obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_protestant.jak_a_cim_se_lisim_od_ateistu

JSEM PROTESTANT. JAK A ČÍM SE LIŠÍM OD ATEISTŮ?

Michaela Pecová, Jiří Kříž

1)

1. Úvod a cíl práce

Křesťanství je monoteistické náboženství, které odvozuje svůj původ od působení Ježíše Krista. V současné době se k němu hlásí více než dvě miliardy věřících, jedná se tak o nejrozšířenější světové náboženství. K největším skupinám křesťanství patří katolická církev, pravoslavná církev a protestantská církev. V naší práci se zaměříme právě na věřící hlásící se k protestantské církvi.

Protestantismus se řadí v České republice na druhé místo podle počtu obyvatel vyznávajících toto náboženství. Dle výsledků sčítání lidu v roce 2011 se k němu přihlásilo zhruba 50 000 lidí (0,8 % obyvatel). Na prvním místě je s velkým náskokem Římskokatolická církev, ke které se hlásí 1 083 899 věřících (10,9 % obyvatel). Mezi protestantské církve se řadí i Bratrská jednota baptistů, s jejímiž členy byl uskutečněn náš výzkum.

Vzhledem k tomu, že Česká republika patří mezi země s největším zastoupením ateistů, budeme porovnávat život protestantů (baptistů) s většinovou společností (ateisty). 2)

Cílem semestrální práce je tedy zjistit jak a čím se liší život protestantů (baptistů) v České republice ve srovnání s většinovou společností - ateisty, vymezit všechny jejich specifika a zodpovědět výzkumnou otázku a související podotázky. Konkrétně se práce zaměřuje na tyto oblasti: pojímání hlavních křesťanských svátků (Vánoc a Velikonoc), smysl života, žebříček hodnot, vnímání smrti, rodinný život a trávení volného času.

Výzkumná otázka:

Jaké jsou hlavní společné rysy života protestanta a ateisty a čím se liší?

Výzkumné podotázky:

Jak protestanti pojímají hlavní křesťanské svátky (Vánoce a Velikonoce) ve srovnání s ateisty?

Jaký je smysl života protestantů a ateistů a čím se liší?

Jak se liší žebříček hodnot protestantů a ateistů?

Jak protestanti a ateisté vnímají smrt?

Jak se liší rodinný život u protestantů a ateistů?

Jak tráví protestanti volný čas ve srovnání s ateisty?

2. Literární rešerše

V knize Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku autoři předkládají, že se baptisté řadí mezi protestantské církve. Jejich název „baptisté“ jsou odvozeni od řeckého slova „baptisma“ - ponoření. Proto ve svém vyznání zdůrazňují křest dospělých na základě osobního vyznání víry. Jejich víra v tomto navazuje na novokřtěnce (anabaptisty), kteří odmítali křest v dětském věku.3)

Například Lubomír Stanček ve své práci zdůvodňuje, proč baptisté nemají církevní hierarchii a nedělají zásadní rozdíly mezi kazateli a laiky. Říká zde, že k bohu má každý křesťan svobodný přístup a jediný prostředník mezi nimi a Bohem je Ježíš Kristus. Mezi další základní zásady patří připomínání památky Večeře Páně, které se koná jednou za měsíc. Podle Stančeka jsou baptisti křesťané, kteří si na základě svědectví z Bible a působení Ducha Svatého přijali Ježíše Krista a upřímně v něj věří a vyznávají ho jako svého osobního Spasitele a Pána. 4)

Na webových stránkách Bratrské jednoty baptistů, v článku Kdo jsou baptisté - na cestě k vyjádření identity baptistů se uvádí, že baptisté se shromažďují v jednotlivých sborech. Potvrzují svobodu a zodpovědnost každého samostatného sboru, aby poznával záměr Ježíše Krista pro svůj vlastní život a práci. Ke sborovému shromáždění se scházejí pro utváření vlastních záležitostí praktického i duchovního hlediska. Cílem shromáždění není, aby skupiny usilovaly o vítězství ve volbách, ale aby poznali Kristův plán pro blaho sboru. Baptisté vidí sbor jako věřící lidi, kteří vzájemně s Bohem vstoupili do smlouvy, konají bohoslužbu a pracují pro dobro sboru. Jak už bylo uvedeno výše, i zde se píše, že si baptisté nemyslí, že spasení dětí závisí na tom, zda budou pokřtěny nebo ne. Jde spíše o to je vést a vyučovat na Kristově cestě s nadějí, že sami a v pravý čas pochopí a uvěří v Krista. 5)

Na druhou stranu se ateismem zabývá kniha kněze Tomáše Petráčka s názvem Sekularizace a katolicismus v českých zemích, s podtitulem Specifické rysy české cesty od masové lidové církve k nejateističtějšímu národu světa. Tato kniha pojednává o možných příčinách a kořenech sekularizace v českých zemích, především o tom, proč právě v tomto prostoru došlo k tak masivnímu odklonu od náboženské praxe v organizovaných církvích v porovnání se všemi středoevropskými sousedy.6)

3. Metodologie

V semestrální práci byl použit kvantitativní i kvalitativní přístup výzkumu. Při kvalitativním výzkumu pracují výzkumníci většinou s malým množstvím případů, na druhou stranu jsou pozorované případy studovány do hloubky. Tento druh výzkumu vede k silné redukci počtu sledovaných jedinců, a proto je zobecnění zjištěných výsledků na celou populaci problematické. U kvalitativního výzkumu je slabá standardizace, a proto má kvalitativní výzkum nižší reliabilitu, než je tomu u výzkumu kvantitativního. Slabá úroveň standardizace zajišťuje však kvalitativnímu výzkumu vysokou validitu. 7)

Pro získání potřebných informací od respondentů byla zvolena kvalitativní metoda semistandardizovaného rozhovoru. Tento typ rozhovoru je založen na konceptu základních otázek a podle toho, jak respondent odpovídá, tazatel pokládá doplňující otázky a nechává respondenta dále své odpovědi rozvíjet. Zvolenou technikou pro uskutečnění rozhovorů byl komunikační program Skype.

Výhody semistandardizovaného rozhovoru

- lze sledovat reakce respondenta

- získání kvalitativních dat

- možnost přizpůsobit otázky dané situaci a respondentovi

Nevýhody semistandardizovaného rozhovoru

- respondent může být nemluvný

- nezájem respondenta o dané téma

- časová náročnost pro obě strany

Pro doplnění a získání všeobecného přehledu o zkoumané problematice byl využit také kvantitativní přístup výzkumu, a to prostřednictvím studia statistických údajů. Na rozdíl od kvalitativního výzkumu sleduje velké množství případů, ale přitom jen málo jejich vlastností. U tohoto typu výzkumu dochází k výrazné redukci počtu sledovaných proměnných a vztahů mezi nimi. Výhodou kvantitativního výzkumu je, že jeho výsledky lze snadno generalizovat na celou populaci. Kvantitativní výzkum vyžaduje také silnou standardizaci, která zajišťuje vysokou reliabilitu získaných dat (opakováním za stejných podmínek lze dospět ke stejným výsledkům). Nevýhodou standardizace je, že vede k výrazné redukci množství zjišťovaných informací, což vede k poměrně nízké validitě výzkumu (platnost získaných výsledků vzhledem ke skutečnosti). 8)

Respondenti a terénní výzkum

Byly vybrány tři respondentky, které jsou členy Bratrské jednoty baptistů v Bělé pod Bezdězem. Pro srovnání byly osloveny tři respondentky z řad ateistů. Během výzkumu jsme se s většími problémy nesetkali. Naše respondentky patří mezi naše známé a tudíž byly ochotné s námi rozhovor uskutečnit. Menší problém byl snad jen v tom, že během rozhovoru odpovídaly stručně a bylo nutné je vyzvat k rozvinutí svých odpovědí.

4. Vlastní práce

Práce se nejprve věnuje náboženské situaci v ČR, která je zde názorně zobrazena prostřednictvím statistických údajů. Dále následuje představení většinové společnosti - ateistů a představení menšinového zastoupení baptistů. Poté práce obsahuje kapitoly zaměřené na jednotlivé výzkumné podotázky, které jsou podloženy literaturou a jednotlivými výpověďmi našich respondentů.

4.1 Náboženská situace v ČR

Dle výsledků celosvětové ankety, o níž informovala rakouská agentura Kathpresss odvoláním na lednové vydání hamburského magazínu Geo, se Česká republika zařadila na 3. místo mezi ateistickými státy, za Čínu a Japonsko. Česko je jednou z mála zemí, kde počet obyvatel bez vyznání převyšuje počet věřících. 9) Pro názornou představu náboženské situace v České republice níže uvádíme data, která byla získána na základě sčítání lidu v roce 2011 (výzkum probíhá jednou za 10 let).

Obyvatelstvo ČR podle náboženské víry a věku v roce 2011

10)

Podle sčítání lidu v roce 2011 se v České republice 34,2 % obyvatel k žádné víře nehlásí, 13,9 % obyvatel se hlásí k nějaké konkrétní církvi, 6,7 % se hlásí k víře bez konkrétní církve, 0,01 % se výslovně hlásí k ateismu a plných 45,2 % obyvatel údaj nevyplnilo, což snižuje význam těchto údajů. Nízký počet věřících lze zaznamenat u mladší generace ve věku 15 - 24, zatímco u obyvatel 0 - 14 je poměrně vysoký počet obyvatel hlásících se k určité církvi. To bychom mohli vysvětlit např. odklonem od církve v dospívajícím věku.

Vysoký počet věřících, kteří se nehlásí ke konkrétní církvi lze vysvětlit nedůvěrou či jistým odstupem k církevním institucím. A i když Češi nejsou tradičním věřícím národem, lze je těžko označit za bezvěrce. Svědčí o tom popularita netradičních směrů, víra v horoskopy, amulety, moc kamenů, přírodní síly a podobně. 11)

Vysoký počet osob bez vyznání v ČR lze vidět i na grafu níže, nicméně u těchto údajů musíme zohlednit také dopad velkého počtu neuvedených odpovědí.

12)

Počet osob bez víry dosahoval významných hodnot až od sčítání v roce 1991, přičemž maxima dosáhl v roce 2001, kdy více než 6 milionů osob uvedlo, že jsou bez vyznání. Při sčítání 2011 celkem 3,6 mil. osob deklarovalo, že jsou bez víry. Ve srovnání s rokem 2001 to byl pokles o více než 2,4 mil.

Struktura obyvatelstva podle deklarace víry v letech 1991 a 2011

13)

Hlavní charakteristikou výsledků sčítání v roce 2011 o náboženské víře ve srovnání s předchozími cenzy byl extrémní počet osob, které využily možnosti dané zákonem nechat otázku na víru bez odpovědi. To znamenalo pokles absolutních hodnot u věřících celkem, ale i u většiny jednotlivých církví, náboženských společností a náboženských směrů. Hodnocení míry poklesu počtu věřících je vzhledem k počtu i podílu neuvedených odpovědí obtížné. I přesto lze trend snižování počtů osob hlásících se k tradičním církvím považovat za pravděpodobný.

Podíl ateistů a věřících dle krajů

14)

Na základě výše uvedených údajů je zřejmé, že největší podíl ateistů (resp. obyvatel bez náboženského vyznání nebo příslušnosti k církvi) je v severních Čechách a to v Ústeckém a Libereckém kraji. Naopak nejvyšší počet věřících, kteří se hlásí k nějaké církvi je v Zlínském kraji.

Náboženské vyznání dle druhu církve

15)

V roce 2001 se hlásilo k Bratrské jednotě baptistů 3622 obyvatel ČR, v roce 2011 lze vidět pokles příslušníků této církve na 3208. Z protestantských církví měla v roce 2011 nejvyšší zastoupení Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská. Pokud porovnáme zastoupení protestantů a katolíků, je v ČR více věřících hlásících se k Římskokatolické církvi.

4.2 Seznámení s většinovou společností - ateisty

Existuje mnoho definic ateismu, avšak pro jednodušší pochopení můžeme přijmout tuto definici:„Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný, vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateisté nemají žádné písemné svaté texty, žádného boha nebo bohy a nepřijímají existenci žádné nadpřirozené říše nebo všemocného stvořitele. Rovněž zastávají názor, že neexistuje žádný věrohodný důkaz toho, že život po smrti v nějaké formě pokračuje. Je to jen jakýsi uklidňující princip, který si dokážeme představit. Většina ateistů vidí smrt jako nepříjemnou a nevyhnutelnou součást svého života, ale připouští, že nemáme jinou možnost, než tuto skutečnost akceptovat. Nikdo si nepřeje zažít rozdělení přátel a rodiny, ale to, že si budeme přát nekonečný život, jej nevytvoří. Věčný život se nestane skutečností jenom proto, že si to přejeme. Ateisté neřeší, jestli věří nebo nevěří v nějakou nadpřirozenou či nadřazenou vyšší moc, spíše to berou tak, že neví o žádném důkazu, který by existenci takové entity prokázal. A to, že bude člověk o nějaké vyšší moci přemýšlet, nepřinese žádný důkaz toho, že taková bytost existuje. 16)

4.3 Seznámení s Bratrskou jednotou baptistů

Název „baptisté“ pochází z řeckého slova „baptizein“ - křtít. A jak již bylo řečeno v literární rešerši, zdůrazňují křest dospělých na základě osobního vyznání víry. Baptisté jako ostatní protestanti vyznávají víru v jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého. Jejich primárními prameny a normami jsou Písma svatá Starého a Nového zákona.17)

Baptisté historicky navazují na dobu reformační církve, jejímiž představiteli ve světě byli např. Martin Luther, Jan Kalvín či v Čechách Jan Hus, Jan Ámos Komenský, Petr Chelčický a další. Patří tedy k protestantským církvím. Základními znaky protestantismu na rozdíl od katolicismu jsou: snaha o setření rozdílů mezi duchovními a laiky, omezení církevní hierarchie, zjednodušení liturgie, odmítání mnišství a celibátu, neuznání mariánské úcty, oslava méně svátostí (většinou jen křest a přijímání), jediným pramenem víry a nejvyšší autoritou je Bible (odmítání papežské autority). 18)

Předchůdci baptistů byli anabaptisté (novokřtěnci), kteří tvořili radikální křídlo světové reformace. V 16. století byli pro svou víru pronásledováni a vyhlazováni. Prchali k nám ze Švýcarska přes Německo a usadili se na jižní Moravě. Zde zakládali „bratrské dvory“, což byly komunity o padesáti až šedesáti rodinách. Jsou známi pod jménem Habáni. Jejich počet dosahoval až padesáti tisíc. Dosahovali vysoké úrovně v jednotlivých řemeslech a hospodaření. Po bitvě na Bílé hoře museli Habáni opustit Moravu a historická kontinuita s anabaptisty byla přetržena.19)

Počátky Baptistů na území dnešní České republiky se pohybují okolo období poloviny 19. století. První samostatný český baptistický sbor byl založen v roce 1885 v Hleďsebi u Veltrus.V roce 1919 bylo založeno sdružení baptistických sborů s názvem Bratrská jednota Chelčického (zahrnovalo 25 sborů). 20) Počátkem 50. let byl název zjednodušen na Bratrská jednota baptistů. Ta až do konce roku 1993 zahrnovala všechny baptistické sbory na území Československa. K 1. 1. 1994 došlo v důsledku nového státoprávního uspořádání k rozdělení Bratrské jednoty baptistů na dvě organizačně samostatné jednotky - v České republice a ve Slovenské republice. Ty se však snaží nadále zachovávat úzký kontakt.21)

Základní samostatnou jednotkou je místní sbor. Sbory však nefungují izolovaně - Bratrská jednota baptistů je společenstvím baptistických sborů na území ČR, které se dobrovolně sdružily za účelem spolupráce v dohodnutých oblastech. Nejvyšším orgánem Bratrské jednoty baptistů je Sjezd delegátů, který má své jednání zpravidla 1x ročně. Mezi sjezdy se schází Rada zástupců sborů. Výkonným orgánem je pětičlenný výkonný výbor, volený sjezdem na čtyřleté funkční období. Pro vyřizování záležitostí Bratrské jednoty baptistů slouží Kancelář výkonného výboru. Bratrská jednota baptistů je členem Evropské baptistické federace i Světového svazu baptistů. Tato členství napomáhají vzájemné informovanosti a spolupráci, nemají však charakter nadřízených orgánů.22)

4.4 Zásady a stanoviska Bratské jednoty baptistů

Abychom pronikli více do této problematiky, je nutné vymezit Bratrskou jednotu baptistů, a to prostřednictvím jejich zásad a stanovisek:

- Nejvyšší autoritou víry baptistů je Ježíš Kristus, který je v církvi přítomný skrze Ducha svatého. To znamená, že baptisté uznávají vládu a svrchovanou autoritu Ježíše Krista, který je přítomen každému shromáždění věřících a všemu dílu svěřenému církvi.

- Jejich primárním pramenem je písmo Starého a Nového zákona. V souvislosti s tím, je každý baptista je povolán k osobnímu studiu Písma, ve svém poznání se však nechává oslovit i porozuměním širšího společenství vyznávající církve.

- Baptisté se považují za součást v dějinách vzniklé církve Ježíše Krista a proto vyznávají tedy víru v jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého.

- Baptistické sbory navazují na svědectví a praxi prvotní církve a duchovní tradici protestantské reformace v Evropě, k jejímž ústředním principům se hlásí.

- Baptisté konají křest jako viditelné připojení k „tělu Kristovu“. Podle nich věřící ve křtu ponořením osobně vyznává, že se vírou stává účastníkem Kristovy smrti a vyjadřuje tak naději na vzkříšení.

- Místní baptistické sbory vyhledávají od samého počátku své historie spolupráci s jinými sbory. Jejich účelem je vzájemné povzbuzení a sdílení zkušeností.

- Každý baptista vyznává svou víru, ale také platí, že je povolán aktivně se podílet na šíření Kristova evangelia ve světě.

- Baptisté hájí svobodu svědomí ve věcech náboženské víry a praxe a rozšiřující prostor osobní svobody všude tam, kde to neznamená omezení svobody jiných.

- Baptisté rovněž zastávají názor, že stát by neměl mít žádnou legislativní moc ve věcech náboženské víry nebo se nějak podílet na řízení církví. Podle nich nemá být žádná země nebo její část státem vyhrazena jen určité náboženské tradici.

- Jako ostatní křesťané žijí v naději na Kristův příchod ve slávě a na dovršení jeho vykupitelského díla skrze proměnu všeho stvoření. 23)

4.5 Křesťanské svátky

Protestanti tudíž i baptisté slaví hlavní svátky spojené s Ježíšovým životem: Vánoce, Velikonoce, Nanebevstoupení a Letnice. Nezmiňují se o žádném svátku Panny Marie. Z tohoto důvodu jsme se v práci zaměřili především na hlavní svátky, kterými jsou Vánoce a Velikonoce.

4.5.1 Vánoce

Vánoční svátky nebyly vždy spojeny s křesťanstvím a církví. Tyto svátky mají pohanský původ ve slavení zimního slunovratu, kdy v období nejkratších zimních dní a dlouhých zimních nocí začíná přibývat světla a světlo vítězí nad tmou. Naši předci uctívali slunce, protože probuzení slunce jim přinášelo naději teplejších časů po kruté zimě a s ním přicházela i vidina probouzející se přírody a zrození nového života na polích. Křesťané tyto pohanské oslavy zimního slunovratu zatracovali a chtěli je vymýtit. Základem křesťanských Vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Do církevního kalendáře byly Vánoce zařazeny jako svátky až roku 336, neboť do té doby byli křesťané Římany krutě pronásledováni. Oficiálně byly Vánoce, jakožto křesťanský svátek, uznány papežem Liberiem až roku 354, a to k datu 25. prosince. Od roku 567 pak církev určila od 25. prosince do 6. ledna „svatý dvanáctidenní čas“. 24)

Vánoční svátky, které vrcholí na Štědrý večer, začínají dobou adventní, jež je vlastně dobou příprav na vánoční svátky a pro křesťany připomínkou očekávání příchodu Ježíše Krista. Advent pochází z latinského slova „adventus“, které znamená příchod. Doba adventní trvá čtyři neděle a začíná 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Datum první adventní neděle je tedy pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle (čtvrtá) připadá vždy na neděli před 25. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera, který připadá na 24. prosince. 25)

26)

Pohled baptistů

Pro baptisty je vánoční čas obdobím porozumění, lásky, pohody, ale především oslavou příchodu Boha v Ježíši Kristu. Advent pro ně neznamená hon za dárky, návštěvu vánočních akcí, sledování filmů v televizi či množství dobrého jídla. Je to čas klidu, kdy se zamýšlí nad významem příchodu Ježíše, nad tím kým byl a co nám tu zanechal. V nevěřících rodinách se drží zvyk, že dárky nosí Ježíšek. U baptistů a dalších křesťanů tomu tak není, podle nich Ježíš přinesl největší dar v podobě oběti svého života, skrze jeho kříž, smrt a zmrtvýchvstání jsou všichni spaseni. A to je podle nich pravý důvod proč slavit Vánoce. 27)

Z výzkumu bylo zjištěno, že Vánoce pro baptisty znamenají opravdu především připomínku narození Ježíše Krista a radost z této události: „Vánoce jsou připomínkou Božího plánu pro lidstvo - umožnit spasení všem, kteří uvěří, že Bůh poslal Ježíše Krista, aby byl ukřižován a poté vstal z mrtvých.“ Vánoce jsou pro ně také příležitostí připomínat si, že svět nesmí být jen materiální záležitostí, ale že má i duchovní rozměr. Nicméně v poslední řadě pro ně Vánoce znamenají také čas klidu a pohody, kdy jsou obklopeny těmi nejbližšími. Podle nich je nejdůležitější si uvědomit, o čem tento svátek opravdu je: „Vánoce nejsou jen o slavení štěstí, radosti, prožití pěkných chvil s rodinou… Jde především o připomínku narození Ježíše“. A pokud si člověk tento fakt uvědomí, vede to k správnému prožití vánočních svátků.

Štědrý den tráví respondentky s rodinou a při půlnoční bohoslužbě se setkávají také s „církevní rodinou“. Čtou evangelium, zpívají písně, rozdají si menší dárky. Z vánočních tradic dodržují - zdobení stromečku, pečení vánočky a cukroví, k štědrovečerní večeři jedí kapra. Jedna z respondentek se k tradicím vyjádřila takto: “Tradice si spíše trochu uzpůsobujeme, stromeček míváme již asi 10 dní před Vánoci, pečeme vánočku i cukroví, jíme kapra. Vyhýbáme se tradicím s pohanským pozadím, jako je tavení olova, rozkrajování jablíčka…„. Na Vánoce půst nedodržují - nevidí důvod, proč by se na Vánoce nemělo jíst. Současný shon většinové společnosti během vánočního času neuznávají, snaží se mu vyhýbat, protože tento trend přehlušuje pravou podstatu Vánoc. Pokud jde o tradici, že dárky nosí Ježíšek - tento zvyk nedodržují. Ježíš pro ně znamená mnohem víc, sám on je pro ně darem a tudíž jim tento zvyk nepřipadá adekvátní ke skutečnosti původu svátku. Rodina jedné z respondentek se k tomuto zvyku postavila takto: „Ježíška nedodržujeme, Ježíš je pro nás Bůh, který byl darován nám. My jsme zavedli Santu Klause, i když děti už vědí, že dárky nenosí, je v tom trochu tajemna a je lepší psát dopisy jemu, než nám - rodičům.“

Pohled ateistů

Pro nevěřící respondentky jsou Vánoce svátky klidu a pohody, kdy se schází se svými nejbližšími: „Je to mezník v roce, budování a opatrování rodinných zvyků, ukotvení v čase a v rodinné pospolitosti. Učíme se dávat a přijímat.“ Vánoce slaví především z důvodu rodinné pospolitosti, dále mají rády přípravy a dárky. Správné prožití svátků vánočních by podle nich mělo být provázeno smíchem a radostí, rodinnou pohodou, nesmí chybět stromek, dárky, kapr, „Kuba“ či cukroví. Štědrý den tráví s nejbližší rodinou doma u společného stolu, dobrého jídla a vánočního stromečku. Jedna z respondentek nám popsala jejich rodinný Štědrý den takto:

„Posnídáme domácí vánočku a vyrazíme do lesa dát výslužku zvířátkům. K obědu jíme staročeského Kubu a přemlouváme děti, aby si taky trochu daly. Po obědě jdeme s přáteli k vodě „pouštět kapra“ (z perníku nebo chleba). Popřejeme si navzájem klidné svátky a zazpíváme vánoční koledy. Doma chystáme sváteční stůl, rozsvěcujeme svíčky a připravujeme večeři. K večeři se svátečně oblečeme, rozkrojíme jablíčko z naší zahrady a najdeme hvězdičku. Pouštíme svíčky a snažíme se, aby se nepotopily. Po večeři zpíváme koledy a čekáme, až zazvoní zvonek. Pak se děti vrhnou na dárky a my je u toho fotíme a radujeme se z jejich radosti.“

Z tradic, které na Vánoce dodržují, můžeme zmínit: zdobení vánočního stromku, kapra, dopis dětí Ježíškovi, pálení svíček na adventním věnci, vánoční výzdobu domu, cukroví, návštěvu adventních trhů, rozkrajování jablíčka, prostření pro nečekaného hosta či dávání šupiny pod talíř při štědrovečerní večeři. Půst na Štědrý den dodržuje rodina jen jedné z respondentek, a to pouze do večera, aby celá rodina viděla „zlaté prasátko“. Vánočnímu shonu se snaží nepodlehnout, ale i přestože někdy shon pociťují, snaží si adventní čas užít. Dárky podle nich k Vánocům patří a nechtějí dětem kazit požitek tím, že řeknou, že stačí třeba jen jeden dárek. Jedna z respondentek zastává následující názor ohledně vánočních dárků: „Myslím si, že dárky k Vánocům patří a plnit přání je krásné, proto to děláme. Nechci kazit dětem požitek tím, že řeknu, že stačí jen jeden dárek. Myslím, že k tomu, i díky našemu příkladu, dospějí časem samy. Zdůrazňujeme a žijeme tak, aby pochopily, že Vánoce nejsou jen o dárkách. Zvyk, že dárky nosí Ježíšek, dodržujeme, je to krásný zvyk, který má své kouzlo.“

4.5.2 Velikonoce

Velikonoce slaví lidé věřící i ateisté. Ateisté během nich vítají například příchod jara, kdy se příroda opět probouzí k životu, zatímco lidé věřící během nich slaví událost Ježíšova zmrtvýchvstání. O Velikonocích byl Kristu obětován za hříchy lidstva, jeho vzkříšení symbolizuje naději na věčný život. Český název Velikonoce je odvozen od slovního spojení „Velká noc“, což je noc ze soboty na neděli, kdy se odehrálo Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Velikonoce jsou pohyblivým svátkem v kalendáři, připadají vždy na neděli, která následuje po prvním jarním úplňku. Datum Velikonoc tedy kolísá mezi 22. březnem a 25. dubnem. Původně se Velikonoce slavily v den židovského Pesachu (při prvním jarním úplňku, podle židovského kalendáře 14. nisanu). Kristovo umučení a zmrtvýchvstání se odehrálo právě během tohoto židovského svátku. Později však došlo k oddělení slavení křesťanské velikonoční slavnosti od židovského Pesachu. Tak se stalo, když první všeobecný koncil v Niceji roku 325 ukončil spory ohledně data Velikonoc předpisem, že se Velikonoce mají slavit vždy v neděli po prvním jarním úplňku. 28)

Jádrem Velikonoc je velikonoční triduum. Toto velikonoční triduum je tvořeno večerem Zeleného čtvrtka, Velkým pátkem, Bílou sobotou a Božím hodem velikonočním. Tomuto období předchází doba postní, která začíná Popeleční středou a trvá do odpoledne Zeleného čtvrtka. Po velikonočním triduu pak následuje doba velikonoční, která začíná slavností Velké noci a vrcholí svátkem Seslání Ducha svatého.29)

Jedním z významných dnů je Zelený čtvrtek. Na Zelený čtvrtek si církev připomíná poslední večer před Ježíšovým umučením. Tehdy Ježíš naposled večeřel se svými učedníky, a když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte a jezte z toho všichni, toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Stejně vzal po jídle kalich, vzdal díky, podal ho svým učedníkům a řekl: „Vezměte a pijte z něho všichni. Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku.“ Tak ustanovil slavení eucharistie, památky poslední večeře Páně. Poté svým učedníkům umyl nohy. Umývání nohou bylo úkolem otroků vůči hospodářům domu a Ježíš dal tímto gestem najevo, že nechce vládnout, ale sloužit a že jeho láska k lidem nemá hranic. Po večeři odešel do Getsemanské zahrady, kde se modlil v úzkosti z brzké smrti a kde jej zatkli přívrženci židovské velerady (nejvyšší židovská i politická instituce). Zradil ho Jidáš, jeden z apoštolů. Po Zeleném čtvrtku následuje Velký pátek, kdy si křesťané připomínají Ježíšovu smrt na kříži a zamýšlejí se nad významem jeho oběti pro spásu člověka. Na tento den je předepsán půst. Poté přichází Bílá sobota, jejíž název vznikl podle bílého roucha, kterým bývali oděni ti, kdo byli toho dne v noci ze soboty na neděli pokřtěni. Křesťané tento den vzpomínají na pohřbeného Krista a rozjímají nad jeho utrpením a smrtí. Posledním dnem tridua je Velikonoční neděle - den, který je naplněn dojetím a radostí z Kristova zmrtvýchvstání. Velikonoční pondělí je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V rámci víry nebyl tomuto dni přisouzen velký význam, protože nepatří do Velikonočního tridua, v lidové tradici se však stal z celých Velikonoc nejznámější. 30)

31)

Pohled baptistů

Velikonoce nejsou pro baptisty jen tradicí a svátkem, který se každý rok opakuje. Středem Velikonoc je pro ně smrt a vzkříšení Ježíše Krista, to vše se stalo o Velikonocích. Jeho vzkříšení a jeho prázdný hrob je pro ně důkazem toho, že Ježíš Kristus je živý. Podle bible Ježíš vstal z mrtvých, aby dal věčný život každému, kdo v něho věří.32)

Z výzkumu bylo zjištěno, že Velikonoce jsou pro baptisty mnohem významnější než Vánoce, mají pro ně větší duchovní význam. Velikonoce pro ně znamenají svátek Ježíšova zmrtvýchvstání a naplnění tak Božího plánu pro lidstvo. Je to pro ně nejdůležitější událost historie a proto je nutné si ji připomínat čtením z Bible, modlitebním setkáním či jen samotným zamyšlením se nad významem tohoto svátku. Významnost Velikonoc ukazuje také tato výpověď jedné naší respondentky: „Snažím se udržet si v povědomí, v mysli i životě, že se jedná o nejdůležitější událost historie světové i mé osobní a snažím si ji různými způsoby připomínat – návštěvou křížové cesty, zhlédnutím filmu, modlitebním setkáním za rozbřesku, čtením z Bible.“ Respondentky Velikonoce tráví s rodinou a s ostatními věřícími ve sboru, kam chodí především na Velký pátek, kdy se koná bohoslužba. V dodržování tradičních zvyků se respondentky tolik neshodnou - dvě respondentky dodržují barvení vajíček, koledování, obdarovávání dětí sladkostmi, třetí respondentka nikoli. Na druhou stranu se shodnou v tom, že všechny dodržují půst na Velký pátek: „Ano, dodržuji půst na Velký pátek, protože to přináší další rozměr mé osobní víře.“.

Pohled ateistů

U nevěřících respondentek bylo patrné, že Velikonoce pro ně nemají tak velký význam jako Vánoce. To lze vyvodit i z této výpovědi: „Velikonoce nejsou pro mě tolik významné, znamenají pro mě především volné dny strávené u mých rodičů, které si moji synové velmi užívají.“ Velikonoce slaví především kvůli dětem, které chodí hodovat a při té příležitosti lze potkat staré známé, kteří chodí hodovat pro změnu k nim. Také pro ně znamenají příchod jara, sluníčko, voňavý vzduch. Velikonoční pondělí tráví doma s dětmi. Z tradic dodržují barvení vajec, pečení beránka, zdobení domu, dětské hodování a v souvislosti s ním přípravu výslužky. O Velikonocích půst nedodržují - nevidí důvod.

4.6 Smysl života a žebříček hodnot

Smysl života dává našemu životu význam. Je to důvod, proč tu jsme, je to filosofická otázka týkající se existence obecně. Smysl života může být také vyjádřen otázkami typu „Proč jsme tady?“ „O čem je život?“ nebo „Jaký je smysl existence?“ 33)

Každý člověk, ať už je to křesťan či ateista, má svůj žebříček hodnot, neboli systém hodnot. Dle různých žebříčků, pohledů na svět se lidé staví k situacím a k jejich řešením odlišně. Hodnoty se projevují v našich činech, v jednání s lidmi, v hodnocení druhých, v citech a postojích.

Smyslem života pro křesťana je vztah s živým Bohem a naplnění jeho plánu pro náš život. Křesťané věří, že Bůh stvořil lidstvo proto, aby s ním mohl prožívat vzájemný vztah založený na lásce, podřízenosti a poslušnosti. 34) Na prvním místě v životě křesťana je Bůh a jeho vztah k němu. Druhé, třetí a další místo v žebříčku hodnot křesťana závisí na okolnostech života každého z nich. Pro ženatého muže by měla být na 2. místě v tomto žebříčku jeho manželka. Pro vdanou ženu by měl být na 2. místě žebříčku její manžel. Třetí místo u křesťana žijícího v manželství by měly mít jeho děti. Čtvrté místo patří vlastním rodičům. 35)

Pohled baptistů

Respondentky z řad baptistů uvedly, že jejich hlavním smyslem života je jejich vztah s Bohem, poznávat ho a žít život tak, aby na Boha ukazoval. Jedna z respondentek popsala svůj smysl života takto: „Usiluji o to, aby tím smyslem byl vyrovnaný život s Bohem a s lidmi.“ O smyslu svého života nepochybují ani o něm nepřemýšlí - raději pomáhají ostatním lidem najít smysl jejich života. V bibli je napsáno „Vím, kdo jsem, vím, kam jdu a vím, co mě v duchovním světě čeká.“ Tím pádem o smyslu života nefilozofuji ani nepolemizuji. Řídí se věcmi, které jsou v bibli úplně jasně popsané, a tudíž je stačí jen žít.

Jako nejdůležitější hodnotu pokládají boží lásku, která mění lidský život. Další hodnoty se pak mezi respondentkami rozcházely, zmiňovaly - církev, rodinu, lásku, poctivost, pravdomluvnost, pokoru, věrnost, trpělivost, zdrženlivost, umění pochopit jednání druhých a neodsuzovat. Zásadní změnu v jejich žebříčku hodnot nepociťují, spíše si myslí, že se jejich žebříček hodnot v průběhu života vyvíjel. Odlišnosti v žebříčku hodnot ateisty a věřícího pociťují: „Působení Božího slova ovlivňuje hodnoty člověka a vede k odklonu od materialismu, kariérismu a sebeprosazování, k péči a zájmu o druhé.“

Pohled ateistů

Nevěřící respondentky spatřují svůj smysl života v rodině. Cítí, že jejich život má smysl, třeba právě proto, že mohou pomáhat svým rodinným příslušníkům, přátelům, i v práci (jedna z respondentek je zdravotní sestra). Jedna z respondentek vidí svůj smysl života následovně: „Snažím se žít slušně a být osobou, kterou je radost potkat a trávit s ní čas, pomáhat ostatním a provázet naše děti, během životního období, kdy o to stojí.“ Všechny respondentky také uvedly, že o smyslu svého života přemýšlí.

Za nejdůležitější životní hodnoty pokládají důvěru, lásku, toleranci a pokoru. Cení si také umění užívat si života, ochoty pomoci, respektu, smyslu pro humor, zdraví, fungující rodiny. Pociťují, že se jejich žebříček hodnot vyvíjí dle životní fáze (např. teď jsou pro ně důležité děti, čemuž tak v jejich mladším věku nebylo). Nedomnívají se, že jsou odlišnosti v žebříčku hodnot mezi křesťany a ateisty, a pokud přeci, tak jen minimální.

4.7 Vnímání smrti, posmrtného života

V článku „Co znamená umírání a smrt“ přirovnává autor umírání a smrt k interpunkčním znaménkům. Pro nevěřící lidé je smrt a umírání tečkou, konečnou tečkou, neboť dle jejich mínění už pak neexistuje nic. Na druhé straně stojí lidé, pro které je smrt dvojtečkou a mezi tuto skupinu můžeme zařadit i baptisty a jiné křesťany. Pro tuto skupinu je umírání a smrt „prahem věčnosti“. 36)

37)

Pohled baptistů

K tomuto tématu se respondentky z řad baptistů vyjadřovaly dost podobně. Věří v to, že smrtí budou vysvobozeny, setkají se s Bohem a už navždy s ním zůstanou, těší se na osoby, které jim byly blízké a už nejsou mezi živými, i na osobnosti z bible. Nepřipouští si, že smrtí život končí, ale spíše, že smrt je mezníkem přechodu z jedné formy života do druhé. Nicméně i přesto je pro ně smrt smutnou událostí, ale zároveň nadějí na shledání s věčností, proto je pro ně jednodušší smrt přijmout a mluvit o ní. To, jak baptisté smrt vnímají lze pochopit z následující výpovědi: „Smrt je hodně smutná životná zkušenost, když vám někdo blízký odchází. Každopádně máme naději, že se shledáme ve věčnosti a to je fajn. Když něco tady na zemi končí, něco nového ve věčnosti začíná.“ Z toho plyne i to, že všechny respondentky věří v posmrtný život: „Pokud by celý vesmír, celé stvoření, rozmanitost přírody a složitost lidského myšlení byly jen pro krátký lidský život, bylo by to mnoho námahy pro málo. Musí to mít větší důvod.“ Nicméně, co přesně se děje po smrti nevědí.

Pohled ateistů

Smrt pro nevěřící respondentky znamená nepříjemnou záležitost, nicméně se ji snaží vnímat jako neoddělitelnou součást jejich života. V souvislosti s otázkou, jak vnímají smrt, zmiňovaly ztrátu svých blízkých, která pro ně znamenala těžké období. Jedna z respondentek se k této problematice vyjádřila takto: „Smrt je něco, s čím nemám moc zkušeností. Nepřemýšlela jsem o tom, co pro mě znamená. Myslím, že je těžké ztratit někoho blízkého, ale že je umění se s tím vyrovnat.“ O smrti není pro ně těžké mluvit, nebojí se, že zemřou, spíše jsme měli pocit, že se bojí úmrtí někoho blízkého. K otázce posmrtného života se stavěli dost nejistě a spíše se přikláněli k tomu, že v život po smrti nevěří, i když by rády věřily.

4.8 Rodinný život

„Rodina je nejdůležitější společenská skupina a instituce, která je základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova, respektive socializace potomstva, ale i přenos kulturních vzorců a zachování kontinuity kulturního vývoje.“ 38)

Bible si přeje rodinu, ve které děti mohou vyrůstat šťastné a spokojené. Dětem přikazuje: „Cti svého otce i matku, aby si byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ Rodičům přikazuje: „Vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“39)

Základem křesťanské rodiny je manželství a manželská věrnost. Stěžejním cílem křesťanské duchovní výchovy je vést děti k tomu, aby si zamilovaly Pána Ježíše Krista a chtěly mu sloužit. Ovšem je rozdíl správně uvést děti na cestu víry, nebo je uvést pouze do náboženského života. Mnoho křesťanských rodičů touží po tom, aby středem života jejich dětí byl Bůh, ne aby pouze uměly nazpaměť verše z Bible a přitom je nepřijaly ve svém srdci, nebo podle nich nežily. Rozdíl ve výchově křesťanů a nekřesťanů je hlavně v tom, že aktéři křesťanské výchovy, ať už děti nebo rodiče, jsou odpovědni především Bohu, sobě navzájem a společnosti. 40)

Pohled baptistů

Každá z respondentek z řad baptistů má děti. Rodina pro ně znamená cenný poklad, místo, kde by mělo být porozumění a láska. To, že respondentky přiklání vysoký význam rodině, lze vycítit z následující výpovědi: „Rodina je pro mě centrem mého pozemského života. Byla mi dána, abychom se vzájemně podporovali, učili zvládat naše odlišnosti a tvořili bezpečný přístav.“ Určujícím prvkem pro zdravé fungování rodiny je podle nich dodržování biblických zásad (láska, porozumění, upřímnost…), silný a láskyplný vztah mezi rodiči. Jedna z respondentek popsala fungující rodinu následovně: „Fungující rodina je taková rodina, když se těšíte domů, z přítomnosti jejích členů a společně tráveného času.“

Své děti snaží vychovávat především svým vlastním příkladem - modlitbou a vyprávěním o tom, co je v životě důležité. Jedna z respondentek uvedla, že si váží toho, že jí rodiče vedli již od malička k Bohu, protože díky tomu je taková, jaká je. A i když dělali rodiče při výchově chyby, byla schopná díky Ježíši tyto chyby odpustit. S tím souvisí i to, že s výchovou svých dětí jsou spokojeny, nicméně připouští, že je stále, co zlepšovat. Děti s křesťanskou výchovou by se podle nich měly lišit, nicméně to nemusí být pravidlem, závisí na tom, zda je jejich rodiče správně vychovávají v souladu s křesťanskými hodnotami. Jedna z respondentek se k otázce výchovy vyjádřila takto: „Výchova není jen prací rodičů, ale i Boha, který se sám dotýká dětí a mluví k nim.“

V otázce křtu mají respondentky z řad baptistů jasno - malé děti nekřtí: „V naší církvi miminkům žehnáme, křtí se biblickým křtem ponořením, jakmile se samy k tomu rozhodnou, že chtějí následovat Krista.“ I přesto vedou své děti k víře od mala, neboť to berou jako sdílení svého života s nimi a tudíž víru ve výchově nelze oddělit.

Na otázku, zda jejich partner musí být věřící, respondentky odpovídaly, že jednoznačně ano. Vysvětlení jedné z respondentek, proč tomu tak je, bylo následující: „Je potřeba vědět, že věřící manželé nejsou dokonalí, mají často stejné problémy jako nevěřící, jen k nim jinak přistupují a jinak je řeší.“ S jednou s respondentek jsme se v rozhovoru dostali také k otázce registrovaného partnerství - s tímto zákonem nesouhlasí a k partnerským vztahům mezi osobami stejného pohlaví se staví odmítavě.

Pohled ateistů

Rovněž každá nevěřící respondentka má děti. Rodina pro ně znamená bezpečí, smích, lásku, pocit jistoty. Jako určující prvek zdravého fungování rodiny zmiňovaly lásku, toleranci, zdravý rozum, vzájemný respekt. Děti vychovávají ke slušnosti, ohleduplnosti, respektu, sebevědomí, ochotě pomoci, ke smíchu, odvaze jít proti proudu, schopnosti obhájit si svůj názor, ale uznat i chybu. O výchově svých dětí občas pochybují a vědí o svých chybách, ale snaží se dělat vše, co je v jejich silách. Rozdíly mezi dětmi z nevěřících rodin a dětmi s křesťanskou výchovou podle nich nejsou podstatné a nemusí být pravidlem. Respondentky křtu nepřikládají význam, tudíž jejich děti křtěné nejsou.

Přístup k výchově jedné z respondentek je patrný z následující výpovědi: „Dělám, co můžu. Snažím se jít příkladem. S dětmi mluvím a respektuju je. A určitě dělám spoustu chyb, o kterých nemám ponětí a spoustu dalších, kde to vím, ale nemohu si pomoc. Zároveň si myslím, že každý rodič o sobě neustále pochybuje. Děti jsou dar a zároveň lekce, snažím se učit se od nich a jsem jim za tu možnost vděčná.“

4.9 Trávení volného času

„Volný čas je doba, kdy člověk koná činnosti podle své vůle takovou intenzitou, aby si odpočinul, bez záměru produktivity pro prospěch společnosti.“ 41)

V Bibli je samotným Bohem přikázáno konat dílo, pracovat, tvořit. Právě tak je samotným Bohem nařízeno odpočinutí sedmého dne. Pravý křesťan nehledá neustále možnost odpočinku, ale snaží se co nejlépe využít svěřený mu čas a každou příležitost ke službě Pánu.42)

Volný čas tráví baptisté podobně jako ateisté. Každá z respondentek má různé zájmy (procházky, výlety, zahradničení, sport, čtení…), nicméně se přeci jen trávení jejich volného času trochu liší.

Respondentky z řad baptistů mezi své zájmy zmiňovaly čtení bible, modlení, trávení času s Bohem např. při procházkách v přírodě. Volný čas tráví také ve sboru, kde se jednou až dvakrát týdně setkávají s ostatními věřícími, někdy pořádají i společné výlety a navštěvují se navzájem. Především je pro ně významná neděle, kdy se koná ve sboru velké shromáždění. Ve sboru v Bělé pod Bezdězem pořádá sbor baptistů také deskové hry, které mohou navštěvovat nejen členové církve, ale i nevěřící - a to je také jednou ze zálib respondentek. Společná setkávání jim dávají vzájemné povzbuzení do života a do všedních dnů. Pro jednu z respondentek mají společná setkávání tento význam: „Setkávání ve sboru pro mě znamenají posouvání se v duchovních věcech a zamýšlení se nad nimi. Prohlubování vztahu s Bohem a přáteli.“

5. Závěr

Cílem naší semestrální práce bylo zjistit, jaké jsou hlavní společné rysy života protestanta a ateisty a čím se liší. Konkrétně jsme se zaměřili na hlavní křesťanské svátky (Vánoce a Velikonoce), smysl života a žebříček hodnot, vnímání smrti a posmrtného života, rodinný život a trávení volného času. Níže se pokusíme stanovené otázky zodpovědět.

Jak protestanti pojímají hlavní křesťanské svátky (Vánoce a Velikonoce) ve srovnání s ateisty?

Z výzkumu vyplynulo, že pro protestanty mají Vánoce a Velikonoce mnohem hlubší význam než pro ateisty. Jsou pro ně především připomínkou hlavních událostí spojených s životem Ježíše Krista a zároveň časem ztišení, kdy se snaží přiblížit Bohu. Až v poslední řadě pro ně znamenají čas pohody a klidu, kdy se setkávají s těmi nejbližšími. Naopak ateisté řadí klid a rodinnou pospolitost na první místo. Dále protestanti na rozdíl od ateistů nepřikládají velký význam vánočním dárkům, vánočním pokrmům či vánoční výzdobě domu. Protestanti se také vyhýbají pohanským vánočním svátkům, jako je např. rozkrajování jablíčka o Štědrém dnu či lití olova. Další pozoruhodností bylo např. i dodržování zvyku tzv. „zlatého prasátka“, kdy ateisté drží půst do štědrovečerní večeře a protestanti nikoli. Během Velikonoc je tomu naopak – protestanti dodržují na Velký pátek půst a ateisté nikoli. Bylo také zjištěno, že protestanti považují Velikonoce za mnohem významnější svátek než Vánoce, u ateistů je tomu naopak. Z výzkumu je tedy patrné, že Vánoce i Velikonoce mají pro protestanty i ateisty úplně jiný význam, nicméně je spojuje to, že jsou pro ně časem, který tráví se svou rodinou a svými nejbližšími.

Jaký je smysl života protestantů a ateistů a čím se liší? Jak se liší žebříček hodnot protestantů a ateistů?

Z výsledků našeho výzkumu je hlavní rozdíl jasný. Protestanti spatřují svůj smysl života ve vztahu s Bohem, naopak smyslem života ateistů je především rodina. V souvislosti s tím je také zajímavé zmínit, že protestanti se v životě řídí biblí, kde je vše jasně popsané a tím pádem není nutné o smyslu svého života přemýšlet či pochybovat. Na druhou stranu se ateisté myšlenkám ohledně smyslu svého života nevyhnou. S otázkou smyslu života souvisí také otázka ohledně žebříčku hodnot. Zde je také patrná důležitost Boha v životě baptistů, neboť se nachází na prvním místě v jejich žebříčku hodnot. U ateistů první místo v žebříčku hodnot nebylo tak jednoznačné, nicméně ateisté zmiňovali např. důvěru, lásku, pokoru, což jsou také v zásadě křesťanské hodnoty. Ateisty a protestanty v tomto směru spojují další místa v žebříčku hodnot, kde zmiňovali podobné hodnoty.

Jak protestanti a ateisté vnímají smrt?

Pro protestanty i ateisty je smrt smutnou událostí, nicméně k ní přistupují zcela odlišně. Protestanti věří, že smrt je jen mezníkem přechodu z jedné formy života do druhé a nadějí na shledání s věčností. Pro ateisty je často těžké smrt přijmout, nicméně ji vnímají jako neoddělitelnou součást života, ale v život po smrti spíše nevěří. Z toho plyne, že je pro protestanty mnohem jednodušší přijmout a vyrovnat se se smrtí blízké osoby.

Jak se liší rodinný život u protestantů a ateistů?

U této otázky jsme se zaměřili především na výchovu dětí. Zde spatřujeme hlavní rozdíl především v tom, že baptisté vedou své děti od malička k víře a ateisté nikoli. Styl výchovy každého rodiče ať už protestanta či ateisty je odlišný a každý z rodičů preferuje jiné výchovné praktiky. Zabývali jsme se také otázkou křtu, zde bychom mohli zmínit, že baptisté malé děti nekřtí a nechávají rozhodnutí v dospělosti na nich samotných. Děti ateistů, s nimiž byl proveden výzkum, nejsou pokřtěné, nicméně se domníváme, že to nemusí být pravidlem, v dnešní době se totiž stává, že i ateisté své děti nechávají křtít. Společným rysem pro obě skupiny je vysoká důležitost rodiny.

Jak tráví protestanti volný čas ve srovnání s ateisty?

Trávení volného času se u baptistů a ateistů moc neliší, ale lze najít jeden podstatný rozdíl. Jak již bylo zmíněno výše, pro protestanty je v životě velmi důležitý vztah s Bohem, a to se také projevuje v trávení volného času. Jedná se např. o trávení volného času ve sboru, čtení bible či modlení. Na druhou stranu mají obě výzkumné skupiny řadu podobných zájmů.

Závěrečné shrnutí

Závěrem lze zjištěné výsledky shrnout tak, že hlavní oblastí shody u batistů i ateistů je především rodina, která má u obou skupin velký význam. Liší se jen umístění rodiny na žebříčku hodnot - u ateistů je rodina řazena na první místo, u baptistů je řazena hned za Boha. Další oblastí shody je např. i to, že obě skupiny vnímají smrt, jako smutnou událost, nicméně, jak již bylo řečeno výše, k ní přistupují odlišně. Na rozdíl od ateistů, baptisté ve všech námi zkoumaných oblastech uváděli vždy nějaké spojení s Bohem. Ať už se jednalo o pojímání Vánoc a Velikonoc, které spojují především s připomínkou života Ježíše Krista, jejich smysl života a obecně způsob žití, který je ovlivněn především Biblí.

Seznam použité literatury

Knižní publikace

ADAM, A. Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1997, s. 63, ISBN 80-7021-269-1.

KOKAISL, P. Geografie náboženství. Praha: ČZU, 2015, s. 264. ISBN 978-80-213-2551-7.

LINHART, J., PETROUSEK, M., VOD, A., MAŘÍKOVÁ, H. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, r. 1996, s. 1627, ISBN 80-7184-310-5.

PETRÁČEK, T. Sekularizace a katolicismus v českých zemích. Ostrava: Moravapress, 2013, 134 s. ISBN 978-80-87853-05-4.

TOUFAR, P. Vánoce. Praha: ETC PUBLISHING, 1996, s. 252. ISBN 80-86006-24-7.

VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006, s. 384. ISBN 80-7277-292-9.

VYCHOPEŇ, P., KUCOVÁ, L., GONDÁŠ, J. Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku. Praha: BJB, 2010, 77.s.

Internetové zdroje

Advent - základní informace [online]. Víra.cz: Posláním tohoto webu je nabízet různé pohledy na křesťanskou víru a život z ní, 2011 [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Glosar/Advent-nejen-predvanocni-obdobi.html

Bratrská jednota baptistů - historie [online]. Český rozhlas: Oficiální stránky [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/bratrska-jednota-baptistu--214085

Češi, národ ateistů? [online]. Česká televize: Oficiální webová stránka, 2008 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1443826-cesi-narod-ateistu/

ČIŽMÁR, R.T. Vráťme Vianoce Ježišovi!. Rozsévač. Prosinec 2012, roč. 82, s. 20, ISSN 0231-69-19.

ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu [online]. ČSÚ: Ústřední orgán státní správy ČR, 2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné v pdf:https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

DERKSEN, H. Chyby ve výchově dětí. Rozsévač. Září 2013, roč. 83, s. 21, ISSN 0231-69-19.

CHORVÁT, M. Křesťanské pojetí rodiny a rodinné výchovy [online]. Diplomová práce, 2010 [cit. 2016-11-05]. Dostupné v pdf:http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/12924/chorv%C3%A1t_2010_dp.pdf?sequence=1

Jaký je smysl života? [online]. Proc-krestanstvi.cz: Křesťanský web [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.proc-krestanstvi.cz/a6-otazka-jaky-je-smysl-zivota/

KALINA, A. Jak najít smysl života? [online] Ales-kalina.cz: Web o koučíngu a mezilidských vztazích [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:https://ales-kalina.cz/blog/osobni-rust/najit-smysl-zivota/

Kdo jsou to baptisté? [online]. Sbor jednoty baptistů v Karlových Varech: Oficiální stránky [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.bjb-kv.estranky.cz/clanky/kdo_jsme.html

Kdo jsou baptisté - na cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě [online]. Bjb.cz: Oficiální stránka Bratrské jednoty baptistů [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.bjb.cz/clanky/teologie/618-kdo-jsou-baptiste-na-ceste-k-vyjadreni-identity-baptistu-v-menici-se-evrope-tzv-dorweilsky-dokument

Když bude Bůh ve tvém životě na 1. místě, bude všechno ostatní ve tvém životě na svém místě [online]. Signaly.cz: Komunitní web pro křesťanskou mládež [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:https://otecpetr.signaly.cz/

K náboženství se odmítla přihlásit skoro polovina Čechů [online]. ČTK/Redakce: Česká tisková redakce [cit. 2016-11-15]. Dostupné z: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3785

LICA. Poselství prázdného hrobu. Rozsévač. Březen 2010, roč. 80, s. 24, ISSN 0231-69-19.

Metodologie [online]. Wiki.knihovna.cz: Projekt pro sdílení a tvorbu studijních materiálů z oblasti knihovnictví a informační vědy [cit. 2016-10-30]. Dostupné z:http://wiki.knihovna.cz/index.php/Kvantitativn%C3%AD_a_kvalitativn%C3%AD_v%C3%BDzkum_(srovn%C3%A1n%C3%AD

Odpočinek – volný čas – rekreace a rekreologie [online]. Fakulta sportovních studií: Učební text [cit. 2016-11-05]. Dostupné v pdf: http://www.fsps.muni.cz/~kse/vyuka/vyuka_dokumenty/rekreologie/rekre_002_odpocinek.pdf

Otázky a odpovědi [online]. Ateisté ČR: Občanské sdružení ateistů České republiky [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.osacr.cz/o-nas/

ROTT, L. Co znamená umírání a smrt. Rozsévač. Březen 2014, roč. 83, s. 20, ISSN 0231-69-19.

STANČEK, Ľ. Církvi na Slovensku a ekumenizmus [online]. 2002, 229 s. [2016-10-30] Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=X27kdqlk2gAC&pg=PA166&lpg=PA166&dq=baptisti&source=bl&ots =5UGGgqWXle&sig=klMXn-geFYgIxVODM4BfzGM0H0&hl=cs&sa=X&ei=yrQ0UJK2HZDPsgb1-4DAAw &ved=0CDIQ6AEwAA#v=onepage&q=baptisti&f=false

ŤITĚRA, J. Usilovnost, pracovitost nebo lenost? Rozsévač. Září 2016, roč. 85, s. 11, ISSN 0231-69-19.

Velikonoční triduum [online]. Český rozhlas: Oficiální stránky [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.pastorace.cz/Vecny-rejstrik/Nanebevstoupeni-Pane.html/

Zásady a stanoviska baptistů [online]. Bjb.cz: Oficiální stránka Bratrské jednoty baptistů [cit. 2016-11-16]. Dostupné v pdf: http://bjb.cz/ke-stazeni/category/1-dokumenty-bjb

ZUCKERMAN, P. Statistiky podílu ateistů na celkové populaci v jednotlivých zemích [online]. 2005 [cit. 2016-11-16]. Dostupné z:http://adherents.com/largecom/com_atheist.html

Přílohy

Otázky pro rozhovor

otazky_pro_rozhovor_.docx




Počet shlédnutí: 21

2)
K náboženství se odmítla přihlásit skoro polovina Čechů [online].ČTK/Redakce: Česká tisková redakce [cit. 2016-11-15]. Dostupné z: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3785
3)
VYCHOPEŇ, P., KUCOVÁ, L., GONDÁŠ, J. Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku. Praha: BJB, 2010, 77.s.
4)
STANČEK, Ľ. Církvi na Slovensku a ekumenizmus [online]. 2002, 166 s. [2016-10-30]. Dostupný z: http://books.google.cz/books?id=X27kdqlk2gAC&pg=PA166&lpg=PA166&dq=baptisti&source=bl&ots =5UGGgqWXle&sig=klMXn-geFYgIxVODM4Bfz-GM0H0&hl=cs&sa=X&ei=yrQ0UJK2HZDPsgb1-4DAAw &ved=0CDIQ6AEwAA#v=onepage&q=baptisti&f=false
5)
Kdo jsou baptisté - na cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě [online] BjB.cz: Oficiální stránka Bratrské jednoty baptistů [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.bjb.cz/clanky/teologie/618-kdo-jsou-baptiste-na-ceste-k-vyjadreni-identity-baptistu-v-menici-se-evrope-tzv-dorweilsky-dokument
6)
PETRÁČEK, T. Sekularizace a katolicismus v českých zemích. Ostrava: Moravapress, 2013, 134 s. ISBN 978-80-87853-05-4.
7) , 8)
Metodologie [online]. Wiki.knihovna.cz: Projekt pro sdílení a tvorbu studijních materiálů z oblasti knihovnictví a informační vědy [cit. 2016-10-30]. Dostupné z:http://wiki.knihovna.cz/index.php/Kvantitativn%C3%AD_a_kvalitativn%C3%AD_v%C3%BDzkum_(srovn%C3%A1n%C3%AD
9)
ZUCKERMAN, P. Statistiky podílu ateistů na celkové populaci v jednotlivých zemích [online]. 2005 [cit. 2016-11-16]. Dostupné z:http://adherents.com/largecom/com_atheist.html
10)
ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu [online]. ČSÚ: Ústřední orgán státní správy ČR [cit. 2016-10-30]. Dostupné v pdf:https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0
11)
Češi, národ ateistů? [online]. Česká televize: Oficiální webová stránka, 2008 [cit. 2016-10-30]. Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1443826-cesi-narod-ateistu/
12) , 13) , 15)
ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu [online]. ČSÚ: Ústřední orgán státní správy ČR, 2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné v pdf:https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0
14)
ČSÚ. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu [online]. ČSÚ: ústřední orgán státní správy ČR, 2014 [cit. 2016-10-30]. Dostupné v pdf:https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0
16)
Otázky a odpovědi [online]. Ateisté ČR: Občanské sdružení ateistů České republiky [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.osacr.cz/o-nas/
17) , 20)
VYCHOPEŇ, P., KUCOVÁ, L., GONDÁŠ, J. Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku. Praha: BJB, 2010, 77 s.
18)
KOKAISL, P. Geografie náboženství. Praha: ČZU, 2015, s. 175. ISBN 978-80-213-2551-7.
19)
Kdo jsou to baptisté? [online]. Sbor jednoty baptistů v Karlových Varech: Oficiální stránky [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.bjb-kv.estranky.cz/clanky/kdo_jsme.html
21)
Bratrská jednota baptistů - historie [online]. Český rozhlas: Oficiální stránky [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/bratrska-jednota-baptistu--214085
22)
Bratrská jednota baptistů - historie [online]. Český rozhlas: Oficiální stránky [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/bratrska-jednota-baptistu--214085
23)
Zásady a stanoviska baptistů [online]. Bjb.cz: Oficiální stránka Bratrské jednoty baptistů [cit. 2016-05-11]. Dostupné v pdf:http://bjb.cz/ke-stazeni/category/1-dokumenty-bjb
24)
TOUFAR, P. Vánoce. Praha: ETC PUBLISHING, 1996, s. 6. ISBN 80-86006-24-7.
25)
Advent - základní informace [online]. Víra.cz: Posláním tohoto webu je nabízet různé pohledy na křesťanskou víru a život z ní, 2011 [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Glosar/Advent-nejen-predvanocni-obdobi.html
27)
ČIŽMÁR, R.T. Vráťme Vianoce Ježišovi. Rozsévač, prosinec 2012, roč. 82, s. 9, ISSN 0231-69-19.
28)
ADAM, A. Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1997, s. 63, ISBN 80-7021-269-1.
29)
VAVŘINOVÁ, V. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006, s. 24-25. ISBN 80-7277-292-9.
30)
Velikonoční triduum [online]. Český rozhlas: Oficiální stránky [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.pastorace.cz/Vecny-rejstrik/Nanebevstoupeni-Pane.html/
32)
LICA. Poselství prázdného hrobu. Rozsévač. Březen 2010, roč. 80, s. 6, ISSN 0231-69-19.
33)
KALINA, A. Jak najít smysl života? [online]. Ales-kalina.cz: Web o koučíngu a mezilidských vztazích [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:https://ales-kalina.cz/blog/osobni-rust/najit-smysl-zivota/
34)
Jaký je smysl života? [online]. Proc-krestanstvi.cz: Křesťanský web [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:http://www.proc-krestanstvi.cz/a6-otazka-jaky-je-smysl-zivota/
35)
Když bude Bůh ve tvém životě na 1. místě, bude všechno ostatní ve tvém životě na svém místě [online]. Signaly.cz: Komunitní web pro křesťanskou mládež [cit. 2016-11-05]. Dostupné z:https://otecpetr.signaly.cz/
36)
ROTT, L. Co znamená umírání a smrt. Rozsévač. Březen 2014, roč. 83, s. 5, ISSN 0231-69-19.
38)
LINHART, J. PETROUSEK, M., VOD, A., MAŘÍKOVÁ, H. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, r. 1996, ISBN 80-7184-310-5.
39)
DERKSEN, H. Chyby ve výchově dětí Rozsévač. Září 2013, roč.83, s. 6, ISSN 0231-69-19.
40)
CHORVÁT, M. Křesťanské pojetí rodiny a rodinné výchovy [online]. Diplomová práce, 2010 [cit. 2016-05-11]. Dostupné v pdf:http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/12924/chorv%C3%A1t_2010_dp.pdf?sequence=1
41)
Odpočinek – volný čas – rekreace a rekreologie. [online]. Fakulta sportovních studií: Učební text [cit. 2016-11-05]. Dostupné v pdf: http://www.fsps.muni.cz/~kse/vyuka/vyuka_dokumenty/rekreologie/rekre_002_odpocinek.pdf
42)
ŤITĚRA, J. Usilovnost, pracovitost nebo lenost? Rozsévač. Září 2016, roč. 85, s. 5, ISSN 0231-69-19.
zs2016/jsem_protestant.jak_a_cim_se_lisim_od_ateistu.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)