Turci v Rumunsku

Údaje jsou ze sčítání z roku 2002: http://www.edrc.ro/recensamant_criteria.jsp?regiune_id=503&judet_id=548&criteriu_1=0&criteriuOne=8&condOne=%3E&procentOne=10&rel=OR&criteriu_2=1&criteriuTwo=30&condTwo=%3E&procentTwo=10&has_search=yes

Turci a zároveň Tataři nad 5 %:

• MEDGIDIA: Turks: 4,056 (9.25 %), Tatars: 3,987 (9.09 %)
• ORAŞ TECHIRGHIOL: Turks: 361 (5.07 %), Tatars: 743 (10.45 %)
• AMZACEA: Turks: 195 (7.23 %), Tatars: 136 (5.04 %)
• COBADIN: Turks: 1,153 (12.64 %), Tatars: 576 (6.31 %)
• INDEPENDENŢA: Turks: 414 (12.95 %), Tatars: 282 (8.82 %)

Přijeli jsme do Bukurešti kolem jedné hodiny po poledni a hned se šli ubytovat do malého hotýlku umístěném na jednom z Bukurešťských sídlišť. Šli jsme se podívat po okolí a udělali si plán na další dny. Byli jsme ale velmi unavení po celodení výpravě vlaky z Prahy a Budapešti, proto jsme tento den vůbec nebyli produktivní.

Tento den jsme věnovali Bukurešťským památkám. Fotili jsme kostely a další krásná místa a snažili se po všech tamních knihkupectvích najít mapu jižního Rumunska. Také jsme si koupili lístky do Constanțy, abychom mohli pořádně začít náš výzkum. O Turcích místní neměli téměř žádné informace, ale nejspíš to bylo tím, že v hlavním městě žije Turků minimum a netvoří žádnou větší komunitu.

Po odlášení z ubytování jsme před polednem odjeli na Severní nádraží, kde jsme si předchozí den koupili lístky. Cesta vlakem do Constanțy trvala zhruba 2 hodiny 30 minut, proto jsme si chtěli cestu zkrátit povídáním se dvěma staršími ženami, které seděli s námi. Vůbec neuměly jinou řečí než rumunsky, a proto jsme za celou cestu stihli jen vysvětlit z jaké země jsme. Do dnes ale není jisté, jestli jsme byli pochopeni. Když jsme konečně přijeli do cíle, bylo neuvěřitelné horko a my nebyli schopní najít ubytování, které jsme asi po další hodině chůze našli (později jsme zjistili, že náš první hostel byl asi 15 minut pěšky od nádraží, jiným směrem). Uložili jsme si tedy věci do pokoje a šli se vydat na průzkum města. Objevili jsme tureckou restauraci, která byla ale ten den zavřená a celkově jsme tento den hlavně prozkoumali město, ve kterém jsme měli v plánu strávit dalších skoro 10 dní. Na večer jsme byli rádi, že je možné používat levně městskou dopravu, protože celodenní lístek na autobus stál v přepočtu 30 korun.

Tento den jsme se po přesunu do dalšího ubytování blízko pobřeží vydali do sídla Turecké unie. Hned na schodech jsme potkali jednoho z místních pracovníků, který nám přívětivě odpověděl na některé otázky, a také dostali jsme zdarma dva výtisky jejich unijních časopisů, které jsou psané jak v turečtině, tak v rumunštině. Na večer jsme potom šli do dřívě objevené turecké restaurace, kde jsme čirou náhodou byli úplně sami, takže byl čas na povídání s dcerou majitelů, která nám odpověděla na otázky týkající se jak Turků, tak Tatarů (majitelé restaurace - rodiče jsou totiž turek a tatarka). Její matka nám potom také odpověděla na některé otázky týkající se Tatarů a poradila nám, do kterých měst a vesnic se vydat a do kterých raději ne (některé z nich jsou dnes místo Turků a Tatarů plně obsazeny Romy). Slíbili jsme, že přijdeme i další večer, abychom dokončili naše povídání.

Později dopoledne jsme se vydali do vesnice Cobadin, která má vlastní Tureckou kominitu. Cesta trvala asi 40 minut minibusem. Prošli jsme se vesnicí, vyfotili si zdejší kostel i mešitu a u obchodu jsme potkali tři slečny (turkyně), z kterých jedna mluvila alespoň trochu anglicky. Snažily se nám odpovědět na otázky, nakonec jsme se nějakým způsobem domluvit dokázali. Odpoledne jsme se vrátili do Constanțy a vydali se do naší známé turecké restaurace, kde jsme dokončili povídání o Tatarech a paní majitelka byla tak vstřícná, že nám domluvila schůzku s tureckou učitelkou náboženství a turečtiny v Cobadinu.

Po návštěvě Cobadinu a získání tipů na cesty za Tatary z naší informativní turecké restaurace jsme celý tento den věnovali přípravě otázek jak pro tureckou učitelku, tak pro tatarskou komunitu, kterou jsme hodlali navšívit v dalších dnech.

Brzy ráno jsme vyjeli minibusem do Cobadinu na naši domluvenou schůzku, které se účasntila učitelka základní školy, její dva malí synové a její kamarádka, členka Turecké unie v pobočce Cobadin. Zjistili jsme spoustu zajímavých informací o školství a také o využití turečtiny a rumunštiny mezi generacemi turecké menšiny v Rumunsku. Dostali jsme další výtisky unijního měsíčníku a přívěsky s logem Turecké unie.

V tento den jsme navštívili centrum Tatarské unie, kde nám byla odhalena místnost plná historických a tradičních předmětů z tatarské kultury. Domluvili jsme si další schůzku s reportérkou tatarské televize a prezidentem kulturní oblasti celé organizace.

Zaměřeni na tatarskou menšinu jsme se vydali do Medgidie, kde jsme chtěli navštívit centrum jak Tatarské, tak Turecké unie, otevřená bohužel byla jen pobočka Tatarů. Byli jsme ale informováni naprosto skvělými detaily o slavení svátků a dalšími detaily z historie tatarů. Také jsme navštívili tureckou mešitu, kam jsme byil i pozváni a bylo nám umožněno udělat si pár fotek.

Předposlední využitelný den naší výpravy jsme zamířili na domluvenou schůzku zpět do Tatarské unie, kde jsme dostali podobný soubor informací jako předchozí den v Medgidii, ovšem doplněný o spoustu důležitých informací o náboženství a moderním životě Tatarů. Dostali jsme každý CD s tradiční tatarskou hudbou a dvě knihy s anglickým a rumunským překladem o tatarské kultuře a historii. Samozřejmě i spoustu suvenýrů jako tužky, přívěsky a magnetky se symbolem tatarského národa.

Náš poslední aktivní den jsme využili k návštěvě 3 mešit v Constanțe, kde jsme se snažili pořídit co nejvíce fotografií. V jedné z nich jsme se za poplatek dostali i na minaret, odkud byl překrásný výdled na celé přístavní město. Při prohlídce historického centra jsme také poznávali vliv islámu na architekturu z různých období rumunské historie.

Ráno jsme z Constanțy odcestovali do Bukurešti, kde jsme se ani nemohli zdržet, protože nám ihned navazoval vlak do Budapešti, odkud jsme odcestovali zpět do Prahy.

Počet shlédnutí: 70