obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


judaismus-_zidovske_zvyky

Judaismus

Čivrný Martin, Dvořáková Martina, Nejmanová Kateřina, Strnad Jan, Volná Michala. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013.

ÚVOD A CÍL PRÁCE

Judaismus, nejstarší z monoteistických náboženství, je spojen se specifickou kulturou a stylem života. Každý příslušník tohoto náboženství je od narození svázán pravidly a předpisy, u kterých si ani nemusí být jist jejich významem, ale i přesto je povinen je dodržovat, protože tato pravidla jsou pevně dána v hebrejských biblických knihách (zejména v Tóře a jejím ústním výkladu). Tato pravidla, tzv. micva, jsou závazná a je jimi řízen každodenní život. Jednání židů je podmíněno 613 přikázáními, z kterých je 248 pozitivních a 365 zákazů, které provází každého žida po celý život.

Cílem naší semestrální práce je zjistit, zda a jak se liší dodržování židovských tradic a zvyků v České republice a v Izraeli. V naší práci se budeme zabývat dodržováním tradice kašrutu, praktikami spojenými s obřadem Bar micva a židovskými lidovými tanci. Práce má část teoretickou, která se týká svátků obecně a část praktickou, která se věnuje našemu výzkumu. Práce by nám měla pomoci lépe pochopit židovské zvyklosti. Naším hlavním cílem je zjistit, jak moc je jejich dodržování v uvedených zemích rozdílné.

Výzkumná otázka: Jak se liší dodržování židovských zvyků v České republice a Izraeli?

1. Jaká je rozdílnost ve slavení svátku Bar micva?

2. Jak se dodržuje kašrut v České republice?

LITERÁRNÍ REŠERŠE

Publikací s židovskou tématikou a se zaměřením na jejich zvyky a tradice můžeme nalézt poměrně velké množství.

Paul Spiegel ve své knize Kdo jsou židé? popisuje, jak systém judaismu funguje v praxi a jaká pravidla a povinnosti je každý z příslušníků židovského náboženství nucen dodržovat a z jakého důvodu to vlastně dělá. V textu odkazuje na to, že veškerá pravidla vycházejí z Tóry a Talmudu, které určují, co je správné a co není - tedy i jednání při židovských svátcích, rituálech a při dodržování tradic.1)

Více do hloubky se tématem židovských tradic a svátků zaobírá kniha Židovské tradice a zvyky, která popisuje jednotlivé židovské tradice a svátky ve spojení s jejich přesnými předpisy. V této knize je i kapitola týkající se stravování, tedy kašrutu, jenž je jedním z témat naší práce. Kašrut je zde definován jako soubor předpisů vycházejících z Tóry, který každý žid musí dodržovat. Pravidla stravování jsou v knize popsána velmi detailně a to s důrazem na dělení potravin na čisté a nečisté, ale také v souvislosti s jejich přípravou, oddělováním a uchováváním. Autoři knihy Židovské tradice a zvyky dále definují samotné tradice a zvyky jako jednu z nejrozmanitějších a velmi různorodých kategorií vědy zabývající se judaismem. Tuto problematiku považují za velmi obsáhlou a zasahující do mnoha vědních odvětví. Dále zde autoři publikace zdůrazňují, že judaismus je a obzvláště jeho tradice a zvyky tvoří velmi obsáhlý komplex rituálů, zvyklostí a praxí, které přímo vycházejí z židovského práva (halacha). V neposlední řadě autoři poukazují na to, že vývoj jednotlivých diasporních židovských komunit byl externě ovlivněn většinovou společností, a proto se i židovské tradice a zvyky mohou odlišovat v závislosti na místě, ve kterém daná komunita žila nebo žije. 2)

Autor článku Celebrating Jewish culture se zabývá židovskými svátky a tradicemi, které postupně rozebírá a vysvětluje. Chanuka je podle autora jedním z nejznámějších židovských svátků. Oslavy probíhají 8 dní a každou noc je rozsvícena jedna svíčka. Autor popisuje i další podrobnosti týkající se tohoto svátku. Autor se zmiňuje i o kašrutu, který popisuje jako soubor pravidel zakazující konzumaci vepřového masa, korýšů a jakéhokoliv masa společně s mléčnými produkty. 3)

METODOLOGIE

Jelikož ani jeden z naší skupinky není židem a ani aktivně nedodržuje židovské zvyky, rozhodli jsme se proto co nejefektivněji využít níže uvedené metody pro naši semestrální práci.

Rádi bychom poznamenali, že naše skupina při výběru tématu netušila, jak obrovský problém bude najít a osobně spolupracovat s lidmi židovského původu či vyznání. Po marných pokusech na Židovské obci a neúspěšném shánění kontaktů na sociálních sítích, jsme poznali, že zpracovat dané téma nebude tak snadné, jak jsme zpočátku předpokládali.

Adekvace metod

Pro účely naší práce byly využity různé metody sběru dat. Teoretická část se opírá o informace, které byly získány studiem oficiálních dokumentů, a to především knihy zaměřené na židovské tradice a zvyky. Tyto publikace nám poskytly data k rozšíření našich znalostí o daném tématu a pomohla nám s přípravou na praktickou část našeho výzkumu. Protože se jedná o publikace odborného rázu, poskytly nám nezkreslené, důvěryhodné a ověřené informace. Díky tomu se naše práce konstruovala snadněji.

V části praktické jsme použili metody kvalitativní s cílem získat primární data vhodná pro doplnění znalostí načerpaných studiem oficiálních dokumentů. V této části práce jsme zvolili dvě metody - strukturovaný dotazník a osobní rozhovor.

Dotazník se skládal z dvaceti otázek, které byli otevřené, a tudíž nabídli respondentovi prostor pro volné vyjádření svého názoru či postoje. Otázky v tomto dotazníku byly definovány co nejpřesněji, aby dotazovaný odpověděl skutečně na to, co bylo předmětem otázky. Díky otevřeným otázkám byla získaná data bohatá na konkrétní informace o židovském životě našich respondentů.

Řízený osobní rozhovor, který jsme využili při kontaktu s jedním z našich dotazovaných, byl předem připravený tak, aby ho bylo možno v případě možnosti proložit vhodnými a nabízejícími se otázkami ve prospěch nenucené konverzace. Osobní rozhovor pořizovala pouze jedna členka našeho týmu, a to z důvodu, aby respondent při face to face kontaktu nabyl pocitu důvěry a více se otevřel.

TEORETICKÁ ČÁST

Dodržování zvyků je pro židy velice důležité. Judaismus stejně jako ostatní náboženství má mnoho tradic a pro ortodoxní židy je jejich dodržování posvátné. Jedná se v podstatě o určitý způsob života. Židovské tradice vychází z hebrejských biblických knih, Tóry, knihy proroků a spisů. Neustálé studium Tóry patří k judaismu. Za hebrejskou bibli je pak označován Tanach. 4)

Mezi základní tradice judaismu patří každodenní bohoslužby, zákaz jakkoli zobrazit Boha (obrazy), rituály v podobě obřízky, pidjon ha-ben, dodržování Šabatu, kašrutu a obřady jako jsou Bar/Bat Micva, tradiční svatby, pohřby a další. Členy Židovských obcí pak mohou být dle Halachu (rabínského souboru zákonů) pouze ti, kteří mají alespoň židovskou matku či k judaismu přestoupili. 5)

Bohoslužby probíhají v synagogách, které lze označit za společenské centrum setkávání. Židé se modlí třikrát denně – ráno, odpoledne a večer. Mezi nejdůležitější místa v synagogách patří aron ha-kodeš (schrána na Tóru, která je umístěna na východní straně směrem k Jeruzalému) a bima (místo na předčítání z Tóry). V synagogách se muži a ženy modlí odděleně. Muži při modlitbách nosí na hlavách čepičky - jarmulky. Modlitby mohou samozřejmě probíhat i doma, a proto každá židovská rodina vlastní své modlitební knížky. V každé rodině lze zpravidla nalézt i tzv. mezuzu (malou schránku s posvátným pergamenem umístěnou na dveřích). Synagogy v dnešní době již neslouží pouze k modlitbám, ale též k náboženskému studiu. Dnes se zde navíc konají i různé koncerty a výstavy.

Důležitým symbolem judaismu je obřízka. Jedná se o první náboženský obřad chlapců. Obřízka se koná osmý den po narození chlapce. Na rozdíl od dívek je teprve po obřízce chlapcům udělováno jméno. Obřízka je prováděna na znamení uzavření smlouvy s Bohem. K obřízce též patří další židovský rituál - pidjon ha-ben. Podstatou tohoto rituálu je vykoupení prvorozeného dítěte – syna, které musí provést jeho otec po jeho narození. Vykoupení se provádí po chlapcově obřízce a peníze zpravidla putují na dobročinné účely. Avšak jedním z nejdůležitějších obřadů dospívajících chlapců je obřad Bar micva, o němž bude podrobněji pojednáno později.

Za posvátné je v judaismu považováno manželství. Uzavření manželství předchází sepsání svatební smlouvy (ketuby). Ta stanovuje práva a povinnosti manželů. Při samotném obřadu se dodržuje mnoho pravidel. Svatba se skládá ze dvou částí – zásnub (krušin) a sňatku (nisu’in). Svatba se provádí pod baldachýnem v přítomnosti rabína. Oba manželé musejí na konci obřadu vypít do dna pohár vína, který symbolizuje manželské štěstí. Na konci obřadu pak ženich rozdupne sklenici a může začít oslava. Rozvod je povolen pouze v případě nutnosti. 6)

Pohřby jsou v judaismu též posvátné. Nemocný či umírající člověk nikdy nezůstává osamocen. Pečují o něj jak členové rodiny, tak tzv. pohřební bratrstvo (chevra kadiša). Toto bratrstvo zastává i další aktivity, týkající se období po smrti dotyčného. Pohřeb probíhá dle tradic a jediné co je přísně zakázáno, je zpopelňování těl zesnulých. K pohřbu by zpravidla mělo dojít v den smrti v doprovodu odříkávání zádušních modliteb a dalších rituálů. 7)

Mezi židovské tradice patří i dodržování tzv. Šabatu a dalších svátků. Šabat je jakýsi den odpočinku, který začíná v pátek večer a končí v sobotu v též dobu. V tento den nesmí židé pracovat. Zvláštností židů je pak i jejich kalendář, který se počítá ode dne, kdy Bůh stvořil Adama. Týden začíná až po sobotě a Šabatu nedělí.

Významnými svátky jsou dále např. Pesach, Roš chodeš, Omer, Šavuot, Roš hašana a další. Pesach je poutním svátkem a připomíná Židům cestu z otroctví do svobody – odchod Izraele z Egypta a slaví se osm dní. Roš chodeš v minulosti patřil k svátkům, kdy se v daný den nesměly vykonávat určité práce a konaly se oběti. Omer začíná druhý den po Pesachu a trvá 49 dnů až do Šavuotu. Roš hašana je pak dnem, kdy se slaví Nový rok. Nejznámějším svátkem je nejspíš celosvětově Chanuka. Jedná se o osmidenní svátek světel. Během Chanuky se dodržuje mnoho zvyků jako např. postupné zapalování osmiramenného svícnu či pění písní. 8)

Kašrut

Kašrut je soubor jídelních a stravovacích předpisů, které vycházejí z hebrejské bible, tedy Tanachu, ale i z rabínské literatury, která jídelní předpisy vysvětluje, doplňuje nebo tvoří úplně nové.9) Slovo kašrut je odvozeno od slova košer, což znamená to, co je vhodné nebo přesněji rituálně čisté.

Podstatou kašrutu je rozdělení živočichů. V praxi rozdělení potravin z nich vyrobených na čisté a nečisté. Toto rozdělení vyplývá, jak již bylo řečeno, z Tanachu. Statě a důležité podklady pro toto pravidlo se nachází ve dvou knihách Mojžíšových a to v knize Leviticus a Deuteronomium. V těchto knihách je přímý odkaz na to, jaká zvířata jsou považována za nečistá a v některých případech je i uvedeno, proč tomu tak je. V knize Leviticus 11,3 se píše, že Hospodin pravil Mojžíšovi a Áronovi: „Mluvte k Izraelcům: Ze všech zvířat na zemi smíte jíst jen tyto živočichy: Všechno, co má rozdělená kopyta tak, že jsou kopyta rozpolcená úplně, přežvýkavce mezi zvířaty… Ale z přežvýkavců a z těch, kdo mají rozdělená kopyta, nesmíte jíst velblouda, který sice přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta… zajíce, který také přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta, vepře, který sice má rozdělená kopyta…, ale nepřežvykuje.“10) Podobně jsou v knihách Mojžíšových ustanoveny předpisy o dalších druzích zvířat.

Zákaz požívání krve

Velmi důležitým prvkem kašrutu je i zákaz požívání krve. Tento zákaz rovněž vychází z Tóry, která zakazuje židům požitím jakékoli krve i jiné nežli zvířecí. Je to kvůli tomu, že krev je připodobňována k životu a duši. Proto se při porážce zvířat přísně dbá na to, aby byla veškerá krev zvířete před zpracováním odstraněna. V praxi to vypadá tak, že maso je důkladně proplachováno vodou a posléze nasoleno tak, aby se odstranily i poslední zbytky krve. 11)

Rozdělení potravin

Základní rozdělení potravin je do tří skupin. Potraviny, které jsou povolené, potraviny, které jsou zakázané (ty se nazývají trefa) a na kategorii parve, která obsahuje neutrální potraviny.

Trefa

Trefa, jak již bylo zmíněno, jsou zakázané potraviny. Nejedná se ale jen o živočichy samotné, ale i o povolené, které jsou v nepovoleném stavu. Pro představu může jít například o zvíře, které bylo poraženo jinak než podle předpisů, ale i o takové zvíře, u kterého se v průběhu rituální porážky zjistí závada nebo onemocnění. Rituální porážka jako taková je spojena s osobou rocheta, což je speciálně vyškolený řezník, který při porážce používá nástroje speciálně určené k tomuto účelu a striktně dodržuje stanovený postup rituální porážky. 12)

Parve

Zcela odlišnou skupinou potravin je parve. Patří sem potraviny, které nejsou mléčného ani masitého původu. Tyto neutrální potraviny se dají mísit jak s masem, tak i s mlékem. Pokud se dané potraviny vaří s masem, tak automaticky získávají masitý charakter a pak už se nesmí mísit s mlékem. Platí to i naopak v případě vaření s mlékem. Do této skupiny se řadí vejce, ovoce a zelenina. Patří sem také ryby, u kterých se ale klade důraz na to, aby nebyly přímo podávány dohromady s masem. 13)

Zákaz mísení masa s mlékem

Jedním ze stěžejních nařízení kašrutu je zákaz mísení mléka a masa. Tento příkaz vychází z Tóry, kde je uvedena tato věta „Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky“ (Ex 23, 19; 34, 26; Dt 14, 21). Rabínský výklad tohoto předpisu upřesňuje, že je zakázáno míchat jakýkoli druh masa s mlékem nebo mléčnými výrobky. Toto pravidlo se týká také nádobí, které musí být rozděleno na to, které slouží k přípravě mléčných pokrmů a druhé pro masitá jídla. Ortodoxní židé toto dělení přísně dodržují a v jejich domácnostech je běžné, že pro uchování potravin používají i dvě různé lednice. Důvodem pro toto důsledné dělení je, že potraviny po sobě zanechávají v nádobách chuť, které se nejde zbavit pouhým umytím. Pokud dojde k záměně nádob, je potřeba, aby se „vykošerovalo“. Tento proces probíhá tak, že se tyto nádoby očistí stejným způsobem, jakým byly znečištěny. Takže když se například hrnec znečistil tak, že v něm byl uvařen opačný pokrm, tak se tento hrnec musí vyvařit. 14)

Židé mají zakázáno i jíst mléčné výrobky ihned po konzumaci masa. Lhůta, která musí uplynout mezi oběma konzumacemi, se liší. V Nizozemí je to jedna hodina, v Německu tři hodiny a podle východního ritu dokonce hodin šest. V liberálnějších židovských komunitách mezi oběma konzumacemi si stačí propláchnout ústa vodou a zajíst předchozí pokrm chlebem. 15)

Situace v České republice

V dnešní době se podmínky pro dodržování kašrutu zlepšují. V Praze existují restaurace, kde je možnost najíst se podle košer pravidel. Košer potraviny jsou dostupné ve speciálním obchodě, který stojí v Josefově. Zájemci mají i možnost si košer potraviny objednat po internetu. Navíc Židovská obec v Praze každoročně vydává průvodce košer potravinami, který je volně ke stažení na jejích oficiálních stránkách. V tomto průvodci můžeme najít seznam košer potravin, které je možné zakoupit v běžných obchodních řetězcích.

Bar micva

Pojem bar micva lze chápat dvojím způsobem. Jako první výklad tohoto termínu je okamžik dosažení určitého věku náboženské dospělosti. V druhém pojetí je to obřad, který je spojen s momentem dosažení náboženské dospělosti chlapce. 16)

Termín bar micva lze doslovně přeložit jako syn příkazu, což je ten, kdo je povinen dodržovat náboženský Zákon. Tímto obřadem je chlapec symbolicky přijat mezi dospělé a musí plnit všechny náboženské povinnosti. 17) Analogií k tomu obřadu je Bat micva, což je obdobný obřad, který se překládá jako dcera příkazu. Bat micva je uvedení dívek mezi dospělé. Na rozdíl od Bar micva, který má kořeny už ve středověku, je obřad Bat micva novodobější záležitostí a nemá přesně stanovená pravidla. 18)

Určení věku dospělosti

Dle Talmudu se dospělým stává chlapec ve věku třinácti let a dívka ve dvanácti, ale podle sinajské tradice je nástup dospělosti úzce spojen s pubertou, která podle této tradice nastává v okamžiku, kdy se na chlapcových genitáliích objeví alespoň dva chloupky. To ovšem neznamená, že pokud se tento druhotný pohlavní znak u chlapce objeví dříve, že by byl jedinec automaticky považován za dospělého. Tato předčasná vyspělost je spíše považována za abnormalitu. Naopak pokud se tyto znaky neobjevují, tak chlapec zůstává nezletilým. Důležitým faktorem určení dospělosti je tedy puberta, ne věk. 19)

Obřad bar micva

Mladí židé jsou na tento náboženský obřad připravováni zhruba rok v předstihu, aby se stihli naučit hebrejsky. Dále se zabývají studiem Tanachu a učí se postupům a pravidlům spojených s dodržováním náboženských povinností dospělých. Celé období příprav na Bar micva se završuje tím, že měsíc před samotným obřadem se mladý žid připravuje na četbu konkrétní pasáže Tóry, kterou bude na obřadu předčítat. 20)

Vlastní obřad Bar micva nastává první šabat po 13. narozeninách a koná se v synagoze (v Izraeli je zvykem pořádat tuto ceremonii u západní strany synagogy). Průběh obřadu zůstává po staletí nezměněn a jeho hlavním rysem je vystoupení chlapce při bohoslužbě. Ten je vyvolán k přečtení příslušné týdenní sidry z Tóry. Toto privilegium je první veřejnou demonstrací náboženské povinnosti, kterou chlapec nemohl dříve plnit. Esencí toho obřadu je, jak již bylo výše zmíněno, symbolicky zdůraznit důležitost přechodu dítěte do určité etapy života, ke kterému slouží tato formální ceremonie. 21) 22)

Další zvyky a tradice spojené s bar micva

Dary

Zvykem, který je spojený s bar micva, je dávání darů, které chlapec využije ve spojení s náboženským životem. Obvyklý počet dárků je 18 a to z toho důvodu, že hebrejské slovo chaj, které znamená život, je také výrazem pro číslo osmnáct. Nejobvyklejšími dary, které mladý žid obdrží, jsou tfilin a talit. 23)

Talit je modlitební plášť bílé barvy s nejčastěji modrými nebo černými pruhy, který se používá při ranní modlitbě. Ortodoxní židé nosí i tzv. malý talit, který mají pod svým oblečením po celý den. Tento rituální předmět se v dnešní době nosí už jenom o bohoslužbách. 24)

Druhým častým dárkem je tfilin, což jsou modlitební řemínky, které jsou tvořeny dvěma černými krabičkami, které osahují pergamenové svitky s pasážemi Tóry. Tyto krabičky jsou přidělány na kožených řemíncích, pomocí kterých se tfilin připevňuje na tělo. Jedna z krabiček je uvázána na levou ruku a druhá na hlavu. Toto umístění má symbolizovat to, že židé nosí Tóru v srdci a mysli. 25)

Slavnostní hostina

Se‘ udat bar micva neboli slavnostní hostina se koná po skončení obřadu. Předpokladem jejího vzniku je zvyk podávat pohoštění při radostných příležitostech. Oslava je pořádána za přítomnosti rabínů a učenců a chlapec má privilegium pronést požehnání po jídle. V porovnání s jinými slavnostními hostinami však se‘ udat není tak pompézní záležitostí, jako je například hostina svatební nebo obřízková. 26)

27)

talit

28)

tfilin

PRAKTICKÁ ČÁST

Milan (28 let)

Člověk, na kterého jsme zprostředkovaně dostali kontakt, se jmenuje Milan. Milan nás velmi překvapil svou ochotnou a upřímnou spoluprácí. Okamžitě s námi komunikoval. Po emailech jsme mu více dopodrobna popsali, kdo jsme a o čem je obsah naší práce, aby věděl, do čeho jde a mohl se rozhodnout o další spolupráci. Po elektronické komunikaci jsme se dohodli na osobní schůzce. Naštěstí je Milan také z Prahy, takže nebyl nějaký větší problém se sejít.

Když se Milan dozvěděl, že se zabýváme tradičními zvyky židů, ihned prozradil, že tancuje tradiční židovské tance. Dokonce nám nabídl, abychom se přišli podívat na taneční hodinu, pokud budeme mít zájem. Tuto zprávu jsme všichni ve skupině kladně přivítali a rozhodli se, že židovské tance zmíníme v našem výzkumu.

S panem Milanem jsme se sešli v domluvený čas a den na volný rozhovor. Rozhovor proběhl pouze mezi čtyřma očima, protože mi přišlo lepší být jeden na jednoho, aby se dotazovaný necítil nepříjemně pod nátlakem početní převahy.

Sešli jsme se v parku u Jiřího z Poděbrad a zašli spolu na drink do nedaleké restaurace. Nejdříve jsme vedli nevázaný rozhovor na „prolomení ledů“ a později přešli na témata, která se týkala našeho projektu.

Pan Milan hned na začátku řekl, že není ortodoxní žid a zeptal se, zda se s ním chci bavit dále. Tradice totiž podle vlastních slov dodržuje „všechny a žádné“. Daná poznámka byla velmi úsměvná a náš rozhovor pokračoval v příjemném duchu.

Začal vyprávět, jak se k židovství vůbec dostal. V rodině se prý k tomuto náboženství nikdo nehlásí, ale babička s nimi (jako s malými) hrála židovské hry a dodržovala chanuku. Když Milan dosáhl věku kolem 12 let, začal se zajímat o život svého dědečka. Nikdo mu však nechtěl říci podrobnosti, o dědovi se v rodině nemluvilo. Postupně zjistil, že děda byl židovského původu a zahynul v Terezíně. Ostatní členové rodiny tenkrát do transportů nemuseli, protože se nechali pokřtít. Dědeček to prý odmítl, proto ho do koncentračního tábora převezli a tam také zemřel. Milan tedy vytvořením a zkoumáním rodinného rodokmenu zjistil svůj částečně židovský původ.

Jako malý kluk, nezávisle na tomto dění, začal tancovat u jedné paní učitelky ze školy, která (i když byla křesťankou) vyučovala tradiční židovské tance. Milan tedy tancuje od svých 12 let. Tyto tance ho zcela pohltily. Tvrdí, že se v nich může zosobnit.

V současné době má pan Milan mnoho židovských přátel, se kterými se stýká. Navštěvuje Židovskou obec, ale nemá z ní jednoznačné pocity. Říká, že je ovlivněna politikou a lidé se tam i přetvařují a nejde jim jen o čistou víru. Zároveň však s ostatními rád tráví čas a slaví svátky v příjemné atmosféře.

Milan má vystudovanou Husitskou teologickou fakultu na Univerzitě Karlově, obor Judaistika. Školu si vybral, protože ho judaismus zajímal. Chtěl ho více poznat a do budoucna se oboru věnovat.

On sám kašrut (soubor pravidel pro rituální způsobilost a konzumaci potravin) nedodržuje. Dle jeho názoru tato pravidla v České republice pořádně ani dodržovat nejde. Výrobky, které jsou košér, jsou prý extrémně drahé. Do České republiky se dovážejí přímo z Vídně. Na zpracování výrobků jsou lidé, kteří dohlíží na striktní zpracování. Milan tvrdí, že v kašrutu on sám nevidí žádnou pointu. Zná pár lidí, kteří kašrut dodržují a nazývají se ortodoxními židy. Myslí si, že i zde v zemi se na ortodoxní židy všichni dívají divně, protože to s českou mentalitou nemá nic společného. Lepší a snadnější na dodržování striktních pravidel je se přestěhovat přímo do Izraele, kde jsou na to vytvořeny podmínky.

Milan chtěl také díky tancům více poznat židovství a jejich tradice a způsob života. Proto odjel do Izraele na 3 měsíce na studijní pobyt, kde nakonec zůstal 2 roky. Sbíral tam zkušenosti pro sebe a následně svou diplomovou práci. Naučil se hebrejsky. Nejvíce se zajímal o tradiční židovské tance IFD (israeli folk dance). Mohl srovnat tradice v Izraeli a v České republice. Dle jeho subjektivního názoru se tradice více dodržují v Izraeli, mají větší hloubku. Neznamená to ale, že dodržování tradic je všude stejné a správné. Každá rodina dodržuje tradice trochu jinak, mají vlastní prvky. Ale v Izraeli to má větší umocnění. Je to dáno historií a původem tohoto náboženství. V Izraeli Milan zůstat nechtěl, protože by mu vadil status „přistěhovalce“, na kterého lidé pohlížejí jinak. On sám není ortodoxním židem, takže potřebuje volnost pro svůj vlastní život a jeho osobní zvyky a omezení by mu vadily.

Na základní škole Jiřího z Poděbrad v Praze je spolu-lektorem právě „tradičních židovských tanců“. Hodiny mají pro širokou veřejnost od 19 do 22 hodin. Abychom si naživo prohlédli, jak takovéto tance vypadají, rozhodli jsme se zajít na taneční hodinu. Kvůli časové vytíženosti naší skupinky jsme se došli podívat na tance jen ve dvou. Předem jsme byly s mojí kolegyní dohodnuté, že si natočíme ukázky některých tanců a vyfotíme pár fotek, aby měla naše skupinka vlastní materiál pro naší semestrální práci.

První, co nás překvapilo a Milan nám zmínil, bylo to, že na tyto tance nechodí skoro nikdo židovského vyznání.

Na hodině bylo kolem 20 lidí. Podle informací, které máme od Milana, to jsou většinou křesťané, kteří se tancem snaží více přiblížit Bohu, protože křesťanství ze židovství vychází. Pak tu byli lidé bez vyznání, kterým se tance prostě líbí.

Tance jsou všude na světě stejné. Je oficiální písnička s hudbou a na ni existuje pouze jeden originální tanec. Takže kamkoliv na světě zavítáte a budete si chtít zatančit, kroky i hudba bude stejná. Milan takto cestuje po různých festivalech a zemích a učí se nové tance, které ještě nezná nebo si může zatančit z paměti ty, které už umí.

Jak už jsme zmínili výše, Milan s námi na začátku taneční hodiny seděl a vyprávěl o tancích a textech, na které se zrovna tančilo. Nebo nám odpovídal na otázky, které nás zrovna zajímaly. Pro začátečníky je vždy připravena jednoduchá choreografie. Na jejich hodinách se tancuje převážně v kruhu a učitel (předvádějící) tancuje uprostřed, aby na něj všichni viděli. Pro pokročilejší jsou taneční kreace složitější a tancuje se rychleji. Milan sám přiznal, že moc nechápe lidi, kteří chodí na tance jen tak. Pro něj osobně je to určitý způsob vyznání, postojů a podstata, z které vychází.

Tradiční židovské tance - obecně

Zakladatelkou je učitelka tanců Gurit Kaman (vlastním jménem Gertrude Levestein), která se narodila v Německu roku 1897 a do tehdejší Palestiny se přestěhovala v roce 1920. Měla základy folklóru, především německého a evropského. Její ideologií bylo dosáhnout porozumění národů tancem. Především vytvoření míru mezi arabským a židovským světem. V současné době jsou tyto tance typickou tradicí.

Tance jsou obsahově různorodé. Od dětských písní a říkanek, písních oslavujících krásu přírody, o národu Izraelském, až po modlitební…

Zpívaným jazykem jsou také různorodé. Nejvíce je jich ale v hebrejštině. Na dnešní moderní tance vznikají i takzvané remixy, které se rytmicky hodí do dnešní doby.

Závěrem

Závěrem bychom rádi srovnali rozdíly v tradicích mezi Českou republikou a Izraelem, jak je vidí Milan. Obecně tradice se podle Milana snáze dodržují v Izraeli, protože je k tomu země přizpůsobená. Tradice vychází přímo z historie Izraele. Stát více podporuje rodiny s více dětmi a má programy, které zajišťují sociální pomoc a stabilitu židovských rodin. Země Izrael tradicemi žije a jsou vidět navenek. Každá rodina dodržuje tradice trochu jinak, neboli si vkládá vlastní prvky, které dědí z generace na generaci. Neznamená to ale, že v Izraeli jsou jen Židé striktně dodržující tradice a přikázání. Můžeme se setkat s lidmi, kteří se považují za židy, ale svátky nedodržují nebo jen částečně. Záleží na vlastní víře, výchově a prostředí, ve kterém člověk žije.

V České republice se setkáváme s problémem, že jakožto v ateistickém státě se obyčejní lidé dívají na ostatní lidi s kterýmkoliv vyznáním jako na divné nebo prostě jiné. Ani nezáleží na tom, které náboženství je vám nejbližší. Přesto například křesťanství je u nás otevřenější než islám. Jak už jsme zmínili výše, v naší zemi je dodržování např. kašrutu finančně náročnější.

Ortodoxní židé „tradiční tance“ netančí, protože je nepovažují za součást náboženství. Nejsou totiž napsané v Tóře, kterou se řídí. V Izraeli narazíme na taneční místa, kde tancují jak ženy, tak muži společně nebo také na striktnější pravidla, kde jsou muži a ženy odděleni a mají hodiny (tance) zvlášť.

Paní Alžběta

Druhým zdrojem pro praktickou část naší práce se stala paní Alžběta, která pracuje v Židovské obci v Praze a byla první osobou, se kterou se nám podařil navázat kontakt. Vzhledem k tomu, že byla v danou chvíli značně pracovně vytížená, svolila pouze k vyplnění dotazníku s otevřenými otázkami, který i přes nemožnost okamžité interakce a šití otázek na míru přinesl poměrně zajímavé informace doplněné o vlastní zkušenosti s kašrutem a bar micva.

Dotazník, který jsme použili, se skládal ze tří částí a čítal celkově dvacet otázek. V první části jsme se zajímali o obecné otázky týkající se judaismu a v části druhé a třetí jsme se zaměřili na kašrut a na bar micva.

Paní Alžběta uvedla, že dodržuje veškeré židovské zvyky, které jsou jí známé, a které jsou v jejích silách dodržovat. Slaví také veškeré židovské svátky a přistupuje k nim podle zavedeného řádu. „Většina svátků u mě probíhá následovně: večer zapálím svíčky, požehnám vinný džus, požehnám chléb, navečeřím se, pomodlím se po jídle a jdu si číst. Ráno vstanu a jdu do synagogy, kde ještě zůstanu nějakou dobu po Bohoslužbě s dalšími lidmi, a povídáme si. Pak jdu procházkou domů a do konce svátku si čtu nebo spím.“ Na otázku, zda víra ovlivňuje i její způsob života odpověděla, že vliv judaismu je velký a to v mnoha oblastech. Zmínila se o tom, že to začíná od oblékání, nakupování, přes shánění košer potravin až po zařizování dovolené tak, aby datum odjezdu a příjezdu nepřipadlo na šabat.

Jak už z uvedených poznatků vyplývá, paní Alžběta dodržuje kašrut a dále uvedla, že si dává pozor, aby se vyvarovala jedení potravin, které nejsou košer. Právě proto navštěvuje speciální obchod v Praze, kde tyto potraviny nakupuje a dodává, že podle ní se podmínky pro dodržování kašrutu za poslední dobu výrazně zlepšili: „Před 15 lety tu nebylo skoro nic a nyní už máme i několik druhů košer sýrů apod.“ Prostřednictvím dotazníku nám paní Alžběta také osvětlila, jaký je její postoj ke kašrutu. Říká, že kašrut nepovažuje za zásah do běžného života, ale že ho považuje za součást jejího normálního života: „Jím košer, protože chci jíst košer a vše se dá vyřešit. I sedmi hodinový let bez košer jídla na konci dovolené, kdy už člověku moc jídla nezbývá.“ Dále bylo předmětem otázek v dotazníku oddělování masa a mléka. Paní Alžběta uvedla, že tento příkaz striktně dodržuje, a že kvůli tomu má v domácnosti dvě sady nádobí, dvoje utěrky, dvoje houbičky na nádobí a dokonce i dva sporáky, aby co nejdůsledněji předcházela možnému mísení těchto druhů potravin. Na závěr části věnované kašrutu se s námi paní Alžběta ochotně podělila o obsah svého každodenního jídelníčku, který je v souladu s košer předpisy: „Ke snídani si dávám nejčastěji bílý jogurt s vločkami, rozinkami a medem, ke svačině jablko. Obědvám na Židovské obci v Praze (viz jídelníček v příloze). Ke svačině jím knäckebrot a večeři většinou řeším těstovinami s něčím“.

V posledním oddílu dotazníku jsme se zabývali obřadem Bar micva. Paní Alžběta uvedla, že nepodstoupila Bat micva, což je analogický obřad k Bar micva, který se týká dívek, ale že byla svědkem mnoha obřadů Bar micva, tak nám mohla přiblížit jeho průběh v České republice. „Chlapec podstupuje obřad na své 13. narozeniny, respektive na nejbližší den, kdy se v synagoze čte z Tóry. Chlapec se připravuje s rabínem asi tak rok před obřadem. Učí se požehnání, které bude v synagoze pronášet a další židovské předpisy. V den Bar micva, kdy se chlapec stává nábožensky dospělým, tzn. má již povinnost dodržovat příkazy a zákazy judaismu, si v synagoze obleče modlitební plášť a je vyvolán ke čtení z Tóry. Pokud umí sám hebrejsky, může číst příslušnou část sám. Pokud ne, tak to za něj přečte kantor a on jen pronese požehnání před a po čtení z Tóry. Pak se mu chvíli zpívá píseň s gratulací, někdy se na něj hází bonbony a je konec. Většina rodin poté pořádá slavnostní obědy/večeře. V Izraeli je na toto slavnostní jídlo zváno i třeba 400 lidí. Chlapec na oslavě většinou dostává modlitební knihy, modlitební šál nebo jiné rituální předměty.“ Na úplný závěr nám paní Alžběta sdělila, že hlavní rozdíl mezi bar micva v České republice a Izraeli spatřuje v tom, že u nás text z Tóry čte místo dotyčného chlapce kantor, kdežto v Izraeli chlapci příslušný oddíl Tóry čtou sami.

Dori Snir (45 let)

Naším dalším dotazovaným byl Dori Snir, který žil v Izraeli a nyní i se svou rodinou pobývá v židovské vesnici ve Francii. Dotazovaný se nám snažil přiblížit jeho každodenní život.

V první části nás přesvědčil, že svůj život zasvětil Bohu a vede k tomu i své děti. Dle jeho názoru je vzdělání jeho i všech jeho dětí to nejcennější. Obléká se zcela normálně a necítí, že by ho jeho víra nějak zvláště odlišovala od ostatních či znevýhodňovala. A samozřejmě je velmi hrdý na svůj původ. Uvádí také, že pokud žid žijící v Izraeli oznámí, že nevyznává víru, tak chce pouze říci, že nepatří k ortodoxním židům, kteří stále dodržují konzervativní způsob života, plný omezení daných vyznáním víry. Pokud by však přišla řeč na samotného Boha, velmi by vás přesvědčoval o jeho existenci.

V další části dotazníku jsme s Dorim řešili hlavně záležitosti týkající se košer stravy. Upozornil nás, že v Bibli je důkladně popsáno, co se nesmí a smí jít. Co je tzv. „košer“. Proto on, ani nikdo z jeho rodiny by nesnědl např. vepřové maso nebo jelita, také žádné jídlo, kde je maso připraveno s mlékem. V jeho současné zemi, kde žije (Francii), to bývá však mnohdy problém. Většina obyvatel je zde křesťanského vyznání a v křesťanském jídelníčku mnohá jídla obsahují vepřové maso, anebo jsou masa připravována s mléčnými omáčkami, tedy jsou pro židy zakázána. Proto také nenavštěvují běžné restaurace. Důvod není pocit větší urozenosti či nadřazenosti nad ostatními, kteří se zde stravují, ale jen nechtějí přestoupit biblické předpisy, na které se na těchto místech nebere ohled. Když vyráží někam na cesty a nemohou mít vhodně připravené pokrmy, jedí jen mléčnou stravu a saláty.

O stravu se stará Doriho žena. Veškeré maso, které je podle Bible povoleno jíst, musí být v první řádě zbaveno krve. Toho dosáhnou pomocí řádného nasolení (melichou) a důkladného omytí masa. On sám přiznává, že má velmi rád mléko a mléčné výrobky. U mléka však pro něj platí totéž co u masa, je povoleno pouze mléko od zvířat, které nezakazuje Bible. Další zajímavostí se kterou se nám svěřil je, že mají veškeré nádobí v domě od sebe barevně odlišené. Nádobí na masitou stravu má červenou barvu, nádobí které přijde do styku s mlékem má barvu modrou a nádobí, které je parve neboli ani ne masité ani mléčné má barvu zelenou.

V poslední části jsme se věnovali rituálu Bar micva. Dori popisuje, že sám zkušenost s rituálem má a chce ho zachovat i v životě svých dětí. U ortodoxních židů by tomuto rituálu podléhali pouze synové, ale on plánuje rituál i pro své dcery. Jeho Bar micva probíhal v Izraeli, po završení 13. narozenin, po uplynutí nejbližšího šabatu. Musel přečíst z Bible tzv. Parašu neboli příslušný oddíl. Po dokončení obřadu se mohl dle židovského práva oženit. K tomuto obřadu se nechtěl příliš vyjadřovat, ale sdělil nám, že nyní čeká obřad jeho 12-ti letou dceru, pro kterou už připravil slavnostní dar - talit čili modlitební plášť.

SHRNUTÍ A ZÁVĚR

Judaismus jako takový se vyznačuje tím, že je založen na mnoha příkazech a povinnostech, které vycházejí z Tanachu. Ale vzhledem k tomu, že v důsledku různých historických událostí byli židé nuceni migrovat do různých částí světa, tedy žít v diaspoře, lze předpokládat, že praktiky spojené se slavením či dodržováním konkrétních svátků nebo tradic se mohli rozrůznit, a to především díky vlivu místní kultury. Cílem naší práce bylo porovnat, zda existují rozdíly v dodržování kašrutu a zda jsou odlišné praktiky spojené s obřadem Bar micva.

Co se kašrutu týče, tak jsme se na základě zjištěných informací dozvěděli, že podmínky pro dodržování tohoto souboru příkazů se v České republice velmi zlepšily a je možné jej dodržovat bez výrazných problémů. Z našeho vlastního výzkumu dále vyplývá, že to, zda je kašrut dodržován, nezávisí ani tak na tom, jestli jsou potraviny dostupné, ale spíše na osobním přístupu každého žida. Během tvorby naší praktické části jsme se setkali s opačnými postoji ke kašrutu. Měli jsme zde respondenta, který nepovažuje za důležité tato pravidla dodržovat, a na druhé straně stáli dva další, pro které je kašrut běžnou součástí života.

Jako shrnutí tohoto oddílu tedy můžeme uvést, že pokud chce žid jíst košer, tak bude jíst košer a pokud ne, tak je to věcí jeho osobní volby. Z našeho výzkumu tak vyplývá, že existuje rozdílnost v pohledu na tuto problematiku a ta neplyne ani tak z geografické polohy, jako z osobního postoje věřícího. Pravidla pro dodržování kašrutu jsou pevně dána a platí v jakékoli zemi stejně. Jediným podnětem k diskuzi tedy zůstává dostupnost košer potravin, která může být v různých geografických oblastech značně odlišná. Paní Alžběta, která kašrut praktikuje v České republice považuje dostupnost těchto potravin u nás za dostatečnou. Dori v rámci dodržování kašrutu upozorňuje na omezené možnosti stravovat se v restauracích.

V další části jsme se zabývali praktikami spojenými s obřadem Bar micva. Teoretická příprava doplněná o poznatky z praktické části nám přinesla poznání, že obřad Bar micva v České republice a Izraeli se v zásadě neliší. Jak průběh obřadu, tak rituální předměty jsou v obou zemích téměř stejné. Díky dotazníku paní Alžběty se nám však podařilo vyzkoumat dvě drobné odlišnosti. Jako první paní Alžběta uvedla, že při obřadu v České republice nečte příslušnou parašu z Tóry přímo chlapec, ale je v tomto úkonu zastoupen kantorem, zatímco v Izraeli je toto privilegium ponecháno chlapci, jehož se obřad týká. Další rozdílnost, kterou si paní Alžběta ověřila z vlastní zkušenosti je masovost poobřadové slavnosti. V dotazníku uvedla, že v Izraeli je chlapcovo Bar micva bráno jako velká událost a na slavnostní jídlo je zváno až na 400 lidí.

Při konečném hodnocení můžeme konstatovat, že tato práce nám umožnila blíže porozumět tradicím judaismu a díky informacím od našich respondentů se našemu týmu podařilo vyzkoumat i několik rozdílů a získat tak poznatky, které dokládají, že i přes teoretickou jednotu tradic judaismu (vycházejících ze striktně daných příkazů a zákazů) se v některých prvcích praktického náboženského života židů objevují dílčí odlišnosti.

PŘÍLOHY

jidelnicek_22.-27.4..doc

V případě zájmu máme k dispozici videa z židovských tanců

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

DOLEŽALOVÁ, Jana, PUTÍK, Alexandr, ŠEDINOVÁ, Jiřina Židovské tradice a zvyky. Praha: Státní židovské muzeum, 1992. ISBN 80-900750-9-6.

KURTINOVÁ, Lenka. Židovská kultura, zvyky a tradice - srovnání židovských svátků s křesťanskými Brno, 2010. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/221533/pedf_b/Bc_prace_LK.doc.txt. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.

NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.

NOSEK, Bedřich a Pavla DAMHORSKÁ, Židovské tradice a zvyky, Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. ISBN 978-80-246-1518-9.

SCOTT, Brenda J. Celebrating Jewish culture. Long-Term Living: For the Continuing Care Professional. 2008, č. 3, s. 18-20. Z databáze Academic Search Complete dostupná ze stránek infozdroje.czu.cz

SPIEGEL, Paul a Přeložili Eva a Pavel DOBŠÍKOVI, Kdo jsou Židé, 2. vyd. Brno: Barrister, 2010. ISBN 978-808-7029-978., překlad: Eva a Pavel Dobšíkovi

Bar micva [online]. [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Bar_micva

Bar micva/Bat micva [online]. 7. 7. 2010. [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://chanele6019.wordpress.com/?s=bar+micva

Kašrut In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ka%C5%A1rut#Parve

NIEBAUEROVÁ, Lucie. Židovské tradice a zvyky [online]. Prague City Line, 2013 [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://www.praguecityline.cz/tematicke-trasy/zidovska-praha/zidovske-tradice-a-zvyky

Poslání [online]. Federace židovských obcí v ČR, 2010 [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/judaismus/poslani/

Pravidla košer: Co je to košer? [online]. In: OM Kosher, 1999-2010 [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.omkosher.co//m/cz/koser-pravidla/

Židovské hřbitovy [online]. Židovské hřbitovy, 14.5.2009 [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=112&new=2237

Židovské tradice [online]. Projekt Varianty, Člověk v tísni, 2012 [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b04zide/05.pdf




Počet shlédnutí: 201

1)
(SPIEGEL, Paul a Přeložili Eva a Pavel DOBŠÍKOVI. Kdo jsou Židé?. 2. vyd. Brno: Barrister, 2010. ISBN 978-808-7029-978.
2)
NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. ISBN 978-80-246-1518-9.
3)
SCOTT, Brenda J. Celebrating Jewish culture. Long-Term Living: For the Continuing Care Professional. 2008, č. 3, s. 18-20. Z databáze Academic Search Complete dostupná ze stránek infozdroje.czu.cz
4)
Fzo.cz. [online]. [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/judaismus/poslani/
5) , 7)
Prague city line.cz. [online]. [cit. 2013-06-13]. Dostupné: http://www.praguecityline.cz/tematicke-trasy/zidovska-praha/zidovske-tradice-a-zvyky
6)
pf.jcu.cz. [online]. [cit. 2013-06-13].Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b04zide/05.pdf
8)
is.muni.cz [online]. [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/221533/pedf_b/Bc_prace_LK.doc.txt
9) , 10)
DAMHORSKÁ, Pavla a Bedřich NOSEK. Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1518-9. Str. 171
11) , 15)
Židovské hřbitovy.cz. [online]. 14.5.2009. [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=112&new=2237
12) , 14)
Omkosher.com. [online]. [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.omkosher.com/cz/koser-pravidla/
13)
Kašrut. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ka%C5%A1rut#Parve
16)
DAMHORSKÁ, Pavla a Bedřich NOSEK. Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1518-9. Str. 58
17)
Bar micva. [online]. [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/index.php/Bar_micva
18)
Bar micva/Bat micva. [online]. 7. 7. 2010. [cit. 2013-06-11]. Dostupné z: http://chanele6019.wordpress.com/?s=bar+micva
19)
DAMHORSKÁ, Pavla a Bedřich NOSEK. Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1518-9. Str. 59
20) , 23)
Židovské hřbitovy. [online]. 14.5.2009. [cit. 2013-06-13]. Dostupné z: http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=112&new=2234
21)
DOLEŽALOVÁ, Jana, PUTÍK, Alexandr, ŠEDINOVÁ, Jiřina Židovské tradice a zvyky. Praha: Státní židovské muzeum, 1992. ISBN 80-900750-9-6.
22) , 26)
DAMHORSKÁ, Pavla a Bedřich NOSEK. Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1518-9
24) , 25)
NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.
judaismus-_zidovske_zvyky.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:30) (upraveno mimo DokuWiki)