Dungani – výzkumný deník

Dungani v Miljanfanu (1. 6. 2011)

Dungani utíkali z Číny po potlačeném dunganském povstání v roce 1914 přes Torugart. Byly dvě skupiny - jedna z Kan-su a 2. ze Šan-Si.
Potomci dnešních Dunganů v Kyrgyzstánu pocházejí z rozprášené dunganské armády. Při povstání postříleli skoro všechny muže, proto na území dnešního Kyrgyzstánu přišly hlavně ženy a děti. Utíkaly přes hory v zimě, došla jich asi jenom třetina. To vyprávěla matka staříka, který se už narodil v Miljanfanu.
V Biškeku bydleli na jednom místě. Kyjevská ulice se dřív jmenovala dunganská. Protože byli zemědělci, nechtěli zůstat ve městě, a proto se sháněli po nějaké půdě. Dnešní Miljanfan byl před jejich příchodem jenom bažina. Dungani to ale zlepšili a začali tady pěstovat rýži (mifan). V roce 1924 založili vesnici Miljanfan, což znamená v překladu Rýžové údolí. Když tam přišli, založili komunu, ze které se pak stal kolchoz. Nejhorší situace byla za války, kdy panoval hlad. Kolchoz dostal 7x řád Lenina. Nejvíce pěstovali rýži, a to až do padesátých let, pak přišla cukrovka.

Ve vesnici Miljanfan mluví mezi sebou dungansky, což je podobné čínštině. Starší lidi neumí kyrgyzsky vůbec, jenom dungansky a rusky.

Jsou pořád vyhlášení pěstitelé - každý Dungan je agronom bez diplomu. Mají pole kolem Ivanovky a na dalších místech v Čujské nížině. Úrodu dřív prodávali na bazarech, teď neprodávají to velkoobchodníkům-překupníkům.

Vypráví Salmas Jusupov. Narodil se v roce 1943, jeho otec v roce 1911 a matka v roce 1918.
Číňani je nazývali Dungusové. Dungani vznikli tak, že Afghánci, Arabové, Íránci, Turci si brali Číňanky. Ti míšence pak Číňani nazývali Dungus.

V Kyrgyzstánu se dělí na tři skupiny.

• Jedna skupina přišla přes Naryn, průsmyk At-baši – mezi ně patří i Dungani z Miljanfanu, kteří tam přišli z Biškeku nebo Dungani v Tokmaku. Ti, co šli přes Naryn, vedl vojenský náčelník Bianchu, ale polovina jich zmrzla v horách.
• Skupina migrovala přes Oš (Džambul, Taširov, Sokuluk)
• a třetí skupina přes Aksu (průsmyk Saryžaz) – obyvatelé dnešního Yrdyku. Přivedl je sem Jusup Chozrajed (byl jasnovidec)

Na tři skupiny se rozdělili proto, aby snáze unikli vojákům. To už bylo v carském Rusku.

Vesnici založili na aryku (tekoucí voda), a proto ji nazvali Yrdyk.
V roce 1880 začali stavět domky, vesnice bývala větší než Karakol. Během událostí v roce 1916 Dungani utekli do Číny a pak se zase vrátili. V Yrdyku měli dvě mešity, ale v roce 1916 je vypálili. V Karakolu byla hlavní mešita dunganská.

V dobách Sovětského svazu obdělávali půdu, na bazaru prodávali. Ve třicátých letech došlo k rozkulačení. Otec utekl do Sokuluku, tam byl 3 roky, pak se vrátil. Založili kolchoz Dejšen, což znamená arabsky vítězství. Byl to kolchoz Milionář.

Ve válce otcův bratr v roce 1943 padl. Všichni muži šli do války, ženy měly hlad.

Pěstovali pšenici, brambory, zeleninu, cibuli, okurky. Dříve sami prodávali na bazaru v Karakolu. Teď jenom přes překupníky.

Do školy šel v roce 1950. Vychodil 7 tříd, pak absolvoval tři třídy učiliště v Karakolu. Po ukončení 9. třídy šel do armády do Turkmenistánu na 3 roky.

V Číně Dungani psali arabským písmem. Dneska je škola ruská, hodiny kyrgyzštiny, dunganštiny, teď je kyrgyzština povinná, dřív nebyla.

Yrdyk – žijí zde hlavně Dungani, kromě nich tu jsou ještě Kyrgyzové, Ujguři, Korejci Číňani. Respondent se ženil v roce 1970. Má šest dětí, čtyři syny a dvě dcery. Dcery jsou v Biškeku, synové zůstali na vesnici.
Nedá se říct, jaká doba by byla nejlepší zlatá doba nebyla asi nikdy. Dobře se žilo za Brežněva, po rozpadu Sovětského svazu se situace zhoršila. Nejhorší doba byla určitě za války, kdy byl hlad a teď je také těžké těžká doba, nejsou stroje, traktory.

Vzpomínky na příchod Dunganů do Kyrgyzstánu – v říjnu si budou připomínat 135 let na území Kyrgyzstánu. Šly sem tři skupiny – přes Torugart. Půlka jich zmrzla, a pak na ně začali střílet Kyrgyzové, protože mysleli, že jsou to Číňani. Až když začali křičet, že jsou muslimové, tak přestali. Jedna skupina šla směrem na Oš – ty jsou dneska nejvíce asimilovaní, mluví uzbecky, druhá skupina šla na Karakol (Převalsk) a třetí skupina šla do Čujské nížiny. Když se Dungani usazovali, tak jim Rusové nepomáhali, naopak desetinásobně zvýšili ceny za potraviny, naopak kyrgyzské obyvatelstvo jim pomáhalo.
V roce 1916, když Kyrgyzové prchali do Číny, část z nich chodila k Dunganům na práci.

Nikomu z Dunganů se nechtělo vyprávět o historii, prý protože to až zas tak dobře neznají. Pak se uvolil jeden stařík – podle něj přišli Dungani do Ivanovky až druhotně z dalších míst, kde zůstali, když přišli z Číny.
Jeho babička přišla z Číny.
Nejprve pěstovali rýži, ale od 50. let toho nechali - podle něj to bylo kvůli zvyšující se úrovni Dunganů. Raději pěstovali zeleninu, protože s tím bylo méně práce a více peněz.
Do 60. let byla bída, nakupovalo se na lístky (přídělový systém). Od 60. let se to konečně zlepšilo a nastaly úplně nejlepší časy.
V 60. letech prý bylo v Kyrgyzstánu 30–40 tisíc Dunganů, teď jich je přes 50 tisíc.

Dungani se učili ve škole svůj jazyk jenom jako volitelný předmět.

Ve vedení okresu (okresní tajemník) byli Dungani všeho všudy jenom dva.

Dříve se většina věcí dělala jenom ručně. On jezdil traktorem - jednou ho do kolchozu šel zkontrolovat dokonce sám 1. tajemník KS Kirgizie Usubalijev. Přišel tam, když se selo a vůbec nebyl spokojený. Říkal, že nejdřív se musí pořádně připravit půda a až do toho se může sít.

Druhý chlapík, který vyprávěl o Dunganech, byl v mešitě. Před 3 měsíci se byl podívat v Číně, jak tam Dungani žijí a byl z toho dost rozčarovaný – byl totiž strašně hrdý na to, že je muslim a Dungani že si udrželi muslimskou víru. V Číně je to ovšem bída, tam ti Dungani praktikují ještě nějaké pohanské obřady. Kromě provincie Šan-si, odkud pak šli do KG, jsou v nějakém počtu v každé provincii. Celkem je jich tam údajně kolem 20 miliónů, ale udává se počet 10 mil.

Říkal taky, že se Dungani v KG liší jazykem. Jsou to hlavně dvě skupiny:

• Miljanfan
• a kolem Kantu (včetně Alexandrovky)

On sám přišel do Alexandrovky z Kočkoru. Byl tak zapálený muslim, že se ani nechtěl fotit, to že pravý muslim nedělá, ale jinak byl ochotný vyprávět dost a dost.
Jako úplně nejlepší viděl sovětské období.

Počet shlédnutí: 77