Jsem muslim žijící v České republice. Jak a čím se odlišuji od ostatních?

Kristýna Sojová & Jan Procházka

V současné době je islám velmi aktuální téma, které je dáváno do spojitosti s mnohými dalšími otázkami, a to zejména v Evropské unii. Přehled počtu osob hlásících se k islámu v rámci Evropské unie byl zkoumán americkou neziskovou organizací Pre Research Center, jejíž výsledky zobrazuje následující výstup výzkumu. Je patrné, že v roce 2010 žilo v Evropské unie více než 20 miliónů muslimů, avšak z pohledu jednotlivých států lze stále hovořit o menšinách. Avšak celkové číslo ukazuje na relativně silné zastoupení, z čehož plyne důležitost zkoumání podobností a odlišností mezi majoritní společností a muslimskou menšinou tak, aby si obě skupiny navzájem lépe porozuměly.

Obrázek 1: Muslimové v Evropské unii ¹⁾.

Z těchto důvodů se tato práce věnuje právě muslimské menšině v České republice v souvislosti s majoritní společností, kterou je možné prezentovat dle statistických údajů jako osoby bez náboženské víry. Jejich počet činí 3,6 mil., což z této skupiny v tomto případě činí nejpočetnější a tedy i majoritní skupinu. Zkoumány jsou pak především rysy, které tyto skupiny spojují či rozdělují. Jinými slovy je sledováno, v čemž se životy osob obou těchto skupin podobají a v čem se naopak odlišují. V České republice se k roku 2011 přihlásilo k islámu 1 921 osob. ²⁾ Tyto osoby se pak mohou sdružovat v rámci muslimských obcí, kterých je v České republice registrováno celkem šest, konkrétně v Praze, Brně, Teplicích, Liberci, Hradci Králové a Karlových Varech. Všechny muslimské obce jsou pak zastřešeny ústředím, které započalo svou aktivitu v září 2004. ³⁾

Tato práce se snaží odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jaké jsou hlavní společné rysy života muslima a ateisty žijícího v České republice a čím se liší?

Hlavní výzkumná otázka je dále členěna na tyto výzkumné podotázky:

Materiální stránka:

• Jak tráví muslimové v České republice volný čas ve srovnání s ateisty?

• Jak a v čem se liší/shoduje styl oblékání muslima od ateisty v České republice?

Duchovní stránka:

• Jak vypadá každodenní život muslima a ateisty žijícího v České republice?

• Jak muslimové pojímání své svátky a tradice ve srovnání s ateisty?

• Jak se liší žebříček hodnot muslimů a ateistů žijících v České republice?

• Jak se liší rodinný život muslimů a ateistů žijících v České republice?

Výzkum je možné realizovat metodami kvalitativními nebo kvantitativními. Tyto metody vyjadřují způsob vědecké práce, teoretické či empirické, při níž je uplatňována vědecká činnost. Následné techniky je pak možné definovat jako systém či způsob práce k dosažení určitého cíle, které zahrnují postupy kvalitativní či kvantitativní. Kvantitativní metoda vychází z předem dané teorie, v rámci které je následně technikami prováděn výzkum, jehož cílem je testovat hypotézu, která bude v závěru potvrzena či vyvrácena. Analýza je prováděna na datech, které jsou zkoumány technikami, ke kterým je možné zařadit dotazování, studium dokumentů i experiment. Data jsou následně získávána od respondentů. Výzkumník se u kvantitativního výzkumu, u kterého je prováděna kategorizace, snaží zevšeobecňovat. Nevýhodou této metody je, že nenabízí lepší porozumění tématu a nezabývá se jím v celé své hloubce, proto k vlastnímu výzkumu této práce byla zvolena kvalitativní metoda, jejíž cílem je odhalovat neznámé skutečnosti o jevech, nahlížet na jedince a jeho pohled na dané téma a interpretovat sociální realitu. Mezi techniky sběru dat u kvalitativního výzkumu je možné zařadit například rozhovor, skupinové diskuze známé jako focus group nebo zúčastněné pozorování. Kvalitativní výzkum poskytuje velké množství informací o málo jedincích, kdežto kvantitativní výzkum přináší menší množství informací o mnoha jedincích. Pro vlastní výzkum této práce byla tedy použita metoda kvalitativní v podobě techniky semistandardizovaného interview. ⁴⁾

Semistandardizované interview

K semistandardizovanému interview je zapotřebí mít předem připravené otázky. Nutná je jasná a přesná formulace otázek, které jsou následně pokládány respondentům ve stejném pořadí. Dle odpovědí na základní otázky se kladou ještě doplňující otázky, kde má respondent prostor k rozvíjení svých odpovědí. Hlavní výhodou tohoto rozhovoru je možnost přizpůsobení otázek dané situaci. Nevýhodou rozhovoru je jeho časová náročnost. ⁵⁾

Tato technika byla užita během dotazování tří respondentů. Všechny rozhovory probíhaly v rámci předem domluveného osobního setkání výzkumníka s respondenty. Na základě jejich souhlasu pak byly tyto rozhovory zaznamenávány na přístroj ve formě audio záznamu. Semistandardizované interview pomohlo k nalezení odpovědí na výzkumnou otázku a podotázky. V této práci byly zkoumány dvě skupiny: muslimové žijící v České republice a Češi, kteří se řadí k ateistické většinové společnosti. Výzkum se uskutečnil v městě Praze, kde lze porovnat případné rozdíly v životě obou zkoumaných skupin.

Pro účely této seminární práce byla využita i technika studia dokumentů. Prostudovány byly literární i internetové zdroje, které se zabývají islámským náboženstvím a muslimskou komunitou, žije v České republice. Do seznamu využité literatury byly zahrnuty práce, jak od českých, tak i zahraničních autorů. Mnoho internetových zdrojů ve svém obsahu zmiňuje muslimy zejména v negativním kontextu s probíhající migrační krizí v Evropě, a tak bylo nezbytné tento nežádoucí obsah ze studia dokumentů vyčlenit a zaměřit se pouze na obsah, který souvisí s výzkumnou otázkou.

Respondenti

Tabulka 1: Identifikace respondentů (vlastní zpracování)

Muslimskou tématikou se zabývá několik autorů, a to nejen těch zahraničních, ale i českých. Jedním z nich je i český arabista Alois Musil, který během svého života napsal přes 1400 odborných článků a je rovněž autorem knihy Ze světa islámu. Z knihy je zřejmé, že měl autor k dané tématice blízký vztah, začeš v Čechách sklidil vlnu kritiky. Kniha rozebírá nejen historii islámu, islámskou teologii, ale rovněž se zaměřuje na rozšíření islámu po světě a speciální kapitoly věnuje i samotnému Muhammadovi. ⁶⁾

Mnohem konkrétněji na oblast České republiky se zaměřují Denisa Červenková a Albert-Peter Rethmann, kteří jsou autory sborníku Islám v českých zemích. Toto dílo, na jehož vzniku se podíleli čeští i zahraniční odborníci, věnuje pozornost zejména islámu v současné české společnosti a poskytuje základní informace, které umožňují lépe se orientovat v islámském náboženství a odhalit i jeho struktury. Autoři se ve sborníku rovněž zaměřují na problematická témata, mezi která patří násilí v islámu či pojetí lidských práv v islámu v konfrontaci s Všeobecnou deklarací lidských práv. ⁷⁾

Daniel Topinka a kolektiv autorů se v knize s názvem Muslimové imigranti v České republice: Etablování na veřejnosti zabývá tématem začleňování muslimských imigrantů do české společnosti. Součástí díla je i výzkum, který byl veden v letech 2013-2015. Kniha mapuje situaci muslimské komunity u nás, která se opírá o statistické údaje. Dále kniha poukazuje na vývoj islámu na českém území po roce 1989 a podává sociální a demografický profil muslimů. Zabývá se také otázkami, jak jsou muslimové a islám vnímáni z pohledu státní správy, samosprávy a neziskových organizací, ale také jak jaké jsou názory muslimů na jejich život v Česku. ⁸⁾

Přední český arabista Luboš Kropáček ve své knize Islám a Západ - Historická paměť a současná krize vysvětluje, kde a kdy došlo k napětí mezi islámským světem a západní společností. Snaží se ve své knize také najít možná východiska z této krize. Těmi mají být dle autora dialogy s muslimy na úrovni politických stran, států, církví. V knize rozebírá nejen vznik islámu, jeho šíření, ale porovnává jej se západní společností a s křesťanstvím. Zdůrazňuje, že mnohá hanobení islámu křesťany vznikla z nedostatečných znalostí o islámu, díky kterým se zrodily negativní předsudky a nepřátelské stereotypy. ⁹⁾

Diecézní teologický institut v Hradci Králové vydal studii Ateismus - teologická reflexe, na níž se podílel David Bouma a kolektiv autorů a která se dívá na ateismus z křesťanského pojetí a rozebírá otázku, proč je česká společnost považována za ateistickou. Za jeden z hlavních důvodů označuje absenci náboženské výuky v českých školách. Studie kromě příčin českého ateismu rozebírá i otázky odmítání víry či ateismu jako fundamentální teologie. ¹⁰⁾

Pohled na majoritní společnost v České republice přináší ve své publikaci Vzestup a pád moderního ateismu český sociolog a kněz Jan Jandourek. Autor se ve své knize zaměřuje na vznik, celkový vývoj a charakteristiku ateismu. Dále pak podrobně rozebírá ateismus v jednotlivých státech, tedy i v České republice, potažmo v Československu. Na závěr se autor zamýšlí nad budoucností nejen ateismu, ale všech náboženství na naší planetě ¹¹⁾

Islám je založen na kázání proroka Muhammada, který se celým jménem nazývá Abū al-Qāsim Muḥammad ibn ʿAbd Allāh ibn ʿAbd al-Muṭṭalib ibn Hāshim, jenž se narodil v „roce slona“, který bývá ztotožňován s rokem 570. Muhammad přišel v mládí o rodiče, tehdy se jej ujal jeho dědeček a po jeho smrti strýc Abú Tálib. Jeho rodina patřila k váženému rodu Hášimovců, nebyli však bohatí, a tak musel i Muhammad v mladém věku začít pracovat. Stal se z něj pastýř a později obchodník. Pracoval i jako služebník u bohaté vdovy Chádídži, kterou si posléze vzal za manželku. Muhammad chodíval meditovat do jeskyně na hoře Hírá, kde se mu dostalo prvního zjevení. ¹²⁾ Archanděl Gabriel jej vyzval, aby recitoval. Muhammad odvětil, že neumí číst (recitovat), tehdy jej archanděl pevně obejmul, načež se Muhammadovi vyjevily verše Koránu. ¹³⁾ Nejdříve si myslel, že jej ovládli zlí džinnové, později však dospěl k závěru, že se jedná o proroctví. Své učení nejprve šířil mezi okruh své rodiny a známých, později se o něj podělil i s širokou veřejností. Z počátku se nepovažoval za nositele nového náboženství, ale za toho, kdo přináší dobrou zvěst. Zjevení pokračovala 23 let a jsou známá jako Korán. Muhammad měl kolem sebe své stoupence, ale zároveň také odpůrce ze strany Qurajšovů. Muhammadovi zemřela manželka i rádce, kterého mu dělal strýc Abú Tálib. V roce 622 se tedy rozhodlo o přesídlení Proroka a jeho druhů do Medíny. Tomuto přesídlení se říká hidžra a má zásadní význam, jelikož od této doby datují muslimové svůj letopočet. V roce 630 se vrátil Muhammad do Mekky a o dva roky později zemřel. Po jeho smrti došlo k šíření islámu po světě. Muhammad byl také člověkem, který poprvé v historii sjednotil Arabský poloostrov pod vládou jednoho celku. ¹⁴⁾

Islám se dělí na dva velké směry - sunnitský a šíitský. Většina muslimů jsou sunnité a je možné je přiřadit k některé ze čtyř sunnitských právních škol, mezi kterými jsou málikoská, hanifíjská, hanbalovská a šáfi’ovská škola, které vznikaly v 8. a 9. století. Šíité považují za Muhammadova nástupce jeho bratrance a zetě Alího, který se později stal 4. chalífou. Šíité se vyskytují převážně v Iránu a tvoří menšinu v Iráku, Sýrii, Jemenu, Indii a Africe. Obě skupiny se shodují na slavení islámských svátků, avšak šíité slaví navíc řadu dalších památečních svátků, kdy si připomínají narození či úmrtí svých imánů a mučedníků. ¹⁵⁾

Na základě zjevení, kterým se dostálo proroku Muhammadovi, vznikl Korán, který je označován za nestvořené a neměnné slovo Boží, které obsahuje pravidla pro správné chování jedince i celé společnosti. V Koránu se píše o všech částech lidského života a obsahuje tedy i části, které se týkají obchodních jednání a zákonů. ¹⁶⁾

Korán se dělí na 114 súr, které se dále dělí na verše. Za dob vlády třetího z chalífů došlo k seřazení kanonického textu, tak jak jej známe dnes, a sice podle mechanické posloupnosti od nejdelší, s výjimkou té počáteční, po nejkratší. Recitaci Koránu se říká tadžwíd a uplatňuje se i v současné společnosti, například při rodinných oslavách. ¹⁷⁾

Život muslima je tvořen pěti pilíři islámu, mezi které se řadí vyznání víry, modlitba, almužna, půst v měsíci ramadánu a pouť do Mekky, kterou by měl každý muslim vykonat alespoň jednou za život. ¹⁸⁾

Nejdůležitějším pilířem je vyznání víry, protože muslimové věří, že je jen jeden bůh, který má právo být uctíván. Vyznat víru bohu může každý muslim, který nahlas vyřkne větu: „lá ‘iláha ‘illa ‘i-láh, Muhammad rasúlu ‘l-láh,“ která v překladu znamená, že není jiného boha a že Muhammad je prorokem božím. ¹⁹⁾

Druhým pilířem je modlitba, prostřednictvím které muslim nachází klid a štěstí a je jakýmsi spojením s bohem. Muslimové se modlí několik minut pětkrát denně a modlitba se provádí za svítání, v poledne, uprostřed odpoledne, po západu slunce a po úplném setmění. Modlitba je platná pouze, pokud je prováděna v čisté místnosti, v čistém oděvu, bez obuvi a směrem k Mekce. ²⁰⁾

Třetím pilířem je almužna potřebným. Muslimové věří, že všechen jejich majetek patří bohu a jim je pouze propůjčen. Povinné almužně se také říká zákat a jejím darováním chudým a potřebným má být člověk očištěn. Očištění probíhá tak, že muslim dává pravidelně stranou část svého výdělku, který je pak poskytnut pro potřeby jiných. ²¹⁾ Zákat označuje konkrétní a hmatatelný výraz dobročinnosti a solidarity, na který je v islámu kladen velký důraz. Zákat je povinen platit každý muslim, jehož majetek přesahuje určitou minimální výši a je stanoven právními školami. U plodin činí 10 %, u zvířat 2,5 % a u drahých kovů rovněž 2,5 %. Vedle této povinné almužny existuje ještě dobrovolná almužna, která je rozdělována u příležitosti konce postního měsíce ramadánu. ²²⁾

Půst v měsíci ramadádu představuje čtvrtý pilíř. Měsíc ramadán je devátým měsícem lunárního kalendáře, dle kterého se muslimové řídí. Půst spočívá v tom, že po celý měsíc, a to vždy od úsvitu po západ slunce si všichni dospělí, duševně i tělesně zdraví muslimové odříkají jídlo a pití a vzdávají se sexuálního styku. ²³⁾ Požadavku postu se mohou vyhnout osoby s nevyléčitelnou nemocí, děti, staří lidé, těhotné a kojící ženy. Liberální muslimové tvrdí, že půstu se mohou vyhnout nebo jej přerušit těžce pracující jedinci, což jim umožňuje zvláštní právní dobrozdání. Půst je však v tomto případě nahrazen jiným úkolem. Jako náhradu musí osvobození jedinci po dobu půstu živit chudé. Jako příklad se uvádí, že během ramadánu musí poskytnout stravu jednomu chudému člověku jako sami sobě nebo mu věnovat peněžitou almužnu. Po ukončení půstu nastává svátek ‘Íd al-fitr a přichází doba děkování za to, že Bůh napomohl lidem půst dodržet a odpustil jim přestupky. Tento svátek trvá tři dny a pojí se s ním četné návštěvy rodin a příbuzných, kterým se nosí dary. ²⁴⁾

Posledním z pětice pilířů islámu je pouť do mekky neboli hadždž, kterou považují všichni dospělí muslimové, ať už ženy nebo muži, za náboženskou povinnost. Jedná se o rituální cestu ke Ka’bě s vestavěným Černým kamenem, kterou může uskutečněn pouze svobodný jedinec v dobré tělesné i psychické kondici. Muslim, který se rozhodne absolvovat pouť do Mekky, si může zvolit, zdali podstoupí hadždž, tedy velkou pouť, nebo malou pouť, která se nazývá cumra, jenž je možné vykonat kdykoliv v roce. Cílem cumry je obejít Ka’bu sedmkrát, a to bez zastavení. Během tohoto úkonu musí také muslim po každém obejití políbit Černý kámen nebo se jej alespoň dotknout rukou, kterou se dotkne svých úst. Cumra dále zahrnuje sedminásobný běh mezi posvátnými pohorky. Tento úkol je započat u Safá a končí u Marwy. Hadždž se koná koncem první třetiny posledního měsíce v islámském lunárním kalendáři. Na konci rituálu je pravidlem napít se ze studny Zamzam a navštívit Prorokův hrob v Medíně. Muži, kteří se ji rozhodnout vykonat, se oblékají do dvou nesešívaných dlouhých pruhů bílé látky, což symbolizuje podobnost a rovnost mezi všemi lidmi. Tyto látky jim jednou budou sloužit jako pohřební rubáše. Na nohy si obouvají sandály, které jim nezakrývají prsty ani paty. Ženy si oblékají své obvyklé šaty. Od tohoto okamžiku jsou muslimové ve stavu zasvěcení a nesmí uskutečňovat některé činnosti, mezi které patří stříhání vlasů, nehtů, pohlavní styk, kácení stromů a násilné jednání. ²⁵⁾

Islámský letopočet začíná rokem hidžry, kdy se v roce 622 přesídlil prorok Muhammad z Mekky do Medíny. Muslimský rok spadá do lunárního kalendáře a je tudíž tvořen z 12 měsíců po 29 a 30 dnech. Lunární rok je o 11 dnů kratší než solární, do kterého patří i gregoriánský kalendář využívaný v České republice. Muslimský kalendář se tedy každoročně posouvá o 11 dnů. Den muslimů nezačíná ránem, ale západem slunce. V některých zemích se doba, kdy má začít nový měsíc, stanovuje za pomoci astronomie. ²⁶⁾

Islámská tradice nepřikládá narozeninám velký význam a na vesnicích se dokonce ani neslaví. Až postupem času se tato tradice objevila mezi lidmi ve městech. Při narození dítěte jsou mu do uší pošeptána volání k modlitbě a vyznání víry. Během přestřižení pupeční šňůry je dítěti dáno náboženské jméno. Oficiální jméno získává až při obřadu pojmenování, který se koná 6. nebo 7. den po narození. U tohoto obřadu je dítěti odstřihnut pramen vlasů, který se následně zváží a protihodnota jeho váhy ve zlatě nebo stříbře je dána chudým jako almužna. Dle Koránu by dítě mělo být kojeno do věku dvou let. ²⁷⁾

Zajímavá tradice se pojí s prvním zubem dítěte. Osoba, která v ústech dítěte spatří první zub, je povinna dítěti něco darovat. Turečtí muslimové tuto tradici pojí s oslavou, kdy je dítě umístěno na bílou látku a kolem něj jsou vyskládány předměty, jako například nůžky, Korán a zlaté předměty. V případě, že dítě jako první sáhne po nůžkách, značí to, že je do života vybaveno velkou šikovností. Sáhne-li nejdříve na Korán, získá kvalitní vzdělání. Dotkne-li se zlatých předmětů, čeká ho bohatství. Ve čtyřech letech a čtyřech dnech dítěte nastává obřad bismilláh, kdy se dítě učí žehnací formuli. ²⁸⁾

Obřízku podstupují téměř všichni muslimští muži, a to i přestože není kladena za povinnost, spíše za záslužný čin. Prostřednictvím obřízky jsou chlapci přijati do společenství muslimů a její provedení je doprovázeno velkými rodinnými oslavami. Připravit hostinu pro tolik lidí se považuje za velmi finančně nákladné, a proto se již ustálil zvyk, kdy jsou slavnosti společně uspořádány hned pro několik chlapců z příbuzenstva. Obřízku doprovází již zmiňována dvoudenní slavnost. Nejdříve se koná henový večer, během kterého si chlapec obarví henou tři prsty na červeno. V tento večer mohou být přítomny ještě ženy. Druhého večera se mohou účastnit pouze muži, kteří předčítají z Koránu, společně se modlí, navštěvují mešitu a vedou chlapce v průvodu městem. Po obřízce nosí chlapci několik dní noční košili. V případě, že jej někdo v tomto oděvu spatří, obdarovává ho sladkostmi nebo penězi. ²⁹⁾

Dalším důležitým krokem v životě každého muslima je svatba. Největší změnou prochází ženy, které opouští svou původní rodinu a vstupují do rodiny svého nového manžela. První večer svatební slavnosti je žena ještě ve své původní rodině a tento večer slaví s ostatními ženami, které její ruce zdobí henou. Muži rovněž slaví, a to samozřejmě v mužském kolektivu. Další den se průvod mužů a žen vydává s nevěstou do domova ženicha. Nevěsta je převázána červenou páskou, kterou na ni dal její otec. Ženich v tuto chvíli pásku přestřihává. Teprve třetí den je sňatek považován za zákonný. ³⁰⁾

Podle muslimů není smrt považována za zlou. Věří, že jejich pozemský život byl jen přechodným darem od Boha. Myslitel al-Ghazálí přirovnal smrt k přechodu z „domu pomíjivosti“ do „domu trvanlivosti“. Po smrti se tělo zesnulého omývá a přednáší se súra. Následně je oblečen do bílého plátna a nesen k mešitě. Hrob je umístěn tak, aby zesnulý hleděl obličejem k Mekce. ³¹⁾

Muharram je svátek, kterým si muslimové připomínají přesídlení Muhammada z Mekky do Medíny a slaví se hlavně v Íránu. Tento svátek připadá na první měsíc kalendáře. Muharram je mnohdy také označován za Nový rok nebo také noc nevinnosti. Ne všichni muslimové však tento svátek slaví, například v Saudské Arábii nepovažují Muharram za důležitý, jako je třeba svátek obětí. Šíité nepovažují 1. muharram za Nový rok, ale označují jej za počátek měsíce smutku. Sunnité jej považují za měsíc vhodný pro rozjímání. Muslimové, kteří muharram slaví, si navzájem předávají jako dárky cukrovinky a vyprávějí se příběhy o Muhammadovi a jeho druzích. ³²⁾

Šíitští věřící si v tento svátek připomínají mučednickou smrt Husajnovu, který byl jedním ze synů chalífy Alího a který byl v roce 680 u Kerbelá obklíčen vojskem umajjovského chalífy a zde také padl. Tento svátek je doprovázen procesími, hrami a shromážděními, které jsou ovšem pořádány odděleně pro muže a ženy. Během nich se předvádí utrpení prorokova vnuka. Od 2. poloviny 18. století se pořádají pašijové hry, ke kterým patří procesí a zpěvy. Nejdříve byla hlavní tématika soustředěna Husajna a Alího rodinu, později se hry rozšířily a předváděly se i historické události u Kerbelá. Během tohoto svátku je pořádáno také obcházení, kdy jde průvod mužů, kteří se bičují. Dnes jsou o tomto lidovém zvyku vedeny spory mezi šíitskými duchovními. V některých zemích je dokonce tento zvyk zakázán, jako například v Íránu, nicméně se zde toleruje. Ženy se během tohoto svátku halí do oděvů tmavé barvy a také nenosí žádné šperky. Ukončení smutku spadá na 40. den od Husajnovy smrti. ³³⁾

V tento svátek si muslimové připomínají již zmiňované přesídlení proroka Muhammada z Mekky do Medíny.

Datum narození Muhammada spadá na rok 570 n. l. a tato událost je líčena mnoha způsoby. Někteří tvrdí, že v den jeho narozen se celá noc prozářila světlem, jiní zase, že z nebe byly slyšet hlasy nebo například, že trůny vladařů se třásly. O tomto svátku jsou mešity osvětlovány svíčkami a lampami, jako je tomu například v Turecku, a proto je tento svátek také označován za svátek světel. ³⁴⁾

Traduje se, že světlo na čele Muhammadova otce dospělo do klína Muhammadovy matky. Symbol světla má v tomto svátku velký význam, a proto jsou jím během jeho slavení osvětleny mešity. ³⁵⁾

Svátek obětí rovněž patří k největším muslimským svátkům a trvá po dobu čtyř dnů. Tímto svátkem si muslimové připomínají zmrtvýchvstání. Bůh v Koránu vyzývá Abrahama, aby na znamení poslušnosti obětoval svého syna Ismáíla. V poslední moment se Bůh zříká oběti dítěte a na jeho místo sesílá ovci. Jako připomínku této události se lidé během tohoto svátku modlí k Bohu a obětují různá zvířata, nejčastěji ovce. Zvíře je však rozděleno na tři části. Jedna zůstává v rodině, druhá je rozdána chudým a třetí se posílá příbuzenstvu. Svátek obětí však není spjat jen s bohatou hostinou, ale také s návštěvou mešity a četbou z Koránu. Mnoho muslimů také přináší finanční dar ve výši 10 % svého celoročního platu, který je pak dán chudým. Během tohoto dne jsou úřady, školy a další instituce zavřeny. ³⁶⁾

Islám nahlíží na ženu, jako na svobodnou bytost, která má právo věci vlastnit a nakládat s nimi bez dohledu správce. Má právo věci kupovat, prodávat či darovat dle své vlastní vůle. ³⁷⁾ Z tohoto je patrné, že by si muži a ženy měli být rovni, přesto tomu tak není a muži jsou v oblasti práv na vyšší úrovni. V Koránu 4:34 je psáno: „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.” ³⁸⁾ Ženy mají právo studovat. Pokud je ale v rodině více dětí, pak se nejdříve na studium posílají synové a až následně pak dívky, čímž jsou do určité míry vyloučeny ze společnosti a zůstávají v domácnostech. ³⁹⁾

Muslimové přistupují ke starým lidem s vekou úctou a starost o ně považují za čest a možnost docílit duchovního růstu. Posloužit rodičům je u muslimů považováno za druhou největší povinnost hned po modlitbě. Speciální úctě se dostává matkám. U muslimů neexistují žádné domovy pro seniory, péče o staré rodiče je v islámu ctí a každý rodič má právo od svého syna potomka tuto službu požadovat. ⁴⁰⁾

Muslimové přikládají jídlu velký význam. Úzce souvisí také s pohostinností. Pokud je hostovi nabídnuto jídlo a on jej odmítne, považuje se to za velkou urážku. ⁴¹⁾

Slovem halal jsou označeny potraviny, které jsou povolené a slovem harar, které jsou zakázány. Do potravin, které muslimové smí konzumovat, patří mléko, med, ryby, rostliny bez omamných látek, ovoce a zeleninu, luštěniny a ořechy, rýže, potraviny z obilí, pšenice, ječmenu, žita. Krávy, ovce, kozy, kuřata patří do zvířat, které muslimové smí konzumovat. ⁴²⁾

Mezi stravu, kterou je zakázáno jíst patří vepřové maso a produkty z něj. Prase je označováno za nečisté a tento zákaz vychází přímo z Koránu, kdy Alláh lidem přikázal vyvarovat se pojídání vepřového. Dokonce i nůž, kterým se toto maso krájelo, by neměl být dále užíván. Aby mohli maso konzumovat, musí nejdřív poražené zvíře vykrvácet. Je pravidlem, že se potraviny jí pravou rukou, levá je považována za nečistou. Chleba se nekrájí, ale láme. Zakázáno je rovněž také pití alkoholu. ⁴³⁾

Islám se řadí mezi monoteistická náboženství, ke kterému se hlásí více než miliarda lidí na světě. Podle údajů z roku 2010 žilo v Evropě přes 44 miliónů muslimů, z čehož největší muslimskou menšinu je možné naleznout v Rusku, kde se k této víře hlásí přes 16 milionů obyvatel. V Německu se nachází 4,8 milionů muslimů a ve Francii jich žije 4,7 milionů. ⁴⁴⁾ Podle Českého statistického úřadu se v České republice v roce 2011 k islámu hlásilo 1921 lidí, z čehož bylo 1395 mužů a 526 žen. Do ústředí muslimských obcí se v témže roce hlásilo 1437 lidí, z čehož je 939 mužů a 498 žen. ⁴⁵⁾

Muslimové se v minulosti vyskytovali v českých zemích jen zřídka a neměli tedy na utváření společnosti téměř žádný vliv. Informace o tomto náboženství byly lidem předkládány jen zprostředkovaným způsobem a souvisely s přítomností Turků na Balkáně a ve střední Evropě. V té době lidé ještě neměli možnost s tímto náboženským směrem přijít do osobního kontaktu. První přímý kontakt nastal s muslimy z Balkánu, kteří se v období bosenské krize začali usazovat v Rakousku-Uhersku. Když došlo k rozpadu monarchie, stali se tito balkánští muslimové součástí nově vzniklé Československé republiky. Později k nim ještě přibyli muslimští migranti ze Sovětského svazu a Albánie. ⁴⁶⁾

Ve 30. letech 20. století se začala formovat muslimská obec na našem území. Až v roce 1941 byla však tato obec v Praze oficiálně uznána, avšak pozdějšími Benešovými dekrety o uznání opět přišla. Období útlumu pokračovalo i po druhé světové válce, kdy bylo toto náboženství označováno za volné zájmové sdružení. Po roce 1989 došlo ovšem k obnovení činnosti muslimské obce. V České republice převažují muslimové, kteří jsou vyznavači sunnitského směru. V roce 2009 se k tomuto směru v České republice hlásilo 97 % muslimů žijících na tomto území. ⁴⁷⁾

Význam tohoto pojmu se v průběhu času vyvíjel, což se projevovalo na chápání a nahlížení na ateismus. Ateismus tak měl zcela jinou podobu např. za starověku a jinou podobu má dnes. Avšak i přesto lze tento směr nalézt praktický v každé době, protože se zakládá na shodných prvcích. Rozdílnost výkladu má však za následek, že ateismus je rozdílně chápán v různých kulturách i dnes a lidé jej tak chápou různě. Ateismus může být definován jako: odmítání existence Boha, či jiných duchovních bytostí ve všech náboženstvích či duchovních systémech na celém světě. Je také důležité, že ateismus odmítá nejen všechna současná náboženství, ale i všechna, která kdy existovala. ⁴⁸⁾

Ludwig Feuerbach

za hlavního představitele ateismu je pokládán Ludwig Feuerbach. Tento německý filozof a antropolog pokládal rovnítko mezi teologii a náboženství, kdy tvrdí, že Bůh je zrcadlem člověka. Tento pojem se pak projevuje v jeho práci, kdy propojoval náboženskou činnost s běžnou činností člověka. Tvrdil, že náboženství je chování člověka k sobě samému, modlitba představuje rozhovor člověka se sebou samotným či že Bůh představuje to, po čem lidé sami touží.⁴⁹⁾

První zmínky o ateismu lze objevit v Indii kolem 6. století př. n. l. v neortodoxní filosofické škole Čárváka. Pro tuto školu jsou také typické prvky odmítání Boha jako stvořitele, odmítání Véd, popírání posmrtného života a také se v této škole objevují prvky materialismu. Ateismus se také projevil i ve starověku. Ve starověkém Řecku i Římě byl ateismus shodně považován za kriminální čin, který spočíval v neprojevování úcty k bohům. V Římě však ateismus nebyl tolik rozšířen, a proto nebylo nutné, aby opatření proti ateismu bylo zaneseno v zákoníku. Pokud byl někdo uznán vinným římským magistrátem, který ve věcech ateismu rozhodoval, mohl jej stihnout velmi rozličný trest, ať již v podobě nucených prací, tak i trestu smrti. Naproti tomu situace ve starověkém Řecku byla značně odlišná. Ateismus tam byl více a také déle šířen, což vyvolalo nutnost zanést projevy ateismu a jeho trestání do zákoníku. Za projev ateismu tak bylo považováno např. nezúčastňování se na veřejných bohoslužbách. Tento směr byl ve starověkém Řecku šířen i mnohými filozofy. V konečném důsledku pak byl ateismus do jisté míry tolerován, i když v dnešním pojetí se o ateismus dle definice nejednalo. Byl tolerován tzv. praktický ateismus, kdy se občan musel povinně účastnit veřejných bohoslužeb jako součást veřejného života, což bylo v Řecku považováno za velice důležité. Věřit tak mohl, v co chtěl, důležité však bylo, aby splnil svou občanskou povinnost. Zvláštní etapou ateismu pak byl středověk, ve kterém tento směr prakticky vymizel, zejména pak v Evropě, ve které mělo dominantní postavení křesťanství. V období středověku pak proběhlo v roce 1054 Velké schizma, avšak ateismus se v podstatě nikde neobjevoval. Asi za nejvýraznějšího filozofa, který se svým učením určitým způsobem zaobíral ateismem, může být označen Pierre Abélard. Nelze však v žádném případě tvrdit, že se jedná o představitele ateismu. Avšak pro svoji dobu 11. a 12. st. zastával názory, které byla v jistém smyslu v rozporu s představiteli církve. Žádal např., aby víra neodporovala rozumu a filozofie aby nebyla podřízena teologii. Jeho mírný rozpor cíkrví však byl ke konci jeho života urovnán. Za jednu z nejdůležitějších etap pro ateismus pak bylo osvícenství. Přelomovým okamžikem pak byla Velká francouzská revoluce, při které se odmítání starého režimu vztahovalo i na církev, která byla s režimem úzce spjata. V této době již lze spatřit představitele ateismu, jakým byl např. Julien Offray de La Mettrie. Ten už veřejně a hlavně cíleně šířil ateismus prostřednictvím svých knih, které však byly v některých zemích ničeny. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že náboženství je pouze psychologická záležitost a pravé štěstí a porozumění lze nalézt jen v ateismu. ⁵⁰⁾

V České republice je možné sledovat vývoj ateismu již od roku 1991 kdy proběhlo sčítání lidu. Od tohoto data je patrný neustálý pokles počtu věřících. Podíl ateistů je značně kolísavý, takže nelze naléz jednoznačný trend, avšak od roku 2001 do roku 2011 se podíl ateistů zmenšil o 25 %. Největší změna však nastala u osob, které nechtěly svůj postoj k víře zveřejnit a odmítly odpovědět na otázku.

Tabulka 2: Vývoj ateismus v ČR (vlastní zpracování dle: ⁵¹⁾)

Československo

Ateismus však není jevem typickým pouze pro Českou republiku. Své postavení měl již na počátcích 20. st. v Československu. Po rozpadu Rakouska-Uherska se představitelé chtěli všemi prostředky distancovat od starého režimu, který byl spojen s katolickou církví. Z tohoto důvodu se nová politická reprezentace od církve snažila vymezit. Dalším důležitým okamžikem byl i vznik Církve československé, což mělo za následek značný úbytek osob hlásících se k římskokatolické církvi. Tato doba tak přála ateismu, který byl reprezentován ateistickým hnutím založeným již v roce 1904, které neslo název, Volná myšlenka, a která existovala až do roku 1939.⁵²⁾

Poválečný odsun

Další oslabení církve a tím pádem posílení pozice ateismu přinesl i poválečný odsun. V této době bylo nuceno opustit své domovy přibližně na 2,5 mil. obyvatel, kteří se v naprosté většině hlásili k římskokatolické církvi. Vzhledem k politické situaci a příchodu nového obyvatelstva byl náboženský život v pohraničí zcela zpřetrhán. Tím je také možné si částečně vysvětlit i největší podíl obyvatel hlásících se k ateismu, které je možné nalézt právě v krajích, ve kterých došlo k odsunu obyvatel.⁵³⁾

Období komunismu

Nejtvrdší období pro církve v novodobé historii však nastal až za období komunismu v Československu. Ať již v podobě zinscenovaných procesů, pronásledování kněžích či potlačování činnosti církví. Zajímavostí však zůstává, že roční náklad náboženských výtisků se v letech 1949 až 1970 příliš nezměnil od let 1945 až 1948, kdy panovaly v Československu dva rozdílné režimy, což nabízí jejich možné porovnání v oblasti náboženské literatury. V letech 1945 až 1948 se ročně vytisklo na 12,5 náboženských knih, z nichž 80 % vykládalo religiozitu pozitivně, 14 % negativně a 6 % bylo vědeckých publikací. V letech 1949 až 1970 ročně vyšlo 10,3 náboženských výtisků, což je přibližně stejná hodnota. Avšak zcela zásadně došlo k proměně obsahu knih. Ten se projevil následovně, 63 % publikací vykládalo religiozitu negativně a pouze 28 % pozitivně, 9 % pak představovala vědecká díla. ⁵⁴⁾

Po Sametové revoluci

Po konci komunistického režimu již nenastala výrazná duchovní obnova. Došlo pouze k obnově církví, avšak již nikoliv k počtu osob, které se k nim hlásí. V roce 1991 již bylo registrováno 19 církví, ke kterým se hlásilo 44 % obyvatel. O dvacet let déle počet registrovaných církví a náboženských společností stoupl již na 38, avšak počet věřících klesl na pouhých 21 %.⁵⁵⁾

Jak již byl zmíněno v úvodu, majoritní postavení v České republice má ateismus. Toto tvrzení však do jistě míry vyvrací následucí graf, obsahující data ze sčítání lidu v roce 2011. Je to dáno tím, že největší skupinu tvoří obyvatelé, kteří na otázku náboženské víry odmítli odpovědět. V procentuálním vyjádření takto odpověděla téměř polovina obyvatel, tedy 45 %. Je tedy otázkou, jakou pozici má ve skutečnosti ateismus či víra v české společnosti, a kdo vlastně tvoří majoritní skupinu. Avšak počet obyvatel, kteří se označují jako ateisté, neboli bez náboženské víry je velice značný. Tato skupina o 13 % převažuje nad skupinou věřících, ať již se hlásí k určité církvi či nikoliv. ⁵⁶⁾

Graf 1: Obyvatelstvo ČR dle náboženské víry (vlastní zpracování dle: ⁵⁷⁾)

Postavení ateismu je z pohledu území České republiky rozdílné, jak ukazuje následující obrázek. Zobrazuje, kolik procent obyvatel se hlásí k ateismu v jednotlivých krajích. Vůbec nejsilnější zastoupení má ateismus v Ústeckém kraji a naopak nejméně lidí se hlásí k ateismu v kraji Zlínském. Opět se však ukazuje, že nelze s naprostou jistotou prohlásit, že má ateismus dominantní postavení v některém z krajů, protože ani v jediném případě nepřesáhl podíl ateistů nadpoloviční většinu. K získání jistoty o situaci věřících a ateistů by ta bylo opět zapotřebí znát postoj největší skupiny obyvatel, která se k otázce víry nevyjádřila.

Obrázek 2: Ateismus v ČR dle krajů (vlastní zpracování dle: ⁵⁸⁾)

Rozhovor: muslimové žijící v České republice

Respondentka Dana a respondent Milan jsou manželé a oba muslimové, kteří k islámu konvertovali před patnácti lety. V současné době provozují v Praze centrum pro vzdělávání lidí o islámu. Jak sami tvrdí, nemají žádné muslimské předky. Společně odjeli do Saudské Arábie, kde studovali saríu, což je systém islámského náboženského práva odvozený z náboženských zásad islámu. Studovali zde rovněž arabštinu a z respondenta Milana se stal šejch, což jak sám říká, je něco, jako kněz. Společně mají dceru, kterou rovněž vychovávají v této víře.

Rozhovor: ateistka žijící v České republice

Respondentka Jana se považuje za ateistku, avšak jak sama přiznává, není si jistá, zda tento pojem přesně definuje její vztah k víře. Nehlásí se k žádné církvi, neřídí se žádnými náboženskými pravidly, a ani nevěří v Boha. Na druhou stranu však nemůže říci, že by v nic nevěřila. Respondentka uvedla, že „Věřím v určitou životní sílu, která je nad námi a ovlivňuje nás“. Její život ovlivnilo náboženství především v mládí, kdy získala povědomí o víře a římskokatolické církvi od svých prarodičů. Její rodiče ji k víře nijak nevedli, avšak ani nijak neodrazovali či nezakazovali. Sama přiznává, že jí víra v určitých aspektech oslovila, takže může prohlásit, že ji víra ovlivnila život.

Rozhovor: muslimové žijící v České republice

Islám je s každodenním životem přímo propojen. „Den se odvíjí od toho, že by muslim měl ráno vstát s úmyslem dělat dobro,“ vysvětluje Dana. Neměl by lhát, nadávat, dělat zlo. Den je také spojen s modlitbami. Začíná se s ranní modlitbou. Muslimové věří pouze v jediného stvořitele. Je povznesený nad to, aby měl dítě, jako je tomu v křesťanství, kde Bůh měl syna Ježíše. Alláhu patří totiž všechno a všechny děti. „Stvořitel je mimo stvoření. Je mimo náš vesmír, ale je schopen vědět a znát, co se v něm děje. Je jeden, jedinečný, nebyl zplozen a neplodí,“ vysvětluje respondent Milan.

V Koránu se píše o všech částech lidského života. Korán je jen jedna kniha, ale k němu patří asi 12 svazků výkladu. Respondenti se v souvislosti s Koránem vyjádřili i k násilí muslimů, které je mnohdy zmiňováno v médiích, jenž na českou společnost denně působí. „Korán a islám nemá absolutně nic společného s násilím. Je absolutně zakázáno vraždit někoho nespravedlivě. Ti, co spolupracují s Islámských státem jsou zločinci a kriminálníci, kteří nespravedlivě ubližují nevinným, zabíjí nevinné. Nesmí se ani okrádat jinověrci, nesmí se mučit, ubližovat rostlinám ani ničit majetek.“ Dle respondenta Milana má muslim právo bojovat jenom s tím, kdo ho přímo ohrožuje. Musí to být bojovník se zbraní ve vyhlášené válce. Takto je to psáno v Koránu, ale Dana s Milanem tvrdí, že někteří muslimové si tyto pravidla upravují tak, aby měli moc a peníze.

Na světě je 1,5 miliarda muslimů, z toho je bohužel hodně muslimů negramotných a nejsou si schopni přečíst, co je správné a co je špatné. Velká část muslimů se také nezajímá o to, co dělali jejich předkové, což je v rozporu s islámem. V každodenním životě se tedy mnoho muslimů potýká s problémy a mnoho z nich pramení z nevědomosti a nevzdělání. Respondenti se zmiňují, že mnoho lidí se spoléhá na překlad Koránu, o který se opírají. Korán se nedá číst, jak je napsaný. Dana uvádí příklad: „V Koránu je napsané, že nám byl upevněn pták na krk, jenže tím se nemyslí pták osudu. Je tady zapotřebí specialisty, který vyloží Korán. Tato věta znamená, že na zádech byla upevněna kniha skutků, kdy andělé píšou dobré skutky na pravou stranu a špatné skutky na levou stranu. Z toho vznikne kniha, která bude hodnocena na soudný den.“

Dodržovat islám je v České republice pro respondenty opravdu složité. „Kam se člověk podívá, nachází věci, které jsou nevhodné. Ať už je to například jídlo, protože musí jíst jídlo, které je halal, a takové je v Čechách složité sehnat. To je také důvod, proč jsme skoro vegetariáni,“ vysvětluje Milan.

Muslimové mají v životě určitá omezení, jako například, že se nesmí konzumovat alkohol, maso, které nebylo zasvěceno stvořiteli, což se dle respondentů děje v supermarketech. Kvůli těmto restrikcím je složité nelézt v České republice zaměstnání. Je zakázána lichva i úroky, tím pádem nesmí muslimové pracovat v bankách. Dále není možné pracovat v knihkupectví, kde jsou knihy, které uráží Alláha. Podle respondenta Milana je špatné i pojišťovnictví, které nefunguje na principu obchodu, protože člověk za své peníze nedostává žádnou protihodnotu. Pojišťovny dle něj pracují s náhodou. „Nemohou prodávat nejistotu.“ Hazardní hry jsou rovněž špatné, stejně tak jako přepravní společnosti, které mohou přepravovat alkohol nebo nějaké zakázané věci. Ve všech těchto odvětvích nesmí správný muslim pracovat.

Rozhovor: ateistka žijící v České republice

Běžný den respondentky Jany není jakkoliv propojen s vírou či náboženstvím. „Můj běžný den, a ani víkend není ovlivněn vírou či náboženstvím. V to co věřím, ovlivňuje moje chování, myšlení nebo třeba rozhodování, takže vlastně mohu říci, že mě to ovlivňuje neustále, ale to neznamená, že bych kvůli tomu musela dodržovat nějaká zvláštní pravidla nebo někam chodit. Asi bych to nazvala jako způsob života nebo myšlení, takže mě to ovlivňuje, ale zároveň se s tím nepojí absolutně žádné povinnosti.“

Dle vyjádření respondentky je téměř v každodenním kontaktu jak s věřícími, tak i s ateisty. Nicméně to může prohlásit pouze u úzkého kruhu lidí, a to o nejbližších přátelích a rodině. Otázka víry je podle jejího názoru velice osobní a sama se na ní nikdy neptá, ale zná tuto informaci pouze tehdy, pokud se jí daná osoba sama svěří. Je tedy v každodenním kontaktu i s mnoha lidmi, u nichž nezná jejich postoj k víře či církvi.

Rozhovor: muslimové žijící v České republice

Respondenti Dana a Milan tvrdí, že některé zvyky nemají s vírou nic společného. Určité věci jsou v rozporu s islámem a někteří lidi nejsou schopni rozlišit tu znalost. „Tradicím, které nemají žádnou oporu v Koránu, se musíme vyvarovat. Dodržujeme tradice, které mají souvislost s naší vírou, jako například ramadán.“ Muslimové by neměli slavit Vánoce, narozeniny, svátky ani Halloween. „Slavíme ramadán a na jeho konci je svátek ‘Íd al-fitr, který trvá tři dny. Je to pro nás něco jako Vánoce, akorát nezdobíme stromeček, ale dáváme si dárky a chodíme do restaurace, cukráren, lidé se navštěvují,“ vysvětluje Dana. Všechny islámské svátky jsou spojeny s ukončením jednoho z pěti pilířů islámu.

Ačkoliv respondenti pochází z České republiky, kde se slaví Vánoce, sami jej neslaví, i když v době, než konvertovali k islámu, je slavili. Dcera respondentů navštěvuje pražskou základní školu, kde děti společně zdobí vánoční strom. Ona se těchto aktivit nezúčastňuje. Stejně jako když spolužáci vyráběli vánoční ozdoby na jarmark. Islám zakazuje zpodobňovat anděly, které dle nich nikdo neví, jak vypadají. „Prorok Muhammad viděl archanděla dvakrát, ale nikdy ho nepopsal,“ vysvětluje Dana, proč se jejich dcera těmto aktivitám vyvaruje.

Jeden velký rozdíl mezi muslimskou a českou komunitou byl nalezen i ve způsobu pohřbívání, který vychází z tradice a je součástí Koránu. Smrt je dle muslimů považována za přechod do jiného života. „To, jak vnímáme realitu se muslimům pak bude zdát jako pouhý sen. Po smrti bude vše jasnější a reálnější, barevnější,“ vysvětluje respondent Milan. Po smrti muslimové procitnou a celý život se jim bude zdát jenom jako pouhá část dne, který bude krátký, nehodnotný. „Smrt není nic špatného. Pokud lidé budou dobří, spojí je v ráji. Duše neumírá, je spojená s tělem, dokáže jej identifikovat. Když člověk umře, tak vlastně usne do tvrdé reality a nedá se do tohoto života vrátit,“ osvětluje tématiku respondentka Dana. Kremace je pro muslimy zakázána. Tělo je po smrti dáno do plátna a není žádná rakev. „V České republice musíme ale dodržovat zákony země, a tak je tělo dáno do rakve,“ vysvětluje respondent Milan. Hřbitov je bez náhrobků, bez květin a svíček. Je vykopána jáma, v ní pak výklenek ve tvaru písmene L, do kterého je dáno tělo. Na povrchu je drobná vyvýšenina, aby lidé věděli, že se na tom místě nachází hrob a nešlapali po něm. V hrobě se čeká na zúčtování. „Ti, kteří žili dobře v něm budou mít kousek ráje, ti, kteří se chovali špatně, zažijí něco jako peklo,“ uvádí respondentka Dana.

Rozhovor: ateistka žijící v České republice

Respondentka uvedla, že podle ní dodržuje svátky a tradice jako každý Čech. Za nejdůležitější svátek pak považuje jednoznačně Vánoce. „Je to čas, kdy rodina tráví čas pohromadě a je tím nejdůležitějším v daný okamžik. Pro mě nejsou Vánoce duchovním ani církevním svátkem. Pro mě jsou Vánoce dobou, kdy je celá rodina pohromadě, tráví společně čas a všude vládne příjemná atmosféra. Je to zkrátka čas, kdy můžu být v klidu se svojí rodinou a všichni se snaží udělat ty druhé šťastnými.“

Dále respondentka slaví další svátky, jako jsou Velikonoce, narozeniny, jmeniny či státní svátky. Co se týká tradic, tak existují pouze pro Vánoce a Velikonoce. Jako zajímavost respondentka uvedla, že před několika lety její rodina obnovila starou tradici, která je spojena s církevním svátkem. „V naší rodině se na vesnici, kdysi slavilo posvícení, což se vztahovalo k datu, kdy byla vysvěcena tamní kaplička. Každoročně se tak sešla celá rodina z okolí a společně se obědvalo a pekly se různé koláče a pak u nás typické hnětýnky. Byla to spíše taková událost, při níž se celá rodina mohla společně sejít a popovídat si. Postupem času, jak se členové rodiny stěhovali z vesnice do města, tak tato tradice slábla, až úplně zanikla. Asi před třemi lety jsme se ale rozhodli, že tento pěkný zvyk obnovíme. Přišlo nám líto, že tradice, která se dodržovala po několik generací, by měla úplně zaniknout. Jelikož bývalo posvícení v říjnu, tak jsme nakonec tradici převedli na 28. října, tedy den vzniku ČSR. Tím jsme vlastně tradici docela změnili, ale smysl podle mě zůstal podobný. Jelikož je v tento den státní svátek, tak mi přijde pěkné to určitým způsobem oslavit. Tím, že je v tento den volno, tak se můžeme jako rodina sejít a být pohromadě, což je pro mě smysl této tradice.“

Rozhovor: muslimové žijící v České republice

respondenti uvádí, že morálnost, pravdomluvnost, bezúhonnost, nevulgarita a soucit by měly patřit mezi základní vlastnosti muslima, který řídí svůj život dle Koránu. Pro muslima je nejdůležitější Alláh a rodina, ve které se dle respondentky Dany vzdává velká úcta rodičů, a to zejména matkám.

Každý muslim má povinnost starat se o své rodiče, a to i na stáří, proto pro muslimy neexistují žádné domovy důchodců a ani žádné instituce pro postižené, protože věří v předurčený osud, na kterém se lidé spolupodílí. „Ač člověka poskytne cokoliv, vždy je to pro jeho dobro,“ vysvětluje Dana. V islámu lidé věří, že tak, jak se oni chovají ke svým rodičům, budou se jejich děti chovat k nim. „Chovat se špatně k rodičů, je hřích. Rodičům se vykazuje poslušnost, která je ale omezená určitými pravidly. Nemusíme rodiče poslouchat, pokud nám přikazují dělat něco, co je v rozporu s islámem, jako například, kdyby nám přikazovali, ať se nemodlíme,“ osvětluje vztah k rodičům respondent Milan.

Čest ženy je v islámu nedotknutelná. Kdo by se nevhodně vyjádřil o ženě, pak může být potrestán až 80 ranami bičem. „Ženy chodí zahalené z toho důvodu, aby je muži nemohli srovnávat a vážili si svých manželek. Zahalené ženy tak na sebe nemusí žárlit,“ osvětluje otázku zahalování respondentka Dana. Na ulici chodí ženy zahalené, ale doma mají povinnost strojit se pro své muže. Ženy mohou chodit odhalené před ostatními ženami, svými muži, otci, bratry i syny. Výjimkou však tvoří bratranci, protože dříve mohli bratranci a sestřenice mezi sebou uzavírat sňatek.

Hodnoty muslimů jsou často zpochybňovány, a to v souvislosti se současnou migrační problematikou. Dle respondenta Milana nemá migrace s vírou nic společného, protože přichází i lidé, kteří touží po volnosti, moci nebo penězích. „Mladí muži jsou například v Saudské Arábii pod dozorem rodiny. Když je nějaký muž špatný, líný nebo zvrhlý, tak to o něm okolí ví. Rodina ho určitým způsobem manévruje k tomu, aby se modlil a neběhal za ženami,“ vysvětluje Milan. Respondentka Dana tvrdí, že když se mladý muslim dostává do Evropy, kde nemá rodinu, která by nad ním dozorovala, tak začínají problémy, kdy chodí na diskotéky a pije alkohol, což má přísně zakázáno. Jeho morální hodnoty jsou narušeny. Pokud nějaký muslim chce přijít do jiné země, pak jedině na základě bilaterální smlouvy mezi dvěma státy. Respondent Milan zastává názor, že ti muslimové, kteří do Evropy přicházejí, tak nelegálně překračují hranice, porušují dohody mezi státy, což je hřích a oni jsou hříšníky, kromě těch, kteří byli k odchodu přinuceni. „Je těžké rozlišit ty, kteří pomoc potřebují a ty, kteří se mezi ně jen přimíchali. Tím jsou myšleni ekonomičtí uprchlíky. Jeden z hlavních impulzů, proč chodí do Evropy je to, že mají dostupné krásné ženy, což je pro ně velmi lákavé,“ vysvětluje respondent Milan.

Rozhovor: ateistka žijící v České republice

Dle slov respondentky je pro ni jednoznačně na prvním místě rodina. Ta by měla být podle jejího názoru nejvyšší hodnotou v každé kultuře či pro každé náboženství. Sama si nedovede představit nic důležitějšího v jejím životě. Často respondentka odkazovala i na důležitost rodiny u otázek tradic a svátků.

Důležité jsou pro ni hodnoty jako je: pravdomluvnost, čestnost, pomoc druhému či laskavost. Podle jejího názoru by tyto hodnoty měly být samozřejmostí. „Měly by to být pro člověka přirozené hodnoty. Zastávám pravidlo, které tedy přesně nevím, odkud pochází, ale řídím se jím: nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě. Myslím si, že kdyby se lidé řídili tímto jednoduchým pravidlem, tak by to úplně stačilo“. Žebříček hodnot se může podle jejího názoru může pochopitelně u lidí lišit, ale nejvyšší priority, by měly být dle jejich slov více méně podobné. Respondentka také uvedla, že mnohé hodnoty jsou základem např. křesťanství, takže určitým způsobem náboženství ovlivňuje i její hodnoty, jako ateistky.

Rozhovor: muslimové žijící v České republice

Jak už bylo zmíněno, pro muslimy je rodina velmi důležitá. Když si muž chce vzít dívku za manželku, pak musí přijít do rodiny ženy, mluvit s jejím otcem, vyzradit své úmysly. „V Saudské Arábii to probíhá například tak, že se muž o nějaké dívce dověděl, slyšel o ní. Sejdou se obě rodiny. Budoucímu manželovi jsou také kladeny otázky, a to od všech členů rodiny, kteří mají také právo zjišťovat informace o něm v okolí. Pak do místnosti vejde dívka, která má lehce přehozený závoj přes vlasy, sedne si k ostatním, povídají si. Může se taky stát, že jí někdo nenápadně sundá závoj, aby se na ni podíval. Pokud se pár shodne, že se sobě navzájem líbí, tak se dohodnou na sňatku tím, že muž ženě předá zlato, a když ho přijme, jsou zasnoubení,“ vysvětluje respondentka Dana tento rituál, u kterého byla v minulosti přítomna. Žena má dle islámu právo vyslovit se k tomu, co s jejím životem bude, a proto může sňatek i odmítnout. Pokud tak však neučiní, následuje období tzv. snoubenectví, kdy se snoubenci stýkají a poznávají se jak po charakterové, tak po povahové stránce. Tato setkávání probíhají za přítomnosti třetích osob. Délka snoubenectví je individuální. Svatba probíhá nejdřív odděleně, kdy muži slaví společně a ženy také. Jakmile je vše připraveno, žena se zahalí a vydává se do nového domova. Samotná svatba probíhá tak, že ženich a zástupce nevěsty přijdou do mešit, podepíší tam předmanželskou smlouvu, kde si stanoví pravidla manželství. Zástupce nevěsty je člověk, který řeší situaci v případě, že by ženě manžel ubližoval nebo by v manželství byly nějaké problémy. Respondent Milan již několikrát působil jako zástupce nevěsty. Pro případ, že by žena ovdověla, má muž povinnost mít pro ni připravené peníze, které by pokryly náklady na jeden rok života. Muž by měl být dle islámu zodpovědný za manželku, za své děti a jak již bylo zmíněno, měl by se postarat i o své rodiče. Žena je naopak zodpovědná jenom za děti. Muž má povinnost ženě poskytnout bydlení, prostředky na jídlo, ošacení, platí za vzdělání dětí. Žena nemusí přispívat do rodinného rozpočtu. Pokud má muž muslim dvě manželky, je povinen je dělit spravedlivě. „Nemůže jednu zanedbávat a druhé dopřávat,“ vysvětluje respondentka Dana, která rovněž tvrdí, že muslimská žena může dědit, disponovat se svým majetkem, může pracovat, pokud je to v souladu s vírou. Veškeré peníze, které si vydělá, jsou pouze její a ona sama rozhodne, co s nimi udělá. Žena je také vysoce respektovaná jako matka.

Islám ukládá povinnost, že muž i žena by měli před opačným pohlavím klopit zrak. Pro ty, co přijdou například do České republiky je těžké tyto pravidla dodržovat. „V Saudské Arábii za každou ženou stojí rodina, která si ji hlídá, aby se jí někdo nějakým způsobem nedotknul. Příjezdem do Čech získávají muslimští muži takovou jakoby volnost, ztrácí pocit zodpovědnosti a kontroly, protože tady za ženou nestojí rodina,“ vysvětluje respondent Milan vztah muslimských mužů k českým ženám.

Rozhovor: ateistka žijící v České republice

Respondentka opět zdůrazňovala důležitost rodiny. „Já si myslím, že rodina je základem úplně všude, ať jste ateista, křesťan nebo muslim. To je úplně jedno. Možná, že u ateistů bude ve větší míře rozvodovost či rodina nebude mít tak silné postavení nebo také budou mít jinak rozdělené role uvnitř rodiny. Takže se rodinný život nebude řídit tolika pravidly, ale bude volnější. Pro někoho to může být výhoda, pro někoho zase ne.

Postavení muže a ženy je dáno dle respondentky tím, jak se oba partneři domluví. Dle jejího přesvědčení ateismus nijak nesvazuje partnery a dává jim volnost uspořádat si svůj osobní život podle jejich představ. Důležité je, aby oba partneři vyznávali podobné hodnoty a rozuměli si. Sama si však nedovede představit sňatek mezi např. ženou ateistkou a mužem, který by chtěl vést rodinný život na základě nějakých náboženských pravidel. Žádná pravidla by lidem podle jejího názoru neměla nijak bránit vést společný život, podle jejich představ. Ty by si měli stanovit právě partneři na základě toho, co jim vyhovuje a ne na základě nějakých pravidel, která jim někdo stanovil.

S tím souvisí i role muže a ženy. Ty by si měl pár opět stanovit sám, bez žádných stanovených pravidel, ale tak, jak jim samotným vyhovují. Respondentka pak spatřuje ateismus jako nejvhodnější směr v oblasti rodinné života, protože dává muži i ženě stejné možnosti a svobodu nastavit si život dle jejich představ.

Rozhovor: muslimové žijící v České republice

Respondenti Dana a Milan se ve svém volném čase schází zejména s lidmi stejného vyznání. Ve svém centru organizují přednášky i schůzky, kde řeší běžné věci. Společně jezdí také na různá shromáždění. Tvrdí, že svůj volný čas tráví stejně jako ostatní lidé.

Rozhovor: ateistka žijící v České republice

Respondentka Jana tráví svůj volný čas dle jejích slov normálně, obvykle s rodinou.

Dále uvedla, že se s lidmi stejného či jiného vyznání setkává prakticky denně. Ovšem opět zdůraznila, že je těžké na tuto otázku odpovědět, protože nezná vyznání všech lidí, se kterými je v každodenním kontaktu, např. v práci.

Ohledně islámu respondentka uvedla, že žádného muslima v České republice osobně nezná, a ani se v jejím okolí žádný nežije. Nemůže tak hodnotit muslimskou víru, tradice či zvyky. Zároveň nemá prakticky žádné znalosti o islámu. Veškeré informace, které tak má pocházejí především z médií, na jejichž základě nechce islám hodnotit, protože jak sama přiznává, toho o něm vlastně moc neví, a ani nikdy s žádným muslimem nemluvila. Dodává také, že v současné době jsou prakticky všechny informace v médiích negativního charakteru a doplňuje že: „Dříve v médiích žádné zprávy o muslimech nebyly. Dneska jsou vesměs všechny negativní, takže se můžeme těžko divit, že hodně lidí zastává negativní postoj např. k uprchlické vlně.“

Mezi islámem a ateismem panuje jednoznačně více odlišností, než společných rysů. Na základě výpovědi respondentů je patrné, že islám ovlivňuje zásadně každodenní život, zatímco ateismus dává značnou volnost uspořádat si svůj každodenní život bez omezení. Islám je dle slov respondentů s každodenním životem přímo propojen. V Koránu jsou navíc popisovány všechny části lidského života, kterými by se měl muslim řídit. V ateismu nic podobného neexistuje, žádné fáze lidského života nikde popsány nejsou, je tedy pouze na ateistovi, čím se bude ve svém životě řídit. To pochopitelně vytváří prostor pro značné odlišnosti mezi islámem a ateismem.

Jeden z nejvýraznějších rozdílů existuje na základě výpovědí respondentů v oblasti tradic a slavení svátků. Muslimové neslaví svátky, které nejsou popsány v Koránu. Vzhledem k tomu, že v České republice jsou slaveny křesťanské svátky jako Vánoce a Velikonoce, které považuje respondentka Jana za nejdůležitější, dochází zde k velkému rozdílu mezi muslimy a většinovou společnosti v České republice. Zásadní je, že muslimům nedovoluje víra ani tyto svátky slavit na základě dobrovolnosti. Naproti tomu ateisté nejsou ničím svazování, což jim dává možnost dodržovat tradice, jaké si sami zvolí, a které se jim líbí. Existují také zvyky, které muslimové v České republice dodržovat nemohou, protože jim v tom brání zákon ČR. Jedná se o ukládání těla do rakve při pohřbívání.

I přes značné odlišnosti, byly nalezeny i společné rysy, které respondenty spojují. Hlavním společným rysem je důležitost rodiny, která je pro obě skupiny na prvním místě. Dále se jedná o základní hodnoty jako je např. pravdomluvnost nebo čestnost, které taktéž respondenty spojují. Význam rodiny je sice zcela zásadní, ovšem pojetí rodinného života je již značně rozdílné. Rodinný život muslim je zcela ovlivněn vírou v Islám, zatímco u ateistů je styl rodinného života ponechán na rozhodnutích partnerů.

Běžný den a volný čas je u muslimů značně ovlivněn jejich vírou, což zásadně ovlivňuje jejich životy. Naproti tomu se zdá, že ateismus dává lidem velkou míru svobody uspořádat běžný den a volný zcela podle jejich představ.

Lze tedy jednoznačně prohlásit, že se obě skupiny svým postojem víře či životním stylem značně odlišují. Jedná se však spíše rozdíly, které obě skupiny neuvádějí výrazným způsobem v rozpor. Spojující prvek pak přestavují hodnoty a význam rodiny.

BOUMA, D. Ateismus - teologická reflexe: studie DTI HK. 1. Vyd. Hradec Králové: Typo Studio, 2009. 148 s. ISBN 978-80-87363-02-7.

ČERVENKOVÁ, D. - RETHMANN, A. P. Islám v českých zemích. 1. Vyd. Praha: Center for Migration Studies, 2009. 153 s. ISBN 978-80-7021-852-5.

FROUZOVÁ, M. Závoj a džíny: Ženy v islámském světě. Praha: Vyšehrad, 2005. ISBN 80-7021-776-6.

IBRAHIM, I. A. Stručný průvodce k porozumění islámu. 2. vyd. V Praze: Islámská nadace, 2009. 54 s. ISBN 978-80-904373-4-0.

JANDA, R. Islám: náboženství, historie a budoucnost. Brno: Jota, 2010. ISBN 978-80- 7217-628-1.

JANDOUREK, J. Vzestup a pád moderního ateismu. 1. Vyd. Praha: Grada, 2010. 108 s. ISBN 978-80-247-2981-7.

KIRSTE, R. - TWORUSCHKA, U. - SCHULTZE, H. Svátky světových náboženství. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002. 123 s. ISBN 80-7021-588-7.

KROPÁČEK, L. Islám a západ: historická paměť a současná krize. 1. Vyd. . Praha: Vyšehrad, 2002. 197 s. ISBN 80-7021-540-2.

MAJEROVÁ, V. - MAJER, E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze - Provozně ekonomická fakulta, 1999. ISBN: 80-213-0507-X.

MUSIL, A. - ŽDÁRSKÝ, P. Ze světa islámu. 1. Vyd. Praha: Akropolis, 2014. 443 s. ISBN 978-80-7470-062-0.

OSTŘANSKÝ, B. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. 1. Vyd. Praha: Libri, 2009. 255 s. ISBN 978-80-7277-404-3.

Demografická příručka - 2012. [online]. Czso.cz. 2012 [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-prirucka-2012-xwafiyp4ne

Evropa panikaří z muslimů, ale kolik jich vlastně je? [online]. Novinky.cz. 2015 [cit. 2016-11-29]. Dostupné z:https://www.novinky.cz/zahranicni/359473-evropa-panikari-z-muslimu-ale-kolik-jich-vlastne-je.html

HÖFEROVÁ, H. Stravování - multikultura. Szsmb.cz. [online]. 2010 [cit. 2016-11-29]. Dostupné z:http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/kulturn%C3%AD_specifika_ve_stravován%C3%AD.pdf

JANKŮ, T. - LINHARTOVÁ, L. - TOPINKA, D. - ZADINA, J. Muslimové imigranti v České republice: Etablování na veřejnosti. [online]. 2010 - 2015 [cit. 2016-10-31]. Dostupné z: http://docplayer.cz/6108522-Muslimove-imigranti-v-ceske-republice-etablovani-na-verejnosti.html

JANKŮ, T. - LINHARTOVÁ, L. - TOPINKA, D. - ZADINA, J. Muslimové imigranti v České republice: Etablování na veřejnosti. Tf.jcu.cz. [online]. 2005 [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf

Muslims in the EU countries. [online]. Pew Research Center. [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: http://www.pewresearch.org/fact-tank/2016/07/19/5-facts-about-the-muslim-population-in-europe/

Obyvatelstvo podle věku, náboženské víry a pohlaví. [online]. Český statistický úřad. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z:https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvokc=&katalog=30719&pvo=OBCR614C&z=T

Počty registrovaných církví a náboženských společností a dalších právnických osob. [online]. Ministerstvo kultury. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/rejstriky-registrovanych-cirkvi-a-nabozenskych-spolecnosti-a-dalsich-pravnickych-osob-467.html

What is Halal/Haram? [online]. Special.worldofislam.info. 2015 [cit. 2016-11-29]. Dostupné z:https://special.worldofislam.info/Food/halal_haram.html

Ženy v islámu. [online]. Mediaoislamu.cz 2016 [cit. 2016-11-29]. Dostupné z: https://www.mediaoislamu.cz/tema/zeny-v-islamu/

Otázky pro rozhovor s muslimy, kteří žijí v České republice:

1. Základní otázky
2. Odkud pocházíte?
3. Jaké je Vaše povolání?
4. Jak jste se stal muslimem?
5. Kdo Vás k víře přivedl a kdy?

• Otázky týkající se běžného života

1. Jak probíhá Váš běžný den?
2. Liší se Váš všední den v něčem oproti víkendu?
3. Setkáváte se ve svém všedním životě s nějakými překážkami, které Vám Vaše víra přináší?
4. Brání Vám Vaše víra ve výkonu zaměstnání, nebo v něčem jiném?
5. Co naopak pokládáte za výhodu, co Vám Vaše víra přináší?
6. Převládají ve vašem blízkém okolí lidé stejného náboženského vyznání?

• Otázky vztahující se k tradicím, zvykům a svátkům

1. Jaké zvyky a tradice dodržujete?
2. Jak moc je složité dodržovat muslimské zvyky a tradice zde v České republice?
3. Existují nějaké překážky, které Vám neumožňují dodržovat Vaše tradice, zvyky nebo slavit svátky?
4. Jak se díváte na nemuslimské tradice?
5. Jsou si v něčem nemuslimské tradice podobné s těmi českými?

• Otázky týkající se žebříčku hodnot

1. Co považujete ve svém životě za prioritu?
2. Co je podle Vás na vrcholu žebříčku Vašich hodnot?

• Otázky týkající se rodinného života

1. Jak vypadá tradiční muslimská rodina?
2. Jaký význam podle Vás má v islámu rodina?
3. Jaký význam má rodina konkrétně pro Vás?
4. Jaká je podle Vás role muže v islámu?
5. Jaká je podle Vás role ženy v islámu?

• Otázky vztahující se k volnému času

1. Co děláte ve svém volném čase?
2. Má podle Vás Vaše víra nějaký zásadní vliv na Vaše trávení volného času?
3. Stýkáte se ve volném čase pravidelně s lidmi stejného náboženského vyznání?
4. Stýkáte se ve volném čase i s lidmi, kteří nespadají to výše zmiňované náboženské skupiny?

Otázky na zástupce ateistické většinové společnosti žijící v České republice:

• Základní otázky

1. Odkud pocházíte?
2. Jaké je Vaše povolání?
3. Považujete se za ateistu? Pokud ano, z jakého důvodu?
4. Ovlivnila Vás víra či náboženství v průběhu Vašeho života, popřípadě jak?

• Otázky týkající se běžného života

1. Jak probíhá Váš běžný den?
2. V čem se liší váš všední den oproti víkendu?
3. Převládají ve vašem blízkém okolí lidé se stejným postojem k víře, jaký zastáváte vy?
4. Setkáváte se běžně s lidmi různého náboženského vyznání?

• Otázky vztahující se k tradicím, zvykům a svátkům

1. Jaké zvyky a tradice dodržujete?
2. Jak se díváte na muslimské tradice?
3. Jsou si v něčem muslimské tradice podobné s těmi českými?

• Otázky týkající se žebříčku hodnot

1. Co považujete ve svém životě za prioritu?
2. Co je podle Vás na vrcholu žebříčku Vašich hodnot?

• Otázky týkající se rodinného života

1. Jak podle Vás vypadá tradiční česká rodina?
2. Jaký význam podle Vás má rodina pro lidi s ateistickými postoji k víře?
3. Jaká je podle Vás role muže v ateistickém postoji k víře?
4. Jaká je podle Vás role ženy v ateistickém postoji k víře?

• Otázky vztahující se k volnému času

1. Co děláte ve svém volném čase?
2. Jak často se stýkáte s lidmi s opačným postojem k víře?
3. Setkal jste se v ČR s nějakým projevem islámu?
4. Měl jste možnost se seznámit či hovořit s nějakým muslimem v ČR?

—-

Počet shlédnutí: 35