. Zájem o toto náboženství se ještě znásobil po vypuknutí migrační krize v roce 2015. Ta otevřela spoustu otázek spojených se začleňováním cizinců v Evropě, ty sice nebyly zcela nové, ale staly se naléhavějšími než kdy dříve. Odborníci i široká veřejnost si pokládají řadu otázek ohledně možnosti integrace cizinců, efektivnosti dosavadních praxí v jiných evropských státech a celkově ohledně kompatibility jednotlivých náboženství a kultur.

Naše práce se zaměřuje na muslimy žijící v České republice, konkrétněji pak na to, jak se liší, či shoduje jejich materiální a duchovní prožívání oproti většinové ateistické společnosti v ČR. Z výše nastíněné aktuální situace ohledně islámu, je zvolení si zástupců právě tohoto náboženství velmi příhodné a aktuální. Rozsah této práce neumožňuje vyslovovat obsáhlé a generalizující závěry ohledně života muslimů v ČR. Může být ale zajímavou sondou a námětem k dalšími hlubšími výzkumu.

Cíl práce

Výzkumná otázka: Jsem muslim v ČR. Jak a čím se liším, či naopak shoduji s ateisty v ČR?

Materiální stránka:

  • Jak a v čem se liší/shoduje trávení volného času muslima od ateistů v ČR?
  • Jak a v čem se liší/shoduje styl oblékání muslima od ateistů v ČR?
  • Jak a v čem se liší/shoduje míra zapojení muslima žijícího v ČR do veřejných aktivit v ČR od ateistů v ČR?

Duchovní stránka:

  • Jaké tradice a svátky dodržuje a slaví muslim a které ateista v ČR?
  • Jaké hodnoty vyznává muslim a které ateista v ČR?
  • Jaké jsou rozdíly/shody ve výchově dětí muslima a ateisty v ČR?

Metodologie

Naše práce vychází především z metod kvalitativního výzkumu, které byly doplněny o kvantitativní data. Kvalitativní výzkum poskytuje hlubší vhled do zkoumané problematiky. Tato metoda je ideální, když chce badatel lépe pochopit určitý problém a detailněji ho popsat za využití menšího počtu respondentů. Výsledné poznatky, získané kvalitativním výzkumem, nemohou být obecně generalizovány a interpretovány, slouží tedy zejména k lepšímu pochopení problematiky, k prvotnímu zorientování se ve zkoumané otázce a k formulování nové teorie. Oproti tomu v rámci kvantitativní metody pracuje badatel s již stanovenými proměnnými a s již předem určenými teoretickými východisky. Výsledkem takového výzkumu pak není pouze lepší porozumění, ale již samotné ověření či vyvrácení těchto původních teorií. Data v kvantitativním výzkumu pochází od většího množství respondentů, jsou numerické povahy a dají se lépe zobecňovat.

Z kvalitativního výzkumu jsme se rozhodli pro využití polostrukturovaných rozhovorů, který poskytuje respondentovi větší možnost detailněji rozvést svoji odpověď a vyjádřit svůj názor bez předem daných možností odpovědí. Badatel se může během rozhovoru doptávat na méně zřejmé věci a může jít ve zkoumaných tématech více do hloubky, což je přesně v souladu s kvalitativním výzkumem. Využití polostrukturalizovaného rozhovoru může badatel objevit dosud neobjevené odbočky, o kterých předtím neměl ponětí, nebo se nad nimi nezamýšlel.

Cílem práce je porovnat předem určené oblasti materiálního a duchovního života muslimů žijících v ČR s většinovou společností v ČR, kterou uvádíme jako ateistickou. Pro potřeby práce byly provedeny dva polostrukturované rozhovory s českými muslimkami - konvertitkami a s jedním zástupcem ateistů. Všechny respondenty jsme znali osobně, proto nebyl problém navázat kontakt a rozhovory provést. Všichni respondenti souhlasili se zpracováním svých odpovědí pro potřeby této práce.

Respondenti:

respondentpohlavívěknáboženstvípoznámka
Ažena33 letmuslimka konvertitka, 6 let
Bžena26 letmuslimka konvertitka, 8 let
Cmuž26 letateista -

Respondentka A

Respondentce A je 33 let, je vdaná a žije v Praze. Muslimkou je více než 5 let. Dlouhodobě se zajímala o knihy ohledně osobního rozvoje, které ji postupem času dovedly k uvědomění, že Bůh existuje. Dále pak tedy hledala, jak se k tomu postavit z hlediska náboženství. Nejbližší ji byla monoteistická náboženství, ale po nějaké době hledání se tomu rozhodla dát volný průběh. Nakonec se rozhodla více do hloubky zajímat o islám, zjišťovala, že jí na něm přijdou některé věci zajímavé. Jak zjišťovala více informací tak se jí líbilo, že v islámu nacházela podobné hodnoty, které ona sama vyznávala. Také se jí líbil přímý vztah mezi věřícím a Bohem, který nepotřebuje prostředníka. Ke konverzi se nakonec rozhodla v Turecku spolu s kamarádkou. V té době cítily, že chtějí přijmout islám na více vznešeném místě než někde v Praze, což už dneska považuje za legrační a nedůležité.

Respondentka B

Naší druhé respondentce, kterou označujeme jako respondentku B, je 26 let, je studentka s dokončeným bakalářským studiem.

S islámem přišla poprvé do kontaktu na rodinné dovolené v Tunisku. Nejvíce ji zaujaly mladé holky s šátkem, zajímalo ji, proč ho nosí. Respondentka uvedla, že i její babička nosila šátek. Následně si začala o islámu hledat více informací, porovnávala ho s křesťanstvím, které znala, jelikož pochází z křesťanské rodiny a je křtěná. To bylo respondentce 15 let, od 17 let pak uvádí, že začala věřit a v 18 let pronesla šahádu tzv. vyznání víry, čímž přijala islám.

Respondentka zdůraznila, že vše probíhalo postupně, nebylo to ze dne na den, ale šlo o dlouhodobější proces. Postupně se začala modlit apod. Z toho důvodu to také nebylo pro rodinu ani kamarády takové překvapení, protože viděli, že se o islám zajímá. Samozřejmě překvapení to bylo, ale rodina to tak nějak přijala a situace nebyla tak vyhrocená, jak tomu někdy je v jiných rodinách.

I ve společnosti podle respondentky v té době panovala jiná atmosféra. Lidé a její okolí projevovali spíše zvědavost, zatímco dnes jde hlavně o jistý druh odporu. S vyhrocením uprchlické krize v minulém roce vnímala respondentka i zhoršení atmosféry, co se týče reakcí na její osobu. Vlivem častých verbálních útoků začala respondentka méně využívat veřejné dopravy a navštěvuje méně veřejných míst, než dříve.

Respondent C

Respondentovi C je 26 let a bydlí v obci poblíž Kolína. Sám sebe označuje za ateistu s tím, že tak tomu bylo vždycky. V rodině respondenta: „nebyl nikdo, kdo by se věnoval nějakému náboženství“ a ani sám respondent tedy nebyl k náboženství veden. Kdyby ovšem projevil zájem, tak by mu bráněno nebylo. V současné době vnímá zvýšené napětí ve společnosti ohledně terorismu a islámu. On sám si myslí, že by ale byla veliká náhoda, kdyby se něco stalo i u nás.

Literární rešerše

Historii islámu a základům islámské víry se věnuje celá řada českých i zahraničních autorů. Profesor Luboš Kropáček patří k předním českým arabistům a jeho kniha Duchovní cesty islámu1) poskytuje právě tento obecný přehled o islámu nutný pro další výzkum. Základní představení s islámem poskytuje i kniha od Felixe Tauera Svět islámu. Dějiny a kultura2).

Konkrétněji se vztahu západu a islámu věnuje kniha Islám a Západ: historická paměť a současná krize3). V ní se Luboš Kropáček tentokrát již nevěnuje pouze obecným věcem, ale konkrétnějšímu popisu historických kontaktů mezi islámským a západním světem. Kniha také reagovala na události 11. září a na diskuze, které tento útok rozpoutal ohledně terorismu a politického islámu.

Kniha Islám a české země od Miloše Mendela a Jiřího Bečka 4) se pak v geografickém zaměření posunula ze západu přímo konkrétně k České republice a ke vztahu islámu a českých zemí. Autoři zmiňují první poznatky o islámu v českých zemí a o jeho vlivu na české, potažmo evropské, myšlení. Na tuto publikaci navazuje novější dílo autorů Miloše Mendela, Tomáše Rataje a Bronislava Ostřanského s názvem Islám v srdci Evropy, která zkoumanou problematiku dále prohlubuje a rozšiřuje i o další evropské země 5). Obě zmíněné knihy přináší popis české islámské komunity, jak její historii, tak náhled do některých aktivit českých muslimů, například do publikační aktivity.

V minulém roce 2016 vyšla kniha Stíny minaretů: islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik 6). Reaguje na aktuální společenské klima ohledně islámu a imigrace. Rozdílní autoři, z nichž někteří jsou známé osobnosti, působící převážně na sociálních sítích, se vyjadřují k tématu islámu, na který se snaží pohlížet z mnoha různých úhlů. Publikované příspěvky poskytují zajímavé podněty k zamyšlení a mohou sloužit k náhledu do mediálního obrazu českých muslimů.

Zmíněné publikace o vztahu České republiky a islámu mohou být doplněné o knihu Islám a Islamismus v České republice 7), která přináší i jiný pohled na českou muslimskou komunitu. Bývalý muslim Lukáš Lhoťan se ve své práci věnuje opět historickému vývoji komunity, skladbě českých muslimů, krom toho ale také vnitřním problémům a kontroverzím, které komunitu provázejí a provázely. Sám Lhoťan měl možnost dlouhodobě nahlížet do vnitřního působení české komunity, což jeho knihu dělá autentičtější. Zmiňuje například zahraniční vlivy na působení české muslimské komunity.

Tématu ateismu a náboženství se ze zahraničních spisovatelů a vědců věnuje například britský biolog Richard Dawkins v knize Boží blud 8). Dawkins v knize mluví o iluzi Boha a o nesmyslnosti a nebezpečí náboženské víry. Dawkins je spolu s dalšími autory a vědci označován za představitele tzv. nového ateismu, který je radikálnější ve svém postoji k náboženství, více informací o novém ateismu je možné najít v článku 9).

V rámci českého prostředí se ateismu věnuje kniha Vzestup a pád moderního ateismu od Jana Jandourka 10). Ve srovnání s Dawkinsem se Jandourek nesnaží ateismus propagovat, ale spíše objektivně představit filosofická východiska a historické zázemí moderního ateismu, současný stav ateismu v různých státech světa a palčivé otázky vztahu náboženství a ateismu v dnešním světě.

Vztahu ateismu a náboženství v dnešním světě se dlouhodobě věnuje také český teolog a filosof Tomáš Halík. V knize Vzdáleným nablízku 11) se Halík věnuje hledání víry v naší české společnosti, jejíž vztah k náboženství ovlivnilo mnoho dějinných událostí. Halík také několikrát reagoval právě na nové ateisty, kdy kritizoval jejich aroganci a pojetí víry 12).

Vlastní práce

ISLÁM

Historie Islámu

Jedná se o monoteistické náboženství, založené v 7. století na Arabském poloostrově, které navazuje svoji náboženskou tradici přímo na proroka Abraháma (Ibrahíma), který je označován za prvního hanífu. Slovo islám znamená podrobení se Bohu a muslim je poté ten, kdo se podřizuje Bohu. To přímo odkazuje k jednomu z hlavních znaků islámu – k přísnému monoteismu.

Islám je založen na učení proroka Muhammada, kterého muslimové považují za posledního z řady proroků, za tzv. pečeť proroků. Podle islámské tradice se narodil v Mekce, roku 570 v „Roce slona“, po neúspěšné invazi křesťanským vládcem Abrahem, do celkem významného rodu Hášimovců, což byla méně významná větev vládnoucího rodu Kurajšovců. Jeho otec Abdullah zemřel ještě před jeho narozením a v 6 letech ztratil i matku Aminu. Jako malý byl dán na výchovu do pouště, k beduinské kojné Hálimě. Jednalo se o zažitou tradici, protože to považovali za prospěšnou zkušenost pro dítě. Po smrti svého dědečka přešel do péče strýce Abu Taliba. Toho také doprovodil na mnoha obchodních cestách, kde přišel do styku s křesťanstvím i judaismem.

Pro své dobré charakterové vlastnosti byl nazýván al-Amin = důvěryhodný a byl využíván při rozhodování sporů. Z toho důvodu se také zalíbil bohaté vdově Chadídže, která mu nabídla sňatek a byla zároveň jeho zaměstnavatelkou. Jí v té době bylo již kolem 40 let, zatímco Muhammadovi jen 25 let. S Chadídžou měl celkem 5 dětí, z toho dospělosti se dožily 4 dcery: Zainab, Ruqayyah, Umm Kulthum a Fátima.13)

Podle islámské tradice se prorokovi Muhammadovi dostalo prvního zjevení od archanděla Gabriela v roce 610. Stalo se tak v jeskyni Híra poblíž Mekky. Jako první mu uvěřila a stala se muslimkou právě jeho žena Chadídža. Nové náboženství však nebylo v Mekce, kde vládl kmen Kurajšovců, příliš vlídně přijato. Veřejně začal Muhammad vystupovat až od roku 613. Nejprve se mu obyvatelé Mekky vysmívali a nazývali ho bláznem, věštcem či prostě podvodníkem. V roce 615 se však situace natolik vyostřila, že se Prorok rozhodl poslat část svých stoupenců do exilu do Etiopie, tehdy do Aksumského království, kde se jim dostalo ochrany ze strany křesťanského vládce Ashama ibn-Abjara. Kurajšovci poslali do Etiopie svého vyslance, aby přivedl muslimy zpátky. Dle islámské tradice etiopský král nejprve zvažoval jejich vydání, zjihl však po poslechu súry Marie a po výkladu islámského náhledu na Ježíše. Podle některých zdrojů dokonce soukromě konvertoval k Islámu, to je však velmi diskutabilní. Tento odchod prvních muslimů do Etiopie je znám také jako první hijra, později také druhá hijra. Situace se dále zhoršovala, navíc v roce 619 zemřela manželka Chadídža i strýc Abu Talib. Proto se Prorok rozhodl přesunout v roce 622 do blízké oázy Jathribu (později Mediny), kde navázal kontakty s místními židovskými i arabskými kmeny. Kmeny uzavřely s Muhammedem dohodu, že ho v Medině přijmou jako vůdce a on tak pomůže vyřešit jejich interní spory. Dokonce pojal z mnoha kmenů tamní ženy za své manželky, jako symbol oddanosti, a od té doby žil v polygamii. Muhammed doufal, že ho i židovští obyvatelé přijmou jako proroka, k čemuž ovšem nedošlo. 14)

Přesun do Mediny, tzv. Hidžra, je velmi důležitý. Od tohoto roku se počítá islámský kalendář. Navíc to znamenalo posun ve významu postavy proroka Muhammeda. V Mekce se začal skrývat, musel se vypořádávat s nepřáteli a jeho kázání byla více duchovního rozměru. V Medině již nebyl pouze kazatelem, ale i vládcem, politikem, zákonodárcem i vojevůdcem. To se velmi odráží i na rozdílném charakteru medínských a mekkánských súr v Koránu. V následujících letech musel Muhammed vést řadu bitev s mekkánským rodem Kurajšovců – bitva u Badru, bitva u Uhud či dobývání Mekky. Mekka se vzdala v roce 630.

V době smrti Proroka (632) se k islámu hlásila již více méně většina Arabského poloostrova. Propojení však bylo velmi slabé a povrchní, velkou měrou drželo jen na osobnosti Proroka. To se projevilo prakticky ihned po jeho smrti, kdy se některé kmeny snažily vymanit z vlivu Islámu. Také bylo nutné zvolit nástupce Proroka, což nebyl lehký úkol, protože se prorok sám k nástupnictví nevyjádřil. Nástupcem se nakonec stal Prorokův tchán a přítel Abu Bakr. Zde se však nalézá začátek sporu mezi sunnity, kteří propagovali právě zvolení prorokova přítele a tchána Abu Bakra a šíity (ší´at´Alí), kteří prosazovali nástupnické právo Prorokova nejbližšího mužského příbuzného Alího.

První čtyři chalífové po Prorokovi jsou nazýváni „pravověrní chalífové“. Byli to: Abu Bakr (632-634), Umar b. al-Chattáb (634-644), Uthmán b. Affán (644-656) a nakonec Alí b. Abí Tálib (656-661). Během jejich vlády se islám začal rozšiřovat i mimo Arabský poloostrov. 15)

Islám v České republice

Na našem území existoval kontakt s islámem již ve středověku, prostřednictvím obchodníků či učenců. Další historický kontakt s islámem jsme měli za dob Rakouska-Uherska, ke kterému byla připojena i Bosna. Proto se v Rakousku-Uhersku v roce 1912 stal islám (konkrétně hanafijský madhab) oficiálním náboženstvím. Někteří bosenští muslimové zůstali na našem území i po rozpadu Rakouska-Uherska.

Koncem roku 1934 se sešlo několik praktikujících muslimů, vesměs intelektuálů a založili Muslimskou náboženskou obec pro Československo. Od roku 1937 do roku 1945 obec vydávala časopis Hlas MNO (Hlas Muslimské náboženské obce). Po revoluci se muslimové z řad konvertitů a rodilých (studenti) muslimů snažili obnovit Muslimskou náboženskou obec pro Československo. V květnu 1991 byla svolána ustavující schůze Ústředí muslimských náboženských obcí, do jejíhož čela byl jako předseda zvolen prof. Šilhavý – významný český konvertita. Neúspěšně žádali o oficiální registraci, té se jim podařilo dosáhnout až v roce 2004 - šlo ale pouze o první stupeň registrace, který nezaručoval všechna práva. O rozšířenou registraci se pokoušejí neúspěšně dodnes. Šilhavý vedl Ústředí muslimských obcí až do své smrti v roce 2008, i když fakticky převzal kompetence již v roce 2000 Vladimír Sáňka. 16)

V posledním sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 se k islámu přihlásilo pouze 1 921 osob. K tomu je ještě nutné započíst 1 437 osob, které se přihlásili přímo k Ústředí muslimských obcí, což je u nás zatím jediná oficiálně registrovaná náboženská asociace. 17)

Organizační struktura

Ústředí muslimských obcí (ÚMO) je zastřešující organizací pro další muslimské obce v Praze, Brně a Teplicích. Slouží k organizaci a zajišťování náboženských věcí věřícím na území ČR, vyjednávají také s úřady. Mezi orgány ÚMO patří: výkonná rada, kontrolní komise a rada zřizovatelů. Rada ÚMO také schvaluje vznik nové muslimské obce, která musí mít minimálně 10 členů. Konkrétně zajišťuje ÚMO např. vzdělávání, publikační činnost, správu modliteben či pohřby muslimů. Kromě ÚMO a muslimských obcí v Praze, Brně a Teplicích existují také další muslimské organizace v ČR. Například se jedná o Muslimskou Unii, Všeobecný svaz muslimských studentů a mládeže apod. 18)

Muslimský hřbitov je aktuálně v Třebíči a část hřbitova na Olšanských hřbitovech je také určena pro islámské pohřby. V České republice se pohřbívá v rakvi, ikdyž by správně mělo být tělo zamotáno jen v rubáši. Díky tomu, že ÚMO nemá stále plnou oficiální registraci, nejsou islámské svatby oficiální a nejsou tedy platné před českými úřady. Běžná praxe je pak vykonat nejprve úřední sňatek a následně pak islámský v mešitě. 19)

Mešity a modlitebny

Muslimové v Brně založili v roce 1994 Islámskou nadaci v Brně, která měla za cíl vytvořit oficiální modlitebnu či mešitu. V roce 1997 byla započata stavba mešity a otevřena pak byla v roce 1998. Mešita nesměla mít minarety a její vzhled nesměl být nijak atypický.

V Praze byly od roku 1992 Svazu muslimských studentů pronajímány prostory v Praze 4 - Krči, které sloužily jako modlitebna. Od roku 1993 ji spravovala nově vzniklá Islámská nadace, která v těchto prostorách organizovala i styk s veřejností. V roce 1996 získala nadace pozemek v Praze 9 - Kyjích a po rekonstrukci se zde v roce 1999 otevřelo Islámské kulturní centrum a zároveň se stalo sídlem Islámské nadace i Svazu muslimských studentů. 20)

V mešitě na Černém mostě (Kyje) se nachází místnosti pro očistu mužů i žen, oddělený prostor pro modlitby mužů a žen, přednáškový sál/jídelna a kuchyně. V mešitě probíhají vzdělávací kurzy pro muslimy či veřejnost, mešitu také mohou navštívit školy. Dále se po ČR nachází řada menších modliteben, například v Teplicích, Karlových Varech, Hradci Králové či v Praze u Václavského náměstí.

V současné době je velmi aktivní okruh lidé kolem modlitebny Na Košince, kterou provozuje firma Alfirdaus, s.r.o. S velmi pozitivním ohlasem se setkala jejich akce pro veřejnost s názvem „ Oběd v mešitě“, která se zde pořádala tento rok, viz 21).

ATEISMUS

Pojmem ateismus je obecně chápáno jako odmítnutí existence Boha, ztvárněného v podobě boha, anděla, ducha či jiných. Pokud ale někdo nemá víru v Boha, neznamená to hned, že jedinec zároveň nevěří v jeho existenci. Ateismus není ani víra, ani světonázor, ani ideologie, jak by mohla napovídat koncovka -ismus. Ateismus sám o sobě neimplikuje žádný názor na vznik Vesmíru, na vznik života, na morálku, atd. 22) Historie nezná pojem prvního ateisty, ale první projevy se nacházely již ve starověkém Řecku a Římě. Později byl použit v 16. století jako hanlivé označení pro agnostiky a deisty. Až do 17. století mohl být nevěřící nebo člověk kritizující náboženství trestán. Teprve doba osvícenství a průmyslová revoluce v 18. století přinesla růst vzdělanosti, která doprovázela rozšiřování ateismu. Od 20. století v západních zemích převažuje ateismus ve většinové společnosti. Ateismus může mít ofenzivní aktivní formu (antiteismus) nebo pasivní formu (odmítavý, avšak tolerantní postoj). Dále je rozšířen agnosticismus. Termín agnosticismus vymyslel profesor T. H. Huxley na setkání Metafyzické společnosti v roce 1876. Definoval agnostika jako toho, kdo odmítá jak ateismus, tak teismus, a kdo věří, že otázka, zda existuje nějaká vyšší síla je neřešená a neřešitelná. Jinak řečeno, agnostik je někdo, kdo věří, že nevíme a ani nemůžeme jistě vědět, zda Bůh existuje.23)

Ateismus v České republice

Česká republika je po Číně a Japonsku třetím nejateističtějším státem na světě. Při posledním sčítání lidu v roce 2011 se k ateismu v ČR přihlásilo cca 1 milion lidí, další 3 miliony uvedly možnost „bez náboženské víry“, asi 4,6 milionu Čechů na otázku týkající se jejich náboženského vyznání neodpovědělo. Nejvíce ateistů je v Praze a Středočeském kraji, nejméně pak na Vysočině a v Karlovarském kraji.

24)

Tomáš Halík zhodnotil naši českou společnost tak, že navzdory oblíbenému klišé nelze společnost jednoduše označit za ateistickou. Za ateisty se prohlašují lidé, kteří často chtějí říct pouze to, že nechodí do kostela a nepřijímají to, co považují za náboženství. Spíš než ateismus ve smyslu promyšleného odmítnutí všeho náboženství převládá u nás spíš naprostá náboženská nevzdělanost a neinformovanost (a to i mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi a těmi, kdo v médiích hovoří o náboženství). Často se ve společnosti objevuje věta: „V Boha nevěřím, ale „něco“ nad námi je“. Vypovídá to o různosti postojů, které se obvykle považují za ateistické. K tzv. ideálním typům (dle sociologie Maxe Webera) řadí Halík do deseti typů: nevěřící, relativní ateisty, agnostiky, naivní ateisty, apateisty (náboženský analfabet), vulgární ateisty (razantní negativní názory na náboženství), militární ateisty (aktivně se staví proti náboženství), ateisty antiklerikál, ateisty - kritiky náboženských představ a zarmoucené nebo protestující ateisty. Odpor vůči náboženství může být umírněný nebo radikální a může se vztahovat jenom na některé konkrétní náboženské vyznání.25)

26)

Dalšími děleními můžou být například tvrzení, že Ateisty jsou: 1) lidé, kteří z nejrůznějších důvodů o možnosti existence Boha nikdy neslyšeli. Těm se říká implicitní ateisté. 2) lidé, kteří o možnosti existence Boha a o různých náboženstvích sice slyšeli, ale nepřikládají tomuto tématu velkou váhu. V Boha nevěří, a o celé záležitosti ani nepřemýšlejí. Do této skupiny lze zřejmě zařadit poměrně výraznou část Čechů. 3) lidé, kteří možnou existenci Boha pokládají za téma hodné pozornosti, kteří o náboženství a o Bohu přemýšlejí, a kteří po zhodnocení jim známých argumentů došli k názoru, že víra v boha není opodstatněná. 4) lidé, kteří pociťují jistotu, že žádný Bůh neexistuje a otevřeně jeho existenci popírají.

Ludwig von Mises ve své knize Lidské jednání shrnul ateismus takto: „Nedělat nic a být nečinný je totiž také jednání, i ono určuje běh věcí. Kdekoli jsou přítomny podmínky pro lidský zásah, jedná člověk bez ohledu na to, zda zasáhne či nikoli. Ten, kdo snáší, co by mohl změnit, nejedná o nic méně než ten, kdo za účelem dosáhnout odlišného výsledku zasáhne.“ 27), Toto shrnutí je dostupné též zde 28). Má-li totiž být ateista důsledný, je existence takového pravověrného, ortodoxního ateisty pouze náhodný shluk molekul.29)

Výzkumná část

Materiální stránka

Volný čas

Islámský pohled:

Islám stanovuje, jaké věci jsou pro věřícího dovolené a jaké ne. To ovlivňuje například stravování, kdy jsou určité potraviny halal – dovolené a některé haram – zakázané. Mezi zakázané patří alkohol, vepřové maso či maso neporažené stanoveným způsobem. Kromě těchto kategorií uvádí islámská právní věda další kategorie: fard (povinné), sunna (doporučené), mubah (neutrální), makruh (nedoporučené) a haram (zakázané). Mezi fard povinné věci patří například povinné denní modlitby. Na hlavních věcech panuje většinou shoda (právě například modlitby, alkohol), některé jsou ale problematičtější a jejich zařazení do výše uvedených kategorií se liší mezi různými právními směry tzv. madhaby.

Výše uvedené kategorie, spolu s dalšími základními aspekty islámu, mohou (ale nemusí) ovlivňovat celou řadu oblastí věřícího od oblékání po kontakt mezi muži a ženami. Naši muslimští respondenti jsou konvertitky, sledovali jsme proto i to, jak se námi zkoumané oblasti změnily s přijetím islámu. 30)

Manžel respondentky A není příliš kulturně založen, proto nejsou v tomto ohledu moc aktivní, a respondentka vyráží za kulturou většinou se svými kamarádkami. Cizí ji není kino, opera ani balet. Co se týče hospod a podobných podniků, respondentka A je sice nenavštěvuje, nicméně kdyby některá z jejích kamarádek opravdu chtěla nějaký takový podnik navštívit, nyní by s tím neměla problém, ale samozřejmě by si nedala nic alkoholického. „V době, kdy jsem ještě nosila šátek, bych do hospody nevlezla, protože já si myslím, že muslimové do hospody chodit nemají, takže když já tam jako muslimka jdu, tak se alespoň nebudu tvářit jako muslimka. Prostě si myslím, že to k tomu nepatří.“ To, že by respondentka A navštívila hospodu, je podle jejího názoru její osobní věc, a jelikož již na ní není na první pohled patrné, že je muslimka, nikdo jiný by to nemusel vědět.

Respondenta A dále uvedla, že konverze neměla zásadní vliv na její trávení volného času, dělá v podstatě to, co dělala předtím. Avšak více se začala stýkat s ostatními muslimy, poněvadž někteří její staří přátelé se jí prý začali stranit. Tato změna okruhu jejích přátel prý tedy „není úplně o tom, koho preferuji, ale kdo preferuje mě“.

Respondentka B se nyní hlavně učí, protože jí čekají magisterské státnice. Kromě učení chodila cvičit do fitness centra, které je určeno pouze pro ženy. Kromě cvičení se ráda vídá s kamarádkami a s rodinou. Dále chodí na kurzy arabštiny a lekce Koránu. V divadle nebyla již delší dobu, do kina by se aktuálně chtěla podívat na jeden konkrétní film. Respondentka uvedla, že: „ kdyby tam byl nějaký sexuálně explicitní obsah, tak to by mi vadilo“. Do hospody by respondentka nezašla, do restaurace ano. Nemyslí si, že na takové místo, kde se kouří a pije alkohol, patří a že by tam měla chodit.

Celkově si respondentka B myslí, že víra v některých věcech ovlivňuje způsob, jakým tráví volný čas. Zároveň se však díky víře vyhnula některým situacím, ve kterých by se mohla cítit nepříjemně či nebezpečně, zvláště ve spojení s alkoholem. Je ráda, že se podobným věcem díky konverzi vyhnula. Obecně se stýká více s lidmi stejného náboženství. Má i kamarádky ne-muslimky, ale většinou se stýká s muslimkami.

Respondentka B se snaží neposlouchat hudbu a to především z náboženských důvodů: „Nevěřím, že je hudba OK a bojuji s tím a je to těžký, protože je to všude.“ „Bojuji s tím občas, ale nechci, nechci, radši myslím, že mě to i dost ovlivňuje, nálady a já to nemám ráda.

Ateistický pohled:

Respondent C uvedl, že nejčastěji chodí ven s přáteli, do hospody na šipky, kulečník nebo bowling. Dále hraje doma hry na PC a Xboxu. Když je hezky, tak chodí do přírody na ryby, příležitostně hraje s kamarády fotbal. Asi jednou za čtvrt roku chodí do kina. Do hospody chodí respondent tak dvakrát do měsíce, na pivo, setkání s přáteli, zhlédnout v televizi společně sportovní zápasy. Do divadla téměř nechodí, protože je to drahé. Pokud jde o stýkání se s lidmi různého náboženského vyznání, tak žádný z jeho přátel se nevyznačuje žádným náboženstvím na první pohled. Náboženské motivy respondenta příliš nezajímají. „Pokud mi není víra nucena, jsem v pohodě.

Shrnutí:

Z obou provedených rozhovorů s muslimkami vyplynulo, že náboženství má na trávení jejich volného času vliv například při navštěvování podniků, kde se servíruje alkohol. Oproti tomu námi zpovídaný ateista s tímto nemá problém a hospodu navštěvuje a setkává se tam s přáteli.

Respondentka A při této příležitosti poukázala na zajímavý fakt, že v době, kdy nosila šátek, by do hospody zcela určitě nešla, v současné době si to umí za určitých podmínek představit. To ukazuje, že zahalení má i velmi významný identifikační rys a zahalená žena by měla o to více dbát na správnou reprezentaci a dodržování islámských hodnot.

Muslimky i ateista navštěvují kino a setkávají se s přáteli, přičemž obě muslimky uvedly, že se více stýkají s lidmi stejného náboženství. Ateista se o náboženství svých přátel příliš nezajímá a není si ani vědom, že by jeho přátelé byli nábožensky založení.

Oblečení

Islámský pohled:

Islám zdůrazňuje skromnost, cudnost a umírněnost i v oblékání. Muslimští věřící by se měli nejenom cudně oblékat, ale také se cudně i chovat a klopit své zraky. Někdy bývá pojem hidžáb redukován pouze na šátek zakrývající vlasy, tento arabský pojem však označuje celkový oděv a chování ženy i muže. Správný oděv by měl splňovat další náležitosti, například být volný, dlouhý či by oděv neměl nést znak jiného náboženství.

Ohledně množství ženského zahalení se vedou spory, které jsou dokládány koránskými verši, hadíthy či nesprávnými překlady jednotlivých slov apod. Jako nejvíce přijímaný se zdá být názor, že by žena měla mít zahaleno vše kromě obličeje a rukou od zápěstí, takto vymezenému lidskému tělu, které je potřeba zahalit před muži, se kterými žena nemůže uzavřít sňatek (mahram), se také říká ´awra. Muž by naopak neměl nosit zlato či hedvábí a jeho ´awra se udává od pupku po kolena. 31)

Styl oblékání respondentky A se po konverzi zásadně změnil. Jako první si zakoupila šátek přímo do Istanbulu, kde konvertovala. Po návratu do ČR si hidžáb zkrátka už nechtěla sundat a i v práci své rozhodnutí oznámila celkem kategoricky. Šátek nosila až do doby, kdy začalo přibývat teroristických útoků v minulém roce. Zvýšení těchto útoků znamenalo také zvýšení zájmu občanů ČR o muslimy, což pro respondentku A znamenalo také každodenní slýchání narážek na její osobu, nutnost čelit nepříjemným pohledům okolí atd. Jelikož to podle jejích slov vyústilo až k jakýmsi panickým stavům, šátek nosit přestala. Šátky nahradila čepicemi, slamáky atd., aby pro ni tento přechod nebyl tak prudký – bez pokrývky hlavy se už totiž necítila sama sebou.

Kromě šátku začala po konverzi nosit také delší šaty či volnější oblečení, což jí zůstalo i po odložení šátku. Tento styl jí více vyhovuje a cítí se ve volnějším oblečení příjemněji. Dle jejího názoru není oblékání pro život muslima až tak důležitý. Pokud by styl oblékání měl muslima vyřadit ze společenského života, rozhodně nesplňuje takový účel, který by měl, a je proto lepší ho vynechat.

Respondentka B se zahaluje již více jak 6 let, takže se hidžáb stal její součástí a nevnímá to již jako něco cizího, což neplatí pro lidi kolem ní. Většinu věcí do svého šatníku si objednává přes internet.

Šátek by respondentka B nesundala, ani kdyby situace ve společnosti byla velmi vyhrocená. „Já si to nedokáži představit. Vyjít venku nezahalená? Já bych se cítila prostě špatně, cítila bych se poníženě, cítila bych se prostě … nevím…všem na očích.“ U moře nosí tzv. burkini, které jsou i tak celkem dost upnuté, takže po koupání přes ně ještě nosí ručník nebo jiný šat.

Po konverzi i otázka oblékání přišla postupně: „nebylo to hned, všechno to šlo postupně. Nejdřív jsem si začala jen vlasy zahalovat, začala jsem nosit dlouhý rukávy, volnější oblečení, volnější kalhoty dlouhý. A potom jsem vždycky přidávala třeba sukni a potom šaty a delší šátek a takhle. Vlastně jsem se od západního oblečení propracovala postupně.“ Nyní nosí respondentka B hlavně delší šátek a abayu, což jsou volné dlouhé šaty s dlouhými rukávy.

Ateistický pohled:

Respondent ateista k oblečení uvedl, že se jeho styl oblékání proměňuje podle situací, ve kterých se nalézá. Jiný oděv pak nosí do práce, jiný doma a jiný do společnosti. O svůj zevnějšek dbá, snaží se být čistý a navoněný.

Shrnutí:

Oblékání respondentek muslimek je ovlivněno jejich náboženstvím, kdy jedna z respondentek stále nosí volnější oblečení a druhá si zahaluje i vlasy a nosí tradiční oděv. Z provedeného rozhovoru s ateistou ale můžeme vidět, že i jeho volba oblečení je něčím ovlivněna. Není to ovšem náboženstvím, ale spíše rozdílností situací.

Respondent ateista uvedl, že doma většinou nosí tepláky a triko. Muslimky naopak často nosí zdobnější a odvážnější oděvy doma než na veřejnosti. Jedná se tedy o odlišné vnímání veřejné a soukromé oblasti. To lze ilustrovat i na reakci respondentky B, kdy zcela rezolutně odmítla možnost, že by se zahalovat na veřejnosti přestala. Tato možnost pro ni byla nepředstavitelná a značně by ji poškodila. Respondentka A naopak šátek odložila, i když jí to nebylo příjemné, a snaží se stále nosit volné oblečení a nějakou jinou pokrývku hlavy.

Veřejné dění

Islámský pohled:

Respondentka A se snaží být dlouhodobě aktivní v rámci české muslimské komunity a dokonce byla zvolena do organizační struktury Muslimské obce v Praze. V současné době čeká rodinu a nemá tedy na tyto aktivity tolik času, kolik by si představovala. Spolu s dalšími muslimy založili Facebookové stránky Muslimské obce v Praze a snaží se společně je udržovat aktuální a komunikovat tak lépe s veřejností. Respondentka A se nebrání komunikaci s médii a je aktivní i na sociálních sítích. Je podle ní důležité se zajímat o veřejné dění.

Respondentka B se nejvíce informací dozvídá skrze sociální síť Facebook. Uvnitř komunity se o dění občas zajímá, ale není v tom přímo zapojená: „ takže vlastně já jsem v podstatě běžný muslim a do těchhle věcí zase až tak nevidím, do těch administrativních.“ Pokud není člověk například přímo v radě, tak je pro něj těžké se dozvědět něco více.

Dle jejího názoru by muslimové měli být aktivní a měli by vědět co se děje nejen v komunitě, ale i mimo ni, například v politice či ve zdravotnictví. Jsou to totiž věci, které se jich také týkají a měli by tedy mít přehled, co se děje.

Podle respondentky B by měli být muslimové v ČR aktivnější, dřív to tak bylo, teď jsme zastrašeni „Bylo by lepší, kdybysme byli aktivnější. (…) Myslím, že dřív jsme i byli aktivnější, než jsme teď, ale teď jsme tak trochu zastrašeni tím co se děje. (…) snažíme se nechodit příliš na veřejnost, aby je to nedráždilo.

Ateistický pohled:

Respondent C uvedl, že se zajímá o veřejné dění a to především četbou denního tisku či zpráv na internetu. „Vím, co se kde děje, přečtu si o dění tady v obci.“ Nijak aktivně se ovšem nezapojuje, myslí si ale, že je to důležité. Vždy se podle respondentova názoru budou zapojovat ti, kdo o to mají zájem. Je potřeba, aby starší generace byla postupně nahrazována generací mladší.

Shrnutí:

Dle uvedených reakcí všech respondentů je zřejmé, že hlavní rozdíl v této oblasti je opět spojen s tím, že muslimské respondentky se v rámci svých možností zajímají o dění i uvnitř komunity. Všichni respondenti se shodují na tom, že lidé by se měli zajímat o věci veřejné a neměli by být lhostejní.

Duchovní stránka

Tradice a svátky

Islámský pohled:

V islámu jsou dva hlavní „oficiální“ svátky a to Íd al-Fitr, který se slaví po skončení ramadánu a Íd al-Adha, neboli svátek oběti. Druhý ze jmenovaných svátků je vyvrcholením poutě do Mekky a připomíná se při něm Abrahámova ochota obětovat syna Izmaela a následné obětování beránka. Z toho důvodu se také tento svátek slaví obětováním zvířete a rozdělením masa mezi rodinu, sousedy a potřebné. Islámský kalendář je lunární, a tedy jsou oba svátky pohyblivé. Svátky doprovází dárky hlavně pro děti, sváteční výzdoba, sváteční pokrmy a slavnostní nové šaty. Jednou z povinností muslima je pak také půst v měsíci ramadánu, který je tak další velmi významnou tradicí muslimů. Pak také existují speciální dny, kdy je podle sunny vhodné dodržovat půst. Další svátky, například oslava narozenin Proroka, nejsou všeobecně přijímány, jelikož se jedná o novoty. 32)

Respondentka A dodržuje především dva svátky islámu - Íd al-Adhá a Íd al-Fitr. O těchto svátcích sice doma nic nezdobí, ale vždy doma alespoň uklidí. Do budoucna, kdy už respondentka bude mít se svým manželem děti, plánuje výzdobu a nakupování dárků. S manželem mají na průběh svátečního dne odlišný názor – respondentka A ráda chodí na společné setkání, které následuje po sváteční modlitbě. Zatímco její manžel chce být doma a připravovat jídlo. Vždy se tedy dohodnou na kompromisu, kdy jdou nejdříve na dané setkání a poté jdou domů vařit. K oběma svátkům neodmyslitelně patří také sváteční modlitba, na které nechce respondentka A chybět. Ovšem v poslední době je problém pronajmout v Praze halu, kde by se modlitba mohla uskutečnit. Muslimská komunita se tedy rozdělí na dvě části, a každá půlka provede modlitbu v jiné pražské mešitě. Dodržování muslimských svátků v ČR je tedy dle respondentky A z organizačního hlediska složitější, ale jinak bez vážnějších problémů.

Respondentka A společně se svým manželem slaví také ramadán a ráda by dodržovala i další svátky, avšak jak sama říká: „Když jsou takové ty významné dny, kdy se má člověk postit, tak já si je zásadně nepamatuji, já se o nich vždycky dozvím uprostřed dne.

Jelikož má respondentka A „klasické české rodiče“, jezdí za nimi spolu s manželem na Vánoce a společně je také slaví. Ovšem místo vepřového řízku si k slavnostní hostině dávají řízky kuřecí. Respondentka A si neumí představit, že by kvůli svému vyznání neslavila se svou rodinou Vánoce. „Já si myslím, že v mojí situaci je toto také proti duchu Islámu – vztah s rodiči je daleko důležitější, než jestli já jsem za nějaký svátek nebo nejsem. Pro mě jako pro muslima je v podstatě povinností tam být – ne, že by to byl pro mě důležitý den, ale pro ně je to důležitý den. A já jsem součástí té rodiny a já mám povinnost tam být, abych ctila svou rodinu a své rodiče. Tohle si myslím, že je Islám.

Respondentka B také dodržuje Íd al-Fitr, Íd al-Adha a ramadán. Poslední Íd šla ráno na sváteční modlitbu do mešity Na Košince. Po modlitbě a kázání probíhá volná zábava, kdy si lidé navzájem přejí, baví se spolu, je k dispozici jídlo a sladkosti. Poté ještě většinou následuje nějaký program, například společné odpoledne v OC Harfa či na dvoře mešity, kde je pro děti k dispozici třeba skákací hrad.

Respondentka B uvedla, že se o Ídu sejdou s kamarádkami, vidí se, popovídají. Na ramadán dělala i sváteční výzdobu a přemýšlela, že i něco upeče. Respondentka B uvedla, že její kamarádky dělají o ramadánu cukroví, které u nás pečeme na vánoce. Pro děti se také třeba doma dělá speciální výzdoba, mohou se tvořit malé mešitky, kde jsou čísla se dny ramadánu a je tam třeba pro děti ponaučení, úkoly či sladkosti.

O ramadánu chodí respondentka B na iftáry do mešity (večeře přerušení půstu), kde se společně s kamarádkami nají a popovídají. Tento rok také zůstávala v mešitě na noční modlitby, které ji velmi spirituálně obohacovaly. Snaží se také číst Korán, ale upřednostňuje arabský originál, jehož četbě se stále učí, takže to nejde tak rychle. I rodina respondentky B už ví, co ramadán obnáší a chápou to, jako takový její spirituální měsíc.

Ohledně slavení neislámských svátků uvedla respondentka: „Asi ne, že bych jako to slavila, to ne, to ne. Vánoce, Velikonoce ne ne, to neslavím, že bychom měli doma třeba stromek, nebo že bych barvila vajíčka na Velikonoce“ Teď konkrétně se bude o svátcích učit, ale uvidí se i s rodinou, většinou ale se jim nepodaří sejít hned na Štědrý den. Žije v domácnosti společně s mladším bratrem, který už ale také Vánoce moc neprožívá, ačkoliv muslim není. Narozeniny ani svátky neslaví, protože k tomu nevidí žádný důvod a nemá to oporu v náboženství: „proroci nikdy neslavili svoje narozeniny“.

Občas se v islámské komunitě objevují spory a dohady ohledně vnímání neislámských tradic a svátků nebo například i ohledně přání k těmto svátkům. K tomu respondentka uvádí: „Když mi někdo řekne hezký svátky, tak řeknu Vám taky“. Respondentce přijde zvláštní, když muslimové slaví Vánoce. Je to totiž dle jejího názoru vlastně pohanský svátek, a proto je zvláštní, že se toho zrovna muslimové chytají. Přijde ji paradoxní, že někde v arabských zemích oslava Vánoc daleko okázalejší a více viditelná, než oslava Ídů.

Ateistický pohled:

Respondent C slaví Velikonoce, kdy uvádí, že plete pomlázku a pak chodí koledovat dům od domu. Dále slaví Vánoce, kdy připravuje sváteční vánoční výzdobu, má cukroví, stromeček, věnec se svíčkami. Dále dodržuje advent, na Štědrý den mají k večeři rybu, ale ne kapra, spíše tresku, lososa, případně vinnou klobásu, řízek a bramborový salát. Polévku knedlíčkovou. Dále respondent C uvádí: „V šest večer rozbalujeme dárky a v sedm koukáme na štědrovečerní pohádku. Někdy zajdu i na půlnoční mši, spíš popřát lidem krásné svátky a sejít se s nimi, než kvůli samotné modlitbě. Přeci jen jsme na malém městě, kdy se známe.

Shrnutí:

V této kategorii byl předpoklad, že se budou respondenti velmi lišit. Respondentky muslimky dodržují vlastní islámské svátky a to dva nejdůležitější Ídy a postní měsíc ramadán. Respondentka A se pak nebrání zúčastnit se i oslav nemuslimských, například Vánoc se svojí nemuslimskou rodinou. Respondentka B vánoce neslaví, nepovažuje je za islámský svátek, stejně tak ani narozeniny či svátky. I tak se ale respondentka B během svátků sejde s rodinou. Ateista pak uvedl celou řadu vánočních tradic a zvyků, které jsou typické pro Českou republiku. Jediné spojení s náboženstvím je v návštěvě půlnoční mše, jak sám ale uvádí, tak to není kvůli modlitbě, ale kvůli společnému setkání.

Hodnoty

Islámský pohled:

Pro respondentku A je hlavní prioritou rodina – ať už děti, ze kterých by ráda vychovala slušné lidi a pokud možno také slušné muslimy, tak i rodiče, u kterých by byla ráda, kdyby pochopili, že islám nemusí být špatný způsob života. Rodinný život je podle respondentky B základ a v dnešní době je rodina jako instituce velmi podceňovaná, což ubližuje společnosti samotné. „Pak když ty lidi mají nějaký vzory doma, tak z nich mohou vyrůst lidi, který to zase můžou předávat dál.“ Úpadek rodinných hodnot v dnešní době respondentka tedy vnímá velmi negativně a sama na ně při výchově bude pečlivě dbát.

Dále respondentka A uvedla, že v islámu nalezla podobné životní hodnoty, jako ty, které si sama nastavila. Islám je v podstatě kopíruje, což jí přišlo přirozené, že to vychází z určité podstaty lidství. Mezi tyto hodnoty patří například vztah muži vs. ženy, vztah k rodičům, přísný monoteismus.

Pro respondentku B je největší prioritou víra. Hodnotou, kterou se v životě řídí, by označila asi takhle: „život prožít, co nejlépe a být co nejlepší člověk a pořád se měnit, pořád se zlepšovat“. Po konverzi se respondentce B hodnoty značně změnily, i když v době konverze byla ještě velmi mladá a tak úplně nevěděla, co chce. Nyní už to má více srovnané.

I ve výchově bude chtít respondentka B svým dětem předat následující postoj: „brát tenhle život jenom jako něco co jednou prostě pomine a snažit se v tomhle krátkým čase, dělat co nejvíc dobra a co nejvíc změn na sobě a jako vyloženě kdybych takhle vyjmenovala hodnoty, mne to přijde spíš jako soubor hodnot, které bych chtěla tomu dítěti vštípit a kdyby mohlo třeba nejenom mohlo změnit sebe ale i lidi kolem sebe k dobru tak by mne to ještě víc těšilo“.

Ateistický pohled:

Respondent C uvedl, že jeho největší prioritou je rodina, která je u něj na prvním místě. Dále uvádí: „Práci mnozí dělají jen proto, aby měli na živobytí, aniž by je bavila. Tím případem jsem i já.“ Mezi své hlavní hodnoty uvádí, že by chtěl postavit dům, zasadit strom a založit rodinu.

Shrnutí:

Pro respondentku A i respondenta C je společný důraz na rodinu a na výchovu dětí. V tom je tedy podstatná shoda mezi muslimkou a ateistou. Respondentka B řekla jako největší hodnotu víru, dále se pak ale rozhovořila také na téma výchovy dětí.

Obě dvě muslimské respondentky uvedly, že by během výchovy dětí chtěly dětem předat ty hodnoty, které by z nich učinily dobré lidi a aby pak, pokud možno, tyto hodnoty předávaly dále mezi další lidi.

Rodina a výchova dětí

Islámský pohled:

Respondentka A byla v době vedení rozhovoru v pokročilém stádiu těhotenství, tato otázka pro ni tedy byla velmi aktuální. Výchova dětí je podle jejího názoru velmi důležitá, a to především co se týče správného nasměrování dítěte v životě. Respondentka A si také myslí, že ukázat dítěti tu správnou cestu ovšem nestačí, důležité je také nezakazovat dítěti všechno, což bývá častou chybou muslimských rodičů. Jak by se respondentka zachovala, kdyby její dítě nechtělo už nadále vyznávat islámské náboženství, zatím netuší. Podle jejího názoru je to záležitost velmi individuální a záleží především na konkrétní osobnosti dítěte, dané situaci a mnoho dalších faktorech a momentálně tedy odpověď nezná. Jelikož respondentka A sama momentálně hidžáb nenosí, nutit do toho svou dceru také nebude. Ráda by však svou budoucí dceru vedla alespoň do období puberty k nějaké cudnosti, pokud to půjde.

Respondentka B bude své děti vést hlavně k víře. „V islámu my věříme, že to je nejlepší způsob života, takže k tomu chceme vést i své děti“ Islám je pak dle jejího názoru prevence před tím, aby člověk nedělal chyby, ze kterých by se pak musel dostávat.

Holčičku i kluka by respondentka B učila „neukazovat svoje tělo“ a to z důvodu: „aby si uvědomily, že to tělo musí chránit a ne ukazovat“.

Kdyby například dcera respondentky B nechtěla nosit v budoucnosti šátek, tak by reagovala: „Bylo by to pro mne těžký, ale nemůžu jí ten šátek na hlavu přišít“ a také dodala: „samozřejmě ji k tomu povedu, vysvětlím ji důvody a chtěla bych, aby to prostě dělala, ale těžko jí to nějak to…když nebude chtít, tak ona to prostě nebude nosit, jak říkám, nepřišiju ji to“.

Stejně by respondentku B zasáhla i případná nechuť dětí následovat islám: „Jako mne by to hodně zasáhlo jako rodiče a pořád bych jim přála to nejlepší v životě a pořád bych dělala za ně prosby…nevyprdla bych se na ně, jako nejsi moje dítě nebo takhle, to vůbec.

Respondentka B si již dnes umí představit, že jednou bude mít problém s řešením televize, počítače, hudby apod. Chtěla by, aby se děti nekoukaly na něco násilného, sexuálního apod. ale zároveň, v dnešní době není možné se toho úplně vyvarovat.

Význam rodiny v dnešní době podle názoru respondentky B spíše upadá. Naše společnost je individualistická a už se nikdo pro druhého neobětuje. „ takový ty tradiční role, jakože fungovaly, fungují a lidi prostě řeknou ne, ne, ne teď to přehodíme a pak se zjistí, že to najednou nefunguje. Žena třeba nechce vařit pro svého manžela. (…)Už jenom třeba to, že pro něj vaří, ukazuje, že jí na něm záleží a že se o něj stará a že prostě je pro ni důležitý a ten chlap to vidí a já si myslím, že pro něj třeba už jen přijít domu a teďka, když tam třeba voní jídlo, tak je pro něj lepší pocit, než třeba ženská, co mu hned vynadá.“ Co se týče domácích prací a rozdělení tradičních rolí v domácnosti ještě respondentka B doplnila, že: „neříkám, že třeba chlap nesmí nic dělat doma, to vůbec, je fajn, když se třeba nějak podělí“.

Ateistický pohled:

Respondent C uvedl, že bude při výchově dětí nejvíce dbát na upřímnost a toleranci. Kdyby jednou jeho dítě chtělo uznávat nějaké náboženství, tak „vzal bych to v pohodě, každý si život může zařídit podle svého“.

Dále respondent C uvádí, že v dnešní době jsou děti rozmazlené a nemají žádnou kázeň vůči autoritám, jako jsou například učitelé. Nemyslí si pak, že je to vina přímo těch dětí, nýbrž je to zaviněno volnou výchovou rodičů a vzestupem IT technologií. Děti nic nebaví a neumí si sami hrát.

Respondent C soudí, že se stále najde spousta lidí, kteří kladou rodinu na první místo, stejně tak ale i někteří na první místo staví kariéru. „Každého dělá šťastného něco jiného, ono se jedno s druhým ani nevylučuje, všichni si přejeme dobrou práci a šťastnou a zdravou rodinu.

Shrnutí:

Obě muslimské respondentky se budou snažit děti správně nasměrovat do života, respondentka A se pak bude snažit nebýt k dítěti příliš striktní, protože si myslí, že to může mít někdy spíše negativní efekt na dítě. Respondentka B pak klade velmi podstatný důraz na předávání víry dětem a řeší i konkrétní problémy, které s tím mohou vyvstat. Ateista pak víru ve výchově nijak nezmiňuje, zmiňuje však toleranci a upřímnost a nebude případně potomkovi bránit v přijetí jiného náboženství.

Obě muslimské respondentky uvádějí, že by děti vedli k cudnosti. Šátek by dětem nijak nenutili, ale hlavně respondentka B vyjádřila přesvědčení, že by jí to mrzelo, stejně tak, kdyby se dítě rozhodlo islám opustit. Ve svém postoji na možné náboženské cítění budoucích dětí se však de facto shodují i s tolerantním postojem ateisty. Děti by nikdo z nich kvůli odlišné volbě nezavrhl. Toto srovnání je zajímavé i v tom, že ani jeden z respondentů nebyl v době rozhovoru rodičem a proto byly tyto dotazy čistě hypotetické.

Závěr

V naší práci jsme se zaměřili na rozdíly a shody v životě muslimů a ateistů v ČR.

V rámci materiální stránky jsme se zaměřili na trávení volného času, kdy jsme předpokládali, že náboženství bude mít značný vliv na trávení volného času respondentek muslimek. To se také potvrdilo například u navštěvování podniků, kde se servíruje alkohol. Obě respondetky A i B nevyhledávají podobné podniky, ikdyž se jejich pojetí liší, naopak ateista s nimi problém nemá a často se v nich setkává s přáteli. Více ovlivněný náboženstvím je volný čas respondentky B, kdy navštěvuje náboženské kurzy, fitness pouze pro ženy a snaží se vyhýbat hudbě a sexuálně explicitním filmům či divadlu. Všichni respondenti nevylučují kino a rádi se setkávají s přáteli. Muslimské respondentky se více stýkají s lidmi stejného náboženství, ikdyž ne výhradně s nimi, kdežto ateista se o víru svých kamarádů příliš nezajímá.

I v oblečení se dalo předpokládat, že nalezneme rozdíly. Respondentka A již šátek z osobních důvodů nenosí, akčoliv ho dříve nosila. Nyní se však stále snaží oblékat cudně a nosit jinou pokrývku hlavy. Respondentka B se zahaluje celkem striktně, kdy nosí nejen delší šátek přes hrudník, ale i dlouhý oděv zakrývající celé tělo. Respondent C přizpůsobuje svůj oděv pohodlí a situaci, ve které se nalézá.

Všichni respondenti se shodují v tom, že je nutné se zajímat o veřejné dění a být aktivní dle svých osobních možností. Muslimky se navíc zajímají o dění uvnitř české muslimské komunity.

Z duchovní stránky jsme se zajímali o to, jaké svátky a tradice dodržují muslimové a které ateisté v České republice. Obě muslimky slaví dva nejdůležitější islámské svátky Íd al-Fitr a Íd al-Adha a dodržují půst v měsíci ramadánu. Názor na slavení neislámských svátků mají muslimské respondentky rozdílný, ale v zásadě by se dalo říct, že návštěvu příbuzných během svátků nevylučuje ani jedna z respondentek. Ateista slaví Vánoce i Velikonoce, ale jediné náboženské pojítko u těchto svátků vidí v návštěvě půlnoční mše. Na té se však hlavně potká s přáteli a známými.

Dále jsme zjišťovali, jaké hodnoty vyznávají muslimové a jaké ateista žijící v ČR. Respondentka A i ateistický respondent C kladou velký důraz na rodinu. Respondentka B zmínila nejprve na prvním místě víru, dále se pak ale také stočila k výchově dětí a k předávání těch správných hodnot dětem.

Poslední okruh se zaměřoval právě na rodinu a výchovu dětí. Tato otázka byla obzvlášť aktuální pro respondentku A, která se brzy stane poprvé matkou. Všichni oslovení respondenti ještě děti nemají, proto bylo zajímavé, že tuto otázku zodpovídali pouze teoreticky, bez vlastní zkušenosti. Obě muslimské respondentky se budou snažit dětem předat víru, správné hodnoty a dobrý začátek do života. Ateista bude klást hlavní důraz na upřímnost a toleranci ve výchově. Ani jeden z respondentů by na svoje děti netlačil a nenaléhal v náboženských otázkách.

Seznam literatury

  • BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998. ISBN 80-7220-034-8
  • BERÁNEK, Ondřej a Bronislav OSTŘANSKÝ. Stíny minaretů: islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2630-9
  • DAWKINS, Richard. Boží blud: přináší náboženství úlevu, nebo bolest? Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1698-0
  • HALÍK, Tomáš. Vzdáleným nablízku: vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou. Praha: Lidové noviny, 2007. ISBN 9788071069072.
  • Islám: Náboženství, historie a budoucnost. Encyclopaedia Britannica 2009. Brno: Jota, 2010. ISBN 978-80-7217-628-1
  • JANDOUREK, Jan.Vzestup a pád moderního ateismu.Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
  • KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o. 2011. ISBN 978-80-7021-925-6
  • LHOŤAN, Lukáš. Islám a Islamismus v České republice. Praha: Lukáš Lhoťan, 2011: ISBN 978-80-904932-1-6
  • MENDEL, Miloš, Bronislav OSTŘANSKÝ a Tomáš RATAJ. Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9
  • TAUER, Felix. Svět islámu. Dějiny a kultura. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o. 2006. ISBN 80-7021-828-2

Elektronické zdroje:

Přílohy

Seznam otázek pro respondentky A a B:

  1. Věk
  2. Bydliště
  3. Vzdělání
  4. Práce
  5. Jak dlouho jsi již muslimkou?
  6. Co Tě k víře přivedlo?
  7. Jak reagovalo tvé okolí na konverzi?
  8. Jak vnímáš své začlenění do společnosti? Vypozoroval jsi nějaký zvýšený odpor široké společnosti v posledních dvou letech?

Materiální:

  1. Nějaké příklady trávení volného času? Oblíbené aktivity?
  2. Chodíš do kina/divadla/hospody? Pokud ano – jak si to „obhajuješ“? Pokud ne – proč ne?
  3. Má, podle Tvého názoru, Tvá víra velký vliv na způsob, jakým trávíš volný čas?
  4. Stýkáš se více s lidmi stejného náboženství?
  5. Ovlivňuje islám Tvoji volbu oblékání?
  6. Změnilo se něco po konverzi ohledně stylu oblékání?
  7. Je lehké dodržovat příkazy ohledně zahalení (je i pro muže) v ČR?
  8. Zajímáš se o veřejné dění (politika, muslimská obec…)?
  9. Pokud ano – jak konkrétně? Pokud ne – proč ne?
  10. Myslíš, že je důležité, aby se muslimové žijící v ČR zapojovali do veřejného dění?

Duchovní

  1. Jaké islámské svátky v ČR slavíš? Jak konkrétně?
  2. Jak probíhal Tvůj poslední Íd? Doma + veřejně.
  3. Jaké další tradice islámské dodržuješ? (modlitba, půst)
  4. Je složité dodržovat a slavit svátky/tradice v ČR?
  5. Dodržujete i nějaké svátky nemuslimské? (Vánoce, velikonoce..)
  6. Jak se díváš na muslimy, co odmítají nebo naopak hodně přijímají nemuslimské svátky?
  7. Co je v životě Tvou největší prioritou? (rodina, práce, náboženství…)
  8. Jaké bys řekl, že jsou nejdůležitější hodnoty, jimiž se v životě řídíš/snažíš řídit?
  9. Považuješ tyto své hodnoty za ryze islámské? Řídil ses jimi již před přijetím islámu?
  10. Změnil se po konverzi nějak Tvůj žebříček hodnot?
  11. Na co budeš/budete klást největší důraz při výchově svých dětí?
  12. Jaká by byla tvá reakce, kdyby tvé dítě opustilo islám/ nechtělo dodržovat něco z islámu?
  13. Jaký je dnes (může se totiž v budoucnu změnit) Tvůj názor na vedení dětí k dodržování náboženství? + Hijab u holčiček, obřízka u chlapců?
  14. Jaký je podle Tebe význam rodiny v dnešním světě?




Počet shlédnutí: 8

1)
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o. 2011. ISBN 978-80-7021-925-6.
2)
TAUER, Felix. Svět islámu. Dějiny a kultura. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o. 2006. ISBN 80-7021-828-2
3)
KROPÁČEK, Luboš. Islám a Západ: historická paměť a současná krize. Praha: Vyšehrad, 2002. Moderní dějiny (Vyšehrad). ISBN 80-7021-540-2
4)
BEČKA, Jiří a Miloš MENDEL. Islám a české země. V Olomouci: Votobia, 1998. ISBN 80-7220-034-8
5)
MENDEL, Miloš, Bronislav OSTŘANSKÝ a Tomáš RATAJ. Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9
6)
BERÁNEK, Ondřej a Bronislav OSTŘANSKÝ. Stíny minaretů: islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2630-9
7)
LHOŤAN, Lukáš. Islám a Islamismus v České republice Praha: Lukáš Lhoťan, 2011. ISBN 978-80-904932-1-6
8)
DAWKINS, Richard. Boží blud: přináší náboženství úlevu, nebo bolest? Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1698-0
9)
TAYLOR, James E. The New Atheists [online]. In: Internet Encyclopedia of Philosophy [cit. 2017-01-17]. Dostupné z: http://www.iep.utm.edu/n-atheis/
10)
JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
11)
HALÍK, Tomáš. Vzdáleným nablízku: vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou Praha: Lidové noviny, 2007. ISBN 9788071069072.
12)
UHLÍŘ, Martin. Halík: nový ateismus je kopií fundamentalismu [online]. In: Respekt, 2014 [cit. 2017-01-18] Dostupné z: https://www.respekt.cz/zkumavka/halik-novy-ateismus-je-kopii-fundamentalismu
13)
Islám: Náboženství, historie a budoucnost. Encyclopaedia Britannica 2009. Brno: Jota, 2010. ISBN 978-80-7217-628-1, s. 29-32
14)
TAUER, Felix. Svět islámu. Dějiny a kultura. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o. 2006. ISBN 80-7021-828-223-29, s. 23-29
15)
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, spol. s.r.o. 2011. ISBN 978-80-7021-925-6
16) , 20)
Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska [online]. In: e-Islam, 2009 [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://www.e-islam.cz/node/57
17)
Tab. 12 Obyvatelstvo podle národnosti a podle náboženské víry k 26. 3. 2011 [on-line]. [cit. 2016-11-22]. Dostupné z:https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl/
18)
Ústředí muslimských obcí: Stanovy [online]. In: Ústředí muslimských obcí [cit. 2016-12-26]. Dostupné z: http://www.umocr.cz/stanovyumo.pdf
19)
Infomuslim: Obřady a úřady [online]. In: Infomuslim [cit. 2016-12-28]. Dostupné z: http://www.infomuslim.cz/obrady-a-urady/
21)
Fotoreport: Oběd v mešitě [online]. In: Blog HateFree, 2016 [cit. 2016-12-27]. Dostupný z: http://www.hatefree.cz/blo/aktuality/1484-fotoreport-obed-v-mesite
22)
JANDOUREK, Jan Vzestup a pád moderního ateismu Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
23)
HANKO, Michal. Co je to ateismus [online]. In: . Brno, 2011, [cit. 2016-12-28]. Dostupné z: http://www.i-ateismus.cz/2011/01/co-je-to-ateismus/
24)
Graf Vývoj počtu osob bez vyznání v letech 1921 – 2011 k 26. 3. 2011 [on-line]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z:https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl/
25)
HALÍK, Tomáš. Není ateista jako ateista. In: K věcem veřejným [online]. 2015 [cit. 2016-12-28]. Dostupné z: http://halik.cz/cs/tvorba/clanky-eseje/clanek/221/
26)
Tab. 12 Obyvatelstvo podle národnosti a podle náboženské víry k 26. 3. 2011 [on-line]. [cit. 2016-11-22]. Dostupné z:https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl/
27)
VON MISES, Ludwig. Lidské jednání: pojednání o ekonomii [online]. Praha: Liberální institut, 2006 [cit. 2016-12-28]. ISBN 80-863-8945-6. Dostupné z: http://www.mises.cz/database/literatura/34.pdf
28)
HAYEK, Jimmy. O víře ateistické [online]. In: . 2014 [cit. 2016-12-28]. Dostupné z: http://jimmyhayek.cz/o-vire-ateisticke/
29)
SEDLÁČEK, Tomáš. Na co se ateista nikdy nesmí ptát [online]. In: . 2010 [cit. 2016-12-28]. Dostupné z: http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=10368
30)
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. s. 123-126
31)
Zahalování od A do Z [online]. [cit. 2016-12-29]. Dostupné z: http://www.muslimka.estranky.cz/clanky/zahalovani/zahalovani-od-a-do-z.html
32)
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. s. 220-223
zs2016/jsem_muslim_zijici_v_ceske_republice._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)