Václav Franěk, Michaela Vosátková, Marta Zitová. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017
http://www.hks.re/wiki/zs2017:katolik_v_cr

Křesťanství je jedním z nejrozšířenějších náboženství ve světě. Tvoří ho tři hlavní směry, a to katolictví, pravoslaví a protestantismus. Původně se jediná církev Kristova realizovala jako společenství jednotlivých místních církví. Mezi nimi byly rozdíly v liturgii, ve výkladu pravd a v organizaci. Tyto rozdíly nepřekážely do té doby, dokud nepřerostly v herezi a schizma. V 11. století došlo k oddělení pravoslavných církví a katolictví. V 16. století vznikají v důsledku „reformace“ protestantské církve.

Tato práce se zaměřuje na katolictví, tedy na římskokatolickou církev a řeší otázky s ní spojené.

Cílem práce je nalézt odpověď na následující hlavní výzkumnou otázku, která je rozšířena dvěma doplňujícími podotázkami.

Hlavní výzkumná otázka:

• Jakým způsobem se katolická víra projevuje v běžném životě katolíka?

Podotázky:

• Jaké jsou důvody, proč jsem katolíkem?
• Jak ovlivňuje katolická víra výběr partnera, popř. založení rodiny a výchovu dětí?

V této práci bylo užito kvalitativních i kvantitativních metod. Výhodou kvalitativních metod je nezatíženost teorií problému na počátku výzkumu. Kvalitativně tak máme možnost zkoumat i ta témata, kterým zatím nikdo nevybudoval teoretický základ. Kvalitativní metoda nám podává poměrně velké množství informací o malém počtu respondentů. Nevýhodou je velice obtížná až prakticky nemožná generalizace výsledků na celou populaci. ¹⁾

Kvantitativní metody jsou založeny na dedukci, postupuje se tedy od teorie, přes sběr dat až k potvrzení, či vyvrácení stanovených hypotéz. Výhodou těchto metod je možnost oslovení mnoha respondentů – například prostřednictvím ankety. Další výhodou je možnost zobecnit výzkum na populaci jedinců a validita této generalizace je měřitelná. Nevýhodou je omezené množství informací, které o množství jedinců získáme. ²⁾

Práce se opírá o kvantitativní data (demografické údaje aj.), ale z větší míry je zde zastoupena metoda kvalitativního sběru dat. V tomto případě byl hlavní metodou sběru dat polostandardizovaný rozhovor. Důvodů pro volbu této metody je několik. Hlavní je ta, že může odpovídat právě ten respondent a nemůže tak dojít ke klamavé informaci. Dalším důvodem je flexibilita, možnost použití upřesňujících otázek a úpravy znění jednotlivých otázek (nikoliv smyslu). Jako techniku této metody jsme zvolili osobní dotazování.

Tabulka 1.: Představení respondentů

³⁾

S respondenty Magdalénou a Petrem jsme se setkali osobně v jejich místě bydliště a provedli metodu polostandardizovaného rozhovoru technikou osobního dotazování. S ostatními respondenty jsme se sešli v kavárně v Praze (dne 3.12.2017) a provedli taktéž polostandardizovaný rozhovor technikou osobního dotazování.

Základy katolické církve dobře vysvětluje kniha od Lawrence S. Cunninghama Úvod do katolictví. Autor zde srozumitelně představuje hlavní rysy katolictví, jejich historii i současný stav. Jsou zde i témata jako například celibát, nutnost chodit ke zpovědi a i neomylnost papeže. ⁴⁾

Kniha manželů Halinových (Scott a Kimberley) Naše cesta do Katolické církve je autobiografických svědectvím i románem, jež pojednává o duchovní pouti obou manželů. Kniha popisuje jak manželé, kteří původně byli oba presbyteriáni, se nakonec připojí ke katolické Církvi. V knize se snaží vysvětlit a zdůvodnit proč tak učinili. Popisují tam svojí dlouhou cestu, kdy se nejdříve Scott rozhodl, že se stane katolíkem. V tu chvíli bylo jejich manželství složité, každý byl jiné víry. Ale nakonec i Kimberley konvertovala. V každé kapitole je pohled obou manželů zvlášť. Dále se také snaží podnítit katolíky, aby svou víru dobře znali. ⁵⁾

Výchově dětí v křesťanské víře se věnuje Adéla Srncová ve své bakalářské práci Křesťanská výchova dětí předškolního věku. Autorka se zde zaměřuje na úroveň a za-stoupení křesťanské výchovy v rodinném prostředí a v křesťanských institucích na Uher-skohradišťsku a to konkrétně v městech Uherské Hradiště, Staré Město a Uherský Ostroh. Věnuje se rodinné výchově dítěte, která výrazně ovlivňuje duchovní utváření dítěte. A také ve své práci rozebírá křesťanskou výchovu v mateřské škole. ⁶⁾

Křesťanství patří mezi monoteistická náboženství. Je to jedno z nejrozšířenějších světových náboženství. Základní posvátnou knihou křesťanství je Bible, která obsahuje Nový a Starý zákon. Příslušnost ke křesťanství není dána narozením ani původem, nýbrž křtem a osobním přijetím určitého vyznání víry. Křesťané věří v existenci jednoho Boha, který je zastoupen ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý a také věří v možnost odpuštění hříchů a ve spásu. Život a smrt Ježíše Krista je pro ně jako Boží čin, který jedince zachraňuje z duchovní smrti, přináší mu odpuštění a smíření s Bohem. Křesťanství se dělí na tři hlavní směry: katolictví, pravoslaví a protestantismus.

Římskokatolické církvi se také říká Latinská církev nebo nepřesně katolická církev. Patří mezi největší křesťanskou církev. Nauka katolické církve se v základních a nejpodstatnějších věcech shoduje s naukou dalších křesťanských církví. Souhrn katolické věrouky je obsažen v Katechismu katolické církve. Zde zmiňujeme některá specifika, jimiž se katolická církev vyznačuje. Katolická církev uznává 7 svátostí: křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření, svátost nemocných, kněžství a manželství. Středem života církve je liturgie v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba neboli mše. Součástí liturgie je Denní modlitba, což je modlitba založená na žalmech a jiných biblických textech, která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den.Kromě této ovšem existuje v církvi i mnoho dalších způsobů modlitby, např.: společenské nebo spontánní.

Podle statistické ročenky katolické církve Annuarium Statisticum Ecclesiae z roku 2015: počet pokřtěných katolických křesťanů se celosvětově zvýšil z 1,272 miliardy v roce 2014 na 1,285 miliardy v roce 2015, což představuje nárůst o 1%. Katolíci tvoří 17,7% všech obyvatel. Střednědobý horizont vykazuje masivnější nárůst o 7,4% za posledních pět let. Na různých kontinentech však počet roste různě: zatímco v Africe se počet katolíků zvýšil o 19,4% (z 186 na 222 milionů), situace v Evropě je stabilní (téměř 286 milionů v roce 2015, což je o 800 000 více než v předchozím roce a o 1,3 milionu méně než v roce 2010). ⁷⁾

Současnou hlavou římskokatolické církve je od 13. března 2013 papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergolio. Papež František je výjimečný tím, že je prvním neevropským papežem - narodil se v hlavním městě Argentiny Buenos Aires a také je prvním jezuitou v papežském úřadu. ⁸⁾

Křesťanství vzniklo v prvním století našeho letopočtu v Palestině a částečně navazovalo na judaimus. První křesťané pocházeli z židovského prostředí. Prvním křesťanským centrem byl Jeruzalém, odkud se dál šířilo všemi směry. Za zakladatele této víry je považován Ježíš Kristus, zároveň i za boha této víry. Ježíšovo poselství, na kterém se začalo rozvíjet křesťanství, bylo jednoduché a zároveň revoluční. Jeho zásadní doporučení byla jen 2: milovat Boha plným srdcem a milovat bližního svého i svého nepřítele. Křesťanská církev se budovala na základě pospolitostí věřících, tzv. obcí, které se vytvářely ve městech. Nejdříve pocházeli jejich příslušníci hlavně z chudých vrstev, jelikož jim to přinášelo naději. Později se rozšířilo i do vyšších vrstev. Nebyli zde žádné zasvěcovací obřady, pouze křest, který je symbolickou očistou od hříchu.

První generace křesťanů předávala svou víru pouze ústním podáním. Dílo a odkaz apoštolů se odvíjí od tzv. apoštolského období. Apoštolů bylo původně 12, po Ježíšově smrti se rozešli do celého světa, aby šířili křesťanství. Nejdůležitější činnost byla zajisté Pavla z Tarsu, který se považuje za možného zakladatele církve. Křesťanství se šířilo i do vzdálených míst a přitom si chtělo uchovat jistou názorovou i praktickou jednotu, tak vznikla potřeba uchovávat spisy, listy a zachytit Ježíšovo působení písemně.Postupně se zformoval Nový zákon, který obsahoval 4 evangelia popisující Ježíšovo působení, Skutky apoštolů líčící počátky křesťanské církve, Apoštolské listy a Apokalypsu neboli Zjevení Janovo. ⁹⁾

Svazek dvou je pro církev nerozlučitelný a oba partneři by neměli zásadně odmítat děti, posláním manželství je založit rodinu a vychovávat děti ve víře. Manželství dvou z rozdílných církví je možné, nicméně před sňatkem se katolická strana zavazuje prohlášením, že udělá vše, aby děti z tohoto manželství zrozené, byly katolicky pokřtěny a vychovávány. Zároveň strana druhá souhlasí se závazkem svého partnera. Výše popsané platí i v případě že jeden z manželů je nepokřtěný. Do manželství by měly obě strany vložit veškeré úsilí, doslova splynout v jedno tělo. ¹⁰⁾ Za svoji rodinu považují i samotnou církev. Věřícím katolíkem se člověk stává křtem. Rodiče jsou povinni nechat pokřtít potomka během prvních týdnů života dítěte. V případě křtu dospělého, o něj musí dotyčný projevit zájem, být informovaný o křesťanských povinnostech a poučen o pravdách víry. ¹¹⁾ Katolická církev také podporuje nejen věřící rodiny ale i mládež. Rodiny jsou podle ní základní buňky společnosti, a právě pro ně provozuje na mnoha místech rodinná centra a centra pro mládež jimž věnuje zvláštní péči.

Také v České republice je římskokatolická církev nejpočetnější organizovanou náboženskou skupinou. V rámci církve samotné jsou pak nejpočetnější skupinou věřící laici. Jsou to všichni, co se nechali pokřtít, kteří nepatří do duchovenského a řeholního stavu. Dle římskokatolické církve mají rodiny věřících podávat svědectví o hodnotách víry, napomáhat slabším, rozvíjet mravní hodnoty a ryzí kulturu v lidské společnosti. ¹²⁾ Z celkového počtu věřících se tři čtvrtiny přihlásili k římskokatolické církvi. Díky růstu počtu nových církví se ale jejich počet pomalu zmenšuje. Při porovnání sčítání domů, lidí a bytů v roce 2001 a 2011 se počet věřících římskokatolické církve snížil o více než polovinu. Mění se ale také věková struktura. Počty věřících s věkem nad 60 let jsou prakticky stejné jako součet všech ostatních věkových skupin dohromady. ¹³⁾ Největší zastoupení věřících je na jižní Moravě nejslabší hustota je pak v severních Čechách.

Obrázek 1.: Podíl věřících hlásících se k Církvi římskokatolické ¹⁴⁾

Česká katolická církev se dělí na dvě provincie.

1. Česká církevní provincie
2. Moravská církevní provincie

Tyto provincie sdružují 8 diecézí v jejich čelech stojí jednotliví biskupové. Hlavními diecézemi jednotlivých provincií jsou arcidiecéze pražská a olomoucká.

Všichni naši respondenti navštěvují stejnou farnost, a to Římskokatolickou farnost u kostela Matky Boží před Týnem.

Obrázek 2.: Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem

¹⁵⁾

Víru není možné vnucovat, naučit se jí, není možné jí jen tak předat jako nějaký ucelený soubor znalostí, ani ji nemůžeme předat jako dárek. Kdyby to bylo možné, pak by to bylo velmi jednoduché. Víra je nakonec vždycky Boží dar. Člověk ho může přijmout, pokud je k tomu přijetí připraven. A protože je to dar, může ho člověk dostat i tenkrát, když ho plně nečekal. Ke katolické víře se dá dostat různými způsoby, většinou se lidé do katolické rodiny narodí. Rodiče je pak dají pokřtít a vychovávají je v této víře. Nebo se k tomu můžou dostat přes kamarády, přítele nebo přítelkyni nebo přes kohokoliv, kdo jim vstoupí do života. K tomu, aby člověk mohl někomu pomoci k setkání s Bohem, k tomu potřebuje vlastní jasné vědomí o svém setkání s ním. Řečeno docela jednoduše: pokud pro mne osobně není Bůh jasnou živou skutečností, pokud ho ve svém životě nevnímám, pokud nemám místo svého setkání, místa živého setkání ve svém životě, pokud je to pro mne jakýsi odtažitý, nekonečný duch, kterého snad poslouchám, tak sotva mohu k víře někoho přivést.

Jak jste se ke katolické víře dostali?

Převážně všichni respondenti se do této víry narodili a byli v ní vychováváni.

Magdaléna: ,,Víru mi předali moji rodiče, kterým víru předali zase jejich rodiče. Obě strany (od maminky i tatínka) jsou věřícími po více generací. Byla jsem tedy pokřtěná už jako miminko s tím, že se za mě před Bohem rodiče zavázali, slíbili, že mě ve víře povedou. Nejvíce mi ve víře z příbuzných předala má babička z máminy strany.“

Jedinou výjimkou u našich respondentů je respondentka Zuzana, která se nechala pokřtít až ve svých 18 letech.

Zuzana: ,,Jsem z rodiny, která víru nepraktikovala, ale ke křesťanství a církvi měla sympatie. Občas jsem potkávala věřící lidi (na volejbale, který jsem hrála, ve skautském oddílu, kam jsem chodila, vždy to byli velmi milí lidé). Moje starší sestra konvertovala během dospívání, nechala se pokřtít ve svých 16 letech. O víře a o Bohu mi hodně povídala, začala jsem se modlit a prosit Boha, aby se mi nějak ukázal. Začala jsem chodit na mše svaté a moc se mi to líbilo, vnímala jsem při nich velmi silně Kristovu přítomnost. V 18 letech jsem se po zhruba dvouleté přípravě (která byla pro mě velmi silná a krásná) též nechala pokřtít.“

Manželství věřícího s nevěřícím má oproti manželství dvou věřících hned od začátku některé těžkosti navíc. Proto je katolická církev - pokud jde o smíšené sňatky - poněkud zdrženlivá a vyžaduje k uzavření manželství souhlas biskupa a dále prohlášení věřící strany, že svou víru zachová a že se bude snažit vychovat děti ve víře. Toto prohlášení bere nevěřící na vědomí a stvrzuje svým podpisem. Víra totiž, pokud je žita opravdově, proniká celým život člověka a ve smíšeném manželství pak může znamenat prakticky denní problém, byť ne neřešitelný.

Aktuálně je v České republice cca 50% smíšených manželství uzavíraných v kostele, takže to není nic neobvyklého. ¹⁶⁾

Jak ovlivňuje vaše víra výběr partnera?

V tomto případě dva respondenti mají momentálně partnera (Petr, Zuzana) a zbývající respondenti aktuálně partnera nemají. Respondenti, kteří jsou nezadaní/svobodní, se shodují v tom, že je víra velmi ovlivňuje ve výběru partnera.

Monika: ,,Víra mě ovlivňuje zásadně, protože to ovlivňuje hodnoty, zaměření i každodenní život.„

Pavel: ,,Víra ovlivňuje hodně výběr partnera. Byl bych rád, kdybych měl věřícího partnera, který bude mít stejnou víru jako já.“

Magdaléna: ,,Ovlivňuje. Pokud protějšek věří, je to skvělé. Je totiž větší pravděpodobnost, že se shodneme v postojích a hodnotách. Zároveň to, že někdo věří, není ještě „záruka kvality“, každý jsme originál. Pro mě je hodně důležité sdílení víry a její společné prožívání, proto je pro mě představitelnější člověk věřící. Znám ale také několik případů smíšených manželství, kdy se druhý z manželů později obrátil na víru. Cesty Boží jsou různé…„

Respondenti Zuzana a Petr tedy partnera již mají a jsou v manželství. U Petra víra neovlivnila výběr partnera. Zuzany manžel je ovšem také věřící.

Petr: ,,Životní partnerku už mám a při jejím výběru víra nehrála žádnou roli. Důležité však pro mě vždycky bylo, že pokud budu mít děti, tak je pro mě nadmíru důležité, aby byly pokřtěné. To se splnilo.“

Zuzana: ,,Jsem velmi ráda, že můj manžel je též věřící. Modlíme se spolu, čteme si z Bible, chodíme na mši, život je vírou ovlivněn. Též na řešení konfliktů „nejsme sami“. A oba víme, že ten druhý není pro mě tím nejdůležitějším, což nese do vztahu jistý pokoj.„

Otázka týkající se partnerství dále navázala na otázky spojené se založením rodiny a výchovou dětí. Respondent Petr jako jediný z našich respondentů již děti má a rád by jim předal určité křesťanské hodnoty.

Petr: ,,Chtěl bych, aby moje děti pochopily a převzaly základní křesťanské hodnoty – třeba upřímnost, lásku k lidem, velkorysost, spravedlnost, umění odpustit. Chtěl bych také, aby znaly hlavní křesťanské svátky a občas zašly na mši (asi jako já).“

Respondentka Zuzana, která je tedy ve svazku manželském, nám nastínila zajímavou situaci týkající se ovlivnění založení rodiny vírou.

Zuzana: ,,Rodinu chceme, chtěli bychom, i kdybychom nebyli věřící. Na druhou stranu asi chceme (resp. jsme otevřeni tomu mít) více dětí, než kdybychom věřící nebyli. Též, ač zatím děti nemáme, nechceme přistoupit na případné umělé oplodnění, což je asi dáno především vírou. Chceme děti vychovávat ke vztahu k Bohu, k víře, už jen proto, že když člověk pozná něco úžasného, nechce si to nechat pro sebe, chce k tomu vést přirozeně i další. A ty nejbližší nejvíce, protože je má pochopitelně nejraději…„

Respondenti, kteří zatím děti nemají, se shodli na tom, že by chtěli svým potomkům víru předat a vychovávat je podle toho.

Pavel: ,,Děti bych chtěl ve víře vychovat, pak už by bylo na nich až budou dospělí, zda ve víře zůstanou či nikoliv.“

Magdaléna: ,,Vliv víry v mém životě je velký, o to více na rodinu a výchovu dětí. Přála bych si, abych mohla víru předat dětem a vychovat je podle toho. Rodinu si moc přeji, je to krásné společenství lásky a respektu.„

Víra je pro věřící důležitou součástí náplně jejich života. To, jak se víra projevuje, může být u každého jednotlivce rozdílné. Na druhou stranu je jistě budou spojovat určité činnosti, které jsou základem dané víry viz. modlení, účast na bohoslužbách apod. V kontaktu s Bohem zůstává denně každý věřící. Je pro ně rádcem nejen pro důležité rozhodnutí, ale i pro každodenní maličkosti. Když je člověk v těžké situaci, Bůh mu pomáhá se s ní vyrovnat. I spousta nevěřících se alespoň částečně v nějaké situaci dovolává Boží pomoci. Věřící se shodují že víra jejich životy obohacuje – například pocitem, že s vírou získáte velkou rodinu, a že v těžších situacích máte někoho konkrétního, na koho se obrátit. Pokud se vyjadřují o tom, co jim víra bere, ve výsledku je to jen pro jejich dobro.

Jak se víra projevuje ve vašem každodenním životě?

U všech respondentů je patrné, že víru silně prožívají a denně ji praktikují, kromě respondenta Petra, který víru praktikuje minimálně. Respondenti se nejčastěji účastní bohoslužeb a modlí se.

Magdaléna: ,,Snažím se často účastnit bohoslužeb, kde se člověk intimně setkává s Bohem a potkává i se svými bratry a sestrami ve víře. Modlím se alespoň kratičce ráno a večer. A během dne se snažím být v myšlenkovém kontaktu s Bohem, protože bez Něj nemá smysl nic, konat dobré skutky a být člověkem naděje. Ale mám opravdu velké rezervy a na čem pracovat. Věřím, že mi Pán bude pomáhat a že si mě povede. V každém dni je také spoustu věcí, i zdánlivě obyčejných, za které je záhodno být vděčný. Takže děkování je také součástí dne.“

Petr: ,,Minimálně. Ale například v hodně těžkých momentech si v duchu řeknu, že doufám, že mi ted Bůh pomůže.„

Pavel: ,,Každý den se ráno i večer modlím, snažím se pravidelně zúčastnit mše svaté, a to nejen v neděli ale i v týdnu.“

Monika: ,,To je hodně rozmanitý, asi hlavě na nic nejsem sama, je tu někdo, kdo mě miluje a nese.„

Zuzana: ,,Vše se snažím řešit s Pánem, každou situaci se snažím dát pod Jeho zorný úhel. Ne že bych na Něj vždy myslela, ale každý den se alespoň chvilku modlím a veškerou činnost chci dělat s Ním. Ať už se to týká práce, manželství, jídla, lítání po městě. Ideál je pro mě chodit každý den na mši svatou, ale prakticky to vychází tak třikrát týdně.“

Respondentům víra především přináší pevný bod v jejich životě, dává člověku smysl, naději, radost a společenství podobně smýšlejících lidí.

Magdaléna: ,,Víra je pevný opěrný bod života, dává jistotu a naději. V těžkých životních situacích (a nejen v těch) si člověk uvědomuje, že není sám. V kráse stvořeného světa máme zase vědomí, že vše je zařízeno dobře, že je to dobrých rukou.„

Petr: ,,Například doufám, že existuje život po životě, že smrtí život nekončí. Kromě toho se cítím dobře i jako součást římsko katolického společenství – i naši sousedi a velká část rodiny jsou katolíci, mám rád ten pocit sounáležitosti. Slavíme společně různé svátky a události, ať už třeba svatby, křty nebo vánoce. Společně pak jdeme do kostela. A právě při takových příležitostech si člověk připadá být součástí něčeho společného, dělá to prostě dobře.“

Pavel: ,,Tato víra mi přenesla již hodně. Díky této víře jsem mohl poznat plno skvělých lidí, plno nových kamarádů, zažít skvělé akce, například různá setkání mladých věřících ať už jen v ČR nebo i ve světě.„

Zuzana: ,,Víra, přináší mi vztah s Bohem ve třech osobách. Jeho blízkost, Jeho svátosti (zvláště Eucharistie je veliký dar), Jeho Lásku. V dalším sledu mi přináší společenství s druhými podobně smýšlejícími lidmi, církev vnímám jako rodinu. Přináší mi též vědomí vlastní důstojnosti jako člověka.“

Víra, dle respondentů, člověku spíše nic nebere, ale pokud ano, pak v tom dobrém slova smyslu.

Monika: ,,Víra mi bere zoufalství.„

Zuzana: ,,Pokud něco bere, tak jsou to jasná a naprosto zřejmá pravidla života, která jsou více zakotvena v některých jiných náboženstvích a zjednodušují život. Na druhé straně mi „bere“ život s méně starostmi, kdy bych neusilovala o hledání Boží vůle, žila více ze dne na den, necvičila své svědomí. Takže vlastně bere „upjatost“ na jedné straně a pohodlnost na straně druhé. Je něčím „mezi“, což je naprosto úžasné, ale těžké. “

Jelikož respondenti silně prožívají víru v každodenním životě, není žádným překvapením, že křesťanské svátky jsou pro ně ohromně důležité.

Magdaléna: ,,Svátky prožíváme opravdu křesťansky. Vždy je součástí účast na bohoslužbách, modlitba a společné setkávání. Svátky bez té duchovní podstaty by pro mě byly velmi ochuzené. Nedokážu si to představit.„

Pavel: ,,Křesťanské svátky prožívám s rodinou a s těmi nejbližšími, samozřejmě, že účast na mši svaté během Vánoc a Velikonoc je samozřejmostí.“

Zuzana: ,,Je to vždy veliká radost. Prožívám je na mši a s blízkými.„

Respondenti často zmiňují, že víra je pro ně darem a církev rodinou.

Magdaléna: ,,Myslím si, že víra je dar. Každý má od Boha nějakou životní cestu, kterou ho On sám vede. Člověk má životní jistotu, že nemusí mít strach, protože ví, že se o něj někdo stará, a že je tu někdo, kdo má člověka rád bezpodmínečně. Ta Boží láska je neskutečně velká a dotýká se srdcí.“

Výzkumnou otázku se podařilo zodpovědět na základě provedených rozhovorů s pěti respondenty, kteří vyznávají katolickou víru. Respondenti ve věkovém rozmezí 25-40 let (3 ženy, 2 muži) nám ochotně a upřímně přiblížili jejich projevy víry v každodenním životě i další informace, týkající se našich podotázek.

Katolickou víru silně prožívají a praktikují denně. Nejčastěji se během dne modlí a snaží se být v myšlenkovém kontaktu s Bohem. Převážná většina našich respondentů navštěvuje pravidelně bohoslužby. Skrze tyto bohoslužby navazují s Bohem intimní vztah. V jejich každodenním životě se stává jejich rádcem, a to nejenom v důležitých rozhodnutích, ale i v obyčejných maličkostech.

Naši respondenti se do katolické víry narodili, kromě respondentky Zuzany, která se nechala pokřtít až ve svých 18 letech. Její rodina však měla k církvi vždy sympatie. Být členem církve považují všichni respondenti za to být součástí jedné velké rodiny - duchovní. Církev je pro věřící společenstvím lidí s podobným vnímáním světa a hodnot. Víra jim přináší každodenní řád, pevný bod v životě, smysl a pocit sounáležitosti. Naopak jim bere pocit nejistoty, zoufalství a upjatost.

Pro respondenty je při výběru partnera a zakládání rodiny víra povětšinou velmi důležitá. Je tomu tak především z důvodu podobného náhledu na svět, uznávání určitých hodnot a životních postojů. Předat víru následujícím generacím je pro naše respondenty zásadní. V tomto případě totiž i respondent Petr, u kterého při výběru partnerky nehrála víra prakticky žádnou roli, chce předat svým dětem křesťanské hodnoty a tradice. Vychovávat děti ke vztahu k Bohu je tedy pro respondenty naprostou přirozeností.

V České republice tedy katolická víra ovlivňuje naše respondenty pozitivně. Její prožívání a praktikování v každodenním životě, jim přináší především osobní rozvoj, kdy si srovnají životní hodnoty, utvoří každodenní řád, a zároveň najdou smysl a pevný bod v samotném bytí.

BEINERT, Wolfgang. Malé dějiny křesťanského myšlení. 1. české vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 346 s. Studium; sv. 7. ISBN 978-80-7195-541-2

CUNNINGHAM, Lawrence. Úvod do katolictví. Praha: Volvox Globator, 2013. Diagramma. ISBN 978-80-7207-885-1

HAHN, Scott Walker a Kimberly HAHN. Naše cesta do katolické církve. 2000. Ronov nad Doubravou: Triality. ISBN 80-902786-4-7

MAJEROVÁ, V. et. al. Sociologie venkova a zemědělství. Praha: ČZU v Praze, 254 s. 2008 ISBN 978-80-213-0651-6)

ŠVAŘÍČEK, Roman a ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0

Aleš Opratný. Příprava na manželství. [online]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Manzelstvi.html.

Církev.cz, 2017. Katolická církev v ČR – Stránky provozované Českou biskupskou konferencí. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/.

ČSÚ, 2014. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu [online]. léto 2014. B.m.: ČSÚ. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0

Farnost Josefov. Kodex církevního práva - o křtu. [online]. Dostupné z: http://www.farnostjosefov.cz/krest/kodex-cirkevniho-prava---o-krtu.

Papež František [online]. ©2017 [cit. 2016-20-12]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/cs/papez-frantisek

SRNCOVÁ, Adéla. Křesťanská výchova dětí předškolního věku. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2011, 73 s. (119 592 znaků). Dostupné také z: http://hdl.handle.net/10563/19757. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta humanitních studií, Ústav pedagogických věd. Vedoucí práce Kutnohorská, Jana.

The Pontifical Yearbook 2017 and the “Annuarium Statisticum Ecclesiae” 2015. [online]. Dostupné z: https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2017/04/06/170406e.html

Římskokatolická farnost u kostela Matky Boží před Týnem. [online]. Dostupné z: http://www.tyn.cz/cz/

Vztah věřící a nevěřící? | Víra.cz, křesťanství. [online]. Copyright © 1998 [cit. 23.12.2017]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Otazky/Vztah-verici-a-neverici.html

Počet shlédnutí: 116