Gregorová Eliška, Martincová Gabriela, Soldátová Klára, Stiborová Kateřina. KŘEST A ROLE KMOTRA V KATOLICISMU. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2017. http://www.hks.re/wiki/2017:katolicismus

¹⁾

Křtem se člověk stává křesťanem. Je to první ze sedmi katolických svátostí. Při křtu člověk může získat nové jméno (ale není to povinností) jako symbol nového života ve víře. Při křtu je přítomen kmotr, který během obřadu podle tradice přijímá závazek vůči dítěti a jeho rodině. Zavazuje se, že bude o dítě pečovat, kdyby přišlo o rodiče a bude rodičům pomáhat při výchově. Kmotr musí být biřmován. Biřmování je další ze sedmi katolických svátostí.

V dnešní době je úloha kmotra spíše formální záležitostí, ale přesto se jeho důležitost může lišit v jednotlivých zemích. Cílem práce je co nejlépe popsat konkrétní rozdíly v průběhu křtu a úloze kmotra a co pro jednotlivé lidi křest znamená, a to nejen v České republice, ale i na Slovensku a ve Španělsku. Průběh katolického křtu by měl být ve všech zemích světa stejný, přesto se mohou objevit nepatrné odlišnosti.

Výzkumné otázky

• Jaký je význam křtu?
• Jak probíhá křest v Česku, na Slovensku a ve Španělsku?
• Jaká je úloha kmotra v životě pokřtěného dítěte v Česku, na Slovensku a ve Španělsku?

Kniha, která se zabývá významem křtu a katolictvím jako takovým, je Úvod do katolictví od L. S. Cunningham. Ten říká, že obřad křtu byl ústředním projevem křesťanské víry. Tak jako Kristus zemřel, byl pohřben a vzkříšen, tak i člověk, podstupující křest, noří se do vody jako by umíral a vynořuje se k novému životu, žije v Bohu. Svatý Pavel chápal křest jako opakování Kristovy smrti. Katolíci věří, že křtem se smývá hřích. Patří mezi sedm hlavních svátostí církve. Další jsou: svátost biřmování, svátost eucharistie, svátost pokání a smíření, pomazání nemocných, svátost manželství a svátost kněžství. Stanovení počtu na sedm má spíš symbolický význam.²⁾

Podle článku z amerického časopisu Statesman je křest jedním z bodů, na kterém se všichni křesťané shodli. Neshodnou se ovšem na tom, zda je křest nutný pro spasení duše a na tom, co se stane nepokřtěným, kteří zemřou. V katolické církvi se mohou nechat pokřtít i dospělí, ale musí předtím navštěvovat hodiny katechizmu. ³⁾

David Winter ve své knize ABC Křesťanství také probírá křest. Říká, že uchazeč o křest během obřadu dostane nové jméno - křestní jméno. Křest se odehrává u křtitelnice - obvykle mísa či umyvadlo. Zpravidla umělecky zpracovaná z kamene. Vedou k ní schůdky. Uchazeč bývá nad křtitelnicí polit ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.⁴⁾

Podle knihy K Bohu, průvodce duchovního života katolické inteligence od Jana Evangelisty Urbana může v případě nutnosti křtít každý člověk. Takový křest se nazývá „křest z nouze“. Toto je nutno provést v případě umírajícího nedospělého dítěte, ať náleží jakýmkoliv rodičům. Člověk který se zhostí tohoto úkolu poté lije třikrát na hlavu křtěného vodu a pronáší slova: „Ego te baptizo in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti.“ Za předpokladu že křtěnec není v ohrožení života, smí ho křtít pouze farář v místě jeho narození. Dospělí však mohou být křtěni pouze pokud mají víru v Ježíše Krista a chtějí sami přijmout křest. ⁵⁾

Problém s křtem mají děti, jejichž rodiče jsou stejného pohlaví a oba trvají na podpisu křestního listu dítěte. O této problematice se zmiňuje novinový článek z The StarPhoenix. Podle katolického kanonického zákona, nemohou být přijaty podpisy dvou otců nebo dvou matek jako rodiče dítěte. Myšlenka neumožnit křest dítěte šokovala představitele konference katolických biskupů. Vysvětlil, že pokud by jeden podpis postačil pro oba rodiče, církev by neodmítala křest dítěte rodičů stejného pohlaví.⁶⁾

O roli kmotra v životě dítěte, se zmiňuje Gabriela Plačková v článku pro Katolický týdeník s názvem Okamžikem křtu kmotrovství nekončí. Podle ní bývala role kmotra pro člověka vyznamenáním. Kmotr musel být skutečný věřící a spřízněný s rodinou dítěte. Jeho úkolem bylo nejen pomáhat s výchovou dítěte k víře, ale také ho hmotně zajistit v případě, že kmotřenec osiří. Autorka se zmiňuje i o současném pojetí role kmotra. V dnešní době úlohu kmotra může zastat i ten člověk, který do kostela prakticky nechodí a se svým kmotřencem nemá téměř žádný vztah. Jedinou stanovenou podmínkou je, že kmotr musí být biřmovaný katolík starší šestnácti let.⁷⁾

Diana Hricová se ve svém článku Kým má být krstný rodič pre naše dieťa zamýšlí nad tím, že se víc a víc setkává s případy, kdy si rodiče vybírají kmotra na základě příbuzenství a náklonnosti. Vybrat si kmotra a nehledět na to, jaký má vztah k Bohu a k církvi znamená riskovat, že vybereme člověka, který úlohu kmotra nedokáže naplnit. S úlohou kmotra se pojí mnoho mýtů, například že kmotr musí být sourozenec rodičů nebo se musí o dítě materiálně postarat spolu s rodiči. Přijmout úlohu kmotra bychom měli až po zvážení našeho vztahu k Bohu a k Církvi. Je to projev čestnosti a upřímnosti k sobě samému i k rodičům dítěte, když usoudíme, že bychom úlohu kmotra nezvládli. ⁸⁾

Článek 3 Things that Define a Compadre pojednává o tom, jak je to s kmotrovstvím v hispánské kultuře. Španělská slova compadre a comadre vyjadřují úlohu kmotra a kmotry. Nestačí jen účastnit se křtu, kmotři mají asistovat při výchově dítěte a převzít za ně odpovědnost v případě, že by se rodičům něco stalo. Proto je výběr kmotra pro rodiče velmi důležitý. Někteří lidé říkají, že vztah mezi kmotrem a rodiči je ještě silnější než mezi kmotrem a kmotřencem. Měli by být stále v kontaktu a navzájem se ctít. Pro Hispánce tedy není nabídka stát se něčím kmotrem jen kompliment, ale především závazek.⁹⁾

K získání potřebných dat pro náš výzkum byly využity kvalitativní metody. Ty umožňují hluboký vhled do zkoumaného problému a to na základě relativně malého počtu respondentů. Kvalitativní výzkum je zaměřený především na popis a různé zvláštnosti jednotlivých případů. Během výzkumu se netestují hypotézy, ale spíš se vytváří. Nevýhodou je, že získává informace pouze o malém počtu respondentů. Má nízkou reliabilitu. Výhodou je ale jeho vysoká validita.

Za nejvhodnější byla zvolena technika nestandardizovaného až semistandardizovaného rozhovoru. Nestandardizovaný rozhovor spočívá v tom, že tazatel nemá pevně stanovené otázky ani jejich pořadí. Klade otázky až podle předchozí odpovědi dotazovaného. Dotazovaný má tedy větší prostor se vyjádřit. Výhodou je, že se můžeme dozvědět daleko více k našemu tématu.

Naproti tomu semistandardizovaný rozhovor je více řízen tazatelem. Je připraven seznam základních otázek. Tyto otázky jsou jasně formulovány. Během rozhovoru tazatel pokládá doplňující otázky, nechá respondenta rozvíjet odpovědi. Rozšiřuje tedy informace nad rámec původní odpovědi na základní otázku. Postup se tedy kryje s nestandardizovaným rozhovorem. ¹⁰⁾

Naším respondentem z České republiky je jáhen z římskokatolické farnosti při kostele svatého Antonína v Praze - Holešovicích. Po předchozí elektronické domluvě rozhovor probíhal osobně. Kromě něho na naše otázky odpověděla i Marie Magdaléna (22 let) z Prahy. Do kostela pravidelně nechodí, jen při zvláštních příležitostech, jakou jsou třeba Vánoce či Velikonoce. Další respondentkou je Klára (26 let), která bydlí v Praze, má tři sourozence a v březnu tohoto roku se vdávala v kostele. Její rodina a rodina z matčiny strany jsou pokřtěny. Na víru je přivedla maminka Kláry. Její rodiče byli pokřtěni až v dospělosti. Její manžel a celá jeho rodina jsou nevěřící. Klára by ráda nechala pokřtít své děti. S manželem o tom sice ještě nejsou rozhodnuti, ale možná je nechají, ať se samy rozhodnou v dospělosti. Na otázky o své rodině a pokřtění nám Klára odpovídala osobně i přes sociální sítě.

Ve Španělsku se nám povedlo zkontaktovat mladou rodinu. Pedrovi Juanovi a Evě Maríe je 35 let, mají syna Alejandra, kterému je 7 let. Je adoptovaný. Společně žijí na ostrově Mallorca. Komunikace probíhala pouze elektronicky. Všichni jsou pokřtění a byli vychováni jako katolíci. Matka pravidelně chodí do kostela a víru bere velmi vážně. Snaží se v tomto duchu vychovávat i svého syna. Ale vzhledem k jeho poruše chování se on, alespoň prozatím, nemůže účastnit bohoslužeb.

V kontaktu jsme také s Klárou (21 let), jejíž rodina je katolická a pochází ze Slovenska. Jako malá holka se s rodiči odstěhovala do bytu v Praze, kde nadále bydlí a také studuje. Klára ztratila oba rodiče a dva sourozence. S širší rodinou chodí pravidelně každou neděli do kostela. Kostel navštěvují také v přikázané svátky a jiné dny. Chodí ke zpovědi, před Štědrovečerní večeří si čtou z Bible, drží půst na Popeleční středu a Velký pátek. Komunikace probíhala elektronicky i osobně.

Římskokatolická církev má v České republice mezi ostatními církvemi dominantní postavení. Podle sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 se k ní hlásilo 1 082 463 obyvatel, což činí zhruba 10 % populace České republiky. Oproti sčítání lidu, které proběhlo v roce 2001 jejich počet klesl o více než 1,5 milionu. ¹¹⁾

Podle výsledků dat z posledního zjišťování počtu účastníků mší svatých v ČR v roce 2014 je ale průměrný počet pravidelných návštěvníků nedělních bohoslužeb pouze 419 188 osob. Na území České církevní provincie 136 955 osob, v rámci Moravské provincie 282 234. Rozdíl mezi těmi, kteří se ke katolické církvi hlásí a těmi, kteří skutečně navštěvují nedělní bohoslužby je poměrně velký. Průměrný věk takového návštěvníka je 47,32 roku. ¹²⁾

Dle slovenských statistik z roku 2011 se při sčítání lidu k římskokatolické církvi přihlásilo 3 347 277 lidí, tedy 62 % obyvatel Slovenska. I na Slovensku došlo oproti roku 2001 k poklesu o téměř 361 000 věřících. ¹³⁾

Na základě výzkumu Sociologického ústavu SAV „Demokratickosť a občania na Slovensku (DOS 2014)“ bylo zjištěno, že 39,7 % osob, které se hlásí k římskokatolické církvi, se účastní bohoslužeb jednou týdně a častěji. Jednou až třikrát měsíčně se bohoslužby účastní 16,2 % osob a alespoň jednou do roka navštíví bohoslužbu 24,7 %. Počet praktikujících katolíků je tedy opět nižší než počet těch, kteří se k církvi hlásí. ¹⁴⁾

Ve Španělsku se podle deníku El Público hlásí ke katolické církvi zhruba 73 % obyvatel. Ale je zajímavé, že praktikujících katolíků je pouze 13,7 % a jejich počet s přibývajícími léty ubývá. V dnešním Španělsku se katolictví vnímá spíše jako tradice než náboženství, ačkoliv křesťanské svátky slaví v kolosálním rozsahu. V kontrastu s tím je obyvatelstva, které pravidelně chodí na mše do kostelů, podstatně méně. ¹⁵⁾

Obecným kritériem pro praktikujícího katolíka je to, že pravidelně navštěvuje nedělní bohoslužby.

Historie křtu sahá už k Janu Křtiteli. Jan Křtitel byl synem židovského kněze Zachariáše, který tudíž pocházel z rodu Lévi. Proto se někteří badatelé a výzkumníci domnívají, že křest vychází z židovského rituálu mikve, což představuje očistnou rituální lázeň. Podle Nového zákona pokřtil Jan Křtitel Ježíše Krista v řece Jordánu. Vyprávění o Ježíšově křtu se stalo jakýmsi předobrazem křesťanského křtu.¹⁶⁾

V prvních staletích se křtilo ponořením do studené vody, ať už to byla řeka, domácí lázeň nebo jiný vodní zdroj. Během ponořování do vody se pronášela křestní formule „ve jméno Pána Ježíše“. Později se však, díky učení o Svaté Trojici, prosadilo křtění „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. Změna formule s sebou nesla i změnu ponořování, které bylo provedeno třikrát namísto jediného. Velikonoce byly typickým obdobím pro křtiny. Byla to doba, kdy si křesťané připomínají utrpení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Ve 4. století prošlo křesťanství, spolu s jeho rituály, tedy i křtinami, značnými proměnami. Křesťanství se stalo státním náboženstvím a tak vše nabylo většího charakteru. Napříč římskou říší probíhaly snahy o sjednocení křesťanství. Proto došlo i k určité standardizaci průběhu křtu. Prosadil se katechumenát – doba, po kterou je uchazeč připravován na křest. V průběhu katechumenátu katechumen podstupoval tzv. křestní exorcismy, aby byl zbaven zlých duchů a byl připraven na naplnění Duchem svatým. Exorcismy byly však terčem kritiky a po Druhém vatikánském koncilu roku 1962-1965 v katolictví zrušeny.

Křest malých dětí byl praxí církve vždy. Podle tradice, která vychází z Bible, se doporučuje křest dětí, aby měly už od dětství možnost vstoupit do božího království a nepodléhaly prvotnímu hříchu. Souviselo to i s velkou úmrtností malých dětí. Křtění malých dětí vycházelo z učení sv. Augustina. Aby se nemusely ponořovat do baptisterií – stavba s centrálním půdorysem, v jejichž středu se nachází vodní nádrž, začaly se objevovat křtitelnice – nádoby umístěné v kostele, u kterých se dětem pokropila hlavička. Dnes už se v katolické tradici křtí pouze pokropením hlavy.¹⁷⁾

Církev křtí podle slov svého zakladatele. Evangelium svatého Matouše končí takto: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“¹⁸⁾

Kořeny kmotrovství sahají do předkřesťanského židovství. Při přijímacích obřadech konvertitů byli vyžadováni 3 svědci, kteří měli vykonávat určitou službu. S podobnými ručiteli se setkáváme také při křtu v raném křesťanství. I tam vystupují jako svědkové a pomocníci při křtu. Poté bylo kmotrovství zavedeno také při křtu dětí. V následujících staletích převzali kmotři všechny úlohy při křtu, rodiče se ani neúčastnili. Již v první polovině 20. století se v našich zemích kmotrovství při křtu stalo něčím většinou ryze formálním. Reforma, vycházející z Druhého vatikánského koncilu, kladla při křtu dětí znovu hlavní důraz na roli rodičů. ¹⁹⁾

Během Tridentského koncilu roku 1563 byla uložena povinnost vést matriky. Tam se také stanovila pevně kodifikovaná forma a obsah listin. Jedna kniha rozdělena na tři části – narození, oddavek, úmrtí. V českých zemích se u narozených se uváděl rok, měsíc a den křtu dítěte, jméno a příjmení křtícího, jméno dítěte, jméno a přízvisko či příjmení otce a jméno matky. Dále následovala jména a příjmení kmotrů a kmoter. Hlavní kmotr/ kmotra, která novorozeně držela na rukou, byla označována jako conpater (resp. conmater) levans, ostatní kmotři jako testes, tj. svědkové. ^{20) 21)}

Ve Španělsku dříve bylo pravidlem, že dítě mělo kmotra i kmotru. Většinou to byli prarodiče dítěte. První a druhé dítě mělo za kmotry prarodiče, ale to třetí už za kmotry mělo strýce a tetu. Ale záleželo na zvycích dané rodiny a také na místních zvyklostech. Výjimečně ale mohl mít jenom kmotru. Kmotři měli být jejich ochránci a také měli být průvodci jejich víry. Dříve dávali přednost rodinným příslušníkům, ale později už ne. Kmotr měl hrát v životě dítěte zvláštní roli, takže rodičům už nezáleželo jen na pokrevní příbuznosti. ^{22) 23)}

Na Slovensku v minulosti zástupci dítěte nejdříve odříkali rituální slib a podpisem potvrdili, že na sebe berou funkci patrona a svědka křtu. Podle církve mohl mít křtěnec jednoho nebo dva kmotry a jejich výběr se lišil podle lokálních tradic. V jedné rodině mohly mít děti stejné kmotry. Kmotři mohli být svobodní, ženatí muži i vdané ženy, manželské páry, ale i děti od 12 let. Dětští kmotři působili jako doplňkový pár dospělých kmotrů. Výběr kmotra byl důležitý z hlediska ekonomické výhody a společenské prestiže. V období před 20. století se povětšinou přestali vybírat z příbuzenstva. ²⁴⁾

Význam křtu

Křest byl odjakživa základním specifickým znakem křesťanské církve. Můžeme se s ním setkat ve Skutcích apoštolů. Nařídil ho Ježíš Kristus a to až po svém vzkříšení. Touto svátostí nabídl všem věčný život. Křest patří mezi tzv. iniciační svátosti, které uvádějí do křesťanského života a začleňují do církve. Křest je branou k Božímu království a zároveň se stáváme božími dětmi. Po křtu je člověk schopen slavit křesťanskou liturgii. Do doby před pokřtěním je pro něj liturgie osobní formou modlitby mezi věřícími. Obsah křtu navazuje na oběť a poté vzkříšení, které Kristus vykonal. Křtem se odpouští dědičný hřích, se kterým se už každý rodí (je spojen již s Adamem a Evou) a dále osobní hříchy (což se vyskytuje u křtu dospělých).^{25) 26)}

Jáhen se zmínil, že když jako malý chodil na náboženskou nauku, kněz řekl: „Když jsme se narodili, stali jsme se dětmi našich rodičů, při křtu jsme se ale stali dětmi božími.“ On se s tímto tvrzením ztotožňuje. Je podle něj důležité pamatovat si datum křtu, ale sám se nám přiznal, že si musel zažádat o duplikát potvrzení o křtu, protože ho nenašel.

Pro Marii Magdalénu křest znamená, že sice ví, že je součástí církve, ale nepřikládá tomu takový význam. Jednu z mála výhod, kterou v tom vidí, je ta, že se může vdát v kostele. Sama své děti plánuje pokřtít, protože ví, že křtem jim neurčuje nějakou cestu. Stejně se vydají po té své.

Pro Kláru z Prahy křest jako takový nemá příliš velký význam. Ale je ráda, že se díky němu sblížila se svou kmotrou Simonou, která je jí velkou oporou.

Klára ze Slovenska si význam křtu a víry jako takové začala více uvědomovat až po smrti jejích rodičů a sourozenců. Kmotra jí v té době byla a stále je velkou oporou. Ve víře našla částečnou útěchu.

Pro Evu Maríu má křest daleko větší význam než pro jejího manžela Pedra Juana, který je ve víře podstatně chladnější. Pro ni to znamená, že kdyby se jejímu synovi něco stalo, může vstoupit do Božího království. Její manžel to chápe spíš jako společenskou událost, při které se sejde celá rodina.

Průběh křtu

Podle jáhna z farnosti na Strossmayerově náměstí se v dnešní době čím dál tím víc mladých lidí okolo 20 let rozhodne pro křest. V období prekatechumenátu na ně začne působit boží milost. Začínají si číst z Bible a zjišťují, že by to mohlo být to pravé. Potom vstoupí do katechumenátu, do kterého přijímá jednou do roka biskup, v Praze arcibiskup. Začíná pro ně doba přípravy na křest, která trvá 1 nebo 2 roky. Za tuto dobu by se měli začlenit do farnosti. Každý týden se scházejí s farářem nebo jáhnem a probírají Bibli. Konkrétně ve farnosti, kde jáhen působí, probírají evangelium svatého Marka, protože je nejkratší a nejpřístupnější. Na začátku postní doby jsou představeni jako čekatelé křtu a během skrutinií se nad nimi modlí lidé z farnosti.

Děti se křtí většinou v rodinách, které žijí svátostným životem. Už se nekřtí hromadně v porodnicích jako dříve. Podle jáhna je lepší, když se křtí uvědoměle nebo alespoň v rodině, kde je naděje, že ho vychovají ve víře. Obřad je v římskokatolické církvi všude stejný. Je hezké, když se křtí ve mši, když je farnost shromážděná. Většinou se ale křtí mimo mši. Začátek obřadu je přivítání v chrámové předsíni. Rodičům jsou položeny závažné otázky – co požadují (křest) a jak se bude dítě jmenovat. Poté se jde dopředu ke křtitelnici. U křtitelnice proběhne krátká bohoslužba slova – čte se z písma. Poté se přikročí k vlastnímu obřadu, kdy se dítě polije požehnanou vodou. V době velikonoční se křtí vodou požehnanou během velikonoční vigilie. Děťátku se polije hlavička. Potom se osuší a následuje obřad pomazání posvátným olejem. Rodiče nebo kmotr zapálí od Paškálu křestní svíci, která symbolizuje světlo Kristovo. Dříve v obřadu držel dítě kmotr nebo kmotra, teď ho drží rodiče. Přes děťátko se položí bílý šál nebo šátek jako symbol nevinnosti. V případě dospělého se mu šátek položí na ramena. Dítě jako pohan přichází dopředu ke křtitelnici a poté smí poprvé vstoupit do kněžiště.

Církví není stanoveno, co má mít děťátko na sobě. Je to jen místní úzus, společenský zvyk, který není církví předepsán. Naráží to poté na sociální problémy, někdo na obleček nemá. Ale církev by měla být otevřená doširoka všem. V Čechách se na to neklade takový důraz. Od 1991 si církve vzájemně uznávají platnost křtu.

Křest na Slovensku probíhá obdobně jako v České republice. Křtu se účastní nejbližší rodina, která je oblečená ve společenském oblečení. Samotný křtěnec je oděn v bílém oblečku či bílé zavinovačce. Rodiče ke křtu donesou křestní svíci a křestní košilku, na které je napsané nebo vyšité jméno dítěte, datum narození a datum křtu. Svíce se zapaluje v průběhu křtu od Velikonoční svíce. Respondentka Klára ze Slovenska má svoji křestní košilku stále schovanou.

Průběh křtu ve Španělsku nám popsala naše respondentka Eva María. Ona sama i její manžel při křtu přijali druhé jméno. Jejich syn ale nikoliv. Malý Alejandro byl pokřtěn až ve věku 4 let, ale to jen kvůli tomu, že je adoptovaný. Jinak je podle ní zvykem křtít novorozence nedlouho po narození. Při křtu se schází celá rodina a v jeho průběhu dítě drží rodiče. Dítě, které má být pokřtěno, má na sobě sváteční obleček, který nemusí být bílý, tak jako u nás. Inklinují spíše k tmavším barvám. Když Eva popisovala křest svého syna, zmínila, že do tmavého oblečení byl oblečený nejen on, ale i všichni přítomní. Pořizuje se mnoho fotografií, ze kterých potom sestaví sváteční album, které si pokřtěný nechává až do dospělosti. Kvůli tmavému oblečení fotografie vypadají téměř jako z pohřbu. Křest pro rodinu znamená důležitý mezník v životě dítěte. Rodiče podle Evy ani nepřemýšlí nad tím, zda mají dítě nechat pokřtít. Křest je pro ně téměř samozřejmostí.

²⁷⁾

Role kmotra

Kmotrovství bylo už dříve spíše více užitečnější a praktičtější na vesnicích, kde bylo předpokládáno, že kmotr a kmotřenec spolu prožijí na jednom místě alespoň první dekádu života dítěte. Ve velkých městech tomu tak většinou nebylo. Dnes bohužel, z důvodu velké mobility obyvatel, není zaručena fyzická blízkost ani v těch nejmenších vesnicích. Co se týče předpokladů, co by měl kmotr vše konat a vykonat, podle kodexu, je splněna z velké části jen jedna a to, že je kmotr pokřtěn v katolické církvi. Není však pevně stanoveným pravidlem, že dítě musí mít kmotra. Je lepší nezvolit žádného, než někoho, kdo nemá vztahově blízko k rodičům a dítěti. Pokud je vybrán, je vhodné, aby se alespoň jednou zúčastnil společně s rodiči rozhovoru s duchovním, kde mu budou sděleny jeho úkoly během křtu a po něm.²⁸⁾

Svůj vztah s kmotrou nám popsala Marie Magdalena, 22 let, která pochází z Prahy. Byla pokřtěna jako novorozeně. Její celá rodina je pokřtěna, tudíž nikdo neváhal o jejím pokřtěním. Kmotrou Marie je její teta, po které také získala druhé jméno Magdalena. Sama se nám představila oběma jmény, což považuje spíš za zajímavou zvláštnost, než že by chtěla zdůrazňovat to, že je pokřtěná. S tetou je v neustálém kontaktu a často se navštěvují. Kmotra Magdalena chodí pravidelně každou neděli do kostela, její kmotřenka ale nikoliv.

Kmotrou Kláry z Prahy se stala kamarádka její maminky Simona. Do jejích 15 let se s kmotrou často navštěvovaly. Celá rodina k ní o prázdninách jezdila na chatu. Jáhen z farnosti svatého Antonína, která sídlí na Strossmayerově náměstí, říká, že křest je takové naroubování na Krista. Kmotřenec se na svého kmotra může obrátit v případě, že problém nechce probírat s rodiči. Jáhnův kmotr už nežije. Byl to jeho strýc, který nechodil pravidelně do kostela. Měl ho rád a moc si ho vážil. On sám je kmotrem 5 lidí. O těchto Velikonocích šel za kmotra zhruba dvacetileté slečně. Jako dárek jí dal knížku Pár kroků do křesťanství, ne žádné konvenční věci - například řetízek. Podle jeho názoru by kmotr měl mít věkově blízko ke svému kmotřenci, aby mu mohl být nablízku po co nejdelší část jeho života. On sám roli kmotra bere velmi vážně. Je to pro něj závazek se o daného člověka zajímat a kdyby měl nějaké pochybnosti, tak si s ním popovídat. Ten člověk musí vědět, že se na kmotra může kdykoli obrátit, ale žádné vnucování. Jeho vnitřní a soukromou záležitostí je i podpora kmotřence v podobě modlitby. Podle něj lidé v dnešní době bohužel na své kmotry zapomínají. Je to nedoceněná úloha. Přitom dnes by mohla role kmotra vyniknout, když rodiče na své děti nemají tolik času. Oslovení kmotra má v České republice více variant. Kmotřenci je nazývají strýcem, tetou, jejich vlastním jménem a velice zřídka kdy je oslovují „kmotře“.

Respondentka Klára ze Slovenska má za kmotru mladší tetu z matčiny strany. Druhé křestní jméno jí nedala. S kmotrou má velice blízký vztah. Po smrti jejích rodičů převzala kmotra většinu rodičovských povinností a přestěhovala se za Klárou do Prahy, aby jí byla nablízku. Ona sama děti nemá, ale o Kláru se stará jako o vlastní dceru a podporuje ji. Oslovení kmotra jsou na Slovensku různá. Sama Klára mluví o své kmotře/tetě, jako o „tetě“. Velice časté je však oslovení „krstný“ či „krstná“.

Sedmiletý Alejandro ze Španělska má za kmotra svého strýce z matčiny strany. Alejandro je zatím dost malý na to, aby nějak hlouběji vnímal jeho vztah s kmotrem. Když o něm mluví, neoslovuje ho jako strýce, říká mu kmotře. Jeho kmotr ho pravidelně navštěvuje. Je však otázkou, do jaké míry je to dané tím, že je to jeho strýc. Ale o chlapce se zajímá a podle Alejandrovy matky Evy by za něj skutečně převzal odpovědnost, kdyby se rodičům něco stalo.

Cílem naší práce bylo popsat rozdíly v průběhu křtu, úloze kmotra a v tom, co pro jednotlivé lidi křest znamená nejen v České republice, ale i na Slovensku a ve Španělsku.

Na základě odpovědí od našich respondentů jsme došly k tomu, že chápání významu křtu je ryze individuální záležitostí, která se může v průběhu života změnit v souvislosti s tím, co si pro nás život nachystal. Nemá na to velký vliv geografický aspekt.

Průběh křtu je ve všech zemích téměř stejný. Liší se jen v takových maličkostech jako je obleček křtěného dítěte. V České republice tradice spíše upadá, je to spojeno s tím, že je zde velký poměr ateistů. Děti nemají žádný předepsaný obleček. Oproti tomu na Slovensku, kde je poměr katolíků podstatně větší, je tradicí dítě oblékat do bílého roucha nebo zavinovačky s vyšitým jménem dítěte a daty narození a křtu. Španělé nemají přesně určeno, co si má dítě obléci, ale podle našich respondentů inklinují spíše k tmavším barvám, což však může být pouze místní zvyklost na Mallorce. Geografický aspekt má tedy na průběh křtu poměrně velký vliv.

Kmotrové jsou většinou příbuzní, tím pádem je role kmotra více přirozená. Podle odpovědí od našich respondentů se zdá, že na Slovensku a ve Španělsku berou kmotrovství více vážně, než v České republice. Hloubka vztahu mezi kmotrem a kmotřencem není ovšem určena pouze tím, z jaké země pochází, je to v lidském charakteru. Záleží na tom, jak moc jsou ochotni do tohoto vztahu investovat.

• Bible online, Nový zákon, Matouš 28: 18-20 [online]. onlineb21.bible21, [cit. 2017-06-23]. Dostupné z: http://onlineb21.bible21.cz/bible.php?kniha=matous#28
• CUNNINGHAM, Lawrence. Úvod do katolictví. Praha: Volvox Globator, 2013. Diagramma. ISBN 978-80-7207-885-1.
• DVOŘÁKOVÁ, Monika. Vztah církve a státu ve Španělsku [online]. E-polis.cz, 29. únor 2012. [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/clanek/vztah-cirkve-a-statu-ve-spanelsku.html
• GAZDA, Imrich Sčítanie obyvateľstva 2011: Katolíkov a evanjelikov ubudlo [online] Konzervativný denník Postoj: Svet kresťanstva, 01. 03. 2012 [cit. 2017-06-22] Dostupné z: https://svetkrestanstva.postoj.sk/2530/scitanie-obyvatelstva-2011-katolikov-a-evanjelikov-ubudlo
• HEDE, Marcela. 3 Things that Define a Compadre. In: Hispanic culture online [online]. [cit. 2017-04-05]. Dostupné z: http://hispanic-culture-online.com/3-things-define-compadre.html
• HOGAN, Susan Baptism's Meaning, Method Differ between Faiths [online]. Austin American Statesman, Tex.: , Dec 01, 1990. [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/256105119?accountid=26997
• HRICOVÁ, Diana Kým má byť krstný rodič pre naše dieťa [online], zastolom.sk, 8. 9. 2015 [cit. 2017-06-23] Dostupné z: http://zastolom.sk/kym-ma-byt-krstny-rodic-pre-nase-dieta/
• JEMELKA, František Biskupové se v Praze sešli na 100. zasedání ČBK [online], 23. 1. 2015 [cit. 2017-08-22] Dostupné z: https://www.cirkev.cz/archiv/150123-biskupove-se-v-praze-sesli-na-100-zasedani-cbk
• KODET, Vojtěch Kmotrovství [online]. Stránky P. Vojtěcha Kodeta O.Carm., 23.2.2012. [cit. 2017-06-22]. Dostupné z: http://www.vojtechkodet.cz/temata/duchovni-zivot/kmotrovstvi.html
• MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní metody v sociologii venkova a zemědělství. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta ve vydavatelství Credit, 2005. ISBN 80-213-0507-x
• Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu – 2011 [online]. Český statistický úřad, 27.02.2014 [cit. 22. 6. 2017]. Dostupný z: https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl
• NAUMETZ, Tim Same-sex couples will see Catholic baptism restricted [online], Saskatoon StarPhoenix, 15. 7. 2005 [cit. 2017-06-23] Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz/docview/348846631/E12F4E7412A2473EPQ/5?accountid=26997
• NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů., s. 116, Dot. 1. vyd. Praha: Sefer, 1998. Judaika. ISBN 80-900895-3-4.
• PLAČKOVÁ, Okamžikem křtu kmotrovství nekončí, 2006/22 Financování církve, Katolický týdeník, [online]. [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://www.katyd.cz/doma/okamzikem-krtu-kmotrovstvi-nekonci.html.
• TÍŽIK, Miroslav; ZEMAN, Milan Podklady k tlačovej besede Sociologického ústavu SAV k vybraných výsledkoch výskumu „Demokratickosť a občania na Slovensku (DOS 2014)“ [online] [cit. 2017-08-22] Dostupné z: http://www.lifenews.sk/sites/default/files/Religiozita%20-%20prieskum_2014.pdf
• URBAN, Jan Evangelista. K Bohu, průvodce duchovního života katolické inteligence. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 1946.
• WINTER, David. ABC křesťanství. Praha: Česká biblická společnost, 2010. ISBN 9788087287057.



Počet shlédnutí: 155