obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2022:jiri_komarek

Jiří Komárek

8.12.2022

Hospodářská a kulturní studia

Základy antropologie

Darwinismus

Darwinismus označuje osobitou formu evolučního vysvětlení historie a rozmanitosti života na Zemi. Jeho původní formulace je uvedena v prvním vydání knihy O původu druhů v roce 1859. Toto heslo poprvé formuluje „Darwinův darwinismus“ v podmínkách pěti filozoficky odlišných témat: pravděpodobnost a náhoda, povaha, síla a rozsah selekce, adaptace a teleologie, nominalismus vs. esencialismus o druzích a tempo a způsob evoluční změny. Darwin i jeho kritici uznali, že jeho přístup k evoluci byl v každém z těchto témat charakteristický, a zůstává pravdou, že ačkoli se darwinismus rozvinul mnoha způsoby, které Darwin nepředvídal, jeho zastánci a kritici jej nadále odlišují od jiných přístupů v evoluční biologii. zaměřením na tato témata. Tento bod je ilustrován ve druhé polovině hesla pohledem na současné debaty ve filozofii evoluční biologie na těchto pět témat.

Vědecké teorie jsou něco jako historické entity. Často můžeme identifikovat klíčové osoby a dokumenty, které jsou zdrojem nových teorií - Einsteinovy práce z roku 1905, Mikuláš Koperník 1539 De Revolutionibus, Darwinovy O původu druhů. Někdy, ale ne vždy, má tato teorie v lidovém jazyce tendenci být pojmenována po autorovi těchto zásadních dokumentů, jako je tomu v případě darwinismu. Ale jako každá historická entita procházejí teorie v průběhu času změnami. Ve skutečnosti může vědecká teorie projít tak významnými změnami, že jediným důvodem, proč ji nadále pojmenovávat po jejím zdroji, je identifikovat její rodokmen a původ. To rozhodně není případ darwinismu. Jak řekl Jean Gayon: Vztah darwinismus je v určitých ohledech vztahem kauzálním v tom smyslu, že Darwin ovlivnil debaty, které po něm následovaly. Ale je tu i něco víc: jakýsi izomorfismus mezi Darwinovým darwinismem a historickým darwinismem. Je to, jako by Darwinův vlastní příspěvek omezoval koncepční a empirický vývoj evoluční biologie navždy.

Darwinismus identifikuje základní soubor konceptů, principů a metodologických maxim, které jako první vyslovil a hájil Charles Darwin a které se nadále ztotožňují s určitým přístupem k evolučním otázkám. Budeme tedy muset začít s Darwinovým darwinismem, jak je formulován v knize O původu druhů z roku 1859. Poté prozkoumáme stejná témata, jakými se zabývali evoluční biologové a filozofové biologie od počátků neodarwinovské syntézy až po současnost, dárek.

Charles Darwin nebyl, jak tento termín používáme dnes, filozof, i když byl během svého života často tak popisován. Nicméně pro encyklopedii filozofie je zapotřebí diskuse o dopadu filozofie na Darwinův darwinismus a dopadu Darwinova darwinismu na témata, která bychom on i my považovali za filozofická. Zaměřujeme se zde na dopad filozofických diskusí o povaze vědy za Darwinova života na Darwinův vědecký výzkum, myšlení a psaní a o dopadu tohoto výzkumu, myšlení a psaní na filozofii. Udělat si čas na takovou filozofickou archeologii pramení z přesvědčení, že má-li dnes koncept darwinismu legitimní aplikaci, je to díky souboru principů, vědeckých i filozofických, které formuloval Darwin a které jsou stále široce sdíleny těmi kteří si říkají „darwinisté“ nebo „neodarwinisté“ (Neodarwinismus je sloučení myšlenek několika biologických oborů, která je v současnosti široce uznávanou teorií evoluce).

Dále bych chtěl zmínit 5 evolučních omylů, na které reagují zastánci evoluce. Já ovšem o tomhle tématu nemám dostatek informací k tomu abych na to vytvořil svůj konstruktivní názor či námitku, takže se pokusím zde pouze citovat pár výňatků, o kterých jsme si buď povídali na semináři nebo jsem se o nich dozvěděl v určitých článcích.

1. Evoluce nebyla nikdy vědecky pozorována. Podle biologů je změna evoluce jako změna genofondu nějaké populace v čase. Jako příklad k tomu použili hmyz, který vyvíjí rezistenci na pesticidy v období posledních několika let. Mnoho a možná i většina kreacionistů uznává, že evoluce na této úrovni je prokázaný fakt. Co například nebylo pozorováno, je jak se jeden živočich neočekávaně přemění na něco naprosto jiného, jako např. kdyby se žába proměnila v krávu nebo podobné nesmyslné mutace, ovšem to ale není pro evoluční teorii vůbec problém, protože evoluce nepředkládá výskyty ani vzdáleně podobné něčemu takovému.

2. Evoluce porušuje druhý zákon termodynamiky. Na tento jev nemám moc co dodat, takže opět budu reagovat pomocí článků. Je ovšem důležité si prvně stanovit do nám říká ten druhý termodynamický jev. Ten nám říká, že není možný žádný proces, v kterém je jediným výsledkem přesun energie z chladnějšího do teplejšího tělesa. Zmatek nastává, když se druhý zákon vyjádří jiným, rovnocenným způsobem: Entropie uzavřeného systému se nemůže zmenšit. Entropie je indikací nepoužitelné energie a často odpovídá intuitivním představám neuspořádanosti nebo náhodnosti. Kreacionisté jsou právě na omylu, protože vždy vykládají druhý zákon, aby mohli říct, že věci neustále spějí od řádu k neuspořádanosti. Je zde spíše problém neznalosti termodynamického zákona a neznalost o tom jak funguje evoluce, protože jasné porozumění tomu, jak evoluce pracuje, by mělo odhalit hlavní díry tohoto argumentu.

3. Neexistují žádné fosilie přechodných životních forem. Na tento jev upřímně neznám také odpověď. Jak je možné, že například známe první formu nějakého živočicha, ale neznáme ty mezi formy. Zde je ale ovšem také otázka, jestli ty první formy jsou opravdu první a nejsou to náhodou ty mezi formy a první formu naopak neznáme, nedokážeme podle mě posoudit přesně jak to před těma X miliony let bylo. Na takovou otázku si asi ještě pár let nebudeme moct odpovědět, pokud vůbec někdy. Někteří kreacionisté tvrdí, že hypotéza přerušované rovnováhy, navržena Eldredgem a Gouldem byla proto, aby vysvětlila mezery ve nálezech fosilií. Ve skutečnosti však byla navržena proto, aby vysvětlila relativní vzácnost přechodných forem, nikoliv jejich naprostou absenci, a aby objasnila, proč se vznik druhů v některých případech jeví být relativně rychlý, postupný v jiných, a u určitých druhů během určitých období vůbec žádný. V žádném případě nepopírá, že přechodné sekvence existují. Ve skutečnosti jsou jak Gould tak Eldredge otevření odpůrci kreacionismu.

4. Evoluční teorie tvrdí, že život začal a jeho evoluce pokračovala úplnou náhodou. V tomto ohledu nemám opravdu dostatek znalostí na vlastní argumentaci, ale věřím, že náhoda jistě hraje v evoluci velkou roli. Tento argument zcela ignoruje fundamentální roli přirozeného výběru, a výběr je pravým opakem náhody. Náhoda například v podobě mutací, poskytuje genetickou variaci, která je surovinou, s níž musí přirozený výběr pracovat. Odtud přirozený výběr třídí jisté variace. Tyto variace, které svým vlastníkům umožňují větší reprodukční úspěch (a náhoda zajišťuje, že takové prospěšné mutace jsou nevyhnutelné), se udrží a méně úspěšné variace jsou vyřazeny.

5. Evoluce je pouze teorie; nebyla dosud prokázána. Prvně musíme znát přesný význam slova evoluce. Jeho konkrétní biologická definice je „změna v četnostech alel (dědičných základů znaku) v čase. Slovo evoluce má ale samo o sobě více významů. Většina lidí, jak se zdá, si spojuje slovo „evoluce“ hlavně se společným původem, teorií, že všechen život povstal z jednoho společného předka. S tím já osobně ale moc nesouhlasím, podle mého těch předků bylo více než jen jeden. Mnoho lidí se ale domnívá, že je dost důkazů pro to, abychom i toto nazývali dokonce faktem. Teorie evoluce nejenže říká, že se život vyvinul, rovněž zahrnuje mechanismy, jako jsou mutace, přirozený výběr, a genetický drift, které znamenají důležitý faktor pro dosažení vysvětlení, jak se život vyvíjel. Evoluce má to, co má každé dobré vědecké tvrzení a tím jsou důkazy, a to spousty. Evoluční teorie je podporována širokou řadou pozorování v oblastech jako je genetika, anatomie, ekologie, zvířecí chování, paleontologie a mnoho dalších. Jestliže se člověk bude snažit zpochybnit teorii evoluce, musí zaútočit na všechny tyto důkazy. Musí ukázat, že tyto důkazní materiály jsou buď nesprávné nebo nepodstatné nebo že se lépe hodí do jiné teorie. Ovšem aby to mohl daný člověk dokázat, musí znát jak teorii, tak její důkazy.

Darwinismus vs Kreacionismus: Miliony lidí po celém světě, včetně židů, muslimů a křesťanů, již dlouho sdílejí víru, že Bůh stvořil vesmír a vše v něm. Toto mi přijde dosti absurdní už jen proto, že já osobně jsem silný ateista a absolutně neuznávám veškerou víru, protože se lidi upínají na své bohy a všechna jejich vysvětlení odkazují na ně, stejně tak v pár případech i svá rozhodnutí, takže samotné kreacionisty v tomto ohledu nerespektuji. Dosti zajímavé mi přijde, že jen několik týdnů předtím, než se přírodovědci připravovali na připomenutí dvoustého výročí narození Charlese Darwina, bylo oznámeno, že třetina učitelů přírodních věd věřila, že kreacionismus by měl být vyučován ve svých hodinách. Mělo by se na něj poukazovat jako na něco, na co by si člověk měl dát pozor, ale určitě by to nemělo poukazovat na to, jakým směrem by se měl dát. Klasickým příkladem je Richard Dawkins (autor knihy The God Delusion). Tady máte někoho, kdo je nejen nadšený pro to, co považuje za neopodstatněnost kreacionistických myšlenek, ale také pro upozorňování veřejnosti na potenciálně škodlivé důsledky víry v ně.

Sociální Darwinismus: Sociální darwinismus nám říká, že lidské skupiny a rasy podléhají stejným zákonům přírodního výběru, jaké Charles Darwin vnímal u rostlin a zvířat v přírodě. Podle teorie, která byla populární na konci 19. a na počátku 20. století, byli slabí umenšeni a jejich kultury se vymezily, zatímco silní rostli v moci a kulturním vlivu na slabé. Sociální darwinisté zastávali názor, že život lidí ve společnosti je boj o existenci, kterému vládne „přežití nejschopnějších“, což je fráze, kterou navrhl britský filozof a vědec Herbert Spencer.

Sociální darwinisté, zejména Spencer a Walter Bagehotovi v Anglii a William Graham Sumner ve Spojených státech, věřili, že proces přirozeného výběru působícího na variace v populaci povede k přežití nejlepších konkurentů a neustálému zlepšování populace. Společnosti byly považovány za organismy, které se vyvíjejí tímto způsobem.

Teorie byla použita na podporu kapitalismu laissez-faire a politického konzervatismu. Třídní stratifikace byla ospravedlněna na základě „přirozených“ nerovností mezi jednotlivci, protože kontrola majetku byla považována za korelát vyšších a inherentních morálních atributů, jako je pracovitost, umírněnost a šetrnost. Pokusy o reformu společnosti prostřednictvím státních zásahů nebo jiných prostředků by proto zasahovaly do přírodních procesů; neomezená soutěž a obrana státu quo byly v souladu s biologickým výběrem. Chudí byli „nevhodní“ a neměla by se jim pomáhat; v boji o existenci bylo bohatství známkou úspěchu. Na společenské úrovni byl sociální darwinismus používán jako filozofická racionalizace pro imperialistickou, kolonialistickou a rasistickou politiku, udržující víru v anglosaskou nebo árijskou kulturní a biologickou nadřazenost.

Sociální darwinismus během 20. století upadal, protože rozšířené znalosti o biologických, sociálních a kulturních jevech spíše podkopávaly, než podporovaly, jeho základní principy. 


Počet shlédnutí: 106

zs2022/jiri_komarek.txt · Poslední úprava: 12. 01. 2023 (19:47) autor: 78.80.159.75