Uživatelské nástroje
Darwinismus v kontextu rasistických trendů konce 19. století. Sociální darwinismus.
Úvod
V roce 1859 anglický přírodovědec Charles Darwin publikoval knihu „O původu druhů“. Od té doby je evoluční teorie klíčem k vysvětlení zákonitostí vývoje organického světa. Vyučuje se ve školách v hodinách biologie a její platnost uznaly i některé církve. V 19. století kniha po svém vydání vzbudila široký zájem. Protože Darwin byl významný vědec, jeho závěry byly brány vážně a důkazy, které předložil, vyvolaly vědeckou, filozofickou a náboženskou diskusi.
Darwinova evoluční teorie je koncept, že všechny organismy pocházejí ze společného předka. Zdůrazňuje naturalistický původ života se změnou. Složitá stvoření se vyvíjejí z jednodušších, chce to čas. Náhodné mutace se vyskytují v genetickém kódu organismu, užitečné jsou zachovány, pomáhají přežít. Postupem času se hromadí a výsledkem je jiný druh, nejen variace původního, ale zcela nový tvor.
Hlavní ustanovení Darwinovy teorie
Darwinova teorie vzniku člověka je zařazena do obecné teorie evolučního vývoje živé přírody. Darwin věřil, že Homo Sapiens pochází z podřadné formy života a sdílí společného předka s opicí. K jeho vzhledu vedly stejné zákony, díky kterým se objevily další organismy. Evoluční koncept je založen na následujících principech:
Nadvýroba. Populace druhů zůstávají stabilní, protože malá část potomstva přežívá a rozmnožuje se. Boj o přežití. Děti každé generace musí soutěžit, aby přežily. Přizpůsobování. Adaptace je zděděná vlastnost, která zvyšuje pravděpodobnost přežití a rozmnožování v konkrétním prostředí. Přírodní výběr. Prostředí si „vybírá“ živé organismy s vhodnějšími vlastnostmi. Potomstvo zdědí to nejlepší a druh je vylepšen pro konkrétní stanoviště. Speciace. V průběhu generací postupně přibývají prospěšné mutace, zatímco ty špatné mizí. Postupem času se nahromaděné změny stanou tak velkými, že výsledkem je nový druh.
Darwinova teorie a rasismus
V 19. století byly formulovány ideologické doktríny, které zavedly hierarchii rasových, jazykových a etnických společenství nebo prosadily biologickou podmíněnost lidského chování. Za zakladatele „vědeckého rasismu“ je považován francouzský sociolog Arthur de Gobineau, který ve svém eseji „Experiment o nerovnosti lidských ras“ (1853-1855) předložil tezi o vlivu rasového složení společnosti na charakteristikách jejich kultur, sociálních systémů, ekonomických modelů a v důsledku toho na jejich civilizačním úspěchu. Díky Gobineauovi se rasistické myšlenky značně rozšířily. Slavná vědecká práce Charlese Darwina „O původu druhů“ nepojednávala o původu člověka. Rozšířená formulace na titulní straně „Původ druhů prostřednictvím přirozeného výběru nebo zachování lepších ras v boji o existenci“ používá obecný termín biologická rasa jako alternativu k „poddruhu“, spíše než moderní význam slova lidská rasa. V „The Descent of Man and Sexual Selection“ (1871) Darwin zkoumal „argumenty pro a proti klasifikaci takzvaných lidských ras jako samostatných druhů“ a dospěl k závěru, že neexistují žádné rasové rozdíly. Podtitul „Zachování nejlepších ras v boji o existenci“ se však stal pro rasisty příhodným mottem. Podle historika Richarda Hofstadtera nebyl darwinismus koncem 19. století hlavním zdrojem dogmatického rasismu, ale stal se novým nástrojem v rukou teoretiků rasy a „rasového boje“. Darwinovský sentiment podporoval myšlenku anglosaské rasové nadřazenosti, kterou sdílelo mnoho amerických myslitelů druhé poloviny 19. Zdálo se, že světovláda, kterou „bílá rasa“ již dosáhla, dokázala, že byla nejschopnější.
Sociální darwinismus
Sociologická teorie, podle níž jsou pojmy „přirozený výběr“ a „přežití nejschopnějších“ v boji o existenci, identifikované Charlesem Darwinem v přírodě, rozšířeny i na vztahy v lidské společnosti. Tyto teorie se objevily v Anglii a USA v 70. letech 19. století. Sociální darwinisté zdůrazňovali důležitost lidské soutěže za liberálního kapitalismu. Rasismus byl úzce spjat se sociálním darwinismem, jehož představitelé přenesli Darwinovo učení o přirozeném výběru a boji o existenci do lidské společnosti. Sociální darwinisté používali malthusianismus a eugeniku k doložení myšlenky nadřazenosti zděděných vlastností vládnoucích vrstev společnosti. Nejvýraznějším představitelem myšlenek sociálního darwinismu byl Herbert Spencer, autor výrazu „survival of the fittest“, nejčastěji překládaný jako „přežití nejzdatnějších“. Myšlenky Herberta Spencera o evolučním pokroku pocházely ze Spencerova čtení Thomase Malthuse a Spencerovy pozdější teorie byly ovlivněny Darwinem. Spencerovo hlavní dílo „Pokrok: Jeho zákon a příčina“ (1857) však vyšlo dva roky před Darwinovým O původu druhů (1859). První Spencerovy principy byly vytištěny v roce 1860. Spencer v knize „The Social Organism“ (1860) přirovnává společnost k živému organismu a tvrdí, že stejně jako se biologické organismy vyvíjejí prostřednictvím přirozeného výběru, tak se společnost vyvíjí a nabývá na složitosti prostřednictvím podobných procesů.
Nicméně, mnoho biologů a historiků prohlásilo, že princip sociálního darwinismu je naturalistický omyl, protože teorie přirozeného výběru je určena k popisu biologických jevů a neměla by být používána jako morální právo v lidské společnosti. Jedním ze slavných kritiků sociálního darwinismu byl Peter Kropotkin. Ve svém díle „Vzájemná pomoc jako faktor evoluce“ (1902) tvrdí, že ve volné přírodě a v lidské společnosti je kooperace a vzájemná pomoc přirozenější než soutěživost v boji o přežití. Sociální darwinismus má ve svých extrémních reakčních variantách blízko k eugenice a rasismu a slouží jako ospravedlnění nadřazenosti dědičných vlastností vládnoucích tříd, skupin či ras a také ospravedlňuje militarismus a imperialismus v zahraniční politice. Dnes je kvůli negativnímu hodnocení teorie sociálního darwinismu, zejména po zvěrstvech nacistů za druhé světové války, málo lidí, kteří se otevřeně označují za sociální darwinisty a tento termín je většinou brán jako nadávka.
Zaveř
Z meho nazoru, pro snazší pochopení toho, proč si sociální darwinismus získal velkou oblibu, je nutné především pochopit kontext doby, v jakých kategoriích tehdejší Evropané uvažovali? V 19. století evropské koloniální říše ovládaly svět. Avšak také v 19. století se zrodila myšlenka nacionalismu, která přispěla k rozdělení společnosti podle kulturních, ale především vnějších znaků. Totální evropská převaha z hlediska životní úrovně a nacionalismu přispěla k vědeckému ospravedlnění této situace. Darwin si sice takový cíl nestanovil, ale alespoň urychlil vznik takových pseudovědeckých teorií.
Počet shlédnutí: 36