obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2020:antropologie_nabozenstvi

Antropologie náboženství ZS 2020

Vyučující: Jan Andrle (kontakt: andrlejan@pef.czu.cz; konzultace: středa 10:30-12:00 via MS Teams, podrobnější informace viz níže)

Kdy a kde: přednáška: úterý 8:45-10:15, cvičení: úterý 10:30-12:00 (2 skupiny střídavě obtýden), obojí via Zoom (přístupový link a kód je na Moodlu; přednáška i cvičení se budou konat v rámci této skupiny.

Obecná charakteristika: Cílem kurzu je seznámit studenty se základy Antropologie náboženství jakožto dílčí disciplíny kulturní antropologie, tedy disciplíny, která zkoumá fenomény obvykle označované jako náboženství (příp. kult, magie či apod.) v jejich kulturním a historickém kontextu (příp. též v kontextu sociálním, hospodářském, ekologickém ap.), a jako oboru, jehož hlavní intencí je nikoli posuzovat pravdivost těch či oněch náboženských představ či správnost nábožensky motivovaného chování, nýbrž pochopit a zprostředkovat vnitřní smysl a logiku těch či oněch náboženských představ či jednání, tedy emický pohled a zkušenost sdílený členy náboženských komunit, a to při sledování jejich kulturní (příp. společenské, hospodářské, ekologické ap.) podmíněnosti na straně jedné a jejich vlivu a důsledků v oblasti kulturní (příp. společenské, hospodářské, ekologické ap.). Jako subdisciplína kulturní antropologie se antropologie náboženství logicky původně zaměřovala na náboženské kulty a praktiky společenství, jež byla studována kulturními antropology, tedy zejména náboženství tzv. přírodních či ne-literárních etnik/národů. V posledních desetiletích se v souladu s vývojem kulturní antropologie jako takové rozšiřuje její zájem i na náboženství komplexních společností s písemnou tradicí. Zde se antropologie náboženství dostává do úzkých kontaktů a přesahů nejen s obecnou religionistikou, ale též sociologií náboženství, dějinami náboženství, evropskou etnologií a folkloristikou.

Získané kompetence: Student by po absolvování kurzu měl a) mít přehled o nejvýznamnějších konceptech umožňujících uchopení a interpretaci náboženské zkušenosti a b) být schopen nejen rozpoznávat a rozlišovat hlavní náboženské tradice a chápat rozdíly mezi nimi, ale především bez předsudků přistupovat k náboženské zkušenosti druhých i k jednotlivým náboženským tradicím, interpretovat jejich emický obraz světa a smyl, jež přikládají různým formám chování, a analyzovat jejich kulturní (příp. společenské, hospodářské, ekologické ad.) souvislosti.

Předpoklady: Předpokládají se předně základní společenskovědní vědomosti na středoškolské úrovni (zejména elementární poučenost o dějinách a nauce hlavních světových náboženství), a dále předchozí absolvování kurzu Geografie náboženství a Základu kulturní a sociální antropologie (resp. znalosti odpovídající rozsahu těchto kurzů).

Metoda a obsah výuky: Výuka se bude skládat z letos online konaných přednášek a cvičení, přičemž: Přednášky budou probíhat každý týden formou (online) frontální výuky. Kromě úvodní přednášky, kde bude podána základní charakteristika oboru a definice základních pojmů, bude výklad rozdělen do dvou zhruba stejně velkých částí. V první části budou tématem klasické antropologické výzkumy náboženských, magických a duchovních fenoménů, které formovaly a formují obor a zároveň podávají vhodný vhled do antropologického přístupu k těmto fenoménů i způsobům jejich uchopení (např. Frazerova Zlatá ratolest, Evans-Pritchardův výzkum čarodějnictví u Azandů, Claude-Straussův výklad totemismu, Geertzův komparativní výzkum islámu v Maroku a Indonésii atd.). Druhá část bude koncipována tematicky a zaměří se na vybrané náboženské tradice s důrazem na antropologická témata (mýty, rituály, náboženské normy atp.). Cvičení budou probíhat 1 x za 14 dní formou (online) kooperativní výuky a budou se skládat ze dvou složek: a) společná analýza a interpretace vybraných textů; b) vypracování seminární práce jejímž tématem bude konkrétní vybraný náboženský mýtus či rituál a jeho interpretace (s uplatněním znalostí získaných v části a); jednotlivé seminární práce budou zpracovávány výzkumnými týmy z řad studentů, které budou ustanoveny na prvním semináři, výzkum pak bude prezentován jednak průběžně formou referátu s prezentací během, jednak v konečné podobě písemnou formou na konci semestru).

Atestace: zápočet a zkouška

Podmínky pro získání zápočtu (platí kumulativně): a) aktivní účast na semináři (tolerována bude jedna absence) + podíl na vypracování seminární práce včetně její dvojité prezentace (jednak průběžnou formou referátu s prezentací během cvičení, jednak finální písemnou formou; k uznání je zapotřebí prezentaci i písemnou verzi práce nahrát po zohlednění připomínek vyučujícího na oborové stránky http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=zs2020:antropologie_nabozenstvi); b) úspěšné složení zápočtového testu (bude konán v průběhu semestru). Zkouška bude dvoukolová: 1. písemná (závěrečný test); 2. ústní, formou kolokvia, tj. skupinové rozpravy nad tématem určeným zkoušejícím, ve které student prokáže orientaci v tématu.

Literatura:

A) základní:

  • BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha: Portál, 2008.
  • ERIKSEN, Thomas Hylland. Sociální a kulturní antropologie: příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Praha: Portál, 2008. Kap. 14. Náboženství a rituál.
  • MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 2. vyd. 2004. Kap. 8. Náboženství.
  • SOUKUP, Martin. Základy kulturní antropologie. Praha: Akademie veřejné správy, 2009. 2., rozšířené vyd. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015. Kap. Antropologie náboženství: čarodějnictví, kouzelnictví a rituál.
  • COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. Praha: Portál, 2001. Kap. 4. Kultury a symboly, rituály a řeč.
  • BUDIL, Ivo T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 1992. Další vyd. 1995, 1998, 2003. Kap. 4. Člověk, mýtus a náboženství.
  • DÜLMEN, Richard van. Historická antropologie: vývoj, problémy, úkoly. Praha: Dokořán, 2002. Oddíl Témata, kap. 1. Magie a čarodějnictví a 4. Náboženství a zbožnost

B) rozšiřující:

  • SOKOL, Jan. Člověk a náboženství: proměny vztahu člověka k posvátnému. Praha: Portál, 2004.
  • WAARDENBURG, Jacques. Bohové zblízka: systematický úvod do religionistiky. Brno: Ústav religionistiky filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 1997.
  • PADEN, William E. Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací. Brno: Masarykova univerzita, 2002.
  • SKALICKÝ, Karel. V zápase s posvátnem: náboženství v religionistickém bádání. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005.
  • HELLER, Jan a MRÁZEK, Milan. Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích. Praha: Kalich, 1988. 2. vyd. 2004.
  • NEŠPOR, Zdeněk R. a LUŽNÝ, Dušan. Sociologie náboženství. Praha: Portál, 2007.
  • NEŠPOR, Zdeněk R. a kol. Příručka sociologie náboženství. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008.
  • VÁNĚ, J. Sociologie náboženství: Soudobé trendy. In Soudobá sociologie VI. Oblasti a specializace. Praha: Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2014.

Materiály ke studiu budou průběžně vyvěšovány zde a na moodlu, nejprve ale věnujte pozornost povinné četbě na cvičení, viz níže.

Informace a materiály ke cvičení

Povinná četba

  • SOKOL, Jan. Jak se pozná posvátné. In: Ottlová, M. - Pospíšil, M. (Ed.). Sacrum et profanum: Sborník příspěvků ze stejnojmenného sympozia k problematice 19. století. Praha: Koniasch Latin Press, 1998, s. 9-12. Dostupné na Moodlu.
  • GEERTZ, Clifford. Náboženství jako kulturní systém. In: Ibid. Interpretace kultur: vybrané eseje. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, s. 103-145. Dostupné na Moodlu.
  • GEERTZ, Clifford. Rituál a sociální změna: příklad z Jávy. In: Ibid. Interpretace kultur: vybrané eseje. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, s. 165-193. Dostupné na Moodlu.
  • ERIKSEN, Thomas Hylland. Náboženství a rituál. In: Ibid. Sociální a kulturní antropologie: příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál. Praha: Portál, 2008, s. 255-276. Dostupné na Moodlu.
  • BOWIE, Fiona. Teorie rituálu, přechodové rituály a rituály násilí. In: Ibid. Antropologie náboženství. Praha: Portál, 2008, s. 147-179. Dostupné na Moodlu.
  • PROSECKÝ, Jiří et al. Rituál. In: Malina, Jaroslav et al. Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk: (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění). Brno: Akademické nakladatelství CERM, ©2009. Dostupné též: https://is.muni.cz/do/sci/UAntrBiol/el/antropos/index.html.
  • PAPOUŠEK, Dalibor et al. Rituál. In: Nešpor, Z. R. (Ed.). Sociologická encyklopedie [online]. Dostupné: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Ritu%C3%A1l.
  • BELÁŇOVÁ, Andrea. Aplikace strukturální analýzy na japonský mýtus. AntropoWebzin 3/2010, s. 145-149. Dostupné: http://www.antropoweb.cz/cs/aplikace-strukturalni-analyzy-na-japonsky-mytus.
  • BOWIE, Fiona. Šamanismus. In: Ibid. Antropologie náboženství. Praha: Portál, 2008, s. 183-208. Dostupné na Moodlu.
  • ZBÍRAL, David. Arnold van Gennep a přechodové rituály. In: David Zbíral [online]. Dostupné: http://www.david-zbiral.cz/gennep.htm.

Seminární práce

Tématy seminárních prací by měly být vždy jeden vybraný náboženský mýtus či rituál a jeho významu pro příslušníky dané náboženské komunity. Vzhledem ke specifičnosti současné situace budou využívány metody dálkového výzkumu. Každá práce bude zpracovávána badatelským týmem ustanoveným na prvním cvičení semináři. Volba a zpracovávání tématu pak budou průběžně konzultovány zejména během cvičení. Hlavním výstupem by pak měla být a) průběžná prezentace tématu během cvičení s navazující diskuzí s ostatními členy skupiny a b) vypracování písemné verze, přičemž tato bude podkladem pro první část ústní zkoušky (kolokvia).

Kde hledat sekundární literaturu

  • Google Scholar: https://scholar.google.com/ - Google vyhledávač indexující bibliografické údaje (a často i fulltexty) akademických prací včetně článků a studií či klasifikačních prací v globálním rozsahu.
  • Katalogy a databáze Národní knihovny ČR: https://aleph.nkp.cz/ - pro hledání sekundární literatury užitečné zejména báze Česká národní bibliografie (ČNB) obsahující údaje o monografiích a seriálech (periodikách) vydaných na území ČR, Souborný katalog (SKC) obsahující údaje o monografiích a periodikách ve českých veřejných knihovnách (vč. přístupů do licencovaných databází s fulltexty) a Výběr článků v českých novinách, časopisech a sbornících (ANL) obsahující údaje o článcích a studiích v českých periodikách vč. odkazů na dostupné fulltexty.
  • Katalog beletrie a odborné literatury: https://www.knihovny.cz/ - uživatelsky velmi friendly nadstavba Souborného katalogu (viz předchozí položka)
  • Vysokoškolské kvalifikační práce: https://theses.cz/ - databáze bakalářek, diplomek, dizertací a habilitací obhájených na českých vysokých školách s odkazy na jejich fulltexty; není zde ovšem zahrnuta Univerzita Karlova, viz další položka.
  • Centrální katalog Univerzity Karlovy: https://ckis.cuni.cz/ - souborný katalog fakultních a katederních knihoven UK obsahující též obhájené kvalifikační práce s odkazy na jejich fulltexty.
  • Index Theologicus: International Bibliography of Theology and Religious Studies: https://ixtheo.de/ - rozsáhlá databáze teologické a religionistické nejen německojazyčné literatury
  • EVIFA - Die Virtuelle Fachbibliothek der ethnologischen Fächer: https://evifa.kobv.de/ - rozsáhlá databáze kulturněantropologické a etnologické literatury zdaleka nejen německojazyčné
  • Herder-Institut: Bibliotheks- und Bibliografieportal: https://hds.hebis.de/herder/index.php - databáze odborné literatury k dějinám a kultuře středovýchodní Evropy, obsahuje také produkci z jednotlivých národních států regionu (vč. té v národních jazycích regionu).
  • Česká národopisná společnost: Virtuální badatelna: https://www.narodopisnaspolecnost.cz/index.php/virtualni-badatelna - databáze článků a studií v českých etnologických, národopisných, vlastivědných a regionálních časopisech, digitalizované české národopisné časopisy (ale ne Český lid!), informace o dotazníkových akcích společnosti
  • Bibliografie české historie: https://biblio.hiu.cas.cz/ - velmi široce pojatá bibliografická databáze obsahující údaje o pracích z kulturních dějin, archeologie, etnologie ap., a to nejen vztahujících se k českým dějinám.
  • Bibliografie české a slovenské historiografie: https://hucentral.kpsys.cz/ - nadstavba předchozího

Pomůcky ke psaní (po formální stránce)

  • Internetová jazyková příručka: https://prirucka.ujc.cas.cz/ - pravidla českého pravopisu, gramatiky a syntaxe online na stránkách Ústavu pro jazyk český
  • Typografický tahák: typograficky_tahak.pdf - tahák primárně určený pro korektory a sazeče, obsahuje ale stručně a přehledně základní pravidla správné úpravy textu (užívání mezer, uvozovek, spojovníku a pomlčky, atd.
  • Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011: https://www.citace.com/CSN-ISO-690.pdf - výklad citační normy s příklady, dokument ke stažení v pdf
  • Nová citační norma ČSN ISO 690:2011: Bibliografické citace – podrobný návod, jak citovat literaturu a prameny, s českými příklady: https://sites.google.com/site/novaiso690/ - online manuál

Výzkumné týmy

zde se prosím zapište, jak budete tvořit jednotlivé týmy a jaké téma jste si vybrali (+ jeho stručný regest), zároveň můžete postupně připisovat též literaturu a materiály, které které k tématu budete nacházet:

LICHÝ TÝDEN

  • Sibiřský šamanismus - Loudát, Hlaváčová, Godočíková

Sibiř je považována za locus classicus šamanismu. Je osídlen mnoha etnickými skupinami. Mnoho z nich – například – Altaici, Uralské a Paleosibiřské etnické skupiny vykonávají šamanské praktiky i v dnešní moderní době. Mnoho zásadních etnografických zdrojů na téma šamanismu čerpalo právě odtud – od lidí Sibiře. Jejich kultury jsou rozličné, to samé platí o jejich šamanských vírách, jejich praktikování, písních, hudbě a imitaci zvuků přírody spojených se šamanismem. Spojujícím prvkem je víra v dědičné předání daru šamanství. Často je ale možné stát se šamanem bez toho, aniž by byl v rodině jediný šamanský předek. Někdy jsou totiž šamané jmenováni duchy zesnulých šamanů, kteří se nejprve zjeví vyznavači šamanismu a přimějí ho stát se šamanem. Častěji se jedná o nadpřirozené bytosti, které byly v úzkém kontaktu s již zesnulými šamany a například jim pomáhaly.

sibirsky_samanismus.pptx

Literatura:

KSENOFONTOV, Gavriil Vasil'jevič. Sibiřští šamani a jejich ústní tradice. Vyd.1. Praha: Argo, 2001, 181 s. Capricorn, sv. 7. ISBN 80-7203-334-4.

BRZÁKOVÁ, Pavlína. Dědeček Oge: učení sibiřského šamana. Praha: Eminent, 2004, 255 s. ISBN 80-7281-171-1.

BRZÁKOVÁ, Pavlína. Dva světy: učení sibiřského šamana. Praha: Eminent, 2008, 233 s. ISBN 978-80-7281-370-4.

ZNAMENSKI, Andrei: Shamanism in Siberia: Russian Records of Indigenous Spirituality. Springer Science+Business Media, 2003

JA: dále by se vám mohlo hodit tohle: Hergot!: Na šamanské stezce s Pavlínou Brzákovou. ČRo Radio Wave, 16. srpen 2015. Dostupné: https://wave.rozhlas.cz/hergot-na-samanske-stezce-s-pavlinou-brzakovou-5235771.

  • Wicca - Bártová, Matoulková, Gubanova

Wicca je novopohanské náboženské hnutí, které je považováno za formu moderního čarodějnictví, které v sobě zahrnuje předkřesťanské prvky a zabývá se základními otázkami našeho bytí. Toto hnutí vznikalo na Britských ostrovech ve 20. a 30. letech 20. stol. a bylo založeno na iniciační posloupnosti britským okultistou Gerardem Gardnerem, který byl roku 1939 zasvěcen do tohoto náboženství. V České republice můžeme tuto tradici nalézt od roku 2004, kde se wiccani angažují zejména v rámci České pohanské společnosti a podílí se na jejím rozvoji i rozvoji ostatních pohanských tradic.

Literatura:

ACHRER, Jakub. Wicca: první zasvěcení. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-583-7.

CUNNINGHAM, Scott. Keltská přírodní magie: Wicca. Olomouc: Fontána, 2002. ISBN 80-733-6026-8.

GARDNER, Gerald Brosseau. Moderní čarodějnictví. Praha: Grada, 2009. Brány poznání. ISBN 978-80-247-3218-3.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1.

Wicca.cz [online]. 2017 [cit. 2020-10-11]. Dostupné z: http://wicca.cz/

wicca.pptx

JA: Pro rešerši další literatury doporučuji využít databázi ANL (články v českých novinách, časopisech a sbornících) Národní knihovny (viz https://aleph.nkp.cz/F/); při zadání předmětového hesla „Novopohanství“ vám vypadne několik zajímavých článků, některé i online dostupné (jelikož je to velmi široce zaměřená databáze, je samozřejmě nutné posuzovat zdrojový dokument, tj. v jakém periodiku/sborníku to vyšlo, obecně lze doporučit časopisy „Religio“ a „Dingir“; Dingir věnoval novopohanství i samostatné tematické číslo 1/2015, bohužel není online volně dostupný zcela, ale některé články ano, viz na jeho stránkách dingir.cz přes obsah jednotlivých čísel). Především ale velmi doporučuji ZBÍRAL, David. New Age a novopohanství [online]. Dostupné: http://www.david-zbiral.cz/NewAge.htm. A pokud byste měli štěstí a podařilo se vám je někde stáhnout (anebo jejich části), tak by pro vás mohly být docela zajímavé tyto dva sborníky: ROUNTREE, Kathryn (Ed.). Contemporary Pagan and Native Faith Movements in Europe: Colonialist and Nationalist Impulse. NY - Oxford: Berghahn, 2015. a AITAMURTO, Kaarina - SIMPSON, Scott (Eds.). Modern pagan and native faith movements in Central and Eastern Europe. Durham: Acumen, 2013. Z hlediska teorie a komparace pro vás může být přínosná kapitola z učebnice Fiony Bowie o šamanismu (je na moodlu), konkrétně o rozdílech mezi tradičním šamanismem a (post)moderním neošamanismem.

  • Kurban Bayram (prezentace 10.11.) - Laufer, Iskandarova, Doboš

Kurban Bayram neboli Svátek oběti je náboženský svátek, který slaví muslimové a drúzové. Probíhá formou oběti coby připomínky na Ibrahímovu oběť berana Bohu. Oběť je rozdělována rovnými díly na tři části. Jedna třetina je pro nejbližší rodina a příbuzné, druhá třetina je pro přátelé a známé a třetí třetina ne ale poslední část je věnována chudým. Akt symbolizuje ochotu vzdát se věci, které jsou přínosem pro muslimy, aby se naplnili Alláhova přikázání. Symbolika oběti představuje ochotu vzdát se některých vlastních štědrostí s cílem posílit vazby přátelství a pomoci těm, kteří jsou v nouzi.

kurban-bayram.pptx

Literatura:

Kirste, R. Svátky světových náboženství. Praha: Vyšehrad. (2002). ISBN 80-7021-588-7

Kropáček, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad. (2003). ISBN 978-80-7429-598-0

Ostřanský, B. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. Praha: Libri. (2009). ISBN 978-80-7277-404-3

JA: Pro obecný rámec lze také použít CAMPO, Juan Eduardo. Encyclopedia of Islam. New York: Infobase Publishing, 2009, heslo „Id al-Adha“ (s. 342). Náhled na https://books.google.cz/books?id=OZbyz_Hr-eIC. Pokud by se Vám za současné situace podařilo dostat se k nim (nebo je někde stáhnout) lze pro obecný rámec doporučit: DENNY, Frederick Mathewson. Islám a muslimská obec. Překlad Kateřina Keilová. 1. vyd. Praha: Prostor, 1998; 2. vyd. 1999; 3. vyd. 2003. a KIRSTE, Reinhard, TWORUSCHKA, Udo a SCHULTZE, Herbert. Svátky světových náboženství. Praha: Vyšehrad, 2002.

  • Vampyrismus - Tačnerová, Štěpánková, Veselská (8. 12.)

Práce se zabývá fenoménem vampyrismu. Jedná se o mýtus zmiňovaný v literárních textech již od starověku a je spojován zejména se slovanským folklorem a mytologií. Práce se zaměřuje na teorii o původu mýtu, zabývá se vampyrismem v historickém kontextu, jeho kulturními obrazy ve společnosti a jejich proměnami.

antropologie_nabozenstvi_-_vampirismus.pptx Literatura:

BRACCINI, Tommaso. Před Draculou: archeologie upíra. Praha: Argo, 2014. ISBN 978-80-257-0936-8.

KOZÁK, Jaromír. Dom Calmet a jeho Pojednání o upírech. Olomouc: Fontána, c2006. ISBN 80-7336-321-6.

MAIELLO, Giuseppe. Vampyrismus a Magia posthuma. Přeložil Martin BORÝSEK, přeložil Josef ŠMATLÁK. Praha: Epocha, 2014. ISBN 978-80-7425-177-1

MAIELLO, Giuseppe. Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. Mythologie. ISBN 80-7106-724-5.

A další.

JA: doporučuji dále: WOLLMAN, František. Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské. Národopisný věstník českoslovanský 14 (1921), č. 1, s. 1-16 a č. 2, s. 1-57. Dostupné: http://www.nulk.cz/ek-obsah/vestnik/html/knihy/vestnik14/index.htm (v této elektronické edici listy 10-25 a 125-181). a dále konzultovat Bibliografii české historie: https://biblio.hiu.cas.cz/, virtuální knihovnu etnologických oborů EVIFA: http://www.evifa.de/v2/de a databáze kvalifikačních prací theses.cz a https://scholar.google.com/.

  • Toradžové, život smrtí nekončí (rituál Maenen) (prezentace 24.11.) - Dlask, Jechová, Markvartová

Popsání faktické podoby pohřebních rituálů (obětování bůvolů, hloubení jeskyň, oblékání mrtvých, stavění přístavků, zemřelé děti ve stromech). Proč Toradžové pohřbívají touto technikou a vytahují mrtvé při rituálu Maenen (co je to za rituál - symbolika, co jim to přináší, jak se pomocí rituálu vypořádávají se smrtí svých blízkých - tedy neznámem a bolestí). Konfrontace jejich původní víry Aluk Todolo s křesťanstvím, ke kterému konvertovali (všude okolo nich muslimové) a jak to ovlivňuje podobu rituálu Maenen, (ty dvě tradice se tam bijí, způsobují i generační propast- hypotéza).

Literatura: PhDr. Mgr. Michaela Budiman, Ph.D. - Nejvýznamější toradžské rituály a jejich dnešní podoba

  • disertační práce - Nejvýznamější toradžské rituály a jejich dnešní podoba; práce -Současné pohřební rituály Toradžů v oblasti Sa'dan,
  • WWW - the spice routined
  • reportáže a další na netu

toradzove-final.pptx

* Pohřební rituály tibetského buddhismu (prezentace 10.11.) - T. Braunsbergerová, T. Kůtová

pohrebni_ritualy_tibet.buddhismu.pptx

Život je v tibetském buddhismu považována za jeden z dalších jevů, který je nestálý a pomíjivý, jeho přirozenou součástí je smrt. Tibetští buddhisté věří, že na konci života a před dalším znovuzrozením přichází mezistav tzv. Bardo. Pokud jedinec zvládne úspěšně tento mezistav může dojít k vymanění z koloběhu reinkarnace a dosažení stavu nirvány. K tomuto stavu buddhistů napomáhá jeden ze základních pramenů tibetského buddhismu - Tibetská kniha mrtvých. Práce se věnuje nejen přístupu těchto buddhistů k tématu smrti, ale i jednotlivým rolím jedinců během pohřebních rituálů. Tyto rituály mohou být značně odlišné, jelikož buddhisté praktikují několik způsobů pohřbívání. Velmi specifickým způsobem je pohřeb do větru nebo tzv. nebeský pohřeb, kdy je tělo zesnulého rozsekáno na menší části a slouží jako potrava divokým ptákům.

Literatura:

KOLMAŠ, Josef, MALINA, Jaroslav, ed. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů. Brno: Nauma, 2003. Scientia (Nauma). ISBN 80-210-3045-3

Tibetská kniha mrtvých: Bardo thödol : vysvobození v bardu skrze naslouchání. Vydání desáté, ve Vyšehradu sedmé. Přeložil Josef KOLMAŠ. Praha: Vyšehrad, 2019. ISBN 978-80-7601-111-3.

JA: dále doporučuji: BEROUNSKÝ, Daniel. Tibetské představy o zásvětí. Brno: MU, 2014. Dostupné: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/473. KOZÁRKOVÁ, Tereza. Smrt, pohřební ritus a rituály v tibetském buddhismu. Bc. MU. Brno, 2010. Dostupné: https://theses.cz/id/ere6oe/. BRZOŇOVÁ, Monika. Praxe vzdušných pohřbů aneb smrt očima Tibeťanů. Dipl. UK. Praha, 2010. Dostupné: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/30033/120004894.pdf. LICHTENBERGOVÁ, Lenka. Smrt a umírání v tibetském buddhismu (fakta, souvislosti a metodologické problémy). Sacra 2003/1, s. 45-57. Dostupné: http://www.sacra.cz/2003-1/3_Sacra_1-2003-2_7.pdf. Brána smrti: Vše se vrací. rež. V. Poltikovič. Dostupné: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10396652416-brana-smrti/212562262500003-vse-se-vraci/ - díl z cyklu ČT Brána smrti věnovaný pohřebním rituálům mj. v tibetském budhismu; nejedná se o odborný, ale popularizační dokument, přesto zde najdete hlavně řadu zajímavých záběrů.

Pro srovnání dále doporučuji: ONDRAČKA, Lubomír. Smrt a umírání v hinduismu [podcast]. ČRo 28. 3. 2012, dostupné: https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2591105. ONDRAČKA, Lubomír. Dobrá smrt vysokokastovního hinduisty. In: Smrt a umíráni v náboženských tradicích světa = Death and Dying in Contemporary Religious Traditions. Praha: Cesta domů, 2010, s. 9–56. Dostupné zde: https://www.academia.edu/1117777/Dobr%C3%A1_smrt_vysokokastovn%C3%ADho_hinduisty

  • Ayahuasca (prezentace 24.11.) - Adámková, Hradílek, Růzhová

Tato práce je zaměřena na popsání změny významu ayahuscového rituálu. Ayahuasca, nebo také liána smrti je látka, která je tradičně používána domorodým obyvatelstvem v Amazonii k náboženským, či léčebným rituálům za přítomnosti zkušených šamanů. V České republice se používá spíše k terapeutickým účelům, nebo k osobnímu rozvoji.

ayahuasca.pptx

Literatura:

HORÁK, Miroslav. Ayahuasca v České republice. Brno: Mendelova univerzita, 2017. ISBN 978-80-7509-509-1.

KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca, aneb, Tanec s bohy. Ilustroval Otto PLACHT, ilustroval Pablo AMARING. Praha: Eminent, [1998]. ISBN 80-85876-70-1.

Petružálková, Kateřina. Ayahuascová subkultura v Praze. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra teorie kultury. Vedoucí práce PhDr. Václav Soukup, CSc.

Vosáhlová, Šárka. Ayahuascové obřady - motivace a efekty. Olomouc, 2015. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filosofická fakulta, Katedra psychologie. Vedoucí práce Mgr. Martin Kupka, Ph.D.

Herrmann, Natanael. Ayahuascový neošamanský habitus v ČR aneb co musí člověk udělat, aby se mohl stát ayahuascovým neošamanem. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Katedra sociální a kulturní ekologie. Vedoucí práce Mgr. Bohuslav Kuřík, Ph.D.

Ava, Veronika. Ayahuascové rituály praktikované v Praze a význam, jaký jim přikládají jejich aktéři. Praha, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Mgr. Ondřej Skripnik, Ph.D.

https://www.researchgate.net/publication/259985105_Forbidden_Therapies_Santo_Daime_Ayahuasca_and_the_Prohibition_of_Entheogens_in_Western_Society

METZNER, Ralph, ed. Ayahuasca jako lék: zkušenosti a léčení. Přeložil Michal SMOLKA. Olomouc: Fontána, [2018]. ISBN 978-80-7336-931-6.

KAVENSKÁ, Veronika. Tradiční medicína Jižní Ameriky a její využití v psychoterapii. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3340-0.

SUDÝ TÝDEN

  • Hnutí Incel & Vocel (prezentace 1.12.) - Szabóová,Malá

Tuto online subkulturu incelů a úzko spájí mizogynie, tedy silná nenávist vůči ženám, která se u nich vyvíjí mezi 14 až 18 rokem života. Paradoxem je, že toto hnutí původně založila žena. Tyto chlapci a muži se pak sdružují a tvoří skupiny, které nenávidí ženy a touží po jejich vyhlazení. Co se týče České republiky, tak se jich tady vyskytuje více než 4000. Existuje spojení mezi Eilliotem Rodgerem a hnutím Incel. Příznivci ho totiž vyhlásili jako patrona jejich komunity, říkají mu svatý Elliot. Má dokonce svůj vlastní svátek a bývá vyobrazený jako Ježíš.

Literatura:

Andrej Drohlav. (2003) Psychologie masových vrahů

Andersen, B. L., Cyranowski, J. M., & Espindle, D. (1999). Men's sexual self-schema. Journal of Personality and Social Psychology

Bleakley, A., Hennessy, M., Fishbein, M., & Jordan, A. (2009). How sources of sexual information relate to adolescents' beliefs about sex. American journal of health behavior

prezentace → ...

  • Amišové a Rumspringa (prezentace 1.12.) - Nitschová, Petrůvová

Přestože amišové mají své kořeny v evropských zemích, dnes je už můžeme nalézt pouze v USA nebo Kanadě. Tam v 18. století začali migrovat, jelikož v Evropě byli perzekuováni. Jejich životní styl se však velmi liší od „typické“ euroamerické společnosti. Nepoužívají moderní technologie, žijí v uzavřených komunitách a zbytku společnosti se spíše straní. Veškeré skupiny amišů v USA, ale nežijí úplně stejným životem a mohou se od sebe značně lišit. Každá z nich může být různě pokroková a mít jiná pravidla. Díky své odlišnosti byli amišové vyobrazeni v nejednom americkém filmu. Nejčastěji kvůli rituálu – Rumspringa. Po dovršení 16 let mají mladí členové komunit možnost se setkat s majoritní společností a zažít její život tzv. na vlastní kůži. Po tomto období je na nich, aby se rozhodili, zda se chtějí naplno oddat komunitě a nechat se pokřtít. Amišové se od většiny křesťanských skupin liší také tím, že nejsou křtěni již jako novorozenci, ale až v dospělosti, kdy je tento počin brán jako svobodné rozhodnutí jedince. V případě, že by křest nepřijali, budou komunitou vyloučeni a zavrženi.

Literatura:

BARTŮŇKOVÁ, Andrea. The Amish within the Period of Rumspringa. Brno: Masarykova Univerzita, 2011. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/q0fxg/THE_BACHELOR_THESIS.pdf

KUNCOVÁ, Marie. Amišové v médiích. Brno: Masarykova Univerzita, 2010. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/t7hs9/Bakalarska_prace.doc

prezentace → ...

  • Ženská obřízka (prezentace 1.12.) - Soldátová, Stiborová

Ženská obřízka označuje postupy, které zahrnují částečné nebo úplné odstranění vnějších ženských pohlavních orgánů nebo jejich jiné poškození ovšem ne z lékařských důvodů. Obvykle je prováděna bez anestezie a ve velmi nehygienických podmínkách a až čtvrtina dívek po zákroku zemře. Ženská obřízka je mezinárodně uznána jako porušení lidských práv. Obřezání dívky má často funkci rituálu a v mnoha společenstvích je neobřezaná žena považována za nečistou. Bez obřízky pak nemá ani šanci se provdat a někdy jí dokonce hrozí vyhnanství z komunity. Ženskou obřízku se pomalu daří potírat, přesto se dále praktikuje ve zhruba 30 afrických zemích.

Literatura:

GRUENBAUM, Ellen. The Female Circumcision Controversy: An Anthropological Perspective. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2001. ISBN 978-0812217469.

ABUSHARAF, Rogaia Mustafa. Female Circumcision. University of Pennsylvania Press, 2007. ISBN 9780812219418.

Prazak, Miroslava, and Jennifer Coffman. “Anthropological Perspectives on Female Genital Cutting: Embodying Tradition, Violence, and Social Resilience.” Africa Today, vol. 53, no. 4, 2007, pp. v-xi. JSTOR, Dostupné z: www.jstor.org/stable/4187806.

zenska-obrizka.pptx

  • Ayahuasca – od tradičního po moderní užití (prezentace 15.12.) - Čížková, Kříž, Vallušová

Ayahuaska patří do skupiny psychedelických látek. Přináší neobyčejné účinky na vědomí člověka, které výrazně ovlivňují amazonský region. Její účinky se přímo promítají do kosmologie kultur a bezprostředně souvisí se šamanismem. Látka může působit ve vícero rovinách, a to na psychologické, emoční a fyzické úrovni. V evropské kultuře jsou tyto projevy brány jako špatné (nechtěné), zatímco v jiných společenstvích je to právě projev očisty.

Prezentace: antropologie_nabozenstvi_ayahuaska.pptx

Literatura:

FURST, Peter T. Halucinogeny a kultura. Praha: Maťa, 1996. Nové trendy. ISBN 80-901-9157-6.

HARNER, Michael J. Cesta šamana: [jak probudit svůj vnitřní potenciál]. Praha: DharmaGaia, 2010. Religio (DharmaGaia). ISBN 978-80-86685-81-6.

HORÁK, Miroslav. Dům, kde se zpívá: rehabilitace drogově závislých tradiční domorodou medicínou peruánské Amazonie. Mendelova univerzita v Brně, 2013. ISBN 8073758008.

KAVENSKÁ, Veronika. TAKIWASI Využití šamanských postupů a ayahuasky v léčbě závislostí [online]. 2013 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://www.takiwasi.com/docs/arti_che/vyuzitisamanskych.pdf

KAVENSKÁ, Veronika a Šárka VOSÁHLOVÁ. Zkušenosti s ayahuascou v Evropě – motivace, možné přínosy a rizika. [online]. In: . 2013 [cit. 2020-05-02]. Dostupné z: https://e-psycholog.eu/pdf/kavenska_vosahlova.pdf

LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha: DharmaGaia, 2002. Religio. ISBN 80-866-8502-0.

MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 2. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2004. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-86429-25-0.

STRASSMAN, Rick. DMT: molekula duše: převratný vědecký výzkum stavů blízkých smrti a mystických prožitků. Praha: Dybbuk, 2005. ISBN 80-868-6210-0.

  • Obětní rituály se zaměřením na albinismus. (prezentace 3.11.) Brožová, Martincová

Oběť a s ní spojen rituál má historii již v biblické době. Abrahám měl obětovat svého jediného syna, aby prokázal úctu a oddanost k Bohu. Obětování jakožto náboženský úkon měl a má obdoby v různých společenstev napříč světem. Ve zkratce obětování spočívá v „odevzdání“ cenných předmětů, zvířecích, ale i lidských obětí určitému bohu či jiným nadpřirozeným silám, které jsou významné pro dané společenství.

Prezantace: obetni-ritualy-se-zamerenim-na-albinismus.pptx

Literatura:

KOSTIĆOVÁ, Zuzana Marie, Markéta KŘÍŽOVÁ a Sylvie KVĚTINOVÁ. Krvavé rituály Střední a Jižní Ameriky. V Praze: XYZ, 2011. ISBN 978-80-7388-467-3.

FRAZER, James George. Zlatá ratolest. Přeložil Erich HEROLD, přeložil Věra HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ. V Praze: Československý spisovatel, 2012. ISBN 978-80-7459-088-7.

Groh, Vladimír. Lidské Oběti U Římanů. Listy Filologické / Folia Philologica 59, no. 1 (1932): 20-29. Accessed October 19, 2020. http://www.jstor.org/stable/23454515.

Mbogoni, Lawrence Ezekiel Yona. Human Sacrifice and the Supernatural in African History. Mkuki Na Nyota Publishers, 2013. ISBN 978-9987-08-242-1.

JA: Pro teoretické uchopení, resp. interpretaci kulturního a náboženského pozadí vnímání albinismu v subsaharské Africe pro vás může být nosná koncepce anomálií rozpracovaná britskou antropoložkou Mary Douglas. Shrnutí jejího pojetí podává Fiona Bowie v 2. kap. (Těla jako symbol) své učebnice Antropologie náboženství (s. 51-59), máte ji nahranou na moodlu; zmiňovaná práce M. Douglasové vyšla i česky jako Čistota a nebezpečí, lze stáhnout zde: https://ulozto.cz/file/wA1H0iALKBws/mary-douglas-cistota-a-nebezpeci-rar.

  • Pálení čarodějnic - Hodíková, Goremykina

Práce pojednává o současnosti pálení čarodějnic s přihlédnutím k historickému vývoji rituálu. Otázka je, proč je pálení čarodějnic pořádáno a jaká motivace vede účastníky k participaci a rozvíjení této tradice. Pálení čarodějnic probíhá na mnoha místech ve městech i na vesnicích v celé České republice během posledního dubnového odpoledne, večera či noci (během Filipojakubské noci). Pálení čarodějnic se účastní lidé různého věku, jejich účast je motivována různými důvody. Pálení čarodějnic probíhá jako veřejně organizovaná událost určená široké veřejnosti, jako privatizovaný obyčej určený příslušníkům jedné rodiny či spřátelených rodin. Důležitým rysem této akce, shodným u veřejných i soukromých oslav, je přítomnost ohně. Práce se taky zabývá tím, jestli lidé věří stále, že tento obyčej přivolá úrodu, nebo štěstí a lásku. V této práci taky porovnáme obyčej pálení čarodějnic se svátkem Kupala, který je populárním svátkem ve východních zemích.

Literatura:

BERDNIKOVA, Darja. Ivan Kupala. Novosti V Tomske. [online]. 2020 [cit. 2020–12–12]. Dostupné z: https://news.vtomske.ru/news/175605–ivan–kupala–7–iyulya–2020–tradicii–i–obychai–prazdnika–zachem–oblivayut–vodoi

FRAZER, James George. Zlatá ratolest: Magie, mýty, náboženství. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 9788020404886.

MALINA, Jaroslav. Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk: (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění). Brno: Akademické nakladatelství CERM, c2009. ISBN 978-80-7204-560-0.

MIKSCHEOVÁ, Mgr. Kristýna. Současná podoba pálení čarodějnic: vynalezená tradice?. 2014. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Mgr. Barbora Machová.

NOVÁK, Adam. Fenomén filipojakubské noci v současném prostředí České republiky. Praha, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce PhDr. Petr Janeček, PhD.

PETERA, F.: Slavení svatojánského večera před 1. májem zapalováním ohně r. 1860. Český lid 22, 1913, s. 396. RIA NOVOSTI, Religija i mirovoyyrenije. Ivan Kupala 2020, kak otmechat prazdnik.[online]. 2020 [cit. 2020–12–12]. Dostupné z: https://ria.ru/20200705/1573886478.html

VEČERKOVÁ, Eva. Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře. V Praze: Vyšehrad, 2015. Kulturní historie. ISBN 978-80-7429-627.7.

VINOGRADOVA, Ljudmila, TOLSTAJA, Svetlana. Slavjanskije drevnosti: etnolingvisticheskij slovar: Institut slavjanovedenija RAN, 1999. ISBN 5–7133–0982–7.

ZÍBRT, Dr. Čeněk.: Noc Filipojakubská a první máj. Český lid 19, 1910, s. 343 - 348.

Prezentace: paleni_carodejnic_a_kupala.pptx

Snake handling je náboženský rituál, který provozují některé křesťanské církve v USA. Převážně se jedná o letniční křesťany ze zěmědělských regionů. Rituál spočívá v kontaktu s jedovatými hady, někdy i štíry, nebo v pití otrávených nápojů. Někteří věřící se také pálí plamenem. Členové těchto cíkrví se také konzervativně oblékají a zásadně nenosí šperky (včetně snubních prstenů a náramkových hodinek). Svou víru dokládají biblickým veršem: „„budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ (Mk. 16,18)

Literatura:

BURTON, Thomas G. Serpent Handling Believers. Tennessee: Univ Tennessee Press, 1993. ISBN 978-0870497889.

BARBOUR, R. (1965). The History of the Synoptic Tradition. By Rudolf Bultmann, translated by John Marsh . Basil Blackwell, Oxford, 1963. Pp. viii 456. 50s. Scottish Journal of Theology, 18(4), 492-494. doi:10.1017/S0036930600015246

HOOD JR., Ralph W., Peter C. HILL a W. Paul WILIAMSON. The Psychology of Religious Fundamentalism. New York: The Guilford Press; Illustrated Edition, 2005. ISBN 978-1593851507.

Informace ke konzultacím

Konzultace budou probíhat rovněž prostřednictvím aplikace MS Teams. V daný čas, tj. ve středu od 10:30 do 12:00 budu přihlášený. Kdo by chtěl konzultace využít přihlásí se taky a prostřednictvím aplikace mi zavolá (na liště vlevo vybere tlačítko s ikonkou telefonu a nápisem hovory, vedle té lišty se objeví sloupec, kde je druhá položka Kontakty, tu zmáčknete, naskočí vyhledávací okýnko, tam napíšete moje jméno, systém mě Vám vyhodí, a pak už jen zmáčknete volat). Pokud by někdo potřeboval konzultace jindy, není to v zásadě problém, napište mi mail a domluvíme se.

Aktuální informace

Už se vše spravilo a běží, jak má. zápočtový a zkouškový test je otevřený na moodlu, tamtéž máte i aktualizovaný přístupový link na videokonferenci, v rámci které proběhne ústní zkouška, stačí se připojit v příslušný den a hodinu, na kterou jste se přihlásili.


Počet shlédnutí: 34

zs2020/antropologie_nabozenstvi.txt · Poslední úprava: 04. 01. 2021 (23:09) autor: 89.24.239.64