Hinduista z Nepálu v ČR

Martina Dvořáková, Vít Kohout, Müller Dominik, Sabina Šrámková. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017

Hinduismus je polyteistické náboženství, které má necelou miliardu následovníků, což z něj dělá třetí největší náboženství v počtu věřících. Nejvyšší absolutní počet hinduistů je v Indii, kde tvoří přibližně 80% obyvatelstva.¹⁾ Hinduismus však není jen náboženstvím, jako je například křesťanství nebo islám. Je to zároveň filosofický směr a způsob života. Do hinduismu se dle statistik také počítá mnoho dalších částečně se odlišujících náboženství a směrů. Nemůžeme si to představit jako jednolité náboženství se stejnou filosofií, neboť i samotná Indie je rozmanitá země, kde jsou vidět obrovské rozdíly nejen v náboženství, ale i v jednotlivých regionech. Poměrně důležitá deviace hinduismu od ostatních náboženství je například stratifikace na tzv. kasty neboli sociální vrstvy. Kastovní systém je rozdělen na čtyři základní vrstvy neboli varny. V této práci je však kladen důraz na hinduismus v Nepálu, přesněji hinduistu z Nepálu v ČR. V samotném Nepálu je hinduismus státním náboženstvím, kde má 80-90% následovníků.²⁾

Česká republika bývá označována za jednu z nejateističtějších zemí na světě. Nejvíce věřících se v Česku podle posledního sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo ke křesťanství - téměř 14%. Z toho většina obyvatel se přihlásila k dominantní římskokatolické církvi (celkem skoro 10,5%).
Východní směry a náboženství nejsou v České republice velice rozšířeny, avšak dá se říci, že i registrovaných hinduistů v Česku postupně přibývá. Právě podle posledního sčítání lidu v roce 2011 žilo v České republice přesně 10 005 734 obyvatel. Z toho se k hinduistickému vyznání přihlásilo 767 obyvatel (557 mužů a 210 žen). ³⁾

Zastoupení hinduismu v ČR oproti křesťanství v roce 2011 ^{4) 5)}

Cílem této práce je charakterizovat základní a důležité prvky hinduismu podle respondenta a zjistit, jakým způsobem ovlivňuje hinduistická filozofie, víra v hinduistické bohy, dodržování tradic a slavení svátků každodenní život Nepálce momentálně žijícího na území České republiky. Více jíž toto téma analyzuje výzkumná otázka a připojené podotázky.

Hindu Trinity ⁶⁾

Hlavní výzkumná otázka

• Jak hinduistická víra ovlivňuje každodenní život Nepálce momentálně žijícího v České republice?

Výzkumné podotázky

• Jakým způsobem se respondenti dostali k hinduismu?
• Jak respondenty ovlivnila/ovlivňuje jejich víra? Co jim v životě přináší nebo naopak ubírá?
• Z jaké jsou respondenti kasty a jak si se k ní dostali? Stále u nich v Nepálu funguje kastovní systém?
• Jaké jsou nejdůležitější životní hodnoty respondentů a jaké mají spojení s jejich hinduistickou vírou?

Tato práce vychází především z metod kvalitativního výzkumu, který se však opírá o kvantitativní data. Kvalitativní metoda se často používá v sociologických a antropologických výzkumech, kde jde výzkumníkovi především o to, nahlédnout více do hloubky dané problematiky. Autor se pak například pomocí otázek „proč“ a „jak“ snaží dostat až na tzv. „základní kámen“ zkoumaného tématu. Je však důležité mít v práci zakomponovaná určitá základní kvantitativní data, jako jsou statistiky (v grafech, tabulkách atd.) například o počtu obyvatel věřících v dané náboženství, o mužích a ženách a jiné. Práce tím získává určitý kvantitativní základ, na kterém může „stavět“.

Část práce je založená na studiu literatury o zkoumaném etniku, náboženství a zkoumané problematice. Je dobré vědět i o tradicích, zvycích a kultuře zkoumaného národa, neboť se tak výzkumník může vyhnout mezikulturním faux pas, která jsou mezi začínajícími antropology vcelku častá. Použitá je metoda polostandardizovaného interview, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je jazyková bariéra. Respondent a částečně ani výzkumníci nejsou v anglickém jazyce na takové úrovni, aby mohli použít například metodu narativního interview či nestandardizovaného rozhovoru, při kterých respondent vypráví sám od sebe bez přerušování a dalšího nutného dotazování. Při vybraném polostandardizovaném rozhovoru neustále probíhá interakce mezi výzkumníkem a respondentem, což je důležité v případě, že je respondent mladý a stydlivý a potřebuje určitou stimulaci během rozhovoru. Zároveň není aplikovaný standardizovaný rozhovor, jelikož nevyhovuje vybranému kvalitativnímu výzkumu. Ve výzkumu jde autorům o to, aby zjistili něco víc, než by je případně napadlo v přímo položených otázkách u standardizovaného rozhovoru.

V daném skromném výzkumu jsou vybráni tři studenti z Nepálu, kteří navštěvují Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Dominik Müller, jakožto jeden z autorů práce se seznámil s respondenty přímo v Nepálu během studia na letní škole. Rozhovory probíhaly přímo u dotazovaných doma na kolejích a byly nahrávány. Místo bylo vybráno proto, aby se informátoři cítili dobře a uvolněně, což je důležité pro kvalitní rozhovor. Specifikace studentů je v následující tabulce:

xkohv_respondenti.xlsx xkohv_respondenti.pdf ⁷⁾ Oficiálně se říká, že v Nepálu se rozdělení do kast již nepoužívá (Ústavou zakázáno). Narátoři se však identifikovali do nejvyšší varny jako „bráhmani“ a v rozhovoru sdělili, že v této věci existuje markantní rozdíl v městských a rurálních oblastech. Podrobněji popsáno v kapitole Kastovní systém.

V této práci je velmi důležité odpovědět na hlavní výzkumnou otázku opírající se o literaturu, která již byla vyzkoumána. Níže je uvedeno několik literárních děl, z kterých tato práce vychází.

Vývoji samotného hinduismu, a to v první řadě jako duchovního fenoménu, se věnuje indolog Dušan Zbavitel ve své knize Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti. Popisuje v ní počátky hinduismu, jež jsou literárně zachyceny v upanišadách, nauky různých středověkých sekt i novodobých myslitelů, vysvětluje původ jednotlivých filozofických škol. V knize jsou zpracovány také výbory z původních textů (Mundaka upanišada, Márkandéja purána a Šivasanhíta), nebo z přednášek Vivékánandy a Rabíndranátha Thákura.

Dušan Zbavitel uvádí v knize dobu před a kolem roku 500 před Kristem tzv. „axiální světovou epochu“, která se dělí na dvě odlišné etapy. V první vznikají nejstarší upanišady a v druhé jsou založena náboženství buddhismus a džinismus a formuje se hinduismus. Autor popisuje hinduismus jako nábožensko-společenskou organizaci díky jeho kastovnímu systému, ne jen jako náboženskou soustavu.⁸⁾

V literatuře Blanky Knotkové-Čapkové Indická náboženství je hinduismus chápán stejně, a to jako nábožensko-sociální systém. Uvádí zde, že je hinduismus složitý světonázorový komplex, jehož počátky nelze přesně stanovit. Obsahuje náboženské a kultovní představy a filozofické učení, ale i etické a právní normy.⁹⁾

Výzkumem hinduismu přímo v České republice se věnuje český autor Zdeněk Vojtíšek ve své knize Netradiční náboženství u nás. Kniha celkově popisuje, jaká všechna náboženství jsou po roce 1989 zastoupena v České republice. V knize je rozebrán jejich vznik, vývoj, představitelé, struktura, v neposlední řadě jejich současný stav atd. Úvodní kapitola je věnována představení náboženské situace v České republice, kde je právě zmiňováno i zastoupení hinduistů. V dalších kapitolách jsou podrobněji popisována náboženství a podle autora různé sekty a hnutí. Autor zmiňuje historickou cestu hinduistů, která začala příchodem Árijců na indický subkontinent v 2. tisíciletí př. n. l. a důležitý význam véd. Vojtíšek na druhé straně popisuje také náhled západního světa na hinduismus, který je podle něj většinou bez pevných organizací a jde především o přednášky, filosofii, jógu a meditační kurzy. Zdůrazňuje důležitou roli významných osobností tzv. guru, kteří se přizpůsobili na západní civilizaci a vytvořili si pevný okruh svých žáků. V České republice má ústřední roli Centrum pro védská studia (Praha 5), kde v čele stojí Trilokátma dás. Dále je v České republice asi nejznámější hnutí Haré Kršna, kteří jsou pro občany známí svým zpěvem mahámantry „Haré Kršna“. Kršnův dvůr má své sídlo v Chotýšanech na Benešovsku. Z knihy lze vyčíst, že autor má osobní zkušenost s kontaktem s lidmi z těchto různých komunit. ¹⁰⁾

Jak již bylo zmíněno, respondenti v této práci jsou Nepálci momentálně žijící v České republice. Hinduismus v Nepálu vyznává necelých 90% lidí a každý člověk minimálně „v něco věří“. Proto je důležité zmínit kontrast Nepálu s Českou republikou. Právě Česká republika je považována za jednu z nejateističtějších zemí na světe – nezájem obyvatel, prázdné kostely a málo duchovních. Ve srovnání s východními náboženstvími a myšlením jsou čeští ateisté těžko pochopitelní. Proto život v „ateistické zemi“ může být pro hinduistu velmi nevšední. Právě Jan Jandourek se ve své knize Vzestup a pád moderního ateismu věnuje studii ateismu v širokém pohledu od doby osvícenství až do současnosti. V knize zdůrazňuje moderní dobu a to zvláště 19. a 20. století, které se nese ve znamení vzniku „masového ateismu“ v České republice. ¹¹⁾

Hinduismus je cyklický náboženský systém, konkrétně pokračování védského náboženského systému, jež se vyznačuje odlišnými kulty. Je souborem náboženských a filozofických směrů, zvyklostí a tradic. Hinduismus byl postupným přechodem z védského náboženství, proto nelze přesně určit dobu jeho vzniku. Mluvíme ale o období okolo poloviny 1. tisíciletí př.n.l. Název hindú dharma přišel až později a pochází z perštiny. Hinduismus zahrnuje jak náboženské a kultovní představy, filozofické učení, tak i etické a právní normy. Proto je Hinduismus nazýván nábožensko-sociálním systémem.¹²⁾

Indoevropští příchozí nazýváni Árjové neboli „vznešení“ si se svým příchodem přinesli i svůj panteon, obřady a určité sociálně-etické zásady. Po vstupu do Indie započal dlouhý a často drsný proces splývání Árjů s místními obyvateli. Nakonec ale i bráhmani přistoupili a přijali Árijce na svém území.

Společnost védského období se dělila na čtyři společenské stavy neboli varny, a to: bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové. První z nich, bráhmani, byla nejvýše postavená varna skládající se z kněží. Ti měli v náboženském rituálu nezastupitelnou roli, mohli přímo komunikovat s božstvem. Bráhmani byli nositeli vzdělanosti, autory literárních děl a především znalci posvátných písem. Druhou nejvyšší varnou byli kšátrijové, jakožto šlechticko-válečnická vrstva. Byli to hlasatelé neortodoxních učení útočící na silné postavení bráhmanů. Jejich význam vzrostl se vznikem prvních feudálních států kolem poloviny 1.tisíciletí př.n.l. Třetí varnou byli vaišjové neboli „dělný lid“, který zahrnuje především zemědělce, obchodníky a řemeslníky. Poslední a nejnižší varnou byli šúdrové, jež byli vrstvou služebnou a jejichž hlavní povinností dle Manuova zákoníku bylo sloužit vyšším vrstvám, bez touhy po odměně a bez závisti.

K dovršení utváření hinduismu došlo asi ve 3.-4. století n.l. Hlavním a nejdůležitějším rituálem zůstal stále védský. Některé zvyklosti původních obyvatel se však změnili a bohové předárjovského panteonu přešli do árjovského. Toto dlouhé prolínání, ke kterému docházelo, zapříčiňuje mnohotvárnost hinduismu, jehož konečná podoba je stále přerušována vznikem a vlivem nových kultů. ¹³⁾

Respondenti byli tázáni na to, jak se ke své víře dostali a odkud získávají své znalosti o ní. První respondent Giris odpověděl, že se k víře dostal samozřejmě skrze své rodiče. Víra je nejen v Nepálu rodinná tradice, která se předává z generace na generaci spolu se znalostmi o ní. V Nepálu je 81,3 % hinduistů, tedy většina. Ve velkých městech pak žijí méně zastoupení křesťané a muslimové. Konkrétně zhruba 15 % muslimů a 3-4 % křesťanů.

Anal, jakožto druhý respondent odpověděl podobně. Svou víru získal také od svých rodičů, kteří ho hinduistickou víru učili už od narození. V jejich rodině je víra ještě důležitější kvůli tomu, do jaké patří kasty. Třetí respondent Putal ještě dodal, že se v náboženství, nejen od svých rodičů učí také to, jak lidé z vysokých tříd dominovali nad těmi z nejnižších. Nedotknutelní nesmějí ani chodit do chrámu, přestože to jsou také hinduisté.

Víra je tedy pro ně rodinnou tradicí, která se získává na prvním místě od rodičů. Ti obdařují své děti znalostmi, učí je zásadám a důležitostem spojených s vírou. Člověk pak staví na těchto základech a s postupem času si více a více osvojuje svou víru, upevňuje si své hinduistické postavení a také se přibližuje své karmě.

Respondenti dále rozvedli problematiku kastovního systému v Nepálu. Anal prozradil, že on a jeho rodina patří mezi nejvyšší kastu, tedy bráhmany. Bráhmani mají studovat, více se zaměřovat na vzdělání než ostatní kasty. Bráhmani jsou jako kněží. Další kasta jsou válečníci, a třetí jsou farmáři a jim podobní. Poslední jsou dělníci, truhláři a krejčí, kteří jsou nedotknutelní. Anal upřesnil, že je u nich kastovní systém stále znatelný. Ne ve městech, ale jakmile člověk vyjede z města na vesnici, kasty jsou pořád hodně důležité a viditelné a vládne tam mezi lidmi obrovská diskriminace.

Putal ještě dodal, že se kasta může člověku během života změnit jedině svatbou, ale to jen u žen, které změní svou kastu za manželovu. V jiném případě ji mohou změnit bohové až po tvé smrti.

Respondent Giris je díky své rodině v kastovním systému také úplně nahoře, a to mezi bráhmany. Giris prozradil, že kasty jsou v Nepálu již 5 až 10 let dokonce oficiálně zakázány. Například přijde-li člověk do hotelu, ničeho si nevšimne. Pokud ale člověk navštíví někoho v domácnosti s tím, že patří do spodní vrstvy, může vstoupit pouze do vyhrazených míst v domě, nebo naopak nesmí vlastnoručně ostatním uvařit.

Zde je tedy vidět příklad, že kastovní systém v Nepálu stále existuje a k jeho vymizení ještě nedošlo.

Dalším poměrně obsáhlým tématem, na které byli respondenti dotazováni, jsou hinduističtí bohové a slavení svátků. Giris potvrdil, že nejdůležitější bohové hinduismu jsou Guru Brahma, Guru Višnu a Guru Mahešvara (Šiva). Guru Brahma je jakožto stvořitel opravdu důležitý. Guru Višnu je ochránce a Guru Mahešvara ničitel. Giris také prozradil, že pro něj i jeho rodinu je nejoblíbenějším bohem Ganéša (syn Šivy), a to pro jeho chytrost. Tu prokázal při soutěži bohů o to, který z nich oběhne nejrychleji svět. Namísto závodění ale Ganéša obkroužil jen kolem své rodiny, protože ta pro něho znamená právě celý svět, a svou chytrostí tak obelstil ostatní bohy a soutěž vyhrál.

Ganéša - Nejoblíbenější bůh respondenta Girise ¹⁴⁾

Ostatní respondenti Anal a Putal vysvětlili, že každý den v týdnu je v hinduismu zasvěcen jednomu z důležitých bohů, stejně tak jako každý chrám je vždy zasvěcený pouze jednomu bohovi a chodí se do něj tedy modlit zejména ti hinduisté, kteří daného boha uctívají.

Dále byly respondentům pokládány otázky týkající se vnímání pozice Buddhy v hinduismu. Giris řekl, že Buddhu v hinduismu uznávají jako učitele, průvodce. Všichni nepálci si Buddhy velmi váží proto, že se narodil v Nepálu a je stvořitelem buddhismu. Vždy se také modlí za správné věci a chce pro lid to nejlepší. Pro hinduisty však Buddha není bohem.

Dodatečně byli položeny také otázky o podobě bohů, zda vypadají jako lidé, zvířata, nebo čím je jejich zevnějšek od lidí a zvířat odlišný. Od Girise jsme se dozvěděli, že všichni bohové byli lidé jako my. Konali dobro a dělali veliké věci, a proto se z nich stali bohové. Postupem času, za to co vykonali, jim začali lidé měnit podobu. Například Šiva, který má více rukou, je získal za své zásluhy, tím, že mu je lidé „přikreslili“. Stejně jako se lidé mohli stát bohy za to, co v životě vykonali, mohli se bohy stát i zvířata. Například opičí bůh byl nejprve opice, která pomohla Rámovi v boji o jeho manželku Situ proti zejména na Srí Lance uznávanému Ravanovi. Až poté se z něj stal opičí bůh.

Další částí byly v Nepálu slavené hinduistické svátky. Putal nám zdůraznil obrovské rozdíly mezi uznáváním svátků v ČR a v Nepálu. Hinduisté mají alespoň jeden velký svátek každý měsíc, tedy více než dvanáct za rok. „Když je svátek, snaží se všichni Nepálci v ČR sejít, uvařit si něco tradičního a společně se najíst“ dodal Putal.

Významným hinduistickým svátkem je Dashain, který Anal přirovnával k našim Vánocům. Jedná se o 15 denní svátek o Rámovi, během kterého tráví Nepálci čas především s rodinou. Pro Girise je dle jeho slov Dashain nejdůležitější a nejoblíbenejší hinduistický svátek. Druhým je pak Tihar, což je oslava sourozenectví, kdy si sourozenci předávají dárky.

Giris se také více rozhovořil o zajímavém svátku, který probíhá jednou za rok. V den tohoto svátku chlapec smí „unést“ dívku, která se mu líbí, a celý den jí vyznávat své city. Únos mu ten den nesmí nikdo zakázat.

¹⁵⁾

Karma a převtělování je jedna z nejzásadnějších prvků charakterizující hinduismus. Všichni respondenti v karmu a samotné převtělování věří. Tyto věci jsou pro ně přirozené a jsou jim učeni již od útlého dětství. Mezi generacemi se předávájí různé příběhy o převtělování jejich předků. Snaží se karmou a chováním v minulých životech vysvětlit i současnou situaci jich samotných nebo jejich rodiny.

Anal prohlásil: „Člověk musí zaplatit za své špatné činy, které dělal v tomto životě. Kdo si libuje ve špatných věcech, nemůže doufat, že unikne zlým následkům. A když ne hned zde v tomto životě, tak v nějakém příštím.“

Putalům pohled: „My sami jsme tvůrci svého vlastního osudu. Náš životní úděl je výsledkem vlastních činů, klidně i v minulých vtěleních. Můžeme děkovat jen sobě, za to, jak se máme.“

Respondenti se ve svých výpovědích s úsměvem shodl na tomi, že pomáháním s touto prací si svou karmu příliš nezlepšují. Pomoc je sice důležitá, ale musí mít hlubší smysl. Giris: „Pomoc pro mě znamená, když lidem radím, co mají dělat nebo jim pomohu s něčím, co je pro ně velmi důležité a sami by na to třeba nestačili. Pomoci jim v jejich životní cestě, aby v ní dokázali kráčet a hlavně, aby ji dokázali najít.“

Jedinec se může převtělit do jakékoliv podoby. Tím je myšleno, že se může stát opět člověkem, nebo zvířetem, stromem nebo rostlinou či nečím absolutně nemateriálním. Logicky se jedinec podle své karmy převtěluje do něčeho lepšího, pokud ji má dobrou a v něco horšího, pokud karmu dobrou nemá.

Zajímavostí je, že ani jeden z respondentů necvičí pro Čechy tak známou jógu. Giris se svěřil, že nejvíc mu pomáhá vlastní meditace, nejlépe doma, při které si i zpětně uvědomuje, jaké věci dělal špatně a jak je třeba toto chování pro příště změnit.

Anal, jako velkou rozdílnost mezi českou a nepálskou kulturou, zmínil rozdílný přístup chování mezi mužem a ženou na veřejnosti:

„V Nepálu jsou lidé velmi striktní. Jsou věci, které by se neměly dělat na veřejnosti, zejména mezi ženou a mužem. My věci, které vy děláte v reálném životě, děláme jen v naší hlavě. Hrajeme si v naší mysli hry. Vy tady v Evropě máte k těmto věcem úplně jiný přístup.“

Giris podrobněji připojuje, že svobodné páry si opravdu veřejně nesmí projevovat svou náklonnost. Pokud by se páry na veřejnosti líbali, nebo měli dokonce někde jindy kromě domova pohlavní styk (to i např. v hotelovém pokoji), mohla by je policie zatknout a dostali by pokutu. Proto byl poměrně pro všechny tři respondenty nezvyk, vidět relativně opačné chování českých občanů, kteří si otevřeně a náležitě na místě projevují své city. Kontrast respondenti nejvíce viděli u evropských / českých studentů, se kterými se vídali na některých ze studentských stmelovacích večírků, kde atmosféra mezi mladými byla velmi uvolněná. Na závěr respondenti odpověděli, že se velice rychle asimilovali a chování párů např. na ulicích, pro ně není už tak kontrastní, jako tomu bylo na začátku.

Giris také posléze dodal, že chodí na party i v Nepálu, ale alkohol je tam popíjen podstatně méně, než tomu je v České republice. Jak již bylo zmíněno, konzumace alkoholu, záleží na daných bozích, které jedinci vyznávají. Rozdílnost mezi zeměmi je také viděna v menším množství dívek na nepálských večírcích. „Hlavním důvodem absencí dívek jsou rodiče. Ti často nedovolí dcerám jít večer ven. A pokud ano, musejí dívky jít s nějakými hodně blízkými kamarády / kamarádkami, které jejich rodiče dobře znají.“

Anal dále dodává, že se zamýšlel, která z kultur a náboženství je lepší. Hinduistické náboženství, nebo to křesťanské. Česká kultura, nebo ta nepálská. Anal došel k závěru, že ani jedna z forem není ta nejlepší – je důležité, aby si kultury a náboženství paralelně naslouchali, jen tak budou obě lepší. To samé platí podle jeho názoru i o kulturách, kdy ani východ, ani západ nejsou perfektní – ale každé má něco, co může obohatit danou kulturu. Proto je Anal velmi rád, že mohl zakusit a dlouhodobě žít v zcela jiné kultuře, která mu podle jeho slov dokázala otevřít jiné cesty a pohledy.

Respondenti se ve svých výpovědích shodli, že život v České republice a v Nepálu je odlišný a museli si zvyknout na jiný režim dne. Pro zajímavost je uveden příspěvek Girise: „V Nepálu chodíme spát v 10 pm a vstáváme v 5 am. Tady je to samozřejmě jiné. Chodím spát v 1 - 2 ráno a vstávám kolem 9 am. V Nepálu záleží na tom, o jaký den se jedná. V sobotu chodíme do chrámu. Tady do žádného chrámu nechodím. Slyšel jsem, že je jeden na Dejvické, ale nenašel jsem ho.“

Z rozhovorů je patrné, že respondenti v jejich domovské zemi žijí více v souladu s přírodou (vstávají za východu slunce a jdou spát, když slunce zachází). Volný čas v Nepálu nejčastěji respondenti tráví venku se svými kamarády nebo pomáhají doma. Ve srovnání s životem v Česku tvrdí, že zde chodí s kamarády více do hospod nebo společně vaří u někoho doma. Konzumace alkoholu je v Nepálu ve značné míře omezena, záleží ale na jedincích v kterého boha věří, a jak moc tento bůh alkohol zakazuje či nezakazuje. Naopak větší benevolence a trávení volného času, nejen mladistvých, je při společném kouření marihuany (trávy).

Respondenti se dále shodli, že svůj volný čas tráví podle svého a jejich víra jim do těchto jejich aktivit nezasahuje. Všichni se shodli, že svůj volný čas zde v Česku tráví se všemi kulturními či náboženskými skupinami. Jak Giris dodal: „mám přátele, jak muslimy, křesťany, tak i české ateisty atd.“ Díky společnému studiu respondentů na ČZU, velkou část svého volného času tráví s mezinárodními studenty a s jejich nepálskými spolu-studenty, kterých je na ČZU asi 35.

Dotazovaní byli velmi překvapeni, když se dozvěděli, že většina obyvatel v České republice je nevěřících, protože v Nepálu je tomu přesně naopak. Ve východních kulturách je ateismus západních států velmi zvláštní a neobvyklý. „U nás všichni věří v nějakého boha. Když jsem přišel sem, byl jsem velice překvapený, že zdejší lidé nevěří v žádného boha“, podotkl Giris.

Nejdůležitějším prvkem života nepálských hinduistů je rodina. Příslušníci hinduistických rodin spolu tráví maximum volného času a navzájem se podporují nejen materiálně, ale i nehmotně.

I přesto, že rodiny jsou mnohdy poměrně veliké, nemění to nic na tom, že všichni její členové chtějí být co nejvíce soudržní. Jak říká Putal: „Nezáleží na tom, jak velká ta rodina je. I když nás je 7 bratrů a někteří z nich už jsou ženatí, přesto se snažíme co nejvíc být s rodiči a sourozenci.“

Přestože by pro nepálce teoreticky život v České republice mohl znamenat příležitost pro lepší životní podmínky, něktěří z nich toto obětují pro dobro vlastní rodiny. Giris by chtěl po dokončení studií zůstat v Praze, ale pokud se mu do ČR nepodaří nastěhovat jeho rodiče, vrátí se do Nepálu a za pomoci evropského vysokoškolského titulu, který je v Nepálu vysoce vážený, se pokusí zlepšit život celé jeho rodině v jejich rodném městě.

Pojetí rodiny v hinduismu je velice široké. Veškeří bratranci a sestřenice jsou nazývání bratry a sestrami a patří do nejužšího rodinného kruhu. Slavení svátků, kdy se většinou schází celá rodina, tak bývá velkou záležitostí čítající i několik desítek lidí, jak řekl respondent Anal.

Giris srovnal hodnoty v hinduistické a západní kultuře následujícími slovy: „Obecně mi přijde, že ve vaší kultuře je mnohem více individualismu. My myslíme ve všem, co děláme, na naše rodiče, prarodiče, sourozence a přátele. Všechno se jim snažíme přizpůsobovat. Nejsme sobečtí. Tím nechci říct, že jsme lepší. Na druhou stranu nám totiž schází vaše cílevědomost.“

Ohledně otázky přínosů a negativ, které vycházejí z hinduistické víry Anal pohotově zareagoval:

„Nejsme ničím vázaní. V hinduismu je 36 milionů bohů a bohyní. Každý něco zakazuje a něco povoluje. Můžeš si vybrat jakéhokoliv a kdykoliv a věřit v něj. Bůh by tě neměl omezovat v tom, co opravdu chceš dělat.“

Dále Putal dodává, že k různým bohům se jedinec může modlit v různých situacích. Jako např. když se zamiluje a je nešťastný nebo potřebuje sílu na sportovní utkání. Člověk se díky této široké škále bohů neustále něčemu učí. Každý bůh je odlišný a pro něco dobrý. Respondenti se bez jakéhokoliv přemýšlení jednomyslně shodli, že hinduismus jim nic nebere, naopak díky němu neustále něco získávají.

Všichni respondenti také souhlasili, že se jejich povinnosti mění když jsou doma v Nepálu nebo když žijí zde v České republice. Z jejich pohledu v sobě hinduismus skrývá asi největší povinnost zavazující se především ke své rodině / vůči svému společenství. 25ti letý Putal se podělil se svou osobní zkušeností:

„Zatím svou největší povinnosti ke svým blízkým jsem měl v Nepálu potom, co zemřel můj otec. Bylo to před čtyřmi lety, to jsem tedy ještě žil v Nepálu a smrtí mého otce jsem se stal hlavou rodiny. Musel jsem například rozdělovat jídlo všem předtím, než jsem se sám najedl. A stal jsem se velmi důležitým a váženým v naší rodině.“

Na zkušenost s jídlem navazuje i Anal, který ve své výpovědi dodává, že jídlo se dává stranou i mrtvým, protože ti své živé blízké doprovázejí celým jejich životem. Dávání jídla stranou pro mrtvé se tedy může brát jako povinnost, kterou hinduisté dělají, aby byli za dobře se svými předky. Dále se v hinduismu mrtvá lidská těla pálí a poté rozsypávají. Povinností tedy je, míti takovýto ceremoniál. Je to symbolika toho, že člověk ze země vzešel a do ní se poté také vrací. Je to ztělesnění určitého koloběhu. Tělo je hinduismu bráno pouze jako schránka. Nejdůležitější je duše, která se po smrti z člověka uvolňuje. Hinduisté vycházejí tedy v souladu s přírodou a respektují 5 elementů přírody – zemi, oheň, vodu, vzduch a pátým je prostor (akáša). K těmto 5 elementům se také modlí.

Giris tvrdí, že od té doby co žije v České republice nechodí do žádného hinduistického chrámu. Modlí se doma, hlavně o svátcích a to k soškám různých bohů, ale není to tak, že by se modlil, každý den.

Ani jeden z respondentů necítí, že by je jejich víra nějak negativně ovlivňovala nebo omezovala, naopak jejich víra jim dává pouto a hodnoty, které se pojí nejvíce s jejich životem a hlavně rodinou.

Hinduističtí respondenti, kteří jsou původem z Nepálu, žijí v České republice již řadu let. Do české společnosti se integrovali velice rychle, a to především díky studiu na České zemědělské univerzitě v Praze. Všichni respondenti studují v angličtině, vzdělávají se tedy jak s dalšími mezinárodními studenty, tak i se studenty českými, díky kterým pronikají více do tuzemské kultury.

Z rozhovorů se třemi respondenty se dá vyvodit, že je jejich hinduistické vyznání v ničem neomezuje, naopak v ní vidí spoustu přínosů, které z jejich víry čerpají. Všichni oslovení respondenti jsou hinduisty od malička, seznámili se se svou vírou skrz rodiče a přijde jim zcela přirozené v tomto způsobu života pokračovat. Pro všechny respondenty jsou nejvýznamnějšími bohy tři hlavní, a to: Brahma, Višnu a Šiva. Nejoblíbenějším je pak u většiny bůh Ganéša. Respondenti se ale modlí i k ostatním bohům podle svých určitých sympatií, nebo v různých životních situacích, a to nejvíce doma, zde v Čechách do žádného chrámu nechodí. Dá se říci, že zde žijí poměrně volnějším způsobem života, v Nepálu se s rodinou chodí do chrámu modlit častěji, a to především na velké svátky.

V České republice nepálští hinduisté žádné omezení ve svém životě necítí. Respondenti byli pouze při prvních kontaktech s českou kulturou překvapeni, že v České republice žije většina lidí, kteří jsou ateisty a nevěří v žádného boha. V nepálské kultuře je tento styl života nepochopitelný. Ve východních kulturách většina lidí v nějakého boha věří. Dále pro ně velkým kontrastem byl jiný pohled na muže a ženu na veřejnosti. V Nepálu není dovoleno se veřejně líbat či udržovat jiný fyzický kontakt mezi neprovdanými páry.

Nejdůležitějším prvkem života nepálských hinduistů je rodina. Je pro ně oproti České republice na prvním místě. Podle respondentů se v Česku mladí odtrhávají od rodiny a nepomáhají tolik svým bratrům, sestrám, rodičům a prarodičům. V Nepálu je pomoc rodině zásadní a vždy by na ni měl být brán ohled. Díky těmto hodnotám, které se v Nepálu uznávají, se respondenti plánují vrátit do své země, aby dokázali více pomoci své rodině – nejen finančně, fyzicky, ale i duchovně.

Na závěr je dobré říci, že všichni respondenti se i v České republice snaží udržovat dobrou karmu tím, že se snaží hlubším způsobem pomáhat lidem okolo sebe. Věří, že pokud by dělali špatné věci, jednou se jim to ve špatném vrátí, a to buď v tomto životě, nebo v tom příštím.

• JANDOUREK, J. Vzestup a pád moderního ateismu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 108 s. ISBN 978-80-247-2981-7.

• KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Základy asijských náboženství. Vyd.1. Karolinum, 2005, 270 s. ISBN 80-246-0832-4.

• KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2009. ISBN 9788021319356.

• VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. Praha: Dingir, 1998. 137 s. ISBN 80-902528-0-X7.

• ZBAVITEL, D. Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti. Vyd. 1. Praha: Dharma Gaia, 1993, 143 s. ISBN 80-901225-5-8.

• HINDUISMUS ČR: Obyvatelstvo podle náboženské víry a podle výsledků sčítání lidu [online]. [cit. 18.12.2017]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-prirucka-2016

• Nemonoteistická náboženství: Rozšíření a počty hinduistů [online]. [cit. 18.12.2017]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=Y8Fj-TPYbZ0C&pg=PA206&lpg=PA206&dq=po%C4%8Det+hinduist%C5%AF+v+Indii&source=bl&ots=cSktIYd8oB&sig=519mEFZIc1MtXnHDWBKKx5rZEJ0&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjTv4exnP_WAhXKB8AKHXp-BOcQ6AEIaDAJ#v=onepage&q=po%C4%8Det%20hinduist%C5%AF%20v%20Indii&f=false



Počet shlédnutí: 123