Rusíni na Slovensku

Veronika Fučíková, Kristýna Došková, Marie Milenovská, Romana Mondryk. Rusíni na Slovensku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015 http://www.hks.re/wiki/2015:rusini_na_slovensku

¹⁾Obrázek č. 1: Znak Rusínů a zároveň Zakarpatské oblasti Ukrajiny

Tato práce si klade za cíl představit rusínskou menšinu žijící na Slovensku a vysvětlit, jak si udržuje svoji etnickou identitu. Práce předkládá základní informace o etniku, jeho náboženství, materiální kultuře, stručně shrnuje historii a snaží se ukázat jaké postavení mají Rusíni na Slovensku a jak je vnímá majorita Slováků. Podíváme-li se do minulosti, Rusíni nikdy neměli svůj vlastní stát. Původně pochází z Podkarpatské Rusi, která z části byla na území dnešního Slovenska. Rusíni nežijí pouze na Slovensku a na Ukrajině, ale také v Polsku a Maďarsku. V každé z těchto oblastí si říkají jinak, jako např. v Polsku to jsou Lemkové, na Ukrajině Huculové a nebo Bojkové. Rusíni mají svůj vlastní jazyk - rusínštinu, která je velmi podobná ukrajinštině. V posledních 20 letech zažívají Rusíni velkou obrodu, která se týká šíření povědomí o tomto etniku, kodifikace rusínského jazyka, vznik sdružení a společností podporující rusínskou kulturu a tradice. Vlastní práce je vypracována na základě načtených informací z odborných publikací, doplněna o získané informace z dotazníkového šetření. Práce je také doplněna o úhly pohledu 3 nezávislých osob. První úhel pohled ukazuje Rusína žijícího mimo Slovensko, druhý pohled zachycuje Rusína žijícího na Slovensku a třetí ukazuje jak vidí Slovák Rusíny ve své zemi.

Hlavním cílem této práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku a doplňující podotázky.

Výzkumná otázka: Jakým způsobem si Rusíni na Slovensku udržují svou etnickou identitu?

Podotázky:

• Jaká je historie Rusínů na Slovensku?
• Jakou úlohu plní náboženství v životě Rusínů?
• Jakou funkci má materiální kultura rusínské menšiny?
• Jak se Rusíni vyčleňují od majority (Slováků)?
• Jaké je současné postavení Rusínského národa na Slovensku?

Stručnou historií rusínského národa se zabývá ve své knize Národ Odnikud²⁾ Pavel Robert Magocsi. V díle nalezneme informace o původu Rusínů, o jejich politických snahách, o důležitých historických meznících apod. Knihu také tvoří četné ilustrace, mapy a dobové fotografie, kterými se autor snaží přiblížit lidem rusínskou kulturu, mentalitu, způsob jejich života a oblasti, které osidlovali či stále již v menší míře osidlují. V knize se postupně přesuneme od nejstarších dějin karpatských Rusínů až po tzv. třetí karpatsko-rusínské národní obrození (od roku 1989). Autor zde nevynechal ani důležité postavy, které jsou spojovány s Rusíny a kteří se hlásili k rusínské příslušnosti, jako například známý Andy Warhol nebo Alexander Duchnovič a Adolf Dobriansky, národní buditelé karpatských Rusínů. Objevují se zde i fotografie a ilustrace např. z tradiční rusínské svatby i jiné tradice, nebo ukázky tradičních oděvů či obydlí, různé staré texty a ukázky písní. Knihu autor zakončuje slovy: „Karpatští Rusíni existovali v minulosti, žijí v současnosti a budou žít v budoucnosti.“

Náboženstvím, konkrétně pravoslavím Rusínů, se zabývá odborný článek kandidáta bohosloví, docenta Ukrajinské Užhorodské Bohoslovské akademie, arcikněze ПЕТЬОВКА Василій (Peťovka Vasylij). Článek pod titulem Pravoslaví jako sjednocující síla při formování nacionální identity Rusínů³⁾ pojednává o začátcích pravoslavné víry na území Podkarpatské Rusi. Podle akademika M. Hruševského se s dávnými obyvateli Rusíny setkali již uherští lidé, když přešli Karpaty v roce 896. Článek odkazuje na amerického učence Pavla Magočiho, který zkoumal Užgorodskou unii, která se rozkládala na území Podkarpatské Rusi, unie působila od let 1646 až do roku 1950 a vyznačovala se vyznáváním jediné víry a to řeckokatolické: Víra se dostala až do takových krajních mezí, že se unie ocitla na pokraji rozpadu. Unijní kostely z dob 18. století skoro nebylo. Pravoslaví se znovu všude rozšířilo a zdálo se, že úplně vytlačilo unii. Pravoslaví se mezi místní obyvatelstvo a kulturu dostalo až po první a hlavně pak po druhé světové válce.

Národní identitu Rusínů na Slovensku zmiňuje Peter Šoltés ve svém článku História Slovenska - Rusíni na Slovensku⁴⁾. Hned v úvodu článku se dočteme, že důležité k pochopení složité otázky rusínské národní identity, je analýza soužití s jinými národy v minulosti. Původní sídelní prostor Rusínů se vymezuje pouze na území východního Slovenska. Téměř do roku 1950 byli součástí jedné řeckokatolické církve, v žádném městě východního Slovenska netvořili Rusíni majoritní skupinu. Tyto všechny faktory dle Petera Šoltése zpomalovaly modernizaci rusínské společnosti a zároveň se brání asimilačním tlakům slovenského a maďarského prostředí. Dále Šoltés popisuje, jak je náboženství a materiální kultura pro utváření identity důležitá. Dále období, kdy byli Rusíni slovakizovaní, maďarizovaní a proč se tomu tak dělo. Na konci článku se autor zabývá i situací Rusínů na Slovensku v minulém století, kdy podle Šoltésa, převládala ze strany státu k Rusínům nedůvěra, která vyústila do kroků směřujících k oslabení prorusínskeho směru v církevních úřadech a ve školském systému.

Současnému postavení Rusínů na Slovensku se v jedné části práce Rusíni na Slovensku ⁵⁾ věnuje Anna Plišková. Shrnuje zde, že nejvíce Rusínů v současné době žije na Ukrajině. Na Slovensku žijí Rusíni především v Prešovském kraji, který se rozkládá v severovýchodní části Slovenska. Rusíni žijí dále v okolních zemích, tedy také v České republice, kde žijí především v Praze nebo na severu Moravy. Je známo, že Rusíni nemají svůj vlastní stát a v žádném státu, ve kterých žijí, nemají ani administrativně vyčleněné území. I díky historickým událostem nelze přesně určit, kolik je lidí rusínského původu, ale odhaduje se, že v Evropě je to něco kolem milionu lidí. Od roku 1989 vznikají nové kulturní organizace na podporu rusínské kultury a sdružování Rusínů. Některé organizace také vydávají noviny a časopisy, které jsou psané v rusínštině. V práci se také dočteme, že mnoho mladých Rusínů, i když jsou z čistě rusínských obcí, používá spíše slovenštinu a upřednostňuje jí, jelikož je to pro ně jednodušší a přijde jim to přirozené. Zvládají tedy používat oba jazyky. V Rusínských rodinách se poté většinou hovoří v rusínštině. Rusíni se v současné době snaží více prosazovat v divadelní sféře, chtějí zlepšit školství a výuku rusínského jazyka, fungují v mediální sféře a také ve sféře literární.

Dále současnou situaci řeší článek The Rusyns, Slovakia ⁶⁾ . Dozvídáme se, že na Slovensku se mnohonásobně zvýšil počet lidí, kteří se hlásí k rusínské národnosti a to hlavně díky zlepšování podmínek pro Rusíny na Slovensku. Počet se zvyšuje hlavně díky projektu, o který se zasadili Rusíni na Slovensku. Tento projekt nese název Rusínská obroda. V rámci toho se rusínští aktivisté snažili, aby se lidé opět hlásili ke své národnosti, nebáli se a nestyděli se za to, že jsou Rusíni. Vycházeli různé časopisy a knihy, pořádaly se kulturní akce. I rusínský jazyk se pomalu dostává do popředí.

Práce vychází především z kvalitativních dat, doplněné o kvantitativní údaje ze statistik.

Do kvantitativních metod lze zařadit sběr sekundárních dat z knih o příslušném etniku, odborných článcích a statistik. Výhodou této metody jsou nízké náklady a dostupnost. Hlavní nevýhodou sběru sekundárních dat je neaktuálnost některých dat, možná subjektivita a nepravost. Kvantitativní metody pomáhají k obecnému náhledu na problematiku, zatímco kvalitativní metody napomáhají k hlubšímu proniknutí do dané problematiky. Kvalitativní metody vycházejí z primárních dat. Mezi techniky kvalitativních metod patří pozorování a dotazování. Nejpoužívanější technikou dotazování je polostandardizovaný rozhovor, kde jsou stanovené základní otázky jako u standardizovaného rozhovoru, ale podle odpovědi respondenta jsou pokládány další doplňující otázky. Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je získání informací od respondenta a možnost dostat se hlouběji do problematiky. Nevýhodou může být časová náročnost a problémy se získáním respondentů.

Před plánovaným terénním výzkumem byla použita technika sběru sekundárních dat. Před cestou bylo nutné nastudovat odborné publikace a internetové zdroje o Rusínském etniku, které pomohli k obecnému přehledu o etniku a k vytyčení hlavních bodů výzkumu. Byly vybrány místa, kde se Rusíni nejvíce vyskytují a instituce, které napomohli k doplnění základních informací o etniku. Mezi institucemi byl Ústav rusínského jazyka a kultury na Prešovské univerzitě, Muzeum rusínské kultury v Prešově a skanzeny jako např. v Bardejovské kúpele, Svidník, Humenné, kde lze vidět typickou rusínskou architekturu. Z kvalitativních metod byla použita technika polostandardizovaného rozhovoru. Mezi respondenty byly především zaměstnanci výše zmiňovaných institucí a dvě další respondentky. Každému respondentovi byly kladeny stejné otázky, které byly stanoveny na začátku výzkumu a další doplňující otázky podle toho, které téma (jazyk, kultura, historie) jim bylo nejbližší. Problémem u několika rozhovorů bylo odcházení od tématu. Další použitou technikou bylo dotazníkové šetření, kdy byl dotazník rozeslán pomocí sociální sítě skupině Rusínů. Hlavní výhodou dotazníků je získání většího množství informací od více respondentů. Nevýhodou této techniky je, že se nedostaneme do problematiky hlouběji. V dotazníku byly stanoveny zavřené otázky, ale i otevřené, kde měli respondenti prostor vyjádřit svůj názor.

Na dotazníkové šetření odpovědělo na otázky 38 respondentů, kteří ze 70% pocházeli z města Humenné na východě Slovenska. Pouze tři respondenti uvedli, že žijí v současné době v Praze, Brně a Irsavě, což je město v Podkarpatská Rusi - na Ukrajině. Nejvíce respondentů bylo ve věku 27-59 let, genderově to bylo vyvážené ženy odpověděly 20x, muži 18x.

Pro porovnání úhlů pohledů byli vybráni 3 respondenti - Rusín žijící mimo Slovensko, Rusín žijící na Slovensku a příslušník majority - Slovák. Tito respondenti odpovídali na 4 otevřené otázky z dotazníku. Díky tomu bylo možné dostat se hlouběji do problematiky. První respondent byl Martin Veličko, předseda spolku Rusíni.cz - rusínská iniciativa v ČR se sídlem v Praze. Dalším respondentem je Marcel, který žije v Praze. Marcel pochází ze Slovenska, v ČR žije cca 5 let. Marcel se nesdružuje v Praze s žádnou rusínskou komunitou. Další respondentkou byla PhDr. Anna Plišková, ředitelka Ústavu rusínského jazyka a kultury na Prešovské univerzitě, která doplňuje práci o pohled Rusína žijícího na Slovensku. Posledním respondentem byl poté Peter Burian (23), který pochází ze Slovenska (Nitra), od roku 2000 žije v Praze.

Rusíni, kteří si také jinak říkají Rusnaci, Rusňáci, Rusnáci, jsou východoslovanské etnikum, které je považováno za samostatný národ. Žijí v samém srdci Evropy podél severních a jižních svahů Karpat. Jejich domovina, Karpatská Rus, se rozprostírá na rozhraní Ukrajiny, Slovenska a Polska.

Menší početná skupina Rusínů se dále také nachází v Srbsku, Rumunsku, Maďarsku, Chorvatsku a ČR. Další početná skupinu nalezneme v USA a v Kanadě. Totalitní režimy těchto zemí, s výjimkou bývalé Jugoslávie, rusínskou národní identitu neuznávali. V současnosti ji neuznává zčásti pouze Ukrajina, kdy výjimkou je oblast Zakarpatska.

⁷⁾Obrázek č. 2: Etnické rozšíření karpatských Rusínů

Rusíni na Slovensku jsou jednou z 13 státem uznaných národnostních menšin. Mateřský jazyk Rusínů je jedním z uznaných menšinových jazyků a jeho používání upravuje domácí mezinárodní legislativa.

⁸⁾Obrázek č. 3: Mapa rozšíření rusínského obyvatelstva na Slovensku

Karpatští Rusíni obývají území podél severních a jižních svahů Karpat více než třináct století.

Rusínské etnikum se spolu s jinými slovanskými národy vyvinuli ze slovanských kmenů, které se v 6. až 7. století smísily s Bílými Chorvaty v karpatském území. V 11. století získali rusínské vesnice a usedlosti v oblasti Užskej, Zemplínskej, Šarišskej a Spišskej župy Uherské království a na sever od Karpat získali ve stejnou dobu Polské království.

V 16. století se území karpatských Rusínů stalo frontovou linií turecko-rakouských válek a protihabsburských povstání uherské šlechty.

Díky Marii Terezii byla zavedená povinná školní docházka od 6 do 12 let a výuka se měla vést v rodném jazyce. Kvůli chudobě a nulové uvědomělosti toto zavedení bylo v rusínských vesnicích téměř nemožné. O výchovu učitelů se zasloužil zejména mukačovsko-užhorodský biskup Andrej Bačinský a do užhorodských škol se dostal rusínský jazyk. Biskup Andrej Bačinský také vydal Bibli přeloženou do církevněslovanského jazyka, který byl podobný rusínštině.

V letech 1848 - 1849 otevřela revoluce cestu k rusínskému národnímu obrození. Hlavními ikonami se stali Adolf Dobriansky a Alexandr Duchnovič, autoři prvního rusínského politického programu.

V roce 1867 po rakousko-uherském vyrovnání, došlo k maďarizaci národnostních menšin. Část rusínské inteligence přešla dokonce na maďarské pozice, což vedlo k emigracím do USA. Po rozpadu Rakouska-Uherska ke konci první světové války, se karpatské území, obývané rusínským obyvatelstvem ocitl ve třech státech: v ČSR, Polsku a Rumunsku.

V Československu po první světové válce, rusínský národ prožil své druhé národní obrození, které bylo nejvýraznější ve školství a kultuře. To vše ukončila Mnichovská dohoda a rok 1938. Autonomní Podkarpatská Rus, jakož i nově vzniklá Karpatská Ukrajina zneužita ukrajinskými nacionalisty zanikly (současně s druhou ČSR) v roce 1939 po obsazení maďarskými vojsky.

V Zakarpatské oblasti sovětské Ukrajiny se stejně jako v Československu po tzv. vítězném únoru, tedy komunistickém převratu v roce 1948, začala tvrdá ukrajinizace Rusínů. Další tragédií bylo i přesídlení 12 400 východoslovenských Rusínů na území ukrajinské Volyně. Rusínské školy musely na našem území v letech 1952 až 1953 násilně přejít na ukrajinskou orientaci. Rusíni byli nuceni uvádět národnost ukrajinskou nebo jim hrozili deportace do SSSR.

Na dotazníkovou otázku: Byli jste Vy, nebo někdo z Vaší rodiny/přátel nuceni se hlásit k jiné národnosti, nám odpovědělo 12, že ano:

Žena, 27-59, z Pichne: „V 50-tych rokoch minulého storočia, keď bola zakázaná rusínska národnosť, moji rodičia si museli zvoliť, resp. ich rodičia svojim deťom museli zapísať inú, oficiálne uznávanú identitu - otec dostal ukrajinskú, mama - slovenskú “

Muž, 27-59, z Kalinova okr. Medzilaborce: „Komunistickým systémom v osemdesiatych rokoch minulého storočia. Pri zápise do občianskeho preukazu. A pri rôznych dotazníkoch v škole.“

Žena, 27-59, z Klenová, okr. Snina: „Po ukončení ZŠ jsem si musela vybrat národnost buď slovenskou, nebo ukrajinskou.“

Muž, 27-59, z Ruské: „V roce 1969 doba a okolnosti vyžadovaly přihlásit se ke slovenské národnosti, jiná možnost v té době nebyla.“

24 respondentů pak odpovědělo, že ne:

Žena, 27-59, z Pčoliné: „Nútení nie, ale bolo mi odporúčané hlásiť sa k ukrajinskej národnosti.“

Návrat k identitě byla přirozená reakce etnika na revoluční události v Evropě. Na rozdíl od Rusínů většina národů vyřešila téměř všechny základní otázky své národní existence již během procesu Národního obrození v 19. století. Rusíni v první polovině 19. století nevyřešili ani jednu z těchto otázek: Otázku národní identity, kulturní orientace, spisovného jazyka, svého pojmenování.

V roce 1991 se konal první světový kongres Rusínů na Slovensku v Medzilaborcích. O rok později, v roce 1992 se konal vědecký seminář o kodifikaci rusínského jazyka. Diskutovali o teoretických problémech projektování jazyka v podmínkách “malých národů” a praktických způsobech koordinace práce jazykovědců. Kodifikace jazyka měla být založena na živé hovorové řeči Rusínů, každý region měl vytvořit vlastní variantu spisovného jazyka na bázi nejrozšířenějšího dialektu.

V roce 1993 v lednu vznikl institut rusínského jazyka a kultury v Prešově, kde také vznikli centrum práce kodifikátorů, kteří za dva roky činnosti připravili ke kodifikaci odborné publikace, jako pravidla pravopisu, slovníky, dále školní učebnice, publikace z historie, sbírky a ukázky umělecké, publicistické a církevní literatury.

27. ledna 1995 v Bratislavě došlo ke kodifikaci rusínského jazyka pro Slovensko. To nastartovalo nový vývoj zejména rusínské kultury, literatury i médií.

Co dělá Rusína Rusínem? Jak by sám sebe charakterizoval Rusín? I na tyto otázky bylo zaměřeno dotazníkové šetření. V odpovědích většinou převládal jazyk, kultura, dále také původ, vroucnost a temperament.

Martin Veličko: „Primárně subjektivní pocit hrdosti, intenzita vnímaní vlastní menšinové identity. Například i potomek rusínských rodičů, který žije od narození v USA a nemluví naším jazykem, může silou subjektivního rozpoložení vnímat svoji národnostní identitu mnohem více, než například akademik v oblasti rusínského jazyka, kultury apod. Rusínské příbuzenstvo, život v lokalitě Rusínů, používání rusínského jazyka, obliba rusínského folkloru apod., to vše může podpořit národní uvědomění.

PhDr. Anna Plišková: „Národné povedomie (rusínske), materinský jazyk (rusínsky), východný cirkevný obrad (gréckokatolícky a pravoslávny), písmo azbuka, ľudové zvyky a tradície, národné dejiny, významní predstavitelia v dejinách Rusínov – národní buditelia, politici, spisovatelia, kňazi.

Osobnosti

Významnou osobností Rusínů je Alexander Duchnovič. Mnoho kulturních institucích je po této osobnosti pojmenováno jako např. Duchnovičovo divadlo v Prešově (1990), Duchnovičova škola v Medzilaborcích. Narodil se 1803 v Topole a zemřel 1865 v Prešově. Označuje se za rusínkého národního buditele. Byl to také spisoval a řeckokatolický farář. V jeho zájmu bylo angažovat se pro lepší život rusínů, začal tedy psát svá díla ve svém rodném rusínském jazyce, do té doby psal hlavně maďarsky a rusky. Stejně jako jeho vrstevníci a kolegové z rusínského národa, i Duchnovič vyučoval děti, mladistvé i dospělé, zakládal lidové školy a byl autorem učebnic. Alexander Duchnovič je považován za jednoho z hlavních tvůrců koncepce samostatného rusínského národa na východním Slovensku, Zakarpatské Ukrajině a Haliči.

Respondenti zodpovědli, že za největší osobnost historie Rusínů považují Alexandra Duchnoviče, a to především v oblasti literatury a národního povědomí.

Obrázek č. 3: Alexander Duchnovič v Muzeu rusínské kultury v Prešově⁹⁾

Mezi další významné osobnosti patří Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov. Tento muž je známá postava a autorita bojující za práva Rusínů v Podkarpatské Rusi. Snažil se kulturně, jazykově a etnicky sjednotit Rusíny. Narodil se roku 1817 v Rudlově a zemřel roku 1901 v Innsbrucku. Působil nejen jako právník, ale také spisoval. Psal německy, rusky a francouzsky. Jako spisovatel napsal mnoho děl o historii, etnografii, náboženství a politických podmínkách Rusínů v Habsburské monarchii. V roce 1862 svolal Dobriansky společně s Duchnovičem a Alexandrem Pavlovičem Společnost svatého Jana Křtitele, za účelem vzdělávání rusínské mládeže ve prospěch budoucnosti a prospěchu národního hnutí a znovuzrození.

Obrázek č. 4: Adolf Dobriansky v Muzeu rusínské kultury v Prešově¹⁰⁾

Společně s Duchnovičem a Dobrianskym byl považován za rusínského národního buditele i básník a řeckokatolický kněz Alexander Pavlovič. Ten žil dva roky po vysvěcení v Prešově, kde hlavně tvořil a psal básně, dlouho působil jako farář v Beloveži, kde do jeho příchodu nebyla žádná škola, sám tedy začal vyučovat děti číst, psát, počítat a kreslit a psal pro ně také učebnice.

Respondenty byla uvedena mezi známými osobnostmi Rusínů také jména jako Pavel Peter Gojdič, jež byl prešovským řeckokatolickým knězem, či Vasiľ Turok. Vasiľ Turok byl profesorem na pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově a zapojil se do procesu obrody rusínského národa. O obrodu se snažil hlavně prostřednictvím divadla, kde se činil jako dramaturg, režisér a překladatel. Působil především v divadle Alexandra Duchnoviče v Prešově. Vasiľ Turok byl prvním předsedou Světové rady Rusínů (SRR) jako výkonného výboru první mezinárodní rusínské organizace - Světový kongres Rusínů.

Za velmi významné osobnosti současnosti v oblasti kultury byly jmenovány: Anna Poráčová, Mária Mačošková či paní Anna Derevjanikova.

Anna Poráčová a Mária Mačošková jsou zpěvačky rusínských lidových a duchovních písní. Svoji prací se zasluhují na kulturním rozvoji Rusínů. Paní Mačošková byla v roce 1985 oceněna titulem Zasloužilá umělkyně. Anna Derevjanikova je hudební pedagožka a vedoucí katedry hudební a výtvarné výchovy pedagogické fakulty na Prešovské univerzitě. Je také zpěvačkou folklorní skupiny Poľana, která působí v rusínské vesnici Jerabina.

Bezpochyby nejslavnějším zastupitelem Rusínů je podle respondentů Andy Warhol (Andrew Warhola), americký malíř, grafik, filmový tvůrce a vůdčí osobnost amerického hnutí pop artu. Narodil se v roce 1928 v USA rusínským rodičům ze Slovenska. Jeho rodiče pocházeli s vesnice Miková, která je na území dnešního Slovenska. Proslavil se zejména ilustracemi reklamních předmětů, dále se stal také slavným díky malování a tvorbě avantgardních filmů. Jeho tvorbě je věnováno muzeum ve slovenské vesničce Medzilaborce, které vzniklo 1. září 1991 jako první na světě a ještě stále je jediným v Evropě s druhou největší kolekcí Warholových děl.

¹¹⁾Obrázek č. 5: Andy Warhol v Muzeu A.W. v Medzilaborcích

Tradice a zvyky

Vánoce

Většina Rusínů dodržuje oslavy Vánoc, tedy Rizdvo Christove, v překladu to znamená Ježíšovo narození. I další vánoční svátky mají své typické názvy.

Pravoslavní používají Gregoriánský kalendář, který je oproti Juliánskému, který se používá v České republice, opožděn o několik dní. Z tohoto důvodu se pravoslavný Štědrý den slaví nikoliv 24.12., ale v noci ze 6. na 7. ledna. Přípravy jsou velkolepé a atmosféra u stolu velmi příjemná. Kolem pravoslavných Vánoc koluje mnoho pověr a tradic. Důležitá je výzdoba stolu, příprava jídla a tradiční obřady po večeři.

13. ledna pravoslavní slaví Melanku, neboli Štědrý večer. V tento den se dospělí převlékají do různých masek (čert, žid, kozel, zemědělec, bába,..) a koledují po vsi. Zpívají ‚štědrivky‘ – koledy. 14. ledna je svátek sv. Vasylja, tomuto svátku se také říká Starý Nový rok. Pravoslavné Vánoce končí 19. lednem, svátkem sv. Jana Křtitele, neboli sv. Vodochrestiam (Vodokřtění). V tento den se v kostelech světí voda a lidé si ji mohou odnést domů na zvláštní příležitosti.

Většina respondentů uvedla, že slaví Vánoce dvakrát, tedy ty 24.prosince a pravoslavné 7. ledna. Vánoce si spojují s umýváním se v potoce před večeří nebo umývání se v penězích a zpívání koled.

Dalším významným svátkem pro Rusíny jsou Velikonoce - Pascha. Večer před Velikonoci rodina připravuje košík, vyzdobuje ho různými květy a dovnitř se pokládají potraviny - hlavně klobásy, křen, sýr, vejce, chléb a další. Tento košík pak Rusíni a jiní pravoslavní věřící do kostela, kde ho nechají posvětit svěcenou vodou od kněze při velikonoční bohoslužbě. Jiní respondenti mají však velikonoce spojené i s malováním vajec a poléváním vodou, což není typicky východní zvyk.

Také různé kulturní festivaly či svátky patří mezi Rusíny mezi oblíbené. Pár respondentů uvedlo také, že považují za významné svátky ty, při kterých se Rusíni oblékají do krojů a mluví mezi sebou svým jazykem. Z výpovědí většiny Rusínů vyplývá, že jsou pro ně nejdůležitější právě svátky spojené s náboženstvím, tedy Velikonoce a Vánoce a také svátky, které jsou spojené vyloženě s Rusínskou kulturou. Takovými jsou například již zmíněné festivaly folklorní kultury. Významný je například Festival kultury Rusínů Slovenska, který se koná ve slovenském Svidníku každý rok. Letos se tento festival bude konat mezi dny 25.–31. května.

Jsou nějaké velké rozdíly mezi slovenskou a rusínskou kulturou a zvyky?

Martin Veličko: „Rusínská kultura na Slovensku je ovlivněná slovenskou kulturou, takže bych spíše mluvil o doplňování než o rozdílech. Materiální definování rozdílů by bylo na dlouho. Spíše vidím rozdíl v duchovní kultuře a mentalitě Rusínů, nejvýraznější rozdíly jsou v podobě rozdílné mentality, hudební kultury a muzikálnosti. Vliv na to mají určitě těžké životní podmínky v minulosti. Izolované oblasti, kde žili Rusíni budovali určitě větší pocit vzájemného semknutí.

PhDr. Anna Plišková: „Ani nie, obidve kultúry sú si blízke, pretože sa rozvíjali v susedstve. Každá má však svoje špecifiká tak v materiálnej ako aj duchovnej oblasti. Rusíni obývajú územie na rozhraní východného a západného kresťanstva, východného a západného kultúrneho sveta, tak v nej sa prelínajú vplyvy obidvoch svetov.

Marcel uvedl rozdílné data slavení Vánoc, a že většina zvyků se liší od slovenských. Ale vyloženě on nic nedodržuje.

Folklór je uměle udržován, ale má zmysl jenom z pohledu etnografického a historiografického. Každý národ se vyvíji a rovněž jeho zvyky a tradice, umění, dovednosti, nové proudy atd. (muž 28 let, Jarabina)

Náboženství má pro Rusíny velký význam, nejen v kultuře, tradicích a zvycích, ale i v normálním životě. Víra je u nich středem života a proto se říká, že Rusín bez víry, by nebyl Rusínem. Nejvíce Rusínů se hlásí k řeckokatolické církvi. V minulosti byla pouze řeckokatolická církev hlavním národním náboženstvím. Avšak v roce 1945 začala násilná ukrajinizace rusínského etnika a proto dnes najdeme mezi Rusíny pravoslavné věřící. Od léta 1945 pravoslavní iniciovány a podporováni komunisty z UNRP (Ukrajinská národní strana Prjaševčiny) začali svévolně obsazovat a zabírat řeckokatolické kostely. K urychlení procesu pravoslavinizace řeckokatolické církve došlo po únoru 1948. V následujících letech poté se jednalo o likvidaci řeckokatolické církve, a také došlo k tzv. barbarské noci, která proběhla ze 14.-15.4. 1950, kdy byly zničeny kláštery. Bylo to tzv. řešení církevní otázky na Slovensku. V tomto období mnoho Rusínů emigrovalo např. do USA či do jiných evropských zemí (Polsko..).

Pro řeckokatolickou církvi jsou typické dřevěné kostely nebo-li cerkvy. Těchto kostelů se dochovalo velmi málo, mnoho jich bylo zničeno za procesu ukrajinizace nebo vyhořely. Cerkvy jsou považovány za kulturní dědictví Rusínů. V současnosti je lze navštívit ve skanzenech na východním Slovensku např. ve městech Svidník, Humenné či Bardějovské kúpele.

Obrázek č. 6: Řeckokatolický kostel ve skanzenu v Humenném¹²⁾

Obrázek č. 7: Pravoslavný kostel v Medzilaborcích¹³⁾

Podle dotazníkového šetření se z 38 respondentů hlásí 12 k řeckokatolické církvi, 16 k pravoslavné, 6 k římskokatolické a 4 respondenti uvedli, že jsou nevěřící.

Z těchto dat nelze dělat závěr pro celou minoritu Rusínů na Slovensku, přesto korespondují s následující tabulkou, která ukazuje počty Rusínů hlásící se k určité víře. Data z tabulky jsou z roku 2011 ze Sčítání lidí na Slovensku. Mezi nejpočetněji zastoupenou církev patří řeckokatolická a po ní je na druhém místě pravoslavná. Menší počet Rusínů se hlásí k římskokatolické a evangelické církvi, ale také k Svědkům Jehovovým. Tyto závěry mají své kořeny v historii, která je popsána výše.

Tabulka č. 1: obyvatelstvo podle náboženského vyznání, Sčítání obyvatel Slovenské republiky z roku 2011 ¹⁴⁾

Řeckokatolická bohoslužba

Hlavní bohoslužba řeckokatolického obřadu je liturgie sv. Jana Zlatoústého. Ta se koná po většinu roku v neděli, jen desetkrát do roka se koná božská litrugie sv. Basaila Velikého. Liturgie sv. Basila Velikého se koná o nedělích Velkého půstu, o Velkém pašiovém týdnu před Paschou (=Velikonoce) na Velký čtvrtek a Velkou sobotu, na svátek sv. Basila - 2. ledna, o Vánocích, na svátek Tří králů - 6. ledna , který ve východním náboženství také oslavuje křest Ježíše, klanění mudrců v Betlémě a první zázrak v Káně Gilejské. Svatý Basileios z Kaisarele je uznáván jako nejvýznamnější řecký raně křesťanský teolog 4. století.

Obrázek č. 8: Ikonostas v řeckokatolickém kostele ve skanzenu v Humenném¹⁵⁾

Svatý Jan Zlatoústý byl cařihradský arcibiskup, který vymyslel božskou liturgii mezi lety 347 až 407. Původní liturgie byla přednášena v řečtině, až v 9. století po příchodu sv. Cyrila a Metoděje byla liturgie přeložena do slovanštiny. V 10. století, kdy bylo přijato křesťanství v Kyjevské Rusi ,se ujal název pro tento jazyk v této oblasti, stará ruština. Svatá liturgie se skládá ze 3 částí - proskomidie, liturgie katechumenů a liturgie věřících. Proskomidie je příprava chlebu a vína pro připomenutí Poslední večeře Páně (Eucharistie), tu vykoná kněz v tichosti v oltářní části kostela. První částí bohoslužby je liturgie katechumenů, kde se zpívají ektenie (soubor modliteb). Pro porovnání při západní bohoslužbě tato část odpovídá liturgii slova. Celá tato část je ve znamení zpěvu ektenií či antifon, což jsou vyňaté verše z Písma svatého, doplněné o čtení z apoštolských listů nebo skutků apoštolských. Druhá část bohoslužby je konání Eucharistie. Začíná se zpěvem Cherubínské písně a kněz přitom čte dlouhou modlitbu a diákon okuřuje oltářní část, ikonostas, věřící a chrám. Následují další zpěvy a vzpomínání na Bohorodičku. Bohoslužba končí slavnostním požehnáním a propuštění, při kterém vzývá kněz Krista a přímluvy Matky Boží, sv. Jana Zlatoústého, svatým komu je zasvěcen chrám a kdo toho dne slaví památku.

Na otázku, zda respondenti chodí pravidelně na bohoslužby jich 26 uvedlo, že nechodí pravidelně na bohoslužby. 11 respondentů uvedlo, že pravidelně navštěvují bohoslužby, z toho 6 žen a 5 mužů.

Marcel: ,,Jsem pokřtěný, ale do kostela pravidelně nechodím.''

Sakrální stavby

Rusínská architektura je typická nejen pro Rusíny, ale pro východní národy obecně, nejvýznamnějším prvkem těchto národů jsou dřevěné kostely tzv. cerkvy a staré lidové domy. Sakrální stavby najdeme nejčastěji ve východoslovanské části Podkarpatské Rusi.

¹⁶⁾Obrázek č. 9:Řeckokatolický kostel - Muzeum lidové architektury v Bardějovských kúpelích

Výstavby prvních křesťanských cerkví na severovýchodě Slovenska se datují od dob příchodu Cyrila a Metoděje v 9.století, bohužel z tohoto období se žádné stavby nedochovaly. Většina dřevěných chrámů na východě Slovenska pochází ze 17. až 18. století - dochovalo se jich přibližně 30, jak řeckokatolických, tak pravoslavných. Stavebním materiálem bylo většinou hlavně dřevo jehličnatých stromů a kámen, původně také nebyly používané žádné hřebíky, protože to obyvatelstvu připomínalo ukřižování Ježíše Krista. Tesaři museli tedy vymýšlet jiné vazby, aby mohli kostely postavit správně. Pro tyto stavby je typická velká zdobnost jak zvenčí, tak hlavně v interiéru. Významným a důležitým prvkem byli a jsou ikony, vyvěšené po celém kostele, velký zdobený oltář, samozřejmě podle doby a majetku příslušné místní církve.

¹⁷⁾Obrázek č. 10:Řeckokatolický kostel - Vihorlatské muzeum v Humenném (expozice lidové architektury)

Pár chrámů z oblasti Podkarpatské Rusi se nachází také na území České republiky. Například kostel svatého Michala v Kinského zahradě v Praze. Tento kostel je v Praze od roku 1929, kdy sem byl převezen z Mukačevského okresu na Ukrajině. Obrázek č. 11: Kostel sv. Michala v Kinského zahradě v Praze¹⁸⁾

Dále Kostel všech svatých v Dobříkově, který pochází také z Podkarpatské Rusi avšak je mnohem starší, pochází z roku 1679. Obrázek č. 12: Kostel všech svatých v Dobříkově¹⁹⁾

Stavby tohoto typu najdeme v České republice ještě například v Nové Pace, který byl do České republiky převezen z Podkarpatské Rusi roku 1930, v Hradci Králové je to kostel svatého Mikuláše, který pochází z okresu Medzilaborcí, v ČR je přístupný od roku 1759 a patří mezi kulturní památky České republiky. Sakrální kostely z Podkarpatské Rusi jsou dále také v Blansku a v Kunčicích pod Ondřejníkem.

Lidové domy

Lidové domy lze dne bohužel spatřit buď jen ve skanzenech nebo ve velmi starých horských vesnicích v Karpatech. Ve skanzenech se nachází zrekonstruované obydlí lidí z těchto regionů, hospodářské i technické budovy, stodoly, seníky, chlévy, mlýny, ale i školy a již zmíněné cerkvy. Expozice také umožňují nahlédnout návštěvníkům do interiérů lidových domů. Z vybavení jsou nejdůležitější opět ikony a ručně vyšívané ubrusy, koberce, či dekorativní ručníky. Hlavním stavebním materiálem domů bylo dřevo, hlína a sláma na střechy. ²⁰⁾Obrázek č. 13:Interiér lidových domů - Národopisná expozice ve Svidníku

Obrázek č. 14:Národopisná expozice - Svidník²¹⁾

Obrázek č. 15:Lidový interiér a oděv - Východoslovanské muzeum v Košicích²²⁾

V současné době vytvářejí Rusíni různé spolky a sdružení. A to především proto, aby nějakým způsobem prezentovali a představovali svou kulturu okolnímu světu a také proto, aby se jako komunita sdružovali a předávali si své tradice, písně a zvyky. Toto sdružování slouží také k upevňování znalostí rusínského jazyka, jelikož se v rámci sdružení a spolků mluví právě rusínsky. Snaží se předat znalost jazyka a tradic mladším generacím, aby vše mohlo pokračovat v budoucnosti. Pro Rusíny je důležitý především jejich folklór a také náboženství. Zakládají spoustu folklórních (tanečních) souborů. Tyto soubory poté vystupují doma (na Slovensku), ale i v zahraničí. Jako příklad můžeme uvést soubor Slavjane. Jedná se o folklórní soubor amerických Rusínů, který pochází z Pittsburghu. Mnoho Rusínů totiž odešlo do Ameriky kvůli utlačování v historii.
V rámci Slovenska také existuje mnoho skanzenů a muzeí, které se autenticky snaží návštěvníkům přiblížit život Rusínů. Skanzeny nalezneme například ve Svidníku nebo ve Sniné.
V Prešově poté nalezneme rusínské divadlo, které se jmenuje Divadlo Alexandra Duchnoviča. V rámci divadla fungují dvě tělesa a to činohra a Poddukelský umělecký lidový soubor (PUL´S). Cílem divadla je rozvoj kulturního života Rusínů na Slovensku. Původně se zde hrálo v ruštině, poté v ukrajinštině, ale od 80. let 20. stol. už výhradně v rusínštině. Od svého vzniku divadlo hrálo 340 premiér. PUL´S se poté zaměřuje především na tradice Rusínů z východního Slovenska, ale v jejich repertoáru nalezneme také prvky z jiných částí země. Odehráli už více jak 10 tisíc představení a vystupují doma i v zahraničí. Další organizací, která přispívá k šíření rusínské kultury a vůbec všeho co se Rusínů týká je rusínské internetové rádio RUSYN FM. Poskytuje rozhovory, zpravodajství a hudbu tradiční lidovou nebo i moderní rusínskou tvorbu. Rádio vysílá v rusínštině a snaží se oslovit Rusíny na Slovensku i v zahraničí.
Rusíni také často organizují různé plesy a festivaly. Nejznámější je asi festival ve Svidníku, který se koná každý rok na jaře. Loni se konal již 60. ročník a navštívilo ho asi 20 tisíc lidí. V rámci festivalu probíhají různé besedy, výstavy, promítají se filmy a hraje se divadlo, především se ale vše soustředí na rusínský folklór a vystupují zde různé folklórní soubory. V ČR poté sdružení Rusínů v Praze pořádá rusínský ples, který se koná každoročně od roku 2011.

Obrázek č. 16: Logo rusínského festivalu ve Svidníku²³⁾

Se současnou situací, která se týká postavení Rusínů na Slovensku a vůbec ve světě jsou celkem spokojení i respondenti.

Martin Veličko: „Zlepšuje se hlavně v rovině subjektivního uvědomění si příslušnost k národnostní menšině. Velký vliv mají především média či Facebook. Buduje se zároveň vnitřní individuální a skupinová hrdost a kompaktnost menšiny. Postavení se určitě zlepšuje na Slovensku hlavně ve snažení se brzdit drtivý tlak asimilace s většinou. V ČR je naopak drtivý tlak asimilace s většinovým obyvatelstvem mnohem viditelnější. Na Slovensku na rozdíl od ČR existují rusínská rádia, festivaly, vzdělávaní v rusínském jazyku, existence většího počtu nositelů lidové tradice a jazyka než je tomu v ČR.

PhDr. Anna Plišková: „Domáca a medzinárodná legislatíva garantuje všetky základné práva na pestovanie národnej identity, rozvoj materinského jazyka, vzdelávanie v materinskom jazyku. Do akej miery Rusíni tieto práva využívajú, to je už iná otázka.

Obrázek č. 17: Pozvánka na rusínský ples v Praze²⁴⁾

Rusíni se o vytvoření vlastního státu snažili především v minulosti. Dokonce se jim to podařilo a to v roce 1939, byl vytvořen samostatný stát, který však trval pouze jeden den. V současné době podobné snahy nenalezneme. V dotazníkovém šetření byla proto položena otázka, zda by Rusíni chtěli, či nechtěli vlastní stát a proč. Respondenti se většinou shodli, že vlastní rusínský stát nechtějí.

Na otázku, zda jsou pro autonomii Rusínů, uvedlo 12 respondentů,​ že ANO a 25 jich uvedlo, že nejsou pro autonomii Rusínů: ​

„​Nie,​ pretože nie sme dostatočne silní na to, aby sme mohli samostatne existovať a v SR nám nič nechýba. Autonómia nám národnú hrdosť nezvýši, pokiaľ to tak sami necítime a necháme svoju kultúru ​ asimilovať,​ ako to v súčasnosti pozorujeme. Zase by pribudla len nová byrokracia a niekto by sa dobre nabalil. Dôležité je, aby sme sa za Rusínov nehanbili a aby sme boli uznávaní ako národnosť rovnocenná s ostatnými.

​Autonómia,​ presnejšie kompletná autonómia nie je možná, kedže územie obývané Rusínmi sa rozkladá v troch štátoch - Slovensko (Prjaševčina),​ Poľsko (Lemkovina) a Ukrajina (Podkarpaťa)),​ z nich je Ukrajina mimo EÚ. Za autonómiu Podkarpatské Rusi v rámci Ukrajiny ako federácie som určite. No najviac by som bol za pripojenie Podkarpatskej Rusi k Slovensku, resp. k obnovenému Československu,​ v hraniciach aké malo za I.ČSR (1918-1939).​

Ano. Protože si člověk má uvědomit odkuď je.

Ano. Pomôže to Rusínom vo svetovej adaptácii.

Na stejnou otázku poté odpovídali i 2 hlavní respondenti Martin Veličko a PhDr. Anna Plišková. Oba jsou proti autonomii Rusínů.

Martin Veličko: „Nesouhlasím. Dívám se na to jako pragmatik a realista a ne jako idealista. Reálná geo-socio-politická situace na územích, kde se nacházejí oblasti obydlené karpatskými Rusíny. Světovým společenstvím právně uznaná státní suverenita jednotlivých států, kde žijí Rusíni je podle mne vyšším principem, než samotný subjektivní pocit Rusínů mít vlastní území. A určité autonomní snahy ve vztahu k současné suverenitě jednotlivých krajin, hlavně na Ukrajině považuji za čirý separatizmus s populistickým podtextem.“

PhDr. Anna Plišková: „V Európe hranice strácajú význam, podstatné je, aby sa dodržiavali zákony v jednotlivých krajinách a medzinárodne platné dohody týkajúce sa základných ľudských práv a práv príslušníkov národnostných menšín.

Ani další z respondentů Marcel si nemyslí, že by bylo dobré vytvářet nový autonomní rusínský stát. Myslí si, že by Rusíni neměli mít stát, jelikož jich je málo a nejde udělat stát uvnitř stát. Hlavní problém vidí v určení hranic, jelikož vedle rusínské vesnice se nachází slovenská vesnice či romská. Bylo by proto nutné, aby se lidé přestěhovali a je otázka zda by s tím všichni souhlasili. Toto téma je podle něj aktuální u Katalánska, nikoliv u Rusínů.

Rusíni nezůstávají pozadu ani ve vzdělávání budoucí elity. Na Prešovské univerzity byl v roce 2008 otevřen Ústav rusínského jazyka a kultury. Do činností této instituce patří vědecko-výzkumná a vývojová činnost pro oblast normotvorby spisovného rusínského jazyka, pedagogicko-výchovná činnost, publikační a dokumentační činnost. Ústav nabízí dva studijní obory - Učitelství rusínského jazyka a literatury a Učitelství akademických předmětů. Tyto obory jsou jedinečné na celém území Slovenské republiky. Ředitelkou je doc. PhDr. Anna Plišková, PhD., která také působí jako docentka pro oba dva studijní obory. Ústav také nabízí každý rok letní školu rusínského jazyka a kultury. Tento kurz je určen pro všechny studenty, kteří se zajímá o Rusíny a jejich jazyka kulturu. Pro žáky nižších ročníků je zde možnost navštěvovat Základní školu v Čabinách, kde se vyučuje jak ve slovenštině tak i v rusínštině. Na rusínské základní škole jsou pouze čtyři třídy. Školu „sponzoruje“ spolek knězů sv. Jana, který slouží liturgie právě v rusínštině. Ve škole také dětem ukazují některé tradice. Ve škole pořádají předvánoční večeře, kde se děti modlí, dávají slámu pod stůl a další. Dále také pořádají posezení s rodiči před Vánoci, na Den matek. Na Velikonoce chodí do kostela s košíkem, kde mají klobásky, koláčky a poté se pohostí. Pokud by děti chtěli dále pokračovat ve výuce rusínského jazyka, mohou si zvolit kroužek rusínštiny v Medzilaborcích nebo pak v Radvani je rusínština ve škole povinně volitelný jazyk.

²⁵⁾Obrázek č. 18: Základní a mateřská škola Čabiny

22 respondentů uvedlo, že nechodili do rusínské školy. Pouze 4 uvedli, že rusínskou školu navštěvovali.

²⁶⁾Obrázek č. 19: Znak Prešovské univerzity v Prešově

²⁷⁾Obrázek č. 20:Rusínská škola - Národopisná expozice ve Svidníku

Jak vyplývá z této práce, jsou Rusíni velmi hrdým národem, který se snaží udržovat svou identitu a šířit povědomí o svém etniku. K udržování své identity využívají především kultury a zvyků, které se snaží představit široké veřejnosti nejen na Slovensku. K šíření a podporování své kultury apod. jim slouží především moderní technika a moderní komunikace. To také způsobuje, že se do šíření všeho, co se týká Rusínů, zapojují také mladí lidé. Za posledních dvacet let dokázali kodifikovat svůj jazyk, otevřít Ústav pro rusínský jazyk a kulturu, který si klade za cíl vychovat absolventy, aby dále pokračovali v podpoře tohoto etnika. Každý rok také pořádají pravidelné festivaly (festival ve Svidníku) o své kultuře, kde se prezentují veřejnosti a společně se setkávají. Každým rokem se tento festival rozrůstá, tak jako povědomí o Rusínech. Významnou roli také hraje náboženství, protože většina Rusínů jsou věřící. Velmi malé procento Rusínů se nehlásí k žádné víře, většina se hlásí buď k řeckokatolické církvi, což je jejich původní náboženství anebo k pravoslavné církvi, což má kořeny z 50. let 20. století, kdy probíhala na Podkarpatské Rusi a v přilehlých oblastech, násilná ukrajinizace a pravoslanizace. Slovenští Rusíni jsou činní také v zahraniční. V České republice funguje spolek Rusíni.cz - rusínská iniciativa v ČR, který je velice aktivní. Všechny tyto akce a činnosti jsou zaměřené také na to, aby se zmírnila asimilace Rusínů v majoritní společnosti a aby se mladí lidé začali zajímat o své kořeny. Otázka vlastního státu se v současné době neřeší a většina Rusínů si ani vlastní stát nepřeje, nevidí důvod, proč by měl nový stát vznikat anebo k tomu mají jiné výhrady. Práva, která mají Rusíni v zemích, ve kterých tvoří menšinu, jsou i podle slov respondentů dobrá a podmínky se stále zlepšují. Možná i právě proto, nemají takovou potřebu nějaké větší autonomie.

Z práce dále vyplývá, že pohledy Rusína, žijícího v Praze, mimo Slovensko a Rusínky, která žije na Slovensku, se tolik neliší. Dalo by se říci, že asimilace je větší v ČR, jelikož zde nevzniká tolik uskupení šířících rusínské tradice a kulturu. Rozdílná situace je poté na Slovensku, kde je těchto organizací o poznání více. Můžeme také narazit na lidi, kteří o Rusínech vůbec nevědí a nedokáží si je nikam zařadit a může se jednat i o Slováka, i když by se dalo říci, že na Slovensku jsou Rusíni velmi početnou skupinou. Jejich centrem je Prešovský kraj, což je docela rozsáhlé území. Tato neznalost etnika se potvrdila právě u jednoho z respondentů, ten se sice vyjádřil, tak že o Rusínech už někdy slyšel, ale žádné větší informace o nich nemá. Práva, která Rusíni mají v rámci obou států, jsou ale dostačující a poskytují dostatek prostoru pro sebevyjádření. Rozdíl mezi Rusíny a Slováky představuje to, jak Rusíni vnímají svojí kulturu, jakým způsobem se snaží všem ukázat, kdo jsou Rusíni a také hrdost, se kterou se hlásí k rusínské národnosti. Mohou za to asi především podněty z historie, kdy se nemohli svobodně hlásit ke své národnosti a museli potlačovat svoji identitu a skrývat ji před okolním světem.

Literatura

Združenie inteligencie Rusínov Slovenska. Rusíni na Slovensku súčasné postavenie a historické kontexty vývinu. Vydavatelství ADIN, s.r.o. Prešov, 2012. ISBN 978-80-89540-12-9

MAGOCSI, Pavel Robert. Národ odnikud. Vydavatelství V. Paďaka, 2014. ISBN 978-966-387-092-2

Internetové zdroje

ПЕТЬОВКА, B.ПРАВОСЛАВЯ ЯК КОНСОЛІДУЮЧА СИЛА У ФОРМУВАННІ НАЦІОНАЛЬНОЇ САМОСВІДОМОСТІ РУСИНІВ .cyberleninka.ru. Dostupné z databáze odborných časopisů ebsco.http://cyberleninka.ru/article/n/pravoslavya-yak-konsoliduyucha-sila-u-formuvanni-natsionalnoyi-samosvidomosti-rusiniv

GEARY, James; Jan Stojaspal/Medzilaborce. The Rusyns, Slovakia. Time International, Atlantic ed.166.9, Aug 29, 2005. Dostupné z databáze odborných časopisů ProQuest.

ŠOLTÉS, P. Rusíni na Slovensku. Dobrodruh.sk. Dostupné z:http://www.dobrodruh.sk/historia/rusini-na-slovensku

Obrázky

Adolf Dobriansky v Muzeu rusínské kultury v Prešově. Zdroj - vlastní foto

Alexander Duchnovič v Muzeu rusínské kultury v Prešově. Zdroj - vlastní foto

Andy Warhol v Muzeu A. W. v Medzilaborcích. Zdroj - vlastní foto

Etnické rozšíření karpatských Rusínů. [online] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org

Ikonostas v řeckokatolickém kostele ve skanzenu v Humenném. Zdroj - vlastní foto

Interiér lidových domů - Národopisná expozice ve Svidníku. Zdroj - vlastní foto

Kostel sv. Michala v Kinského zahradě v Praze. [online] Dostupné z: http://foto.mapy.cz/272495-Praha-Smichov-kostel-sv-Michala-v-zahrade-Kinskych

Kostel všech svatých v Dobříkově. [online] Dostupné z: http://www.kamsevydat.cz/dobrikov-kostel-vsech-svatych/

Lidový interiér a oděv - Východoslovenské muzeum v Košicích. Zdroj - vlastní foto

Logo rusínského festivalu ve Svidníku. [online] Dostupné z:http://www.molody.rusyny.org/rusinsky-festival-vo-sivdniku/

Mapa rozšíření rusínského obyvatelstva na Slovensku. [online] Dostupné z: http://www.rusinskaobroda.sk/?cat=11

Národopisná expozice - Svidník. Zdroj - vlastní foto

Obyvatelstvo podle náboženského vyznání, Sčítání obyvatel Slovenské republiky z roku 2011. Rusíni na Slovensku. Seminární práce, 2014. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/rusini_na_slovensku

Pozvánka na rusínský ples v Praze. [online] Dostupné z: http://www.podkarpatskarus.cz

Pravoslavní kostel v Medzilaborcích. Zdroj - vlastní foto

Rusínská škola - Národopisná expozice ve Svidníku. Zdroj - vlastní foto

Řeckokatolický kostel - Muzeum lidové architektury v Bardějovských kúpelích. Zdroj - vlastní foto

Řeckokatolický kostel - Vihorlatské muzeum v Humenném (expozice lidové architektury). Zdroj - vlastní foto

Znak Prešovské univerzity v Prešově. [online] Dostupné z: http://www.unipo.sk/aktuality/18099

Znak Rusínů a zároveň Zakarpatské oblasti Ukrajiny. [online] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org 

Počet shlédnutí: 147