Autoři: Kováříková Šárka, Lorencová Michaela, Uhrová Veronika

¹⁾

Slovenská republika patří k silně nábožensky orientovaným zemím střední Evropy s vysokým podílem věřících osob. Náboženství je zde v širokém povědomí veřejnosti a stává se tak důležitou součástí každodenního života místních obyvatel. Věřící se aktivně podílí na náboženském životě, chodí pravidelně do kostela, přijímají svátosti a ctí náboženské tradice.

Nejpočetnější náboženskou skupinou na Slovensku je římskokatolická církev. Kromě římskokatolické církve se hodně věřících hlásí také k řeckokatolické církvi, která je nejvíce zastoupena ve státech střední a východní Evropy. Tato církev je východní katolickou církví, která používá byzantský obřad. Byzantský obřad se vyznačuje svým postojem k tradicím, svátkům a zvykům, na které je kladen velký význam.

V této práci se budeme zabývat životem věřícího řeckokatolíka a jeho společnými rysy i odlišnostmi ve srovnání s většinovou římskokatolickou společností na Slovensku. Pro lepší stanovení specifických rysů obou náboženství a jejich rozdílů nám dopomohou respondenti, kteří pocházejí s východní části Slovenska. V práci budou dále popsány základní hodnoty a principy obou náboženství, které budou následně srovnány s výpověďmi respondentů. Práce se mimo jiné zaměří na rozdíly ve způsobu slavení liturgie, slavení svátků a v dodržování tradic. Závěr práce bude obsahovat zhodnocení, do jaké míry se liší či překrývá způsob života věřícího řeckokatolíka od většinového náboženského vyznání na Slovensku.

Cílem práce je vymezit profil řeckokatolické a římskokatolické církve a následně odpovědět na výzkumnou otázku.

Výzkumná otázka: Jak a v čem se liší život věřícího řeckokatolíka na Slovensku od většinové římskokatolické populace?

Výzkumnou otázku dále doplňují výzkumné podotázky zahrnující jak materiální tak i duchovní faktory. Z hlediska materiální stránky se budeme zabývat odlištnostmi v oblékání duchovních a typickou architekturou řeckokatolických staveb. Z hlediska duchovní stránky nás budou zajímat svátky, církevní symbolika, osobní hodnoty věřících a rodinné události jako svatba a pohřeb.

Podotázky:

Materiální stránka

Jaké jsou podobnosti a rozdíly ve způsobu oblékání římskokatolických a řeckokatolických duchovních na Slovensku?

Jak se liší sakrální architektura v řeckokatolické církvi od architektury římskokatolické církve?

Duchovní stránka

Jak se liší/podobá způsob slavení liturgie římskokatolíka a řeckokatolíka na Slovensku?

Jak se liší/podobá způsob slavení svátků mezi římskokatolíky a řeckokatolíky na Slovensku? (Vánoce, Velikonoce)

Jaký je rozdíl ve způsobu slavení rodinných událostí u římskokatolíka/řeckokatolíka? (svatba, pohřeb)

Jaké hodnoty vyznává římskokatolík na rozdíl od řeckokatolíka na Slovensku?

Tématem křesťanství a jeho základní charakteristikou se zabývá kniha Christophera Patridgese s názvem Lexikon světových náboženství, která obsahuje základní přehled dřívějších i současných světových náboženství.²⁾ Řeckokatolická církev je zde zmíněna jen okrajově, a to z historického pohledu, kdy autor popisuje dělení křesťanských církví. Toto dělení nastalo roku 1054 a je nazváno jako tzv. Velké schizma.

Kniha Dějiny křesťanské církve³⁾, jejímž autorem je Štěpán Šoltész, podrobně popisuje srozumitelnou formou dějiny křesťanství od samého počátku. Kromě dějin je část knihy věnována také postavě Ježíše Krista a jeho působení.

Pojem katolictví, jako převažujícího náboženství v celosvětovém měřítku, lze pochopit díky knize od amerického profesora teologie Lawrence Cunninghama. V Úvodu do katolictví ⁴⁾ se lze dočíst o starých tradicích a lidové zbožnosti. Americký autor se dále v díle věnuje i tématům, jenž mohou vyvolat u věřících rozruch. Tím je myšleno téma celibát nebo například pravidelné chození ke zpovědi.

Publikace, která je souhrnem římskokatolické nauky a seznamuje čtenáře s hodnotami a principy římskokatolické víry, se jmenuje Youcat.⁵⁾ Tato kniha od Jana Žáčka je určena mladým věřícím a je obdobou knihy Katechismus katolické církve. Přínosnou pro nás byla kapitola „Jak slavíme křesťanská tajemství“, která se zaměřuje na slavení liturgie. Kapitola pojednává o tom, že každá liturgie je setkáním s Ježíšem Kristem a zároveň oslavou velikonočního tajemství. Kniha vysvětluje důležitost darů země při bohoslužbách a zdůrazňuje, že každá bohoslužba by měla být oslavou Otce, který nás stvořil, Syna, který nás vykoupil a Ducha svatého, který v nás žije.

Popis architektury a umělecké výzdoby církevních staveb lze najít v knize Jana Žáčka s názvem Posvátná místa pražská.⁶⁾ Publikace je rozdělena podle příslušnosti staveb k církvi, u kterých autor popisuje historii, interiér a uměleckou výzdobu. Čtenář tak získává přehled o typických prvcích sakrálních staveb řeckokatolické a římskokatolické církve.

Tématikou církevních svátků a tradic s nimi spojených se zabývá publikace s názvem O smyslu křesťanských svátků od J. M. Lochmana. ⁷⁾ Autor se zde popisuje původ a způsob slavení jednotlivých křesťanských svátků. Podle autora jsou svátky o vyjadřování lásky a oddanosti k Bohu a v každém z nich je třeba hledat boží přítomnost, neboť Bůh je účastníkem našeho života. Mezi nejdůležitější svátky církevního roku patří Velikonoce, které symbolem života a zmrtvýchvstání, a Vánoce, které jsou oslavou Božího domova pro nás - na zemi. Právě těmto dvěma svátkům je věnována velká část knihy.

Pro účely sepsání této práce a zodpovězení výzkumné otázky a podotázek jsou využity metody kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Kombinací těchto výzkumných metod lze získat komplexní pohled na zkoumanou problematiku.

Kvantitativní výzkum popisuje zkoumaný jev pomocí číselně vyjádřitelných údajů. Takto získaná data lze statisticky zpracovat do formy grafu či tabulky. Kvantitativní výzkum slouží ke zkoumání větších souborů dat, k seznámení se se zkoumaným jevem a k zobecnění závěrů. Mezi pozitiva kvantitativního výzkumu lze řadit relativně rychlý sběr dat a ověřitelnost dat. Nevýhodou je, že neposkytuje hlubší porozumění zkoumanému jevu.

Dále bylo využito kvalitativní výzkumné metody, která napomáhá hlouběji proniknout do zkoumané problematiky a získat podrobnější informace týkající se výzkumné otázky. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na malý počet respondentů, od kterých se snaží získat cenné a podrobné informace, které výzkumníkovi umožňují pochopit chování respondenta, a to lze považovat za jednu z výhod kvalitativního výzkumu. Mezi nevýhody lze řadit skutečnost, že získané výsledky výzkumu mohou být snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi.

Na začátku výzkumu bylo nutné se seznámit se základními charakteristikami římskokatolického a řeckokatolického náboženství. Nejprve jsme se zaměřily na odbornou literaturu a dokumenty, které nám pomohly prohloubit znalosti o daném tématu. Kromě odborné literatury byl zdrojem informací také internet, konkrétně internetová stránka Gréckokatolíci na Slovensku. Získané informace z literatury byly dále doplněny o statistická data informující o zastoupení daného náboženství na Slovensku.

Z kvalitativních metod byl zvolen polostandardizovaný rozhovor. Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je, že poskytuje hlubší porozumění danému zkoumanému problému na základě odpovědí od respondentů. Mezi hlavní nevýhody zvoleného typu rozhovoru patří časová náročnost a problémy související s nalezením vhodných respondentů. Prostřednictvím rozhovoru se snažíme zjistit, jaké jsou hlavní rysy a rozdíly mezi věřícími římskokatolíky a řeckokatolíky na Slovensku.

Respondenti odpovídali na předem sestavený základní okruh otázek, který byl dle potřeby doplňován za účelem získání podrobnějších informací. Vzhledem k časové náročnosti a vzdálenosti byli respondenti kontaktováni prostřednictvím internetu. Polostandardizované rozhovory s respondenty byly provedeny prostřednictvím programu Skype nebo telefonicky.

Základní informace o respondentech

Tabulka 1: Přehled vybraných respondentů

Vznik římskokatolické církve souvisí s Velkým schizmatem, ke kterému došlo roku 1054. Tato událost vedla k církevnímu rozkolu a následnému rozdělení křesťanských církví na dvě části - východní (pravoslavnou či ortodoxní) a západní (katolickou). Východní církve označované jako ortodoxní tímto pojmem vyjadřovaly nesouhlas s vývojem poměrů v římské církvi a trvaly na dosavadním učení. ⁸⁾ Rozdíly mezi církvemi se projevovaly v učení, v bohoslužbě i v zřízení církve. Na východě zdůrazňovali hloubání a rozjímání o náboženských věcech, zatímco na západě kladli důraz na řád a kázeň. Východní církve v učení zdůrazňovali Kristovo božství a viděli v něm dárce nesmrtelnosti, zatímco na západě stavěli do popředí povinnosti, které má člověk vůči Bohu, a milost boží viděli především v odpuštění hříchů. V bohoslužbách kladli věřící východních církví důraz na svátosti, neboť věřili, že je spojují s Bohem, oproti tomu na západě zdůrazňovali spíše učení a kázání. ⁹⁾

Římskokatolická církev je západní katolickou církví užívající latinský ritus. Počtem věřících se římskokatolická církev řadí k největším křesťanským církvím. Nejvyšším představitelem církve je římský papež.

Věřící hlásící se k této církvi uctívají jediného Boha - Ježíše Krista, avšak ve třech osobách, kterými jsou Otec, Syn a Duch svatý. Křesťanský Bůh je tedy trojjediný a věřící tak uctívají Boží Trojici. Nauka a učení církve vychází z Písma svatého, kterým je Bible. Bible se skládá z Nového a Starého zákona a pro věřící katolíky je tak Božím slovem, ve kterém se Bůh sděluje.

Počátky řeckokatolické církve lze datovat od roku 1054, kdy došlo k rozdělení křesťanské církve na dvě samostatné oblasti: na církev západní, jejímž centrem byl Řím, a na církev východní, která měla středisko v Cařihradě. Součástí církví východních byla i řeckokatolická církev. Důvodem odštěpení východních církví od západního křesťanství byl spor s Římem ohledně papežova nároku na svrchovanou autoritu.¹⁰⁾ Významnou událostí v dějinách řeckokatolické církve je tzv. Brest-litevská unie z roku 1596. Cílem této události bylo vytvoření církevní unie pravoslavných s římským papežem, tedy sjednocení západních eparchií Rusi s katolickým Římem. Následkem bylo rozdvojení národa a dvojakost projevující se v náboženském životě ruských pravoslavných eparchií. Tato událost přinesla vznik nové církve, která si zachovává původní (východně pravoslavné) vnější obřadové obyčeje a církevní zvyklosti a je označována jako řeckokatolická.¹¹⁾

Řeckokatolická církev se řadí mezi východní katolické církve využívající byzantsko-slovanský obřad. Oproti církvi římskokatolické je liturgie řeckokatolické církve slavena v ritu byzantském. Tato odlišnost se vyznačuje rozdílným slavením tradic, slavením svátků a specifickým způsobem slavení liturgie. Řeckokatolická církev uznává autoritu papeže a sdílí s římskokatolickou církví dogmatickou nauku.

Nejvíce je řeckokatolická církev zastoupena ve střední a východní Evropě, a to převážně na území Polska, Slovenska a Ukrajiny. Řeckokatolickou církev tak tvoří lidé mnoha národností. Církev je součástí společenství katolických církví, se kterými je jednotná.Tato jednota církví se vyznačuje tím, že každý katolík, jakéhokoliv obřadu, v ní může platně a dovoleně přijímat svátosti a účastnit se bohoslužeb. ¹²⁾

Řeckokatolická církev je na Slovensku je uspořádána ve třech biskupstvích: v Prešovském arcibiskupství, v Košické eparchii a v Bratislavské eparchii. Do Prešovské archieparchie patří řeckokatolíci žijící na území Prešovského kraje, v Košické eparchii jsou začlenění katolíci byzantského obřadu bydlící na území Košického kraje. Střední a západní Slovensko patří pod správu Bratislavské eparchie.

¹³⁾

K řeckokatolické církvi, se podle sčítání lidu z roku 2011, hlásilo 205 087 věřících, tedy 3,8% z celkové počtu obyvatel Slovenské republiky. ¹⁴⁾

¹⁵⁾

Životní hodnoty každého člověka jsou rozdílné. Lidé si vytváří svůj systém hodnot, který ovlivňuje jejich styl života a vztah k okolí. Pro někoho jsou důležité peníze, rodina či víra. Katolíci například uctívají tzv. Desatero. Desatero Božích přikázání je soubor pravidel, kterými by se měl věřící ve svém životě řídit. Tyto pravidla určují vztah k Bohu a vztah k bližním. Být křesťanem tedy znamená žít podle přikázání.

Církevní hodnoty, které vyznává římskokatolický věřící se nijak zvlášť neliší od těch, které jsou důležité pro řeckokatolíky. Naši respondenti se ve svých výpovědích spíše shodují na tom, že se snaží dodržovat hlavně Desatero Božích přikázání. Když jsme se ptaly našeho římskokatolického respondenta, jaké hodnoty vyznává, odpověděl: „Snažím se být dobrým křesťanem, dodržovat desatero přikázání a chodit do kostela. Musím se, ale přiznat, že vždycky se to nepodaří úplně dodržet. Když jsem byl malý tak mě rodiče vedli k tomu, abych do kostela chodil pravidelně, ale od 18 nechávají rozhodnutí spíše na mě a mě to tak vyhovuje.“

Náš respondent číslo dvě, zastupující řeckokatolickou církev, to vidí podobně. Snaží se dodržovat desatero přikázání, chodit do kostela a nemluvit sprostě. Podle je ho slov je pro něj víra důležitá. Už od malička ho k víře vedla babička, která ho brala pravidelně s sebou do kostela, kde se hodně zpívalo a modlilo, což se mu líbilo. Víra ho ovlivnila natolik, že dělal i ministranta. Dále uvádí, že si chce do budoucna založit rodinu a mít děti, které chce také vést k víře.

V této kapitole se zaměříme na rozdíly ve způsobu slavení svatby a pohřbu u řeckokatolické církve a římskokatolické.

Svatba v římskokatolické církvi

Svatba je významnou rodinnou událostí, a to nejen v životě věřících. Pro římskokatolíky je svatba neboli manželství jednou ze sedmi svátostí, prostřednictvím které se snoubencům dostává boží milosti. Římskokatolická církev povoluje sňatky mezi snoubenci, kdy je alespoň jeden z nich pokřtěn katolickým obřadem nebo jiným způsobem přijat do katolické církve. ¹⁶⁾ V tomto případě je pro nepokřtěné připravena příprava na svátost manželství, kde jsou snoubenci seznámeni se základními hodnotami křesťanství. Svatební obřad církevního charakteru se koná se mší svatou. Existuje také možnost požádat o svatební obřad bez mše svaté, který se doporučuje pro novomanžele, kdy alespoň jeden z nich není pokřtěný. Uzavřením církevního sňatku snoubenci potvrzují, že svou víru budou praktikovat v každodenním životě a budou žít podle křesťanských zásad.

¹⁷⁾

Svatba v řeckokatolické církvi

Řeckokatolická církev slaví svátost manželství obdobně, výjimkou je, že řeckokatoličtí kněží mohou vstoupit do manželství a mít i rodinu. Podle našeho respondenta z řeckokatolické církve si kněží mohou zvolit buď celibát, nebo manželství. Podmínkou je, že sňatek musí proběhnout před vysvěcením. Otázka smíšených sňatků, kdy si řeckokatolický věřící bere římskokatolickou dívku, či naopak, není striktně určena. Respondentka číslo jedna na otázku týkající se řeckokatolické svatby odpověděla: „Dřív se manželství uzavírala podle víry snoubence, dnes se to řeší dohodou mezi oběma snoubenci.“

Pohřeb v římskokatolické církvi

Stejně jako u církevní svatby, tak i u pohřbu si lze zvolit zda chceme, aby součástí obřadu byla mše svatá či ne. Součástí klasického římskokatolického pohřbu je smuteční obřad v kostele se mší svatou. Toto poslední rozloučení symbolizuje odevzdání zemřelého do rukou Božích a vyjadřuje víru ve zmrtvýchvstání. Obřad se mší svatou je zakončen odchodem pozůstalých na hřbitov a uložením pozůstalého do hrobu, v případě kremace obřad končí před kostelem. Uložení rakve do hrobu je gestem odevzdání zesnulého Bohu. ¹⁸⁾

Někdy, a to převážně na vesnicích, bývá součástí pohřebního obřadu modlitba u těla zemřelého v jeho domě, která probíhá za přítomnosti kněze či jáhna. Tento obřad probíhá ještě před samotnou mší v kostele a čte se při něm z Písma svatého a zpívají se žalmy.

Pohřeb v řeckokatolické církvi

Naši respondenti se shodli na tom, že pohřeb má u obou církví stejný průběh - proběhne mše, následně pochování zesnulého a poté kar nebo-li pohřební hostina. Podle slov naší respondentky číslo jedna jsou na vesnicích častější pohřby, jejichž součástí je modlitba u těla zemřelého v domě pozůstalého. Respondentka dokonce takový pohřeb uspořádala pro svého manžela. „Po smrti mého manžela jsem se mu rozhodla uspořádat církevní pohřeb, protože většina našich příbuzných takový pohřeb měla. Součástí toho pohřbu bylo takové soukromé rozloučení u nás doma, kdy jsme rakev s manželem nechali umístit do obývacího pokoje podle tradice.“

Co se týče hřbitovů, tak ani zde nejsou rozděleny podle vyznání. Řeckokatolický respondent číslo dvě uvedl: „ Hřbitovy jsou pro všechny náboženství stejné, nerozdělují se. Takže na stejném je pohřben jak řeckokatolík, římskokatolík tak pravoslavný. Aby upozornili na svou víru, dávají si na náhrobky kříže.“

Liturgie římskokatolické církve

Liturgie je rituálem, prostřednictvím kterého se věřící účastní náboženského života. Účast na liturgii umožňuje věřícím setkávat se za účelem vyslechnutí nauky, k modlitbě, k družnosti a k „lámání chleba“ a je tak prostředkem, který věřící posiluje, sjednocuje a dává jim sílu ke každodennímu životu. V rámci liturgie dochází k oslavě Ježíšovy památky, a to především jeho smrti a vzkříšení, které symbolizuje svátostní víno a chléb. ¹⁹⁾ Nejdůležitějším prvkem křesťanské bohoslužby je eucharistie, neboť při eucharistii vzniká nerozlučné spojení mezi Ježíšem Kristem a věřícími. Slavení eucharistie symbolizuje setkání s Ježíšem Kristem, který je skrytě přítomen v liturgických posvátných znameních, modlitbách a úkonech. ²⁰⁾ Významnou roli při bohoslužbách hrají dary, kterými jsou chléb, víno, olej a světlo a kadidlo, prostřednictvím kterých se posilujeme a uctíváme jimi Ježíše Krista.

Respondent římskokatolického vyznání k rozdílům mezi římskokatolickou a řeckokatolickou liturgií dodává: „Na mších se jen na velké svátky máčí oplátka do vína a víc se zpívá. Jinak se na běžných bohoslužbách víc mluví nebo recituje. Rozdíl oproti řeckokatolické církvi je taky v tom, že se žehná zleva doprava. To jsou asi hlavní rozdíly.“

Liturgie řeckokatolické církve

Řeckokatolická církev užívá pro slavení liturgie byzantský obřad. Pro byzantský obřad jsou typické určité obřadové zvláštnosti, které se týkají převážně způsobu slavení liturgie. Právě díky tomu jsou specifické i řeckokatolické liturgie. Právě pro jejich specifičnost se nyní zaměříme na charakteristické prvky řeckokatolické liturgie.

Liturgie byzantského obřadu klade větší důraz na spiritualitu a na celkové zapojení člověka do duchovního života a modlitby. Mezi její typické prvky patří bohatá výzdoba chrámu, dlouhé obřady a zpěv věřících bez hudebních nástrojů, který se často opakuje (recitovaná liturgie neexistuje). Obecně se v bohoslužbách klade důraz na lidské smysly: zrak je upoután ikonami a bohatou výzdobou chrámu, sluch upoutá zpěv, čich přiláká vůně kadidla a vonných svící, které hoří v chrámu, hmat je v bohoslužbě zastoupen pomocí dotyku a líbání ikon a relikvií a chuť prostřednictvím eucharistie, která se podává v zásadě pod oběma způsoby, nebo rozdáváním požehnaného chleba. Cílem toho všeho je zážitek z Boha a zkušenost setkání s ním. ²¹⁾

Respondent číslo dvě ještě dodal, že kromě dlouhých liturgií a zpěvu je pro řeckokatolické bohoslužby typická také staroslověnština. „Jednou za rok, na svátek Cyrila a Metoděje, jsou mše ve staroslověnštině “. Poukázal také na rozdíl ve způsobu, jakým se dělá znamení kříže u římskokatolíků a řeckokatolíků. „Řeckokatolíci žehnají zprava doleva, římskokatolíci to mají naopak.“ Další významný rozdíl ve slavení liturgie je v přijímání- přijímá se krev i tělo Kristovo, které symbolizuje víno a prostora (kvašený chléb). Respondent odpovídá: „Přijímání je u nás jiné, přijímáme krev i tělo, takže se prostora namáčí ve vínu.“

Rozdíl týkající se liturgického jazyka potvrdila i respondentka číslo jedna: „Mše jsou buď ve slovenštině nebo staroslověnštině. U nás v kostele se to střídá, záleží to na dohodě.“ Dále potvrdila, že alespoň jednou ročně, na svátek svatého Cyrila a Metoděje, musí být mše ve staroslověnštině.

V této kapitole se zaměříme na rozdíly ve způsobu slavení dvou nejdůležitějších křesťanských svátků, a to Vánoc a Velikonoc, v řeckokatolické a římskokatolické církvi.

Vánoce jsou svátky s nimiž souvisí dodržování řady zvyků a pověr, v nichž se mísí církevní a lidové prvky. Vánoční svátky nejsou z liturgického hlediska tak významné. Hlavními oslavami jsou až Velikonoce.

Římskokatolické Vánoce

Vánoční období je pro věřící významné, neboť je oslavou dne narození Ježíše Krista. Křesťanské Vánoce kladou důraz na duchovní význam a jsou zaměřeny na dobro, odpuštění a rodinné vztahy. Námi známé zvyky jako je zdobení stromečku a rozdávání dárků patří spíše mezi pohanské zvyky.

Vánocům předchází adventní období, které zahrnuje první čtyři neděle církevního roku. Smyslem tohoto předvánočního období je příprava na narození Ježíše Krista a jeho radostné očekávání. Pro toto období je typická duchovní příprava zahrnující vyšší zbožnost, omezení zábav a celková střídmost v pití a jídle. Dříve se v celém adventním období dodržoval půst. Dnes není půst pro církev závazný. ²²⁾

Štědrý večer, připadající na 24.12., pro věřící symbolizuje předvečer narození Ježíše Krista. Tento svátek se neřadí k svátkům křesťanských Vánoc, ale spíše ukončuje adventní období. Štědrý den byl podle dřívější církevní praxe dnem, kdy se dodržoval přísný půst, který končil s východem první hvězdy. Přes den se nesmělo jíst, nebo se jedlo jedno lehčí jídlo denně. I přesto, že církev dnes na dodržení této tradice nelpí, tak mezi lidmi přetrvává dodnes. Tento zvyk je dnes spíše spojen s vidinou zlatého prasátka. ²³⁾

Jelikož byl Štědrý den dříve dnem postním, tak i štědrovečerní večeře tvořily spíše postní pokrmy bez masa. Rybí maso je povolené, neboť je považováno za postní jídlo. Štědrovečerní večeři tvořily převážně jídla jako např. hrách, čočka, kuba z krup a jídla z ryb jako např. rybí polévka. Po štědrovečerní večeři se chodilo a dodnes chodí na půlnoční mši do kostela, který je vždy slavnostně vyzdoben s převládající bílou barvou symbolizující radostné očekávání narození Páně. Samotnou půlnoční mší začínají církevní oslavy narození Páně. Návštěva půlnoční mše je dodnes velmi oblíbený zvyk, a to nejen mezi věřícími.

Ústředním svátkem Vánoc je Boží hod vánoční, tedy 25.12., protože je to den, kdy se narodil Ježíš Kristus. Pro věřící je tento svátek nejvýznamnější z celého vánočního období. Ráno se chodí na ranní mši, která připomíná narození Ježíše Krista. Tato mše má radostný charakter a většina obvykle recitovaných textů se při ní zpívá. Svátky Vánoc uzavírá svátek Křtu Páně, který se slaví první neděli po 6.lednu. ²⁴⁾

Na otázku jak slaví Vánoce nám římskokatolický respondent odpověděl, že Vánoce slaví stejně jako většina lidí. „Na Štědrý den se všechno připravuje na večer. Mamka vždycky vaří a já s tátou stavíme a zdobíme stromeček. Večeři máme většinou kolem šesté večer, to záleží na tom, jak se všechno stíhá. K večeři jíme normálně maso. Půst nedržíme, což je super, protože si to neumím představit bez ryby, řízků a bramborového salátu. U večeře dodržujeme jen to, že dáváme jeden talíř navíc a snažíme se od stolu nevstávat. Jinak nic. Po večeři rozbalujeme dárky a potom chodíme na půlnoční mši do kostela. Ta ale není tolik důležitá, na mši se musí hlavně 25. ráno, protože se oslavuje narození Ježíše Krista. Tam většinou chodíme. Jinak Vánoce vnímám hlavně jako volno a čas strávený s rodinou, přítelkyní a kamarády.“

Řeckokatolické Vánoce

V řeckokatolické církvi je advent označován slovem filipovka, protože začíná svátkem svatého Filipa. ²⁵⁾ Toto přípravné období má obdobný průběh jako je to u římskokatolické církve. Důležitý je půst, který se drží až do svátku Narození Páně a jeho podstatou je odřeknutí si masa, což dokládá také náš respondent číslo jedna: „Dřív se na Vánoce nemohla jíst ani ryba, protože to bylo maso. Dnes už jíme na Vánoce jenom maso. Člověk hlavně vnímá Vánoce jako čas, který tráví s rodinou.“

Respondent číslo dvě o půstu hovoří podobně: „Před Vánocema se držel 40 denní půst, kdy by se nemělo jíst nic živočišnýho, maso ani ryba, ale už se to tak nedodržuje. Není to tak přísný. Já se to teda snažím dodržet a každou středu a pátek během těch 40 dní nejím žádné maso, vajíčka a nepiju mléko.“ Průběh Štědrého dne vypadá následovně: „Na Štědrý den neobědváme, máme až večeři a jíme to, co ostatní, takže rybu nebo řízky a salát. Večer chodíme na půlnoční mši svatou a 25. chodíme taky na mši. Jinak slavíme Vánoce asi jako většina lidí.“

Řeckokatoličtí věřící se v tomto období připravují na Narození Páně obdobně jako římskokatolíci - důležitá je duchovní příprava, osvobození se od postradatelných věcí a nadbytku, odříkání a celkový důraz na duchovní život. Rozdíl je spatřován v přísnějším půstu. V řeckokatolické církvi se přísnější půst držel dvakrát do roka, a to před Vánoci a před Velikonocemi, a trval 40 dní. Podle slov našeho respondenta se každý den během těch čtyřiceti dní nesmělo jíst maso a živočišné pokrmy jako vejce a mléko. Dnes se půst vztahuje pouze na každou středu a pátek během těchto 40 dní. Posledním dnem postu je tzv. Svatý večer, u nás označovaný pojmem Štědrý večer. Vánoční svátky se slaví v řeckokatolické i římskokatolické církvi stejným způsobem.

Slavení Velikonoc v římskokatolické církvi

Velikonoce jsou nejdůležitějším svátkem v životě věřících, kdy se oslavuje Zmrtvýchvstání Páně. Tento svátek patří mezi pohyblivé svátky, které se každoročně slaví první neděli po prvním jarním úplňku, tedy v období od 23.března do 26.dubna. Velikonocům předchází přípravné období, které začíná Popeleční středou a končí Bílou sobotou. Toto období je obdobím kajícnosti, klidu a odříkání. Důležitý je také půst od masa, který trvá 40 dní. ²⁶⁾ Na Popeleční středu a Velký pátek se drží přísnější půst, který spočívá v tom, že se nesmí jíst žádné pokrmy, a to v období od půlnoci do 18. hodiny večerní. Poté je dovoleno se najíst. Účelem postu není týrání hladem ani dieta. Půst je vlastně pokáním, které nás připodobňuje ke Kristu, který se také postil čtyřicet dní.

Smyslem předvelikonočního období je připravit se na oslavu Velikonoc a na vzkříšení Páně.

Květnou nedělí končí předvelikonoční půst a začíná Svatý týden, který zahrnuje nejvýznamnější svátky Velikonoc. Pro římskokatolickou církev jsou podstatné následující dny tohoto týdne.

Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek je významným dnem, neboť si při něm věřící připomínají ustanovení svátosti oltářní neboli eucharistie. V tento den se konají večerní bohoslužby jako připomínka Poslední večeře Páně, při které jsou naposledy slyšet hlasy zvonů, které se poté umlčí až do soboty.

Velký pátek

Velký pátek je den symbolizující Kristovu smrt na kříži. Pro tento den je typický přísný půst - jí se jen jedno vydatné jídlo denně, a to bezmasé. Nekonají se klasické mše, ale spíše obřady, kterými věřící uctívají památku Ježíše Krista a připomínají si jeho utrpení. Je to den smutku, v kostele nezvoní zvony, nehrají varhany a neslaví se eucharistie.

Bílá sobota a Boží hod velikonoční

Bílou sobotu končí přípravné období a období půstu. Hlavní oslavy Velikonoc připadají na noční liturgii. Oslava vzkříšení začíná již v předvečer příslušného svátku, tedy večer na Bílou sobotu nebo v noci. Noc ze soboty na neděli je označována jako Velká noc, neboť v noci ze soboty na neděli došlo ke vzkříšení Ježíše Krista. Liturgie začíná svěcením ohně a svíce, které jsou symbolem zmrtvýchvstalého Krista.²⁷⁾

Na Boží hod velikonoční nebo také Velikonoční neděli se věřící radují z Kristova vzkříšení. Mše tohoto dne má slavností charakter, zpívá se zpět Aleluja a žehnají se velikonoční pokrmy.

Kristovo zmrtvýchvstání je základní a nejdůležitější událostí v životě každého křesťana, a proto je jeho oslava nejvýznamnějším svátkem v životě církve.

Velikonoční pondělí

Velikonoční pondělí a tradice s ním spojené, jako například koledování a pomlázka, patří spíše k lidovým zvykům a tradicím. Pro věřící není Velikonoční pondělí tolik významné. V tento den křesťané prožívají radost z vykoupení a z Kristova zmrtvýchvstání. Římskokatoličtí věřící spatřují vrchol Velikonoc v noční vigilii, která se uskutečňuje večer na Bílou sobotu.

Na otázku, jak prožívá Velikonoce, nám respondent z římskokatolické církve odpověděl následovně: „Velikonoce už dnes beru jako volno a na koledu už nechodím. U nás ve městě jsme chodili s pomlázkou a u babičky na vesnici, jak s pomlázkou, tak jsme i holky polévali vodou. Na velikonoční neděli se chodí do kostela, kde kněz posvětí jídlo, které je potom na oběd. Spíše stojím před kostelem, jelikož je tam tolik lidí, že se do kostela všichni nevejdeme.“

Slavení Velikonoc v řeckokatolické církvi

Součástí řeckokatolických Velikonoc je postní období, které slouží k přípravě na Velikonoce a začíná 40 dnů před Velikonocemi. Přípravné období Velikonoc je ukončeno obřady Velkého týdne. Ve středu a pátek se drží půst od všeho jídla obdobně jako je to v římskokatolické církvi a slaví se liturgie předem posvěcených Darů. Tato liturgie je zvláštní velkopostní bohoslužba, při které se věřícím předkládají k uctění a přijímání svaté Dary Těla a Krve Kristových. Podle 49. pravidla laodicejského sněmu není přijato sloužit ve všední dny velkopostních týdnů plnou liturgii s proměňováním chleba a vína, neboť slavnost této liturgie by narušovala postní ráz a kajícnost tohoto období. Aby věřící nebyli připraveni o duchovní posilu v podobě svatého přijímání v průběhu ostatních dnů Velkého půstu bylo ustanoveno konat liturgii předem posvěcených Darů. Liturgie předem posvěcených Darů se v současnosti koná jedině ve všední dny Velkého půstu, a to ve středu a v pátek, a pak první tři dny strastného týdne. ²⁸⁾

Po Květné neděli začíná poslední týden Velikonoc označovaný jako strastný týden, kdy jsou speciální mše, neprobíhá přijímání a nezvoní zvony.

Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek se koná bohoslužba připomínající strasti a utrpení Ježíše Krista, je obdobou římskokatolické ranní bohoslužby Velkého pátku. Při bohoslužbě se čtou tzv. strasti ve 12ti úryvcích z evangelií. Po přečtení každého z nich se uhasí jedna z 12 zažehnutých svící až je kostel ponořen do tmy. ²⁹⁾

Velký pátek

Velký pátek je dnem umučení Ježíše Krista. Věřící se shromažďují na večerní bohoslužbě, jejíž součástí je zvláštní obřad vynášení pláštěnice. Pláštěnice je liturgické roucho, která znázorňuje Ježíšovo mrtvé tělo. Kněz vynáší pláštěnici z presbytáře a obchází s ní celý chrám. Poté ji klade na předem připravené místo, které symbolizuje Boží hrob. Během toho, co je pláštěnice vystavena uprostřed chrámu, přistupují k ní věřící, aby zemřelého Pána uloženého do hrobu uctili svatým políbením. ³⁰⁾

Bílá sobota a Boží hod velikonoční

Bílá sobota je dnem, kdy věřící očekávají vzkříšení Ježíše Krista. Navečer se koná liturgie sv. Basila, spojená s večerňou (večerní modlitba církve). Tato bohoslužba již přináší předzvěst radostných událostí příštích dnů. Během ní se kněz, který je zpočátku oděn do černého roucha, převléká do bílého. O půlnoci nebo navečer se koná obřad Vzkříšení. Plaščenice se odnáší od Božího hrobu zpět na oltář, kde zůstává po celou velikonoční dobu. ³¹⁾

Velikonoční neděle je největším svátkem v průběhu církevního roku. Na velikonoční neděli probíhá v 5 ráno modlitba spočívající v tom, že se chodí okolo kostela a tzv. se rozvazují zvony. Náš respondent číslo dvě k tomu dodal: „Jako ministrant jsme vždy na velikonoční neděli šli ráno v 5 ke kostelu a chodili jsme okolo kostela a tzv. jsme rozvazovali zvony, jelikož poslední týden je tzv. strastný a to se nezvoní. Během tohohle strastného týdne jsou speciální mše než klasické, například není vůbec přijímání. Po mši je společný oběd, kde je vždy hrozně moc jídla.“ Okolo 10 dopoledne se pak koná klasická mše, kde se čte evangelium v několika jazycích na znamení toho, že radostná zvěst se rozšířila ke všem lidem na celém světě a světí se jídlo, které si lidé přinesou v košíku. Takto posvěcené jídlo je pak součástí společného rodinného obědu. ³²⁾

Velikonoční pondělí

Ani v řeckokatolické církvi není Velikonoční pondělí důležitým svátkem. Rozdíl je zde spatřován převážně v lidových tradicích. Na Slovensku se například děvčata nemrskají pomlázkou, ale jsou polévány vodou, což nám potvrdil i náš respondent: „Na Velikonoční pondělí chodíme na koledu. Polejváme holky vodou a nebo se ještě holky postříkají voňavkami.“

Odlišnosti mezi slavením Velikonoc v římskokatolické církvi a v řeckokatolické církvi lze spatřovat převážně v obřadových zvláštnostech při mši svaté a v přísnějším pojetí půstu. Podle slov našich respondentů z řeckokatolické církve jsou Velikonoce mezi řeckokatolíky na Slovensku slaveny stejně jako je to u římskokatolíků.

Nejznámějším křesťanským symbolem je kříž, který je připomínkou Kristovy smrti na kříži. Symbolem a hlavním poznávacím znamením řeckokatolické církve je bezesporu kříž, který je charakteristický tím, že má na svislé ose tři rovná ramena. Na rozdíl od kříže, který používají římskokatolíci, má o dvě ramena více (viz obrázek).

Místem pro shromáždění věřících je v římskokatolické církvi převážně kostel či katedrála. Tento prostor je výhradně určen ke konání bohoslužeb, mimo to slouží věřícím k modlitbám a rozjímání o Božím slově. Mezi hlavní a nejdůležitější části interiéru římskokatolického kostela patří křížová cesta, obětní stůl, svatostánek, zpovědnice, varhany, kostelní lavice, křtitelnice, kazatelna a oltář obdélníkového tvaru. Oltář je důležitým místem, neboť se na něm při slavení eucharistie zpřítomňuje Ježíšova oběť.

Na Slovensku se kromě kamenných církevních staveb lze setkat s dřevěnými chrámy, které patří mezi typickou církevní architekturu řeckokatolické církve. Většina těchto dřevěných chrámů byla postavena na východním Slovensku v místech, kde bydleli katolíci východního obřadu. Dnes je nejvíce těchto staveb hlavně na severu východního Slovenska a některé z nich jsou dokonce národními kulturními památkami.

Naši respondenti se shodli na tom, že tyto dřevěné kostely lze najít převážně u polských a ukrajinských hranic, jinak chodí řeckokatoličtí věřící do kamenných kostelů.

³³⁾

Interiér řeckokatolického kostela je odlišný hned na první pohled, a to proto, že se zde nachází ikonostas někdy označován také jako zlatá stěna. Ikonostas se skládá z několika řad ikon zobrazujících biblické výjevy a slouží k oddělení svatyně od lodě chrámu. Kromě ikonostasu je interiér charakteristický také větším počtem ikon a oltářem, který je ve tvaru čtverce, což dokládá také výpověď respondentky číslo jedna: “V kostele je svatyně neboli oltář oddělená od lodě ikonostasem. Lodi se říká místu, kde sedí lidi. Oltář je čtvercový, a to z důvodu toho, že uprostřed leží tělo Kristovo a čtverec symbolizuje, že z každé světové strany má ke Kristu člověk stejně blízko.“

³⁴⁾

Ikonostasy mohou být různě velké, s odlišným pořadím některých řad či s větším počtem pater. Většinou je obvyklý ikonostas s pěti řadami.

V první řadě, nazývané též místní, se nachází troje dveře. Uprostřed jsou dveře královské, které slouží pouze kněžím, kteří jimi prochází v rámci různých liturgických úkonů. Královské dveře obsahují vyobrazení Zvěstování Bohorodičky a v dolní části ikony evangelistů. Nad nimi je vyobrazena ikona Poslední večeře. V první řadě ikonostasu se dále nachází ikona Spasitele, ikona Bohorodičky a chrámová ikona, tj. ikona svátku či světce, kterému je chrám zasvěcen. Dvoje zbývající dveře jsou označovány jako diakonské, které jsou umístněny na bocích ikonostasu - vlevo (z pohledu diváka, stojícího před ikonostasem) jsou dveře severní a vpravo jižní. ³⁵⁾

Druhá řada se nazývá deésní, v jejímž středu se nachází ikona Spasitele. Vpravo a vlevo se nacházejí ikony ke Kristu přicházejících a k němu se modlících: zleva ikona Bohorodičky, zprava ikona Jana Křtitele, dále ikony archandělů Michaela (zleva) a Gabriela (zprava), ikony apoštolů Petra a Pavla a za nimi další světci, kteří jsou natočeni k Spasiteli v prosebném gestu (viz obrázek). ³⁶⁾

U některých ikonostasů je tato druhá deésní řada nahrazena sváteční řadou.

Třetí řadu obsahuje vyobrazení dvanácti svátků spojených s Kristem. Sváteční řada zpravidla obsahuje ikony Ukřižování a Vzkříšení Krista, někdy i ikony Utrpení Páně, Poslední večeře a Zesnutí Bohorodičky. ³⁷⁾

Čtvrtá řada obsahuje vyobrazení ikon starozákonních proroků se svitky a jejich atributy. Uprostřed řady bývá obvykle ikona Bohorodičky s dítětem a po stranách starozákonní proroci.Prorocká řada zobrazuje proroctví o příchodu Spasitele.³⁸⁾

Pátá řada zobrazuje ikony praotců, starozákonních svatých, včetně ikon Adama, Evy a Ábela. Vrchol ikonostasu je zakončen křížem nebo ikonou Ukřižování (rovněž ve tvaru kříže). ³⁹⁾

V této kapitole se zaměříme na rozdíl mezi liturgickým oděvem u řeckokatolického a římskokatolického kněze na Slovensku. Osobu kněze jsme si vybraly z důvodu toho, že s ním věřící přichází nejčastěji do styku.

Řeckokatolický kněz

Podle slov našeho respondenta číslo dvě nosí řeckokatolický kněz následující části oděvu: stichar, epitrachil, pás, nárukávníky a kříž. Stichar si lze představit jako dlouhou košili sahající po kotníky s širokými rukávy. Kněžský stichar je z prosté látky, bílé či světlé barvy, aby symbolizoval čistotu. ⁴⁰⁾ Pás přepásává stichar a epitrachil a symbolizuje připravenost ke službě. Epitrachil tvoří cca 15 cm široký pruh látky, který je vložen na šíji a splývá oběma konci dopředu, kde je spojen knoflíky. Na epitrachilu se obvykle nachází sedm křížů. Jedná se o odznak kněžské moci a kněz bez něj nesmí konat žádné obřady. ⁴¹⁾ Na obrázku níže je vidět kněze v bílém sticharu, dále pak zlatě zdobený epitrachil a pás.

⁴²⁾

Nárukávníky jsou v podstatě manžety, které stahují konce rukávů kleriky. Barva a materiál nárukávníku je totožný s barvou a materiálem jaký má stichar. Každý nárukávník je ozdoben křížem. ⁴³⁾

⁴⁴⁾

Kněží dále nosí náprsní kříž (pektorál), který je proveden ve třech variantách. Stříbrný tříbřevnový kříž dostává kněz při svěcení, jednobřevnový kříž dostává kněz vyznamenáním za oddanou službu církvi a třetí kříž je kříž zdobený kameny, jehož právo nošení je spojeno s vysokým vyznamenáním. ⁴⁵⁾

Barvy liturgického oděvu jsou dány liturgickým obdobím. U byzantského ritu se užívají následující barvy liturgického oděvu:

zlatá - zlatá barva se užívá tehdy pokud není použita jiná předepsaná barva

světle modrá - užívá se při mariánských svátcích a na svátky svatých archandělů

tmavě červená nebo purpurová - užívána při sobotách a nedělích během Velkého půstu

červená - užívá se na Zelený čtvrtek, svátky svatých mučedníků, při postním období a je možné ji užít také v době velikonoční a vánoční

zelená - užívá se na Květnou neděli, Letnice a svátky světců, kteří nezemřeli mučednickou smrtí

černá - užívá se ve všední dny během Velkého postu a ve všední dny Svatého týdne (kromě Zeleného čtvrtku)

bílá - užívá se na svátky Páně a o velikonočním a vánočním období ⁴⁶⁾

Římskokatolický kněz

Typický bohoslužebný oděv římskokatolického kněze tvoří ornát a štóla. Součástí oděvu kněze je také dlouhé bílé roucho, kterému se v západní církvi říká alba a ve východní sticharion. Alba tvoří spodní část liturgického oděvu. Svrchní část oděvu tvoří ornát, tedy roucho oválného tvaru, které se obléká přes hlavu.⁴⁷⁾ Barva oděvu se mění dle liturgického období. U římskokatolické církve se užívají následující barvy liturgického oděvu:

bílá - tato barva symbolizuje radost a slávu, užívá se o Vánocích, Velikonocích, svátcích Páně, Panny Marie, andělů a na svátky svatých kromě mučedníků

červená - červená je barvou ohně a liturgický oděv červené barvy se užívá na Květnou neděli, Velký pátek, o svátcích mučedníků a při bohoslužbách ke cti Ducha Svatého

zelená - zelená barva liturgického roucha se užívá o nedělích a všedních dnech liturgického mezidobí

fialová - fialová barva oděvu se užívá v době adventní a postní

růžová - růžová barva se užívá zřídka, a to jen dva dny v roce - 3. neděli adventní a 4. neděli postní

Kromě těchto barev se užívá také barva zlatá, která je barvou slavnostní a používá se při velkých svátcích církve jako náhrada za barvu bílou. ⁴⁸⁾

Cílem naší práce bylo zjistit, jak a čím se liší život řeckokatolických věřících na Slovensku od většinové římskokatolické populace. Obě tyto víry mají společné pojetí Boha a mnoha dalších společných prvků, ale přesto lze mezi nimi najít určité rozdíly. Hlavní odlišnosti mezi církvemi spatřujeme v obřadové zvláštnosti a ve způsobu slavení liturgie, které pramení z užívání byzantského rytu.

Řeckokatolická liturgie je více zaměřena na duchovní procítění a usiluje více o celkové zapojení jedince, a to včetně jeho smyslů. Typické jsou také dlouhé obřady a zpěvy věřících bez hudebního doprovodu. Cílem bohoslužeb je duchovní procítění a zkušenost setkání s Bohem, který se prostřednictvím liturgických úkonů zpřítomňuje.

Životní události, v tomto případě svatby a pohřby u řeckokatolíků a římskokatolíků, mají podle námi oslovených respondentů v podstatě stejný průběh. Řeckokatolická i římskokatolická církev povoluje svatby, jestliže alespoň jeden z budoucích manželů je pokřtěn. U obou si lze také zvolit, zda součástí svatby bude i mše svatá. Rozdíl spatřujeme v tom, že řeckokatolický kněz se smí před samotným vysvěcením oženit a mít děti. Což u římskokatolické církve nelze, jelikož kněz by podle všeho mohl být rozptylován rodinou a nemusel by se již plně věnovat svému lidu. Co se týká samotných pohřbů respondenti neuvedli žádné rozdíly v rituálech pohřbívání nebožtíků. Obě zmiňované církve nerozdělují hřbitovy striktně na řeckokatolické nebo římskokatolické, je to čistě na pozůstalých na jaký hřbitov a kde se rozhodnou své milované pochovat.

Slavení svátků je u obou církví stejné, jedinou odlišností jsou obřadové zvláštnosti a liturgické úkony. Na Velký pátek je například součástí liturgie obřad vynášení pláštěnice a na Velikonoční neděli se uskutečňuje tzv. rozvazování zvonů.

V otázce životních hodnot nejsou viditelně velké rozdíly. I přesto, že našimi respondenty byli lidé různých věkových kategorií (dva mladí a jedna starší paní), jejich odpovědi byly podobné. Důležitými hodnotami jsou pro ně dobro a rodina. Překvapila nás, ale odpověď našeho řeckokatolického respondenta, který uvedl, že by chtěl ve víře vychovávat své děti. Tento respondent má již odmalička silný vztah k víře a dříve dokonce pomáhal i jako ministrant. Z jeho výpovědí bylo zřejmé, že i přesto, že už jako ministrant v kostele nepůsobí, tak je jeho vztah k víře je nadále silný.

Obecně známým faktem je, že řeckokatolické kostely mohou být i dřevěné. Oslovení respondenti se názorově shodli, že nejvíce dřevěných kostelů se nachází u hranic s Polskem a Ukrajinou. Pokud, ale v nějaké vesnici či městě dřevěný kostel není, věřící chodí na bohoslužby, modlitby a rozjímání o Božím slově do klasického kamenného kostela, který není brán za méněcenný oproti dřevěnému. Odlišný je také interiér řeckokatolického kostela, jehož hlavním prvkem je ikonostas neboli zlatá stěna. Ikonostas má nejčastěji pět řad, ale může mít i méně. V každé řadě se nachází ikony se svatými, ale i proroky, archanděly, Evou a Adamem nebo i různé znázorněné posvátné události například Poslední večeře Páně. Oltář v řeckokatolickém kostele je pak postaven do čtverce, aby Kristus měl ke každému smrtelníkovi stejně blízko, což v římskokatolické církvi není. Rozdílné jsou také kříže, na rozdíl od jednoduchého římskokatolického kříže, jehož zobrazení je obecně známo i mezi nevěřícími, má ten řeckokatolický o dvě vodorovná ramena navíc.

Oblečení řeckokatolických kněží je již na první pohled rozdílné (viz obrázky nahoře), jejich oděv tvoří bílý nebo světlý stichar (dlouhá košile s rukávy) a epitrachil, kdežto římskokatolický kněz má zpravidla oblečen tzv. ornát. U obou církví je barva oděvu závislá na liturgickém období. Řeckokatolická církev kromě bílé, zlaté, zelené a červené užívá i jiné barvy liturgického mezidobí, kterými jsou světle modrá, tmavě červená a černá.

BRAUNER, Jiří. Mše svatá. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2012

CHRISTOPHER PARTRIDGE, VEIKKO ANTTONEN ET AL. a MARTIN RITTER. Lexikon světových náboženství. Praha: Slovart, 2006. ISBN 978-807-2097-968

CUNNINGHAM, Lawrence. Úvod do katolictví. Praha: Volvox Globator, 2013. Diagramma. ISBN 978-80-7207-885-1.

LOCHMAN, Jan Milič. O smyslu křesťanských svátků: meditace o vánocích, velikonocích a letnicích. Praha: Vyšehrad, 1997. Dialog (Vyšehrad). ISBN 80-702-1207-1.

ŠOLTÉSZ, Štěpán. Dějiny křesťanské církve. 4. vyd. Praha: Kalich, 1990. ISBN 80-701-7204-5

ŽÁČEK, Jan. Posvátná místa pražská. Praha: Baronet, 2008. ISBN 978-80-7384-039-6

YOUCAT: česky : katechismus katolické církve pro mladé.Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011. Teologie (Vyšehrad). ISBN 978-80-7195-495-8

25. prosinec - Boží hod vánoční. [online] Atlas Česka [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: http://www.atlasceska.cz/ceska-republika/cr/svatky/25-prosinec-bozi-hod/

Bohoslužebné oblečení [online]. Evangelická liturgická iniciativa [cit. 2017-01-03]. Dostupné z: http://www.coena.cz/liturgika/odev/bohosluzebne-obleceni/

Církevní sňatek v ČR [online] Vezmemese.cz [cit. 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.vezmemese.cz/cirkevni-snatek-cr/

Dřevěný řeckokatolický kostel sv. Michala Archanděla v Inovcích [online].Treking, 2011 [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: http://www.treking.cz/regiony/inovce-dreveny-kostel.htm?full_discussion=true

Ikonostas [online].Rodon.cz [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: http://www.rodon.cz/ikony/Ikonomalba-uvod-do-problematiky-/Ikonostas--1651

K dějinám a službě liturgie předem posvěcených Darů [online]. Orthodoxia.cz [cit. 2016-12-23]. Dostupné z: http://www.orthodoxia.cz/liturg/gregorian.htm

Katedrálny chrám Povýšenia vznešeného a životodarného kríža [online] Gréckokatolícka farnosť Bratislava. [cit. 2016-12-15]. Dostupné z: http://www.grkat.nfo.sk/Bratislava/

Katolická církev láká pomocí „píár“ nové kněze i ovečky [online].Týden.cz, 2016 [cit. 2016-10-17]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/obrazek/201207/500fff045e48a/crop-230081-krizprofimedia-0113904360.jpg/

KRUPICA, Martin Marek. Liturgická oblečení pravoslavných duchovních [online]. Rozhlas.cz [cit. 2016-12-18]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/pravoslavi/_zprava/572348

Liturgická barva [online]. Wikipedia.org [cit. 2017-01-03]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Liturgick%C3%A1_barva

LUŠTINEC, Vít. Slovensko zná finální výsledky sčítání lidu z roku 2011, ubylo téměř 370 000 katolíků [online]. Christnet.cz2012 [cit. 2016-11-11]. Dostupné z: http://www.christnet.cz/clanky/4797/slovensko_zna_finalni_vysledky_scitani_lidu_z_roku_2011_ubylo_temer_370_000_katoliku.url

Máme se na Štědrý den postit? [online].Víra.cz [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: http://www.vira.cz/otazky/Mame-se-na-Stedry-den-postit.html

Obrad a spiritualita. [online]. Gréckokatolícka cirkev na Slovensku, 2011 [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: http://www.grkat.nfo.sk/Texty/uvod_3.html

Otázky a odpovědi: Uzavření sňatku v kostele [online] Katolik.cz, 2002 [cit. 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=516

Pohřební liturgie krok za krokem [online]. Liturgie.cz [cit. 2016-11-28]. Dostupné z: http://www.liturgie.cz/pohreb/pohrebni-liturgie-krok-za-krokem/

Poučení o pravoslavné církvi [online].Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku. [cit. 2016-11-21]. Dostupné z: http://www.pravoslavnacirkev.info/nase-cirkev/historie/506-pouceni-o-pravoslavne-cirkvi

Schematizmus [online]. Gréckokatolícke arcibiskupstvo Prešov [cit. 2016-11-11]. Dostupné z: http://www.grkatpo.sk/?schematizmus

ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy [online].Český rozhlas, 2009 [cit. 2016-12-16]. Dostupné z: http://www.radio.cz/cz/rubrika/special/v-predvanocnim-case-u-nas-chodily-i-hrozive-a-tajemne-adventni-postavy

Úvaha nad církevní historií i současností [online] Křesťanská orthodoxie: Pravoslavné křesťanství východní [cit. 2016-11-11]. Dostupné z: http://www.orthodoxia.cz/unie_96.htm

Vánoce řeckých katolíků [online] Proglas.cz, 2012 [cit. 2016-12-18]. Dostupné z: http://www.proglas.cz/program/detail-poradu/?date=2011-12-23%2016%3A00%3A00

Velikonoce [online] Farnost Kameničky [cit. 2016-12-12]. Dostupné z: http://kfarnost.cz/text/velikonoce.html

Velikonoce řeckých katolíků online]. Proglas.cz, 2012 [cit. 2016-12-18]. Dostupné z: http://www.proglas.cz/program/detail-poradu/?date=2012-04-13%2016%3A00%3A00



Počet shlédnutí: 161