Evolucionismus a sociální změny Podíváme-li se na slovo ‚evolucionismus‘ v nejširším slova smyslu, vidíme názor, že realita, ani žádná její oblast není neměnná, ale neustále se vyvíjí. Prvky vývojových teorií se objevují již v antice, nicméně základy vědeckého pojetí ‚evoluce‘ – vývoje – byly definovány až koncem 18. a v průběhu 19. století, pomocí moderní přírodovědy a Charlese Darwina. Zásluhy pochopitelně nejsou pouze jeho, ale i ostatních vědců, přesto jeho jméno je s evolucionismem spojováno nejčastěji. Evolucionistická teorie nám říká, že vývoj lidstva má lineární průběh, a bylo by možné ho znázornit vzestupnou přímkou. Body na této přímce tvoří jednotlivé společnosti v závislosti na stupni svého rozvoje. Výška bodu na přímce značí reprezentaci různých stádií téhož vývojového procesu. Za nejrozvinutější a obecně vývojově nejvyšší jsou považovány západoevropské společnosti, a to hlavně anglické. Podle odborníků ostatní společnosti, které jsou označovány za ‚vývojově opožděné‘, eventuelně projdou stejným procesem, jako ony ‚vyspělejší‘ společnosti. Podle nich je tento proces přirozený, neměnný, a je řízen stejnými zákony jako biologická evoluce. Evolucionisté se domnívali, že vysvětlení jevu je rovno popsání jeho genezi. Odtud pochází jejich záliba a snaha hledání počátku každého jevu. Snažili se najít takzvané nejjednodušší formy a složky společenského života. Později z nich byly vyvinuty složité společnosti. Zmíněný postup je typický např. pro Herberta Spencera. Strávil spoustu času snahou vysvětlení vývoje jednoduchých společností ve společnosti složité. Zohledníme-li, že společnost tvoří určitý celek, podle Herberta Spencera ‚organismus‘, tak vzájemně souvislé jsou i všechny sociální změny v něm. Změna v jedné společenské oblasti nutně vyvolává změny i v jiných složkách společnosti. Společný výskyt společenských jevů jako například institucí nebo kulturních elementů, patří-li do různých fází vývoje společnosti, dlouhodobě není možný. K takzvané ‚teorii přežitků‘ se evolucionisté uchylovali, pokud se s takovým nesouladem ve společenské realitě setkali. A takovouto situaci považovali za dočasnou. Tvrzení základního evolucionistického zákona zní, že vývoj všech stránek společnosti je rovnoměrný. Dále že mezi nimi existuje přesně stanovená koexistence. A i když evolucionisté nepopírali, že je možné, aby se vývoji objevily prvky stagnace a regresu, za normální byl považován vzestupný vývoj, neboli pokrok. Lidstvo je celek neustále se zdokonalující. Stagnace a kroky směrem zpátky nejsou trvalé, jsou jen dočasné a týkají se jen jeho jednotlivých složek. Kritérium pokroku leží v rostoucí složitosti struktury. Dále také ve zvětšování počtu plněných funkcí. Když je společnost diferencovanější a plní více funkcí, tím je pokrokovější. Toto kritérium bylo evolucionisty aplikováno také na jednotlivé složky společenského života. V této souvislosti bylo věnováno hodně pozornosti také klasifikacím a typologiím společenského vývoje. Mezi nejznámější patří Morganovo dělení historického vývoje lidstva na divošství, barbarství a civilizaci. Také Mainovo dělení na společnost statusu a smlouvy, Spencerova teorie vojenské a průmyslové společnosti a podobně. Vývoj společností se dá rozdělit na tři části. Mezi ně patří fáze agrární, dále fáze industriální a nakonec postindustriální. S počátkem zemědělské revoluce začíná právě agrární fáze. Před ní žili lidé v malých skupinách, které často migrovaly. Živili se lovem a sběrem všemožných rostlin. S příchodem zemědělství se lidé začali usazovat, a migrace pominuly. To zapříčinilo vznik vesnic, později měst. Prioritou člověka bylo nacházení a dobývání přírodních zdrojů. Lidská síla byla hlavní silou výrobní. Průmyslová revoluce s sebou přinesla posun ke společnosti industriální. Rozvoj vědy byl příčinou vzniku nových vynálezů, technologií a zároveň za enormní množství výroby. Klíčem k bohatství byla tovární výroba, na úkor lidské pracovní síly. Což zapříčinilo vznik prvních továren, ve kterých byl člověk plně nahrazen strojem. Lidskou sílu začínají nahrazovat jiné zdroje. Například parní, později elektrické stroje. Města se neustále rozrůstají a lidé se do nich stěhují z vesnic. Od poloviny 20. století začínáme datovat společnost postindustriální. Stalo se tak především vlivem technologického rozvoje. Za jednu z prvních zemí, která tímto vývojem prošla považujeme USA. 

---

Počet shlédnutí: 50