Baptista v České republice

Lucie Dolejšová, Lucie Špeldová, Lucie Houžvičková, Tomáš Čebiš. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017
http://www.hks.re/wiki/zs2017:jsem_baptista_v_cr

Podle počtu věřících je křesťanství nejrozšířenějším náboženstvím na světě, které čítá necelé 2,5 miliardy věřících ve více než 45 000 společenstvích. Křesťanství je rozděleno do tří hlavních směru katolictví, pravoslaví a protestantismus. Tyto tři směry se vyvíjely společně až do poloviny 11. století, kdy dochází k rozdělení na katolictví a pravoslaví a na počátku 16. století poté ještě na protestantismus. Baptisté se řadí k protestantským církvím, jediným zdrojem víry je pro ně Bible a za nejvyšší autoritu považují Ježíše Krista. Baptisté odmítají křest malých děti a kladou důraz na křest v dospělosti, který probíhá na základě vlastního vyznání víry. Od toho je také odvozen název církve, baptizein znamená v řečtině křtít. I přesto, že v roce 1919 se na území Československa nacházelo téměř 25 baptistických sborů je povědomí o baptistické církvi v České republice malé a proto má práce za úkol přiblížit veřejnosti život těchto lidí. Zkoumá, jak se baptisté dostali ke své víře a jak víra ovlivňuje jejich život. V neposlední řadě se zaměřuje na pozitiva a negativa, která respondentům přináší.¹⁾

Cílem práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak ovlivňuje víra každodenní život Baptistů v ČR?

Výzkumné podotázky:

• Jak se dotazovaní dostali ke své víře?
• Jak a do jaké míry ovlivňuje víra každodenní život?
• Jaký přínos má víra pro dotazované?
• Jaká negativa přináší víra respondentům?

Pro zpracování naší semestrální práce jsme zvolili metodu kvantitativní a metodu kvalitativní. Kvantitativní metoda sběru dat se vyznačuje vysokou standardizací, která popisuje shromážděná data pomocí čísel. Analýza je zpracovávána pomocí nejrůznějších statistických metod. Pro kvantitativní metodu je typické velké množství respondentů, aby se výsledky daly generalizovat a byly dostatečně reprezentativní. Nejtypičtější techniky sběru dat jsou dotazník a standardizovaný rozhovor. Výhodou uvedené metody je, že máme k dispozici velké množství respondentů a menší časová náročnost při sběru dat. Nevýhodou kvantitativní metody je, že zkoumaný předmět výzkumu vyjde spíše obecně, nežli více do hloubky daného tématu.

Druhá část práce je založena na kvalitativní metodě formou polostandardizovaných dotazníků. Uvedená metoda byla provedena formou sněhové koule. To znamená, že prostřednictvím jedné hlavní osoby byli zkontaktováni další respondenti, kteří mohli odpovídat na veškeré otázky svými slovy a nebyli nijak omezováni. Kvalitativní metoda se vyznačuje menším počtem respondentů, u kterých jsou ale provázeny detailnější motivy jejich chování a způsob interpretace světa. Hledá odpověď na otázky jak a proč. Tento postup se na rozdíl do kvantitativního přístupu nedrží striktně předem vypracovaných struktur otázek, ale klade větší důraz na skutečné poznání respondenta. Výhodou této metody je komplexnější zjištění motivů chování a jednání respondentů a nevýhodou je časová náročnost a omezené množství respondentů. Získané výsledky následně nemůžeme generalizovat na celou populaci.

Tato práce využívá z kvantitativní metody především sekundární výzkum již zpracovaných dat z databází ČSÚ, konkrétně SLDB za roky 1991, 2001 a 2011. Dále námi získané informace pocházejí z nastudování odborné literatury. Vlastní práce vychází z polostandardizovaných dotazníků, při čemž všem respondentům byla pokládána stejná skupina otázek.

Respondenti:

• Mykola – 22 let
• Larysa – 23 let
• Benjamin – 26 let
• Lilit – 37 let

Respondenti pocházejí z Ukrajiny až na Lilit, která se narodila v Arménii. Všichni dotazovaní již určitou dobu pobývají v České republice. Mykola žije v Čechách osmým rokem a přijel sem společně se svými rodiči ve svých 14ti letech. Rodiče přijeli do České republiky s přáním lepší práce i životních podmínek. Mykola je nyní zaměstnaný jako letecký mechanik na letišti Václava Havla. Larysa to má podobně, přijela sem s rodiči, kteří do České republiky přijeli za prací. V Čechách žije již 20 let, což je téměř od narození a stále je studentkou. Benjamin v České republice bydlí 26 let a ve svých 13 letech sem přijel společně s rodiči za lepšími finančními podmínkami. Žije zde 14 let a jeho profesí je oční optik. Posledním respondentem je Lilit, která je v České republice 23 let a je zaměstnána jako ředitelka nejmenované společnosti. Podobně jako u ostatních respondentů, tak i Lilit se do České republiky přestěhovala společně s rodiči.

Autoři Pavel Vychopeň, Lydie Kucová a Jáchym Gondáš se ve své knize Baptistické zásady: jejich kořeny a okolnosti vzniku zaměřují na vznik baptismu, který vznikl na základech reformace, a to spolu s například luteránským, kalvínským, zwingliánským a anglikánským proudem. Kniha Baptistické zásady se zabývá zásadami baptistické církve, jejími kořeny a okolnosti vzniku. ²⁾

Baptismus se inspiroval všemožnými směry a osobnostmi, kteří byli předchůdci reformace jako: Valdenští a Petr Chelčický. Valdenští a Petr Chelčický vyžadovali intenzivní čtení Písma, odmítali papežství, kladli důraz na osobní a bezprostřední vztah mezi člověkem a Bohem. ³⁾

Historií Baptismu se zabývá V. Králíček ve svém článku Vznik a zásady baptistů. Za kolébku baptismu můžeme považovat Anglii a hlavně jméno Jana Smitha, který utekl v roce 1607 se svými přáteli z Anglie do Holandska kvůli útisku jeho osoby. V Holandsku se seznámil se svobodnějšími náboženskými směry jako s menonity a hugenoty. Na základě získaných poznatků a díky svému pozorování těchto hnutí založil v roce 1608 1. sbor křesťanský baptistický, který byl převážně složen z anglických uprchlíků a čítal 36 členů. Hnutí baptistů se rychle šířilo a v roce 1611 byl založen 2. sbor baptistů v Londýně. Jak se hnutí šířilo, tak v roce 1644 bylo sborů již 47. Do dnešního dne evidujeme kolem 10 milionů členů po celém světě. ⁴⁾

Tématem budování sboru, který je určen pro pastory a ostatní církevní vedoucí po celém světě se zabývá kniha Cílevědomá církev od Ricka Warrena. V knize se na různých modelových situacích seznámíme s budováním sboru určovaný Božími záměry, vytyčením správných cílů, sdílením je s druhými a naplňováním je v reálném životě a vedením lidí k zodpovědnosti. Kniha byla přeložena do více jak 25 jazyků a prodalo se přes milion výtisků, dále získala mnoho literárních ocenění. ⁵⁾

O baptistech na českém území se věnuje článek Vztah českých baptistů a státu od J. Bistranina z webových stránek Bratrské jednoty baptistů, kde jsou baptisté na českém území rozděleni do 4 období. 1. období je datováno do roku 1918, 2. období od roku 1918 do roku 1948, 3. období od roku 1948 do roku 1990 a 4. období od roku 1990 do roku 2000. ⁶⁾

Protestantismus je jeden ze tří hlavních směru křesťanství. Věřící, podle toho zda se jedná o katolicismus, protestantismus či pravoslaví, mají odlišné způsoby praktikování víry. Dále se také liší například způsoby uctívání a chval, církevní struktura nebo architektura.

Vznik protestantismu se datuje na začátek 16. století, kdy mladí kněží nebyli spokojeni s katolickou církvi a jejími praktikami a začali volat po změně - protestovat. Vyhrazovali se především vůči kněžskému celibátu, prodávání odpustků a zdůrazňovali víru na základě Bible. Martin Luther, byl jedním z prvních, kteří se takto začali vymezovat. Martin Luther také přeložil Bibli do němčiny a to byl počátek sledu událostí, které se začaly šířit až za hranice Německa, hlavně západně a severně od Německa. Církve, které na základě těchto protestů vznikly jsou například: luteránská, anglikánská, metodistická, adventistická či baptistická.

V polovině 17. století tak dochází zcela ke změně náboženské mapy: Turecko a S Afrika = islám;
Řecko, Krym, Balkán a Rusko = pravoslaví;
Portugalsko, Španělsko, Francie, Itálie = katolictví;
Německo, Nizozemsko a Skandinávie = protestanství.

⁷⁾ rozdělení křesťanství na počátku 17. století

Protestanté věří v Trojjediného Boha, tedy v Otce Stvořitele, Syna Spasitele a Svatého Ducha, který vede věřící v jejich každodenním životě.
Věří také v následování učení Ježíše Krista, šíření jeho učení a v lásku k bližnímu svému. K ostatním lidem se chovají stejně jako ke svým blízkým, mile a s respektem.
Bible učí křesťany o tom, jaký je Bůh a jak by se měli chovat a jednat. Co se týče svátostí, protestantské církve uznávají pouze dvě a to křest a Večeři Páně. Protestanté nevykonávají žádné poutě a nedělní bohoslužby vedou pastoři. ⁸⁾

Baptistická církev, jak již bylo zmíněno, vznikla díky reformaci (církev se navrací k apoštolskému vzoru církve) a je přímo spojená s událostmi, které probíhaly v Anglii během 16. a 17. století. Lidé zde začali volat po změně z důvodu korupce a odklonění církve od Bible. Dále byla Bible také přeložena do angličtiny, takže i „obyčejní“ lidé ji mohli číst a v neposlední řadě zde byla touha po participaci na „církevním životě“. Šlo o navrácení biblického učení a praktik a také o existenci církve nezávisle na státu. Hlavní představitelé byli John Smyth, který působil v Nizozemí a jeho spolupracovník Thomas Helwys, který se vrátil do vlasti a založil baptistický sbor v Londýně a další baptistické sbory se začaly zakládat na území celého Spojeného Království. Dále také v Novém Světě, kde je baptistická církev spojená s občanskou válkou, zrušením otroctví a M. L. Kingem.

Členové baptistických sborů věří, že každý sbor je samostatnou jednotkou a každý z nich má právo se vyjádřit k církevním záležitostem. Sbory jsou na sobě zcela nezávislé a každý z nich má svou vlastní správu.

Baptisté věří, že každý je sám zodpovědný za svůj život i v to, že každý musí své rozhodnutí v otázce víry učinit sám a zcela dobrovolně a na základě dobrovolného vyznání víry je pokřtěn.

Bible je nejvyšší autoritou baptistů a Ježíš Kristus Pánem církve. Věří, že Duch Svatý je provází a vede k porozumění Bible a také je průvodcem jejich životy. Jak již bylo zmíněno výše, věří v jediného Boha, který má podobu Otce, Syna a Ducha Svatého.

Člověk dosáhne spasením v případě vyznáních svých hříchů a přijmutím pána Ježíše za svého Spasitele. Na znamení toho dochází ke křtu. Při křtu se musí dodržovat určitá pravidla: pokřtěn může být jen ten, který byl spasený, dotyčný je při křtu celý ponořen do vody a jen ti, kteří byli takto pokřtěni se mohou stát členy církve.

Nový člen sboru se automaticky stává členem misijního hnutí. Misijní hnutí šíři evangelium ostatním lidem a to i za hranice vlastních států.

Členem sboru se můžou stát lidé, kteří prošli znovuzrozením a svou víru vyznali před daným sborem. Přijmutím je pro ně závazek toho, že budou žít a jednat podle Božího slova. ⁹⁾

První český baptistický sbor vznikl v Budapešti v období Rakouska-Uherska. V roce 1861 došlo k zrovnoprávnění několika protestantských církví a byly státem uznávané stejně jako římsko-katolická církev, baptistická církev však nikoliv (na území Čech a Moravy nebyla, protože zde platily rakouské zákony, na Slovensku byla, protože tam platily zákony uherské) a tak se potýkala s diskriminací a nulovým respektem (docházelo i k extrémním případům jako: zavírání členů církve, křest nepokřtěných dětí a četnický dozor nad bohoslužbami). Změna přišla až na samém konci 19. století, kdy došlo k sjednocení českých a slovenských sborů a bylo ustanoveno její vedení a také oblasti působení. I přes vznik Československé republiky v roce 1918 se církev stále potýkala s administrativními a právními problémy (stále platily rakousko-uherské zákony, kdy tedy ty české stále nebyly uznávané). Zůstávala zde nevyřešená otázka v oblasti postavení církve (v matrikách byli lidé vedeni jako bez vyznání či jejich církevní majetek podléhal dani - ten státem uznaných církví nikoliv). I přes velkou snahu v období první republiky tuto otázku vyřešit, nepovedlo se to a to ani v období Protektorátu. Zlepšení nepřišlo ani za vlády komunistické strany, kdy došlo k omezení svobody vyznání i faktické redukci počtů církví a jmenování duchovních a činnost církví byla pod naprostým dohledem státu. Bratrská jednota baptistů se na rozdíl od jiných sborů (adventisté) pořídila a její činnost tak nebyla pozastavena, ale i tak se nevyhnula zatýkání a věznění jejích kazatelů. V období „normalizace“ církve vyslovují přání odloučení církve od státu a i toto přání zůstalo nenaplněné a změna přichází až po pádu komunistického režimu. V platnost vychází nová ústava, zákony, Listina základních práv a svobod, jejichž obsah není jen papírový, ale skutečny. Dochází tedy k náboženské svobodě v pravém slova smyslu. Zákon č. 308/1991 Sb. stanovil, že církve a stejně tak náboženské organizace (sdružení osob stejné víry s vlastní organizační strukturou, předpisy a obřady) spravují svůj majetek nezávisle na státě a osobám, které vykonávají duchovní činnost se dostalo mnohých svobod též. Církve a náboženské spolky byly pouze ty, které byly státem zaregistrované. Bratsrká církev baptistů tak učinila k 1. září roku 1991. Bratrská jednota baptistu je zcela nezávislá na státě a vyměřenou finanční podporu státu odmítla. ¹⁰⁾

Jak již bylo zmíněno v úvodu práce, v roce 1919 se na území Československa nacházelo zhruba 25 sborů Bratrské jednoty baptistů, tehdy ještě pod názvem Bratrská jednota Chelčického. Úplně první český baptistický sbor byl však založen již v roce 1865. Dle statistik Českého statistického úřadu na základě SLDB bylo v roce 1991 v České republice více 4 523 734 věřících a z toho 2544 lidí se přihlásilo k Bratrské jednotě baptistů. V roce 2001 uvedlo 3 288 088 lidí, že jsou věřící a z toho 3 622 bylo baptistů. V roce 2011 se ve sčítání přihlásilo 2 168 952 věřících, což je o polovinu méně než při tom prvním a k Bratrské církvi baptistické se hlásilo 3 208 věřících. ¹¹⁾ počty baptistů v České republice dle SLDB z roku 1991, 2001 a 2011))

¹²⁾ počty baptistů v České republice dle SLDB z roku 1991, 2001 a 2011))

Dle Světové baptistické aliance se v roce 2016 se na území České republiky nacházelo 45 sborů Bratrské jednoty baptistů s 2 432 členy. Baptistické sbory lze najít po celém světě, co se týče Evropy, nejpočetnější sbory najdeme například ve Spojeném Království (120 452), na Ukrajině (114 886), nebo v Rumunsku (101 802), Německu (87 874), Rusku (76 070), Švédsku (63 384), Moldavsku (18 382), Bělorusku (13 884), Maďarsku (11 731), Nizozemsku (10 397) a Španělsku (10 651). ¹³⁾

¹⁴⁾ počty baptistů v Evropě za rok 2016 dle Světové baptistické aliance

Jak se dotazovaní dostali ke své víře?

K vyznání určité víry může člověk dojít různými způsoby, buď narozením, kdy osoba vyrůstá ve věřící rodině či rozhodnutím během života, například přes přátelé. Důvody mohou být různé a individuální. Co se týká našich respondentů, ti se narodili do věřících rodin, takže jsou věřícími v podstatě od narození. Jenže u baptistů neplatí být věřícím od narození. Lidé se musejí až v dospělosti sami rozhodnout, zda chtějí vyznávat baptismus. Všichni respondenti se pro baptistickou víru rozhodli až v dospělosti, kdy je vždy nutné podstoupit pokání a následně mohou být pokřtěni a stát se oficiálně věřícími. Každý z respondentů bere víru jako smysl života, která jim dává směr a pohled z jiné perspektivy, ví co a jak správně dělat a jak být v životě spokojení. Mykola, Benjamin i Larysa našli cestu k víře jednodušeji, avšak u Lilit byla cesta trochu zdlouhavější a kostrbatá, nakonec přece jen našla víru, kterou hledala. Všichni respondenti se rozhodli být věřícími přes své rodiče či přátelé.

Mykola: „Já sem se narodil v rodině baptistů, takže jsem věřící dá se říci od narození… No, žít ve věřící rodině, dodržovat všechny zvyky a tradice, je něco jiného než být opravdu skutečným věřícím. Být věřící, znamená to, když člověk ve zralém věku pochopí a uvědomí si, že bez Ježíše neexistuje smysl života.“

Larysa: „Ke své víře jsem se dostala přes své rodiče a komunitu věřících…Nemyslím si, že je možné být věřícím od narození. Každý si o tom rozhoduje sám. Ne všechny děti, které se narodí do křesťanských rodin, se rozhodnou pro víru.“ Dále Larysa popisuje své pocity již s vírou. „Po přechodu k víře začal mít můj život smysl. Začal jsem se více věnovat zlepšení svého charakteru a vztahy s ostatními lidmi. Mám řád o který se mohu opřít, to podle mě mnoho lidí postrádá. Mám Bibli ve které se píše pravda a já se na ni mohu spolehnout. Mohu se obrátit k Bohu, který má vše pod kontrolou v jakékoliv situaci. Pomáhá mi to se dívat na život z jiné perspektivy. Vidět rozdíl mezi jednodušší cestou a mezi tím, co má doopravdy cenu.“

Benjamin se dostal k víře přes své rodiče a kamarády. Již od narození slyšel o Bohu, o Ježíši, o životě a smrti a chodil pravidelně do kostela. Stále to však pro něho neznamenalo, že je věřící. Poté začal vyprávět: „Od svých 15 let jsem žil, tak jak jsem chtěl a rodiče jsem respektoval. Chodil jsem tam, kde jsem myslel, že mi bude nejlíp a zkoušel jsem vše, co tento svět nabízí. Po 5 letech jsem zjistil, že jsem nic nezískal, ba naopak jsem toho hodně ztratil. Když mi bylo 20 let, v Brně, v jednom baru, jsem potkal slečnu, která se mi snažila říct o Bohu a jeho lásce. Nakonec jsem pochopil, že Bůh mne našel i v takovém místě, kde jsem myslel, že o něm nikdy neuslyším. Důvod, proč jsem přišel k Bohu je ten, že jsem pochopil, jak moc Bůh lidi miluje.“ Dnes už Benjamin chápe víru úplně jinak, z jiného úhlu pohledu a znamená pro něj zcela něco jiného: „Víra pro mne znamená hodně. Víru bych definoval jako jedinou loď, která pluje v rozzuřeném moři. Život se mi otočil o 180 stupňů. Kamarádi, kteří mě měli rádi, najednou jsem pro ně cizí člověk, nežiji s nimi už ten zkažený život. Najednou jsem byl ten, který je na té lodi, a to díky Ježíši, který kvůli mně zemřel. Když jsem učinil pokání a pokřtil se, tak jsem se stal nejšťastnějším člověkem na této zemi. Našel jsem Pána, který svět stvořil a má úžasný plán pro ty, co k němu jdou.“

Lilit měla už jako dítě pocit, že Bůh existuje. Ale jak vyrostla, tak se její priority změnily a o Bohu přemýšlet přestala. Žila normální život s přáteli, kupovala si to, co chtěla a chodila na různé večírky. Jenže i tak vnitřně cítila, že touží po hlubším smyslu života, než je jíst, pít, pracovat a spát, cítila se prázdná. Nedávalo jí smysl, že by ji Bůh stvořil pouze k těmto činnostem. Po přestěhování do České republika začala Lilit chodit do Pravoslavného kostela, protože arménská církev (apoštolská) u nás nebyla. Po dvou letech docházení na bohoslužby, měla sice uspokojivý pocit, ale věděla, že je to stále málo. Promluva s Bohem pro ni byla jednostranná. Proto se rozhodla navštívit kostel přímo v Arménii, kde navštívila duchovního v Jerevanu. Jenže díky němu, se ještě více oddálila od víry. Duchovní byl taková materialista, že hned co se uviděli, nabídl jí drahý koňak a vyprávěl jí jen o svých palácích. „Přijela pro mě limuzína s řidičem a odvezla mě do jeho přepychového pracovního místa. Tam mě přijal s lahví velmi drahého koňaku a vyprávěl mi o svých bytech a rezidencích všude po světě. Po dlouhém povídání se mě zeptal, jaké mám na něho otázky. A díky tomuto pánovi jsem ztratila důvěru v křesťanství, měl být duchovní a on byl takový materialista. Řekla jsem, že na mé otázky mi těžko odpoví a poprosila jsem ho o odvoz domů.“ Lilit následně začala uvažovat o jiné víře. Zkusila Krišnu, kdy 9 měsíců nejedla maso, opakovala neznámé tantry v naději, že to očistí její mysl a že do budoucna bude komunikovat s Bohem, jenže otázky byly stále nezodpovězené. Jednoho dne byla pozvána od známého na bohoslužbu. Prostředí vypadalo úplně jinak než očekávala, na zdech žádné malby, kresby ani obrazy svatých. „Pak začal obyčejný pán kázání a najednou mi začal odpovídat na otázky, které jsem zadávala Bohu…Cítila jsem, že se něco děje, že by to byl způsob, jak se bavit s Bohem, přes Jeho Sváté slovo!“ Poté Lilit začala chodit na bohoslužby, kde jí Bůh odpovídal na odpovědi. „Bůh si získal moji důvěru, četla jsem Bibli, upřímně se modlila…Po pár měsících čtení Bible jsem zjistila, že žiju hříšný život, a že pokud chci být s Bohem, tak bych měla učinit pokání pro odpuštění hříchů a změnit život. A 23. 3. jsem učinila pokání a 6. 5. 2012 jsem byla pokřtěna. Do dnešního dne žiju šťastně, plnohodnotným životem a priority se mi změnily. Lépe znám Boha, ale stejně mě překvapí svou láskou a milostí.“

Jak a do jaké míry víra ovlivňuje dotazované v jejich každodenním životě?

Respondenti vnímají život s vírou odlišně, než život bez ní, ale v pozitivním slova smyslu. Cítí se být naplněni a šťastni. Každodenně se řídí biblí, tedy vědí, jak věci dělat správně, co potřebují a co naopak ke šťastnému životu nepotřebují. Když se vyskytne problém, snaží se respondenti pochopit, čemu je chce Bůh naučit. Snaží se denně pomáhat a dělat radost, jak své rodině a blízkým, tak i potřebným.

Mykola: „Změnilo se jen vnímání hříchů. To znamená, že když jsem dělal předtím nějakou špatnou věc, tedy hřích, tak jsem vždycky nějak utlumil v srdci ten hlas svědomí. Teď mi Bůh dává sílu, abych se vyhnul hříchům.“

Larysa: „Víra mě ovlivňuje v každodenním životě. Snažím se žít podle Bible každý den. Co znamená mlčet tam, kde bych jako člověk moc ráda řekla něco, co bych neměla. Všímat si potřeb ostatních lidí. Pomáhat jim a neočekávat nic zpět. Nejednat podle toho, jak se mi che, ale podle toho, jak chce Bůh. A to má nádherný dopad na vztahy. Také je úžasné, když se z Bible stane nejen kniha, ale živé slovo, které můžu aplikovat ve svém životě.“

Benjamin: „Každý den se modlím, čtu si Bibli, a to mi dává sílu žít tak, abych lidem neubližoval, a naopak jim dělal radost, a to i své rodině.“

Lilit: „Ať se děje cokoliv, jsem klidná. Vím, že Bůh řídí všechno a pokud mám třeba problémy v životě, tak nenadávám a nejsem nervózní, spíš se snažím pochopit, čemu mě Bůh chce naučit.„

Jaký přínos či jaká negativa Vám víra přináší?

Všichni respondenti se shodli, že jim víra pouze něco přináší. Rozhodně je v ničem neomezuje a ani jim nic nebere. Víra je obohacuje, ukazuje jakým směrem mají jít, aby byli spokojeni a plní radosti.

Mykola: „Mě osobně víra v ničem neomezuje, necítím se být omezený. Tohle říká Bible a já se jí řídím: Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit.“

Larysa: „Víra člověka omezuje jen v tom, co je pro něj špatné. Dává řád, hranice, ve kterých může být člověk šťastný. Člověk může chtít někoho zabít, nebo se vyspat s tím, s kým nemá, ale šťastným ho to neudělá. Ve svém životě rozhodně nevnímám víru jako něco, co by mě omezovalo. Vidím víru jako něco, co mě naopak obohacuje. Vidím to jako privilegii, kterou bych přála všem. Bůh je ten, který zůstává vždy stejný. Ten, který se nepřizpůsobuje dnešnímu světu, kde je vše novelizované, kdy cokoliv může být správné „ve vašem případě“. Kdy člověk může všechno, ale neví, co je pro něj dobré. Víra v Boha mi přináší klid, perspektivu. Díky ní vidím to, o co skutečně jde a co můžu vypustit.“

Benjamin: „Víra mě neomezuje… pokud je v tunelu Blanka rychlost 70\-km/h, tak se snažím tolik jet, protože vím, že dostanu jinak pokutu tzn. trest. Tak je to i v Bibli, pokud se člověk rozhodne neomezovat, tak jednou ve 170\-km/h nabourá. Víra nezakazuje a neomezuje, ale spíš dává člověku vědět, že pokud budeš chodit tam, kam by se nemělo a dělat to, co bys neměl, či pít co se nesmí, tak jednou člověk umře dřív než by měl. Víra mi přináší naději na věčný život a život s Bohem a i lehčí život zde v České republice.“

Lilit: „Neomezuje, naopak otevřela mi oči a chápu, co je důležité v životě a co není. S Bohem jsem moudřejší.“

Dále dotazovaní odpovídali na doplňující otázky, jaké mají zkušenosti s reakcemi okolí na jejich víru. Odpovědi respondentů se téměř shodují, lidé reagují třemi různými způsoby. Buď reagují s výsměchem, aniž by poznali, jaký je to pocit. Dále reagují neutrálně, tedy v ničem jim to nepřekáží, nebo pozitivně, že se chtějí dozvědět více o jejich víře.

Respondenti se pravidelně scházejí, především o nedělích na bohoslužbách. Někteří i častěji během týdne, protože ostatní z komunity jsou jejich přátelé. Jedná se o schůzky pěveckého sboru, rozbor Bible a jejích veršů či posezení v kavárně, parku nebo u někoho doma. Každý z Baptistů dbá na vřelé lidské vztahy i na neustále zdokonalování se v porozumění Bibli.

Co se týká výběru partnera, tak se všichni respondenti shodli, že by si přáli partnera stejné víry. Benjamin a Mykola jsou ženatí a mají manželky stejné víry. Benjamin má již dvě 2 děti a uvádí, že podle Bible, můžete svého partnera vybrat z jakékoliv země, ale aby byl s Ježíšem. Larysa je do budoucna pevně rozhodnutá v partnera stejné víry, odpovídá: „Je mnohem jednodušší být v manželství s někým, kdo má stejný pohled na život, a kdo má nad sebou stejnou autoritu Boha.“

Hlavní cíl práce byl zodpovědět na výzkumnou otázku: Jak ovlivňuje víra každodenní život Baptistů v České republice. Pro splnění hlavního cíle byly využity čtyři podotázky, které byly položeny respondentům z baptistické církve. Respondenti byli vybráni ve věku od 22 let do 37 let, tedy v relativně širokém věkovém rozpětí. Momentálně všichni žijí v České republice, ale pocházejí z jiných zemí, konkrétně jeden respondent je z Albánie a tři pocházejí z Ukrajiny. V České republice žijí již několik let a jsou zde velmi spokojení. Všichni respondenti ochotně odpověděli na všechny položené otázky a tím velmi zásadně přispěli k sepsání této práce.

Všichni respondenti se narodili ve věřících rodinách, ale k víře jako takové přešli až v určitém věku, protože být věřící znamená opravdu věřit, ne pouze dodržovat zvyky a pravidla. Díky víře začali žít skutečný život. Víra jim dává řád, hodnoty a především smysl života. Většinu času se setkávají s lidmi stejné víry a také si vybírají věřící partnery, protože žít s věřícím je mnohem snazší.

Podle odpovědí na otázky vyplývá, že život v České republice v souladu s vírou je bezproblémový. Někdy se také setkávají s negativními reakcemi, ale těch je většinou velmi málo. Většinou se lidé nezajímají o baptistickou víru a rozhodně tyto osoby nijak neodsuzují. Výjimečně se respondenti setkávají s tím, že by se o jejich víru někdo zajímal a chtěl se dozvědět co nejvíce. Mykola říká, že pokud se setkává s negativními reakcemi, je to bohužel od Čechů, to je mu velmi líto.

Pro shrnutí práce lze říci, že život baptistů a nevěřících Čechů se v ničem zásadním neliší. Lze vidět rozdíly ve vnímání běžného života, v celkovém přístupu k němu a také v trávení volného času. Baptisté se pravidelně scházejí na bohoslužbách, ale také spolu rádi tráví volná odpoledne u kávy, nebo na vzájemných návštěvách. Všichni hodnotí svou víru jako velký přínos pro jejich život a necítí se být jakýmkoli způsobem omezováni, naopak jim přináší pocit naděje.

Baptist [online].britannica.com, [cit. 19.12.2017]. Dostupné z WWW: https://www.britannica.com/topic/Baptist

Baptist Beginnings [online]. baptisthistory.org, 1979 [cit. 19.12.2017]. Dostupné z WWW: http://www.baptisthistory.org/baptistorigins/baptistbeginnings.html

BISTRANIN, J. Vztah českých baptistů a státu, [online]. bjb.cz [cit. 19.12.2017]. Dostupné z WWW: https://www.bjb.cz/clanky/historie/629-vztah-ceskych-baptistu-a-statu-j-bistranin

Bratrská jednota baptistů [online].rozhlas.cz, 1997-2017 [cit. 16.12.2017]. Dostupné z WWW:http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/bratrska-jednota-baptistu--214085

KRÁLÍČEK, V. Vznik a zásady baptistů [online]. In: . 2007 [cit. 16.12.2017]. Dostupné z WWW: http://bjbas.cz/clanky/svedectvi-a-kazani/vznikazasadybaptistu.html

Map A: How Europe was divided religiously in 1648 following the Treaty of Westphalia [online].worldhistory.kenwackes.net 1997-2017 [cit. 2.12.2017]. Dostupné z WWW: http://www.worldhistory.kenwackes.net/Unit_18M-Maps_16th-17th_Cent..html

Nejrozšířenější náboženství na světě [online].rozhlas.cz, 1997-2017 [cit. 2.12.2017]. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/encyklopedie/_zprava/nejrozsirenejsi-nabozenstvi-na-svete-jeho-pozice-se-zda-neotresitelna--1542527

Statistics [online]. bwanet.org, [cit. 19.12.2017]. Dostupné z WWW: https://www.bwanet.org/about-us2/stats

Vychopeň, Kucová a Gondáš.Baptistické zásady: jejich kořeny a okolnosti vzniku. Praha: BJB v ČR, 2010.

Vztah českých baptistů a státu [online].bjb.cz, 2017, [cit. 19.12.2017]. Dostupné z WWW: https://www.bjb.cz/clanky/historie/629-vztah-ceskych-baptistu-a-statu-j-bistranin

WARREN, R.. Cílevědomá církev. Praha: BJB v ČR, 2005.

Počet shlédnutí: 138