James George Frazer – Zlatá ratolest

James George Frazer britský etnolog, antropolog a etnograf, řadící se mezi klasické evolucionalisty. Mezi cíle jeho zkoumání patřila nejstarší náboženství, za jejichž předchůdce považoval magii, dále pak rituály a mýty, později přecházející do vědy. Byl velmi ovlivněn pozitivismem. James George Frazer se narodil 1. ledna 1854 v Glasgow, do presbitaránské rodiny. Otec byl lékárník. James měl idylické dětství, jako malý hodně četl, přečetl mnoho knih z otcovo rozsáhlé knihovny. http://cs.wikipedia.org/wiki/James_Frazer Studoval klasickou filologii ve svém rodném městě. Studium ukončil roku 1879 v Cambridgi. Mimo klasickou filologii vystudoval na přání svého otce i práva. Jeho disertační práce byla věnována Platónově teorii ideí. V 80. letech se věnoval pracím antických autorů a klasické filologii. Až v pozdější době se jeho vědecká orientace změnila a pod vedením Wiliama Robertsona Smitha se začal věnovat národopisu, antropologii a etnologii. Byl knihovníkem v Královské geografické společnosti. Pro Britskou encyklopedii zpracoval témata Tabu a Totemismus, témata, která se později objevila i v autorově vlastní literární tvorbě. Na tato témata roku 1890 navázal i ve své nejslavnější knize Zlatá ratolest. Roku 1895 se stal doživotním členem Trinity college, byl finančně zajištěný a oženil se s Lilly Frazer. Hodně se věnoval studiu, což se podepsalo na jeho zdravotním stavu (v roce 1931, v 77 letech, úplně oslepl). Mluvil několika světovými jazyky, francouzsky, holandsky, německy, španělsky, italsky,… Hodně cestoval. Od roku 1908 vedl katedru sociální antropologie na universitě v Liverpoolu. Této funkce se ale brzy vzdal, aby se mohl věnovat psaní knih. Byl povýšen do šlechtického stavu za svůj literární přínos. V roce 1921 se stal čestným docentem sociální antropologie na několika universitách (v Liverpoolu, Cambridgi, Glasgow a Oxfordu). Zemřel 7. května 1945. http://cs.wikipedia.org/wiki/James_Frazer http://antropologie.zcu.cz/james-george-frazer

Jedná se o velmi rozsáhlé a jedno z nejvýznamnějších děl britského autora Jamese Georga Frazera. Za života autora bylo vydáno celkem 12 svazků tohoto díla. V těchto dvanácti svazcích najdeme nemalé množství informací o rituálech, magických úkonech a mýtech prolínajících se s náboženstvím, náboženskými rituály, obřady a dokonce i vědními poznatky, využívanými napříč celým světem přes všechny kontinenty. http://cs.wikipedia.org/wiki/James_Frazer Autor vychází z témata tabu, které spolu s totemismem zpracovával pro Britskou encyklopedii. Tabu zde definuje jako systém náboženských zákazů, vcházejících z negativního smýšlení u kmenů s primitivním náboženstvím. Primitivní náboženství jsou založená na pocitu strachu a na snaze nevyčnívat mezi ostatními obyvateli kmene. Toto smýšlení brání posunu a rozvoji daného kmene. Mezi civilizovanými národy je působení tabu už potlačeno. Na počátku knihy nám autor nabízí klíč k pochopení autorovi představy o pojetí archaického náboženství. Autor se nám na podkladě magie snaží vysvětlit vlastní svět vycházející ze sympatetické magie. Vzniká zde Magicko-sakrální království, ve kterém se král přizpůsobuje a řídí zákony a rytmy přírody, od zrození přes období růstu, stárnutí a konečné rituální smrti a nástupu nového panovníka. Král je příkladným zosobněním dobra, je uznáván jako vůdce kmene, ale pouze dokud nezestárne, pak je zabit a na jeho místo nastoupí nový vůdce. http://lucienne.cz/2008/06/28/701933-frazerova-zlata-ratolest-dobovy-kontext-a-zakladni-myslenky-dila/ Sympatetickou magii dále autor dělí podle principu fungování na magii homeopatickou a magii kontaktní. Homeopatická (imitativní) magie vychází ze zákona podobnosti, to znamená, že příčina problému se podobá konečnému výsledku, když jsou si věci navzájem podobné, jsou vlastně stejné. Oproti tomu kontaktní magie se zabývá myšlenkou, že věci které společně tvořily nějaký společný celek se po rozdělení nedají oddělit úplně, vždy se budou jednotlivé části ovlivňovat, čehož se dá zneužít například nepřítelem. Magické obřady můžou být buď pozitivní (kouzla, díky nimž dosahujeme užitku) a nebo negativní (tabu, zabraňující zlu). Z pohledu nezúčastněného pozorovatele lze magii také rozdělit na magii teoretickou (pseudověda) a praktickou (pseudoumění). Magii provozovali kouzelníci, kteří jsou u kmenů velice vážení, za určitých podmínek by mohli být i králi, a podle toho jestli slouží jednotlivcům, nebo veřejnému zájmu, dělíme magii na soukromou a veřejnou. http://antropologie.zcu.cz/james-george-frazer Magie vychází z lidského smýšlení a představ. Z tohoto vychází jak magie homeopatická, tak i kontaktní. V konečném důsledku záleží na tom, jak se s asociacemi představ bude zacházet, pokud se použijí špatně, jedná se o magii, v opačném případě se rodí věda. Později si lidé začali uvědomovat, že ani pomocí magie nedokážou změnit některé přírodní zákonitosti a začínali se přiklánět k náboženství. V náboženství existují nadpřirozené síly, které ovlivňují zákonitosti přírody a přírodních jevů (teoretické náboženství). Podle autora je třeba si nadpřirozené síly něčím naklonit, je třeba se s nimi usmířit (praktické náboženství). Aby se jednalo o náboženství, musí být splněna podmínka přítomnosti teoretického i praktického náboženství. Frazer staví náboženství do rozporu s vědou i magií. Náboženství se v některých bodech mísí s magií, například v magii je kouzelník nadřazen božstvu, ale ve své podstatě se z něho může stát i kněz. Lidský bůh se buď vtěluje do lidské schránky a projevuje svou moc například konáním zázraků, v tomto případě se jedná o náboženského člověka. Druhou možností je že bůh, jako člověk, si připisuje určité schopnosti, v tomto případě mluvíme o kouzelnickém, nebo magickém člověku. Původní uctívaní králové byli spojováni s kouzelnictvím, ale s postupným vývojem společnosti se do popředí stále více dostávají náboženské obřady a kouzelnictví upadá. Autor se věnuje mnoha rituálům a s nimi spojenými zvyky, ať už je to zabití krále v případě zestárnutí, nebo oběti obětované kvůli potlačení zla, nebo pro podporu bohaté úrody. Kromě rituálů se kniha zabývá různými tabu. To znamená, že celá společnost včetně králů se musí řídit pravidly, která jsou nastavena ve prospěch kmene. Například válečníci, když zabijí nepřítele ve válce ho prosí za odpuštění. Ženy v době menstruace a porodu se musí držet mimo kmen, jakožto i pozůstalí po zemřelých. Tabuizovaní nejsou jenom příslušníci kmene, ale mohou to být i předměty, věci nebo třeba i jména mrtvých, příbuzných, králů,… Mezi další tabu můžeme zařadit i například sliny, krev, nebo třeba ostříhané vlasy, dokonce některé obřady. Určitým pravidlům podléhá i jídlo a nedojedené zbytky, pití nebo například styk s cizinci. Osoby podléhající tabu jsou podle divochů osoby nebezpečné, nebo podléhají imaginárnímu nebezpečí, které na danou osobu působí reálně, v konečné fázi může vést až ke smrti. Cílem nastavených pravidel je tyto osoby od ostatních oddělit aby se jich dané ohrožení nedotklo. Nemalou část knihy autor věnuje pochopení vnímání duše, jako malého skřítka žijícího uvnitř organismu z masa a kostí, který tento organismus ovládá a manipuluje s ním. Tento skřítek tělo opouští v případě smrti, nebo i ve spánku, kdy koná činy, které se člověku zdají. Duše byla někdy vnímána i jako odraz nebo stín. Stínu bylo možno i nějakým způsobem ublížit a díky podobenství, člověk jemuž stín patřil, pocítil například bolest. Podle Frazera zde byli dříve duchové a až později se objevilo božstvo. Na základě této teorie nám autor popisuje a ukazuje, že například svátky, které slaví křesťané vycházejí ze svátků pohanských. Z knihy také vyplývá, že k humanizaci božstev docházelo až postupným vývojem společnosti. Frazer ve svém díle vychází z hlavního motivu své knihy, kdy král arelatského lesa je každý rok vyzýván na souboj soky, kteří musí před vyzváním utrhnout ze stromu zlatou ratolest, na konci knihy nám autor vysvětluje, že touto ratolestí není nic jiného, než jmelí, jemuž je přisuzována kouzelná moc a dle autorova mínění je v něm ukrytá síla a duch krále, který je tímto utrhnutím ratolesti poražen. Na tomto ústředním tématu nám autor vysvětluje veškerá témata, rituály, oslavy,… Podkladem pro toto téma jsou různé mýty o Baldrovi, o Adonidovi, o Osiridovi, o Attidovi a dalších. Zdroj: James George Frazer, Zlatá Ratolest, 2007, nakladatel Aleš Čeněk http://antropologie.zcu.cz/james-george-frazer http://cs.wikipedia.org/wiki/James_Frazer

Dílo Zlatá ratolest patří k vrcholům evolucionistického přístupu k antropologii, tento přístup byl však na počátku 20. stol. nahrazován difusionismem a relativismem. Na akademické půdě mezi antropology bylo dílo Zlatá ratolest přijato se značnými rozpaky. Někteří Zlatou ratolest zatracovali, protože odmítli její téze, jiní spíš než za vědecké, považovali toto dílo za dílo umělecké. Frazerovi vyčítali, že jako antropolog nikdy neopustil svojí studovnu a tak své dílo koncipoval pouze na teoretických podkladech. Samostatnou kapitolou pro rozsáhlou kritiku a diskusi byla skutečnost, že dílo mísí poznatky z různých koutů světa a prolíná se různými obdobími. Proti ostatním stál například Alfred Truber Nutt, který přijal Frazerovo dílo s nadšením. http://antropologie.zcu.cz/james-george-frazer

Dílo Zlatá ratolest je dle mého názoru nadčasové. Autorovo podání imaginárního království, na jehož základě nám přibližuje svět mýtů, rituálů, zvyků a tradic na podkladě vzájemného prolínání několika světů a časových období se stává nedostižitelné a pro čtenáře velice poutavé. Autor zde ukázal, jak rozsáhlé znalosti se dají nasbírat i přesto, že neopustil prostředí své knihovny. Dílo bych doporučila všem potenciálním čtenářům, kteří se alespoň částečně zajímají o mytologii a magii.

James George Frazer, Zlatá Ratolest, 2007, nakladatel Aleš Čeněk http://cs.wikipedia.org/wiki/James_Frazer http://antropologie.zcu.cz/james-george-frazer http://lucienne.cz/2008/06/28/701933-frazerova-zlata-ratolest-dobovy-kontext-a-zakladni-myslenky-dila/ 

Počet shlédnutí: 53