obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


2017:buddhismus

buddhismus

Střední cesta v pracovním životě buddhistů

P. Perevezentceva, J. Jehličková, J. Hradílek, T. Laufer. Střední cesta v pracovním životě buddhistů. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2017. http://www.hks.re/wiki/2017:buddhismus

Úvod a cíl práce

Buddhismus je duchovně filosofický systém původem pocházející z Indie. Jeho základy vytvořil Gautama Siddhártha Buddha, jehož vyznavači buddhismu považují za osvíceného učitele, který přinesl řád a určitý smysl a pochopení všeho konání v podobě komplexního buddhistického učení. V současnosti je buddhismus nejvíce rozšířen především v jihovýchodní Asii, avšak jeho popularita v dnešním značně hektickém světě (ve kterém lidé často hledají určitý smysl, řád, vysvětlení, či způsob, jak dosáhnout klidu duše) roste. Určit přesný počet následovníků učení buddhismu ve světě je velmi těžké, jelikož neexistují přesně vymezené hranice, podle kterých by šlo určit, kdo ještě buddhistou je a kdo už není, celkový počet buddhistů ve světě byl však zhruba stanoven na 350-500 milionů osob.1) Uplatňování buddhistického směru myšlení má v současné době spoustu podob, avšak základy učení zůstávají již od počátku stejné. Tyto základy z velké části utváří takzvaná Ušlechtilá osmidílná stezka, která představuje jakýsi mravní kodex, který ukazuje, jak žít ctnostně a správně tak, abychom se přiblížili stavu osvícení. A právě Ušlechtilá osmidílná stezka bude v našem výzkumu hrát naprosto zásadní roli. Její správné dodržování probíhá skrze střední cestu buddhismu. Smysl této střední cesty (jak jej sám Gautama Siddhártha Buddha popsal) spočívá v řádném následování Ušlechtilé osmidílné stezky, bez toho, aby ze strany buddhistů docházelo k nežádoucím jevům v podobě přílišné askeze, či hýřivého životního stylu. Tato práce je zaměřena právě na střední cestu buddhismu a její dodržování v pracovním životě buddhisty v ČR a v Thajsku. Dále zkoumá, zda existuje určitý rozdíl v pohledu na pracovní život mezi buddhisty v ČR a v Thajsku, například to, co pro ně znamená dobře placená, prestižní práce, která generuje materiální zajištění, či naopak, jak je pro buddhisty důležitá charitativní činnost, případně práce s určitým sociálním přínosem pro společnost. Cílem práce je tedy pojmout to, co pro buddhisty v těchto velmi odlišných zemích znamená střední cesta v souvislosti s pracovním životem, jak moc se nechávají strhnout materiálním způsobem života, či jak moc se obětují pro blaho ostatních.

Hlavní výzkumná otázka byla stanovena takto:

Co pro buddhisty znamená tzv. „střední cesta“ a jak probíhá její uplatňování v pracovním životě českými buddhisty v porovnání s thajskými buddhisty.

Podotázky:

  • Co je to tzv.„střední cesta“, a jaký má význam?
  • Jaký postoj měl ke „střední cestě“ Gautama Siddhártha Buddha, a jak ji uplatňoval?
  • Jak probíhá uplatňování „střední cesty“ mezi buddhisty dnes, a co vše zahrnuje?
  • Jak souvisí střední cesta buddhismu s pracovním životem?
  • Jak moc dodržují, či nedodržují střední cestu v pracovním životě buddhisté z ČR?
  • Jak moc dodržují, či nedodržují střední cestu v pracovním životě buddhisté z Thajska?

Literární rešerše

Takzvaná “střední cesta buddhismu” je velmi obsáhlé téma zahrnující například způsob stravování, celkový životní styl, nebo i způsob, jakým komunikujeme s okolím. Pro naši práci je klíčové využití literatury, která se zaměřuje na hlavní myšlenky buddhismu obsažené ve čtyřech ušlechtilých pravdách, formulovaných Buddhou, a jejich praktikování v reálném životě. Primárně tak využíváme zdroje, které alespoň z části přibližují podstatu toho, jak by se měl správný buddhista dle výkladu Gautama Siddhártha Buddhy chovat, aby příliš nevybočil směrem k asketickému, či nadměrně hýřivému způsobu života. Dále bude uvedena literatura přibližující pohled na dodržování těchto zásad v současnosti.

Jedním z nejlepších úvodů do Buddhova učení na Východě je kniha Buddha a jeho učení od buddhistického mnicha a překladatele Nárada Mahá Théra ze Srí Lanky. Hlásil se k Theravádě. Byl buddhistickým misionářem. Dílo obsahuje otázky a odpovědi, které jsou i po sto letech aktuální. V této knize je ušlechtilá osmidílná stezka, jejíž uctívání je jednou ze čtyř ušlechtilých pravd, překládána jako správné nazírání, myšlení, konání, živobytí, úsilí soustředění, správná mluva a bdělá pozornost. Překlady se mohou velice lišit. Je zde i úryvek z Buddhovy první rozpravy, jednotlivé díly stezky jsou uvedeny i v Páli. Je nazývána přímou cestou k nibbáně. Vyhýbá se krajnosti sebeumrtvování, která oslabuje náš intelekt a krajnost hovění sobě a které zpožďuje náš mravní pokrok. Dílo se snaží čtenáři ukázat cestu k odpovědím. Ukazuje, jak rozpoznat pravou nauku a jak získat návod ke správnému jednání, což jsou otázky, které pokládal Buddha svému synovi. Autor obdivuhodným způsobem shrnul to nejdůležitější z více než dvaceti tisíc stran textů (kniha má cca 500 stran), aniž by dílo utrpělo na celistvosti a živosti podaného obrazu Buddhy, jeho učení a života v Indii, který je datován k 5. století před Kristem. Kniha se snaží každému čtenáři představit základy Dharmy, a tím cestu k lepšímu životu. Do češtiny byla kniha přeložena z angličtiny Josefem Marxem s přihlédnutím k originálům v Páli.2)

Významnou knihou, která se zabývá střední cestou buddhismu, ve spojitosti s pracovním životem, je Cesta ke štěstí v práci vytvořená kooperací Jeho Svatosti Dalajlamy a amerického spisovatele a psychiatra Howarda C. Cutlera. V knize popisuje Dalajlama skutečnosti, které skrze střední cestu buddhismu pomáhají řešit složité situace v každodenním životě a zejména pak v práci. V knize se dozvídáme, jak si udržet vnitřní klid při práci a jak dodržovat základní myšlenky buddhismu a jeho střední cesty tak, aby byla naše pracovní činnost smysluplná, a aby nedocházelo k extrémům, například v podobě velmi lukrativní, ale příliš stresové práce, která pro nás nemá žádný skutečný cíl a naplnění. Jsou zde velmi dobře popsány techniky, které by měl každý správný buddhista uplatňovat, co se pracovního života týče, tak, aby nedocházelo k nesmyslnému negativnímu ovlivňování dalších zásadních sfér života, jako jsou například vztahy, zdraví a kontakt s rodinou.3)

Střední cestou buddhismu se zabývá například kniha Příběh buddhismu: Průvodce dějinami buddhismu a jeho učením od amerického univerzitního buddhologa Donalda S. Lopeze. Můžeme zde nalézt základní a zásadní informace nutné ke správnému pochopení zlaté střední cesty buddhismu a k jejímu využití v praktickém životě. Kniha nám mimo jiné přibližuje i skutečnosti, které se týkají stvoření a uspořádání buddhistického vesmíru, základní pojmy a “názvosloví“ buddhistického učení, které jsou nezbytné pro pochopení samotného smyslu buddhismu a smýšlení lidí následujících toto učení. Jsou zde popsány například zcela zásadní pojmy, jako je dharma, samsára, karma, čtyři vznešené pravdy, nebo nirvána. Vedle podstaty samotného náboženství, jeho učení, filozofie, textů a rituálů, přibližuje kniha také západní uchopování, či pojímání buddhismu v minulosti a současnosti. Znázorněno je zde například uplatňování Buddhovy nauky v praxi, a to nejen v Asii, ale i v Evropě a USA. Popsán je zde také příběh Gautama Siddhártha Buddhy, který je zcela klíčový pro pochopení způsobu života buddhistů v současnosti, ale i minulosti. Velmi důležité je zmínit i část zaobírající se ctnostnými a špatnými činy a tím, jak velký vliv mají na konání a život nejen mnichů, ale i běžných následovníků Buddhova učení.4)

Knihu Buddhistické myšlení: Úplné uvedení do indické tradice napsal Paul Williams, britský profesor indické a tibetské filosofie, bývalý hlavní propagátor buddhismu. Zabývá se hlavně Mahajánou. V dnešní době se ovšem hlásí k římskokatolické církvi. Knihu napsal společně s Antony Tribem, což je též britský profesor a specialista na tantrický buddhismus v Indii. Z angličtiny byla kniha přeložena Dušanem Zbavitelem. Tato kniha představuje čtenářům vývoj klasického indického myšlení od doby, ve které žil Buddha, a naskýtá pohled na nejnovější vědecké poznatky a sporné otázky. Kniha vede k pochopení a ocenění základních pojmů tohoto myšlení. Ušlechtilou osmidílnou stezku, respektive Střední cestu, popisuje jako cestu k nirváně, během jejího uplatňování bychom se navzdory některým názorům měli vyhnout samoúčelnému asketismu, jelikož bychom místo osvobození byli pouze rozptýlení a zatížení. Právě na osvobození klade autor velký důraz. Konkrétně hovoří o osvobození od závisti, zmatenosti a nenávisti pomocí zušlechťování protikladů těchto emocí. V knize je popsán a rozveden každý z osmi dílů ušlechtilé stezky.5)

Dalším průvodcem střední cesty buddhismu a s ní velmi úzce spojené Ušlechtilé osmidílné stezky je kniha The Noble Eightfold Path od amerického buddhistického mnicha Bhikkhu Bodhi.V zavěru je napsáno, že předkládaná kniha si klade za cíl přispět ke správnému pochopení Ušlechtilé osmidílné stezky zkoumáním jejích osmi faktorů a jejich součástí a zjistit, co přesně zahrnují. Každá kapitola obsahuje nějaký aspekt, který se uplatňuje během střední cesty. Autor říká, že následovat Ušlechtilou osmidílnou stezku je spíše otázkou praxe, než intelektuálního poznání. Ve skutečnosti správné pochopení cesty je samo o sobě součástí praxe.6)

Buddhistickou střední cestou se zabývá také americký autor Jack Kornfield, který sám působil jako buddhistický mnich. Ve své knize Cesta Srdce nahlíží na střední cestu více z psychologického a praktického hlediska a popisuje ji jako duchovní stezku, na které se učíme vidět věci tak, jak jsou, nikoli jak by měly vypadat podle našich smyšlených ideálů. Pro schopnost tohoto vidění je nutné plné uvědomění a pochopení svých pocitů pomocí soustředění a ustálení mysli. Díky tomu dokážeme důvěřovat životu a plout na jeho vlnách, což je nezbytné pro dosažení vnitřního míru, tedy smířlivé rovnováhy mezi emocemi a pocity. Dále rozpracovává myšlenku neexistence „já“, kde osvětluje buddhistické učení, které nerozporuje existenci jedince, ale jednotlivce, jakožto entity fungující nikoli na základě souvztažnosti všech jevů, příčin a následků, nýbrž samostatně.7)

William Irwin se ve svém článku The Buddhist Eightfold Patch as a Philosophy of Life snaží nalézt soulad mezi buddhistickým učením a západním životním stylem. Tvrdí, že to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, je přestat myslet na sebe a snažit se o soucit s ostatními, byť by se jednalo o nepřátele, či jinak nepříjemné jedince. Z tohoto přístupu budeme totiž nakonec sami nejvíce těžit. Podrobněji rozebírá také „správné živobytí“, tedy jeden z bodů ušlechtilé osmidílné stezky. Zvolené povolání by především nemělo ubližovat, nebo zabíjet. Dodává však, že v drtivé většině případů je daleko důležitější náš přístup a samotný způsob výkonu povolání, než to, jakou profesi si zvolíme.8)

Slovinský autor Andrej Ule předkládá v článku Mindfulness and Self-deliverance to Pure Presence možný výklad Buddhova učení, kdy nejdůležitějším bodem ušlechtilé osmidílné stezky je správná pozornost. Nikoli však samostatně, jak bývá někdy využívána v moderní psychoterapii, nýbrž jako nedílná součást celého konceptu. Správná pozornost vede jednak ke zmírnění, či eliminaci stresu, zlepšení soustředění a v souladu s dalšími body osmídílné stezky, čisté mysli schopné vnímát veškeré jevy v čisté podobě bez narušení sebeuvědomováním. Čistá mysl je stav dosažitelný meditací, nicméně nemá být získána, či natrénována, nýbrž spíše objevena.9)

V článku Jacka Kornfielda The Buddhist path and social responsibility se lze dočíst, jakých chyb se dopouštíme při interpretaci emocí, stavů a jevů. Vysvětluje například rozdíl mezi láskou a závislostí, mezi soucitem a lítostí atd. Poté popisuje, jak můžeme správným následováním osmidílné stezky, tedy včetně pochopení výše zmíněných rozdílů, mít velký vliv na okolní svět, ačkoli se jedná o čistě vnitřní záležitost. Jako příklad uvádí Gandhího, který pomohl zastavit krveprolití vyslyšením vnitřní pravdy. Nemáme se však snažit slepě následovat vzory, ale spíše odhalit své vlastní přirozeno. Dále konstatuje, že na světě je mnoho zla, uvádí například kolik dětí zemře za minutu hladem a zároveň kolik milionů je za stejnou dobu utraceno za zbraně. Příčinu zla vidí, mimo jiné, také v samoúčelném rozdělování lidí a neschopnosti uvědomění a ocenění harmonie, symbiózy a součinnosti, která tvoří náš svět.10)

Metodologie

Ke zodpovězení výzkumných otázek bylo využito zejména kvalitativních metod, pomocí kterých lze lépe uchopit zkoumané téma a poskytnou nám barvitější a obsáhlejší výsledky. V sociálních vědách pojem kvalitativní výzkum označuje to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Podle jiných kritérií může být jako kvalitativní výzkum označován ten, který neužívá statistických metod a technik. V tomto pojetí je v opozici k výzkumu kvantitativnímu, v praxi psychologického a sociologického výzkumu jsou oba přístupy nejčastěji doplňkem jeden druhého.

Základní teoretické znalosti a přehled jsme načerpali z literatury a internetových článků. Nabyté vědomosti jsme dále cizelovali, třídili a doplňovali pomocí polostrukturovaného rozhovoru, což je metoda, která umožňuje zasadit rozhovor do požadovaného tématického rámce, nicméně dává oběma stranám velkou svobodu v jeho konkrétním pojetí, což je pro získání nových informací velmi důležité. Výhoda spočívá v možnost doplňovat další otázky, protože zde jde o variabilní dialog. Střední cesta je velice rozsáhlé téma, takže polostrukturovaný rozhovor nám umožní zaměřit se na vybrané aspekty, ale nebude nám bránit v rozvoji dalších myšlenek a otázek. Nevýhodou je nízký počet dotazovaných a z toho pramenící vysoká subjektivita výpovědí.

Komunikace s respondenty probíhala osobně a elektronicky. To má samozřejmě své výhody i nevýhody. Velikou výhodou je, že se můžeme velice snadno a v krátké době spojit s lidmi, kteří se hlásí k buddhismu a žijí na druhé straně světa. Osobní kontakt má velikou výhodu, že se můžete zeptat na více věcí, reagovat na výraz v obličeji a podobné věci.

Kontaktovali jsme kamaráda Michala, který je buddhistou a několik let buddhismus studoval, žil v Thajsku, navštěvoval chrámy. Rozhovor probíhal v domácím prostředí v příjemných podmínkách přímo u buddhistického oltáře. Michal je dovozcem čaje, kterým nás také pohostil. Buddhismus je velice složitý, takže rozhovor na úvod do buddhismu nám zabral několik hodin. Michal vyprávěl o historii a základních otázkách buddhismu. Poradil nám, na co se soustředit a doporučil nám některé kontakty. Rozhovor probíhal uvolněně, a přestože byl směřován k polostrukturovanému, byly odpovědi velice rozsáhlé a rozvíjely další otázky. S Michalem jsme také v kontaktu pomocí e-mailu a Facebooku. Další české respondenty jsme získali díky buddhistickým centrům z celého území České republiky (uvést lze například Bodhi Brno, Divišovu čtvrť Šanghaj, Centrum buddhismu Diamantové cesty v Jihlavě, Centrum pro tibetská buddhistická studia v Liberci Rabten, Shambala Praha, Centrum Lotus a Buddhistickou kulturní společnost), a navíc také na hodinách jógy, na které chodí kamarádka, která nechce být jmenována, ale jejíž jméno známe.

Po neúspěšném pokusu kontaktovat buddhistu z Ruska, jsme se rozhodili kontaktovat buddhisty z Thajska. Jako respondenty jsme si vybrali dvě studentky, které bydlí v různých částech Thajska, aby byly naše údaje maximálně objektivní. Pomocí sociálních sítí byl veden neřízený a následně řízený rozhovor. Respondentky žijící v zemi, kde je buddhismus nejrozšířenějším náboženstvím, byly schopné, a hlavně ochotné poskytnout nejrůznější informace a odpovídat na veškeré otázky. Jazyková bariéra často znesnadňovala vzájemné pochopení, ale pomocí překladače a dlouhého vysvětlování, jsme tento problém překonali. Dále jsme se pokusili kontaktovat některé výměnné studenty z Thajska, samotné thajské buddhistické univerzity a přímo i buddhistické kláštery a centra v Thajsku. Odezva se sice vyskytnula pouze asi u poloviny oslovených subjektů, ale díky těmto pokusům jsme získali velmi důležitého respondenta v podobě českého mnicha, který strávil část svého života v klášterech v Thajsku a dokázal nám tak velmi podrobně přiblížit rozdíli mezi praktikováním buddhismu v České republice a v Thajsku.

Praktická část

Historie natolik velkého náboženského systému je spletitá. Počátek buddhismu se datuje do doby cca 580 př. n. l., kdy se narodil Buddha Siddhárta Gautama. Postupně se Buddhovo učení začíná šířit do mnoha zemí světa, což vede ke vzniku a rozvoji náboženství. Původně indické základy se rozšiřují o kulturní elementy střední, východní a jihovýchodní Asie. V průběhu historie se začínají objevovat i různá hnutí a směry. Mahájánový buddhismus se objevil a rozšířil v letech 150 př. n. l. a 100 n. l. Mezi jeho důležitá učení patří Lotosová Sútra, Diamantová Sútra a Sútra srdce. Mezi 3. a 7. stoletím se objevila tantrická forma buddhismu, vadržrajána. Ve stejné době byl kladen důraz na kreslení mandal a „magických“ kruhů, recitaci manter a vizualizace. Zdůrazňovalo se, že člověk potřebuje zkušeného učitele, aby mohl následovat učení Buddhy. Od 7. století došlo k úpadku buddhismu v Indii kvůli nárůstu hinduismu. V Číně se buddhismus začal šířit od 1. století n. l. V Koreji se buddhismus šířil ve 4. století a postupně se dostal do Japonska. V průběhu 7. a především 8. století se rozvíjel buddhismus v Tibetu, přičemž dominantní zastoupení měly vadžrajánové školy. Během 11. století začalo v oblasti jihovýchodní Asie docházet k postupnému úpadku vadžrajánové tradice, a následně k celkovému vymizení dalších forem buddhismu vlivem islámské expanze. To zapříčinilo i následné přesunutí obchodních cest, spojujících Střední východ a Čínu, z pevniny Indického poloostrova na moře. Tento přesun sehrál klíčovou roli v šíření “znovuobjevené“ theravádové školy z území dnešní Srí Lanky do jihovýchodní Asie, konkrétněji pak nejprve do Myanmaru a Thajska. Tomuto šíření výrazně pomohlo přijetí theravádového buddhismu barmským králem Anoratchou. Mezi 11. – 13. stoletím zde díky němu vzniklo tisíce náboženských budov a theravádový buddhismus se následně, během 13. století, rozšířil do zemí dnešní Kambodži a Laosu. Během 14. století byl buddhismus téměř zcela vytlačen islámem z území Filipín, Malajsie a Indonésie. Na území pevninské jihovýchodní Asie si však buddhismus i přes nepokoje vyvolané mongolskými nájezdníky a střety mezi královstvími jihovýchodní Asie, během 13. a 14. století, udržel silnou pozici. Theravádová tradice se zde velmi silně zakořenila do místní kultury. Tuto harmonii značně narušila až koloniální éra, počínaje 16. stoletím. Během ní začaly evropské velmoci kolonizovat oblast jihovýchodní Asie, a to mnohdy velmi násilným způsobem. Docházelo zde i k misijním výpravám křesťanské církve, která měla za úkol poevropštit místní obyvatelstvo. To mělo v prvním případě za následek přijetí křesťanské víry či jejích prvků (Filipíny), v druhém případě, který převažoval, tak docházelo k radikalizaci a častému vznikání nacionálních skupin, které si chtěly udržet své tradice a hodnoty. Tato koloniální éra v mnohých oblastech setrvala až do 20. století, a i přes mnohé konflikty s výrazným náboženským podtextem si oblast jihovýchodní Asie (Myanmar, Vietnam, Kambodža a Laos) udržela své buddhistické tradice a s nimi spjatou kulturu místních lidí až dodnes. Na Západ se buddhismus dostává postupně od 19. a 20. století.11) Dnes je buddhismus rozšířený po celém světě. Jeho šíření na Západ přispěla i čínská okupace Tibetu. Čína zničila obrovské množství buddhistických klášterů, mniši byli pronásledovaní, a tak učení začala cíleně opouštět himalájský region.12)

Buddhismus je v současné době poměrně zastoupený v Americe, Velké Británii i Austrálii. Největší populace buddhistů je v Číně. V Thajsku, Kambodži a Maynmaru je největší podíl buddhistů v populaci. V historii proběhlo několik koncilů, kdy se buddhisté snažili navrátit k původním myšlenkám Buddhy.13)

Buddhismus je zejména v západním světě považován za náboženství míru, nicméně i v jeho jménu proběhla řada krvavých konfliktů. Například v Myanmaru docházelo a dochází k vraždění příslušníků muslimské menšiny.14) K protimuslimským násilnostem ze strany buddhistů došlo v nedávné době také na Srí Lance.15)

Střední cesta buddhismu

Vysvětlení pojmu „střední cesta“ a jejího významu pro buddhisty není možné bez zmínky o Gautamovi Sddhárthovi Buddhovi, který tuto myšlenku poprvé zformuloval. Slovo „Buddha“ znamená osvícený, probuzený. Právě v tomto okamžiku osvícení, neboli probuzení, si Gautama Siddhártha uvědomil, že příčinou všech lidských problémů a utrpení je touha. Tato lidská emoce doprovázená pocitem strasti vede ke snaze změnit tento negativní pocit na pocit radostný. Avšak všechny věci a skutečnosti se stále mění. Snaha o uspokojení touhy a zahnání pocitu strasti, se však s časem změní ve frustraci. Tento koloběh strasti a utrpení se neustále opakuje, dokud z něj člověk nevystoupí.

Sám Gautama Siddhártha dosáhl osvícení pomocí tzv. střední cesty. Tato střední cesta označuje životní cestu mezi hýřivým způsobem života v přepychu a životem plným askeze a odříkání. Týká se jak vnějších lidských projevů, tak vnitřních, tedy pocitů, myšlenek, emocí a udržování neustálé rovnováhy mezi nimi.16) Je založena výhradně na vlastním úsilí bez pomoci jakéhokoliv boha, jak je tomu zvykem u většiny náboženství. Pro buddhisty je také zásadní pohled na vlastní podstatu člověka, kterou není nějaká konkrétní nesmrtelná duše, ale spíše soubor skutků, nasbíraný v minulých vtěleních člověka, které ovlivňují kvalitu života následujícího. Tento soubor skutků je nazýván „karma“, což neznamená „osud“, jak je tomuto výrazu často mylně rozuměno. Jakmile pomine touha a vyčerpá se i karma, dojde k nirváně neboli vysvobození. Buddhisté dále věří, že svět, jak jej známe, je produktem mysli, proto kladou hlavní důraz právě na ni. Nirvána je tedy jakési mentální rozpoložení, kdy je mysl čistá a není rozptylována sebeuvědomováním. Samozřejmě výklady těchto fenoménů jsou různé a neexistuje žádná nadřazená definice.17)

Je nutno však brát v potaz, že sám Gautama Sidhárta nikdy nic nenapsal, všechny písemnosti o jeho učení vznikly až po jeho smrti a byly zaznamenány jeho učedníky, kteří jej předávali dál po generace. V historii jsou známy různé osobnosti buddhismu, jednou z nich je i buddhistický učitel Nágárdžuna. Ten je jednou z výrazných osobností buddhismu, který je znám pro svou schopnost mistrně vysvětlovat Buddhovo učení spojené s Šúnjatou neboli prázdnotou. Je také zakladatelem školy Madhjamaka, která se zaměřuje na chápání prvotního stavu všeho, což není ani existence, ani ne-existence. jelikož nelze určit jasnou hranici mezi těmito stavy.18)

Následovníci školy Madhjamaka jsou označováni termínem mádjamika. Používání těchto označení se však nevyskytuje v počátcích této školy ani v Nágárdžunových dílech, který je za zakladatele této školy považován. Přesto se však Nágárdžuna považoval za nositele zvláštního stanoviska tím, že používá šúnjatávádin (ten, kdo se drží učení o prázdnotě). Pro stoupence této školy však spočívá zvláštní význam přihlášení se ke střední cestě v tom, že pojímají prázdnotu jako střed mezi externalismem a anihilacionismem. Nágárdžuna a jeho stoupenci zastávali názor, že všechny věci jsou jen „sekundární jsoucna“, jelikož jsou následkem příčin a podmínek.19)

Neměli bychom však nicotu nebo prázdnotu chápat jako něco negativního či ponurého, čeho bychom se měli obávat. Skutečnost, že věci vznikají závisle znamená, že nemohou být neexistující či pouhou nicotou. Pokud pochopíme princip závislého vznikání a princip prázdnoty, můžeme se vydat po střední cestě. Závislost věcí a skutečností je dána tím, že vznikají v reakci na nějaké podněty. Prázdnotu je třeba chápat jako absenci nezávislé povahy skutečnosti, nikoliv jako absolutní nicotu. Pochopíme-li správně tyto dvě protichůdné myšlenky, pochopíme pak střední cestu.

Čtyři pravdy

Sám Buddha používal pro popis střední cesty název Ušlechtilá osmidílná stezka. Abychom ji zde ale mohli prezentovat, musíme se nejdříve zaměřit na Čtyři vznešené pravdy či Čtyři ušlechtilé pravdy. Je důležité pochopit, že každý člověk se snaží zbavit vlastního utrpení, což je lidská přirozenost. Přestože se většina lidí domnívá, že je schopna se s touto skutečností vypořádat, vždy se objeví další a další skutečnost, či touha, která nás z klidu dokáže vyvést.

Existují dvě skupiny událostí. Příčiny a jejich důsledky. Někdy je velmi složité rozeznat příčinu od důsledku, neboť buddhismus považuje za samozřejmost neustálý koloběh vtělování se. Pokud si člověk přeje narodit se v příštím životě v lepších podmínkách, měl by v tomto životě konat co nejvíce dobra. To znamená, že dějí-li se nám, zjednodušeně řečeno, zlo, mohli jsme si jej zapříčinit sami ve vtělení minulém. Utrpení ani štěstí totiž nevznikají z ničeho, vše má svou příčinu. Lze však rozlišit příčiny způsobující utrpení a příčiny způsobující šťastné pocity.

Čtyři pravdy jsou uváděny v určitém pořadí, toto pořadí však nemá nic společného s tím, jak věci ve skutečnosti vznikají a jak k nám přicházejí. Důležitým prvním krokem je uvědomění si přítomnosti strasti, neboť se nemůžeme chtít zbavit něčeho, o čemž nemáme tušení. Tento stav se nazývá duhkha, což je stav strasti a nespokojenosti, který nás každodenně obklopuje. Buddha kladl na strast velký důraz, jelikož nalezl řešení, jak se z tohoto stavu vymanit. První vznešená pravda je pravda o strasti. Dokonce i radostné prožitky jsou buddhismem chápány v konečném výsledku jako strast, neboť jejich radostné vnímání je zapříčiněno tím, že jsou v porovnání s prožitky negativními jen jakousi úlevou. Současně se s nimi pojí touha, jejíž zápornost byla rozebrána v úvodu. Ty samé radostné prožitky nám za nějaký čas připadají stále méně radostné, až je začneme vnímat jako pouhou samozřejmost. Bez stále nových pocitů radosti začne člověk opět pociťovat frustraci. Tento koloběh je dán tím, že vše podléhá neustálým změnám, nic na světě není statické.

Opakování příčin, které vedou opět ke strasti, je dáno především nevědomostí a špatným chápáním stavu duhkha. Mezi další vznešené pravdy patří pravda o zániku. Mluvíme tady především o zániku strasti, avšak buddhismus zastává názor, že zániku podléhá vše, co má počátek. Tady bychom se měli obeznámit také s termínem prázdnota. Pokud si uvědomíme, že žádná nezávislá existence neexistuje, nemohou ani naše emoce mít nějaké reálné opodstatnění. Pokud v člověku vyvolává nějaký děj či skutečnost nenávistné pocity, měl by si uvědomit, že ona skutečnost je také pouhou reakcí, tudíž je jeho nenávist neopodstatněná. Emoce jsou založeny pouze na neznalosti reality. Až si uvědomíme, že naše reakce jsou spouštěny neopodstatněnými skutečnostmi, můžeme je začít ovládat a postupně dojít k osvobození.20)

Tyto čtyři pravdy lze tady shrnout následovně:

  • pravda o strasti
  • pravda o příčině strasti
  • pravda o zániku strasti
  • pravda o cestě k zániku utrpení

Čtvrtá vznešená pravda popisuje způsob, kterým lze podle Buddhy dosáhnout osvobození od všech lidských utrpení, a nakonec se vymanit z koloběhu zrození a strasti. Lidské utrpení je přítomné všude a vždy bylo, dotýká se všech bytostí bez rozdílu postavení, věku, vyspělosti atd. Samozřejmě každá bytost trpí jiným způsobem. Přestože v nás vyvolává utrpení obecně soucit, jsme sami schopni pro podstatnou věc jít i do války. To vše vychází z naší nevědomosti a neschopnosti oprostit se od svého „JÁ“, našeho ega. Důležité je problém přijmout, přijmout jeho existenci, ne však se s utrpením ztotožňovat. Utrpení je nutno zkoumat, protože pokud nalezneme původ utrpení, můžeme začít s jeho odstraněním a vydáním se na cestu k osvobození.21)

Jak už název napovídá, Ušlechtilá osmidílná stezka, která je zároveň čtvrtou pravdou, se skládá z osmi rad či předpokladů osobnosti, které člověku pomohou vymanit se ze zmíněného koloběhu utrpení.

Aspekty Ušlechtilé osmidílné stezky jsou:

Správné porozumění

Pořadí, ve kterém se člověku podaří dosáhnout dokonalosti v jednotlivých aspektech Ušlechtilé osmidílné stezky, není důležité. Je však nutné správně porozumět čtyřem vznešeným pravdám a tomu, že veškerý svět je jen souborem příčin a následků. Buddhista vydávající se touto ušlechtilou stezkou by se měl oprostit od vlastního ega a uvědomit si, že se neodklání od reality, ale naopak vystupuje z koloběhu utrpení.

Správné myšlení

Následně je nutné správně myslet i uvažovat, zbavit mysl zla, nenávisti, zlomyslnosti, závisti a dalších negativních vlastností a naplnit ji láskou a soucitem.

Správná řeč

Člověk následující střední cestu by se měl vyhýbat lži a ctí pravdu. Jeho slova jsou zbavena nenávisti i dvojsmyslů. Naopak používá slova laskavá a pravdivá, přinášející klid a harmonii.

Správné jednání

Jednání lidí, kráčejících po Ušlechtilé osmidílné stezce je v souladu s životem, majetkem i vztahy. Tito lidé odmítají krádeže, zabíjení a jakékoliv jiné záměrné ubližování jiné žijící existenci. Je pro ně nepřípustné také nesprávné sexuální chování. V západních zemích se jedná o sexuální styk, prováděný mimo svazek manželský, či s jinou bytostí, než je jediný partner.

Správný způsob živobytí

Lidé praktikující ve svém životě toto učení odmítají také nemorální jevy ve společnosti a jakékoliv podílení se na nich. Jedná se např. o obchodování se zbraněmi, lidmi, alkoholem a drogami. Důležité je také neobchodovat s masem, přestože si musí každý buddhista tuto otázku vyřešit sám.

Správné úsilí

Správné úsilí je nutné udržovat neustále, vydal-li se člověk po této osmidílné stezce. Nelze žít naplno podle tohoto učení po dobu, po kterou člověku dostačují síly, poté si „odpočinout“ formou porušování tohoto vědění běžným společenským životem, aby se poté zase mohl naplno těmto myšlenkám věnovat. Úsilí je nutné vykazovat neustále.

Správná bdělost

Důležité je soustředit se na výše zmíněné aspekty cesty a neustále si uvědomovat, že pokud nám něco překáží v našem úsilí, je třeba si tyto skutečnosti uvědomit ve správný čas a předcházet jejich opakování.22)

Za významnou lze tedy střední cestu považovat především z hlediska možnosti uplatnění buddhistickými stoupenci především v západním světě, neboť zdejší způsob života a naše mezilidské vztahy se poněkud liší od období a kulturního zázemí, ze kterého tato střední cesta pochází. Vyhýbání se asketickému způsobu života nepředstavuje pro obyvatele našich končin takový problém, jako vyhýbaní se hýřivému způsobu života plného luxusu a přepychu. Honba za bohatstvím a hektický rytmus života, který je tak typický pro západní civilizaci posledních pár století, nepřináší člověku, a především jeho duševní pohodě, žádný prospěch.

Jaký postoj měl ke „střední cestě“ Buddha a jak ji uplatňoval?

Samotnou myšlenku střední cesty zformuloval Gautama Siddhártha Buddha. Přesto je velmi obtížné srovnávat tuto cestu s jeho životem, neboť o ní osobně nevedl žádné záznamy. Veškeré informace pocházejí od jeho učenců z období po Buddhově smrti. Proto nezbývá, než se těchto informací držet. V průběhu staletí se k Buddhově příběhu přidala spousta zázraků, které historikové samozřejmě nepřipouštějí jako reálná svědectví. Přesto pokládáme za věrohodné následující informace, neboť se na nich více historiků shoduje. Jak je již uvedeno v předchozí kapitole, osvícení Buddha dosáhl prostřednictvím „střední cesty“ mezi dvěma extrémy. Po této události se rozhodl podělit se o své vědění s lidmi i s vědomím, že mu pravděpodobně většina naslouchajících neporozumí. Vydal se do Benáresu a na otázku mnichů asketů, usilujících o stejné duchovní probuzení, jak je možné, že tohoto osvícení nedosáhl askezí, odpověděl: „Mnichové, těmito dvěma krajními cestami nemá kráčeti ten, který z domova odešel. Kterými dvěma? Je to cesta vedoucí rozkoší (…) a je to cesta vedoucí sebetrýzněním.“ Samozřejmě, jedná se o český překlad velmi starého spisu, lze však na základě všech předpokladů usuzovat, že Buddha tuto cestu objevil svým meditováním. Následně oněm mnichům sdělil čtyři pravdy a počet Buddhových stoupenců začal narůstat.23)

Co tedy víme o Buddhovi a jeho vztahu ke střední cestě? Je zřejmé, že touto cestou došel Buddha k osvícení, že ji intuitivně odhalil a poté zprostředkoval ostatním lidem. Dále můžeme vycházet z jednotlivých částí Ušlechtilé osmidílné stezky a toho, co víme o Buddhově životě po osvícení. Co se týče správného porozumění Ušlechtilé osmidílné stezce, je její nedílnou součástí porozumění čtyřem vznešeným pravdám. K němu Buddha dospěl pravděpodobně již před osvícením, neboť právě utrpení a jeho neustálý koloběh přiměl Buddhu odejít z domova a pátrat po vysvobození. Správné myšlení, založené na soucitu a lásce, je u Buddhy patrné z jeho velkorysosti vůči ostatním duchovním vůdcům jeho doby. Podle dostupných historických informací je nikdy neočerňoval nebo neznevažoval jejich učení. Dokonce sám ani neprohlašoval své vlastní učení za nadřazené ostatním. Správná řeč byla pro Buddhu samozřejmostí. Vycházíme nejen ze skutečnosti, že dokázal spoustě svých stoupenců vysvětlovat své myšlenky a šířit pravdu, ale také z toho, že pokud došlo mezi jeho učenci ke konfliktu, vždy je svými argumenty přiměl svár ukončit. Správné jednání Ušlechtilé osmidílné stezky je v Buddhově vztahu k této střední cestě patrné ve vzdání se majetku, který byl na tehdejší dobu a tehdejší kulturu značný. Tehdejší (v některých končinách i dnešní) mniši a duchovní se živili žebráním. Nejsou známy zmínky o krádežích či jakýchkoliv jiných známkách chování, které by ubližovalo jakékoliv živé bytosti z Buddhovy strany. Nejsou známy ani žádné sexuální vztahy této historické osoby po odchodu z jeho domova. Správné živobytí u Buddhy můžeme zaznamenat, když zastával názor nekonzumovat živé bytosti, a to ani ryby. Je pravděpodobné, že neholdoval ani alkoholu či (tehdejším) drogám. Přestože se nikde nezdůrazňuje, že alkohol nekonzumoval, považujeme to za zřejmé, neboť se živil žebráním a zdržoval se v buddhistických osadách. Správným úsilím se Buddha řídil vždy, neboť jinak by nebylo možné, aby byl příkladem takovému množství stoupenců a aby vůbec osvícení dosáhl. Totéž platí podle našeho názoru také v případě správné bdělosti. Bez ní by se Buddha do stavu osvícení pravděpodobně nedostal.24)

Tuto podkapitolu lze tedy shrnout následně: Buddha byl nejen šiřitelem a zastáncem této střední cesty vedoucí k osvícení, ale také jejím autorem. Nechceme tím tvrdit, že se jednotlivých aspektů této Ušlechtilé osmidílné stezky před ním nikdo nedržel a že dané hodnoty lidé objevili až s Buddhovým učením. Avšak tak, jak tento ucelený návod na vysvobození se od koloběhu strasti známe, jej poprvé pronesl Gautama Siddhártha Buddha.

Jak probíhá uplatňování střední cesty mezi buddhisty dnes a co vše zahrnuje?

Jelikož je dodržování střední cesty neboli Ušlechtilé osmidílné stezky základním předpokladem, pomocí kterého se podařilo Buddhovi dosáhnout osvícení, bylo by nasnadě, že je to také základní princip chování, dodržovaný všemi příznivci odnoží a směrů této východní filosofie. Do jaké míry jsou však tyto principy dodržovány ve světě a zejména v tom západním, který je tak znám svou hektičností a neosobností?

Střední cesta buddhismu pochází z doby i kultury nám vzdálené, což hraje důležitou roli ve způsobu jejího dodržování v dnešním prostředí. Její principy jsou stále stejné, avšak naše okolí se dramaticky změnilo. Přesto však budeme vycházet z předpokladu, že každý buddhista by se měl podle tohoto „řádu“ ve svém životě orientovat, neboť je to způsob, pomocí kterého dosáhl osvícení sám Buddha. Jelikož je dodržování těchto principů věcí vlastního svědomí, nelze z žádných zdrojů vyčíst, jakým způsobem a jak úspěšně je tato střední cesta jednotlivci dodržována. Tyto informace lze získat pouze prostřednictvím osobního kontaktu s buddhisty, o tom ale pojednávají až následující kapitoly.

V této práci se budeme nadále zabývat o buddhismu dnes, a to nejen u nás, ale také v Asii, především v Thajsku. Je důležité dokázat odlišit buddhismus v západním světě od toho asijského, neboť právě v Asii tento filosofický směr vznikl a má v tamní kultuře silné kořeny. O potenciálu tohoto filosofického směru, či podle některých názorů spíše náboženství, svědčí fakt, že se dokázal rozšířit i za hranice vlastního kontinentu a získat si miliony stoupenců. Někteří z nich, studující Buddhovo vědění, se svým úsilím dopracovali až na mistry buddhismu. O rozšíření buddhismu v České republice svědčí především množství buddhistických center, ve kterých se příznivci tohoto filosofického směru scházejí. Jedná se o společné meditace, jógu, ale i diskuse a učení. Nemáme zde prostor pro podrobný popis těchto center, neboť se jednotlivě hlásí k různým směrům a odnoží buddhismu, můžeme však s jistotou říci, že se jich na území České republiky nachází velké množství.

Velký zlom v této tendenci v naší kultuře nastal především s politickými změnami po roce 1989, přestože je buddhismus v České republice znám již od počátku 20. století. Na území České republiky vzniklo již několik buddhistických chrámů, jako příklad můžeme uvést Chrám nebeského milosrdenství ve Varnsdorfu, který je první svého druhu u nás, chrám v tržnici Sapa nebo buddhistický chrám v Brně na ulici Olomoucká.25)

Obecně je pro západní svět překvapivě přirozenější přijímat buddhismus, než jiná náboženství, protože v dnešní době dochází prostřednictvím globalizace a multikulturních společností k jejich střetávání. Všichni zastánci určitého náboženství jsou silně přesvědčeni o pravosti své víry. Pokud se ale dostanou do bodu, kdy jim vysvětlení či postoje tohoto náboženství začne připadat nedostačující, hledají útočiště v jiném. Buddhismus je specifický také tím, že se jeho víra neopírá o žádného boha ani bohy. Je to ucelený filosofický směr, který nabádá k určitému chování. Často se k buddhismu na západě lidé obracejí v jeho zjednodušené formě, kdy se vyhýbají zlým skutkům a snaží se konat dobro. Stává se také, že se k buddhismu přiklánějí i lidé, kteří berou tento směr jako populární a chtějí se stát pouze zajímavějšími.26) Někdy lidem připadá dostačující pouze chodit na meditace, což ve skutečnosti s buddhismem jako celkem nemá mnoho společného.27)

V asijských státech je buddhismus z pochopitelných důvodů rozšířen mnohem více. Například v Thajsku žije podle buddhistického učení přes 94 % obyvatel. Ve školách je zde vyučováno buddhistické filosofii v rámci učebních osnov, výjimku tvoří pouze jižní muslimská část. Většina náboženských obřadů se uskutečňuje ve watu, což je kombinace chrámu a kláštera. V Thajsku je dokonce velmi rozšířen mnišský život, který čítá okolo 250 000 mnichů, přičemž se od každého muže očekává, aby alespoň na 3 měsíce tento život vedl. Do buddhistického chrámu se vstupuje zásadně bez obuvi, nepřípustné jsou i nezakryté končetiny. Jakékoliv zobrazení Buddhy je třeba brát s respektem. Pokud se ukáže, že nějaký mnich porušil pravidla mnišství, je veřejně odsuzován. V běžném životě se buddhisté v Thajsku nesnaží o osvícení, ale především o dosažení lepší příští inkarnace. Běžně k tomu využívají „konání dobra“ ve formě darů mnichům či příspěvků buddhistickým chrámům.28)

Z výše uvedených informací je patrné, že buddhismus je v thajské kultuře zakořeněn opravdu silněji, než u nás. Má dokonce silnější postavení, než má u nás katolická církev. Nelze s jistotou určit, jestli je tato skutečnost dána historickými událostmi a konflikty, které se udály ve jménu katolické církve, nebo zda dnešním lidem již vysvětlení světa katolickou církví nestačí, je však veřejně známým faktem, že ve jménu buddhismu se nikdy žádný válečný konflikt neodehrál, a pokud jej budeme považovat za náboženství, je obecně přijímán jako nejmírumilovnější. Proto je dle našeho názoru pochopitelné, že pokud lidé v západním světě hledají alternativu k nedostačujícímu náboženství či ateismu, zvolí právě buddhismus. Jak souvisí střední cesta s pracovním životem?

Principy střední cesty by měly být pro buddhisty závazné všeobecně, to znamená jak v osobním, tak v pracovním životě. Vztah k tomuto způsobu života by měl být patrný již při výběru zaměstnání. Jelikož střední cesta nepřipouští jakékoliv podílení se na ubližování jiným žijícím existencím či život mimo mravní zásady, lze předpokládat, že lidé kráčející po této cestě nepřijímají zaměstnání ve společnostech, které zpracovávají a prodávají maso a podílejí se tak na utrpení zvířat. Buddha dále zastával názor, že člověk by se měl vyvarovat také konzumování ryb, což vylučuje také zaměstnání v oblasti výlovu ryb či jejich dalším zpracování. Dále by pro ně mělo být nepřípustné podílet se na výrobě a šíření alkoholu i tabákových výrobků, poněvadž jsou tyto komodity považovány za drogy, kterým se buddhista také vyhýbá. Samozřejmě není v silách všech lidí upřednostnit morální hodnoty nad výdělkem, jelikož většina z nás má sociální a citové závazky ke členům rodiny. Střední cesta také není žádnou striktní doktrínou, ale cestou, která má svůj průběh a ke které se člověk musí časem dopracovat.

Na pracovišti by se tyto vlastnosti měli projevovat především asertivitou, nekonfliktností, ochotou pomáhat a vynakládáním adekvátního úsilí při vyplňování pracovní náplně. S těmito vlastnostmi může buddhista opravdu zvolit jakékoliv zaměstnání, avšak důležitým aspektem střední cesty je také pomoc druhým bytostem. Pokud je tedy člověk zaměstnán ve společnosti, která tyto hodnoty neporušuje, ale ani společnosti nepřispívá, má buddhista, mimo svůj pracovní život, možnost účastnit se veřejně prospěšných prací, přispívat na charitativní účely, útulky či na ochranu životního prostředí. Mnoho z dobrovolnických příspěvkových organizací je na našem území již zřízeno činností křesťanské církve, neboť tato církev má u nás historicky nejsilnější zázemí. Není ale důležité, kdo tuto organizaci zřizuje, důležitá je pouze pomoc, poskytnutá druhým bytostem.

Mezi neziskové buddhistické organizace v České republice se řadí například Potala. Tato nezisková organizace se však zaměřuje čistě na tibetské etnikum v Tibetu i exilu a pomáhá v oblasti vzdělání, kultury, soběstačnosti a pracovní konkurenceschopnosti.29)

Jak moc dodržují či nedodržují střední cestu buddhisté z České republiky?

Potřebná fakta pro dosažení cíle naší práce byla získána oslovením buddhistů v České republice a Thajsku formou dotazníku, abychom zjistili, do jaké míry jsou s principy střední cesty obeznámeni a jakým způsobem ji praktikují v běžném, a zejména v pracovním životě. Narazili jsme však na slabou odezvu s vysvětlením, že studentů zabývajících se ve svých vysokoškolských pracích buddhismem je mnoho, a proto není v časových ani psychických možnostech respondentů tyto dotazníky vyplňovat. Přesto se podařilo získat názory určitého počtu buddhistů, kteří byli ochotni se o svůj názor podělit, a kterým velmi děkujeme.

Z dotazníků vyplývá, že v České republice se buddhisté „střední cesty“ ve svém životě drží, ať už vědomě, či nikoliv. Je to pochopitelné, neboť tato životní filosofie není v naší kultuře tradicí, ale volbou. Jelikož byl dotazník, rozeslaný do buddhistických center, anonymní, nebudeme zde nikoho jmenovat ani udávat žádné konkrétní informace. Dotazník byl rozeslán do buddhistických center po celé České republice, dále pak na hodinách jógy.

Dotazník obsahoval následující otázky:

1. Považujete se za příznivce buddhistického učení? Pokud ano, jakého?

Tato otázka má především orientační charakter. Má pomoci zjistit, jaký mají jednotlivé směry buddhismu vliv na následující odpovědi. Ukázalo se však, že různé směry buddhismu praktikované českými buddhisty nemají na obsah odpovědí žádný vliv.

2. Je podle Vás možné uplatňovat principy tohoto učení ve všech oblastech života, zejména pak v zaměstnání?

Všichni dotázaní respondenti odpověděli na tuto otázku kladně. Asi 10 % dotázaných považovalo dodržování buddhistických principů na pracovišti za složitější, a to především na vedoucích pozicích, neboť někteří zaměstnanci podle jejich názoru pod klidným vedením nedosahují dostatečných pracovních výkonů. Naopak polovina dotázaných si zastává názor, že především pomocí zaměstnání se můžeme v buddhistické praxi zdokonalovat.

3. Je pro Vás při výběru práce důležité poslání dané firmy a její přínos společnosti, nebo preferujete při výběru kvalitně ohodnocené pracovní místo?

U odpovědí na tuto otázku bylo patrné, že buddhisté obecně při výběru zaměstnání upřednostňují zaměstnání ve společnosti, které svým posláním přispívají svému okolí, nebo jej alespoň nepoškozují. Ne všichni respondenti se však nacházejí v životní situaci, ve které si mohou dovolit do takového zaměstnání nastoupit.

4. Věnujete se ve volném čase nějakým činnostem prospěšným Vašemu okolí či společnosti?

Asi třetina dotázaných uvedla, že svou pracovní náplní pomáhají druhým, neboť přímo v takových zařízeních pracují. Dalších asi 10 % dotázaných uvedlo, že se mimo pracovní život věnují dobrovolnictví. Ostatní respondenti pomáhají svému okolí především šetrností k životnímu prostředí a vegetariánstvím či veganstvím.

5. Myslíte, že je možné dodržovat principy buddhistického učení v každém zaměstnání? Pokud ne, ve kterém?

V odpovědi na tuto otázku se buddhisté příliš neshodovali. Odpovědi by se daly rozdělit na dvě skupiny. Jeden druh odpovědí zastával názor, že neexistuje zaměstnání, ve kterém by se principy střední cesty dodržovat nedaly, neboť život podle střední cesty je věc osobního rozhodnutí. Na druhé straně tu stály názory, podle kterých si respondenti nedovedli představit např. buddhistu s povoláním vojáka, který musí dokázat zranit či zbavit života jinou lidskou bytost. Vyvstal tu však překvapivě názor, že i člověk takového povolání může podle svého svědomí považovat svůj život za ušlechtilý, neboť v případě, že je nucen jiné lidské bytosti ublížit na základě rozkazu (ne vlastní vůle), dostal dotyčný člověk pouze to, co si zasloužil počínáním v inkarnaci minulé.

6. Setkáváte se s nějakými překážkami ze strany okolí vůči Vašim názorům či postojům? Pokud ano, mohli byste uvést nějaký příklad?

Buddhismus je obecně považován za mírumilovné náboženství či životní styl, proto není překvapivé, že se jeho příznivci nesetkávají s příliš negativním ohlasem. Pouze dva respondenti uvedli, že se jejich okolí zpočátku podivovalo nad jejich odmítání alkoholických nápojů.

Při získávání informací o praktikách buddhistů v České republice jsme kontaktovali mimo jiné centrum Lotus, kterému děkujeme za ochotu podílet se na naší práci. Dle sčítání lidu z roku 2011 se k buddhismu a buddhismu Diamantové cesty hlásí asi 0,06% obyvatel a to včetně národnostních menšin.30) Jak však zdroj z centra Lotus uvádí, tyto informace jsou zavádějící, neboť v dotazníku při sčítání lidu České republiky nebyla jiná kolonka týkající se buddhismu, než Buddhisté Diamantové cesty Lamy Ole Nydala. Někteří občané využili této možnosti, jiní danou kolonku nevyplnili vůbec. Ostatní vypsali ručně, ke které formě filosofie buddhismu se hlásí. Proto je pravděpodobně počet českých občanů, žijících podle buddhistického učení, vyšší. Přesto podle doktora Vojtíška, na kterého se zdroj odkazuje, není Česká republika ateistickou zemí, jak je často prezentována, zdejší občané se však neradi hlásí k institucionalizovaným náboženstvím. Dále zdůrazňuje, že Buddha neučil buddhismus, ale Dhamu, tzv. učení o ne-já či zániku utrpení. Jako velký problém srovnávání buddhistů v ČR je podle něj fakt, že u nás existuje velké množství různých směrů.

Z této kapitoly je patrné, že principy buddhistického učení jsou mezi českými buddhisty silně rozšířeny. Převážná část lidí, hlásících se k této filosofii, ji považuje za svou osobní cestu, nikoliv jen atraktivní životní styl. Jelikož je tato životní cesta jejich osobní svobodnou volbou, je pro ně také samozřejmostí dodržovat principy buddhistického učení v pracovním životě.

Jak moc dodržují či nedodržují střední cestu buddhisté z Thajska?

Jelikož následující kapitola probírá buddhisty v Thajsku, je nutné alespoň nastínit, jaký směr tohoto filosofického hnutí v Thajsku převládá. Théraváda v překladu znamená „učení starších“ a opírá se o nejstarší spisy buddhismu, sahající až k Buddhovi. Tyto spisy se nazývají tzv. Pálijské kánony napsané jazykem Pali. Přestože mnohé odnože buddhismu jsou doplněny o vysvětlení k těmto spisům, buddhisté vyznávající Théravádu věří, že tyto spisy jsou ve své formě zcela kompletní. Neobracejí se ve své víře ani na žádné výrazné osobnosti či myslitele buddhismu. Jedinou směrodatnou osobností jejich náboženství je pouze Buddha.31) Toto učení vyznává téměř 95% obyvatel Thajska.32)

Jak již zmiňuje předchozí kapitola, buddhismus je v Thajsku daleko rozšířenější, než v naší zemi. Je tam obecně přijímán jako samozřejmá skutečnost, jako samozřejmé vysvětlení principů, dle kterých svět funguje. Informace pro tuto část práce byly získány pomocí dotazování občanů v Thajsku či buddhistů, majících s touto zemí přímé zkušenosti. Buddhisté z Thajska byli kontaktování pomocí sociálních sítí. Všichni se hlásí k Teravádovému buddhismu. Předpoklad, že je střední cesta velmi komplexní téma s nesčetnými způsoby interpretace, se po rozhovorech potvrdil.

Střední cesta znamená střed ve všem a v ničem zároveň. Buďte spokojeni s tím, co máte. Nedělejte příliš mnoho, nebo příliš málo. Buddha (Siddhártha) se snažil nalézt smysl života. Viděl jak se lidé rodí, stárnou, onemocní a umřou. Chtěl vědět, jak přestat trpět a rozhodl se stát mnichem a snažil se prozřít tím, že nepřijímal jídlo, nebo dýchal dokud mu nebylo špatně. Později zjistil, že tohle nebude odpověď. Odpověď je střední cesta.“- Tak začíná neřízený rozhovor s thajskou buddhistkou o tom, jak vnímá střední cestu ona, co o té střední cestě ví běžný člověk a hlavně, jak se uplatňuje v životě obyčejných Thajců.33)

Zásadní odpověď poskytl Bhikkhu Gavesaka, mnich, který strávil v thajských klášterech 19 let, určitou dobu dokonce přímo v Thajsku.34) Podle poskytnutých informací dochází v Thajsku k velké provázanosti pracovního a osobního života. Téměř všichni obyvatelé Thajska pravidelně přispívají na různé dobročinné účely, a také na financování chrámů, či klášterů. Při pořádání slavností jsou dary určené klášterům a chrámům chápány jako prestiž. Buddhistické kláštery často nahrazují vládní instituce v humanitárních aktivitách. Mnoho mnichů dokonce připravuje projekty přispívající společnosti, potřebným, nemocným i přírodě. O těchto projektech se společnost dozvídá především prostřednictvím internetu. Část zisku firem dokonce každoročně putuje právě na tyto účely. Všichni muži ve věku 20 let mají nárok na tříměsíční dovolenou, aby se mohli buddhismu plně věnovat.

Všichni dotazovaní odpověděli, že při následování střední cesty se snaží následovat morální standardy a tzv. konat dobro vůči ostatním. S tím souvisí také dobrovolnická činnost, byť ji konají spíše nahodile. Buddhistické principy ovšem nejsou jejich hlavní, či jedinou motivací. Při volbě povolání uvažují podobně, jako ne-buddhisté, tedy náplň práce, atmosféra na pracovišti, možnost seberealizace a materiální zajištění považují za neméně důležité. Prakticky každý z dotazovaných dokázal nalézt několik aspektů svého povolání, které jej činí prospěšným pro ostatní, ať už se jednalo o učitelku, architekta, nebo marketingovou pracovnici.

Obecně lze na základě provedeného výzkumu říci, že mladší lidé neberou buddhismus tak vážně, jako starší. V Thajsku je buddhismus jakousi přirozenou součást kultury, a tedy i každodenního života, zatímco český buddhista si toto náboženství musí většinou sám najít a aktivně se o něj zajímat, tudíž bude mít často také pečlivější přístup a celkově bude s učením hlouběji seznámen.

Tyto informace se shodují s informacemi z kapitoly, týkající se střední cesty a pracovního života. Z našeho výzkumu je patrné, že buddhismus je obecně mezi lidmi přijímán bez problémů, buddhisté se snaží dodržovat zásady střední cesty nejen v osobním životě, ale také v životě pracovním, ať už jsou s tímto termínem obeznámeni, či nikoliv. Rozdíl samozřejmě nastává při srovnávání kultur Thajska a České republiky. Jelikož je Thajsko asijským státem, má v tamní kultuře buddhismus opravdu silné zázemí. V České republice nejpatrnější rozdíl oproti Thajsku spočívá v počtu stoupenců buddhismu. Buddhismus u nás nemá dostatečnou tradici, naše kultura stojí na hodnotách římskokatolické církve. I u nás se ale projevuje střet kultur a různých náboženství, proto není vždy snadné se pro neznalého člověka zorientovat. V naší zemi je buddhismus pouze volbou, společnost k této filosofii nikoho „netlačí“, proto předpokládáme, že buddhisté, kteří přijali tuto filosofii za svou, dodržují principy buddhistického učení bez ohledu na to, v jaké zemi se nacházejí.

Závěr

Cílem této práce bylo zjistit, co pro buddhisty znamená tzv. střední cesta a jak probíhá její uplatňování v pracovním životě českými buddhisty v porovnání s buddhisty z Thajska. Podotázky práce se týkaly nejprve vysvětlení pojmu střední cesta a jejímu významu v rámci buddhistické filosofie.

V první kapitole předkládá principy střední cesty a to, jaké postoje by k ní měli buddhisté zaujímat. Střední cesta je způsob, kterým lze dosáhnout osvícení podle Buddhova učení. Jedná se o tzv. čtvrtou pravdu, kterou je Ušlechtilá osmidílná stezka. Ta je v podstatě návodem na dosažení osvícení, nebo přinejmenším alespoň kvalitnější příští inkarnace. V příslušné kapitole je podrobně rozebrána, nejdůležitější je však zásada: neorientovat svůj život ani na příliš materiální hodnoty plné přepychu, ani na asketický život plný odříkání.

Druhá kapitola praktické části se zabývá postojem k této střední cestě Gautamy Siddhárthy Buddhy a jak ji sám uplatňoval. Střední cesta je podle známých dochovaných dokumentů způsob, prostřednictvím kterého dosáhl Buddha osvícení. Na tuto skutečnost přišel intuitivně a rozhodl se o ni podělit s ostatními lidmi. V této kapitole jsou porovnány principy střední cesty se skutečnostmi známými o Buddhově životě, během něhož tyto principy nejen předával lidem, ale sám se jich držel.

Následující kapitola zkoumá buddhismus v dnešní době. Nastiňuje situaci ve světě, v České republice a v Thajsku. Je patrné, že v západním světě existuje spousta buddhistů, kteří si tuto životní cestu zvolili s úmyslem ji opravdu dodržovat, přesto však existují lidé, využívající tuto filosofii jako prostředek k odpočinku od hektického rytmu života. V Thajsku naproti tomu je buddhismus nejrozšířenějším náboženstvím, filosofií a životním stylem.

Kapitola čtvrtá porovnává střední cestu s pracovním životem a zkoumá, do jaké míry jsou principy této cesty dodržovány i v této oblasti. Samozřejmě opět jsou patrné kulturní rozdíly mezi západním světem a asijskou kulturou. Co se týče samotných buddhistů, praktikují svá přesvědčení v pracovním životě v podstatě stejně. Pokud se ale na toto téma zaměříme z pohledu opačného, a sice z pohledu zaměstnavatele, jsou v Thajsku vstřícnější a poskytují buddhistům (převážně mužům) prostor pro vlastní zdokonalování se v buddhismu v praxi.

Poslední dvě kapitoly se zaměřují na konkrétní buddhisty v České republice a v Thajsku, především pak na podmínky na pracovišti a jejich soulad se samotným dodržováním principů střední cesty. Nasbírané informace z předešlých kapitol byly potvrzeny informacemi získanými z dotazníků, tedy, že v Thajsku je buddhismus opravdu rozšířen v daleko větší míře, než v naší kultuře. Proto je pro řadové thajské buddhisty daleko samozřejmější řídit se buddhistickým učením, nicméně pro mnoho z nich není buddhismus něco, čemu by se věnovali naplno, nebo čemu by chtěli hlouběji porozumět, nýbrž spíše součást kultury, ve které byli vychováni. Naopak v českém prostředí se člověk buddhistou nenarodí, a podnikne-li patřičné kroky k tomu, aby se jím stal, má často o celém učení hlubší povědomí. Samozřejmě v případě thajských buddhistických mnichů a dalších „ortodoxních“ buddhistů, se karta obrací. Na druhou stranu s tím, jak roste popularita buddhismu po celém světe, roste také počet jeho stoupenců, kteří jsou pouze zlákáni „módní vlnou“ a Česká republika není výjimkou. Způsob uplatňování střední cesty v pracovním životě je však u buddhistů v České Republice a v Thajsku podobný. V obou zemích představuje pracovní život buddhistů pomyslnou střední cestu mezi materiálním zabezpečením, celkovou atraktivitou práce a společenskou přínosností.

Seznam použité literatury

Literární zdroje:

  • BODHI. The noble eightfold path: way to the end of suffering. Seattle, WA: BPS Pariyatti Editions, 2000. ISBN 192870607X
  • BSTAN-'DZIN-RGYA-MTSHO XIV. Cesta ke štěstí v práci. Hodkovičky [Praha]: Pragma, 2005. ISBN 80-7205-190-3
  • CHEN, Kai. Business Practices in Southeast Asia: An Interdisciplinary Analysis of Theravada Buddhist Countries/Modern Buddhist Conjunctures in Myanmar: Cultural Narratives, Colonial Legacies, and Civil Society. Southeast Asian Studies [online]. 2015, vol. 4, no. 1, s. 219-222. ISSN 21867275.Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz
  • DALAJLAMA. Čtyři vznešené pravdy - Dalajlama. 2002. Praha: Pragma, 2011, s 38-71. ISBN 80-7205-857-6
  • GOMES, Jacquetta. The development and use of the eight precepts for lay practitioners, Upasakas and Upasikas in Theravada Buddhism in the West. Contemporary Buddhism [online]. 2004, 5(1), 47-63 [cit. 2017-06-29]. DOI: 10.1080/1463994042000249535. ISSN 1463-9947. Dostupné z: http://www.informaworld.com
  • IRWIN, William. Liberation through Compassion and Kindness: The Buddhist Eightfold Path as a Philosophy of Life. Journal of Philosophy of Life. 2013, 3(1), 68-82. ISSN 2185-4505. Dostupné z http://www.philosophyoflife.org/jpl201304.pdf
  • KORNFIELD, Jack. Cesta srdce: úskalí a přísliby duchovního života. Praha: Eminent, 2004. ISBN 80-7281-263-7
  • LESNÝ, V. Buddhismus. Olomouc: Votobia, 1996, s 36-54. ISBN 80-7198-062-5
  • LOPEZ, Donald S. Příběh buddhismu: průvodce dějinami buddhismu a jeho učením. 3. vyd. Přeložila Lenka BORECKÁ. Brno: Barrister & Principal, 2012. ISBN 978-80-87474-72-3
  • MAHÁ THÉRA, Nárada. Buddha a jeho učení. Translated by Josef Marx. V Olomouci: Votobia, 1998. 573 s. ISBN 80-7198-341-1
  • PAYUTTO, P. P. Buddhadhamma; Natural Laws and Values for Life. New York: State University of New York Press, 1995, s 187-188. ISBN 0-7914-2631-9
  • ULE, Andrej. Mindfulness and Self-deliverance to Pure Presence. Asian studies. Ljubljana, 2016, 4(2), 85-94. ISSN 2232-5131. Dostupné z https://revije.ff.uni-lj.si/as/article/view/6359
  • WILLIAMS, Paul a Anthony TRIBE. Buddhistické myšlení: úplné uvedení do indické tradice. Praha: ExOriente, 2011. Religionistická knihovna. ISBN 978-80-904246-8-5

Internetové zdroje:

Zdroje použitých obrázků:

Osobní komunikace:

  • Bhikkhu Gavesako - český buddhistický mnich, který strávil velkou část svého života v thajských, ale i evropských buddhistických klášterech - písemná komunikace
  • Bodhi Brno - písemný kontakt
  • Bodhi Path Praha - písemná komunikace
  • Brigitte Schrottenbacher - rakouská mniška působící v Thajsku, ale i Evropě - písemná komunikace
  • Buddhistická kulturní společnost - písemný kontakt
  • Centrum buddhismu Diamantové cesty v Jihlavě - písemný kontakt
  • Centrum pro tibetská buddhistická studia v Liberci - písemný kontakt
  • Divišova čtvrť Šanghaj - písemný kontakt
  • Kamarádka L (nechce být jmenována) - češka praktikující buddhismus, chodí na hodiny jógy a zprostředkovala nám kontakt s dalšími buddhisty, kteří navštěvují hodiny s ní a kontakt se studenty z Thajska, kteří se účastní výmenného pobytu- osobní i písemná komunikace
  • Kamarádky z Thajska (nechtějí být jmenovány) - kamarádky z Thajska praktikující buddhismus - písemná komunikace
  • Lotus - pražské buddhistické centrum - písemný kontakt
  • Mezinárodní Buddhistická Univerzita (International Buddhist College - Sadao Campus) - písemná komunikace
  • Michal S.- čech praktikující buddhismus, působil i v Thajsku - osobní i písemná komunikace (od dubna 2017), ČR
  • Pět náhodných buddhistů z Thajska kontaktovaných pomocí sociální sítě Reddit - písemná komunikace
  • Shambala Praha - písemná komunikace
  • Suan Mokkh Bangkok - BIA - buddhistické centrum v Bangkoku - písemná komunikace




Počet shlédnutí: 117

1)
Buddhism. In: SgWiki [online]. 2012 [cit. 2017-08-27]. Dostupné z: https://sgwiki.com/wiki/Buddhism
2)
MAHÁ THÉRA, Nárada. Buddha a jeho učení. Translated by Josef Marx. V Olomouci: Votobia, 1998. 573 s. ISBN 80-7198-341-1
3)
BSTAN-'DZIN-RGYA-MTSHO XIV. Cesta ke štěstí v práci. Hodkovičky [Praha]: Pragma, 2005. ISBN 80-7205-190-3
4)
LOPEZ, Donald S. Příběh buddhismu: průvodce dějinami buddhismu a jeho učením. 3. vyd. Přeložila Lenka BORECKÁ. Brno: Barrister & Principal, 2012. ISBN 978-80-87474-72-3
5)
WILLIAMS, Paul a Anthony TRIBE. Buddhistické myšlení: úplné uvedení do indické tradice. Praha: ExOriente, 2011. Religionistická knihovna. ISBN 978-80-904246-8-5
6)
BODHI. The noble eightfold path: way to the end of suffering. Seattle, WA: BPS Pariyatti Editions, 2000. ISBN 192870607X
7) , 10)
KORNFIELD, Jack. Cesta srdce: úskalí a přísliby duchovního života. Praha: Eminent, 2004. ISBN 80-7281-263-7
8)
IRWIN, William. Liberation through Compassion and Kindness: The Buddhist Eightfold Path as a Philosophy of Life. Journal of Philosophy of Life. 2013, 3(1), 68-82. ISSN 2185-4505. Dostupné z http://www.philosophyoflife.org/jpl201304.pdf
9)
ULE, Andrej. Mindfulness and Self-deliverance to Pure Presence. Asian studies. Ljubljana, 2016, 4(2), 85-94. ISSN 2232-5131. Dostupné z https://revije.ff.uni-lj.si/as/article/view/6359
11)
CHEN, Kai. Business Practices in Southeast Asia: An Interdisciplinary Analysis of Theravada Buddhist Countries/Modern Buddhist Conjunctures in Myanmar: Cultural Narratives, Colonial Legacies, and Civil Society. Southeast Asian Studies [online]. 2015, vol. 4, no. 1, s. 219-222. ISSN 21867275. Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz
12)
Colonialism and Buddhism - Dictionary definition of Colonialism and Buddhism | Encyclopedia.com: FREE online dictionary. Encyclopedia.com | Free Online Encyclopedia [online]. Copyright © 2016 Encyclopedia.com [cit. 20.08.2017]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com
13)
SHCHEGLOV, Serguei. Largest Buddhist Populations By Country. In: World Atlas [online]. 2017 [cit. 2017-08-27]. Dostupné z: http://www.worldatlas.com/articles/countries-with-the-largest-buddhist-populations.html
14)
Extremism Rises Among Myanmar Buddhists [online]. The New York Times, 2013, [cit. 2017-06-26]. Dostupné z: http://www.nytimes.com
15)
Spálená země. Buddhisté v Barmě brutálně napadli muslimské město [online]. Lidovky.cz, 2013, [cit. 2017-06-26]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/spalena-zeme-buddhiste-v-barme-brutalne-napadli-muslimske-mesto-pw9-/zpravy-svet.aspx?c=A130422_113346_ln_zahranici_jv
16)
KORNFIELD, Jack Cesta srdce: úskalí a přísliby duchovního života.Praha: Eminent, 2004. ISBN 80-7281-263-7.
17)
PAYUTTO, P. P. Buddhadhamma; Natural Laws and Values for Life. New York: State University of New York Press, 1995, s 187-188. ISBN 0-7914-2631-9
18)
Gnostické učenie. www.gnoza.cz [online]. Praktické kroky k osvobození [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.gnoza.cz/Czech-html/pages/prednasky/prakticke_kroky_k_osvobozeni.html
19)
WILLIAMS, P. a A., TRIBE. 2011. Buddhistické myšlení; úplně uvedení do indické praxe. ExOriente. s 146. ISBN 978-80-904246-8-5
20)
DALAJLAMA. Čtyři vznešené pravdy - Dalajlama. 2002. Praha: Pragma, 2011, s 38-71. ISBN 80-7205-857-6.
21)
SUMÉDHÓ, Adžán. [online]. Čtyři ušlechtilé pravdy [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.buddha.cz
22)
Osmidílná stezka [online]. Buddha Mangala. [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.buddha.cz
23)
LESNÝ, V. Buddhismus. Olomouc: Votobia, 1996, s 36-54. ISBN 80-7198-062-5.
24)
Buddhism - Historical development | religion | Britannica.com. Encyclopedia Britannica | Britannica.com [online]. Copyright ©2017 Encyclop [cit. 20.08.2017]. Dostupné z: https://www.britannica.com
25)
Vietnamská menšina v Česku [online]. Wikiwand, [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.wikiwand.com
26)
GOMES, Jacquetta. The development and use of the eight precepts for lay practitioners, Upasakas and Upasikas in Theravada Buddhism in the West. Contemporary Buddhism [online]. 2004, 5(1), 47-63 [cit. 2017-06-29]. DOI: 10.1080/1463994042000249535. ISSN 1463-9947. Dostupné z: http://www.informaworld.com
27)
Západ se obrací k buddhismu, ale někdy dost po svém [online]. Reflex, [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/57406/zapad-se-obraci-k-buddhismu-ale-nekdy-dost-po-svem.html
28)
Buddhismus [online]. Thajsko, [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://thajsko.com
29)
Kdo jsme [online]. Potala, [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.potala.cz/o-potale/kdo-jsme
30)
Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu - 2011[online] czso.cz [cit. 2017-06-22]. Dostupné na https://www.czso.cz
31)
Theravada: The Way of the Elders[online]. The Pluralism Project; Harvard University [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://pluralism.org
32)
Religion [online]. Tourism Authority of Thailand [cit. 201.7-08-24]. Dostupné z: https://www.tourismthailand.org/About-Thailand/Religion
33)
Kamarádky z Thajska (nechtějí být jmenovány) - kamarádky z Thajska praktikující buddhismus - písemná komunikace
34)
Bhikkhu Gavesako - český buddhistický mnich, který strávil velkou část svého života v thajských, ale i evropských buddhistických klášterech - písemná komunikace
2017/buddhismus.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)