obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_pravoslavny._jak_a_cim_se_lisim_od_ateistu

JSEM PRAVOSLAVNÝ. JAK A ČÍM SE LIŠÍM OD ATEISTŮ?

Nastya Bystritskai, Jiří Chmelař, Štěpán Metzker, Jiří Vondra

1. Úvod a cíl práce

Pravoslavná křesťanská víra má své neodmyslitelné místo v naší společnosti i navzdory nepřízni osudu - například náboženské války v českých zemích, ale i současné ateistické názory a postoje Čechů. Kořeny této víry můžeme najít již v 9. století našeho letopočtu, v době příchodu učenců Cyrila a Metoděje.

K pravoslavné církvi se podle údajů ze sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo 20,5 tis. osob, dalších téměř 6 tis. osob se přihlásilo k Ruské pravoslavné církvi podvorje Moskevského Patriarchy. K pravoslavné církvi se v českých zemích v roce 2011 přihlásilo zhruba o 10% méně osob než v roce 2001. Protože ale v mezidobí mezi sčítáními byla zaregistrována nově Ruská pravoslavná církev podvorje Patriarchy Moskevského a celé Rusi v České republice, v úhrnu se počet osob, které se hlásí k pravoslaví, zvýšil o 15%.

Naše práce se snaží nahlédnout do života čtyř lidí, kteří pocházejí ze silně pravoslavných ruskojazyčných států. I když se všichni naši respondenti hlásí k pravoslavné víře, mohli bychom jednoho z nich označit dle jeho názorů a smýšlení za ateistu. Při analýze našeho pozorování a odpovědí respondentů, jsme zjistili odlišný pohled na víru, církev i různé způsoby slavení svátků v České republice.

Cílem této práce je odpovědět na výzkumnou otázku: „Jaké jsou hlavní odlišnosti mezi životem pravoslavného a většinovou společností v ČR? “, vytvořit obraz věřícího v porovnání s ateistickou majoritou a nahlédnout tak lépe do světa jak věřícího (pravoslavného), tak ateisty a dále porovnat, ale i lépe pochopit, odlišné prožívání jejich každodenního života.

Podotázky:

Jaké tradice a zvyky jsou typické pro pravoslavného?

  • Zvyky
  • Svátky
  • Oslavy
  • Významná data

Jaké tradice a zvyky jsou pravoslavným a ateistům společné?

  • Zvyky
  • Svátky
  • Oslavy
  • Významná data

Jak vidí pravoslaví ateismus?

Může se pravoslavný stát ateistou?

Jak vnímají pravoslavní katolické kostely a bohoslužby?

Jak pravoslavní přistupují ke svatbě?

Jak pravoslavní přistupují k pohřbu?

2. Metodologie

Kvantitativní metody bychom si mohli obecně představit jako matematické a statistické údaje, které lze jednoduše znázornit v grafech či tabulkách. Získané informace se proto dobře třídí, zpracovávají, vyhodnocují a jsou méně finančně a časově náročné. Nevýhodou je, že odpovědi dotazovaných nezachycují problematiku do hloubky. Na druhou stranu však umí vyjádřit přehledně odpovědi velkého počtu respondentů. Kvalitativní metody se zaměřují právě na malý vzorek respondentů, ale více do hloubky. Data mohou obsahovat pocity, náladu respondenta a další faktory, které předchozí techniky opomíjely. Z tohoto důvodu nelze data zobecňovat či zpracovat pomocí matematických a statistických metod. Takto prováděný výzkum je zpravidla časově i finančně náročný. Hlavní výhodou je, že má vysokou spolehlivost (díky hloubce svých otázek), nevýhodou je nízká platnost (velmi malý vzorek populace).

Pro výzkumný problém jsme zvolili kvalitativní i kvantitativní formy výzkumu. Prolnutím obou metod došlo k minimalizaci jejich nedostatků a umožnilo nám hlubší vhled do problematiky. Zkoumaná problematika je tedy rozebrán do hloubky a nejedná se jen o povrchní náhled na danou problematiku.

V první fázi výzkumu jsme si nejprve museli určit vzorek, který jsme chtěli zkoumat. Ten jsme vybrali pomocí techniky prostého záměrného výběru. Zmíněná technika se používá u menších výzkumů, kdy vybíráme respondenty pouze na základě splněných kritérií. Nedostatek spočívá v tom, že do výběru nezahrnujeme další proměnné, které by mohly mít potencionální vliv na výsledek výzkumu.

Pro získání primárních dat bylo použito kvalitativního výzkumu dlouhodobého pozorování, jehož výhodou je zkoumání a analýza sociokulturních jevů skrze výzkumníkovu vlastní zkušenost. Nevýhodou však může být obtížný popis kontextu, popsání zkoumaného jevu, či zaujatost výzkumníka. V rámci tohoto zkoumání byla použita technika neformálního rozhovoru. Tato interakce mezi badatelem a respondentem, pro kterou má výzkumník jen obecný plán, nezahrnuje výčet otázek, jejich znění ani jejich pořadí. Tento typ rozhovoru se spoléhá na spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce.

Již sesbírané informace byly doplněny technikou polostandardizovaných rozhovorů. Výhoda této techniky sběru dat spočívá v tom, že zkoumaná témata jsou předem připravena a tudíž odpovědi jednotlivých respondentů mají společnou kostru. Další výhodou u této metody je, že tazatel může používat sondy. Nevýhodou může být velký počet informací a malý počet vzorků.

Otázky ze standardizovaného rozhovoru byly pokládány osobně, nahrávány na mobilní telefon a následně analyzovány za účelem zjištění odlišností. Pro bližší pochopení odpovědí jednotlivých respondentů byly použity sondy, které nám pomohly blíže pochopit danou problematiku. Cílem těchto sond je porozumět zkoumanému jevu popřípadě ji doplnit o nově nabyté informace od tazatelů.

Pro účely tohoto výzkumu byli vybráni cizinci žijící v Praze ve věku od 20 do 45 let. Všichni účastníci se subjektivně označují za pravoslavné. Jak je uvedeno již v úvodu práce, byl tento vzorek vybrán proto, že vzhledem k věku a životním zkušenostem jsou schopni jasně argumentovat a formulovat své životní postoje, které si během let mohli upevnit.

Existovala tu taktéž jazyková bariéra, která ztížila celý terénní výzkum. Jejich česká slovní zásoba nedosahovala takové úrovně, aby mohli na otázky náboženství odpovídat podrobně a konkrétně. Rozhodli jsme se proto zvolit pro komunikaci ruský jazyk, jakožto univerzální komunikační prostředek, kterým mohli snadněji vystihnout své pocity a názory.

Jeden z hlavních problémů bylo sehnat odpovídající respondenty, kteří by přesně zapadli do požadovaného vzorku. Takřka nemožné bylo sehnat respondenta ateistu. Bohužel se nám nepodařilo sehnat nevěřícího respondenta z této oblasti, jelikož všichni dotázaní byli náboženstvím ovlivněni v minulosti. Asi nejblíže tomuto kritériu by byl Vladimír, který má skeptické a negativní postoje.

Možnost neodpovědět na některou z otázek, nebo odstoupit od účasti na výzkumu nikdo z respondentů nevyužil a všichni se snažili na otázky odpovědět. Někdy s odpovědí váhali. Především u Vladimíra se na začátku rozhovoru projevovala nervozita. Měl skeptickou náladu a negativní vztah k pravoslavné církvi a to zejména v Rusku. Tato nálada však po několika minutách odezněla a atmosféra pak byla vnímána jak samotnými respondenty, tak i výzkumníky, jako přátelská. Někteří z nich vyjadřovali obavu nad tím, zda budou odpovídat správně. Respondent Denis, který pocházel z Ukrajiny, vnímal některé otázky citlivě kvůli nestabilní situaci mezi Ruskem a Ukrajinou. Po ujištění, že se práce zaměřuje na náboženskou a nikoliv na politickou tématiku, začal respondent odpovídat otevřeněji. U respondentů Veroniky a Viktora proběhl rozhovor bez problémů.

Za nejdůležitější považujeme to, že se při rozhovorech podařilo navodit přátelskou atmosféru a došlo i k vytvoření vztahu vzájemné důvěry. Dále jsme dbali na jasnou formulaci otázek a pokládali vždy pouze jen jeden dotazník. O respondenta jsme projevovali zájem a poskytovali mu dostatek prostoru na odpověď. K jednotlivým výpovědím jsme si vždy zachovávali neutrální postoj a respondenta neposuzovali a v žádném případě jeho odpovědi nekomentovali.

Tabulka respondentů

Respondent Jméno Věk Vyznání Příčina emigrace Rok emigrace
1. Viktor 45 pravoslavný Studium 2005
2. Veronika 22 pravoslavný Studium 2012
3. Denis 26 pravoslavný Práce 1994
4. Vladimír 28 pravoslavný ateista Studium 2004

Tabulka 1: Přehled vybraných respondentů

3.Literární rešerše

Nejdůležitějším pramenem pro teoretický základ práce je kniha Ateismus – Křesťanství bez Boha?, která pojednává o významu ateismu a o vztazích mezi ateistou a pravoslavným. Autor vymezuje 4 pilíře ateismu, které pak porovnává s pravoslavím:

  • objektivismus, naturalismus;
  • antropocentrismus;
  • racionalismus a vědeckost;
  • progresivismus.1).

Pro vymezení pojmu ateisty bylo využito dílo Kdo to je bezbožník? (P. Minka, 2008), kde autor popisuje „pravoslavného ateistu“ v souvislosti s politikou. Myšlenka pravoslavného ateisty se šíří mezi pravoslavnými proto, že v 19. století se církev stala politickým nástrojem.2)

Použity jsou i myšlenky z klasické ruské literatury Besy, kde je již tehdy popsán silně dogmatický a náboženský pohled věřících na ateistu, který se vytvořil v dávných dobách a dokonce přežil ateistické komunistické období, kdy Ukrajina, Bělorusko, Rusko a další státy byly součástí Sovětského svazu.3)

Jako hlavní „příručku“ pro terénní výzkum jsme využili Křesťanství a církev očima ateistického vědce, která porovnává pravoslavné náboženství a ateismus na příkladu vědeckého komunismu a zároveň uvádí existenci problémů ve vztahu mezi pravoslavnými a ateisty. 4)

4. Náboženství pravoslavných

Pravoslaví se liší od křesťanství v několika bodech - pravoslavní podobně jako evangelíci neuznávají papežský stolec, ortodoxní věřící také odmítají rozvod – věří, že Bůh spojuje muže s ženou na věčnost, a proto je také vdovám a vdovcům zakázán opětovný sňatek.

Na rozdíl od katolíků a protestantů, kteří mezi sebou vedli po staletí boje, zůstala pravoslavná církev vlivem ochrany Ruska a Byzance téměř beze změny jak uvádí N. Berďajev ve své knize Pravda pravoslaví. Proto také považují pravoslavní svou víru za původní a správnou duchovní cestu.5)

Pravoslaví není náboženstvím aktů a faktů, ale duchovního postoje. Právě to jej odlišuje od ostatních větví křesťanství, které v průběhu času díky přílišné vnější aktivitě a racionalismu ztrácejí na duchovnosti. Pravoslaví je zároveň velmi ortodoxní co do prodělávání změn, ale zároveň je paradoxně i velmi liberálním náboženstvím.

Pravoslaví přikládá velkou váhu liturgickému učení, které zahrnuje kázání, předávání vzorců chování a především poskytování obrazu svatých, jako ukázky správného způsobu chování. Nejedná se o normativní příklady, pouze ukazuje správnou cestu duchovního poznání, která se dá jen těžko předávat západně smýšlejícím, racionálním lidem.6)

Organizaci pravoslavných zaštiťuje Ústava ruské pravoslavné církve přijatá Archijerejským sborem v roce 2000 a další zvolené orgány. Nejnižší instancí je místní sněm, který řeší otázky vnitřní i vnější činnosti církve a současně volí patriarchu. Schází se na příkaz Rady biskupů, patriarchy nebo svatého synodu pouze ve výjimečných případech. Radou biskupů je míněn místní sněm, ve kterém zasedají pouze biskupové. Rada je nejvyšším orgánem ruské pravoslavné církve a podle její ústavy se musí scházet alespoň jednou za čtyři roky. V mezidobí je nejvyšším orgánem církve svatý synod, složený z patriarchy a diecézních biskupů (9 stálých a 5 dočasných členů). Patriarcha je nejdůležitějším ze všech biskupů Ruské pravoslavné církve a jeho titul zní Svatý patriarcha moskevský a celé Rusi.7)

Patriarcha Kirill 8)

4.1 Pravoslavné svátky

Pravoslavní mají stejně jako ostatní věřící své liturgické svátky. Původ těchto svátků lze nalézt jak v Starém, tak v Novém zákoně, přičemž převážná část těchto svátků je zasvěcena skutkům Krista, jeho matky a dalším svatým.

Pravoslavní neslaví svátky bujarými oslavami, jedná se u nich spíše o službu církvi, chudým a o odpočinek od běžných starostí. Pravoslavné svátky jde rozdělit vícero způsoby. Základním dělením, stejně jako u katolíků, je rozdělení svátků na pohyblivé a nepohyblivé. Nepohyblivé svátky slaví pravoslavní podle starého juliánského kalendáře, který se od novějšího gregoriánského liší o třináct dní. Pravoslavná církev gregoriánský kalendář nikdy nepřijala, a proto se Vánoce v Rusku slaví až 7. ledna. Pohyblivé svátky pak každý rok připadají na jiný den.9)

Nejvýznamnější nepohyblivé svátky:

  • Nečíslovaný seznam Kristovo narození (7. ledna)
  • Křest Páně (19. ledna)
  • Uvedení Páně do chrámu (15. února)
  • Zvěstování Panny Marie (7. dubna)
  • Proměnění Páně (19. srpna)
  • Narození Panny Marie (21. září)
  • Povýšení Kříže (27. září)
  • Uvedení do chrámu Panny Marie (4. prosince) 10)

Nejvýznamnější pohyblivé svátky:

  • Vjezd Páně do Jeruzaléma
  • Nanebevzetí Ježíše Krista
  • Nejsvětější Trojice
4.2.1 Velikonoce (Pascha – Пасха)

Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a díky svému významu se podle nich určují další svátky. V tento den je oslavováno vzkříšení Ježíše Krista neboli vykoupení všech hříšných duší. Slovo pascha (пасха) je řeckého původu a znamená procházení nebo osvobození.

Věřící tradičně dodržují sedm týdnů trvající Velký půst. Ve velikonoční den se lidé vítají pozdravem připomínajícím památku Krista „Kristus vstal z mrtvých“, odpovídají „Skutečně vstal“ a poté se políbí. Mimo to zdobí domy jarními motivy, věnci, květinami, hnízdečky pro ptáky atd.

Paschální vejce 11)
4.2.2 Velkopostní doba

Toto období předchází velikonoční době a slouží věřícím k přípravě na slavnost Vzkříšení Páně modlitbou, postem a přijetím svátostí. Čtyřicetidenní (Velký) půst začíná v pondělí po Syropustní neděli a předchází mu postupná příprava: v předpostním období jsou nejprve omezována masitá jídla (po masopustní neděli), potom jídla mléčná a vejce (po syropustní neděli, po níž začíná velkopostní doba).12)

Velkopostní doba trvá šest týdnů. První neděle Velkého postu, při níž probíhají oslavy pravoslavné víry, se nazývá Vítězství pravoslaví. Třetí neděle Velkého postu je označována jako Neděle uctívání Svatého Kříže – Svatý Kříž je uctíván jako znamení Kristova vítězství nad smrtí. Šestá neděle nese označení Květná neděle a jsou během ní svěceny kvetoucí ratolestí na památku vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, při kterém byl vítán zástupy lidí s kvetoucími ratolestmi.13)

Týden v mezidobí Květné neděle a neděle paschální je označován jako Velký týden a všechny jeho dny od pondělí do soboty jsou nazývány velkými. Bohoslužby v tomto období vyjadřují průběh Kristova utrpení, ukřižování a pohřbení.14)

Na Velké pondělí církev rozjímá o neplodném fíkovníku, který Ježíš odsoudil. Velké úterý je zasvěceno modrým družičkám, které byly na rozdíl od svých sester připraveny k příchodu Pána. Na Velkou středu si pravoslavní připomínají zradu Jidáše a hovoří o hříšnici, která činila pokání. Na Velký čtvrtek si věřící připomínají poslední večeři Ježíše Krista s apoštoly. Večer následuje velkopáteční jitřní, při němž se čtou pašije – dvanáct úryvků z evangelií o utrpení Krista. Velký pátek je pak vzpomínkou na nespravedlivý soud nad Ježíšem, na jeho smrt na kříži a pohřbení. Velká sobota je zasvěcena vzpomínce na Kristovo přebývání v hrobě a sestoupení do pekel.

O půlnoci ze soboty na neděli Paschy začíná oslava Vzkříšení Páně. Těsně před půlnocí se koná slavnostní průvod s procesním křížem, korouhvemi, evangeliářem, svícemi a ikonami kolem chrámu, během něhož se zpívá radostná píseň oslavující Krista. Po průvodu, o půlnoci následuje v chrámu paschální jitřní. Mezi symboly Velikonoc patří také oheň, zapalovaný pří tzv. Slavnosti světla, vyjadřující víru, že Ježíš Kristus je světlem, pro tento svět.15) Mezi symboly Velikonoc patří také oheň, zapalovaný pří tzv. Slavnosti světla, vyjadřující víru, že Ježíš Kristus je světlem, pro tento svět.16)

Blahodárný oheň 17)
4.2.3 Velikonoční hostina

Koná se po skončení paschální jitřní mše. Při této hostině si věřící dopřávají jídel, která jim kněz posvětil, právě těmito pokrmy ukončí dlouhý půst. Část tohoto jídla nechávají věřící před kostelem pro chudé. Hostina začíná po příchodu z bohoslužby a trvá po celou neděli. V některých zemích věřící v neděli navštěvují hřbitovy a na hroby svých příbuzných kladou velikonoční vejce. 18)

Velikonoční hostina 19) Zdobení hrobu 20)
4.2.4 Kristovo narození, Vánoce

Kořeny Vánoc v Rusku sahají až do dob počátků křesťanství na Rusi, tedy do desátého století n. l. Narození Krista připadá jako nepohyblivý svátek na 7. ledna. Vánocům předchází čtyřiceti denní půst, při němž odříkání graduje začátkem ledna, kdy je nejpřísnější. Den před samotným svátkem je zakázáno jíst úplně. V tento večer se slouží mše označovaná jako Carskije časy (Цакские часы), jakožto připomínka účasti cara na bohoslužbě. Po ukončení půstu a celodenního hladovění je tradicí zasednout za vánoční stůl a hodovat. Na večerním stole nesmí chybět kuťja (kaše z pšenice nebo ječmene), která se odedávna jídá na pohřbech, a vzvar (kompot ze sušeného ovoce), který se jídá pří narození dítěte, – konzumací obojího se připomíná narození a smrt Krista. 21)

Původně pohanský vánoční stromek je také nedílnou součástí pravoslavných vánoc. Další tradicí je návštěva příbuzných, přátel a společné veselí. Vánoce v současném Rusku již „nejsou, co bývaly“ díky komunistickému režimu – v roce 1918 byly vládou zakázány, a tak postupně upadaly v zapomnění nebo se slavily tajně za zavřenými dveřmi. Vánoční dárky rozdává dětem děda Mráz a jeho vnučka Sněhurka na Nový rok.22)

Kristovo narození 23)
4.2.5 Křest Páně (Den osvícení, Den světla)

Jedná se o jeden z nejstarších pravoslavných svátků, který se v historii slavil dokonce ještě dříve než samotné narození Krista. Označuje také první zjevení Boha, kdy Bůh rozestoupil nebesa a provolal Ježíše svým synem. Jedná se o první den po ukončení vánočních svátků. Před samotným pokřtěním se věřící opět celý den postí. Večer mohou jíst pouze sočiv z obilí ochucený medem a ořechovým mlékem. Druhý den lidé navštěvují chrám, kde kněz světí vodu. Lidé věří, že pokud se nechají pokropit svěcenou vodou, následně získají ochranu svého fyzického i duševního zdraví.24)

Plavání v porubi 25)
4.2.6 Proměnění Páně

Je svátkem na počest převtělení Boha v Ježíše Krista. Dle záznamů evangelia se podle Lukáše Kristus modlil na hoře Tábor se třemi svými učedníky. Když tu najednou Ježíš promlouval s proroky Eliášem a Mojžíšem a Boží hlas z nebes hlásal, že toto je jeho syn, kterého si vybral, a toho má lid poslouchat. Tradičním pravoslavným aktem je svěcení letních plodů, jako jsou jablka, hrušky a švestky. Nejpopulárnější je svěcení jablek, tento den se v Rusku označuje jako Яблочный Спас, neboli Jablečné Hody. Je především věnován matkám, kterým zemřely děti a zároveň dětem, kterým zemřely matky. Hlavním symbolem tohoto svátku je hora Tábor, na níž se učedníci s Kristem modlili.

Jablečné hody 26)
4.2.7 Nejsvětější Trojice (Padesátnice)

Jakožto další pohyblivý svátek pravoslavné církve je oslavován deset dní po Nanebevzetí Ježíše Krista, tedy padesát dní po Velikonocích. Dle Písma se všech dvanáct apoštolů nacházelo společně s Marií a dalšími věřícími v Jeruzalémě, kde na ně sestoupil Duch svatý, a obdaroval učedníky schopností mluvit světovými jazyky. V ten den se ve Svatém městě konal židovský svátek a byli zde poutníci z různých zemí. Apoštolové mezi nimi začali hlásat víru v Ježíše Krista a jeho Otce. V den Nejsvětější Trojice lidé krášlí chrámy a své domovy. Nejčastěji se zdobí pomocí zelených větviček a květin, které symbolizují rozkvět lidských duší pod božskou ochranou. 27)

Svátek Nejsvětější Trojice 28)
Pravoslavný kříž29)

Mandylion, obraz Kristovy tváře, který se měl obtisknout do šátku během jeho cesty na Golgotu, a pod ním nápis „Rukou nevytvořený obraz (Нерукотворен образъ)“. Níže jsou dva klanějící se andělé a mezi nimi nápis „Andělé Páně (Ангели Господни)“. Pod nimi je mesiášský titul „Král slávy (Царь славы)“. Dole na dřevě kříže zkratka IC XC – Ježíš Kristus (Іисусъ Христосъ).

Pravoslavný kříž30)

Nad rameny kříže je napsáno „Syn Boží (Сынъ Божіи)“.Na dřevěném kříži po stranách hlavy je napsáno řecké NIKA – vítězí.Po stranách ramen u rozepjatých rukou jsou nápisy a obrázky Slunce (Cолнца) – Luna (Луна), které jsou odkazy na text z proroka Joela 2,31/3,4: „Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný.“ Ve svatozáři je vetknutý kříž a řecký nápis HO ON (podobně i výše na Madylionu), který je řeckým překladem Božího jména tzv. tetragramu JHVH z Exodu 3,14.Pod rameny kříže je vepsán círevněslovanský text: „Kříži Tvému klaníme se Vládce, a svaté Vzkříšení Tvé slavíme“ (Кресту Твоему покломняемся Владыко, и святое воскресение Твое славимъ). Podél těla vidíme ve vrchní části vlevo kopí a vpravo třtinu bambusu, na níž je napíchnutá houba, která byla namočena do octa.

Pravoslavný kříž31)

Skloněné břevno odkazuje jednak na podporu, kterou měli odsouzenci pod nohama, a která zhoršovala a prodlužovala jejich utrpení, a jednak na skutečnost, že byli vedle Ježíše Krista ukřižováni dva zločinci. Jeden se rouhal a posmíval ukřižovanému Spasiteli, druhý (ten po pravé straně Krista) se k němu přiznal a řekl: „Ježíši, rozpomeň se na mne, až přijdeš do království svého.“ Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“. Zvednuté rameno ukazuje právě na tohoto kajícího se zločince.Po stranách u nohou jsou písmena K(opí)/копие a T(řtina)/трость.

Cerkev (vzácněji cerkov nebo cerkva, zastarale církev; z gr. Κυριακη (οικια) – (dům) Pána) je řeckokatolický nebo pravoslavný chrám či kostel. Řeckokatolická i pravoslavná církev pro své chrámy nepoužívá pojem „kostel“. V běžné mluvě tak lze rozlišit vyznání jednotlivých osob podle jejich informace, zda „chodí do kostela“ nebo „chodí do cerkve“. 32)

Pravoslavný chrám 33)
Chrám Vasila Blaženého 34)

O pravoslavné církvi v českých zemích

Bylo by omylem domnívat se, že pravoslavná církev na českém území nikterak závažněji nepůsobila. Opak je pravdou a důkazem toho je mj. misijní činnost soluňských věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje.

Dva bratři byli vypraveni na cestu byzantským patriarchou Fótiem roku 862 n. l. S pověřením císaře Michala II., který tak vyhověl žádosti velkomoravského knížete Rostislava (kanonizován roku 1994). Rostislav se snažil o vytvoření samostatného slovanského státu, jenž by byl nezávislý politicky i nábožensky na Východofrancké říši, která se tou dobou snažila ovládnout Velkou Moravu pomocí nabízené latinské misie.35) Cyril s Metodějem přišli na území Velké Moravy roku 863 a přinesli Slovanům staroslověnštinu s písmem hlaholicí, v níž hlásali Evangelium, a v níž tvořili základy pro slovanskou vzdělanost, a která se pak stala i bohoslužebným jazykem. Věrozvěsti dále vybudovali na Velké Moravě samostatnou církev, sepsali množství náboženských textů a další texty zaměřené na obranu slovanského jazyka a literatury.

Roku 1032 založil kníže Oldřich Sázavský klášter, vedený igumenem Prokopem, který šířil slovanské písemnosti a bohoslužby a bojoval tak proti snahám Germánů zničit východní ritus a vzdělanost. Roku 1079 (25 let po velkém schizmatu) žádal kníže, později král, Vratislav II. marně o zavedení slovanského obřadu v Čechách. Roku 1096 byli slovanští mniši ze Sázavského kláštera vyhnáni a o rok později byl východní ritus na českém území zcela zakázán.

Později, za doby Karla IV., byl východní ritus na našem území obnoven. Roku 1374 zakládá Karel IV. Klášter na Slovanech – jediné místo, kde bylo dovoleno sloužit tímto ritem.36) Přítel Jana Husa, mistr Jeroným Pražský, se v roce 1413 po cestě do Jeruzaléma a Ruska přihlásil k pravoslaví, byl roku 1416 upálen jako kacíř.

Další pohromou jak pro protestanty v Čechách, tak pro pravoslavné obyvatele Podkarpatské Rusi byla násilná rekatolizace, která v Čechách začíná roku 1621 popravou českých pánů a konfiskacemi majetků, a naplno propuká roku 1627 po vydání dekretu. V Podkarpatské Rusi byla od roku 1649 zaváděna unie s Římem pomocí lsti – někteří duchovní byli podplaceni, aby uznali papeže, ale přitom dál vedli bohoslužby pravoslavným ritem.

V době národního obrození, pro kterou je typické oživení zájmu o historii národa, jeho jazyk a kulturu, díky tomu, že se na stavbě těchto tří pilířů výrazně podíleli Cyril s Metodějem, došlo k oživení zájmu o pravoslaví.37)

Svou roli v rozvoji pravoslaví hrála i idea panslavismu (všeslovanství), která byla pro národní obrození typická. Čeští učenci se začali zajímat o východní spiritualitu a v roce 1869 se konala v Moskvě národopisná výstava, jíž se účastnili mnohé české osobnosti např. Palacký, Erben, Rieger, a na které došlo k navázání styků s představiteli Ruské pravoslavné církve.38) Díky tomu a díky činnosti českých osobností, jakými byli K. Sladkovský, F. L. Rieger, byl na Staroměstském náměstí v Praze otevřen Chrám svatého Mikuláše, kde převážně ruští duchovní sloužili pravoslavné bohoslužby.

K přílivu věřících dále přispěly i změny v římsko-katolické církvi, které nastaly po roce 1870 (I. Vatikánský koncil), a způsobily, že část římsko-katolíků přešla k pravoslaví nebo do nově vzniklé starokatolické církve, úzce spolupracující s pravoslavnou. Kromě výše uvedeného chrámu se pravoslaví sloužilo rovněž v Karlových Varech, Františkových lázních a Mariánských lázních. I přes rostoucí počet pravoslavných věřících nebylo díky rozhodnutí Rakousko-uherské vlády možné založit samostatnou místní církev, proto pravoslavní v Čechách náleželi nejprve pod řeckou jurisdikci a poté pod srbskou. Roku 1903 byla založena Pravoslavná beseda za účelem získání širší podpory veřejnosti, její činnost byla však přerušena začátkem I. světové války, kdy byl Chrám sv. Mikuláše pro pravoslavné uzavřen a předán římsko-katolické církvi. Klíčovou postavou vzniku samostatné pravoslavné církve v Čechách, úzce spolupracující se srbskou pravoslavnou církví,byla postava původně římsko-katolického duchovního Matěje Pavlíka, který byl jako první roku 1921 vysvěcen na biskupa a přijal jméno po prvním slovanském biskupovi a Metodějově nástupci Gorazdovi.

Směr, kterým se začala ubírat československá církev, se začal rozcházet s pravoslavím, a proto Gorazd s dalšími roku 1924 z církve odešli, a uchýlili se do pravoslavné náboženské obce v Praze, kde se Gorazd stal správcem. Z té pak postupně vytvořil pravoslavnou eparchii sídlící v Praze, která přijala srbskou jurisdikci. 39)

Gorazdovo dílo bylo pro budoucnost pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku velmi důležité. Dokázal vyvrátit obavy prezidenta T. G. Masaryka z potenciálního vlivu Ruska, zajistil částečné dotace pro pravoslavnou církev, a dokázal vybavit českou eparchii knihami. Dále byl pověřen převedením duchovních zpěvů do češtiny a jejich vydání ve Sborníku modliteb a zpěvů pro lidový zpěv.

Pod Gorazdovým vedením bylo do roku 1939 postaveno jedenáct pravoslavných chrámů a dvě kaple. Pravoslaví se rozrůstalo a byly založeny dvě eparchie, česká a podkarpatsko-ruská, která stejně jako česká byla pod srbskou jurisdikcí, a ty se staly základem pro budoucí samostatnou církev na našem území. Za Protektorátu Čechy a Morava byla znemožněna spolupráce se srbskou pravoslavnou církví a čeští pravoslavní spadali pod berlínskou jurisdikci.

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha poskytli pravoslavní úkryt parašutistům v pravoslavném Chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici. Po jejich prozrazení, obklíčení chrámu a útocích na něj, spáchali parašutisté sebevraždu.

Krátce na to byli představitelé pravoslavné eparchie obviněni a odsouzeni za napomáhání zločinům. Biskup Gorazd, představený chrámu Václav Čikl, duchovní Vladimír Petřek a předseda sboru starších Jan Sonennvend byli 4. září 1942 zastřeleni, a jejich rodiny skončily v táborech smrti. Ostatní duchovní a hodnostáři pravoslavné církve byli nuceně nasazeni v Německu a majetek pravoslavné církve byl zabaven.

Po válce nastaly problémy díky novému uspořádání Evropy – připojení Podkarpatské Rusi k SSSR. V roce 1946 došlo k zásadní změně – slovenské obce přešly ze srbské do ruské jurisdikce. Následně bylo biskupství v Praze povýšeno na arcibiskupství (později na metropolii) a arcibiskupem se stal vladyka Jelevferij.

Počet pravoslavných tehdy dosahoval zhruba dvaceti tisíc. V roce 1947 přišlo do vlasti přibližně čtyřicet tisíc volyňských Čechů, převážně pravoslavných, a s nárůstem počtu věřících bylo potřeba reorganizovat uspořádání církevních obcí.

7. prosince 1949 vznikla samostatná Eparchie olomoucko-brněnská, se zvoleným vladykou Čestmírem. 5. Ledna 1950 vznikla samostatná Eparchie pražská v čele s metropolitou Jelevferijem. Dále vzniklas prešovská eparchie vedená biskupem Alexijem a Eparchie michalovská v čele s vladykou Viktorem.40)

Roku 1920 vznikla v Praze Pravoslavná bohoslovecká fakulta, později přesídlena do Prešova, přičemž v Olomouci bylo zřízeno její detašované pracoviště. Autokefální (samostatná) pravoslavná církev v Československu vznikla 10. října 1952 poté, co sněm Ruské pravoslavné církve vyhověl žádosti exerchátní rady z 2. října 1952. Slavnostní vyhlášení proběhlo 8. prosince 1952 a o den poději byl do jejího čela uveden metropolita Jelevferij.

Koncem roku 1992, při zániku ČSFR, se osmý místní sněm Pravoslavné církve v Československu rozhodl pro setrvání při dosavadním uspořádání, tzn. společná církev pro nově vzniklé Česko a Slovensko, která pouze změní svůj název na Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku. Roku 1998 potvrzuje Cařihradský patriarchát samostatnost Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

5 Realizace výzkumu

Výzkum byl realizován ve dnech 25.10.2016 - 28.10.2016. S respondenty jsme si vždy telefonicky domluvili schůzku na určitý čas. Rozhovory byly nahrávány na mobilní telefon a následně přepsány do elektronické, respektive tištěné formy. Výpovědi jsme zaznamenali ve zkrácené formě. U odpovědí jsme použili redukci, odstranili jsme všechny části vět, které nesdělovaly potřebnou informaci.

5.1 Emigrace

Velmi důležitou informací pro výzkum je, ve kterém roce respondenti emigrovali do České republiky. Časový interval dle našeho názoru hraje velkou roli v míře náboženské integrace. Tato informace také posloužila k upřesnění dat o výzkumném vzorku. Viktor emigroval do České republiky v roce 2005, Veronika v roce 2012, Denis v roce 2012 a Vladimír v roce 2004.

5.2 Důvody pro emigraci

Všichni respondenti žijí na území České republiky řadu let, jak je možno vidět v předchozí kapitole Emigrace. Důvodem pro odchod z rodné země bylo u většiny respondentů studium. Viktor, Veronika a Vladimír se do Prahy přestěhovali právě s ohledem na možnost studia, jediný Denis odešel do zahraničí s otcem za prací, jak sám říká „Můj táta měl v Praze bratra, který mně a mému otci zařídil práci a posléze přestěhoval celou naši rodinu.“

5.3 Rodinná příslušnost a rodinný stav

Náboženství hraje důležitou roli v každé kultuře. Zejména jedná-li se o nábožensky založené smíšené i nesmíšené rodiny. Dalším faktorem může být odlišná národnost, popřípadě etnikum.

U respondenta Viktora a Veroniky jsme zjistili, že žili v rodině se smíšeným náboženstvím či národností, což má velký vliv na rodinné a kulturní tradice. Jak Viktor říká: „Moje maminka je Ruska narozená v Uzbekistánu. Zde bylo toto etnikum utlačováno a mělo zhoršené podmínky pro dodržování tradic.“ Tento fakt se promítl do výchovy respondenta, který má díky tomu mnohem bližší vztah k pravoslavné církvi. V současné době je Viktor svobodný, takže bydlí sám. Na druhé straně stojí respondentka Veronika, která má svého otce katolíka a matka je z pravoslavné církve. Oba křesťanské proudy na ni měly během dospívání velký vliv, má pestřejší náhled na danou víru. Respondentka bydlí s kamarádkou na koleji.

Zbylí dva respondenti Denis a Vladimír pocházejí z domácnosti, kde jsou oba rodiče stejné národnosti a vyznání. Vladimír bydlí se svojí manželkou a dětmi, Denis pak se svojí přítelkyní.

5.4 Náboženství respondentů

Náboženské vyznání je jedna z nejdůležitějších částí každého národa. Součástí každé víry jsou také náboženské svátky a tradice. Jak jsme uvedli v teoretické části, Rusko je původně silně křesťanské a vyznává pravoslavné křesťanství.

Všichni naši respondenti se hlásí k pravoslavné odnoži křesťanství, a dokonce byli pokřtěni v pravoslavné církvi ve své rodné zemi.

Viktor navštěvoval kostel vcelku pravidelně během studia na základní škole. V dospělosti se zúčastňoval církevních obřadů především v období Velikonoc, a to zejména pak se svými příbuznými. Veronika navštěvovala kostel dvakrát do roka, jelikož neměla žádnou osobní či duchovní potřebu. Denis chodil do kostela v dětství často se svojí babičkou, která ho takto chtěla kulturně a nábožensky vzdělávat. Vladimír byl v kostele ve svém rodném městě pouze dvakrát za posledních deset let. Odůvodňuje to takto: „Věřím v božskou existenci, ale nemám důvěru v církev, jakožto instituci, a tudíž nemám ani potřebu kostel navštěvovat.“

Viktor po přestěhování v důsledku nedostatku času (škola a práce) kostel prakticky nenavštěvuje. Veronika a Denis naopak svoji účast na bohoslužbách výrazně zvýšili. Veronika vnímá bohoslužby jako kulturní akce, kde se může setkat se svými kamarády. Zároveň jí návštěva připomíná domov. I přes veškerou snahu se jí nedaří bohoslužby navštěvovat pravidelně, většinou jen o svátcích. Naproti tomu Denis se zúčastňuje bohoslužeb pravidelně. Jediný respondent Vladimír nenavštěvuje kostel vůbec, a to z výše zmíněných důvodů.

5.4.3 Důležitost informovanosti o příslušných místech, kde jsou vykonávány náboženské obřady

Pro praktikování a dodržování víry je důležité znát místa, kde se můžeme setkat s dalšími věřícími. Tento kontakt s věřícími nám může pomoci k udržování zvyků či pomoci k dalšímu náboženskému rozvoji. S tím taktéž souvisí znalost dalších míst, kde mohou věřící chodit na mše. Nedostatečná informovanost může vést ke snížení počtu návštěv kostela a ochabnutí víry, jelikož jsou věřící limitováni daným místem a časem.

Respondenti navštěvují především jeden kostel a to Uspenskij chrám, nacházející se na Olšanech. Toto místo navštěvují nejčastěji z různých důvodů.

Podle vyjádření Viktora, který navštěvuje zmíněný chrám nejčastěji. V Praze zná pouze dva kostely, a tudíž je velmi limitován místem, kam může chodit a praktikovat víru. Veronika navštěvuje rovněž kostel Uspenskij, především proto, že zde potkává velké množství svých známých. O dalších místech, kde by mohla praktikovat svoji víru neví. Denis taktéž dochází do kostela Uspenskij, jelikož bydlí v jeho blízkém okolí. O dalších místech v Praze kde se nachází pravoslavný kostel ví, ale díky položení jeho bydliště se ani o rozmístění dalších kostelů nezajímá. Vladimír je jediný respondentem, který nejenže nechodí v České republice do kostela, ale dokonce ani neví, kde jsou. Jeho nezájem pramení z odporu k církevním institucím.

5.5 Rozdíly mezi katolickými a Pravoslavnými kostely

Jelikož všichni naši respondenti pochází z odlišné kultury, je také podstatné zabývat se otázkou, jak vidí naše katolické kostely či jiné náboženské stavby. Viktor navštívil několikrát katolický kostel v České republice a nevidí rozdíl mezi kostely v Česku a v Rusku.

Veronika, jak jsme již zmínili, vyrůstala ve smíšeném manželství. Z tohoto důvodu měla blíž i ke katolické víře než ostatní respondenti, dokonce se zúčastňovala bohoslužeb. Nevidí zásadní rozdíly mezi chrámy v České republice a jejím domovem. Denis navštívil několikrát katolické kostely v Praze a navíc navštívil i budhistický chrám v Thajsku. Rozdíly mezi kostely vnímá jako malé, takřka nulové. Vladimír, který nevěří v instituci církví, navštívil mnoho katolických a budhistických chrámů po celém světě. Jak však dodává: „Důvodem mých návštěv nebyla duchovní podstata, nýbrž pouze výzdoba interiéru a uctívání zvyků.“

5.6 Náhled na ateistické Česko

Česká republika je jedna z nejvíce ateistických zemí v Evropě. Jelikož naši respondenti pocházejí ze silně věřících států, je proto zajímavý jejich náhled na tento fenomén.

Viktor nevěří, že Češi jsou ateisté, ale spíše agnostici. Dle jeho slov: „Každý člověk uctivá nějakou vyšší bytost či autoritu, jako je například voda, rodina či hora.“ Veronice nevadí silně ateistická česká společnost a sama uvedla: „Jediná věc, která mě překvapila, bylo otevření diskotéky v kostele.“ Respondentka má v Praze velké množství přátel, kteří jsou bez jakékoliv víry a často na toto téma diskutují a vtipkují. Jediný Denis nikdy nepřemýšlel nad touto problematikou. Náboženství cizích lidí ho nijak nezajímá do chvíle, kdy se ho nezačne samotného týkat. Pouze respondent Vladimír se vyjádřil kladně k české ateistické společnosti. Líbila se mu volnost náboženských myšlenek oproti jeho domovině, kde slovo ateismus znamená ve společnosti něco jako sprosté slovo.

5.7 Já Ateistou

Zajímavá je myšlenka, jestli by se pravoslavný někdy mohl stát ateistou. Známý ruský spisovatel F. M. Dostojevský napsal: „Ateista nemůže být Rus, jelikož ateista přestává být Rusem“ a tudíž náboženství zmiňuje jako neoddělitelnou součást národní identity.

Respondenti Viktor a Veronika si neumí představit, že by někdy opustili pravoslavnou církev a dále poznamenávají, že tuto víru dostali od svých předků a víra je součástí národní identity a národního dědictví. Respondent Vladimír se s touto myšlenkou ztotožňuje, jelikož neuznává církev jako takovou. Dokonce nepochybuje o tom, že ateistou za pár let bude .Jiný případ můžeme vidět u Denise, který je silně věřící, ale myšlenka „já ateistou“ mu není tak cizí. Tento důvod je zapříčiněn ukrajinsko - ruskými politickými spory, na které mají velký vliv církev i duchovno.

5.8 Svátky v Rusku

5.8.1 Vánoce a Nový rok

Vánoce jsou velkým náboženským svátkem, který se v České republice podle římskokatolické tradice slaví tradičně 24. prosince. Pravoslavní začínají slavit až 6. a 7. ledna z důvodu používání juliánského kalendáře, jenž je posunut o 13 dnů oproti západnímu gregoriánskému kalendáři.

Respondenti dodržují na tento svátek podobné tradice jako v České republice (zdobí stromeček, pečou cukroví,…). V jednotlivých místech se slaví tradice Vánoc trochu odlišně (různé zvyklosti, jídlo, tradice, atd.). I když je tento svátek jeden z hlavních, některé domácnosti jej neslaví. Tento den si sice lidé nadělují dárky, ale hlavně se těší na setkání celé rodiny. Nejdůležitějším svátkem je pro ně Nový rok.

Hlavním svátkem je pro ruskojazyčné země Nový rok, kdy se rozdává nejvíce dárků, oslavují příchod „dědy Moróze“ (známý též jako děda Mráz) a „Sněguročky“ (vnučka dědy Mráze). Důležitým zvykem je novoroční přípitek, během kterého si každý člen něco přeje. Tato tužba se pak napíše na papírek a zapálí, aby se přání vyplnilo.

Pro náš výzkum jsme se zaměřili na zkoumání Vánoc, protože i když je oslava Nového roku důležitá, není to typický pravoslavný svátek.

České Vánoce oslavuje pouze respondent Denis. Ten však dodává: „Více slavím ty pravoslavné. Hlavní tradicí je u pravoslavných Vánoc čtyřiceti denní půst, který probíhá od 28.11. do 6.1. a končí až 7.1.“ Během večeře se podávají tradiční pokrmy, jako jsou například „vareniky” (jsou to plněné taštičky z kynutého těsta. Náplň se připravuje z brambor, rýže, zelí nebo sušených a nakládaných hub), nákyp z pšeničných zrn s mandlemi, rozinkami, mákem, švestkami a cukrem, vepřová pečeně s křenem, nebo krocan s jablky a pohankovou kaší. Ze sladkých zákusků je nejoblíbenější medový perník a dorty s máslovými krémy a barevnými polevami. Na stole samozřejmě nechybí ani slané zákusky, nakládané okurky, zelenina a vodka. Denisova rodina nelpí na dárcích tak jako na dodržování tradic, rodinném kolektivu a tradičním jídle. Ostatní respondenti české Vánoce neslaví, ale pravoslavné ano. Jedině Vladimír slaví pouze Nový rok.

Veronika jezdí tradičně každý rok domů a oslavuje pravoslavné Vánoce jen se svou rodinou. Na tento den vzpomíná především kvůli jídlu. Tradiční pokrmem je „kuťja“ - (kaše z pšenice nebo ječmene, vařená s medem, rozinkami, mákem a ořechy) a „vzvar“ - (kompot ze sušeného ovoce). Jak sama říká: “Tyto pokrmy mají svoji symboliku. Kuťja se odedávna jedla na pohřbech a vzvar při narození dítěte.“ Konzumací obojího se tedy připomíná smrt a narození Krista. Mimo jiné dodržuje podobné zvyky jako například zdobení stromečku, nadělování dárků či pečení cukroví.

Pro Viktora jsou pravoslavné Vánoce stejně důležité jako Nový rok, a podle toho je také slaví. Hodně tradic bohužel zapomněl. Během našeho rozhovoru vyprávěl, jak jeho babička v Murmansku držela půst 40 dní, který je popsán a dodržován Denisem. Tento zvyk stejně jako mnoho dalších upadl v zapomnění. Sám dodržuje už jen velmi málo tradic. Zdobí stromek, dbá na štědrovečerní večeři, a pod stromek si nadělují s rodinou dárky.

5.8.2 Velikonoce

Velikonoce jsou rovněž velkým náboženským svátkem, podobně jako Vánoce. Respondenti slaví Velikonoce podle pravoslavných tradic, které jsou velice podobné českým.

Všichni dotazovaní oslavují tento svátek, až na Vladimíra, který popřeje svým příbuzným hezké svátky a dále se o tento svátek nezajímá. Ostatní z respondentů slaví svátek tradiční formou, tzn. pečou typickou “buchtu“, malují a rozbíjejí vajíčka, navštěvují známé či příbuzné.

5.8.3 Křest Páně, Slavnost Nejsvětější Trojice, Ivana Kupala, Slavnost a Proměnění Páně

Tyto dva svátky jsou stejně významné jako Vánoce a Velikonoce. Většina lidí je však v současné době neslaví. Jediná Veronika a David znají svátek Křest Páně, ale neslaví ho. Ostatní respondenti ani nevědí, že takovýto svátek vůbec existuje. Co se týče svátku Nejsvětější Trojce, tak ani jeden respondent tento svátek neslaví a vůbec nic o něm neví.

5.8.4 Svatba a pohřeb

Svatba a pohřeb jsou odedávna součástí kultury a kulturní tradice. Zdálo se nám příhodné zařadit do výzkumu i tuto oblast, jelikož i tyto záležitosti mají své tradice. Oslava svatby by se podle našich dotázaných měla konat v pravoslavném kostele. Stejně tak i pohřeb. Sňatek je pro pravoslavné velice důležitý, je aktem potvrzení rodinného svazku, bez kterého si ani většina neumí představit správně fungující rodinu. Jedinému Vladimírovi bylo jedno, jak proběhne pohřeb s odůvodněním, že už stejně bude mrtvý. Podobný názor má i na svatbu, ale pod vlivem své ženy byl donucen uspořádat svatební obřad.

6 Závěr

Cílem této práce bylo zjistit, jak se liší život pravoslavných od ateistů žijících na území České republiky. Především jsme se snažili zaměřit na způsob a vnímání daných svátků či tradic, jejich náhledu na ateistickou společnost, názor na ateismus s možností opuštění pravoslaví a „konvertovaní“ k ateismu, názor respondentů na rozdíl mezi pravoslavnými a katolíky. Ve zkoumaných tématech lze vidět mnoho podobností, ale i některé odlišnosti, přestože se všichni naši respondenti hlásí k pravoslavné víře. Pro všechny naše respondenty je společné, že věří v Boha a jsou křtěni v pravoslavné církvi. Na druhou stranu se liší jejich pohled na církevní instituci. Vladimír vnímá církev jako politický nástroj, zkorumpovanou instituci, kterou shledává naprosto nesmyslnou a zbytečnou. Také v Denisových očích je pravoslavná církev vnímána negativně, tentokrát z důvodu rusko-ukrajinského konfliktu. Tito dva respondenti vidí z výše zmíněných důvodů svoji budoucnost v ateismu. Oproti tomu Viktor a Veronika jsou silně věřící, dokonce si neumí bez pravoslaví představit své životy.

I když pravoslavní tvoří vcelku homogenní komunitu, lze i zde nalézt určité odlišnosti v tradicích a dodržování svátků. Hlavními pravoslavnými náboženskými svátky jsou pro věřící Vánoce a Velikonoce. Respondentka Veronika slaví běžný Štědrý den tak, že se se svými blízkými sejde u večeře, kde jedí typická jídla jako například „kuťja“ či „vzvar“. Po jídle následuje rozbalování dárků a po zbytek večera tráví čas spolu. Podobně oslavuje Vánoce i Viktor. Jediný Denis dodržuje jak pravoslavné, tak i naše katolické Vánoce. Důležitější jsou však pro něj ty pravoslavné, kde drží čtyřiceti denní půst. Toto období je zakončeno velkou vánoční hostinou, kde je typické jídlo „vareniky“ a jiné. Pouze Vladimír neslaví více méně žádný náboženský svátek. Tyto dny popřeje svým příbuzným a na Velikonoce pošle přání. Veronika, Viktor a Denis slaví velikonoční svátky tradiční formou, tzn. pečou typickou ,,buchtu“, malují a rozbíjejí vajíčka, navštěvují známé a příbuzné. Ostatní velké pravoslavné svátky, jako například Křest Páně a Slavnost Nejsvětější Trojice, Ivana Kupala, Slavnost Proměnění Páně vůbec neznají a tudíž neslaví. Všichni respondenti se více méně adaptovali na dodržování svých vlastních pravoslavných svátků a zvyklostí na území České republiky, navzdory všem problémům, které jsou s tím spojené (např. nemají volno v tyto dny, jazyková bariéra, absence potřebných artefaktů či surovin,…). Českým svátkům a tradicím se nebrání, ale i přesto je slaví jen výjimečně. Soustředí se především na své pravoslavné svátky. Zbytek volného času využívají především k výletům či odpočinku.

Co se týče náhledu na katolické kostely, tak naši respondenti se shodují v tom, že nevidí podstatné rozdíly mezi pravoslavnými a katolíky. Pouze u respondentky Veroniky můžeme pozorovat, že díky víře jejího otce (katolíka, který ji vedl k tomuto náboženství), dochází k bližšímu pochopení katolické víry, než u ostatních. Jeden z dalších důvodů byla i její účast na katolických bohoslužbách.

V názorech na ateismus v Čechách se u našich respondentů neprojevil negativní pohled na bezvěrectví. Viktor se domnívá, že Češi jsou spíše agnostici a přeci jenom věří v určité hodnoty. Další dva respondenty, Denise a Veroniku, vůbec nezajímá otázka víry v Česku. Poslednímu z oslovených účastníků - Vladimírovi se spíše zamlouvala idea společnosti bez víry.

I přes společenské a duchovní rozdíly mezi pravoslavnými a ateisty jsou schopni společného soužití v jednom státě. Normy a morální hodnoty obou skupin jsou kompatibilní a jsou nastaveny tak, aby nikomu neubližovaly, což je důležitá záruka pro společnou existenci pravoslavných křesťanů a ateistů.

Seznam použité literatury

Literární zdroje

  • BUJEVSKI, A. S., Russkaja pravoslavnaja cerkov’. Moskva: Moskevská patriarchie, 1980, s.2.
  • DOSTOJEVSKI F.M. Besy. Moskva: Nauka, 1990, č.2, s. 123 SBN: 5-352-00044.
  • JEREMINA, T. S.: Russkij pravoslavnyj chram: istorija, simvolika, predanija. Moskva: Progress-Tradicija, 2002, s.325 Э3-Е.702 НО.
  • JESLUKOV, A. I., Čelovek i mir pravoslavnoj prosvetitel’skoj mysli Rossiji vtoroj poloviny XVIII veka. Archangel’sk, 1998, monografie, s.44 BBK 87.3:86.3.
  • KLIBANOV, A. I.: Russkoje pravoslavije: vechi istorii. Moskva: Politizdat, 1989, s.18 ISBN 5-250—00246-3.
  • KOLESNIKOVA, V. S.: Kratkaja encyklopedija pravoslavija. Moskva: Centrpoligraf, 2002 s.45-79 ISBN 5-227-01571-6, 5-9524-0931-8.
  • MINKA, P. Kdo je bezbožník? Kiev: Multimidijnoje izdatelstvo strebrinskogo 2008, s.24.
  • STARCENKOV G.I. Krestjanstvi a crkv glazami ucenoho ateistu. Moska:Slovo, 2002, s.117 ISBN 5-203-00536-2.
  • VASITOV R.R. Ateismus - krestjanstvi bez Boha Velká Sovetská enciklopede, Ufa: Basencikl, 2008, s.581 ISBN 978-5-88185-068-5.

Internetové zdroje




Počet shlédnutí: 32

1)
Vasitov R.R. Ateismus- krestjanstvi bez Boha Velká Sovetská enciklopede, Ufa: Basencikl, 2008, s.581 ISBN 978-5-88185-068-5
2)
Minka, P. Kdo je bezbožník? Kiev: Multimidijnoje izdatelstvo strebrinskogo 2008, s.24
3)
Dostojevski F.M. Besy.Moskva: Nauka, 1990, č.2, s. 123 SBN: 5-352-00044
4)
Starcenkov G.I. Krestjanstvi a crkv glazami ucenoho ateistu. Moska:Slovo, 2002, s.117 ISBN 5-203-00536-2
5)
Svatý Damašský, J., O PRAVÉ VÍŘE. [online]. Orthodoxia [cit. 2016-12-29]. Dostupné z: http://www.orthodoxia.cz/theolog/damaskin.htm
6)
Pravoslaví [online]. Grandars [cit 29-11-05] Dpstupné z :http://www.grandars.ru/college/filosofiya/pravoslavie.html
7)
Bujevski, A. S., Russkaja pravoslavnaja cerkov’. Moskva: Moskevská patriarchie, 1980, s.2
8)
Patriarcha Kirill. Zampolit [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://zampolit.com/dossier/patriarkh-kirill/
9) , 24)
Kolesnikova, V. S., Kratkaja encyklopedija pravoslavija. Moskva: Centrpoligraf, 2002 s.45-79 ISBN 5-227-01571-6, 5-9524-0931-8
10)
Pravoslavní svátky [online]. Bogoslovy [cit 29-11-05]Dostupné z: http://www.bogoslovy.ru/prazdniki.htm
11)
Paschální vejce. Eda-offline [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://eda-offline.com/pashalnye-yajtsa-kak-ukrasit-yajtsa-na-pashu/
12)
Kolesnikova, V. S.: Kratkaja encyklopedija pravoslavija. Moskva: Centrpoligraf, 2002 s.45-79 ISBN 5-227-01571-6, 5-9524-0931-8
13)
Doba velikonoční [online]. Liturgie.cz [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://www.liturgie.cz/misal/doba-velikonocni-1/
14)
Ortodoxní půst a hostiny [online] Azbyka:Rádce pravoslavní crví. Dostupné z: https://azbyka.ru/spravochnik-pravoslavnogo-cheloveka
15)
Jeslukov, A. I., Čelovek i mir pravoslavnoj prosvetitel’skoj mysli Rossiji vtoroj poloviny XVIII veka. Archangel’sk, 1998, monografie, s.44 BBK 87.3:86.3
16)
Jeremina, T. S.: Russkij pravoslavnyj chram: istorija, simvolika, predanija. Moskva: Progress-Tradicija, 2002, s.325 Э3-Е.702 НО
18)
Doba Velikonoční [online] liturgie.cz [cit. 2016-12-29]. Dostupné z: http://www.liturgie.cz/misal/doba-velikonocni-1/
19)
Velikonoční hostina. Holiday ledi [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://holiday-ledi.ru/osvyashhenie-kulichej-i-yaic-na-pasxu/
20)
Zdobení hrobu. Odessa life [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://odessa-life.od.ua/article/2593-kak-i-kogda-pravilno-pominat-usopshih
21)
Ortodoxní půst a hostiny[online] Azbyka: Rádce pravoslavní crví. Dostupné z: https://azbyka.ru/spravochnik-pravoslavnogo-cheloveka
22)
Klibanov, A. I.: Russkoje pravoslavije: vechi istorii. Moskva: Politizdat, 1989, s.18 ISBN 5-250—00246-3
23)
Kristovo narození. Nakonu [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://nakonu.com/2015/01/11837
25)
Plavání v porubi. Kramola [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://www.kramola.info/vesti/protivostojanie/186
27)
Jeremina, T. S.: Russkij pravoslavnyj chram: istorija, simvolika, predanija. Moskva 2002.
28)
Svátek Nejsvětější Trojice. Bestgif [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://www.kramola.info/vesti/protivostojanie/186
29) , 30) , 31)
Pravoslavný kříž. liveinternet [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://www.liveinternet.ru/users/z1408/post275137798/
32)
Bujevski, A. S.: Russkaja pravoslavnaja cerkov’. Moskva: Moskevská patriarchie, 1980, s.2
33)
Pravoslavný chrám. Floxasia [online]. [cit. 2016-12-30]. Dostupné z: http://floxasia.ru/pravoslavnyj-xram-i-ego-ustrojstvo/
34)
Chrám Vasila Blaženého. Whowalk [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné z: http://whowalk.ru/point/hram-vasiliya-blajennogo
35)
Pravoslavné vyznání v České republice [online]. orthodoxia.cz [cit. 2016-12-29]. Dostupné z:http://www.orthodoxia.cz/dejiny/p_vyzn.htm
36)
Dějny pravoslavné církve v českých zemích [online].pravoslavihk.cz [cit. 2016-12-29].Dostupné z: http://www.pravoslavihk.cz/vira/history.html
37) , 38)
Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku [online]. patriarchia.ru [cit. 2016-12-29]. Dostupné z: http://www.patriarchia.ru/db/text/134583.html
39)
Dějny pravoslavné církve v českých zemích [online].pravoslavihk.cz [cit. 2016-12-29] Dostupné z: http://www.pravoslavihk.cz/vira/history.html
40)
Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku [online].patriarcha.ru [cit. 2016-12-29]Dostupné z: http://www.patriarchia.ru/db/text/134583.html
zs2016/jsem_pravoslavny._jak_a_cim_se_lisim_od_ateistu.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)