Uživatelské nástroje
Jugoslávie
Rijeka / Stato libero di Fiume / Slobodna Država Rijeka / Fiumei Szabad Állam / Freistaat Fiume
Začátek rozpadu Jugoslávie – v 90. letech 20. století, ale náznaky již v 80. letech (velké rozdíly v životní úrovni)
Pohled Američana na Jugoslávii v roce 1923
Je obtížné zobecňovat Jugoslávii, kterou obývají tři národy, Srbové, Chorvati a Slovinci, kteří se sice rasově a jazykově úzce spojují, ale téměř ve všem ostatním se liší. Jsou to potomci tří slovanských kmenů, které se v sedmém století přistěhovaly do údolí Dunaje a západních oblastí Balkánského poloostrova.
- Slovinci, obývající severozápadní část jugoslávského území, se brzy dostali pod germánskou nadvládu.
- Chorvatské království bylo připojeno k Uhrám (i když si zachovalo svou vlastní entitu) již v roce 1102.
- Srbské království po velmi rozdílných osudech, od velkoleposti cara Štěpána Dušana, korunovaného roku 1346 „císařem Srbů a Řeků“ s územím sahajícím od Dunaje až po Thessalii a od Jadranu hluboko do dnešního Bulharska, nakonec padlo před tureckým vpádem; smrtelnou ránu dostalo v bitvě na Kosovském poli 15. června 1389, v den, který si Srbové po pět století každoročně připomínají jako den smutku, ale dnes je to státní svátek.
Odlehlé a hornaté Srbsko, Piemont jihoslovanského hnutí, je v důsledku toho mnohem primitivnější, mnohem východnější než Chorvatsko a Slovinsko, které po staletí poznávaly nejisté výhody spojení s politiky a obchodníky z Vídně a Budapešti.
Zatímco Chorvatsko vedlo drobné politické a obchodní spory se svými rakousko-uherskými vládci, Srbsko bojovalo o život, nejprve aby získalo zpět svou svobodu od Turků, poté aby uniklo nové hrozbě ze severu. V důsledku toho jsou Srbové vlastenečtější? dalo by se dokonce říci idealističtější? než Chorvaté.
Chorvaté se dívají na Srby jako na neotesance a nevzdělance, Srbové mají sklon považovat Chorvaty za lidi bez stability a morální síly. Další rozdíl vyplývá ze skutečnosti, že Srbové, kteří byli pokřesťanštěni z východu, patří k řecké pravoslavné církvi a stejně jako všichni Slované této církve píší cyrilicí, zatímco Chorvati a Slovinci jsou římští katolíci, a přestože mluví stejným jazykem jako jejich srbští příbuzní, píší naší latinkou. Rozdíl v náboženství je možná méně důležitý, než někteří autoři uvádějí; je to výsledný rozdíl v zájmech a pohledu na svět, který tak hluboce ovlivnil psychologii těchto tří skupin. Srbové hleděli na východ ke Konstantinopoli, Chorvati a Slovinci na západ přes Jadran k Římu nebo na sever k Budapešti a nejkatoličtějšímu ze všech hlavních měst, Vídni. To jsou jen ty nejzákladnější a nejzřetelnější rozdíly mezi hlavními rasovými skupinami, které tvoří trojjediný stát. Existuje mnoho dalších.
Například v Bosně (za horami na západ od starého Srbska a oddělené Dinárskými Alpami od jadranského pobřeží) je nejen třetina obyvatelstva mohamedánská, ačkoli je srbské rasy, ale přetrvávají zde i zbytky feudálního vlastnictví půdy, které zavedli turečtí dobyvatelé a které jinde v Jugoslávii zaniklo. Všude podél hranic Jugoslávie se také vyskytují rasové směsi, které byly postrachem pařížských mírotvorců a které vyvolávají výrazné místní problémy. Makedonského rolníka zřejmě těžko rozruší vyhlídka, že kolem Terstu a na Istrii zůstane pod italskou nadvládou několik set tisíc Chorvatů a Slovinců; ani rolník na břehu Drávy nebude řvát rozhořčením, protože sedm set nebo osm set kilometrů odtud Řekové odmítají plnit svůj souhlas s tím, že poskytnou jugoslávskému obchodu v soluňském přístavu zvláštní výhody. Přesto je každý problém ve své části země palčivý a je třeba o něm donekonečna diskutovat a v případě potřeby o něj bojovat. Ve skutečnosti se bělehradská vláda zabývá tím, aby okrajové okresy neřešily svým vlastním způsobem své potíže se sousedními státy.
Počet shlédnutí: 212