Jasmína Thabetová

Základy antropologie, Hospodářská a kulturní studia

8.12.2022

Darwinismus

Darwinismus neboli evoluční teorie je teorie vývoje živých organismů na Zemi. Jejíž původním autorem je Charles Darwin. Všechny druhy organismů vznikají a vyvíjí se pomocí malého přírodního výběru malých zděděných variací, který zvyšuje schopnost jedince soutěžit, přežít a reprodukovat se. Termín darwinismus vytvořil anglický biolog Thomas Henry Huxley v dubnu roku 1860.

Kreacionismus

Kreacionismus je náboženský názor, který je založený na Bibli. Její názor spočívá v tom, že příroda i vesmír byli stvořený nadpřirozeným aktem, který je popsaný v Bibli. První kniha Starého zákona – Genesis – začíná takto: „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: „Ať je světlo!“ a bylo světlo. Proto kreacionisté více či méně odmítají evoluční teorii jako vysvětlení původu a vývoje přírody. Jsou přesvědčeni, že tímto způsobem skutečně vznikl pozemský život. Po staletí k vysvětlení vzniku světa byly používány biblické texty, i jiná náboženství počítala s božím zásahem. Naproti tomu třeba buddhismus tvrdí, že vědomí je nestvořené a je tu od samotného počátku všeho. V 19. století do toho vstoupil Charles Darwin se svojí evoluční teorií. Jeho dílo „O vzniku druhů“ schytalo velký odpor od církve. Byl si vědom citlivosti tématu, dokonce jeho manželka byla silně věřící. Proto si chtěl být jistý, že se nejedná o pouhou hypotézu, ale vysvětlení, které je podložené fakty a pozorováním. Kreacionisté mají ale hned řadu argumentů, kterými vyvracují evoluční teorii.

Pět hlavních omylů týkajících se evoluční teorie

„Evoluce nikdy nebyla vědecky dokázána“ Biologové definují evoluci jako změnu genofondu nějaké populace v čase. Jedním z těchto příkladů je hmyz, kdy i většina kreacionistů uznává, že evoluce na této úrovni je prokázaný a podložený fakt. Další věc, co si ale kreacionisté neuvědomují je, že toto tempo čí míra evoluce je všechno, co je potřeba k vytváření diversity všech forem života ze společného předka. Původ nových druhů evolucí byl rovněž pozorován, jak v laboratoři, tak ve volné přírodě. I kdybychom neměli tyto přímé důkazy je chyba tvrdit, že evoluce nebyla vědecky pozorována. Musíme se na to začít dívat, že věda není pouze omezená na to, co vidíme a vnímáme našimi smysly. Evoluční teorie dokáže předpovědět, co bychom měli očekávat u fosilií, v komparativní anatomii, genetických sekvencích, geografickém rozmístění druhů apod. To co ovšem nebylo pozorováno, co evoluční teorie vůbec neříká a byl by to velmi silný důkaz, že evoluční teorie není pravdivá, je jak se jeden živočich neočekávaně přemění na naprosto jiného, jako např. kdyby se mravenec proměnil v psa.

Jako další z omylů je, že „evoluce porušuje druhý zákon termodynamiky“

Druhý zákon termodynamiky říká, že nelze sestrojit periodicky tepelný stroj, který by trvale konal práci pouze tím, že by ochlazoval jedno těleso a k žádné další změně v okolí by nedocházelo. Kreacionisté si tento druhý zákon vyjadřují jiným, rovnocenným způsobem a to, že Entropie uzavřeného systému se nemůže zmenšit. Entropie je indikací nepoužitelné energie a často odpovídá intuitivním představám neuspořádanosti nebo náhodnosti. Vykládají si tak mylně druhý zákon, aby mohli říct, že věci neustále spějí od řádu k chaosu. Život však není uzavřený systém. Slunce nám poskytuje k pohonu věcí více než dostatek energie. Tento argument proti evoluci pouze dokazuje nepochopení druhého termodynamického zákonu a i tak stejně teorie evoluce, protože kdyby došlo k jasnému porozumění tomu, jak evoluce funguje, tak by došlo k odhalení, že tento argument není vůbec relevantní. Evoluční teorie pouze tvrdí, že organismy se reprodukují s pouze malými změnami mezi jednotlivými generacemi.

„Neexistují žádné fosilie přechodných životních forem“

Přechodná fosilie by měla pocházet z organismus a měla by být mezi dvěma rodovými liniemi, což by znamenalo, že má jak vlastnosti linie A a vlastnosti rodokmenu B. Tyto přechodné linie se mohou vyskytnout například mezi druhy nebo mezi řády. V evoluční teorii není nikde řečeno, že střední forma může mít pouze jednu descendenční linii nebo, že střední forma se sama musí vyhnout, když se vyvíjí linie descendentů. Proto tvrdit, že neexistují žádné přechodné formy je jednoduše mylné. Paleontologie již odkryla tisíce přechodných fosilií. Přechody se rovněž mohou vyskytovat v malé populaci, v malé oblasti nebo v relativně malém úseku. Pokud tedy platí jakákoliv z těchto podmínek, šance na nález přechodné fosilie se částečně snižuje. Jeden z pozoruhodných příkladu je například přechod od plazů k savcům, od pozemských zvířat k raným velrybám a od raného lidoopa k člověku. Další z důvodů, co se týká mylného pochopení chybějících fosilií přechodných životních forem, je jak přemýšlíme o kategoriích. Máme pocit, že všechny hranice jsou dobře ohraničené a že existuje jejich věčná ideální forma, která kategorii vymezuje. Kategorie jsou ale vymyšlené a uměle vytvořené člověkem. Příroda s našimi vymyšlenými kategorii nemá, co dočinění, není jimi nijak omezována a neřídí se jimi.

„Evoluční teorie tvrdí, že život začal a jeho evoluce pokračovala úplnou náhodou“

Náhoda jistě hraje v evoluci velkou roli, ale tento argument zcela ignoruje fundamentální roli přirozeného výběru, a výběr je pravým opakem náhody. Náhoda, v podobě mutací, poskytuje genetickou variaci, která je surovinou, s níž musí přirozený výběr pracovat. Odtud přirozený výběr třídí jisté variace. Tyto variace, které svým vlastníkům umožňují větší reprodukční úspěch, méně úspěšné variace jsou vyřazeny. Když se změní prostředí nebo když se organismy přesunou do odlišného prostředí, jsou selektovány odlišné variace a ty vedou nakonec ke vzniku odlišných druhů. Škodlivé mutace obvykle rychle vymřou, takže nezasahují do procesu akumulace prospěšných mutací. Ani vznik prvního života neprobíhá čistě náhodou. Atomy a molekuly se neuspořádají čistě náhodně, ale podle svých chemických vlastností. Jakmile molekula vytvoří formaci, která je přibližně sebe replikující, přirozený výběr vede tento útvar k ještě výkonnějším replikátorům. První sebe replikující objekt nemusel být tak složitý jako moderní buňka nebo dokonce vlákno DNA. Výpočet pravděpodobnosti abiogeneze je bezcenný, pokud neuzná nezměrnou řadu počátečních látek, z nichž se první replikátor mohl utvořit, pravděpodobně nesčetné odlišné formy, které první replikátor mohl mít, a fakt, že velká část celé stavby replikující se molekuly, kterou by vše začalo, by byla nenáhodná. Abiogeneze ovšem není vůbec zkoumáním evoluční teorie a nemá tedy na ni ani nejmenší vliv.

„Evoluce je pouze teorie, nebyla dosud prokázána“

Většina lidí si myslí, že všechen život povstal z jednoho společného předka. Většina lidí se také domnívá, že dnes již máme tolik důkazů, že to můžeme považovat za fakt. Teorie evoluce říká, že se život vyvinul, zahrnuje mechanismy jako jsou například mutace, přirozený výběr a genetický drift, které znamenají důležitý faktor pro dosažení vysvětlení, jak se život vyvíjel. Vědecké teorie se liší od vědeckých zákonů pouze v tom, že zákony lze vyjádřit mnohem stručněji. Evoluční teorie se teda nedá považovat za pouhou teorii ale jako něco pravdivého. Ve skutečném světě musíme pracovat se stupni jistoty založené na pozorovaných důkazech. Čím více a lepších důkazů pro něco máme, tím více jistoty té věci připisujeme. Když je dostatek důkazů, nazveme ono něco faktem, i když to ještě není jisté. Evoluce jako taková ale má spoustu důkazů o tom, že je pravdivá, je podporována širokou řadou pozorování v oblastech jako je genetika, anatomie, ekologie, zvířecí chování, paleontologie. Proto jestli chcete prokázat, ze teorie evoluce není pravdivá, budete muset znehodnotit všechny tyto důkazy, materiály.

Sociální darwinismus

Je to teorie, která se snaží aplikovat Darwinovy úvahy o přírodním výběru a přežití nejschopnějších na lidskou společnost, její vrstvy a jednotlivce. Myslím, že můžeme s jistotou říct, že jak v přírodě tak lidé ve společnosti bojují o přežití. Je pak taky logické, že lépe adaptovaní jedinci to mají v životě jednodušší a ti hůře adaptovaní jsou ponecháni osudu.

První myšlenka lidského a společenského vývoje se objevuje v 17. století a to hlavně u britských myslitelů jako například Thomas Hobbes, Adam Smith apod. Nesmírný vliv měl spis anglického duchovního Thomase Roberta Malthuse „o nebezpečí přelidnění“, který vyšel roku 1798. T. R. Malthus ale sociálním darwinistou nebyl, měl za to, že neúspěšným lidem se nevyplatí pomáhat, protože se tím sociální problémy pouze zhoršují. Spencer, Darwin i Galton jeho spis četli.

Herbert Spencer je však první britsky filosof, který měl myšlenky ohledně sociálního darwinismu. Napsal knihu „O zákonech a příčině pokroku“, kde používá pojem „přežití nejschopnějších“. Dva roky na to vyšel spis „O původu druhů“, který napsal Charles Darwin. Z učení Spencera a Darwina bylo později vyvozeno, že dobročinnost a sociální péče udržují naživu méně schopné, a tak jim umožňují, aby se dále množili. Protože lidské schopnosti jsou přísně dědičné, dochází tak ke zhoršeni kvality lidské populace. Tomu by měla bránit eugenika, což je sociálně filosofický směr, který je zaměřený na studium metod, které usilují o dosažení, co nejlepšího genetického fondu člověka.

V Evropě tyto myšlenky rozšířil německý biolog Ernest Haeckel a to svým dílem „Záhady světa“ a to z roku 1899. Kniha byla později přeloženo do několika jazyků. Do češtiny byla přeložena roku 1905. V Americe pojem sociální darwinismus jako první použil E. Gautier, později jej rozšířil americký historik R. Hofstadter. Oba sociální darwinismus ale rozšiřovali v kritickém slova smyslu. I přes své kritiky byl ale velmi rozšířený a to zejména v Británii a v Německu. Bylo v přelomu 19. a 20. století. Bylo jim ovlivněno několik osobností jako například biolog T. H. Huxley, dramatik August Strindberg, H. G. Wells, Jakc London nebo Charles Lindbergh.

Sociální darwinismus byl velmi kritizován. Mezi první kritiky patří křesťanští myslitelé jako John Henry Newman, Maurice Blondel nebo také Jasques Maritain. Nietzsche proti sociálnímu darwinismu namítal, že právě lidé nějak postižení mohou mít pro společnost velký význam. Křesťanští myslitelé nebyli jediní, kteří sociální darwinismus kritizovali. Patří mezi ně také levicoví a socialističtí myslitelé, z liberálů pak například Karl Popper a Ludwig von Mises. Po zkušenostech s nacismem, válkou a holocaustem byl sociální darwinismus, zejména rasové teorie tvrdě odsouzeny.



---

Počet shlédnutí: 44