obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2017:skupina_6-st

Francie

Úvod

Naše práce se bude zabývat tématem přijímání českých studentů na školách ve Francii. Budeme řešit výzkumnou otázku, jaké je začleňování českých studentů ve Francii, a pozorovat prostředí univerzit v obou zemích.

Cílem naší práce je odpověď na otázku, jaké je začleňování českých studentů ve Francii? Mnoho ze studentů, či našich přátel vycestovalo studovat právě do Francie, proto nás zajímá, jaké jsou rozdíly ve školství právě mezi Francií a Českou republikou, a jak si studenti zvykají na nové prostředí. Jak jsou ostatními přijímány, jaké kulturní šoky jim hrozí, a jestli je opravdu rozdíl v chování Čechů a Francouzů. Dále budeme zjišťovat, jak studentům pobyt v zahraniční zemi co nejvíce ulehčit, a jak si na prostředí nejsnadněji zvyknout.

Cíl práce

Výzkumná otázka: Jaké je začleňování pro české studenty na školách ve Francii?

V teoretické části se budeme věnovat Hofstedeho dimenzím obecně a ve vztahu k Francii, také porovnání studií u nás a ve Francii. Zmíníme i financování a přijímání studentů, popíšeme školské systémy v obou zemích. V praktické části se zaměříme na pozorování rozdílů z praxe, a budeme se tázat studentů, kteří mají se studiem ve Francii zkušenosti. V závěru bychom měli přijít na způsoby, jak studentům, kteří se rozhodnou pro studium právě ve Francii, začleňování co nejvíce usnadnit, a poradit na co se mají připravit.

Teoretická část (literární rešerše)

Hofstedeho dimenze

Holandský vědec Geert Hofstede zkoumá rozdíly a interakce mezi různými národními a organizačními kulturami. Nejznámější je jeho pojetí tzv. kulturních dimenzí. Tyto dimenze se měří pomocí indexů, které mohou nabývat hodnot v intervalech od 0 do 100. A co patří mezi těchto pět základních dimenzí?

Je to vztah k autoritě- vzdálenost moci (z angličtiny Power distance, neboli PDI),tato dimenze porovnává míru nerovnosti, která je v určité společnosti očekávána, upřednostňována, a která je akceptována. Uvnitř společností s velkou vzdáleností moci jsou nerovnosti požadovány a jsou brány jako přirozené. Hranice mezi sociálními vrstvami jsou velmi pevné a neprostupné, jsou všemi respektovány a mobilita napříč sociálními vrstvami je slabá. Společnost je více závislá, a děti bývají vychovávány s větší úctou k rodičům a učitelům. Opakem jsou země s malou vzdáleností moci, kde vyznávají spíše rovné postavení a příležitosti pro všechny. Často zde dochází k přerozdělování bohatství a je zde velmi silný sklon k decentralizaci. Děti jsou vychovávány spíše k nezávislosti a samostatnosti.

Jako další dimenzi vysvětluje Hofstede vztah k nejistotě-vyhýbání se nejistotě (anglicky Uncertainty avoidance, UAI). Zde se zabývá reakcemi na nejistotu a nebezpečí, ale také tím, jak společnost nahlíží na budoucnost. Společnosti, které mají tuto míru vysokou, mají zpravidla velmi nízkou ochotu čelit nejistotám, a často si vytváří striktní pravidla. V daných zemích a společnostech si proto vytváří velké množství zákonů a norem. Naopak společnosti s nízkou hodnotou tohoto indexu jsou velice soutěživé a konflikt berou jako součást života.

Další dimenzí je porovnávání individualismu a kolektivismu (Individualism, IND). Tato dimenze zkoumá jednání lidí v kulturách, zda se chovají spíše jako nezávislí jedinci, či se soustředí do sociálních skupin. U skupin, kde převládá individualismus je velmi významná svoboda a nezávislé rozhodování.

Dále se Hofstede zaměřuje také na maskulinitu- feminitu (maskulinity, MAS). Zde se zaměřuje na hodnoty ve společnosti. Kultury, které jsou maskulinní, se soustřeďují spíše na úspěchy, výkony a orientují se na pokroky. Dle Hofstedeho jsou spíše materialističtí. Lidé jsou více agresivní a konflikty řeší spíše bojem. Naopak kultury, které jsou femininní, jsou více orientováni na vztahy, konflikty řeší citlivěji kompromisy a vyjednáváním.

A poslední dimenzí je dlouhodobá orientace- krátkodobost (Long term orientation, LTO). Dlouhodobá orientace představuje schopnost společnosti se vyrovnat s vlastní minulostí. Kultury, které dosahují nižšího skóre méně snáší sociální a jiné změny a více ctí tradice. Naopak méně konzervativní jsou kultury s vysokou hodnotou indexu.

Hofstedeho dimenze ve vztahu k Francii

Pokud prozkoumáme francouzskou kulturu skrze výše uvedený model dimenzí, můžeme získat dobrý přehled o hlubokých hnacích silách francouzské kultury ve vztahu k ostatním světovým kulturám.

Vzdálenost mocí

Francie dosahuje se skóre 68 bodů ve vzdálenosti mocí poměrně vysoko. Děti jsou vychovávány tak, aby byly do určité míry citově závislé na rodičích. Tato závislost bude později převedena na učitele a ještě později na jejich nadřízené. Je to tedy společnost, v níž je přijímána spravedlivá míra nerovnosti. Síla je centralizována nejen ve firmách a ve vládě, ale je také geograficky rozložena. Stačí se podívat na silniční síť ve Francii; většina dálnic vede do Paříže. Mnoho srovnávacích studií ukázalo, že francouzské společnosti mají obvykle o jednu nebo dvě hierarchické úrovně více než srovnatelné společnosti v Německu a Velké Británii. Generální ředitelé velkých společností se nazývají tzv. ,,PDG“ (president director general), což je prestižnější zkratka než generální ředitel. Tito PDG se často angažují na nejprestižnějších univerzitách nazývaných „grandes écoles“, velkých škol. (Hofstede, 2017)

Individualismus

Francie, se skóre 71, je vnímána jako individualistická společnost. Rodiče učí své děti emocionální nezávislosti. To znamená, že člověk se stará zejména o sebe a svou rodinu. Francouzská kombinace vysokého skóre u vzdálenosti moci a vysoké skóre individualismu je jedinečná. Stejnou kombinaci nalezneme pouze v Belgii a do určité míry ve Španělsku a severní Itálii. (Hofstede, 2017)

Maskulinita

S počtem bodů 43 má Francie poněkud maskulinní kulturu. To může naznačovat slavný sociální systém (securité sociale), 35hodinový pracovní týden, pět týdnů dovolené za rok a jeho zaměření na kvalitu života. Francouzská kultura z hlediska modelu však má další jedinečnou vlastnost. Horní třída je hodnocena jako maskulinní, zatímco dělnická třída je feminní. Tato vlastnost nebyla nalezena v žádné jiné zemi. (Hofstede, 2017)

Vyhýbání se nejistotě

Od roku 1986 francouzská kultura zaznamenává vysokou míru vyhýbání se nejistotám. To je zřejmé z následujících skutečností: Francouzi nemají rádi překvapení. Je vyžadováno plánování. Před schůzkami a jednáními mají ve zvyku získat veškeré potřebné informace. V důsledku toho jsou Francouzi dobří v rozvoji složitých technologií a systémů ve stabilním prostředí, jako je tomu v případě jaderných elektráren, rychlých vlaků a leteckého průmyslu. Existuje silná potřeba zákonů, pravidel a předpisů pro strukturu života. To ovšem neznamená, že většina Francouzů se bude snažit dodržovat všechna tato pravidla, stejně jako v ostatních latinských zemích. (Hofstede, 2017)

Dlouhodobé orientace

Francie dosahuje v této dimenzi vysoké (63) skóre, což je pragmatické. Ve společnostech s pragmatickou orientací se lidé domnívají, že pravda velmi závisí na situaci, kontextu a čase. Ukazují schopnost snadno přizpůsobovat tradice změněným podmínkám, ale také šetrnost a vytrvalost při dosahování výsledků. (Hofstede, 2017)

Studium ve Francii

Vzdělávací systém ve Francii je jednotný s povinnou školní docházkou od 6 do 16 let. Sekundární vzdělání je složeno ze dvou navazujících cyklů. Vysokoškolskému vzdělávání slouží univerzity (kromě pěti katolických jsou všechny veřejné) a vysoké školy („grandes écoles„), které jsou veřejné i soukromé. Na francouzských univerzitách školné platí stát, studenti platí jen přijímací poplatek u zápisu (Veselá, 2011).

V článku o studiu ve Francii Michel Lièvre a Behrouz Kassai popisují studium medicíny ve Franci. Nejdříve je nutno čtenáře seznámit s Francouzským zdravotnickým systémem, který se rozděluje do veřejného a soukromého sektoru. Zdravotní péče je financována v zásadě ze státního systému sociálního zabezpečení a hradí lékařské, chirurgické a léčebné výdaje do určité úrovně. Nadstandardní péči si zde pacient doplácí sám. Hlavním problémem ve zdravotnictví je však počet lékařů. Vzhledem k věkovému profilu lékařů, kteří v současné době ve zdravotnictví pracují a nárůstu zdravotních potřeb stárnoucí populace je třeba počet lékařů zvýšit. Medicínu zde tak může studovat téměř každý, kdo dosáhl maturity. V praxi tak tvoří 90 % lékařských studentů studenty z vědeckých středních škol a gymnázií, zbytek se dříve věnoval studiu ekonomiky, oborů v oblasti sociální ale i literatury. Studenti medicíny ve Francii mají na výběr mezi 43 lékařských fakult ve veřejném vysokoškolském systému. Jednou z předních fakult tvoří katolická fakulta v Lille. Studium medicíny se ve Francii rozděluje do tří základních období: První období zahrnuje dva roky a jeden přechodný rok. Výuka zahrnuje biologii, fyziologii, anatomii, biochemii, farmakologii a bakteriologii a je většinou založena na přednáškách. V tomto kolektivním systému jsou vždy vybráni dva studenti, kteří své poznámky, a zápisky během celé výuky poskytnou jedné ze studentských organizací, ke kterým pak má přístup každý. Tato metoda posiluje tak studenty na vyšší kolektivní úroveň. V Prvním roce prvního období však studenti procházejí tzv. klasifikační zkouškou, kterou například v roce 1999 prošlo 3730 studentů což v té době tvořilo 16,5 % studentů medicíny. Tuto zkoušku lze absolvovat pouze dvakrát. Druhý cyklus výuka probíhá ve speciálních klinických a terapeutických centrech a zahrnuje i tříměsíční tréninkové kurzy v nemocnici. Třetí období je v podstatě praxe. Pro studenty, kteří chtějí být odborníci v jistém oboru je vyžadována 4-5 ti-letá praxe v oboru. Pro studenty, kteří se chtějí stát praktickými lékaři stačí dvou a půl letá praxe. Povinné je také vypracování diplomové práce. Jakmile složí finální zkoušku, mohou lékaři pracovat jak v soukromém tak veřejném sektoru. V obou případech se stávají však OSVČ a odvody si tak platí sami. Studentský život: Poplatky za školné jsou obecně nízké. Je možné také žádat o granty, ty jsou však malé, a záleží na příjmech rodičů. Francie je zemí, která poskytuje studentům studentské půjčky s nízkou úrokovou sazbou. Mezi nevýhody studentů medicíny patří však nedostatek sportovních zařízení v areálech lékařských fakult, protože sport nemá žádné významné místo v učebních osnovách. Kulturní a společenské aktivity jsou zde obvykle také vzácné (Sabrina Collier).

Stipendia

Ve Francii studenti mohou využít tyto finanční podpory: sociální stipendia, stipendia založena na vzdělávacích kritériích, podporu mezinárodní mobility a státem ručené studentské půjčky. Zahraniční studenti mohou čerpat z grantů poskytovaných francouzskou vládou. Češi jako všichni členové EU nepotřebují víza ani povolení k pobytu (Veselá, 2011).

ERASMUS

Aktivity programu Erasmus jsou pro vysokoškolské studenty, kteří chtějí studovat a pracovat v zahraničí. Tito studenti obdrží stipendium na studijní pobyt či pracovní stáže.

Francouzské školství je pohostinné, nedělají se zde žádné rozdíly mezi studenty ze zahraničí a domácími studenty. Požadavky pro přijetí jsou zcela stejné, shodné jsou i vydávané diplomy (vyžaduje to francouzský zákon). Francie odmítá jakoukoliv formu diskriminace. Vysokoškolské studium je tu moderní a dynamické (CampusFrance).

Dle webu CampusFrance: „Více než 265 000 zahraničních studentů, přibližně 12 % studentské populace, se rozhodlo studovat ve Francii, což z ní činí 4. zemi na světě (po USA, Austrálii a Spojeném království Velké Británie a Severního Irska) v počtu přijatých studentů.“

Kulturní rozdíly ve výuce a učení

Podle Hofsteda učitel a student sehrávají typickou roli v každé společnosti. Jestliže učitel a student pocházejí z různých kultur, může dojít k mnoha konfliktním situacím. Tyto situace mohou nastat kvůli různým společenským postavením učitelů a studentů ve dvou odlišných společnostech. Jedná se například o rozdíly v učebních osnovách obou společností, rozdílů v profilu kognitivních schopností mezi obyvatelstvem obou společností, nebo rozdíly v očekávaných interakcích učitel / student a student / učitel. Tato problematika se však zaměřuje zejména na rozdíly v interakci. Ty souvisí s autorským čtyřmístným modelem kulturních rozdílů mezi společnostmi založenými na výzkumu pracovních hodnot ve více než 50 zemích. Rozdíly v předpokládané interakci učitel / student jsou uvedeny s odkazem na čtyři dimenze a to dimenze individualismu versus kolektivismu, vzdálenost mocí , vyhýbání se nejistotě a maskulinita versus feminita. Některé jazykové rozdíly mezi učitelem a studentem jsou však také brány v úvahu. Břemeno adaptace v situacích inter-kulturního učení by však primárně mělo padat především na učitele ( Hofsteed 1986).

To, že je Francie jednou z nejoblíbenějších destinací pro zahraniční studenti není velkým překvapením. Spousta z nich se tak rozhoduje z mnoha důvodů. Francie disponuje svou specifickou image. Od sofistikovaných a historicky známých měst, legendárního jídla a vína, až po překrásné hory, rozsáhlé zelené lesy, zlaté pláže a azurové moře, rozlehlé pastviny a mohutné řeky. To vše Francie odráží ve svém statusu jedné z nejoblíbenějších turistických destinací obecně podle světové organizace Nations World Tourist.

Univerzity ve Francii

Francie je jednou ze zemí, která prokazatelně odráží výsledky investic v oblasti výzkumu a vzdělání v podobě akademické půdy té nejkvalitnější úrovně. To dokazuje i výsledek, že všech 39 francouzských univerzit je zahrnuto v žebříčku World University Rankings , z nichž 11 patří mezi top 300 univerzit na světě. Mezi dvě přední univerzity se řadí na 43. místo univerzita Ecole Normale Supérieure v Paříži a 59. místo Ecole Polytechnique ParisTech, které upevňují svou pověst jako dvě z předních evropských univerzit. Kromě veřejných univerzit je Francie známa také díky svým soukromým vysokým školám, které mají v mezinárodním měřítku velmi dobrou reputaci.

Montpellier

Jako příklad bychom rádi uvedli město Montpellier. Město, ve kterém se nachází poměrně velká studentská komunita jak domácích tak zahraničních studentů. Téměř čtvrtina obyvatel města zde působí na akademické půdě místních univerzit, z nichž 2 zastávají místo v žebříčku QS World University Rankings 2018 a jedna z nich je dokonce 7.nejstarší univerzita na světě (Université Paul-Valéry Montpellier III ). Montpelier je také velké lákadlo pro milovníky pláže, moře a slunce. Leží na pobřeží Středozemního moře, čímž v létě také láká masové přívaly turistů. Mimo sezonu si však zde můžete vychutnat exkluzivní přístup k plážím, a najít si dostatek času na prozkoumání jižní Francie. Podle největší světové studentské databáze STeXX.eu se ze svými zkušenostmi ze zahraničního pobytu vyjádřilo 329 studentů v 787 příspěvcích, které se týkaly pobytu a zkušeností se studiem ve Francii. Pro představy jsme vybrali 3 anonymní příspěvky studentů z Montpelier:

1. Student - Montpelier je město studentů. Veřejná doprava je tam skvělá, dokonce s výraznými slevami pro studenty. Studentské slevy se vztahují také na obchody s potravinami a dokonce i jízdenkami na vlak. Doporučuji také využívat místní knihovny, kterých je zde spousta a jsou na bezkonkurenční úrovni. Jedná se opravdu o překrásné místo.

2. Student - Mezinárodní studentská organizace ASSO zde organizuje spoustu výletů, které jsou však hodně omezeny počtem míst, což je škoda. Na druhou stranu pak organizují spoustu kulturních akcí, večírků, kde nenechají lidi pracovat samostatně ve skupinkách, ale snaží se všechny zapojit do kolektivu.

3. Student - Montpellier je krásné město a má ideální velikost. Ani žádná přeplněná Paříž, ani malý městečko kde zná každý každého. Podnebí je perfektní. Velmi mě překvapila kvalita výuky v anglickém jazyce na Universitě Paul Valery Montepellier III.

Metodologie

Kvantitativní a kvalitativní výzkum

Kvantitativní a kvalitativní výzkumné přístupy jsou základními druhy společenskovědního výzkumu a i pře své odlišnosti se navzájem doplňují. Kvalitativní výzkum pomáhá porozumět sociální realitě, zatímco kvantitativní výzkum testuje platnost (validitu) tohoto porozumění.

Kvantitativní výzkum

Kvantitativní výzkum, též označován jako pozitivistický, experimentální nebo empiricko-analytický, je založen na dedukci (teorie - formulace hypotéz – pozorování - testování hypotéz - interpretace a zobecnění). Vychází tedy z teorie (hypotéz), kterou ověřuje (získává objektivní důkazy) a následně ji buď potvrzuje či vyvrací. K testování teorie a hypotéz je zapotřebí sesbírat velké množství dat (např. pomocí experimentu, statistického šetření či strukturovaného pozorování), která se poté analyzují pomocí různých statistických technik. Kvantitativní výzkum se snaží o to, aby zjištěné výsledky byly platné pro celou populaci.

Výhody a nevýhody podle J. Hendla:

Výhody

  • Testování a validizace teorií.
  • Lze zobecnit na populaci.
  • Výzkumník může konstruovat situace tak, že eliminuje působení rušivých proměnných, a prokázat vztah příčina-účinek.
  • Relativně rychlý a přímočarý sběr dat.
  • Poskytuje přesná, numerická data.
  • Relativně rychlá analýza dat (využití počítačů).
  • Výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi.
  • Je užitečný při zkoumání velkých skupin.

Nevýhody

  • Kategorie a teorie použité výzkumníkem nemusejí odpovídat lokálním zvláštnostem.
  • Výzkumník může opominout fenomény, protože se soustřeďuje pouze na určitou teorii a její testování a ne na rozvoj teorie.
  • Získaná znalost může být příliš abstraktní a obecná pro přímou aplikaci v místních podmínkách.
  • Výzkumník je omezen reduktivním způsobem získávání dat.

Kvalitativní výzkum Kvalitativní výzkum bývá též nazýván interpretativním, naturalistickým, konstruktivistickým či reflexním. Opírá se o indukci (pozorování - zjištění pravidelností - závěry - teorie). Podle Dismana je charakterizován jako nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Klade důraz na to, aby byl sociální jev důkladně prozkoumán. Ke kvalitativnímu výzkumu je zapotřebí nejprve vstoupit do terénu a shromáždit obrovské množství údajů o konkrétním chování obyvatel. V těchto údajích poté výzkumník hledá pravidelnosti a na základě svých poznatků posléze sepisuje nové teorie či hypotézy.

Výhody a nevýhody podle J. Hendla:

Výhody

  • Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu.
  • Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí.
  • Umožňuje studovat procesy.
  • Umožňuje navrhovat teorie.
  • Dobře reaguje na místní situace a podmínky.
  • Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti.
  • Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů.

Nevýhody

  • Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí.
  • Je těžké provádět kvantitativní predikce.
  • Je obtížnější testovat hypotézy a teorie.
  • Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy.
  • Výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi.

Praktická část (vlastní výzkum)

Začleňování českých studentů

Začlenění českých studentů probíhá bez problémů. Francouzi jsou velmi ochotní jim pomoci ve všem, přizpůsobí tomu i hodiny. Pokud ze začátku nerozumí látce ve francouzštině, snaží se to každému individuálně vysvětlit buď v angličtině, nebo španělštině, podle toho kdo co preferuje. Čeští studenti si tam nepřidajaí navíc nebo odstrčení. Aktivně jsou zapojováni do výuky, Francouzi se jich ptají na jejich názory a chtějí znát, jak to chodí v České republice. S ničím není větší problém, profesoři jsou opravdu vstřícní a snaží se věnovat „erasmákům“ naplno. Francouzští profesoři mají pro české studenty připraveny veškeré potřebné materiály, tak aby jim co nejvíce usnadnili příjezd. Jedna česká studentka, když přijela do Montpellier, tak tamní profesoři byli hodně nadšení, říkali, že mají se studenty z ČZU ty nejlepší zkušenosti a hned si začali povídat a ptát se i na některé profesory z ČZU. Tato studentka řekla, že se tam cítila mnohem lépe, hlavně co se týče komunikace s profesory.

Výhody pro české studenty

Čeští studenti pozorují na francouzském studiu mnoho výhod, nejvíce však při učení cizího jazyka, neboť ten se učí nejlépe v místních podmínkách. Co se týče obsahu výuky, je naprosto na jiné úrovni než v ČR. Zaměřují se více na praxi a na to, aby studenti co vystudují vysokou školu byly opravdovými odborníky ve svém studovaném oboru. Nechtějí po studentech, aby se něco museli učit nazpaměť, ale naopak vše chtějí logicky a jednoduše vysvětlit. Další velkou výhodu vidí čeští studenti v obsahu přednášek a cvičeních, který je mnohem poutavější a atraktivnější než vedené přednášky na českých univerzitách. Učitele na francouzských univerzitách vnímají čeští studenti jako skutečné odborníky v oboru, kteří chtějí studentům předat cenné informace a co nejvíce zkušeností. Dále si velmi cení toho, že francouzští učitelé dokáží vyslechnout názory studentů a popřípadě s nimi vést i dialog. Dalším pozitivem francouzských univerzit, kterého si čeští studenti velmi váží a který z Česka neznají, jsou výlety spojované s probíraným tématem. Na exkurzi bývá vyhrazen třeba jeden den v týdnu, kdy se studenti jedou podívat do terénu a zjistit, jak to chodí v praxi. Semestrální práce se také nezpracovávají pouze přepisováním teorie z knížek, ale vyžadují se po studentech výsledky, které se dají v praxi použít, což je pro studenty také atraktivnější. K sepsání semestrální práce univerzita zajišťuje všem studentům odborníky, kteří jim s projekty pomáhají. Do přidělené firmy studenti mohou chodit tak často, jak potřebují a konzultovat svou práci se zaměstnanci společnosti. Všichni lidé ve firmě jsou velmi ochotní a nadšení do práce, občas se i snaží na studenty mluvit anglicky, když zrovna nerozumí francouzky.

Nevýhody pro české studenty

Největším problémem pro české studenty byl samotný jazyk- francouzština. Jejich slangy a různé přízvuky dělaly zpočátku studentům velký problém. I francouzská angličtina jim činila značný problém, protože Francouzi nevyslovují „H“ a další písmena. Dále české studenty zarazilo, že Francouzům dělá docela problém logické myšlení, a tak občas řešili věci dost složitě. Diskutovali o problému někdy i celý týden, i když to mělo jednoduché řešení. Francouzi nikam nespěchali a nespěchají, takže i zanedbatelnou věc řešili opravdu dlouho. Českým studentům také nevyhovovala přílišná spontánnost Francouzů, někdy to bylo při práci ke škodě. Avšak někteří Češi ocenili, že jsou Francouzi takoví „free“, hlavně ti, kterým vadí česká uspěchanost. Ostatní Češi se s tím docela dlouho ztotožňovali. Jako další nevýhodu čeští studenti uvedli, že je to ve Francii pro ně opravdu drahé. Pro Francouze ne, mají tomu nastavené platy a životní úroveň.

Česká studentka, která studovala v Lyonu, mezi nevýhody uvedla, že Francouzi nebyli příliš ochotní komunikovat ve francouzštině a to ani při práci na skupinových úkolech. Jako další nevýhodu na studiu ve Francii zmínila opravdu nákladné ubytování (avšak francouzská vláda studentům přispívá na kolejné (cca 1/3)). Naopak mezi výhody tato studentka uvedla, že studentské organizace pořádaly spoustu různých výletů a kulturních akcí jako například: zájezd do Alp, zájezd na slavnosti Beaujolais. Také byly pořádány společné večírky studentskými asociacemi i školou.

Konkrétní česká studentka (studující v Montpellier) hodnotila pobyt ve Francii opravdu kladně. Zápory spíše neshledala, celkově se při studiu ve Francii cítila lépe než na ČZU, vyhovovalo jí, že nikdo na nic příliš nespěchal. Také se tam nestalo, že by někdo z francouzských studentů nechtěl dělat projekt, všichni spolupracovali. I celkově lidi ve městě a v obchodech byli nápomocní a velice milí, všichni běžně na ulici zdravili.

Diskuse a závěr

Vzdálenost moci

Jak vyplývá z teoretických východisek od Hofsteda, vzdálenost moci (power distance) vyjadřuje vztah k autoritě, tedy jinak řečeno také míru nerovnosti a závislosti mezi jednotlivými vrstvami ve společnosti. Tam, kde je vzdálenost moci veliká, jsou nerovnosti očekávány a zároveň akceptovány. Francie dosahuje celkově skóre 68, což je relativně vysoké číslo v celkové stupnici od nuly do sta, ovšem stále se nepohybuje daleko od středu. Z toho vyplývá, že méně prostupné, nebo pevné hranice mezi sociálními vrstvami jsou pro společnost přirozené. Děti se učí brát své rodiče jako nadřízené, a přistupují k nim s velkou úctou, postupem času se toto chování přesouvá i na učitele. Z rozhovorů s korespondenty, kteří mají zkušenosti se školstvím ve Francii, je možné tyto skutečnosti potvrdit. V České republice dosahuje index vzdálenosti moci 57, což je nižší číslo, než které vychází u Francie. Z toho lze vyčíst výsledky, že francouzští studenti ke svým učitelům vzhlíží, a mají k nim větší respekt, než studenti u nás. Zároveň jsou ale francouzští učitelé studentům více nápomocni a otevřeni, snaží se jim pomáhat, a českým studentům, studujícím ve Francii, se snaží vyjít maximálně vstříc. Studenti znají své hranice, a ví, co si můžou ke svým nadřízeným- akademickým pracovníkům dovolit. Jsou velice snaživí, a snaží se dotahovat úkoly do konce a na všech úkolech spolupracovat stejnou mírou.

Vyhýbání se nejistotě

Podle Hofsteda se francouzská kultura vyznačuje vysokou mírou vyhýbání se nejistotě. Tvrdí, že Francouzi potřebují zákony, pravidla a předpisy pro strukturu jejich života. Dodává ale také, že i přes tyto fakta se většina Francouzů nemusí snažit daná pravidla a předpisy dodržovat. A právě s tímto jeho dodatkem se naše poznatky shodují. Podle našich dotazovaných respondentů totiž Francouzi opravdu s ničím a nikam nespěchají, mají na všechno dostatek času a na smluvené schůzky obvykle chodí i s několika hodinovým zpožděním.

Individualismus vs. Kolektivismus

Odpovědi našich respondentek potvrzují rysy individualismu ve francouzském školství. Studenti jsou zvyklí hodně diskutovat, konzultovat a individuálně projevovat svůj názor, za kterým si stojí. Diskuse a konfrontace je zde přínosem. Studenti ve Francii však často pracují ve skupinách a ne individuálně. Pedagogové na všechny studenty nahlíží stejně a učí je vlastní odpovědnosti.

Seznam literatury

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 8024601397.

Francie - studium, práce, cestování. Euroskop.cz [online]. Veselá, 2011 [cit. 2017-11-19]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/531/sekce/francie---studium-prace-cestovani/

HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. 278 s. ISBN 8024600307.

Hofstede, Geert & Gert Jan Hofstede: Cultures and Organizations: Software of the Mind: Intercultural Cooperation and Its Importance for Survival. New York, McGraw-Hill 2004

Hofstede, Geert: Cultures and Organizations: Software of the Mind. McGraw–Hill UK, London 1991. (česky: Kultury a organizace. Software lidské mysli. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 1999. ISBN 80-85899-72-8)

Hofstede, Geert: Masculinity and Femininity: The Taboo Dimension of National Cultures. Thousand Oaks CA: Sage Publications, 1998

Kulturní rozdíly ve výuce a učení. Https://scholar.google.com/ [online]. [cit. 1986]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/0147176786900155

Metody výzkumu. Prodej a tvorba interaktivních e-knih - Publi [online]. Dostupné z: https://publi.cz/books/54/04.html

Pro kvalitu studia. Campus France: campusfrance.org [online]. [cit. 2017-11-07]. Dostupné z: http://www.republiquetcheque.campusfrance.org/cs/node/16321

Studium ve Francii. Https://scholar.google.com/ [online]. [cit. 2000-08-30]. Dostupné z: https://search.proquest.com/docview/1786254085/fulltext/2E896BD27E94B68PQ/1?accountid=26997

Study in France [online]. 2017, 2017, 1 [cit. 2017-11-08]. Dostupné z: https://www.topuniversities.com/where-to-study/europe/france/guide#tab=1

WHAT ABOUT FRANCE? Hofstede insights [online]. Hofstedes centre: Hofstede insights, 2017 [cit. 2017-11-18]. Dostupné z: https://www.hofstede-insights.com/country-comparison/france/

Přílohy

Struktura otázek

Otázky pro české respondenty:

1) Jaké je začleňování pro české studenty na školách ve Francii?

2) Co vám nejvíce vyhovuje na studiu ve Francii?

3) S čím mají většinou čeští studenti problémy, co vám až tak nevyhovuje ve Francii?




Počet shlédnutí: 31

zs2017/skupina_6-st.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)