Nikol Drozdová

Hospodářská a kulturní studia

Základy antropologie

8.12.2022

Evoluční teorie

Evoluční teorie, evoluce. Tyto pojmy označují vývoj života. Základem jsou tři hlavní body. První je, že organismy mají mnohem více potomků než může přežít. Druhým bodem je přírodní výběr, neboli to že přežije jen ten, který se umí nejlépe přizpůsobit. A posledním bodem je pohlavní výběr. Evoluční teorie je hlavním tématem, kterému se budu věnovat v této eseji. Nejdříve si zde rozebereme texty od Marka Isaaka a Timothyho Wallace, které by měly uvést na pravou míru, jak to vlastně doopravdy je s evoluční teorií. Zda má pravdu Mark Isaak, který obhajuje zastánce evoluční teorie a dokládá důkazy o tom, jak kreacionisté nemají pravdu nebo jestli je zde to pravdivé tvrzení Timothyho Wallace, který zastává opačný názor než Mark a v jeho článku se snaží jeho nepravdivé důkazy vysvětlit. V poslední části eseje si lehce přiblížíme sociální darwinismus, vysvětlíme pojem a seznámíme s tím, jak to vlastně s původem této teorie bylo a co je zač.

Pět hlavních omylů kolem evoluční teorie

Proevolucionisté versus proti? O tom pojednávají články „Pět hlavních omylů kolem evoluční teorie” a reakce na tento článek. Mark Isaak se ve svém článku snaží vyvrátit 5 hlavních tezí, díky kterým se kreacionisté domnívají, že evoluční teorie nedává smysl. Nejsou to samozřejmě jen kreacionisté, kteří prosazují názor, že svět vznikl nadpřirozeným aktem, ale všichni odpůrci evoluční teorie s jakýmkoliv názorem na vznik našeho světa. Na tyto Isaakovi názory následně reaguje Timothy Wallace, který svými argumenty zastává názor jedinců, kteří s evoluční teorií nesouhlasí. Postupně si probereme všech pět témat a shrneme názory obou mužů.

První teze zní „Evoluce nebyla nikdy vědecky pozorována”. Dle Marka Isaaka však evoluce pozorována byla, jak v laboratořích, tak ve volné přírodě. Jako příklad uvádí například práci Theodosia Dobzhanského ve které je zkoumaná mutace octomilek. Jak ale následně Timothy Wallace uvádí, jedná se o záměrnou, zářením vyvolanou mutaci, čímž ztrácí příklad této práce v téhle argumentaci smysl. Timothy dále uvádí, že Isaak evoluční teorii obecně velmi zlehčuje. Ve svém článku neuvádí, jestli mluví o mikroevoluci nebo makroevoluci, což jsou dvě věci, které se od sebe nemálo odlišují. Makroevoluce je vznik úplně nových vlastností a rozhodně ho nelze jen tak zaměňovat s mikroevolucí, jak to Isaak ve své argumentaci dělá. U dalších příkladů, které Mark Isaak uvádí, Wallace vysvětluje, že mu není známa jediná práce z oblasti genetiky, kde by Isaakovi příklady (jako například odolnost hmyzu vůči pesticidům) byly nečím jiným než adaptivní variabilitou, tzn. mikroevolucí, což je běžný jev, díky kterému se jedinci lehce mění a adaptují na podmínky a díky tomu jsou odolnější vůči okolí. Obecně také říká, že Isaak není jediným, kdo tento jev s makroevolucí zaměňuje. Dělá to tak dle jeho názoru většina zastánců evolucionismu. Když to shrneme, Mark Isaak tedy jeho argumenty nedokázal, že by se makroevoluce, při které se mění genofond, v přírodě či v laboratořích pozorovala.

Druhou tezí je „Evoluce porušuje druhý zákon termodynamiky.” Isaak popisuje zákon termodynamiky takto: „Entropie uzavřeného systému se nemůže zmenšit.” Tím pádem dle jeho názoru kreacionisté mylně vykládají tento zákon a říkají, že spějí od řádu k neuspořádanosti a chaosu. V návaznosti na to Timothy reaguje tak, že všichni vědci, co rozumí termodynamice ví, že všechny systémy, které zůstávají samy sobě spějí od řádu k neuspořádanosti. Dále je dle Marka Isaaka hlavní chybou kreacionistů, že zapomínají na to, že život není uzavřený systém. Tím pádem se ve výsledku dostává k tomu, že je vlastně život irelevantní pro druhý zákon. Timothy v jeho reakci také popisuje, že Isaakův text prozrazuje zmatek, který má mezi jednoduchým “řádem” a “organizovanou složitostí”. Isaakovo tvrzení je tedy velmi zcestné, protože vlastně tvrdí, že si kreacionisté upravují zákon, který je jasně daný, přitom se na tento zákon vůbec nekouká z širšího pohledu a neposuzuje věci z více různých směrů.

Dostáváme se ke třetí tezi, ta zní: „Neexistují žádné fosilie přechodných životních forem.” Jak Mark Isaak správně říká, paleontologové našli již spoustu fosilií přechodných životních forem. Také k tomu dodává, že je samozřejmě těžké takové fosilie najít a to z různých důvodů. Například že se přechody vyskytují jen v malé populaci, malé oblasti nebo v krátkém období a díky tomu se šance na nález takových přechodných životních forem snižují. Pojďme se na to ale podívat úplně jednoduše a mým laickým pohledem. Prvotní životní formy nachází paleontologové častěji než ty přechodné. Ale ty prvotní jsou zde na zemi uloženy delší úsek času než ty přechodné. Tím pádem by měla být logicky větší pravděpodobnost, že odborník najde spíše tu přechodnou životní formu, než prvotní. Ale není tomu tak. Timothy Wallace také dále uvádí slova George Gaylorda Simpsona, který říká, že každý paleontolog ví, že většina druhů, rodů a čeledí se objevuje velmi náhle a není k nim známá žádná přechodná sekvence. Mark Isaak se ve svém textu také odkazuje na Archeopteryxe, s tím, že se snaží ukázat, že si lidé vše škatulkují, stejně tak Archeopteryxe jako 100% ptáka. Tím se nejspíše snaží naznačit, že že je tento tvor přechodnou formou mezi plazem a ptákem. To ale následně Timothy Wallace vylučuje. Protože je jasně známo, že v době, kdy žili dinosauři, zde s nimi pobývaly také obrovské vrány. Tím Isaakův odkaz na přechodnou formu nedává smysl a celé jeho tvrzení tímto padá.

Předposlední tezí, kterou se Mark Isaak pokusil vyvrátit, je „Evoluční teorie tvrdí, že život začal a jeho evoluce pokračovala úplnou náhodou”. Stejně jako již několikrát ve svém článku nezapomíná Isaak zmínit jak ten, kdo toto tvrdí, vůbec nerozumí evoluční teorii. V tomto směru se Mark odkazuje na přírodní výběr. Přírodní výběr začal být přisuzován k evoluční teorii Darwinem, ale pravdou je, že ten si tento pojem pouze vypůjčil, prvotně o něm psal Edward Blytha. Jak to tedy vlastně je. Steven M. Stanley to řekl jasně. K většině evolučních změn dochází náhodně, tudíž zde nehraje přirozený výběr takovou roli, jako si doposud někteří mysleli, protože byl přirozený výběr považován za proces řídící evoluční změny.

A konečně se dostáváme k poslední tezi. „Evoluce je pouze teorie; nebyla dosud prokázána.” V tomto odstavci Isaakovi eseje si začal trochu hrát s pojmy. Nejdříve nám vysvětluje významy pojmů evoluce. Popisuje jak je jeho biologická definice nepopíratelný fakt. I přes jiné definice slova evoluce, uvedl Timothy Wallace jednu definice, která je přijímána většinou evolucionistů. Tato definice zní: „nepřetržitý naturalistický, mechanistický proces, při němž všechny živé věci vznikly z jediného živého zdroje, který sám vznikl podobným procesem z neživého světa”. Mark Isaak tvrdí, že však není společný původ to zásadní a hlavní v evoluční teorii, ale že je to pouze její část. Timothy to vyvrací. Společný původ je opravdu větší částí evoluční teorie. Když se na text Marka Isaaka podívám jednoduchým okem. Vlastně v této části sám uznává, že pokud mluvíme o evoluční teorii jako o teorii, mluvíme o ní správně. Kdyby byla tato teorie dokázána, už by tím pádem nebyla teorie a tím prakticky vyvrací vše, co napsal. Evolucionismus také dle názoru Timothyho Wallace selhává jako konzistentní. Jeho definice jsou proměnlivé, dají se poupravit podle potřeby, proto je zde také neustálý boj mezi zastánci a odpůrci evoluční teorie. Každý si tento pojem upraví dle svého výkladu a je pak velmi jednoduché přesvědčit o jeho správnosti. Ke konci také Timothy vysvětluje, že svůj text sepsal proto, aby ukázal, že Isaakovy důkazy neexistují. Nejde o to, že by nebyly správné, že by byly vymyšlené, či upravené, oni zkrátka a jasně neexistují.

Co to k tomu dodat závěrem? Timothy se snažil ukázat jak evolucionismus není jasnou vědou, jak je evoluční teorie pouze teorií a vyvrátit nebo respektive spíše vysvětlit, proč některá Isaakova tvrzení nejsou správná.

Darwinismus

Abych uvedla evoluční teorii na pravou míru a dala jí přesný popis. Darwinismus je tou evoluční teorií, jejíž autorem je Darwin. Ale například sociální darwinismus existoval již před samotným Darwinem. Sociální darwinismus je spíše politická teorie, která uplatňuje úvahy o přírodním výběru a přežití těch nejpřizpůsobivějších, ale ukazuje to na lidské společnosti. Například klíčová slova této politické teorie, nejsou slova, která vymyslel Darwin. V roce 1895 vydal Darwin knihu O původu druhů, kde poprvé svou evoluční teorii, která byla založena právě na přírodním výběru, zveřejnil. Pravdou však je, že toto dílo nebylo původcem těchto idejí, nýbrž to bylo přejato odjinud. Tím pádem se dostáváme k tomu, že sociální darwinismus není tak úplně to, co si myslíme. Není to darwinismus aplikovaný na lidskou společnost, ale je to sociální teorie, která byla až později posílena o Darwinovy teze a výzkumy. Když vezmeme v úvahu, že přežijí ti nejzdatnější, nedá se to na společnost až tak dobře aplikovat. Měřítko výkonu prostě zkrátka neexistuje. Ti jedinci, kteří se ve svém životě prosadí, jsou zkrátka hodnoceni jako nejzdatnější a také jsou tím ospravedlňováni. Nejvíce je to potom vidět na evropském sociálním darwinismu dvacátého století. Kdy je přisuzováno společenské postavení podle rasy a to úplně protiřečí aristokratickému výkonnostnímu principu. Tento princip ještě tehdy prosazoval darwinista Ernst Haeckel. V této době je za největší a nejuznávanější ctnosti udávána „zdatnost”, což zastírá logickou bezobsažnost sociálně sociálně darwinistické zákonitosti o přežívání „nejzdatnějších”. V této době je velmi idealizován pojem výkon a někteří by si mohli myslet, že jsou díky tomu etickou kritikou sociálního darwinismu odmítána sociální ocenění a odměny. Ale tomu tak rozhodně není. Kritika sociálního darwinismu spíše odmítá všechny pokusy o definici výkonu bez ohledu na morální měřítka. Protože výkon již není vyjádřením určité kvality, ale je to zrcadlem mocenských vztahů. V rasově biologických podobách sociálního darwinismu dochází k vyvlastnění individua a je na místě se proti tomu ohradit. Nemůžeme totiž etiku odvodit z přírody, ale musí se vztahovat k člověku, protože to je ta morální bytost, které se etika a etično týká. A kdo měří důstojnost člověka podle rasy, dopouští se kategoriálního omylu. Již bylo totiž vyvráceno, že je rasa nebo druh základní a rozhodující jednotkou v průběhu evoluce. Sociální darwinismus tím pádem ztrácí biologický základ. I přesto, že je zkoumání přírody eticky podnětné a nějakým způsobem docela důležité, nelze z přírody zdůvodnit normy. To lze jen z cílových představ kultury. Pokud někdo nesouhlasí s vzájemným působením interpretace přírody a sociální teorie, dělá velkou chybu a „slepě se mu vydává všanc”. Tak se píše v týdeníku Die Tagespost v článku z 18. dubna 2009, který vysvětluje pojem sociální darwinismus. 

---

Počet shlédnutí: 8