obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


2017:pravoslavi2

Velký půst na Ukrajině a v ČR v pravoslavné církvi

Jan Volejník, Viktorija Čečet, Tomáš Kuneš, Irina Panko. Velký půst na Ukrajině a v ČR v pravoslavné církvi. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2017. http://www.hks.re/wiki/2017:pravoslavi2

ikonostas

Úvod a cíl práce

Jak to bývá v mnoha různých náboženstvích, tak i v pravoslavné církvi je půst mimo jiné nedílnou součástí ortodoxní praxe. Pokud mluvíme o postu, není myšleno jen odříkání jídla, to je jenom prostředek ne však cíl půstu. Hlavním cílem během postní doby je zprostit se svých hříchů a co nejvíce se přiblížit Bohu. Vzhledem k tomu, že se jedná o důležitou praxi v ortodoxní církvi, se budeme zabývat právě tímto tématem. Zvolili jsme si Velký půst, který předchází Pasche, jež je nejdůležitějším svátkem této církve.

Cílem naší práce je podrobněji zjistit, jak probíhá Velký půst na Ukrajině a v ČR. Jak přísně je dodržován a jaký přístup k němu mají věřící v různých částech Evropy. Zároveň bychom chtěli porovnat, jak půst dodržují Ukrajinci na Ukrajině a v naší zemi. Zda to, že bydlí již delší dobu zde, je ovlivnilo v držení půstu a slavení Paschy. Dále se také chceme dozvědět co nejvíce o svátku Pascha, jak se slaví u nás a na Ukrajině a jaké rozdíly v těchto zemích můžeme během tohoto svátku najít.

Výzkumná otázka

Jak probíhá Velký půst na Ukrajině a v ČR v pravoslavné církvi?

Podotázky:

  • Co je to půst?
  • Co je cílem půstu?
  • Čim se liší dodržování Velkého půstu na Ukrajině a v ČR?
  • Čim se liší a jak probíhají Velikonoce na Ukrajině a v ČR ?

Literární rešerše

V článku z časopisu The Ledger se můžeme dozvědět, něco o tom, jak funguje půst přímo na Ukrajině. Autor píše, že typickým postním jídlem je na Ukrajině kapusta plněná rýží nebo ječmenem, občas s houbovou omáčkou. Na Ukrajině také jí i bezmasí boršč. Od té doby, co jsou povoleny k jídlu i ryby, Ukrajinci jedí hodně nakládaných sleďů. Ryby však nejsou povoleny vždy. Dále se hojně jedí bramborové knedlíky nazývané varenky, které se vaří a podávají s máslem a cibulí. Někdy mají varenky uvnitř zelí, nebo sýr, či sladkou kapustu, nebo švestky, pokud se jedná o dezert.1)

Významem půstu v pravoslavné církvi se zabývá kniha s názvem Pravoslavný katechismus, dle biskupa Gorazda, která přímo odpovídá na otázky, týkající se významu půstu a jeho průběhu. Rozebírá, co to půst je, proč se lidé vlastně postí, jaký je účel a spoustu dalších. V knize se můžeme dočíst, že půst je zdržování se od masitých a mléčných, i vaječných jídel. Přísnější půst spočívá v tom, že si některý den z lásky k bohu odepřeme jakékoliv jídlo úplně, nebo alespoň z části. Důvod půstu je, že Pán Ježíš se sám postil a potřebu postu zdůraznil za účelem trestu za své hříchy a pokání. Měli bychom přemáhat své tělesné choutky a učit se být střídmými a ukázněnými. Třetí účel je duchovní soustředěnost k modlitbě a příprava k přijetí svatých tajin a k oslavě velkých svátků. Co do trvání jsou posty jak jednodenní, tak i vícedenní. Co se týče moderní doby přiznává, že se lidé již od půstu odvracejí. Vysvětluje, že půst je projev křesťanské sebekázně a posílení vůle. Dodržování půstů je žádoucí a nutné, jejich prostřednictvím se v nás oživuje víra a sebe přesvědčení. Posty jsou i velmi prospěšné pro naše tělo. V pravoslavném půstu se postní strava skládá pouze z chleba, moučných jídel, zeleniny a ovoce. Neočišťujeme tedy jen svoji duši, ale i tělo. Zajisté ze zdravotních důvodu umožňuje pravoslavná církev mírnější dodržování půstu nebo úplné zproštění od něj. Během půstu by se mělo upustit i od špatných návyku a zlozvyků. Nedoporučují se ani oslavy, či svatby. Pravoslavná církev však nikterak neříká, že je nějaké jídlo nečisté či špatné. Jde jen o způsob, jak následovat Ježíše Krista. Velikonoční týden se také nazývá světlým týdnem. Vyznačuje se tím, že celý týden jsou dveře ikonostasu otevřeny ve znamení toho, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista jsou nám dveře otevřené. Velikonoční doba trvá celý měsíc.2)

Dále se budeme odkazovat na ukrajinský internetový odkaz, který pojednává o podobných otázkách. Půst je příprava na největší svátek ortodoxní církve. Pomáhá určit člověku jeho cíle a věci, které jsou pro něj cenné. Během půstu by se mělo prohloubit spojení s Bohem, ale taky i s ostatními lidmi. V dnešní době půst dodržují správně především mniši v klášterech. Jejich jídelníček tvoří nevařené jídlo, chleba a voda především. Půstu jsou zproštěni především malé děti, těhotné, nebo kojící ženy, lidé se zdravotními problémy, těžce fyzicky pracující, ale i vojáci. Co se týče alkoholu, je povoleno pít víno a pivo a to v sobotu a v neděli. O tvrdém alkoholu se písmo nezmiňuje, je tedy na každém, jak se k jeho užívání postaví. Církev však trvá na tom, že jeho konzumace má být mírná. Co se týče oslav, tak nejsou doporučené. Jsou ale případy, kdy se jim vyhnout nejde. V těchto případech by se věřící člověk měl chovat skromně, nepřejídat se a neopíjet se. Během půstu je také potřeba dávat větší důraz na modlitby.3)

Tento článek vypovídá o tom, proč je důležité půst dodržovat, o jeho průběhu a náhledy na to, že se nepostíme kvůli jedné věci, nýbrž jde o komplex jak dle Bible tak i našeho nitra. Když se mluví o Velkém postu, je tím vždy myšlen půst před Paschou. Pascha v překladu znamená „přejití“ nebo „přechod“. Na to proč se postí existuje více pohledů a teorií. Jako první je to přirovnání 40 dní půstu jako 40 let na poušti. Tím je míněn přechod vyvoleného národa z egyptské nadvlády po příchod do Zaslíbené země, kde dobyli svobodu. Během postu by si lidé neměli připadat omezeně a podrážděně kvůli tomu, že si něco odepírají, smysl postu je ve svobodě a k oproštění od všeho, co nám bránilo jít za Kristem a následovat ho. Během postu se také čte ve větší míře Starý zákon, ve kterém je daný přechod uveden. Starý zákon má 40 kapitol, toto číslo ne náhodu odpovídá tomu, že půst trvá 40 dní. Další z pohledu je ten, že se Ježíš Kristus „postí“ od pokušení během 40 dní strávených na poušti. Ďábel sváděl Ježíše, když byl na poušti, aby se dopustil hříchu. Prvním pokušením byl chléb, druhým zázrak a třetím vláda. Ježíš toto pokušení zvládl. Lidé jsou však k pokušení náchylnější a nejsou bezchybní. Půst by do jisté míry měl být i jakým si oproštěním od pokušení a od hříchu, který nás doprovází celý život a představuje náš největší boj. Je 6 týdnů postu a každý týden je speciální. Týden dle církevní tradice začíná nedělí a ne pondělím. Každá neděle tedy určuje, jak týden bude probíhat a čemu je zasvěcen. Půst je také časem modlitby, existují modlitby na každý den, což je přehledné a zároveň nám to pomáhá orientovat se, jaký den půstu je. K tomu bychom měli, jak již bylo zmíněno, studovat Bibli a připomínat si posvátné spisy. 4)

Mezi časopisy o pravoslavné církvi zařadíme Hlas pravoslaví (duben 2013, č. 4. a 9.) a Hlas pravoslaví (květen 2014 č. 5.), které pojednávají o Pasche. O svátku Pascha se dále můžeme dočíst i v knize Pravoslavný katechismus. V knize Hlas pravoslaví č. 4. nás autor seznamuje se světlým vzkříšením Ježíše Krista,(tj. Pascha). Autor se pozastavuje nad otázkami, jako je: Komu vlastně tuto oběť Ježíš přinesl? Od čeho nás Ježíš Kristus zachránil? Dle autora existují nejrůznější křesťanské konfese, které tvrdí, že ji přinesl Bohu - Otci. Vychází z předpokladu, že prvorozeným hříchem - neuposlechnutím jediného Božího příkazu se Bůh, Otec na člověka rozhněval a Ježíš Kristus nás přišel smířit s Bohem. Také existuje teorie, že Ježíš Kristus přinesl oběť Bohu z důvodu zadostiučinění Bohu - Otci: Bůh se uspokojil teprve smrtí svého Syna a smířil se s člověkem. Autor v knize uvádí, že tyto teorie jsou absurdní. Náš Bůh, jediný skutečný pravý Bůh je láska, a to dokonalá láska. To znamená, že neměnná. Bůh miluje stejně Adama, jako každého z nás. Miluje všechny tak velkou láskou, jako nikdo na Zemi. Komu tedy Ježíš Kristus přinesl oběť? Přinesl jí nám lidem. Pro nás se obětoval a nás zachránil a zachraňuje. Druhá otázka, které se autor v kapitole věnuje je, od čeho nás Ježíš Kristus zachránil? Hříchem člověk rozerval spojení s Bohem a stal se smrtelným. Vnitřně se změnila jeho podstata a z nesmrtelného těla se stalo tělo smrtelné. Tím řečeno dnešními slovy, vzal s sebou také celou přírodu jemu podřízenou. 5)

Otázkou půstu v České republice se zabývá autorka v časopise Hlas pravoslaví 1, kde rozebírá otázku, zda je důležitá postní praxe. Autorka se zabývala postní praxí na východě a na západě. Podle jejího názoru bychom mohli pomoct jinoslavným přátelům vnímat půst jinak, než jako určité pokání za hřích, jako trest, kterým odčiní to, co špatného udělali. Ve svém osobním životě víry autorka vidí, že půst důležitý je. Není velký příznivec masa, takže v této sféře o půstu nestrádá, ale zmiňuje se, že horší je to se sýry. Autorka se ale snaží v půstu moc neřešit jídlo, ale spíše se opravdu obracet na Boha a věří, že její konání je mu milé, protože půst není o tom, aby se lidé týrali. Jde o přiblížení se Bohu a sama vnímá, že tomu tak skutečně je. Proto nevidí jako problém snahu poukázat jinoslavným přátelům na východní dimenzi půst. Je lákavé se postit, utvrzovat se, jak jsem dobrý/á, že to vydržím, vymýšlet si vlastní nápady, jak půst „vylepšit“ a pak se cítit lepší než ostatní. K tomu se dá velice rychle sklouznout. Cílem postění není ukojení vlastní pýchy. Pokud tomu ale tak je, má to za následek trávení duše a ne výše zmíněné přiblížení k Bohu. Je také doporučeno věřícím, aby se radili ohledně této věci se svým duchovním otcem, zmiňuje autorka. Nutností je, aby člověk znal své hranice, respektoval zdravotní omezení a neuškodil si, protože přísný půst není schopen absolvovat každý a ani do něho není ničím nucen. Důležitá je touha být blíže Bohu, ve spolupráci s dobrým duchovním vedením, které dokáže vidět a korigovat to, jestli se vnitřně netrávíme opojením z vlastní skvělosti vycházející z postních snah. Půst je také spojen s exorcistickou praxí. Jedná se o velkého spojence eucharistie a modliteb exorcistů, bojujících proti silám zla. Co tedy s postem? Každý podle své lásky k Bohu a zdravotního stavu. Ničení a týrání není milé Hospodinu, protože svévolně poškozujeme jeho obraz. Hlavně je potřeba mít na paměti to, že se zlým nejde vyjednávat. Na něho jde nastoupit pouze s modlitbou a půstem, jak říká Kristus.6)

Metodologie

Pro naši práci jsme se rozhodli použít kvalitativní metodu. Naše práce je proto zaměřena kvalitativně, protože z těchto informací můžeme více čerpat.

Kvantitativní výzkum se provádí pomocí standardizovaného vědeckého výzkumu. Kvantitativní výzkum se ve většině případů vyjadřuje pomocí číselných údajů, tabulek, či grafů. Můžeme jím sbírat větší množství dat, které ale nejdou tolik do hloubky oproti metodě kvalitativní.

Kvalitativní výzkum se oproti výzkumu kvantitativnímu zaměřuje spíše na menší počet respondentů. Neužívá statistických metod a technik. Tato metoda nám umožňuje provádět daný výzkum více do hloubky a tudíž získat větší míru obsáhlých informací. Nevýhoda je, že výsledek nemůžeme převést do žádného grafu ani nijak vyjádřit číselně. Výsledkem je tedy text.

U této metody jsme se rozhodli využít nejdříve nestandardizovaného rozhovoru (neřízený rozhovor), který nám umožní sběr obsáhlých dat a respondent tak není omezen pouze otázkami, ale hovoří samovolně o tématu, na které jsme se tázali.

Dále využijeme polostandardizovaného rozhovoru. Zde máme již předem připravené otázky, které se mohou v průběhu rozhovoru měnit a nemají striktně dané pořadí, v případě potřeby se tyto otázky dají dále doplnit nebo poupravit. Respondent tak neunikne od stanoveného tématu.

Jako respondenta z České republiky jsme si vybrali Martina Létala a jáhna Alexandra Lukaniče, kterého jsme navštívili v chrámu svatého Cyrila a Metoděje. Z počátku jsme ho nechali mluvit samovolně, čili využili jsme u něj techniky nestandardizovaného rozhovoru, abychom se dozvěděli co nejvíce možných informací. Dále jsme přešli na polostandardizovaný rozhovor, kde jsme kladli dodatečné otázky, které nás zajímaly k naší práci. Tyto otázky jsme měli připraveny předem, ale nebyly striktně dané pořadím a během rozhovoru se průběžně měnily.

Z Ukrajiny jsme si vybrali Xeniu Panko a redaktorku z časopisu Hlas pravoslaví a jako poslední Oksanu, která je sestřenicí Viktorije Čečet.

Praktická část

Co je to půst?

Půst je původně odvozené slovo z gótského slova „fastan“, což znamená „sečkat“, „zastavit se“. V řecké části Bible, půst označen slovem „nesteía“. V hebrejské části Bible je zas pojem půst psán jako slovo „tsóm“. Oba tyto termíny znamenají v překladu „nejíst“. V pravoslavné církvi jde o přijímání takzvané „suché stravy“. Během půstu by se nemělo jíst maso, žádné živočišné produkty, olej a požívat alkohol ve velké míře. Půst spojoval křesťany v jedno společenství, ale není to pouze křesťanský zvyk. Pojem půst může být dodržován i v ostatních náboženstvích, jako je islám a judaismus.7)

Půst je označení pro jednání člověka, který se zříká potravy, a to buď zcela, nebo její přísun redukuje na minimum. Pít vodu je však dovoleno. Tato forma je formou nejpřísnějšího půstu, který dodržují povětšinou mniši v klášterech. Běžní lidé dodržují mírnější formu, během které nejí maso, živočišné výrobky a olej. Činí takto z důvodů například fyzických, jako jsou očista a detoxikace těla. Půst může působit i jako medicína, když pročišťuje veškeré lidské tkáně a šťávy. Půstem také může být tělo zbaveno starých buněk, které budou posléze nahrazeny novými buňkami. 8)

Alexandr Lukanič: „Je zajímavé, že to vědecké výzkumy dále potvrzují, už sami vědí, že je to velice zdravé, nejíst maso. Zjistili, že když člověk jí maso, je více agresivní. Je zde i myšlenka, že nebudu jíst něco ze zabitých zvířat, v tom se předává agresivita. Já osobně mám hormonální problémy, když delší dobu nejím maso“.

Půst má však pro většinu věřících mnohem hlubší význam, a to význam duchovní. Nemusí se dodržovat jen ve stanovených církevních dnech. Může jej držet každý individuálně, například z důvodu pokání či rozhřešení.

Alexandr Lukanič: „Mniši na hoře Atos se celoživotně vzdávají konzumace masa. Existuje několik přísností půstu. Někdy si zakazují veškeré živočišné produkty, to znamená ani mléčné výrobky, ani vajíčka, ani maso, prostě veškeré věci živočišného původu. Občas je možná konzumace ryb. Dodržování půstu ti nikdo nepřikazuje. Záleží na tom, jak psychicky a fyzicky se na to cítíme. Záleží na tom, jak velkou oběť chceme přinést. Chápání půstu není farizejské, proto si intenzitu každý může nastavit jak potřebuje. Například, když je člověk nemocný, tak mu není zazlíváno, když půst nedodržoval. Během Velkého postu, který je přísnější jsou určité úlevy, když Velký půst zasahuje do jiných svátků. Nejpřísnější půsty jsou v klášteře, kdy mniši jí jednou, maximálně dvakrát denně. Na Atosu, během Velkého postu mniši tři dny nejedí ani nepijí. Když jsem byl na Atosu, tak jsem se toho obával, protože jsem zvyklý jíst pětkrát denně. Byl jsem tam zrovna v období půstu a jedl jen jednou denně a neměl jsem vůbec hlad. Tam se dostanete do takové duchovní atmosféry. Úplně se vám změní způsob života. Vůbec nemáte hlad. To je zvláštnost v těch klášterech. Sám jsem z toho byl překvapený“.

Půst byl zaveden z důvodu, aby nám ukázal nejhlubší lidský úděl a určení, a to ten, že je každý člověk díky svému životu na cestě za Bohem a pouze Bůh je všemocný a má tu moc zahnat náš vnitřní neklid, který vzniká při nadvládě pudů a vášní. Postem člověk sklání své tělo před Bohem, který jediný může ukojit náš vnitřní hlad. Křesťané jsou přesvědčeni, že psychické a fyzické zdraví tvoří jednotu, a že „ztuční-li se tělo, ztuční a otupí se i mysl“. Půst dle křesťanů očisťuje srdce, zahání duchy a špatné myšlenky a vede k „Božímu trůnu“. V pravoslavné církvi je více druhu postu vícedenní a jednodenní. 9)

Mezi jednodenní patří:

1. v den před svátkem Zjevení Páně (5. ledna)

2. v den stětí svatého Jana Křtitele (29. srpna)

3. v den povýšení svatého kříže (14. září)

4. ve středu a v pátek po celý rok

Mezi vícedenní posty patří:

1. Filipovský půst neboli předvánoční (od 15. listopadu do 7. ledna)

2. Velký půst (od čistého pondělí do pátku před Lazarovou sobotou)

3. Petropavlovský půst (po první neděli po Padesátnici do 28. června)

4. Uspenský půst (od 1. do 14. srpna)

Co je cílem půstu?

Hlavním cílem je přiblížit se Bohu a způsob tohoto přiblížení je ryze individuální záležitostí. Jsou dány jakési záchytné body, které nám pomáhají a směrují nás v jakých si oblastech, nad kterými bychom se měli zamyslet. Jedna z věcí, co během půstu děláme je to, že se vzdáváme některých potravin. Není to však cílem, ale prostředkem. Během tohoto odříkání ukázňujeme své tělesné choutky, které se můžou stát naším hříchem a tj. obžerstvím. Nemusíme se však oprostit jen od jídla, po tuto dobu se můžeme vzdát čehokoli, co nás nadmíru ovlivňuje. To jest televize, počítače, kouření, gamblerství. Měli bychom se usměrnit nejen před Bohem, ale i před sebou samým a díky tomu dojít pokání.

Respondent redaktorka: „Po tom půstu se mi začal měnit život. Začala jsem chodit do chrámu, pak jsem se přestěhovala do České republiky a pravoslaví jsem začala studovat. Teď dělám redaktorku Hlas pravoslaví a do nějaké míry za to může můj první půst, bylo mi něco málo přes 20 tehdy.“

Během postní doby bychom měli zintenzivnit návštěvy kostela a více se modlit, je to jedna z nejdůležitějších věcí. Díky odříkání, sebekázni a modlitbám se více přibližujeme k Bohu. Půst bez modlitby není půst. Je obvyklé, že modlitba je pro některé lidi nevhodná kvůli rytmu městského života, rodinným zájmům, atd., ale každý pravoslavný křesťan se snaží během půstu modlit k Bohu každé ráno a večer nejméně 10 minut. Můžou si přečíst běžné ranní a večerní modlitby, nebo něco jiného, například žalmy. Během postní doby církev doporučuje číst si knihy Starého zákona. Je také zbožný zvyk číst nezávisle na pořadí čtyři evangelia.

Respondent redaktorka: „Během Velkého půstu se mění celý bohoslužebný řád. Bohoslužeb je více a jsou i takové, které jindy neuslyšíte v jiné době.

V průběhu trvání Velkého půstu bychom měli více pomáhat bližnímu svému. To jest, více než obvykle.

Respondent redaktorka: „V Byzanci bylo nepsané pravidlo. Co ušetříš během půstu na jídle, to dáš potřebným jako almužnu“

Čím se liší dodržování Velkého půstu na Ukrajině a v ČR?

Statistiky

Dodržování půstu v České republice a na Ukrajině se liší v první řadě v poměru praktikujících pravoslavných věřících. V ukrajinské ústavě je psáno, že každý má právo na vyznání jakékoli víry nebo právo na nevyznání žádné víry. Není možné, aby stát vyhlásil nějaké státní náboženství, jelikož by toto jednání bylo protiústavní. Dokonce v případě, že někdo vyznává víru jež se neslučuje s vojenskou službou, která je na Ukrajině povinná, má stát za povinnost najít jinou formu služby, která bude jiná než vojenská. Na Ukrajině je pravoslaví nejvíce zastoupené náboženství a hlásí se k němu 51,3 % 10) obyvatelstva, přitom v České republice to je jen 0,2 %. 11) Je tedy logické, že se otázka půstu na Ukrajině řeší více. Na Ukrajině, kde je pravoslaví natolik rozšířeno, se s pojmem půst můžeme setkat již v útlém věku.

Pravoslavná víra na Ukrajině v regionech 2010

Velký půst

Velký půst též nazývaný jako svatá čtyřicátnice je nejdůležitějším a nejdelším ze všech půstů. Trvá čtyřicet dnů od čistého pondělí do pátku před Lazarovou sobotou. Vrcholem a koncem tohoto půstu je Pascha. Jde tedy o období, kdy se věřící jeho prostřednictvím připravují na tento svátek. Období půstu jim pomáhá kát se nad svými hříchy a více se přiblížit Pánu, o to větší spirituální zážitek pak představují samotné Velikonoce. Nasledují tak samotného Ježíše Krista, který si tímto půstem prošel na poušti, kde jej sváděl Ďábel k hříchu. Tento půst se naprosto liší od jiných a to nejenom svojí délkou, ale také patří mezi nejpřísnější a zároveň je jiný i co se týče bohoslužeb. Bohoslužby jsou i uprostřed týdne. V sobotu a v neděli jsou prakticky stejné bohoslužby jako vždy, ale první postní týden a poslední týden je doba zvláštní modlitby a přísného půstu. V prvních čtyřech dnech - pondělí až čtvrtek v téměř všech církvích se čte Velký kánon sv. Andreje Krétského, ve kterém je celá lidská histоrie nahlížena prismatem hříchu, vášní a pokání lidské duše. Tento kánon je nejdéle existující v pravoslavné církvi, ještě ho jednou opakují v plném znění ve středu večer v pátém týdnu. V pravoslaví každá neděle se nazývá svým jménem podle svatého, který je v tento den oslavován. První neděle Velkého půstu se nazývá Vítězství Pravoslaví, druhá je neděle sv. Řehoře Palamy, třetí neděle svatého Kříže, čtvrtá neděle je sv. Jana Sinajského, pátá neděle je sv. Marie Egyptské, šestá neděle je Květná. Poslední týden se nazývá Strastný týden, všechny dny v týdnu se nazývají Velké, ale od středy jsou také pojmenovány ještě zvlášť: Velká středa - Jidášova zrada, připomínají si, že největší hřích je zrada. Velký čtvrtek - poslední večeře. Velký pátek - v tento den byl Ježíš ukřižován; v chrámu se čte Dvanáctero evangelijních čtení о utrpení Páně. Kněz by je měl přečíst uprostřed chrámu. Všechno to probíhá při jitřní bohoslužbě, která je docela dlouhá a lidé si při ní zapalují svíčky. Po jitřní vždy probíhá bohoslužba Královských hodinek, při které kdysi dávno byl obvykle císař. V tento den se nekoná eucharistie, protože Kristus byl ukřižován. Při večerní se vynáší pláštěnice . Velká sobota – nastává vzkříšení, paschální bohoslužba probíhá v noci a je delší než ostatní bohoslužby, při ní se nejednou zpívá píseň: „Vstal z mrtvých Kristus“, na konci bohoslužby kněz osvěcuje Paschu i lidi.

Xenia Panko: „Já pocházím z velmi pobožné rodiny, a tak jsem již od mala věděla, že existuje postní období. Mně babička říkala, že jsem malá, a tak půst dodržovat nemusím. Pak mě mamka upozornila, že už jsem dost stará na to, abych to alespoň zkusila, to mi bylo 18 let.“

Respondent Oksana: „Již od mala jsem byla upozorňována na období půstů v naší rodině, především v období Velkého půstu. Bylo mi zdůrazňováno, že při společných obědech a večeřích si některá jídla nemůžu nabírat svým příborem, ale pouze tím, který je na to určen, abych dospělým nezkazila jídlo. Sice jsem již tehdy slovo půst znala, ale neměla jsem o tomto pojmu moc velkou představu. Nám dovolovali jíst vše, ale vzpomínám si, že jsem se převážně postila také, protože rodiče vařili společná jídla, a tak jsme jedli to co oni. Jediné dva dny, kdy jsem musela půst držet byl 6. prosince, kdy je takzvaná postní večeře před Vánocemi a vždy den před Paschou.“

Respondent Redaktorka: „Kdybych měla děti, tak bych kladla důraz na duchovní stránku a neodepírala bych jim jídlo, protože děti všechny ty látky potřebují kvůli jejich zdravému vývoji a možná by jim to naopak neprospělo, ale je důležité jim vysvětlit, že je to doba, kdy se nějak musí omezit a překonávat, nebudou hrát počítačové hry, nebo se tak často nebudou koukat na televizi. Je to velmi individuální a záleží na postoji každé rodiny.“

Na Ukrajině, na rozdíl od České republiky, nejde jen o náboženství, které je spojené s postem, ale také o jakousi tradici v držení půstů. Této tradici se věnují spíše starší lidé.

Xenia Panko: „Jak jsem se již zmínila, mladší generace dle mě ani moc neví, o čem to je, to spíše ta starší. Vidím to i na sobě, že to přichází s věkem, že se začínám zamýšlet nad duchovními věcmi, na které jsem dříve ani nepomyslela. Jen kvůli tomu, že jsem byla z více pobožné rodiny, snažila jsem se tomu odpovídat.„

Když začíná Velký půst, tak se to pozná i v obchodě, kde se zmenší zásoby masa a mléčných výrobků a naopak přibude nabídka sóji, ryb a postních náhražek, například postní majonézy. Tento sortiment se v Čechách shání těžko a jeli nějaký, tak za přemrštěné ceny. Nejsnadněji se pohromadě tyto věci hledají v ukrajinských, či ruských prodejnách, kde jsou na toto období připravení.

Respondent redaktorka: „Párkrát jsem sháněla nějakou sójovou majonézu, ale dalo to tady takovou práci, že jsem se na to vykašlala a smířila jsem se s tím, že postní pokrm musí být nejenom postní, ale také skromný. Můžete si zajít na sushi, či si udělat krevetový salát, ale nebude to správné, protože jídlo musí být co nejjednodušší. Smysl je v tom, že se tím moc nezabýváte a že nevymýšlíte co si uvaříte. Jeden kněz mi dokonce řekl, že mi to nesmí chutnat, nemá to být moc kořeněné, prostě jíte, abyste přežili, nesmí být požitek z jídla.“

Xenia Panko: „Velmi důležitým faktorem je také společnost, ve které žijeme. Na Ukrajině během Velkého půstu se mění i chování společnosti. Pokud je to možné, tak se nepořádají oslavy, svatby. Není vhodné chodit tancovat, či nějak se bavit, především se to týká vesnic ve velkých městech, na to není kladen tak velký důraz. V Čechách hodně lidí ani neví, zda- li takové období je, nebo spíše kdy je, takže je pro ně spíše překvapením, když něco takového dodržujete. Zajisté ani na Ukrajině ne každý křesťan půst drží, či na něj bere zřetel takže, když je věřící člověk pozván na nějakou akci, není vhodné, aby odmítal pohoštění hostitele, který nenabízí postní pokrmy, aby jej nijak neurazil.“

Respondent Oksana říká, že i když vždy poctivě půst držela v těhotenství, nijak se neomezovala, aby dítě dostalo veškeré potřebné živiny a v případě návštěvy měla připravené jak postní, tak i nepostní jídla.

Respondent Martin Létal: „Asi jako každý konvertita, když příjme novou ideu, tak se snaží být co nejdůslednější a je velmi horlivý. Snažil jsem se dělat vše, co církev učí. Vydrželo mi to hodně let. Když jsem se přestěhoval do Prahy, tak to se mnou zamávalo a již to není tak intenzivní jako dříve. Dřív jsem nejedl mléčné výrobky a maso, pouze vždy ve středy a pátky během Velkého postu. Na začátku Velkého postu jsem dokonce první 3 dny skoro nejedl vůbec, pil jsem převážně džus. Jinak se snažím dodržovat půst vždy, když je. Dodržování půstu je na Ukrajině rozhodně snadnější, kvůli příznivějším podmínkám a náladě ve společnosti jako takové. Co se týče ČR, zde je spíše snadnější dodržování půstu v rovině duchovní, víc se modlit a navštěvovat kostel.“

Čím se liší a jak probíhají Velikonoce na Ukrajině a v ČR?

Velikonoce, neboli ukrajinsky Pascha jsou beze sporu nejdůležitějším svátkem pravoslavné církve. Slaví se vždy jiný den v roce, jde o pohyblivý svátek. Určuje se tak, že jde o první neděli po jarním úplňku. Rozdílná data u pravoslavné a katolické církve zapříčiňují rozdílné církevní kalendáře. Jednou za čtyři roky se tato data shodují. Velikonoce na Ukrajině se slaví velkolepě jak po stránce duchovní, tak i tradiční. Největší tradiční záležitostí je koš, do kterého se vkládá jídlo, které se světí po mši. Jeho obsah není přesně určen, je to individuální záležitost.

Neměla by však chybět láhev červeného vína představující krev Krista a tradiční chléb Pascha, který představuje tělo Kristovo. Pascha se připravuje na dva způsoby, na sladko s typickou bílou polevou, či na slano. Zde záleží na regionu, na západě je tradiční spíše slaná verze a na východ spíše sladká. V košíku by dále neměla chybět zdobená vajíčka, kterým se říká pisanka, jejíž tradice je také velmi rozšířena a sahá hluboko do minulosti. Dále se v tomto košíku nachází většinou sůl, svíčka, špek, uzenina, máslo, zelenina a ovoce. Žádná z potravin by se správně neměla vyhodit, vše musí být snědeno, popřípadě dáno zvířatům. Svíčka by se měla taky vypálit dokonce roku. To je především kvůli tomu, že se náplň košíku světí svěcenou vodou a byl by hřích tyto věci vyhazovat do koše.12)

V kostele, i během dne by měl každý vypadat upraveně a měl by se chovat kultivovaně. Hádky a spory nepřicházejí v úvahu, tyto záležitosti by se měly vyřešit v postní době. Ženy většinou do kostela vstupují v šatech se šátkem na hlavě. Není zvykem, aby žena vstupovala jinak oděná, obzvláště v tento den.

Xenia Panko: „Myslím, že jeden z největších rozdílů je ten, že ženy si nezahalují vlasy. Na Ukrajině musíš mít šátek na hlavě. V Čechách to není tak přísné, dokonce si žena může dovolit vzít do kostela kalhoty bez toho, že by tě nepustili do kostela, nebo aby ti starší ženy vyčítaly, jak jsi oblečená. Na Ukrajině ti řeknou, jdi pryč, jak jsi mohla přijít v kalhotách, ty hříšnice. Dokonce mě jednou okřikly, že jsem bez šátku. Musela jsem vysvětlovat, že dle naší tradice, pokud nejsem vdaná, šátek mít nemusím. Kněz mě stejně napomenul, že dle apoštola Pavla v Korintském dopisu by měla žena jít do kostela v šátku, či se zahalenou hlavou, vyjadřuje tak svoji podřízenost. Vzhledem k tomu, že mě napomenul sám kněz, jsem se cítila velmi dotčena.“

Po mši se většinou všichni odeberou domu, kde si dají oběd, jehož převážnou část tvoří potraviny z košíku a konečně po dlouhém půstu okusí normální jídla. Správně by se mělo před usednutím pomodlit a až poté začít hostinu, stejně tak i po jídle. V některých oblastech se během oběda hraje hra o nejsilnější vajíčko u stolu, vítězem je ten, čí vajíčko se nerozbilo nejdéle, či vůbec. Vždy jsou proti sobě dva lidé, jeden drží vajíčko a druhý se snaží rozbít soupeřovo vejce se slovy „Kristus se vzkřísil“, následně se role mění a další soupeř odpovídá „Slavme jej“ Po obědě většinou začnou vzájemné návštěvy rodiny, či sousedů. Celý den se nese ve velmi přátelském a veselém duchu.

Xenia Panko: „V neděli po bohoslužbě se všichni hezky obléknou, sejdou se a společně jdou do centra vesnice. Kmotři dávají čokolády, nebo vajíčka kmotřencům. My jsme měli doma 80 až 200 čokolád. Nyní když jsem starší, tak již nejde tolik o čokolády. Máme tradici, kdy muži polévají ženy a není to nejvhodnější kombinace s tím, že máš být hezky oblečená a upravená. Muži, tedy spíše chlapci se na to připravují již měsíc dopředu a předhánějí se v tom, kdo vymyslí nejlepší a nejefektivnější vodní „zbraň“. Vysvětlovali mi to tak, že dříve se na Velikonoce zdravilo „Kristus vstal z mrtvých“ ostatní lidé v té době nevěřící, kterých bylo více, polévali vodou křesťany, aby mlčeli. Jde tedy o pohanskou tradici.“

V Čechách se tradice s jídlem spíše převzala z východu, ale nedodržují ji všichni. Největším problémem a rozdílem je to, že se liší data pravoslavné a katolické církve. Na slavení Velikonoc je tedy nutná dovolená a když to nejde, jsou o tento svátek ochuzení. Církev se však snaží velmi přizpůsobovat lidem a vyjít jim vstříc. Pascha se světí již v sobotu večer od 9 hodin do nedělního poledne. Není to však správné. Dělají to kvůli lidem, kteří musí pracovat a zároveň i kvůli omezené kapacitě. Když někdo světí Paschu před Velikonoční mší, neměl by správně jíst ani pít do té doby, než mše skončí, i když na ní fyzicky není.

Respondent redaktorka: „Jdu do chrámu v noci. Je to pro mě obrovský svátek. Hrozně se těším a už v sobotu od rána se chystám, žehlím si šaty a jsem tak příjemně nervózní a natěšená. O Velikonocích zpívám ve sboru. Pascha je jediný den v roce, kdy se cítím šťastná na 100 % a miluji všechny kolem sebe. Všichni jsou milí a hodní. Je to jen ten jeden den, pak přichází pokušení, někdo tě naštve a tak dále. Vždy se scházíme s kamarády a nějak to oslavujeme. Košík beru někdy, ne vždy, o ten mi tolik nejde. Ale vždy peču Paschu, je to taková rodinná tradice, vždy je velmi dobrá.“

Respondent Martin Létal: „Snažím se brát dovolenou, tak abych byl na těch nejdůležitějších bohoslužbách před a po Velikonocích. Jezdím na Moravu, kde navštěvuji a podporuji naší církevní obec. Snažím se aspoň nějak si udržet ten největší svátek v roce. Ze začátku jsem taky nosil košík s jídlem. Tehdy namísto Paschy mi mamka upekla beránka, ale jinak žádné tradice. Naše fara je spíše misijní, takže kdo chtěl, mohl zůstat na faře a přespat a mohli jsme posedět a společně posnídat. Zajisté již neběhám s pomlázkou, od tohoto zvyku jsem upustil. Náš farní je dost přísný, co se týče tohoto pohanského zvyku. Co se týče tradic, tak se spíše zajímáme o duchovno a ukrajinské a ruské tradice nepřebíráme.“

Závěr

Půst má v obou zemích stejný výklad dle liturgie, avšak jeho vnímání respondenty se značně odlišuje. Na Ukrajině jde o známé období nejen mezi věřícími, ale i mezi ateisty, či příslušníky jiné církve. Půst je veřejně probírané téma nejen církevní obcí, ale i v médiích. V Čechách jde ryze o církevní záležitost, o které veřejnost moc neví. Není obvyklé, že by někdo jiný než příslušníci církve věděli o tomto období, či se mu nějak přizpůsobovali.

Důvodem k tomuto velkému rozdílu je to, že na Ukrajině má pravoslavná církev největší zastoupení, a tak je jasné, že toto téma zajímá většinu obyvatel. V České republice je malé zastoupení příslušníků pravoslavné církve a většinu těchto lidí tvoří přistěhovalci z východu převážně z Ukrajiny a Ruska. Na rozdíl od Ukrajiny je v Čechách toto období pro valnou veřejnost zanedbatelné.

Pokud jde o cíl půstu naše práce ukázala, že zde ani tolik nejde o to, zda se jedná o Ukrajinu nebo Českou republiku, jde ryze o individuální přístup každého věřícího k této otázce. Církev má dá se říct jakou si osnovu, kterou by se měli během půstu lidé držet, není však striktně povinna. Přísný půst dle všech pravidel dodržují pouze mniši. Spousta lidí na Ukrajině dodržuje půst ani ne tak z důvodu duchovního, ale spíše společenského, protože jej drží blízké okolí a tak se zaměřují spíše na pročištění těla a dietu.

Průběh Velkého půstu na Ukrajině je veřejnou záležitostí, i když zdaleka ne každý půst dodržuje. Na některých vesnicích je mu dokonce přizpůsobený celý chod obce. Jde o pochmurné období přezdívané též „černé“, jsou omezeny oslavy, slavnosti, dokonce se v tomto období nedoporučují svatby. Spousty lidí bere začátek Velkého půstu také jako začátek k přípravám na Paschu a další s ní spojené svátky. V Čechách jde o ne tak silné povědomí o tom, že právě probíhá půst, avšak o to více lidí, kteří se k náboženství hlásí jej dodržují.

Na Ukrajině je Pascha považována za největší svátek. Je to státní svátek a všichni mají volno. Většina lidí chodí do kostela a jezdí za příbuznými, či přáteli. Je to velice šťastný den plný oslav, dobrého jídla, skvělé nálady. Je tomu přizpůsobeno vše od dopravy, až po televizní vysílání. Jednou za čtyři roky se katolické Velikonoce shodují s datem pravoslavné Paschy, a tak tedy pouze jednou za čtyři roky pravoslavní věřící lidé v Čechách mají volno a můžou se věnovat slavení. Většinou si musí brát na svátky dovolenou, protože pro zbytek lidí v České republice je normální den. V některých rodinách to řeší tak, že si dovolenou vezme jeden z rodiny, který jde do kostela a světí košík s jídlem a potom, co se zbytek rodiny vrátí ze zaměstnání usedají k slavnostní tabuli.

Nejvýraznější rozdíl byl především velmi nízký počet českých respondentů. Ti, co praktikují pravoslavnou víru v Čechách, jsou především přistěhovalci z Ukrajiny a jiných pravoslavných zemích. Na území ČR vždy spíše převládala katolická církev a pravoslavná neměla velký význam. Společnými, nebo spíše stejnými rysy jsou bohoslužby a věrouka. V Čechách jsme postrádali tradice, které se k této problematice vážou, na rozdíl od Ukrajiny, kde jich je více než dost. Je tedy prokazatelné, že geografické položení v tomto případě hraje velkou roli.

Seznam literatury

Tištěné zdroje:

  1. GORAZD II. Pravoslavný katechismus. Praha: F. Svoboda, [19–].
  2. Hlas pravoslaví: věstník české pravoslavné eparchie. Praha: Eparchiální rada pravoslavné církve, 1945-. ISSN 0323-1089.

Internetové zdroje:

  1. GRÜN, Anselm. Návrat k postu. Www.vira.cz/ [online]. Karmelitánské nakladatelství [cit. 2017-06-26]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Navrat-k-postu.html
  2. Jak tráví půst na Ukrajině. Preobraz.kiev [online]. [cit. 2017-04-15]. Dostupné z: http://www.preobraz.kiev.ua/faq/lent/
  3. KOVALENKO, Georgy. Pravoslaví. Orthodoxy [online]. 2016 [cit. 2017-06-25]. Dostupné z: http://orthodoxy.org.ua/data/velikiy-pist-odvichni-sensi-i-suchasni-formi.html
  4. Půst - biblický rozbor: Co, proč, kdy, jak? Floweret.signaly.cz [online]. 2009 [cit. 2017-06-26]. Dostupné z: https://floweret.signaly.cz/0912/pust-biblicky-rozbor-co
  5. Náboženství [online]. Ukrajina, [cit. 2017-08-25]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/ukraienargorslolr/home/religiie
  6. Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu - 2011 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2017-08-25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl

Databáze ProQuest

  1. 2008. Lent Not Time for Bland Foods. Lakeland, Fla.: , Jan 31, ProQuest Central. ISBN 01630288.
  2. BURDEN-MCCLURE, S., 1989. Orthodox Christians Prepare for Pascha. Austin, Tex.: , Apr 29, ProQuest Central.




Počet shlédnutí: 248

1)
2008. Lent Not Time for Bland Foods. Lakeland, Fla.: , Jan 31, ProQuest Central. ISBN 01630288.
2) , 9)
GORAZD II. Pravoslavný katechismus. Praha: F. Svoboda, [19–].
3)
Jak tráví půst na Ukrajině. Preobraz.kiev [online]. [cit. 2017-04-15]. Dostupné z: http://www.preobraz.kiev.ua/faq/lent/
4)
KOVALENKO, Georgy. Pravoslaví. Orthodoxy [online]. 2016 [cit. 2017-06-25]. Dostupné z: http://orthodoxy.org.ua/data/velikiy-pist-odvichni-sensi-i-suchasni-formi.html
5) , 6)
Hlas pravoslaví: věstník české pravoslavné eparchie. Praha: Eparchiální rada pravoslavné církve, 1945-. ISSN 0323-1089.
7)
Půst - biblický rozbor: Co, proč, kdy, jak? Floweret.signaly.cz [online]. 2009 [cit. 2017-06-26]. Dostupné z: https://floweret.signaly.cz/0912/pust-biblicky-rozbor-co
8)
GRÜN, Anselm. Návrat k postu. Www.vira.cz/ [online]. Karmelitánské nakladatelství [cit. 2017-06-26]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Navrat-k-postu.html
10)
Náboženství [online]. Ukrajina, [cit. 2017-08-25]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/ukraienargorslolr/home/religiie
11)
Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu - 2011 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2017-08-25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/nabozenska-vira-obyvatel-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-61wegp46fl
12)
BURDEN-MCCLURE, S., 1989. Orthodox Christians Prepare for Pascha. Austin, Tex.: , Apr 29, ProQuest Central.
2017/pravoslavi2.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)