obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2017:skupina_6-lt

Výměnný pobyt v USA - kulturní rozdíly

Úvod

Tato semestrální práce se bude zabývat rozdíly mezi pobytem a studiem v České republice a studiem a životem ve Spojených státech amerických v rámci výměnného pobytu. Téma bude popisováno především z pohledu českého studenta, který strávil ve Spojených státech jeden studijní semestr.

Práce bude porovnávat rozdíly mezi přístupem ke studiu a studentskému životy v ČR a USA. Bude se zabývat kulturními rozdíly obou národů.

Téma bylo vybráno na základě zájmu o rozdíly mezi těmito dvěma kulturami a možnosti získat informace o rozdílech zemí.

Cíl práce

Výzkumná otázka: „S jakými kulturními rozdíly se musí student vypořádat v USA?“

Teoretická část (literární rešerše)

Kultura

Naše práce bude pojednávat o kulturních rozdílech mezi českými studenty a americkými studenty. Pro porovnání těchto dvou zemí je nutné si uvědomit, že i z historického hlediska se tyto dvě kultury vyvíjely různě.

Samotnou kulturu můžeme definovat jako: „Kultura označuje nesčetné způsoby života, které vystavuje určitá skupina lidí, způsoby, které jsou přenášeny z jedné generace na druhou a které odlišují tuto skupinu od ostatních“ (Smith, 1997) Kultura je velmi široký pojem, který může mít mnoho definicí, jež ji popisují z různých pohledů. Více než na samotnou definici se Yates a de Oliveira ve svém článku na téma „Culture and decision making“ zaměřili na rozdíly a možné problémy spojené s určením kultury.

Jednou z dimenzí je rozdělení kultur dle Hostede na kolektivistické a individualistické. Kolektivistické kultury vidí jednotlivce jako součást celku. Každý pracuje pro dosažení cílů skupiny a upravuje své chování dle sociálního kontextu. Individualistické kultury se naopak více zaměřují na jedinečnost. Každý jedinec je chápán jako samostatná entita nezávislá na ostatních.

Další rozdělení kultur může být popisováno dle síly kulturní normy. Těsné kultury mají mnoho společensky prosazovaných norem. Naopak volné jich mají méně a porušení těchto norem není tak striktně trestáno. Pro studium kulturních rozhodovacích rozdílů je možné zvolit jako rámec kognitivní či holistický styl. Například s východoasijskými zeměmi je spojeno holistické myšlení spadající pod kognitivní styl. V těchto zemích je kladem důraz na vztahy a představě, že svět je v neustálém toku. Analytické myšlení je na druhou stranu spojeno se západními kulturami a je pro něj charakteristické soustředění se na hlavní cíl a s představou, že svět je stabilní a předvídatelná.

Z daného vychází, že individualisté jsou poměrně analytičtí a kolektivisté jsou relativně holističtí.

I přesto, že lze předpokládat, že je kultura pevná a stabilní, jendá se o dynamický a kontextově závislou entitu. Kulturní přesvědčení jedince může být ovlivněno vlastními myšlenkami, zkušenostmi či výchovou. V některých případech může být kulturní představa jedince úplně změněna.

Kulturní dimenze

Dimenze vzdálenost moci (Power distance, PDI)

Dle Hofstedeho (2007, s. 45) lze vzdálenost moci definovat jako: „rozsah, v němž méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi předpokládají a přijímají skutečnost, že moc je rozdělována nerovně“.

Kultury lze rozdělit na dvě kategorie:

- Kultury s malou vzdáleností moci - Kultury s velkou vzdáleností moci

U kultur s nízkou vzdálenosti se za spravedlivé jeví možnost rovnoprávnosti, kdy každý má mít stejnou šanci na úspěch a nikdo není nadřazen ostatním. Nerovnost je vnímána jako nežádoucí a společenský status nemá pro společnost takovou váhu. Také rozdíly v platech nejsou nijak výrazné a hierarchie je vytvářena spíše v rámci organizační struktury a ne společenské.

V rámci školství a pracovního poměru je považováno za normální, že učitelé i zaměstnavatelé považují žáky a zaměstnance za sobě rovné. Jak student, tak i zaměstnanec má možnost aktivně zasahovat do dění v dané organizaci.

Naopak v kulturách s velkou vzdáleností moci je hierarchie a různé, přesně dané postavení ve společnosti, brána jako samozřejmost. Většina lidí v těchto kulturách akceptuje velké rozdíly v příjmech a privilegiích dle postavení. Hranice mezi společenskými vrstvami jsou pevně dané a přestup mezi nimi je možný jen v ojedinělých případech. Ve školách je učitelům projevována úcta, ve třídě panuje jasný řád. Studenti hovoří jen tehdy, jsou-li tázáni a neodporují rozhodnutí učitelů. To samé lze vztáhnout na pracovní organizace, kde je striktně oddělené postavení a práva zaměstnanců.

Vysoké hodnoty vzdálenosti moci má většina asijských zem, východoevropské země, latinskoamerické země a v poněkud nižším stupni evropské románské země jako Francie a francouzsky mluvící část Belgie, dále také arabské a africké země.

Nízké hodnoty vzdálenosti moci vykazují německy mluvící země, jako jsou Německo, Rakousko a německy mluvící část Švýcarska, dále Izrael, severské země, USA, Velká Británie a bělošská část její někdejší říše a také Holandsko.

Tato dimenze u Spojených států amerických se zabývá skutečností, že v této zemi si nejsou všichni rovni, a vyjadřuje postoj této kultur vůči těmto mocenským nerovnostem. Vzdálenost moci je definována jako rozsah, v jakém méně mocní očekávají a přijímají fakt, že moc je rozdělena nerovnoměrně. Hodnota souvisí s tím, že je zde nerovnost podporována jak méně postavenými, tak i vůdci

Dimenze individualismus versus kolektivismus (Individualism versus collectivism, IDV)

Hofstede (2007, s. 66) individualismus definuje jako „Individualismus příslušní společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné, předpokládá se, že se každý stará sám o sebe a svoji nejbližší rodinu“. Naopak kolektivismus Hofstede (2007, s. 66) definuje jako: „Opak individualismu. Přináleží společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý život integrováni do silných a soudržných skupin, které je v průběhu jejich životů chrání výměnou za jejich věrnost“. Kolektivistické kultury berou jako klíčovou cnost soulad s vlastním sociálním okolím. A to jak v rodině, tak i v ostatních sférách. Rodina je velmi důležitou složkou života jedinců, je důležité navštěvovat setkání (oslavy i pohřby) a neúčast je brána jako vysoký prohřešek. Kolektivní zodpovědnost je hlavním prvkem těchto kultur a prohřešek jednotlivce se vztahuje na celou skupinu. Ve školách se nediskutuje, vládne zde pocit vyhýbání se konfrontacím a diplom je brán jako přínos pro držitele i skupinu. Na skupinu, do které jednotlivec patří, bere ohled i zaměstnavatel, obvykle se bere ohled na příbuzenstvo a postavení skupiny jako celku.

Individualistické kultury se vyznačují důrazem na jednotlivce a rovnost všech. Ve školách se živě diskutuje, každý může říct svůj názor a konfrontovat tak ostatní. Diplom znamená zvýšení ekonomického ceny držitele a neúspěch je jen osobní hanbou pro jednotlivce. V pracovních organizacích je kladen důraz na jednání s každým stejně a zákony a práva platí pro všechny stejně Vysoké hodnoty individualismu mají především anglicky mluvící země, jako USA, Austrálie, Velká Británie, Kanada, Nový Zéland, z evropských zemí Holandsko, Maďarsko a Belgie. Nízké hodnoty mají především země Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie.

Poměrně nízké skóre v dimenzi vzdálenosti moci (40) společně s vysokým skórem individualismu (91) odráží následující. Setkáváme se zde s amerických předpokladem: „svoboda a spravedlnost pro všechny“. Což dokládá důraz na rovnost ve všech aspektech americké společnosti a vlády. Hierarchie je ve společnostech zavedena spíše pro pohodlí a vztahy mezi nadřízenými a podřízenými jsou volné s důrazem na spolupráci. V podnikové světě se očekává, že zaměstnanci budou samostatně nezávislí a iniciativní.

Dimenze maskulinita versus feminita (Masculinity versus Femininity, MAS)

Tato dimenze se věnuje rozdílům mezi přístupem obou pohlaví. Muži a ženy zaměstnaní u IBM konzistentně odpovídali rozdílně na otázky v oblasti pracovních cílů. Ženy přikládají větší váhu vztahům s nadřízenými a spolupráci. Muži naopak více preferují výdělek a postup v organizaci.

Definovat tyto dva pojmy lze takto: „Maskulinita se vztahuje na společnosti, ve kterých jsou sociální rodové role jasně odlišeny; feminita se vztahuje na společnosti, ve kterých se sociální rodové role překrývají“ (Hofstede, 2007, s. 97)

V maskulinních zemí je cílem býti ten nejlepší, zatímco u feministicky zaměřených zemí je cílem projít a za normu je považován průměr. Rozdíl je i ve školství, kdy za maskulinní straně jsou úspěchy profesora a jeho vědecká pověst, na feministické straně jeho sociální obratnost a přátelský přístup. V pracovním odvětví je například rozdíl mezi tím, jaké místo práce v životě jedinců zaujímá. V pracovním odvětví je například rozdíl mezi tím jaké místo práce v životě jedinců zaujímá. V maskulinních kulturách lidé žijí, aby pracovali, ve femininních lidé pracují, aby mohli žít.

Vysoké skóre (62) makulinity v této dimenzi naznačuje, že společnost je řízena na základě konkurenceschopnosti a úspěchu. Přičemž úspěch zde značí být tím nejlepším. Základy těchto hodnot jsou předávány již v dětství. Američané tak vykazují svůj maskulinní pohod jednotně.

To se odráží na chování ve škole i v práci, Kdy je chování založeno na sdílených hodnotách popisujících, že lidé by měli usilovat o to, aby byli nejlepší. Usilovat o to, aby byli vítězi. Na základě toho Američané budou svobodně předkládat své názory a prezentovat své úspěchy. Zde tedy existuje „Can - do“ mentalita, kdy společnost věří, že vše lze vždy udělat lépe. Typický Američan žije pro práci a zakládá si na úspěších a má touhu získávat peněžní odměnu a postupovat tak ve společnosti výše. Je pravděpodobné, že zvyšující se nerovnost podkopává demokraci, protože rozšiřuje mezeru mezi třídami a může zvětšovat vzdálenost moci a snižovat individualismus.

Dimenze vyhýbání se nejistotě (Uncertainty avoidance, UAI)

Dimenze vyhýbání se nejistotě je definována jako „stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi“ (Hofstede 2007, s. 131).

V zemích s vysokým indexem představuje nejistota stálou hrozbu a lidé mají větší sklony k pocitu úzkosti a zažívání stresu. V kulturách s nízkým indexem lidé vnímají nejistotu jako součást života a jednají klidněji. V rodinách se dle této dimenze liší přístup k rozdělování toho, co je čisté a špinavé, nebo bezpečné a nebezpečné. U kultur s vysokým indexem je toto rozdělení striktně a jasně dané a může vést až k rasismu. Naopak u kultur s nízkým indexem je klasifikace volnější.

Opět lze nalézt rozdíly u studentů i v pracovním poměru. V zemích se silným vyhýbáním se nejistotě mají rádi řád, jasnou strukturu a pevné cíle. Naopak země s nízkým indexem vnímají formální pravidla jako něco špatného a pravidla jsou zaváděna jen v krajní nutnosti.

Tento index lze spojit s náboženstvím, které lidem dává víru a určitý stupeň jistoty.

Americké skóre je u této dimenze pod průměrem (skóre 46). V důsledku toho vnímaný kontext, v němž se Američané ocitnou, ovlivní jejich chování více, než kdyby kultura měla buď vyšší nebo nižší hodnotu.

Existuje slušná míra přijatelnosti pro nové nápady, inovativní produkty a ochotu vyzkoušet něco nového nebo jiného, ​​ať už se jedná o technologii, obchodní praktiky nebo potraviny. Američané mají tendenci být více tolerantní k názorům a umožňují svobodu projevu. Současně Američané nevyžadují tolik pravidell a jsou méně emocionálně expresivní než kultury s vyššími výsledky. 9/11 vytvořilo v americké společnosti spoustu strachu, které vyvrcholily snahou vlády sledovat všechny prostřednictvím NSA a dalších bezpečnostních organizací.

Dimenze dlouhodobé vs. krátkodobé orientace(Long-term versus short-term orientation, LTO)

Definice páté dimenze zní: „Dlouhodobá orientace spočívá v pěstování ctností zaměřených na budoucí odměny, zejména vytrvalosti a šetrnosti. Na opačném pólu krátkodobá orientace spočívá v pěstování ctností týkajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím, zachovávání „tváře“ a plnění společenských závazků.“ (Hofstede 2007, s. 162)

U této dimenze vyjadřuje kladný dynamickou orientaci na budoucnost, zatímco záporný pól představuje statickou orientaci na minulost a současnost.

U krátkodobě zaměřených zemí se ve společnosti projevuje úsilí o rychlé dosažení výsledku a tendence k utrácení a vyhledávání požitků. Dlouhodobá orientace se naopak vyznačuje ve vnímání cílů v delším časovém úseku. Charakteristické proto je sebekázeň, odkládání sebeuspokojení a pokračování s pocitem, že výsledky se dostaví později. (Hofstede 2007, s. 161)

V zemích s dlouhodobou orientací jsou jako hlavní hodnoty určovány tvrdá práce, úcta ke znalostem, čestnost, otevřenost k myšlenkám, sebekázeň a spoléhání se na sebe. V zemích s krátkodobou orientací lze za hlavní hodnoty považovat svobodu vyjadřování, osobní svoboda, práva jedince či myšlení na sebe.

Na této dimenzi mají Spojené státy americké velmi nízké skóre (26). Američané jsou náchylní k přezkoumání informací a zjišťování, zdali se jedná o pravdu či ne. Američané jsou velmi praktičtí vzhledem k „can-do“ mentalitě, avšak většina Američanů není zrovna pragmatická. Většina Američanů má jasné představy o tom, co je čisté a co špinavé. Jedná se často o otázky týkající se potratů, zbraní, užívání drog atd. USA je jednou z mála zemí, kde ve dvacátém století narůstá příklon k církvi. Americké podniky měří výkonnost krátkodobě, což pohání jednotlivce k rychlým výsledkům na pracovišti.

Požitkářství versus zdrženlivost (Indulgence versus Restraint, IVR)

V roce 2010 Hofstede k uvedeným pěti dimenzím přidal šestou, nazvanou požitkářství / užívání si versus zdrženlivost. Jeden pól této dimenze je charakterizován pocitem, že člověk může jednat, jak se mu líbí, utrácet peníze a užívat si volnočasových a zábavných aktivit s přáteli nebo sám, což mu přináší pocit relativně velkého štěstí.

Spojené státy jsou hodnoceny jako šarmantní (68) společnost. To se v kombinaci s normativním skóre odráží v následujících protichůdných postojích a chování:

Pečlivě pracujte a hravě hrajte. Státy vedly válku proti drogám a jsou stále velmi zaneprázdněné, ale drogová závislost ve státech je vyšší než v mnoha dalších bohatých zemích. Je to prudká společnost, a přesto se zdá, že i někteří známí televangelisté jsou nemorální.

Kulturní dimenze: Spojené státy americké vs Česká republika

Metodologie

Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum pracuje s malým souborem respondentů, kde získaná data jsou nečíselného charakteru. Tento výzkum nemá nárok na statistickou reprezentativnost. Tuto metodu využíváme například pro hloubkové individuální rozhovory či skupinové rozhovory. Při této metodě se zaměřujeme na [4]:

  • Existenci daných jevů a jejich strukturu
  • Faktory, které s danými jevy souvisí
  • Vlastnosti a funkce těchto jevů

Kvantitativní výzkum

Kvantitativní výzkum pracuje s rozsáhlými soubory respondentů, kde je úkolem statisticky vyjádřit závislosti mezi jednotlivými proměnnými. Tato metoda se používá například pro dotazníkové šetření. Při tomto druhu výzkumu se zaměřujeme na tyto charakteristiky [4]:

  • Rozsah výskytu
  • Intenzita
  • Frekvence

Hlavní rozdíly mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem jsou cíle, které sledují. Kvantitativní výzkum vychází ze známé teorie, z které vyvozuje hypotézy, a které následně testuje. Výsledek buď potvrdí, nebo vyvrátí to co je o problému známé. Při kvalitativním výzkumu se hypotézy neformulují před výzkumem, ale až v průběhu zpracování dat.

Praktická část (vlastní výzkum)

Specifické na studijním pobytu v USA je fakt, že tato země není zahrnuta do programu Erasmu. Ten obsahuje jen země v rámci Evropy.

Dotazovaným pro naši práci byl český student David (věk 24), který již za sebou má zkušenost s Erasmem, tak i se studijním pobytem ve Spojených státech.

Na první otázku právě odpověděl, že jedním z důvodů pro výběr této země byl prioritou jazyk, angličtina, vzhledem k tomu, že v rámci Erasmu navštívil již Turecko. Nevýhodou zde bylo, že angličtina není oficiálním jazykem v zemi. Dalším důvodem byl výběr kvalitní školy, jednalo se o Michigan university, která se umisťuje v top 30 školách na světě.

Na otázku ohledně vlastností Američanů odpověděl, že jsou Američani oproti nám vřelejší, nebojí se smát. Na druhou stranu jej iritovalo neustále používání fráze „small talk“, což mu přišlo povrchní a neupřímné. Podobné to bylo i při interakci s jinými lidmi. V obchodech i restauracích jsou Američané příjemnější, ochotnější a usměvavější. To samé i na ulicích u náhodných kolemjdoucích. Na rozdíl od Čechů. Také poukázal na rozdíl v participaci ve spolcích a sportovních klubech. Studentská kultura v Americe přímo „žere sport“, překvapilo ho, v jaké míře se američtí studenti těchto klubů a spolků účastní.

Ohledně studia dotazovaný odpověděl, že vstřícnost a ochota učitelům odpovídá faktu, že studium v Americe je velmi drahé. Náročnost také není nejmenší, je nutné se průběžně připravovat, pročítat články a zpracovávat projekty. Také je důležité prezentování a aktivita v hodinách. Samotný závěrečný test je jen 20 % známky. Rozdíl tedy je v tom, že v Americe se opravdu musí student připravovat průběžně během semestru, aby úspěšně školu dokončil.

Poslední skupina otázek se soustředí na osobní pocity dotazovaného ohledně pobytu v dané zemi. Velmi omezující pro Davida byl mobilní handicap, vzhledem k nevlastnění auta. Veřejná doprava je ve Státech nedostačující. Také na české poměry je pobyt v USA velmi finančně náročný. Rozdíl viděl také v tom, že v Čechách stíhal během studia jak práci, tak i volnočasové aktivity s dostatkem spánku. Během studia v USA se pořádně nevyspal, typicky den probíhal tak, že vstal, snídal, šel do školy a pak se buď učil nebo šel spát. Pokud se nemusel učit, věnoval se cvičení či chození do baru. Obě tyto aktivity však ukusovaly čas z možností pořádného spánku.

Co se týče závěrečného zhodnocení pobytu, tak jako pozitivní hodnotil nonstop otevřené studovny a knihovny. Také vřelost lidí jej inspirovala k tomu, aby se sám snažil více se smát. Za negativní hodnotí pobyt na kolejích a sdílených studentských bytech. Také zákaz pití alkoholu pod hranici 21 let vidí jako nesmysl. Dle jeho názoru je pak důsledkem pubertální chování relativně dospělých lidí, kteří konzumují alkohol skrytě na bytech, kde se opíjejí.

Druhým dotazovaným byl student Tomáš (24 let), který měl také možnost pobývat v USA.

Důvodem pro výběr této země byl fakt, že je Amerika velmi propagována díky filmům. Zde také poukazuje na fakt, že ztvárnění Američanů ve filmech se tolik neliší od reality. Za druhé vidí výhodu pro výběr této země jazyk angličtinu, se kterou osobně on nemá problém a mohl se tedy v pořádku domluvit.

V odpovědi na typického Američana se často shodoval s předchozím studentem. Typický Američan se usmívá, je komunikativní a nemá problém Vás vyfotit. Zajímavostí je, že jejich komunikativní náturu porovnal se skupinou lidí v ČR. Pejskaři. Ti typicky také hovoří s cizími lidmi, kteří však jsou pejskaři. Na rozdíl tedy o Čechů jsou Američani otevřeni i úplně cizím lidmi bez rozdílů zájmů či uzavřené skupiny.

Co se týče kulturních rozdílů. Tomáš měl možnost zapojit se i do silničního provozu provozu. Zde narazil na problém s povolením odbočení na červenou do prava či nutností za benzín platit před natankováním. Také fakt, že je v Americe, co se týče jídla, vše „velké“. A přesto mu nepřišlo, že by potkal více obézních lidí než u nás.

Jako negativum opět zmiňuje omezení pro pití alkoholu a s tím i vztažené možnosti vstupu do určitých klubů atd.. Za pozitivní považuje právě přívětivou povahu Američanů, která je s Čechy nesrovnatelná.

Diskuse a závěr

Porovnáme – li odpovědi tázaných s Hofstedeho dimenzemi, zjistíme, že se často shodují.

U vzdálenosti moci má dle Hostedeho USA nízké skóre oproti České republice. Lidé jsou tam vřelejší, ochotnější. Postoj učitelů k žákům odpovídá popisu malé vzdálenosti moci a studenti se více zapojují do výuky, prezentují a aktivně reagují. A jak odpověděl David, tato účast je i vyžadována pro úspěšné projití semestru. Naopak čeští studenti se spíše aktivitě ve školách vyhýbají.

Vysoké skóre individualismu se odráží i v tazatelových odpovědích. Jak už bylo psáno výše, studenti se aktivně zapojují. Jsou samostatní, mohou navštěvovat aktivně knihovny a studovny, jejichž otevírací doba se dle tomu přizpůsobuje. Češi jsou spíše zdrženlivější a stačí jim „průměr“, tedy projít školou za vydání, co nejmenšího úsilí.

Opět vyšší skóre u dimenze maskulinita x femininita naznačuje touhu po úspěchu a pocitu být ten nejlepší. Davida překvapovala velká participace ve sportovních klubech spolcích, které poskytují studentům i dobré zázemí pro další karierní růst. Také se zde odrážel fakt, že pro českého studenta byl den hektický a doplnit si školní život i o jinou část bylo na úkor spánku. Vzhledem k tomu, že dotazovaný se i v Čechách aktivně zapojuje do komunikace s cizinci na výměnném pobytu u nás a osobně věnuje velký čas studiu, tak je překvapivé, že rozdíl mezi ČR a USA viděl takto markantní.

Co se týče dimenze vyhýbaní se nejistotě, vzhledem k tomu, že je USA spíše průměrně hodnoceno. Nemyslíme si, že je tato dimenze nějak vnímána pohledem českého studenta. Jedná se spíše opět o odrážení se dimenzi ve společensky aktivním chováním Američanů. Kde se student setkává s vřelým přijetím, pomocí i možností, jak se sám vyjádřit.

Krátkodobá orientace Američanů dle skóre se moc v odpovědí vybraných studentů neobjevovala.

Vysoké skóre požitkářství se projevuje i v našich odpovědích. Optimismus, akčnost, vřelost až neupřímnost při používání stejných frází. Studenti usilovně studují a pak se se stejnou vervou věnují společenskému nočnímu životu a to i na úkor spánku a odpočinku.

Pokud bychom shrnu-li odpovědi a Hofstedeho dimenze, mohli bychom říci, že zde dochází k vzájemné korelaci. Alespoň ve studentském světě.

Seznam literatury

[1] HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007, 335 s. ISBN 978-80-86131-70-2.

[2] Hofstede Insights: country comparison [online]. ©2017 [cit. 15.11.2017]. Dostupné z: https://www.hofstede-insights.com/country-comparison/czech-republic,the-usa/

[3] YATES, Frank a OLIVEIRA, Stephanie de. Culture and decision making. Organizational Behavior and Human Decision Processes [online]. 2016, str. 106-118, ISSN 0749-5978. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0749597816303016

[4] CZ.1.07/3.2.02/02.0012. Metody výzkumu – studijní dokumentace projektu - „Podpora nabídky vzdělávacích programů pro pracovníky veřejného sektoru Plzeňského kraje“. [online] Plzeň, 2014. Dostupné z: http://ukep.eu/wp-content/uploads/MV_final_11.6.2014.pdf

Přílohy

Struktura otázek

  1. Proč jste se rozhodl studovat v USA / ČR?
  2. Jak by jste charakterizoval typické vlastnosti američana / čecha?
  3. Zažil jste situaci, při které jste pocítil kulturní rozdíl?
  4. Jaký vztah mezi sebou měla hostující rodina?
  5. Jaký je přístup učitelů k žákům v hostující zemi?
  6. Jak by jste hodnotil náročnost studia a proč?
  7. Cítil jste během pobytu v USA / ČR nějaké omezení? (např.: co ve vaší zemi je běžné a v hostující nevhodné, ap.)
  8. Pokud jste během pobytu pracoval, jak by jste zhodnotil vztahy na pracovišti?
  9. Jak probíhal typický den v hostující zemi?
  10. Jaké byly největší rozdíly v běžném dni doma a v hostující zemi?
  11. Ovlivnil vás pobyt tak, že jste změnil své chování a choval se tak i po návratu?
  12. Jak by jste závěrečně zhodnotil svůj pobyt v dané zemi? Co se vám líbilo/nelíbilo(na lidech, v tradicích, …)




Počet shlédnutí: 42

zs2017/skupina_6-lt.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)