Katalánci ve Španělsku

Gdovínová Agnes, Hamouzová Kateřina, Hromádková Michaela, Jarolímková Tereza
5. 9. 2011

Tato práce se zabývá minoritou Katalánců ve španělském království. Konkrétněji možností stát se samostatnou zemí, což je v posledních letech často probíraným tématem nejen v Katalánsku. Se vznikem samostatného státu neodmyslitelně souvisí i národní identita Katalánců, která je tvořena především jazykem, jejich sdílenou historií a samozřejmě vlastními zvyky. Práce se tedy věnuje nejen otázce osamostatnění, ale také samotné národní identitě Katalánců, především proto, aby se čtenář mohl lépe vžít do pozice Katalánce, který by chtěl získat nezávislost na Španělsku.

Výzkumná otázka:

Co vede Katalánce k touze po nezávislosti na Španělském království?

Předmětem zdrojů, o něž se tato práce opírá, bylo najít jednotlivé aspekty, které vůbec utváří národní identitu Katalánců. Zároveň je třeba zjistit, jak a do jaké míry se Katalánci snaží tyto aspekty naplňovat, jelikož právě tato silná národní identita je hnacím motorem k osamostatnění.

Na základě již výše zmíněného je cílem zjistit:

• Zda se respondenti považují za národ a co si myslí, že je tím národem dělá. Respektive, čím jsou jiní než ostatní Španělé.
• Do jaké míry udržují Katalánci svou národní identitu. Jak moc byli samotní respondenti vedeni k udržování zvyků a tradic a zda k tomu vedou i své potomky.
• V čem si respondenti myslí, že by Katalánsku nezávislost prospěla a jestli oni samotní si nezávislost přejí.
• Jestli se zúčastnili nezávazných referend za nezávislost, která v jednotlivých městech probíhala v letech 2009-2011.

Mezi česky psanými publikacemi o Katalánsku narazíme většinou jen na různé cestopisy či průvodce. Lze také ještě pročítat knihy o Španělsku a hledat zmínku o Kataláncích, jejich jazyce a tradicích. Daleko více bylo nalezeno v anglicky psaných knihách.

V otázce katalánské literatury stojí za zmínku publikace Nation, language, and the ethics of translation¹⁾ (Národ, jazyk, a etika překladu) od autorů Sandry Bermann a Michaela Wooda. Konkrétně kapitola Local contingencies: Translation and national identities (Místní eventuality: Překlad a národní identity), která se zabývá katalánskou literaturou, jazykem, ale i národní identitou od doby nacionalisticky smýšlejících překladatelů až po občanskou válku ve Španělsku a režim generála Franca.

Nejvíce informací a zajímavostí o katalánských zvycích, tradicích i o povaze lidí jsme našly v anglické studii Forms of tradition in contemporary Spain²⁾ (Tradice v současném Španělsku) od autorky Jo Farb Hernández. I když je kniha primárně zaměřena na Španělsko, autorka zmiňuje Katalánce velmi často.

Velmi obsáhlá kniha o Katalánsku Approach to Catalonia³⁾ (Přístup ke Katalánsku) je podle našeho názoru až příliš podrobná. Autor se zabývá popisem území Katalánska, obyvatelstvem, průmyslem a jazykem. Vše je ale psáno opravdu podrobně a text není moc čtivý. Navíc se autor zabývá především historií a o dnešním Katalánsku se v této publikaci moc nedozvíme. Na druhou stranu je kniha doplněna mnoha mapičkami a tabulkami, které celou knihu dělají daleko zajímavější.

Katalánská národní identita je velmi mocně spjata s jazykem. Právě vlivem jazyka a následnými proměnami v identitě Katalánců se zaobírá studie Subjective National Identities in Catalonia ⁴⁾ (Subjektivní národní identity v Katalánsku), která popisuje důraz kladený katalánskými politickými stranami na jazykovou politiku, v rámci které se Katalánsko snaží prosadit používání katalánštiny v administrativě, ve školách a v běžném životě. Závěry studie říkají, že katalánština se stále rozvíjí a spolu s ní se mění i národní identita. Příkladem proměn mohou být smíšené páry či imigranti, kteří v rámci asimilace začínají místo španělštiny používat v běžném životě katalánštinu. Studie také zachycuje chování administrativního aparátu, který poskytuje veřejnosti informace o politických krocích, jimiž se Katalánsko během let 2005-2006 opět přiblížilo větší míře autonomie.

Studium dokumentů

Studium dokumentů je základním kamenem každého výzkumu. Má za úkol seznámit výzkumníka se základními informacemi o dané problematice. Takto nabyté vědomosti poté badatel může dle svých dispozic ověřit a rozšířit, či je úplně svým výzkumem popřít. Výhodou této metody je bezesporu možnost získat informace, které, ať už z jakýchkoli důvodů, jsou pro nás nedosažitelné a přesto zásadní. Fakt, že není možné veškeré výroky ze zdrojů ověřit, je naopak jasnou nevýhodou. Důležitou součástí studia různých pramenů je jejich pochopení a správná interpretace, což v odborné literatuře může být občas problém. I tato skutečnost hovoří v neprospěch metody, nicméně vždy záleží na schopnostech výzkumníka.

Pro lepší zmapování dané problematiky, posloužily práce Katalánci ⁵⁾, Katalánci ve Španělsku ⁶⁾, Katalánci ve Španělsku II.. ⁷⁾, které se staly také jedním z opěrných zdrojů. Fakta z těchto zdrojů byla následně rozšířena o potřebnou literaturu, za účelem prohloubení dosavadních znalostí. Využity byly především knih anglicky píšících autorů. Velkou část informací bylo možné také prověřit na webových stránkách katalánských organizací.

Dotazník

Dotazníková metoda patří mezi metody kvantitativní. Jejím úkolem je sběr dat za účelem následného vyčíslení či zobecnění výsledku výzkumu k danému tématu. Dotazník je předkládán v psané podobě a od respondenta je tedy vyžadována písemná odpověď. Relativní časová nenáročnost (na přípravu, distribuci, vyplnění, organizaci, vyhodnocení atd.), jednoduchost a povětšinou anonymita jsou hlavními výhodami metody. Navíc umožňuje oslovit velké množství lidí v krátkém časovém úseku. Do nevýhod lze zahrnout dohady o tom, že každý člověk se snaží vypadat lepší, ačkoli dotazník je anonymní. Odpovědi mohou být zkreslené, a pokud není dobře položena otázka, stávají se i bezvýznamnými. Při tázání můžeme využít několika typů otázek, např.:

• uzavřené otázky – dávají respondentovi na výběr ze dvou či více odpovědí
• otevřené otázky – umožňují alespoň trochu prohloubit odpověď, respondent se může k otázce vyjádřit vlastními slovy
• škálové otázky – respondent má na výběr z několika odpovědí, z nichž každá jej zařadí do určité škály (příkladem může být hodnocení nějakého jevu známkou 1-5)

Vzhledem k tomu, že nebylo možné se do daného prostředí dopravit a respondenty oslovit přímo, byla pro tuto práci využita metoda dotazníku. Otázky v dotazníku byly převážně uzavřené, ale nechyběla ani možnost vyjádření postoje v otázkách otevřených, které do značné míry objasnily strohé odpovědi z otázek uzavřených.

Ke komunikaci s respondenty byl využit projekt Couchsurfing ⁸⁾. Tato sociální síť, která funguje již osmým rokem, primárně slouží umožňuje cestovatelům získat bezplatné ubytování v cizích zemích u místních obyvatel. Zároveň umožňuje členům komunikovat spolu napříč celým světem. Handicapem této jinak unikátní komunikační sítě by mohla být omezená sorta lidí vzhledem k charakterovým vlastnostem, které jsou pro takovou možnost spolupráce lidí z různých koutů světa potřebné. Těžko budeme v takovém programu hledat usedlé starší lidi, naopak najdeme spoustu otevřených a komunikativních extrovertů. Na druhou stranu tento fakt může být považován i za pozitivum, částečně se tím zvyšuje šance na vyšší počet vrácených dotazníků. Lidé z této sítě bývají velmi milí a ochotní, a přesně takoví byli. Z dvaceti rozeslaných dotazníků se nám v termínu vrátilo osm vyplněných. Což sice není příliš vysoké procento zúčastněných, ale nižší účast je kompenzovány faktem, že respondenti odpovídali se zájmem a doplňovali k odpovědím různé informace, které by nás mohly zajímat.

Podoba dnešního Španělského království se váže ke sňatku Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského. Tím došlo ke spojení dvou mocných království Pyrenejského poloostrova, Kastilie a Aragonu. Dnes, po pěti stech letech, válkách a mocenských bojích, vypadá španělská konstituční monarchie úplně jinak. Je tvořena ji 17 autonomních oblastí, z nichž každá má do jisté míry svou samostatnost. Jednou z těchto oblastí je Katalánsko. Toto přímořské autonomní společenství je jednou z nejlidnatějších, nejvyspělejších a ekonomicky nejstabilnějších oblastí Španělska. Nicméně o Španělech se všeobecně říká, že jsou svým způsobem velmi hrdí a vázaní na svoji národní identitu, tradice a především rodinu. Mluvíme-li o Kataláncích, vážnost těchto slov se umocní, protože speciálně oni si svůj jazyk a kulturu pečlivě zachovávají a po generacích udržují. Není proto divu, že se tento národ, který je po všech stránkách silný (ať už ekonomicky či v otázce národní identity), touží osamostatnit od Španělského království. O této skutečnosti svědčí výsledky referend, která byla konána během let 2010 a 2011 (viz níže) a také výsledky voleb, v nichž se stále prosazuje prokatalánská strana ERC. Dle údajů Statistického úřadu Katalánska se tato strana v posledním desetiletí umisťuje při volbách do parlamentu na třetím místě. ⁹⁾

První zmínky o obyvatelích Katalánska sahají až do roku 700 před naším letopočtem k severoafrickým Iberům. V době velkého dobývání území se na Katalánské půdě vystřídalo několik národů. Postupně za sebou Řekové, Kartáginci, Římané, Gótové a Arabové. Právě Gótové byli ti, kteří v 5. století zakládají svoji říši s názvem Gotalonia. V tomto názvu, přeloženém jako „Země hradů“, mnozí historikové našli spojitost s dnešním výrazem „Catalunya“. V roce 713 byli vyhnáni již zmínění Arabové a katalánské území se připojilo k říši Karla Velikého. Pod touto nadvládou vydrželi Katalánci až do roku 988, ke kterému se váže jméno hraběte Borella II a vznik samostatného Katalánska. Území katalánského hrabství se o necelých sto padesát let později rozšířilo díky sňatku katalánského hraběte Ramóna Berenguera IV. a Petronily, dcery aragonského krále Ramira. Vzniklo tak království Aragonské koruny, k němuž je později připojena Mallorca, valencijské království a Sicílie. V této době vzniká v království jeden z nejstarších evropských parlamentů, nazvaný Generalitat. Právě díky parlamentu a jeho vlivu si Katalánsko dokázalo udržet vlastní instituce a nezávislost na králi i tehdy, když vzniklo jednotné španělské království, které se zrodilo v roce 1479 ze sňatku Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské. Katalánsko si svou nezávislost udrželo, s malou přestávkou během války o španělské dědictví, až do roku 1939, kdy k moci nastoupil diktátor Francisco Franco, který za své vlády prosazoval jednotnou zemi a veškeré snahy o odlišnost zakazoval. Teprve po jeho smrti byla obnovena Katalánská vláda „Generalitat de Catalunya“ a veškerá autonomie území.

O katalánštině by si mohlo mnoho lidí myslet, že je dialektem španělštiny. Především kvůli známé oblasti Katalánska ve Španělsku. Katalánština je však samostatným románským jazykem, kterým se nemluví nejen v Katalánsku, ale také ve Valencii, na Baleárských ostrovech, na jihu Francie, na Sardinii a v neposlední řadě v Andoře, kde je jediným úředním jazykem. Katalánština se začala vyvíjet z latiny, již v období středověku, v 9. století byly nalezeny první rysy jazyka, který se již od latiny odlišoval. Ve 12. století vznikají první literární díla právě v katalánštině.¹⁰⁾ Za jednotný spisovný jazyk ji můžeme označovat od 15. století, ale až na začátku 20. století vychází pravidla pravopisu, slovník či mluvnice tohoto jazyka. Katalánština má mnoho dialektů, jejichž odlišnosti můžeme přirovnat k odlišnostem různých nářečí v České republice. Obsahuje gramatické prvky z provensálštiny a španělštiny, ale ve slovní zásobě se více podobá portugalštině. Katalánština byla zakázána v 18. Století, konkrétně v době válek o španělské dědictví a poté za Frankovy diktatury v polovině 20. Století. Regionální vláda se však velmi zasloužila o obnovu jazyka ve veřejném životě. V oblasti Katalánska je katalánština vyučovacím jazykem na prvním stupni základních škol a většina přednášek na univerzitách je také v katalánštině. Obchody musí mít katalánské označení a pro práci ve veřejných službách je nutné umět katalánsky. Tento jazyk mohou lidé slyšet i v rozhlasové a televizní stanici vysílající právě v katalánštině. Katalánsky mluví 7-11 miliónů lidí a pro samotné Katalánce je právě jejich jazyk jedním z hlavních prvků tvořící národní identitu. Především ke zvýraznění katalánského jazyka a identity byla v roce 2005 zřízena a schválena dokonce vlastní internetová doména – cat.

Katalánci se považují za samostatný národ, nikoli za součást národa španělského. Mají svou zemi, řeč i kulturu. Katalánci dodržují celonárodní státní svátky, vedle nich však mají své vlastní autonomní slavnosti. Nejviditelnějším projevem oslav je vyvěšování katalánských vlajek do oken nebo balkónů. Katalánci velice rádi tančí sardanu, tanec, při kterém jsou lidé v libovolně velkém kole a jejich kroky jsou doprovázeny jedenáctičlenným orchestrem, jež se nazývá cobla.

23. duben – tento den patří patronu Katalánska Sv. Jiří. Slaví ho zejména zamilovaní, neboť se navzájem obdarovávají květinami a knihami, na které jsou ve svátek dokonce speciální slevy. 23. duben je navíc dnem výročí úmrtí Williama Shakespeara a díky tomu se svátku také říká Knižní den.

24. červen – svátek Sv. Jana je věnovaný oslavám letního slunovratu. Lidé přes noc zapalují dřevěné hranice nebo loutky z papíru. Neodmyslitelnou součástí je hudba, ohňostroje a tance.

11.září – den považovaný za Národní den Katalánska. Je připomínkou historické události dobytí Barcelony v roce 1714 během války o španělské dědictví a následné ztráty svrchovanosti. Svátek nemá moc dlouhou tradici, slaví se teprve od roku 1980. Tehdy byl vyhlášen jako symbolický den podtrhující národní identitu. Veškeré oslavy probíhající v Katalánsku jsou pod záštitou místních orgánů.

24.září – den zasvěcený patronce Barcelony Panně Marii Milostivé. Oslavy trvají celý týden, během něhož se jí tradiční pokrmy, pijí se cavas (šumivá vína), tančí se sardana a stavějí se typické lidské věže neboli castells. Castells jsou zapsány na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.¹¹⁾ „Živé pyramidy“ mají tradici více než 200 let. Skupiny zabývající se touto činností mají status veřejně – zájmového sdružení. Jejich posláním je šířit katalánskou kulturu, ctít demokratické principy a neustále překonávat sám sebe.

Korida

Mezi neopomenutelné španělské tradice patří býčí zápasy. Katalánsko se s tím však příliš neztotožňuje a dlouhá léta bylo pro úplný zákaz koridy. Svého cíle dosáhlo 28. 7. 2010, kdy byl přijat zákon, který koridu na území Katalánie zakazuje. Tento zákon vstoupí v platnost 1. 1. 2012, od toho dne bude dovoleno zabíjet katalánské býky pouze na jatkách. Zda jde o skutečnou snahu chránit zvířecí práva, či pouze podpořit separatistické snahy a protišpanělské tendence nelze přesně říci. „Věřím, že kdyby se ke koridě mohla vyjádřit samotná zvířata, prohlásila by, že raději budou statečnými býky než jatečným dobytkem,“ citoval deník El Mundo katalánskou expertku na koridu Elenu Montoyovou. „Býk, který je chován pro zápasy s torery, se dožije čtyř až šesti let, býček chovaný na maso nepřežije jeden rok.“ ¹²⁾ Zákaz koridy s sebou přináší ekonomické problémy, neboť korida byla turistickým lákadlem a tedy i zdrojem peněz. V mnoha katalánských arénách byla korida zakázána místními vyhláškami, poslední otevřenou arénou byla barcelonská Plaza de toros Monumental de Barcelona. Jejím vlastníkem byla soukromá osoba, nicméně nyní bude zákon platit pro všechny bez výjimky.

Autonomie v rámci Španělského království

Důležitá data v otázce autonomie jsou roky 1932, 1979 a 2006. Roku 1932 získalo Katalánsko poprvé status autonomní části Španělska. Tento status si však neudrželo dlouho. Po nástupu generála Franca k moci, byla autonomie Katalánsku odebrána. Ta byla obnovena až roku 1979, čtyři roky po smrti španělského diktátora. K tomuto roku se váže také vznik katalánské vlády. Autonomie byla značně posílena schválením nové ústavy v roce 2006 (návrh sestavila Republikánská levice Katalánska se socialisty a zelenými). Nový Estatut (ústava) stanovuje, že většina daní zůstane k dispozici místní vládě a nebude tedy odváděna do celostátního rozpočtu.

Prvopočátky separatistických tendencí a jejich vývoj

Někteří katalánští autoři tvrdí, že počátky katalánského hnutí za nezávislost sahají až do poloviny 17. století, kdy Katalánské země vedly válku o nezávislost s Francií. Další odborníci prohlašují, že první politické strany, které se hlásily k myšlence samostatnosti, vznikaly na počátku 20. století. Jiní se shodují na tom, že první moderní politické strany, které chápou myšlenku samostatnosti tak, jak ji vidíme dnes, se zrodily teprve v 60. letech 20. století. Strana Partit Socialista d'Alliberament Nacional (PSAN) do dalších let udává směr, jehož se budou držet po další desítky let politická hnutí za nezávislost, a sice definuje správné „prokatalánské“ politické strany jako levicově zaměřené a oddané myšlence samostatnosti. Tato strana se však brzy rozpadla do několika frakcí. V současné době má jediné zastoupení v parlamentu politická strana Esquerra Republicana de Catalunya (ERC). ERC v 90. letech vyvinulo velké úsilí v kampani za osamostatnění a odměnou je jí právě věrnost voličů. Ostatní menší strany či koalice hlásící se k nezávislosti Katalánska figurují povětšinou pouze na regionální úrovni, ale jsou v povědomí občanů, příkladem mohou být Estat Català či Unitat Nacional de Catalunya.

Referenda po roce 2009

V návaznosti na vzrůstající separatistické tendence se v roce 2009 spustila v Katalánsku vlna lokálních referend, která měla za úkol ukázat, zdali katalánští obyvatelé stojí o absolutní nezávislost. První referendum se konalo ve městě Arenys de Munt dne 13. 9. 2009. Bylo zcela nezávazné a obyvatelům byla kladena otázka: Souhlasíte s tím, že se Katalánsko stane nezávislým, demokratickým, sociálním právním státem, integrovaným do EU?. K urnám se dostavilo 40 procent voličů, z toho 96,6 procent hlasovalo kladně. Hlasování se stalo vzorem pro další města a obce, která se k akci přidala. Poslední nejočekávanější referendum proběhlo dne 11. 4. 2011 v hlavním městě Katalánska Barceloně. Volební účast se vyšplhala na 21,37 procenta, což dle organizátorů předčilo jejich očekávání. Pro osamostatnění hlasovalo 90 procent zúčastněných voličů, proti pouhých 8,8 procenta. Zbylé hlasovací lístky byly prázdné či nulové.¹³⁾ Katalánsko dále činí kroky, které pomalu ale jistě směřují k samostatnosti. V červnu 2010 byl zahájen legislativní proces, který má za úkol prosadit závazné a platné referendum na území Katalánska. Vláda nepochybně reaguje na úspěšnost nezávazných referend a jejich výsledky. Katalánci musí získat 220 000 podpisů, aby byl návrh přijat formou petice. Pokud návrh regionální vláda schválí, bude potřeba získat souhlas Madridu ke konání referenda. Vzhledem k historickým tahanicím o území Katalánska, které vždy bylo ekonomickou základnou Španělska, nelze přesně odhadnout, jak se madridská vláda ke konání referenda postaví.

V první fázi praktické části práce byly připraveny dotazníky s uzavřenými otázkami. Dotazníky byly rozeslány do různých koutů Katalánska, jelikož respondenty bylo potřeba primárně najít podle místa bydliště a věku. Na dotazníky odpovědělo celkem 8 respondentů. Ti byli rozděleni do dvou skupin - mladší a starší generace, z nichž v každé skupině je zástupce bydlící v hlavním městě. Respondentům, se kterými bylo možné navázat kontakt, byly dodatečně položeny doplňkové otevřené otázky.

Skupiny respondentů:

Ze skupiny „mladší generace“:

• Inés, artistka v cirkusu, 24 let, Barcelona
• Joana, studentka, 21 let, Girona
• Arnau, učitel prvního stupně základní školy, 28 let, Tárrega
• Gerard, PC technik, 33 let, Berga

Ze skupiny „starší generace“:

• Jose Manuel, novinář, 48 let, Barcelona
• Eva, sociální pracovnice, 42 let, Reus
• Pere Alzina, konzultant pro životní prostředí, 42 let, Arenys de Mar
• Rubén, elektrikář, 52 let, Lleida

1) Cítíte se být více Katalánec či Španěl?

2) Považujete Váš národ za jiný vůči zbytku Španělského království?

 Pokud ano, čím konkrétně se Katalánci především liší od ostatních regionů Španělského království?

3) Jakým způsobem udržujete svoji národní identitu?

  * Jazyk 
  * Historické povědomí
  * Účast ve referendech
  * Spolky a sdružení zaměřující se na samostatnost Katalánska
  * Dodržování svátků a tradic
  * Účast při oslavách, kde se objevují castells
  * Jiné __________________________________

4) Byli jste jako malé děti vedeni ke katalánskému sebeuvědomění?

5) Vaši rodiče jsou:

  * Oba Katalánci
  * Katálanec/Katalánka + obyvatel/ka jiného regionu Španělska
  * Katalánec/Katalánka + cizinec/cizinka
  * cizinec/cizinka + cizinec/cizinka 

6) V případě že zaškrtnete B, v běžném životě na sebe v rodině mluvíte:

  * Pouze katalánsky
  * Katalánsky a kastilskou španělštinou
  * Pouze kastilskou španělštinou
  * Jiným jazykem

7) V otázce samostatnosti se Vám nejvíce zamlouvá:

  * Větší míra autonomie v rámci Španělského království 
  * Úplné osamostatnění a nezávislost na Španělsku
  * Vyhovuje mi stávající situace
  * Otázka samostatnosti se mě příliš nedotýká

8) Jaká pozitiva by nezávislost Katalánska podle Vás regionu přinesla?

9) Účastnil jste se nezávislého referenda, které proběhlo ve Vašem městě?

+ základní údaje o respondentovi: jméno, pohlaví, věk, místo pobytu

Z již výše zmíněné literatury a studie je patrné, že Katalánci, díky silným prvkům národní identity, se odjakživa cítili být národem a soběstačnou zemí. Důkazem toho je vlastní folklór, jazyk i smýšlení, které se v Katalánsku pečlivě dodržuje a předává z generace na generaci. Zároveň řada výzkumů potvrdilo, že vrámci asimilace si přistěhovalci, ať už z jiné autonomní oblasti či jiného státu, velmi brzy osvojí katalánštinu a používá ji v běžném životě. Tím se dokonale začlení do společnosti. Nejvíce probíraným tématem v posledních letech, co se týká Katalánska, je osamostatnění se. Co se týče ekonomické stránky, je na tom Katalánsko velmi dobře. Dalo by se říct, že je jedním z hlavních „tahounů“ španělské ekonomie. A možná to je ten z hlavních důvodů, proč se od 70. let Katalánsku stále dopřává větší a větší autonomie, nicméně o oddělení se, nechce španělská vláda ani slyšet. Během posledních let Katalánci vytvořili několik organizací a sdružení za osamostatnění, které vyvrcholilo v několik neoficiálních referend, kde se občané vyjádřili, že si přejí se oddělit od španělského království a mít svůj vlastní stát.

Vzhledem k tomu, že jsou respondenti dotazováni jednotlivě a závěry nejsou nikterak sumarizovány, byla očekávána určitá niance jejich výpovědí od všeobecného povědomí o aktuální situaci. Právě proto nás velmi překvapily skoro totožné názory od všech respondentů. Jejich mínění o našich otázkách jsme shrnuly níže.

Všichni respondenti se jednoznačně shodli na tom, že se cítí být především Katalánci a samozřejmě považují sami sebe za samostatný národ, který se v rámci Španělského království vyděluje hned několika často zmiňovanými skutečnostmi. Nejčastěji se cítí být Kataláncem právě kvůli svému původu a rodinnému zázemí. Katalánský původ jim byl vštěpován v dětství asi tak jako každému člověku, který se narodí kdekoli na světě v jakékoli kultuře, počínaje oslavami svátků a dodržováním zvyků, konče katalánským jazykem a historií území (především spory o míru autonomie území). Zároveň se tedy mladí respondenti necítí být nikterak zvlášť ovlivňováni, mají možnost volby a svého názoru. Starší generace je ještě stále poněkud ovlivněna právě historickými souvislostmi a jejich výchovou. Jelikož žádný z respondentů nepochází ze smíšeného páru Katálanec/Katalánka + obyvatel/ka jiného regionu Španělska, nepodařilo se obsáhnout jazykovou výchovu dotazovaných, všichni doma běžně hovoří pouze katalánsky.

Nejdůležitější roli v národním uvědomění hraje samozřejmě jazyk, který se od úřední kastilské španělštiny značně liší. Ačkoli má katalánština status oficiálního jazyka, občané se setkávají denně s kastilskou španělštinou. Zde je možné pozorovat rozdíl mezi starší a mladší generací. Ačkoli dnes jsou prakticky téměř všichni Katalánci bilingvní, starší lidé raději hovoří ve svém jazyce nikoli v kastilské španělštině. Naopak mladí, jakožto kosmopolitnější a pokrokovější sorta obyvatelstva, jazyk příliš neřeší, nemají problém hovořit s ostatními Španěly univerzální kastilskou španělštinou.

Téměř všichni tázaní také uvedli, že slaví všechny katalánské svátky, přičemž 6 z nich se již aktivně či pasivně účastnilo i kulturních akcí, při nichž Katalánci vytvářejí ony světově proslulé lidské věže. Všichni respondenti považují tuto aktivitu za velmi zábavnou a důležitou při charakterizaci Katalánského národu.

Nikdo z respondentů není členem žádného sdružení či organizace, které propagují a podporují samostatnost Katalánska. Nicméně všichni vyjádřili souhlas s osamostatněním Katalánska. Pouze dva tázaní dokázali svoji odpověď také zdůvodnit. Nejsilnějším předloženým argumentem se stala ekonomická síla a stabilita celého regionu. Pozitivním by byl následný rychlejší rozvoj území Katalánska, které by již nebylo stahováno zpět ekonomicky slabšími regiony především jižního Španělska. V neposlední řadě zmiňovali kulturní a jazykovou odlišnost a vzájemnou „nevraživost“ panující mezi ostatními Španěly a Katalánci. Jeden z respondentů dokonce zmínil zcela jiný způsob běžného života a povahové založení Katalánců, jež je dle výpovědi více založeno na temperamentu, vstřícnosti a toleranci. Zajímavá je také skutečnost, že pouze dva z respondentů se účastnili nezávislých referend, přestože všech osm s nezávislostí sympatizuje. Zároveň z odpovědí vyplývá nespokojenost se současným stavem autonomie ze strany starší generace. Z pohledu mladší generace nejsou tendence nikterak extrémní. Dva z mladých dotazovaných zmínili, že národ utváří sám lid a víra v sebe sama, nikoli státní hranice.

Závěrem by se dalo říct, že ať už jsou informace vyčtené z literatury a studií či zjištěny konkrétně od responentů, všechny údaje se shodují. Katalánce vede k touze o samostatnost především dlouholetá historie a silná tradice, která je předávána z generace na generaci. Na druhé straně je silným faktorem velká ekonomická vyspělost území Katalánska, která by se po osamostatnění mohla vyvíjet daleko rychleji. Zeptáme-li se Katalánců zda jsou pro osamostatnění, téměř většina samozřejmě odpoví ano. Budeme-li však důkladněji zkoumat kroky, které pro to dělají, můžeme být až zaskočeni. Konkrétně v případech již proběhlých referend zjistíme poněkud žalostnou účast voličů. Samozřejmě se Katalánci cítí být národem, udržují své tradice, mluví katalánsky a jsou pro samostatnost, ale to vše se možná poněkud vytrácí s příchodem dalších kosmopolitnějších generací.

1. BERMANN, S., WOOD, M. Nation, language, and the ethics of translation. Princeton : Princeton University Press, 2005. ISBN 0691116091.
2. CORTÁZAR, F. G. Biografía de Espaňa - La rebelión de los catalanes. Barcelona : Galaxia Gutenberg, 1998. ISBN 84-8109-189-8.
3. HERNÁNDEZ, J. F. Forms of tradition in contemporary Spain. University Press of Mississippi, 2005. ISBN 1578067502.
4. MAICAS, M. P. Approach to Catalonia. Barcelona : Universidad Autònoma de Barcelona, 1985. ISBN 8474881358.

1. ARGELAGUET, J. Subjective National Identities in Catalonia. Nationalism & Ethnic Politics [online]. Autumn/Winter 2006, vol. 12 Issue 3/4, [cit. 2011-05-9]. Dostupný z WWW: <http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?sid=8fb4d28b-1b76-4ba7-8db8-dd3f450358e2%40sessionmgr12&vid=8&hid=11&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=22342925>. ISSN 13537113
2. BELMONTE, E., GONZÁLEZ, G. Uno de cada cinco barceloneses mayores de 18 vota en la consulta independentista [online]. Barcelona : 2011/04/11 [cit. 2011-05-10]. Elmundo.es. Dostupné z WWW: <http://www.elmundo.es/elmundo/2011/04/10/barcelona/1302428887.html>
3. Castellers de Vilafranca [online]. Wikipedia: The Free Encyklopedia [cit. 2011-05-10]. Castellers de Vilafranca. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Castellers_de_Vilafranca>
4. Castells na Seznamu UNESCO [online]. 2008 - 2011 [cit. 2011-05-10]. Tixik: Cestovní průvodce. Dostupné z WWW: <http://cs.tixik.com/castells-na-seznamu-unesco-2374716.htm>
5. Catalan (Català) [online]. 2011 [cit. 2011-05-12]. Omniglot: writing systems & languages of the world. Dostupné z WWW: <http://www.omniglot.com/writing/catalan.htm>
6. Couchsurfing [online] CS Couchsurfing International Inc. [citováno 7.5.2011] Dostupné z WWW: <http://www.couchsurfing.org/index.html>
7. Katalánští nacionalisté dosáhli svého: zákazu španělské koridy [online]. 30. 7. 2010 [cit. 2011-05-10]. Corrida de toros. Dostupné z WWW: http://corridadetoros.blog.cz/1007/katalansti-nacionaliste-dosahli-sveho-zakazu-spanelske-koridy
8. Idescat [online]. 2009 [cit. 2011-07-22]. Idescat: Statistical Yearbook of Catalonia. Dostupné z WWW: <http://www.idescat.cat/pub/?id=aec&n=913&lang=en>
9. La independencia de Cataluňa [online] Cataluňa nuevo Estado europeo. [citováno 7.5.2011] Dostupné z WWW: <http://www.freewebs.com/nacioncatalana/>
10. La lengua catalana [online] La Societat Catalana de Genealogia. [citováno 6.5.2011] Dostupné z WWW: <http://www.scgenealogia.org/catalunya/lengua.htm>
11. Katalánsko [online]. 2009 [cit. 2011-05-10]. Turisimo: Turistický magazín. Dostupné z WWW: <http://www.turisimo.cz/spanelsko/mesta-a-mista/katalansko/>
12. SOKOL, P. Katalánsko: největší národ bez státu. Reflex [online]. 2010, č. 28, [cit. 2011-05-09]. Dostupný z WWW: <http://www.cevro.cz/cs/o-cevro/cevro-v-mediich/221874-petr-sokol-katalansko-nejvetsi-narod.html>
13. Katalánci [online]. 2009 [cit. 2011-04-14]. Stránky pro studenty HKS. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/katalanci>
14. Katalánci ve Španělsku [online]. 2009 [cit. 2011-05-08]. Stránky pro studenty HKS. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/katalanci_ve_spanelsku>
15. Katalánci ve Španělsku II. [online]. 2009 [cit. 2011-05-12]. Stránky pro studenty HKS. Dostupné z WWW: http://www.hks.re/wiki/katalanci_ve_spanelsku_ii

—-

Počet shlédnutí: 89