Avakova, Dimitrovová, Martinovský, Pindová, Reifová, Sayenko, Šmídová, HKS 2012.

Židovské náboženství je spojeno s řadou rituálů a tradic, které se po staletí v neměnné formě dodržují. Tato neměnnost je však v dnešní době pouze zdánlivá. Ne všechny tradice se dodržují stále tak striktně, jako dříve. Například Rusové, kteří imigrovali do Izraele, dodržují tradice pouze formálně.

V životě židovského chlapce jsou tři nejdůležitější rituály (třístupňový systém): obřízka (provádí se krátce po narození), Bar Micva, a svatba.

V naší práci jsme se zaměřili na zmapování obřadu Bar Micva, jehož absolvování je pro každého dospívajícího (třináctiletého) chlapce bránou do dospělosti a je spojeno se získáním řady práv i povinností. Práce je zaměřena na popis tohoto obřadu, ale hlavním cílem bylo dobrat se odpovědi na otázku, zda tato tradice přetrvává i dnes, ve 21. století. Stanovili jsme si 5 výzkumných otázek, které zní:

• Jakým způsobem přijímají mladí židé obřad Bar Micva?

• Jakým způsobem, a jak dlouho, se na obřad připravují?

• Podstupují obřad mladí židé dobrovolně, nebo jsou nuceni rodiči?

• Jsou židé, kteří se odmítnou zúčastnit Bar Micva, ostatními zavrhováni?

• Je nějaká možnost projít obřadem v pozdějším věku, pokud ano, jsou v obřadu nějaké rozdílnosti?

Měli jsme snahu tento fenomén přiblížit poněkud z jiného úhlu pohledu a přinést nové informace, které nelze nalézt v knižních publikacích o židovském náboženství a kultuře.

Informace na toto téma jsme získávali několika způsoby.

Pro zpracování teoretické části jsme využili kvantitativní metody získávání dat - data jsme získávali studiem odborné literatury od autorů: M. A. Fishbana (Judaismus: Zjevení a tradice), J. Newmana a G. Sivana (Judaismus od A do Z), B. Noseka a P. Darmohorské (Židovské tradice a zvyky), J. Doležalové a A. Putíka a J. Šedinové (Židovské tradice a zvyky), A. H. Baumanna (Co by každý měl vědět o židovství), P. Spiegela (Kdo jsou Židé), Židovské ročenky a studiem internetových zdrojů: zejména články z časopisu Dingir a Jewish History z internetové databáze Městské knihovny v Praze.

Pro praktickou část, která byla zpracována metodami kvalitativního výzkumu, se hlavním zdrojem informací stal rozhovor s pražským rabínem Peterem. Jako formu dotazování jsme zvolili polostrukturovaný rozhovor, díky němuž jsme se dozvěděli o našem tématu v daleko širších souvislostech.

Rabín David Peter studoval v Izraeli, kde získal rabínský titul. V roce 2011 se přestěhoval do Prahy a přijal funkci rabína Jeruzalémské synagogy.

S rabínem jsme si telefonicky sjednali schůzku na pondělí 2. dubna. Setkali jsme se v Židovské obci. V této době již byly přípravy na Pesach (nejdůležitější židovský svátek, který odpovídá křesťanským velikonočním svátkům a dodnes se v židovství slaví na památku vysvobození z Egypta) v plném proudu, přesto se nám rabín více než hodinu věnoval. Byl velmi rád, že se o židovskou kulturu zajímáme, a dokonce nás pozval na bohoslužbu do Jeruzalémské synagogy, kde jako rabín působí.

Dále jsme naše poznatky doplňovali o informace získané z dotazníku, který byl předán 10 židovským chlapcům v Rusku. Díky tomu, že naší skupinu tvoří také dvě dívky pocházející z Ruska, využili jsme této příležitosti k vyzpovídání respondentů z této země. Dívky zaslaly emailem dotazník do města Krasnodar – Krasnodarský kraj, kde ho matka jedné z nich předala 10 mladým židovským mužům ve věku od 18 do 25 let. Všichni se narodili v Rusku a pochází jak ze smíšených, tak z čistě židovských rodin. Avšak nezávisle na tomto faktu byli všichni vychováni v židovské tradici.

Krasnodarský kraj leží v jižní části země a žije zde 5 mil. obyvatel. V hlavním městě Krasnodar žije 744 900 obyvatel, z toho 15 000 je židovského původu. Funguje zde Židovská obec, která patří k Židovským sdružením Ruska. Tato komunita má 800 členů. Všichni naši respondenti jsou členy této komunity.

Dalším zdrojem našeho výzkumu je vyjádření hlavního rabína Ruska Berela Lazara, který ve svém článku hovoří o židovských komunitách v Rusku a dodržování zvyků a tradic v judaismu. Oproti tomu poukazuje na asimilaci židovské komunity v USA a srovnává ji s ruskou židovskou komunitou právě na příkladu obřadu Bar Micva.

V plánu bylo zárověň navštívit Lauderovu školu (Lauderova škola je židovská škola v Praze. Nejprve vznikla, za podpory Židovské obce v Praze, v roce 1997 škola základní a později byla rozšířena o čtyřleté gymnázium, osmileté gymnázium a MŠ), kde jsme chtěli rozdat dotazníky a výsledky porovnat s dotazníky vyplněnými ruskými respondenty. Ředitelkou školy jsme byli arogantním způsobem odmítnuti. Když jsme se pak o tomto problému bavili s rabínem Peterem, vysvětlil nám, že paradoxně tuto školu navštěvuje minimum chlapců z židovských rodin. Většinu studentů tvoří dívky. Zmínil se i o tom, že tuto školu navštěvují děti „mafiánů“, jejichž rodičům vyhovuje, že je škola střežená.

Téma naší práce, Bar Micva, zpracovává velké množství literatury. Literatura se zabývá celkovým popisem toho, co to obřad Bar Micva je a jaké jsou jeho náležitosti, jeho původem, či různými přístupy rabínů a Židů k tomuto obřadu.

Například v knize Judaismus: Zjevení a tradice, jejímž autorem je M.A.Fishbane,¹⁾ se dozvídáme, že Bar Micva bylo původně označení pro osobu, jež je zodpovědná za zachování božských předpisů judaismu. ,,Bar Micva doslova znamená „syn přikázání“, od tohoto okamžiku je schopen zachovávat všechna přikázání v Tóře a stává se plně zodpovědným za své chován턲⁾.

Judaismus od A do Z, jehož autoři jsou J. Newman a G. Sivan³⁾, popisuje, kdy obřad Bar Micva probíhá, jakou část Tóry má chlapec při obřadu za úkol přečíst, a dále se zmiňuje o závěrečné formuli, jež pronese jeho otec na konci obřadu.

Kniha Židovské tradice a zvyky autorů B. Noska a P. Darmohorské⁴⁾ se fenoménem Bar Micva zabývá podrobněji. Nejprve popisuje věk dospělosti, kde určující podmínkou je puberta. Dále vysvětluje původ, vývoj obřadu, a obřady jemu předcházející. Soustřeďuje se také na Se’udat Bar Micva, což je hostina následující po obřadu.

V další knize Židovské tradice a zvyky ⁵⁾ se dočítáme o typickém oblečení a darech, které jsou s tímto obřadem spojené.

Publikace Židovská ročenka ⁶⁾ akcentuje téma konfirmace, jež je výraz, který se v moderní době pro obřad Bar Micva ustálil. Výraz je přejat též z katolické církve, nejvíce však z církve evangelické. Židovská Bar Micva však není konfirmací, protože celý židovský lid je konfirmován již od hory Sinaj. Dále se pojednává o konfirmacích prováděných v minulosti. Objevují se zde i rady ohledně povinností učitele, jež chlapce na Bar Micva připravuje.

V knize Co by každý měl vědět o židovství ⁷⁾ se vysvětluje, kdy se chlapec a dívka začínají považovat za nábožensky zralé, co následuje po slavnosti Bar Micva, a dále se také dočítáme, kdy tato slavnost vznikla.

Židovské tradice a zvyky od A. Putíka⁸⁾ je publikace, která upozorňuje na základní povinnosti otce, ke kterým patří výchova dětí a následné vzdělání.

Kdo jsou Židé? je publikace od P. Spiegela⁹⁾, která klade důraz na rozdílnosti, které se při průběhu Bar Micva mohou objevit.

Odborný článěk ¹⁰⁾ popisuje příběh o rabínovi Yudel Rosenbergovi, který vydal několik děl a v dílech se zabývá židovskými obřady a především Bar Micva, poukazuje na rozdíly obřadů v Evropě a v USA a udává, jak by se měl chlapec správně na obřad Bar Micva připravit a jak k němu přistupovat.

Článek z časopisu Dingir (číslo 2, 2001) popisuje příběh rodiny Magedových, kteří si pro konání Bar Micva vybrali Terezínskou pevnost jako symbolické místo holocaustu.¹¹⁾

Samozřejmě všechny výše zmiňované zdroje literatury se rovněž zabývají základními atributy obřadu Bar Micva. Obřad se koná první sobotu po 13. narozeninách a pro chlapce znamená vstup do dospělosti, plnou odpovědnost za své činy a povinnost zachovávat všechna micvot (přikázání).

Smyslem náboženské výchovy židovského dítěte je ponenáhlé uvedení do života podle naučení Tóry. V prvé řadě je to úkol rodičů. Nejprve se dítě učí modlitby, pak má být na každém věkovém stupni vedeno k tomu, aby zachovávalo další přikázání. ¹²⁾

Bar micva bylo původně označení pro osobu, jež je zodpovědná za zachování božských předpisů judaismu. ¹³⁾

Bar Micva (בר מצוה) znamená v překladu syn přikázání, syn Zákona. Pochází ze středověku, v biblické době neexistoval. Tímto obřadem se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž. ¹⁴⁾

Určující podmínkou dospělosti je puberta. Puberta pro chlapce začíná tehdy, objeví-li se na jeho genitáliích alespoň dva chloupky. Chlapec tedy může, při absenci vývoje genitálií, zůstat ve 13 letech nezletilý. Paradoxně se předčasný vývoj nepovažuje za předčasnou dospělost. ¹⁵⁾

Studium Tóry začíná tradičně velmi brzy, u chlapců zpravidla ve třech nebo ve čtyřech letech, a obyčejně se zahajuje tím, že dítě hledá a nachází písmena svého jména v medu. To symbolizuje sladkost života v oddanosti Tóře a jejím přikázáním. Chlapec se od raného věku učí hebrejštině a seznamuje se s tradičními klasiky judaismu, členem židovské komunity však není až do svých třinácti let. Od tohoto okamžiku je schopen zachovávat všechny micvot (613 přikázání psané v Tóře) a žádá se od něj, aby byl plně odpovědný za své náboženské chování. ¹⁶⁾ Do té doby za něj nese odpovědnost otec. ¹⁷⁾

Když je chlapec na znamení své plnoletosti poprvé vyvolán ke čtení Tóry, při čtvrteční či sobotní ranní bohoslužbě po jeho třináctých narozeninách, otec pronese požehnání na oslavu jeho přechodu do dospělosti. Od této chvíle jsou chlapci započítáváni do tzv. minjamu, minimálního počtu deseti mužů potřebného pro společnou modlitbu. ¹⁸⁾¹⁹⁾

Jedním ze znaků přijetí všech náboženských závazků je i právo a povinnost nosit při ranních modlitbách tfilin (modlitební řemínky tvaru dvou černých kostek, které obsahují svitky s pasážemi Tóry). Tfilin jsou nejčastějším darem, který mladý muž dostává. Zatímco tfilin musí pocházet od speciálně školeného odborníka, sofera (písaře), zhotovování a zdobení různých sáčků na tfilin bylo záležitostí ženských příbuzných oslavence, matky a sester. Obvykle se na nich setkáváme s hebrejskými nebo latinkou psanými iniciálami v listové nebo květinové rozvilině. Obdobné sáčky většího formátu se používaly k uložení modlitební šály - talitu. Talit však směl mladík používat pouze tehdy, byl-li vyvolán k Tóře. Ke každodennímu nošení velkého modlitebního talitu je muž oprávněn až po svatbě. K oblíbený darům patřila i rituální čepička (kipa, jarmulka). Kipy bývají zhotovovány z různých materiálů, často ze sametu. Jsou černé nebo barevné, bílá je vyhrazena pro Vysoké svátky - židovské svátky Roš ha-šana (židovský Nový rok, který se slaví podle gregoriánského kalendáře v období září až října) a Jom kipur (v českém překladu Den smíření, jeden z nejvýznamnějších dní židovského kalendáře, tento den se připomíná dlouhým, více než dvacet čtyři hodin trvajícím půstem a intenzivními modlitbami) ²⁰⁾

Když bar micva odříká závěrečné požehnání nad Tórou, jeho otec přečte formuli baruch še-petarani: „Nechť je požehnán Ten, který mě nyní zprostil od veškeré odpovědnosti za něho“. ²¹⁾

Po skončení obřadu je konána slavnostní hostina neboli se´udat bar micva, o níž se rabínské prameny nezmiňují. Jako předpoklad jejího vzniku bývá v souladu se starou židovskou tradicí uváděn zvyk podávat pohoštění při radostných příležitostech. ²²⁾ Oslavenec na této slavnostní hostině mívá přednášku.

Jedním z tradičních zvyků před ceremonií samotnou bývá držení půstu. Jedná se o praxi, kdy se dvanáctiletí chlapci ve starověkém Jeruzalémě postili po celý Jom kipur. Na konci půstu vzal otec chlapce ke každému staršímu v obci, aby mu tento udělil požehnání. Starší se také modlili, aby chlapec vyrostl v učence a člověka, který koná dobré skutky. Význam držení půstu je vysvětlován jako příprava na jednu z následujících náboženských povinností. Dalším zvykem bývá jeden měsíc před třináctými narozeninami vkládat po celý tento měsíc tfilin. Jeden až tři měsíce, někde i celý rok před ceremonií, se chlapec připravuje na četbu dané částí Tóry, a dokonce studuje příslušnou část Ša s komentáři. Učitelem mu může být specialista pro tuto příležitost, často rodinný přítel. ²³⁾

O vzniku obřadu Bar Micva nejsou žádné záznamy, je to spíše tradice, která trvá. Je možno říci, že Bar Micva a slavnosti, které tento obřad doprovázejí, přetrvávají jako lidový folklór. Rabín se však domnívá, že tato tradice může pramenit z doby renesance v Itálii, kde byly ženy postaveny naroveň mužům a asi ve věku 12 let předstupovaly před ostatní s připravenými proslovy.

Chlapci prochází Bar Micva ve 13 letech. V tomto věku (u dívek je to věk 12 let) je chlapec dle židovské kultury dostatečně způsobilý odpovídat za své činy. V tomto kontextu je zajímavé podotknout, že podle talmudu (soupis rabínských diskuzí, tzv. ústní Tóra, zabývající se náboženskými tradicemi a zákony) může otec provdat dceru do 12 let bez jejího svolení, od 12 a jednoho dne se může rozhodovat sama. (To samé platí u chlapců do 13 let)

Po absolvování Bar Micva se mění status chlapce ve společnosti, stává se mužem. Stává se morálně zodpovědným za své činy. Od této chvíle je do něj vkládána velká důvěra. Cítí se povinen pokračovat ve staleté tradici svých předků. Má povinnost dodržovat všech 613 přikázání Tóry. Od této chvíle může být vyvolán ke čtení Tóry při bohoslužbách, může se účastnit minjanu (společenství deseti židovských mužů, které je třeba k modlitbě). V mladším věku se může zúčastnit modliteb, ale není do minjanu započítáván. Dalším právem, které mu tímto obřadem vzniká, je právo oženit se, avšak podle českých zákonů to nelze a tak tajné svatby nejsou výjimkou, jak přiznal pražský rabín.

Všichni chlapci se na obřad velmi těší a je to pro ně velká událost. Tímto nám rabín vyvrátil předpoklad případného odmítnutí podstoupení Bar Micva. Většinou mladí lidé považují tento obřad za jednu z nejdůležitějších událostí ve svém životě.

Před absolvováním obřadu chlapci pravidelně navštěvují synagogu a učí se číst povinné texty, připravují si proslov, učí se slova krátké modlitby. Ve svém budoucím projevu mají mladí lidé přesvědčit komunitu, že už jsou dospělí.

Obřad probíhá v synagoze. Přinese se svitek Tóry, z které čte 8 lidí. Jsou to především mužští příbuzní chlapce, např. děda, otec, bratr a jako osmý je vyvolán chlapec, který prochází Bar Micva. Určenou část Tóry přečte zpěvnou formou. Poté kamarádi po chlapci hází bonbóny a soutěží, kdo se trefí pořádně tvrdým bonbónem chlapci do hlavy. Následuje oslava, která bývá velmi bohatá. Rodiny se předhánějí, kdo bude mít oslavu větší, hezčí, bohatší a na lepším místě. Je to velmi drahá záležitost. Na oslavách tancují ženy a muži zvlášť, avšak jakmile odejde starší generace, která tradice bere vážněji, tancují muži a ženy dohromady – rabín Peter nazval tyto radovánky „pobožné disko“.

Dle rabína lze obřadem projít i v pozdějším věku. Stačí, když jednoho dne muže vyvolají ke čtení Tóry, a tím má Bar Micva splněnu.

Židé, kteří by se rozhodli odmítnout Bar Micva, nebudou ostatními židy zavrhováni nebo odsuzováni. Mohou se dále podílet na dalších rituálech a být součástí židovské komunity. Větší prohřešek než tento jsou smíšená manželství.

V Rusku tento obřad probíhá velmi vážně. Z dotazníků dále vyplývá, že příprava na obřad začíná již v brzkém mládí. Chlapci se musí naučit číst Haftarh (Haftaru) – výběr z knih proroků. Původně měli číst celou Tóru (v Izraeli se k tomu navrací), ale v Evropě stále přetrvává čtení pouze Haftary. Součástí obřadu je to, že chlapec se po přečtení Tóry chce dostat k mužům, ale matky ho nechtějí pustit, stahují ho symbolicky zpět. Bar Micva totiž znamená odloučení od matky a přechod do mužské části společnosti. Na této události se účastní celá rodina, přátele, známí, spolužáci, někdy až 200 lidí. Rodiny se předhánějí, kdo bude mít větší a honosnější oslavu.

Z dotazníků, které byly vyplněny v Rusku, vyplynulo, že v některých případech chlapci prošli Bar Micva na naléhání rodičů a ne svým vlastním rozhodnutím.

Je také možné složit druhou Bar Micva v 83 letech. Předpokládá se, že délka života je 70 let, tak 83letý člověk může být považován za 13let starého v „dodatečném čase“.

Rabín Peter se také zmínil o průběhu obřadu v Americe. Zde se klade velký důraz na přednes. Rodiče jsou často právníci nebo politici, a tak si na přednesu velmi zakládají.

Naproti tomu ruský rabín Berel Lazar tvrdí že, většina Židů v amerických komunitách neklade velký důraz na náboženské rituály. Obřad Bar Micva obvykle není svátek dospělosti, je to spíše tradice, která přetrvává. To je způsobeno tím, že v USA vzrůstá asimilace Židů, nábožensky založených lidí ubývá a duchovní hodnoty upadají v zapomnění.

V Americe bývá obvyklé, že se chlapec několik týdnů učí přikázání a připravuje se na obřad dospělosti. V den obřadu vystoupí na ambon (vyvýšený stupínek, na kterém probíhá čtení z Tóry), přečte část Tóry. To však bývá jeho poslední návštěva v synagoze.

Berel Lazar je velmi rád, že Rusko nemá takový problém. Mládež chodí na všechny modlitby a účastní se náboženských svátků. Mladí považují Bar Micva za začátek dospělého života v komunitě, ne za ukončení nudného procesu zapamatovávání si nejasných textů. Chtějí pochopit podstatu přikázání, hledají duchovní hodnoty.

Většina nábožensky založených rodin absolvuje Bar Micva dobrovolně, těší se na tento obřad a berou ho jako součást židovské tradice.

Na obřad se připravují několik týdnů, kdy se učí číst vybrané kapitoly z Tóry.

Většinou tento obřad podstupují dobrovolně. Z ruského dotazníku jsme se dozvěděli, že rodiče všech respondentů prošli rituálem Bar Micva v náležitém věku 13 let. Co se týče mladých chlapců, 5 prošlo tradičně, 3 se podrobili pouze na naléhání svých rodičů, a 2 z nich neprošli obřadem z vlastní iniciativy, vysvětlují to tak, že nejsou věřící.

Ti, co odmítnou Bar Micva, zavrhováni nejsou, ale nemohou se účastnit minjanu.

Projít obřadem po třináctém roce lze kdykoliv. V obřadu nejsou žádné rozdílnosti. Z ruského dotazníku vyplývá možnost druhé Bar Micva „v dodatečném čase“ v 83 letech.

V České republice je tato tradice pojímána spíše jako radostná událost a zábava, což lze vysvětlit menší religiózností Židů žijících v Čechách. Naproti tomu v Rusku se tento obřad bere velice vážně a absolvování tohoto obřadu je spojeno s představou začátku duchovního života dospělého židovského muže.

Literární zdroje

BAUMANN, A. H. 2000. Co by měl každý vědět o židovství. str. 201. Praha: Nakladatelství a knihkupectví KALICH s.r.o.

DOLEŽALOVÁ, Jana, PUTÍK Alexandr, ŠEDINOVÁ Jiřina Židovské tradice a zvyky. Praha: Státní židovské muzeum, 1992, s. 84. ISBN 80-900750-9-6.

FISHBANE, Michael A. 1999. Judaismus: Zjevení a tradice.Kurzíva Praha : Nakladatelství PROSTOR, 1999. str. 194. ISBN 80-85190-95-8

ILTIS, Rudolf. ŽIDOVSKÁ ROČENKA. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1975, s. 147.

NEWMAN, Ja‘akov a Gabvri’el SIVAN. 1992. Judaismus od A do Z. Praha 1: Federace židovských obcí v České republice, 1992. s. 285. ISBN 80-900895-3-4

NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. ŽIDOVSKÉ TRADICE A ZVYKY. Praha: Karolinum, 2010. s. 271. ISBN 978-80-246-1518-9

PUTÍK, Alexandr. Židovské tradice a zvyky: Průvodce expozicí. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2005, s. 87. ISBN 80-86889-01-7

SPIEGEL, Paul. KDO JSOU ŽIDÉ?. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 254. ISBN 978-80-87029-97-8

Internetové zdroje

FIŠER, Adam Bar micva není jen obřad. [Online] DINGIR, 2/2001 (11. června 2001) [cit. 2. 8. 2012] Dostupný z: http://www.dingir.cz/archiv/Dingir201.pdf

ROBINSON, Ira. „The Business Of Rabbinic Sermons And Their Publication: Rabbi Yudel Rosenberg’S Bar Mitzvah Sermons.“ [Online] Jewish History 2/2009 (23. února. 2009) [cit. 2. 9. 2012] Dostupný z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=fb68fc81-fd53-42d1-bbcd-4e29959d63f0%40sessionmgr4&vid=9&hid=14

Tradice a zvyky: Bar micva. [online] Židovské hřbitovy, 14. 05. 2009 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=112&new=2234. 

Počet shlédnutí: 66