obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2017:skupina_1-lt

Francouzské školství z hlediska kulturních dimenzí

Úvod

Seminární práce se bude zabývat tématem francouzského školství, jak funguje a jaké jsou vztahy studentů a pedagogů. I přes to, že Francie je stejně jako Česká Republika evropským státem, existence rozdílnosti fungování školského systému je nepochybná a zcela jistá, jelikož každá země má nastavený svůj vlastní systém.

Francie byla vybrána z toho důvodu, že jeden člen skupiny, která tuto práci vytváří ve Francii pobýval, a to jak studijně, tak pracovně. Během pobytu byly získány kontakty jak s rodilými Francouzi, tak s Čechy, kteří ve Francii pobývali nebo stále pobývají. Tyto kontakty budou využity při vypracování praktické části seminární práce. Téma školství pak bylo vybráno, protože autorům této práce jakožto studentům je bližší a zároveň osoby, se kterými budou prováděny rozhovory jsou taktéž stále studenty.

Cíl práce

Výzkumná otázka: Jaké je francouzské školství?

Teoretická část (literární rešerše)

Vzdálenost moci:

Dimenze vzdálenosti moci vyjadřuje míru nerovnosti mezi lidmi, která je v dané společnosti očekávána a akceptována. Hofstede (2007, s. 53) popisuje základní rozdíly mezi kulturami s velkou a malou vzdáleností moci. V kulturách s velkou vzdáleností moci jsou nerovnosti považovány za přirozené. Lidé očekávají a akceptují velkou diferenciaci příjmů a přiznávání privilegií výše postaveným skupinám; viditelné známky statusu přispívají k autoritě výše postavených jedinců a skupin. Hranice mezi sociálními vrstvami jsou pevně dané a respektované. V těchto kulturách je hierarchie považována za přirozené uspořádání společnosti. Naopak v kulturách s nízkou vzdáleností moci je kladen důraz na rovnost. Nerovnost je vnímána jako nespravedlivá a nežádoucí, společenskému statusu není přisuzován velký význam. Rozdíly v platech jsou v těchto kulturách relativně nízké. V kulturách s malou mocenskou vzdáleností se hierarchie utváří pouze na základě potřeby organizací, lidé ji nepovažují za přirozenou. Ve Francii je větší vzdálenost moci, mezi učitelem a studentem panuje nerovnost a to i mimo školu – s učiteli se jedná s respektem a úctou. Předpokládá se, že učitel převezme iniciativu ve třídě, politika vzdělanosti se zaměřuje spíše na univerzity.

Individualismus x Kolektivismus:

V kolektivistické kultuře má rodina velkou důležitost; rodinných akcí, jako oslavy nebo pohřby, se nelze nezúčastnit. V této společnosti existuje kolektivní zodpovědnost, a když jeden člen skupiny poruší pravidla společnosti, celá skupina se cítí zahanbena. Když v kolektivistické skupině jedinec nedostojí podstatným požadavkům, které jsou na něho kladeny z titulu sociální pozice, kterou zastává, ztrácí tvář. „Ztratit tvář“ znamená být pokořen. V individualistické společnosti platí jako protějšek „tváře“ charakteristika „sebeúcta“, ta je však definována z hlediska jednotlivce. V individualistických společnostech osoby, které přestoupí společenská pravidla, cítí vinu, která je však na rozdíl od hanby individuální. V obchodních vztazích v individualistické společnosti platí norma, že s kaž-dým je třeba jednat stejně, zatímco v kolektivistických společnostech je běžné jednat s různými zákazníky různým způsobem podle vztahu k nim. Pokud jde o platnost zákonů a práv, v individualistické společnosti se předpokládá, že zákony a práva jsou stejné pro všechny její členy bez rozdílu, zatímco v kolektivistické společnosti se zákony a práva mohou lišit od jedné kategorie osob ke druhé. Co se týká dodržování lidských práv, setkáme se s ním častěji v individualistické společnosti; v kolektivistické společnosti dochází často k jejich porušování. Francie v této dimenzi tíhne k individualismu, předpokládá se, že studenti se vyjadřují sami za sebe, nikoli za skupinu. Konfrontace a diskuze je zde přínosem. Diplomy a další osvědčení zvyšují ekonomickou hodnotu jedince a zároveň se zvyšuje sebeúctu jedince.

Maskulinita x Feminita:

Dimenze maskulinita versus feminita byla takto označena, protože je jedinou dimenzí, „v níž muži a ženy, zaměstnaní u IBM, konzistentně skórovali rozdílně“ (Hofstede 2007, s. 97). Odpovědi mužů a žen se lišily v oblasti pracovních cílů: muži přikládali větší význam výdělku a postupu, ženy dobrým vztahům s nadřízenými a spolupráci s ostatními. V maskulinních společnostech jsou sociální rodové role jasně odlišeny, tj. od mužů se očekává, že budou průbojní, drsní a budou se zaměřovat na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života; ve femininních společnostech se rodové role překrývají, tj. od mužů i žen se očekává, že budou nenároční, jemní a orientovaní na kvalitu života. (Hofstede 2007, s. 97). Francie je spíše maskulinní zemí, standardem jsou zde nejlepší studenti. Učitelé jsou vědomostně brilantní a mají dobrou vědeckou pověst.

Vyhýbání se nejistotě:

Dimenze vyhýbání se nejistotě je definována jako „stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi“ Vyhýbání se nejistotě se vyznačuje snahou o omezení víceznačnosti. Souvisí s potřebou vytváření a dodržování pravidel, jež zaručují určitou předvídatelnost a omezují nejednoznačné porozumění situacím. Pro kultury s vysokým indexem vyhýbání se nejistotě představuje nejistota stálou hrozbu, se kterou se lidé musejí vypořádat, proto mají větší sklony k úzkostem a častěji pociťují velký stres. V kulturách s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě lidé vnímají nejistotu jako součást života a nejednoznačné situace přijímají klidněji. Pravidla nejsou považována za zásadní pro existenci organizace a lidé tolik nepodléhají stresu (Hofstede 2007, s. 131 - 132). Francie má vysoký skór vyhýbání se nejistotě, studenti tedy mají spíše radši výuku, která je jasně rozvrhnutá a strukturovaná – jasně stanovené cíle, detailně formulované úkoly, pevné časový plán. Studenti zde předpokládají, že učitel dokáže odpovědět na všechny otázky. (jde ruku v ruce s maskulinitou).

Dlouhodobá x Krátkodobá orientace:

Dlouhodobá orientace spočívá v pěstování ctností zaměřených na budoucí odměny, zejména vytrvalosti a šetrnosti. Na opačném pólu krátkodobá orientace spočívá v pěstování ctností týkajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím, zachovávání „tváře“ a plnění společenských závazků. Krátkodobá orientace se ve společnosti projevuje úsilím o rychlé dosažení výsledků a tendencí k hledání požitků a utrácení. Členové kultur s dlouhodobou orientací vnímají cíle v delším časovém horizontu - charakteristická je pro ně sebekázeň, odkládání uspokojení, pokračování v úsilí s tím, že výsledky se dostaví později. Francie je dlouhodobě orientovanou zemí, studenti svůj úšpěch či neúspěch přisuzují svému množství úsilí, případně jeho nedostatku. Studenti v dlouhodobé orientaci jsou dobří v matematice, řešení formálních problémlů a mají talent pro aplikované a konkrétní vědy.

Požitkářství vs zdrženlivost:

Požitkářství znamená tendenci umožnit relativně volné uspokojování základních a přirozených lidských potřeb vztahujících se k radosti ze života a zábavě. Zdrženlivost odráží přesvědčení, že takovéto uspokojování má být potlačováno a podřízeno přísným společenským normám. Jeden pól této dimenze je charakterizován pocitem, že člověk může jednat, jak se mu líbí, utrácet peníze a užívat si volnočasových a zábavných aktivit s přáteli nebo sám, což mu přináší pocit relativně velkého štěstí. Na opačném pólu nacházíme pocit, že jednání člověka je omezeno různými společenskými normami a zákazy a pocitem, že užívání si volnočasových aktivit, vydávání peněz a podobné typy požitků jsou něčím špatným. Zde má Francie skór lehce pod polovinou, tedy jen velmi mírně zdrženlivá země. V rámci vzdělání to ovlivňuje především atmosféru výuky. Vetší morální disciplína, pesimismus, nebo přísný přístup při výuce.


Autoři článku „Education and competitive economy: how do cultural dimensions fit in?“ se snaží spojit potřeby současného vzdělávání s dimenzemi, které byly definovány výše. Článek hovoří o tom, že v dnešní době lidé díky globalizaci nesoutěží pouze mezi lidmi, kteří jsou v jejich okolí, v jejich regionu, ale s lidmi po celém světě. Nejedná se o soutěžení v pravém slova smyslu, ale o konkurenceschopnost mezi ostatními. Autoři hovoří o tom, že způsob, kterým lze zlepšit a udržovat soutěživost neboli konkurenceschopnost je zavedení kvalitního vysokoškolského vzdělání, kde budou studentům poskytnuty znalosti ohledně konkurenceschopné ekonomiky. Avšak každý národ a každá země reaguje na tuto potřebu jinak. Za využití kvantitativního přístupu ve své studii ukazují, jestli a jakým způsobem Hofstedeho dimenze kultury zapadají do procesu, kde se požadavky na znalost konkurenceschopné ekonomiky střetávají se vzděláním v různých zemích. V celé studii bylo zahrnuto 43 zemí, mezi nimi i Francie o jejíchž dimenzích je tato seminární práce. (Cheung & Chan, 2010)

Vzhledem k rychlé globalizaci a růstu ekonomiky, který probíhá, musely státy začít řešit, jak své občany vzdělávat, aby byly připraveni na komplexní pracovní prostředí. Mnoho zemí se rozhodlo tuto zodpovědnost předat školám – vzdělávacímu systému, aby své studenty do budoucího života připravili. (Cheung & Chan, 2010)

Globalizace mění celou ekonomiku a studie začaly zkoumat, jakým způsobem mění školství a jestli je pro školy vůbec možné dostát požadavkům, které jsou na ně kladeny. Vzdělávání se také změnilo, protože poptávka začala být po studentech, kteří jsou schopni myslet „globálním způsobem“. (Cheung & Chan, 2010)

Ve studii jsou pomocí statistických metod porovnávány hodnoty dimenzí dle Hofsteda s následujícími ukazateli: vzdělávací systém, vysokoškolské vzdělání, přenos znalostí a vzdělávání ve financích. Hodnoty těchto ukazatelů byly získány ze světových ročenek konkurenceschopnosti z International Institute for Management Development. Každý z těchto ukazatelů získal skóre, přičemž vysoké skóre znamená:

  • u vzdělávacího systému, že systém je schopný naplnit požadavky konkurenceschopné ekonomiky
  • u vysokoškolského vzdělání, že je vysokoškolské vzdělání aplikuj požadavky konkurenceschopné ekonomiky do vzdělávání
  • u přenosu znalostí, že spolupráce mezi školami a firmami a jejich potřebami je funkční
  • u vzdělávání ve financích, že vzdělávání ve financích splňuje požadavky firem (Cheung & Chan, 2010)

Hodnoty pro Francii:

Ukazatele 2004 2008 Dimenze Skór
Vzdělávací systém 5,97 5,94 Vzdálenost moci 68
Vysokoškolské vzdělání 6,03 5,29 Individualismus 71
Přenos znalostí 4,8 4,48 Maskulinita 43
Vzdělání ve financích 6,8 6,17 Vyhýbání se nejistotě 68

(Cheung & Chan, 2010)

Dimenze dlouhodobé orientace není zahrnuta, jelikož byla vytvořena později, a tudíž nebyla u všech zemí známa data.

Vztah dimenzí k hodnocení ukazatelů by v ideálním případě byl následující:

  • Pokud má dimenze vyhýbání se nejistotě nízký skór, pak budou všechny ukazatele vykazovat vysoké hodnoty.
  • Pokud má dimenze vzdálenost moci nízký skór ukazatele vysokoškolské vzdělání, přenos znalostí a vzdělání ve financích budou vykazovat vysoké hodnoty
  • Pokud má dimenze individualismus vysoký skór, pak má vzdělávací systém vysokou hodnotu.
  • Dimenze maskulinita neměla ani s jedním ukazatelem výrazný vztah, ze kterého by plynulo nějaké tvrzení ohledné hodnoty ukazatelů.

(Cheung & Chan, 2010)

Francie by dle těchto výsledků měla mít hodnotu ukazatelů, které hodnotí úroveň vzdělávaní o něco horší. Jediná dimenze, která těmto základům odpovídá je Individualismus, jehož skór je vcelku vysoký. Avšak sami autoři uvádí, že k větší relevantnosti studie by bylo zapotřebí vícero dat.

Metodologie

Kvantitativní výzkum

Kvantitativní výzkum je metoda popisující daný jev pomocí znaků, které lze vyjádřit čísly. Předpokládá se, že lidské chování lze do určité míry měřit a předpokládat. Na začátku kvantitativního výzkumu je obecné tvrzení, které má potencionál vysvětlit vztahy v reálném světě – teorie. Následně je provedena dedukce – za předpokladu platnosti hypotézy platí, že nalezneme vztah mezi proměnnými X a Y. Tím vzniká hypotéza. Dále potřebujeme zjistit, které jevy sledovat, abychom pozorovali vztah X a Y. Poté můžeme přistoupit k samotnému měření, které lze provést pomocí např. dotazníků, pozorování, nebo testů a jeho výstupem jsou čísla. Následně provedeme testování hypotézy a získáme závěry o platnosti hypotézy. Posledním krokem je vztažení výsledku k původní teorii, čemuž říkáme verifikace. Je důležité, aby měření bylo validní (měříme skutečně to, co se má měřit) a spolehlivé (pokud provádíme měření znovu, dojdeme ke stejnému výsledku) (Hendl, 2008). Kvantitativní výzkum nejlépe využijeme při zkoumání jednoduchých a dobře měřitelných znaků v homogenních populacích. U složitějších znaků je vhodné kombinovat kvantitativní výzkum s kvalitativním (Surynek, 2001).

Výhody kvantitativního výzkumu:

  • Poskytuje přesná, číselná data
  • Vhodný při zkoumání velkých skupin
  • Lze zobecnit na populaci
  • Testování a validizace teorií

Nevýhody kvantitativního výzkumu:

  • Nebere v úvahu lokální specifika
  • Získaná znalost může být příliš obecná a abstraktní

Kvalitativní výzkum

Kvantitativní výzkum někteří metodologové považují za pouhý doplněk tradičních kvalitativních výzkumů. Neexistuje jediný obecně uznávaný způsob, jak vymezit nebo dělat kvalitativní výzkum (Hendl, 2008). Dle Corbinové (1999) je to jakýkoliv výzkum, jehož výsledků není dosaženo pomocí statistických metod nebo jiných způsobů kvantifikace. Kvalitativní výzkumník typicky vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní otázky. Otázky lze modifikovat v průběhu sběru a analýzy dat. Z tohoto důvodu se někdy kvalitativní výzkum označuje jako pružný. Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které mohou přispět k vysvětlení výzkumné otázky. V průběhu výzkumu výzkumník také analyzuje a pokládá nové výzkumné otázky za účelem zvýšení kvality výzkumu. Sběr a analýza dat probíhají současně – výzkumník na základě analýzy rozhodne, která data potřebuje a pokračuje dále ve sběru. Jedná se o neustálý cyklus sběru, analýzy a třídění dat. Často se stává, že výzkumník své názory probírá se sledovanými účastníky výzkumu a jejich názor zohledňuje v závěrech výsledné zprávy (Hendl, 2008). Kvalitativní výzkum lze aplikovat na popis procesů, vztahů, okolností, situací, nebo například lidí.

Výhody kvalitativního výzkumu

  • Získává podrobný popis zkoumaného subjektu
  • Umožňuje navrhovat teorie
  • Je pružný – dobře reaguje na změny podmínek
  • Umožňuje studovat procesy

Nevýhody kvalitativního výzkumu

  • Výsledek nemusí být zobecnitelný na populaci
  • Je těžké provádět predikce
  • Sběr může být náročný

Praktická část

Praktická část seminární práce je založena na dvou rozhovorech. Informace, které jsme z rozhovorů získali, jsou v diskuzi a závěru navzájem porovnány a také jsou porovnány oproti skórům dle Hofsteda. Je však nutné brát v úvahu to, že se jedná o individuální názory jednotlivců, a tudíž získané výsledky nelze zobecňovat na celou společnost.

Rozhovory byly provedeny se dvěma studentkami, které mají s francouzským školstvím vlastní zkušenost. První z jich je Češka, která se díky možnostem své univerzity zúčastnila programu „Regional and European Project Management“, kde měla možnost strávit jeden semestr na Université de Bretagne Sud. Druhou studentkou, která poskytla rozhovor je studentka francouzského původu, která momentálně studuje na škole Barthélemy Durand école infirmière, což by se dalo přirovnat k české VOŠ (obor zdravotní sestra). Oproti české studentce má však zkušenost se všemi úrovněmi vzdělávání ve francouzském systému, tudíž její odpovědi by měly mít přesnější vypovídající hodnotu. Jako první bude představen názor a zkušenosti české studentky, následně pak studentky francouzské.

Dle názoru české studentky lze obecně konstatovat, že vyučování ve Francii probíhá spíše formou dialogu mezi studeny a jejich učiteli. Učitelé často tvoří prostor pro diskuze, kde studentům umožňují vyjádřit jejich vlastní názor. Během hodin se studenti nestydí mít k dané problematice připomínky či mít na učitele dotazy v případě, že něčemu nerozumí či si chtějí znalosti rozšířit. Učitelé však dbají i na to, aby studenti byli schopni vystupovat sami za sebe, a proto mimo týmovou spolupráci a společné diskuze podporují i vystupování jednotlivců. Během jednotlivých kurzů se učitelé zaměřují také na to, aby mimo odborných informací, které studentům předávají, bylo dbáno i na jejich mravní vzdělávání. Dle slov české studenky byly hodiny zaměřeny také na spolupráci, která již byla zmíněna, dále pak na inter-kulturalitě a sebe prezentaci. Vztahy, které panují mezi studenty a učiteli, jsou velmi vlídné až přátelské, nejedná se o takovou míru autority, na kterou jsme zvyklí v České republice. Co se týká vztahů mezi studenty panuje mezi nimi rivalita, kdy někteří ze studentů jsou ochotni dosáhnout úspěchu i s tím následkem, že některý z jeho spolužáků dosáhl výsledku horšího. Ne mezi všemi studenty panuje spolupráce, kde by si navzájem pomáhali, u některých studentů je cílem pouze jejich osobní úspěch nikoli úspěch kolektivu. V hodinách, které navštěvovala měla zkušenost s tím, že pokud vyučující neznal odpověď nebo si nebyl jist, studenti nebyli schopni tuto odpověď akceptovat, předpokládali, že učitel by měl vědět vše. Celkově hodnotí formu francouzského školství jako ne příliš zábavnou, spíše naopak. Vyučování bývá velmi dlouhé a často je výuka každý den v týdnu, kdy se většinu dnů začíná ráno a končí během odpoledne a následně je od studentů očekávána vcelku náročná a intenzivní domácí příprava. Diplom, který studenti po ukončení studia získávají, považuje za velmi důležitý, je ovšem také kladen velký důraz na to, na jaké škole byl získán, tedy dva studenti, kteří vystudovali stejný obor na různých univerzitách, mají odlišné možnosti při získávání práce.

Názory francouzské studentky se ve většině případů s názory české studentky shodovaly. I přesto zde však bude popsán její komplexní názor. Dle jejího názoru se hodiny liší v závislosti na učiteli a daném předmětu, někteří zapojují žáky do hodin více, jiní upřednostňují spíše svůj monolog. Každý z učitelů však dává studentům prostor, aby se mohli k danému tématu vyjádřit a měli možnost říct svůj daný názor, kdy žádný názor není považován za názor špatný. Většina učitelů upřednostňuje spíše spolupráci týmu na jednotlivých projektech či semestrálních pracích před úkoly, které by byly plněny jednotlivě každým žákem. Vědomosti, které studenti během studia získávají jsou využívány během zkoušek, což se předpokládá, ale využití některých znalostí lze převést i do praktického života. K odborným znalostem, u kterých je předpokládáno, že je budou učitelé svým studentům předávat se své studenty snaží vzdělávat i mravně. Studenti od svých učitelů neočekávají, že budou vědět vše a jsou ochotni si určité informace dohledat. S učiteli panuje po celou dobu studia velmi přátelský vztah, jelikož studenti mívají zpravidla tytéž učitele po celou dobu studia, a tudíž mají čas na to vybudovat si vzájemný vztah a důvěru. Jiné je to však u vztahů mezi žáky, kdy se v každé třídě většinou objevují žáci, mezi kterými panuje rivalita a mají potřebu mít co nejlepší známky a přesahovat svými znalostmi všechny ostatní v dané třídě, nehledě na to, že s nimi na úkor toho nemají přátelský a kolektivní vztah. V případě většího neúspěchu studenta je tento neúspěch jeho rodinou vnímán vcelku negativně, jelikož získání dobrého vzdělání je vstupenkou pro získání lepší práce. Během studia na základní a střední škole nebývá výjimkou, že studenti z důvodu špatných výsledků některý ročník opakují, aby se předešlo ještě většímu neúspěchu v ročníku následujícím. Výuku ve škole nepovažuje stejně jako česká studentka za zábavnou, ale spíš za náročnou, kdy dle jejího názoru je třeba denně studiu doma věnovat přibližně hodinu a půl, aby bylo pro studenta možné sledovat co se v daném předmětu děje.

Diskuse a závěr

Poskytnuté odpovědi respondentek jsme porovnávali s rysy dimenzí dle Hofsteda připadající pro Francii.

Vzdálenost moci: Obě respondentky uvedly, že vztahy mezi studenty a učiteli jsou velmi přátelské. Nepanuje zde takový respekt k učitelovi jako autoritě. Je to vysvětlováno tím, že studenti mají stejné učitele v průběhu celého studia, vybudují si tedy určitý vztah a vzájemnou důvěru. To se ovšem neshoduje s vysokou vzdáleností moci podle Hofsteda.

Individualismus x Kolektivismus: Odpovědi respondentek spíše vyvrací, že by studenti pracovali pouze samostatně, nikoli ve skupinách. Je také ale snaha studenty naučit určité sebeprezentaci. Potvrzuje se ale, že studenti mají prostor k diskuzi a vyjádření svých názorů (diskuze, dotazy, poznatky, připomínky). Také bylo respondentkami potvrzeno, že diplomy ve Francii zvyšují ekonomickou hodnotu jedince, ale zavísí také na typu oboru a jménu univerzity. Odpovědi potvrzují rysy individualismu ve francouzském školství.

Maskulinita x Feminita: Obě respondentky uvedly, že ve Francii mezi studenty/spolužáky panuje určitá rivalita, někteří chtějí být těmi nejlepšími ve třídě a to klidně na úkor některých spolužáků. To odpovídá Hofstedeho definici maskulinní společnosti, kdy studenti si mohou jít za svým úspěchem až agresivním způsobem.

Vyhýbání se nejistotě: V této dimenzi jsou názory respondentek odlišné. Česká respondentka odpověděla, že situace, kdy učitel neví/nezná odpověď na otázku, není příliš vítaná, až spíše nepřípustná. Studenti svůj nesouhlas s učitelovou „nevědomostí“ dávali často najevo. Naopak francouzská respondentka uvedla, že s tím takový problém studenti nemají a v případě potřeby si informace dohledají sami.

Dlouhodobá x krátkodobá orientace: Respondentky zde uvedly, že studium ve Francii je velmi náročné a je nutné se na něj pravidelně doma připravovat a tedy často obětovat svůj osobní čas. Také je běžné, že student při větších problémech opakuje ročník, a to hlavně z toho důvodu, aby v tom následujícím neměl ještě větší problémy s výukou. Tato tvrzení se shodují s Hofstedeho výkladem dlouhodobě orientované společnosti.

Požitkářství x Zdrženlivost: Obě respondentky uvedly, že studování respektive výuka ve Francii není zábavná, spíše naopak. Učitelé kromě předávání odborných znalostí a informací také studentům předávají mravní vzdělání. To by potvrzovalo Francii jako zdrženlivou společnost (dle skóru velmi nepatrná).

Výsledky od respondentek, ve většině případů, potvrzují předpokládané skutečnosti. Francouzské školství je více individualistické, snaží se studenty naučit vlastní odpovědnosti a vzdělání hraje ve společnosti důležitou roli. Vztahy mezi studenty a učiteli jsou dle respondentek přátelské, což ukazuje na nízkou vzdálenost moci. Mezi studenty ovšem panuje často rivalita, někdy až agresivní přístup k dosažení úspěchů. Tento fakt zařazuje dle Hofsedeho francouzské školství do kategorie maskulinní společnosti. Zároveň se respondentky shodly na faktu, že orientace francouzského školství je spíše dlouhodobá, výuka není příliš zábavná a učitelé přidávají k výkladu i určité mravní sdělení. Tato fakta poukazují spíše na zdrženlivou společnost. Respondentky se dle Hofstedeho hodnocení neshodly pouze v jedné dimenzi a to vyhýbání se nejistotě. Tímto jim děkujeme za poskytnuté odpovědi.

Seznam literatury

HENDL, Jan, 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-485-4.

HOI YAN CHEUNG a ALEX WING HO CHAN. Education and competitive economy: how do cultural dimensions fit in? Higher Education [online]. 2010, 59(5), 525 [cit. 2017-10-28]. ISSN 00181560.

STRAUSS, Anselm a Juliet CORBINOVÁ, 1999. Základy kvalitatívního výzkumu. 1. vyd. Přeložil Stanislav JEŽEK. Brno: Sdružení Podané ruce. ISBN 80-85834-60-X.

SURYNEK, Alois, 2001. Základy sociologického výzkumu. Vyd. 1. Praha: Management Press. ISBN 80-7261-038-4.

Learn Czech - News - Aktuality. Learn Czech - News - Aktuality [online]. Copyright © 2017 [cit. 12.11.2017]. Dostupné z: http://www.czech-in-prague.cz

Přílohy

Struktura otázek

  1. Číslovaný seznamJak vypadá vyučování ve Francii? Probíhá formou monologu vyučujícího?
  2. Jaký je vztah mezi učetli a žáky?
  3. Jak často a jakým způsobem se zapojují studenti do výuky?
  4. Jedná se spíše o samostatné vystupování nebo spolupráci v týmech?
  5. Vnímají studenti mezi sebou určitou rivalitu?
  6. Jakým způsobem je vnímán neúspěch studenta?
  7. Snaží se vyučující studenty často mravně vzdělávat nebo spíše předává odborné informace?
  8. Jak intenzivně se studenti musí připravovat doma?
  9. Přikládají studenti informacím získaným ve škole velkou váhu?
  10. Je výuka ve Francii všeobecně vnímána jako zábavná?
  11. Je studenty tolerováno a akceptováno, pokud učitel odpoví, že neví nebo si není jist?
  12. Slouží vysokoškolský diplom jako vstupenka do vyšších pater nebo spíše zvyšuje ekonomickou a osobní hodnotu jedince?
  13. Je vysokoškolsky vzdělaná společnost ve Francii spíše autoritářská nebo demokratická?

Záznam rozhovorů

První rozhovor - česká studentka (jedná se pouze o stručné odpovědi, v praktické části jsou uvedeny i informace získané již během jejího pobytu ve Francii)

1) Jak vypadá vyučování ve Francii? Probíhá formou monologu vyučujícího? Spíše ne – vyučování probíhá formou diskuzí. Kurzy byly ve většině případů založené na interakci mezi učiteli a studenty.

2) Jaký je vztah mezi učiteli a žáky? Vlídný, většinou přátelský, nejedná se o velikou autoritu (oproti např. českému školství)

3) Jak často a jakým způsobem se zapojují studenti do výuky? Velmi často, formou diskuzí, dotazů, poznatků, připomínek

4) Jedná se spíše o samostatné vystupování nebo spolupráci v týmech? Samostatné i skupinové vystupování

5) Vnímají studenti mezi sebou určitou rivalitu? Troufám si říct, že ano.

6) Jakým způsobem je vnímán neúspěch studenta? Každý se snaží o svůj vlastní úspěch – nehledě na ne/úspěch ostatních.

7) Snaží se vyučující studenty často mravně vzdělávat nebo spíše předává odborné informace? Spíše mravně vzdělávat. Hodiny byly také hodně zaměřené na spolupráci, interkulturalitě a sebeprezentaci.

8) Jak intenzivně se studenti musí připravovat doma? Velmi intenzivně. Během mých studiích byla nutná domácí příprava na téměř všechny kurzy.

9) Přikládají studenti informacím získaným ve škole velkou váhu? Bez odpovědi.

10) Je výuka ve Francii všeobecně vnímána jako zábavná? Z pohledu Francouzů netuším, mně ovšem zábavná v žádném případě nepřišla.

11) Je studenty tolerováno a akceptováno, pokud učitel odpoví, že neví nebo si není jist? Není. V takových situacích studenti mnohdy vyjádřili svůj nesouhlas a rozhořčení.

12) Slouží vysokoškolský diplom jako vstupenka do vyšších pater nebo spíše zvyšuje ekonomickou a osobní hodnotu jedince? Vysokoškolský diplom je v dnešní době důležitý a určitě přispívá ke zvýšení osobní hodnoty jedince. Ve Francii mají diplomy velikou váhu – Francouzi ovšem kladou důraz na jméno Univerzity a studijní zaměření.

13) Je vysokoškolsky vzdělaná společnost ve Francii spíše autoritářská nebo demokratická? Z mého pohledu spíše autoritářská.

Druhý rozhovor - francouzská studentka (zaznamenány jsou pouze stručné odpovědi, nutné pro porovnání dimenzí)

1) Jak vypadá vyučování ve Francii? Probíhá formou monologu vyučujícího? Záleží na dané hodině a učiteli. Učitel však žáky často vyzívá k diskuzi a k projevování vlastních názorů a poznatků.

2) Jaký je vztah mezi učetli a žáky? Vztah s učiteli je velmi blízký až přátelský, jelikož máme tytéž učitele po celou dobu studia.

3) Jak často a jakým způsobem se zapojují studenti do výuky? Učitelé dávají studentům pravidelně možnost vyjádřit se k probíranému tématu, tak aby každý měl možnost říct svůj názor.

4) Jedná se spíše o samostatné vystupování nebo spolupráci v týmech? Převažuje spolupráce v týmech.

5) Vnímají studenti mezi sebou určitou rivalitu? Bohužel ano, existuje rivalita mezi určitými žáky, kteří chtějí získat nejlepší možnou známku a být nejlepšími ve třídě. (pozn. ve Francii je známkování 0-20, kdy 20 je nejlepší a málo kdy je možné této známky dosáhnout)

6) Jakým způsobem je vnímán neúspěch studenta? (škola, rodina) V rodině bývá jeho neúspěch vnímán velmi špatně, jelikož ve Francii je velmi obtížné získat práci, pokud člověk nemá diplom nebo odborné vzdělání v nějakém oboru (pozn. něco jako výuční list v ČR)

7) Snaží se vyučující studenty často mravně vzdělávat nebo spíše předává odborné informace? Vyučující mají snahu k odborným znalostem předávat i mravnostní vzdělání.

8) Jak intenzivně se studenti musí připravovat doma? Dle mého názoru musejí studenti denně během semestru doma strávit přípravou do školy minimálně hodinu a půl, protože některé semestry obsahují vícero náročných předmětů

9) Přikládají studenti informacím získaným ve škole velkou váhu? Ano, získané vědomosti následně využijí během zkoušek, ale zároveň informace v některých předmětech obohacují studenty i do praktického života.

10) Je výuka ve Francii všeobecně vnímána jako zábavná? Výuka ve Francii není zábavná.

11) Je studenty tolerováno a akceptováno, pokud učitel odpoví, že neví nebo si není jist? Ano, pokud je to nutné jsou ochotní si informace dohledat samostatně.

12) Slouží vysokoškolský diplom jako vstupenka do vyšších pater nebo spíše zvyšuje ekonomickou a osobní hodnotu jedince? Zodpovězeno již dříve – ano, umožňuje snadnější získání lépe placené práce.

13) Je vysokoškolsky vzdělaná společnost ve Francii spíše autoritářská nebo demokratická? Bez odpovědi. 


Počet shlédnutí: 50

zs2017/skupina_1-lt.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)