Evoluční teorie a evolucionismus aplikovaný na kulturu

Natálie Minaříková

Evoluční teorie, kterou představil Charles Darwin ve své práci „O původu druhů“, změnila způsob, jakým dnes vnímáme svět. Darwinova teorie byla původně zaměřena na biologický vývoj života na Zemi, ale v průběhu času se stala inspirací i v jiných oblastech, jako například v oblasti kultury. V této eseji se budu zabývat evoluční teorií jako takovou, a jejími vlivy. Dále bych chtěla rozebrat vnímání evolucionismu společností. Poté si řekneme něco o determinismu, o krizi evolucionismu ve 20. století, a nakonec i o neoevolucionismu z 20. století. Směry vycházející z evolucionismu též nevynechám, proto se budeme zabývat i marxismem, pozitivismem a pragmatismem.

Jak široká veřejnost vnímá evoluční teorii? To je otázka, na kterou není tak snadné odpovědět. Nejdříve se musíme zaměřit na to, o jaké společnosti se konkrétně bavíme. Musíme zvážit historické, kulturní a náboženské kontexty jednotlivých společností. Západní svět, ateisté, tudíž i my, vnímáme evoluční teorii jako něco zřejmého a jasného, málo kdo se ji odvažuje zpochybnit. Už od základní školy nám evoluční teorii podávali jako něco na 100 % pravdivého. Nikdo se moc nezamýšlel nad tím, zda všechny informace, které jsme čerpali, byly doopravdy podložené a smysluplné. Byl to čistý fakt, na který jsme nemohli argumentovat. Až později na vysoké škole jsme se dozvěděli, že Darwinova teorie má spoustu odpůrců, kteří mají rozumné a podložené argumenty.

Jak to je s evoluční teorií a náboženstvím, konkrétně křesťanstvím? Některé křesťanské proudy akceptují evoluční teorii jako možný nástroj Boha k realizaci své vůle. Tudíž Darwinovu teorii jako takovou nepopírají. Na druhé straně jsou křesťané, kteří věří v doslovný výklad Bible a upřednostňují tedy spíš kreacionistické přístupy.

V souvislosti s evolucionismem zde máme i pojem determinismus. Ten se týká předpokladu, že procesy evoluce a vývoje života na Zemi jsou ovlivněny danými a neměnitelnými faktory. Determinismus si můžeme vysvětlit na jednoduchém příkladu z přírody, a to na přirozeném výběru. Ten pracuje na bázi přežití a reprodukce nejpřizpůsobivějšího jedince. Lze tak chápat, že přirozený výběr funguje na základě deterministického procesu, kde jsou přírodní podmínky hlavním faktorem, který formuje směřování vývoje. Někdo totiž přežít musí.

Ale jaký má smysl odpovědnost za naše činy, pokud je vše předem dáno? To je jedna z mnoha otázek, kterou si lidé ohledně determinismu kladou. Nemá totiž jasnou odpověď, tudíž vyvolává spoustu kontroverzí a konspiračních teorií. Ve 20. století byl evolucionismus, zejména darwinismus, předmětem mnoha debat. Rozebírání tohoto paradigmatu vedlo k novým poznatkům a detailům. V 1. polovině 20. století bylo objeveno, že genetická informace je uložena v molekulární struktuře DNA. Tato revoluce vedla k potřebě doplnit Darwinovu teorii evoluce a přinesla nové porozumění tomu, jak jsou geny odpovědné za dědičnost. Další významný vývoj Darwinovy teorie přišel v 2. polovině 20. století, a to konkrétně studium DNA a proteinů, čímž nám byly přiblíženy vztahy mezi jednotlivými živočišnými druhy.

Další krize přišla s rozpory mezi křesťany a evolucionisty. Jak už jsem zmiňovala, věřící evoluční teorii zpochybňovali. Též se snažili povědomí o evoluci nahradit či alespoň omezit. I přes mnohá zpochybnění zůstává evoluční teorie dominantním paradigmatem v dnešní společnosti. Evolucionismus je stále klíčovým prvkem vědeckého zkoumání vývoje života a Země.

Evolucionismus se postupem času vyvíjel, proto v 60. letech 20. století přišel s novými poznatky pojem „neoevolucionismus“ neboli nový evolucionismus. Vznikl v reakci na kritiku tradičních evolucionistických teorií. Jaký je tedy rozdíl mezi tradičním evolucionismem a novým evolucionismem? Tradiční evolucionismus vysvětloval vývoj pomocí jednoduchých a lineárních modelů. Na druhé straně neoevolucionismus se tímto problémem zabývá více do hloubky a přináší komplexnější perspektivu.

Neoevolucionismus bere v úvahu historický kontext, zohledňuje časové změny a snaží se vysvětlit, jaké faktory mohou mít vliv na změny v kulturách. Dále zde máme pojem „multilineární vývoj“. To znamená, že neoevolucionisté nevěří, že evoluce měla jednoznačný vývoj. Poukazují na to, že různé kultury mohou vykazovat různé směry a formy vývoje. Jsou k evoluci postaveni více otevřeně.

Neoevolucionismus zdůrazňuje kulturní pluralismus. Respektuje různorodost kultur a odmítá hodnocení typu „jedna kultura je pokročilejší než druhá“ či „jedna kultura je zaostalejší než druhá“. Zkrátka snaží se nedělat rozdíly a brát kulturní pokrok individuálně. Přeci jen je každá kultura vnímána po svém na základě vlastních hodnot a měřítek.

Také ekologie byla v tradičním evolucionismu méně zvažována. Neoevolucionisté se zabývají prostorovým kontextem, což znamená, že analyzují vývoj kultur v různých přírodních prostředích. Zvažují, jak se kultury přizpůsobují klimatickým, geografickým a ekologickým podmínkám daného prostředí. Neoevolucionismus tedy přivedl do antropologie mnohem flexibilnější a širší vhled do vývoje kultur, což mohlo vyvrátit některé nesprávné představy týkající se tradičního evolucionismu. Tento přístup nám pomáhá vnímat kultury v jejich rozmanitosti a vlastním kontextu.

Mezi mnoha pojmy a směry spjaté s evolucionismem máme metodu socioekonomické analýzy – Marxismus.

Myšlenku marxismu formulovali v 19. století Karl Marx a Friedrich Engels. Ty si kladli za cíl mít rovnocennou společnost. Marxismus zdůrazňuje konflikty mezi pracující třídou a vlastníky produktivních prostředků. Usiluje o transformaci společnosti prostřednictvím radikálních změn. Mezi tyto změny řadíme například zrušení třídních rozdílů, tudíž všichni si jsou za všech okolností rovni. Dále spravedlivá distribuce bohatství – všichni mají všeho téměř stejně. Snaží se, aby pracující lid měl větší kontrolu nad produkcí.

Marxisté se snažili, aby pracující třída byla schopna převzat státní moc do vlastních rukou. Dlouhodobějším cílem bylo nastolení komunismu – společnosti bez tříd, rozdílů, státní moci a soukromého vlastnictví. Též usilovali o odbourání kapitalismu a jeho institucí. Místo kapitalismu chtěli vytvořit společnost založenou na kolektivním vlastnictví. Marxismus jako takový vypadá rozumně pouze na papíře, v teorii. V praxi je totiž až dystopické vytvořit takto fungující společnost, jelikož nepočítá s lidským faktorem.

Pod lidským faktorem si představím lidskou sobeckost a chtíč být lepší a mít se lépe než ostatní. Ačkoliv si to lidé nepřipouští, toto jsou vlastnosti zakódované hluboko v mysli, je to něco, co nemůžeme ovlivnit, ani kdybychom chtěli. Je přirozené že pro sebe a své blízké chceme něco navíc. Proto taková ideální společnost nemůže dobře fungovat.

Téma pozitivismu je s evolucionismem také spjaté. Je to filozofický a myšlenkový směr z 19. století, který klade důraz na to, že poznávání musí být založeno na tom, co je dané a skutečné. Ačkoliv jsou evolucionismus a pozitivismus odlišné filozofické směry s různými myšlenkami, stále mají společné některé charakteristiky.

Jaké jsou spojitosti mezi těmito směry? Například vědecký přístup k poznání, jelikož oba směry zdůrazňují význam vědeckého přístupu. Rozdíl je, že pozitivismus bere vědecké poznání jako jediný spolehlivý způsob poznávání. Naopak evolucionismus používá k poznávání vědecké principy. V obou směrech se ale vyskytuje tendence k již zmiňovanému determinismu. Ačkoliv mají některé společné prvky, klíčovým rozdílem mezi těmito směry spočívá především v předmětu zkoumání a přístupu k vývoji v přírodě i společnosti. Za další rozdíl můžeme považovat i oblasti, ve kterých tyto dva směry využíváme. Evolucionismus je úzce spjatý s oblastí sociologie, historie a antropologie, zatímco pozitivismus můžeme najít spíš v oblastech filozofie.

Posledním směrem, kterým se budu zabývat, je pragmatismus. To je filozofický směr z 19. století, který klade důraz na užitečnost myšlení a konání. Pragmatisté se zaměřují zejména na to, co je v praxi užitečné.

Jak je tedy evolucionismus a pragmatismus spjatý? Oba dva směry jsou otevřeny novým poznáním, změnám a adaptacím. Kladou důraz na adaptibilitu a schopnost reagovat na změny v prostředí. V obou směrech se zastává důležitost přizpůsobení se novým podmínkám.

Pro shrnutí chci říct, že evolucionismus a evoluční teorie jsou rozsáhlá a zajímavá témata. V této eseji jsem se chtěla především zaměřit na podstatné body a představit pojmy používané v souvislosti s tímto tématem. Za cíl jsem si kladla vnést Vás do důležitých oblastí evolucionismu a odpovědět na základní otázky týkající se evolucionismu a směrů s ním spjatých.

Evolucionismus. Online. Wikipedie. 2022. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Evolucionismus. Marxismus. Online. Wikipedie. 2023. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Marxismus. Pragmatismus. Online. Wikipedie. 2022. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatismus. Pozitivismus. Online. Wikipedie. 2023. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozitivismus. Komunismus. Online. Wikipedie. 2023. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunismus. Neoevolucionismus. Online. Sociologická encyklopedie. 2017. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Neoevolucionismus.



---

Počet shlédnutí: 39