Peková Klára, Pekařová Jana. Katalánci ve Španělsku [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2009. Dostupné z: <http://www.hks.re/wiki/katalanci_ve_spanelsku_ii>

V rámci předmětu o minoritách v Evropě jsme si jako předmět seminární práce zvolily katalánské území ve Španělsku. Katalánce na základě našich vlastních zkušeností považujeme za velmi zajímavý národ, o čem bychom vás rády prostřednictvím této práce přesvědčily.

Území, na němž Katalánci žijí, je rozmanité, jeho polohu lze označit za strategickou. Sousedí totiž s druhým největším státem Evropy - Francií, jejíž vliv se na životě v Katalánsku víceméně pozitivně projevuje. Tuto skutečnost umocňuje i to, že katalánština je blíže spíše francouzštině než španělštině. Dalším kladem je přístup k moři, což je velmi výhodné pro námořní obchodování a letní turistiku. Do katalánského území navíc zasahuje Pyrenejské pohoří, takže ani krásy hor a vysokohorská turistika zde nechybějí. Katalánci se považují za silný, hrdý a pospolitý národ. Jejich soudržnost možná pramení i z toho, že nemají vlastní stát: užívají sice velkou míru autonomie, jsou však stále podřízeni Španělskému království. Ve snaze podat co nejucelenější obraz o Kataláncích nezůstaneme pochopitelně pouze u základních informací o jejich území, ale pokusíme se také vystihnout jejich národnostní mentalitu. Chceme zjistit, jak velkými osobnostmi se cítí být v rámci Španělského království a jestli se naše názory na ně shodují s tím, co si sami o sobě myslí oni.

Práce je rozdělena do dvou částí. V první části postupně představujeme katalánský národ, velikost jejich území, způsob jeho spravování, to vše z pohledu historického vývoje až do současnosti. Popisujeme jejich kulturu a zvyklosti, hledáme vhodná slova pro charakteristiku typického katalánského obyvatele. Zmiňujeme také zajímavá místa, která stojí za to navštívit. Ve druhé části se dostáváme ke konkrétnímu výzkumu založenému nejen na rešerších dosud zveřejněných prací, ale také na průzkumu vzorku respondentů. Jejich odpovědi v závěru práce porovnáváme s informacemi, které jsme samy zjistily.

Cílem této práce není snaha o zařazení katalánského národa podle výpovědí našich respondentů. Je nám jasné, že podle vzorku lidí nelze posuzovat celou minoritu. Snažíme se pouze blíže se seznámit s tímto národem a přiblížit, v jaké míře se řadí mezi Španěle, jestli se oni sami považují za minoritu, a zda by chtěli mít vlastní stát.

Cílem naší práce je zjistit, jak se katalánské menšině ve Španělsku žije a zda se její příslušníci cítí být diskriminováni či nikoliv.

Španělsko

Španělsko je parlamentní konstituční monarchií, v jejímž čels stojí král. Do Evropské Unie přistoupilo společně s Portugalskem v roce 1986. Vzhledem k poloze státu je jeho prioritou posilování vztahů se zeměmi kolem Středozemního moře. V Schengenském prostoru je od roku 1992, jednotnou měnu používá od roku 2002. Pro Španělsko je typická silná decentralizace – existuje 17 autonomních oblastí (comunidades autonomas) s vlastním parlamentem disponujícícm širokými pravomocemi, jejichž rozsah není jednotný. Všechny autonomní oblasti mají vlastní vládu, samostatně rozhodují v oblasti zdravotnictví a vzdělávání. Katalánsko je jednou z těchto autonomních oblastí ve Španělsku.¹⁾

Katalánsko

katalánsky: Catalunya, španělsky: Cataluña - v Katalánii se z 90% používá pouze katalánština, přestože úředními jazyky jsou jak katalánština, tak i španělština. Dopravní značení, reklamní tabule i nápisy na obchodech jsou psané výhradně v katalánštině.

Počet obyvatel: přibližně 7 mil. - což řadí Katalánce mezi jednu z největších minorit v Evropě.

Rozloha: 32 113 km² - 6.největší region ve Španělsku

Provincie: Katalánsko se rozděluje do čtyř provincií, kterými jsou Barcelona, Tarragona, Lleida a Girona (Gerona) s celkovým počtem obyvatel kolem šesti milionů. Hlavním městem Katalánska je historické a kulturní centrum - Barcelona (1,6 mil obyv.)

Autonomní statut: 25. říjen 1979 - Rozsah pravomocí se u každého autonomního společenství poněkud liší a je stanoven v „autonomním statutu“ (estatuto de autonomia) příslušného společenství, což je v podstatě jakási regionální ústava. Ve skutečnosti je tu určitý rozdíl mezi „historickými“ autonomními společenstvími, jakými jsou Baskicko, Katalánsko, Galicie, Andalusie, a zbytkem. „Historická“ společenství získala více pravomocí, včetně možnosti regionálních předsedů vlád určovat termíny regionálních voleb. Baskicko a Katalánsko mají také vlastní policejní jednotky. Kompetence ostatních společenství jsou v těchto ohledech mnohem omezenější ²⁾

Katalánsko jako takové má svůj vlastní parlament a v oblasti má velkou sílu místní regionální politická strana Konvergence a jednota (Convergència i Unió, CiU). Tato koaliční strana byla založena roku 1978. Prezentuje se konzervativní a nacionalistickou ideologií a jejím hlavním cílem je dosažení větší autonomie Katalánie.³⁾

Katalánština: Katalánština patří mezi románské jazyky stejně jako francouzština a španělština. Není dialektem žádného jiného jazyka a nejblíže je příbuzná provensálština, kterou hovoří obyvatelé jižní Francie. Katalánština je mateřskou řečí asi sedmi milionů osob, z nichž většina hovoří ještě jiným jazykem. Katalánština má i řadu dialektů, kterými se mluví ve Valencii, na Baleárských ostrovech, v části Aragonie u katalánských hranic, v Andoře, ve francouzském Roussilonu a v okolí Alguery na Sardinii.⁴⁾

Katalánsko na severu sousedí s Francií a Andorrou, na západě s autonomním společenstvím Aragonií, na jihu s autonomním společenstvím Valencií a východ omývá Středozemní moře. Na hranicích s Francií se rozkládá pohoří Pyreneje, od kterého na jih odbočuje pohoří Cordillera Costero – Catalana, kopírující v nevelké vzdálenosti od Středozemního moře tvar zdejších pobřežních oblastí. ⁵⁾ Pobřeží je dlouhé 580 km a dělí se od severu k jihu na Costa Brava, Costa del Maresme a Costa Dorada. Na západě Katalánska se pak nachází nížina, po jejímž jižním okraji protéká a potom se vlévá do moře nejdůležitější řeka regionu a jedna z významných řek Španělska - Ebro. Na území se nachází jeden národní park a chráněné krajinné oblasti. Pobřežní část je slunečná a suchá, vnitrozemí se vyznačuje většími teplotními rozdíly. Celé území je charakteristické rozmanitou krajinou, díky které se zde dá provozovat mnoho sportů. V zimě je to lyžování, v létě vysokohorská turistika a cykloturistika, stále oblíbenější je tzv. kaňonování (slézání hlubokých kaňonů).

Tabulka je rozdělena podle věku respondentů a do pěti skupin podle znalosti katalánštiny. Jak je z ní zřejmé, 95% respondentů rozumí katalánštině, 74,5 % respondentů mluví katalánsky, 74,3% čte v katalánštině, 49% umí psát katalánsky a 18% respondentů katalánštině nerozumí. V těchto datech se už dále nerozlišuje, kolik lidí rozumí a píše zároveň. Tato statistika z roku 2001 je nejaktuálnější, kterou jsme získaly k dispozici.

Zdroj: Idescat. Statistika obyvatel 2001.

Institut d'Estadística de Catalunya - Katalánský statistický úřad ⁶⁾

O Barceloně se právem tvrdí, že je pýchou celého Katalánska. Jak se zdá, lze s klidným svědomím konstatovat, že zde naleznete uplně vše, co k velkoměstu tohoto typu patří. Při návštěvě metropole byste rozhodně neměli přehlédnout chrám Sagrada Familia od geniálního architekta Antoni Gaudiho, který nestačil své životní dílo dokončit, přes snahy dalších umělců není chrám dostavěn dodnes. Nejde přitom ani tolik o nedostatek potřebných financí, jako spíše o to, že vlastně nikdo neví, jak má tato komplikovaná stavba charakteristická výrazným osobním stylem autora ve finále vypadat. Přes všechny tyto nedostatky se chrám právem stal ikonou města. Fanoušci „kultaého nesmyslu“ určitě ocení fotbalový stadion, na kterém trénují nejlepší fotbalisté z FC Barcelony. Katalánsko má vlastní fotbalový klub a mezi ním a španělským klubem panuje rivalita. Milovníci veselí najdou nikdy nekončící zábavu v centru města na pěší zóně. Velmi překvapivé je, že na pláž, která lemuje kraj města, dojedete metrem - pohodlí nadevše - což krásně vypovídá o povaze obyvatel Katalánska.

Více informací na toto téma lze získat v níže uvedených odkazech.

http://mesta.orbion.cz/barcelona/centrum/

http://mesta.orbion.cz/barcelona/gaudi/

http://mesta.orbion.cz/barcelona/fc-barcelona/

Místní obyvatelé jsou velmi přátelští, pohostinní a srdeční lidé. Protože však podobně o sobě smýšlejí v podstatě příslušníci většiny (ne-li všech)národů, je otázka, zda to o Kataláncích platí i ve skutečnosti. Soudě podle osobních zkušeností však naši hostitelé ve tvrzeních o sobě nepřehánějí. Pokud si tedy pod pojmem přátelský představíte věčně se usmívající velmi společenské lidi, bez zábran bavit se s kýmkoliv, bez jakýchkoliv předsudků. Kdyby ale přišlo na takové důležité věci, jako je například spolehlivost, je namístě být u těchto „přátelských“ bytostí ve střehu a mít se na pozoru. Katalánci jsou prostě nespolehliví, například na schůzku sjednanou na třetí hodinu odpoledne, většina z nich klidně dorazí se zpožděním půldruhé hodiny, aniž by považovali za nutné, se omluvit. Mají zkrátka na všechno dost času, ostatně tak, jak je to obvyklé v celém Španělsku. Navíc: nedodržování času je dost nakažlivé a stává se, že postihne i osoby dříve poměrně dochvilné… Pokud je vítr osudu zavane někam do ciziny, obvykle si vytvoří svoje komunity a svoje zvyky přizpůsobují hostující zemi jen neradi a pouze v případě, že není zbytí.

Katalánci milují tanec, zejména svůj lidový, který se nazývá sardona. Tančí, kde se dá. Na ulicích, na plážích, v klubech - jejich jižanská horkokrevnost se nezapře. Ke všemu tomu samozřejmě neodmyslitelně patří dobré jídlo a pití, o které nikdy není nouze. Josu také velkými fanoušky fotbalu. Mají vlastní katalánský klub(FC Barcelona)a hrdost, kterou vidíte snad na každém katalánském obličeji, když se začnete bavit o fotbale, opravdu nelze přehlédnout.

Turisté do Katalánska přijíždějí hlavně k moři nebo za památkami v Barceloně. Pobřeží Costa Brava je vyhlášené jako prázdninová přímořská destinace. Do Barcelony zase turisty lákají četné pamětihodnosti a její specifická atmosféra. Kromě toho však v Katalánsku najdete spoustu dalších míst a měst, jejichž návštěva stojí za to. Náš typ na návštěvu dalšího města je Girona, zhruba devadesátitisícové městečko u pobřeží Costa Brava. Historické místo z římské doby působí velmi romanticky. Je obehnáno hradbami, centrem protéká řeka, úzké uličky se starou dlažbou plné obchůdků lákají k procházce, kterou umocňuje příjemný přímořský vzduch. Z turistiky plynou nezanedbatelné finance, jejichž přísun stále vzbuzuje a podporuje úsilí Katalánců o samostatnost. Neradi totiž vidí, že z jejich zisků profituje výrazně chudší jih Španělska, který tak nedobrovolně podporují.

Katalánská kuchyně je velmi bohatá a rozmanitá. Na jídelníčku rozhodně nechybí ryby a mořské plody, různé druhy masa a velké množství zeleniny. Bylinky a olivový olej jsou základem pro prostřený stůl. Při testování zdejších specialit si rozhodně nenechte ujít tradiční paellu. Je to originální pokrm z rýže, masa, směsí koření a zeleniny, které však jinde než ve Španělsku neochutnáte. Na výběr máte z nepřeberného množství variant, které jistě potěší vaše chuťové pohárky - od mořských plodů jako jsou mušle, kalamáry, langusty či krevety přes rybí, kuřecí, vepřové a jehněčí maso. Typické pro celé Španělsko jsou tapas, malé porce jak teplých, tak i studených jídel, které si pak podle libosti na stole mícháte a rozdělujete. Tyto pokrmy se nerozlišují podle původu, zjistit, jestli jde o specialitku katalánskou či z jiné oblasti, by bylo asi velmi náročné (pokud vůbec možné). V jídle tu ale nikdo problém nevidí: všichni budou svorně tvrdit, že jde právě o jejich specialitu.

Do katalánské kuchyně lze zařadit tradiční tlačenku butifarra nebo některou z pikantních klobás. K většině jídel zdejší oblasti se podává takzvané pa amb tomaquet, což je opečený kus pečiva potřený rajčetem a zakapaný olivovým olejem (něco na způsob české topinky potřené místo česnekem rajčetem). Rozhodně doporučujeme!

Katalánci, respektive všichni Španělé, věnují stolování hodně času a obyčejnou večeři dokážou pozvednout na společenskou událost, při které se sejde rodina, známí, kamarádi. Zmíněný rituál si nenechají upírat a nehodlají ho měnit ani v cizině. Na tomto poměrně bohatém výčtu jídel je sympatické, že je lze libovolně kombinovat a v porovnání s českou kuchyní se v Katalánsku najíte vždy celkem zdravě.

Kromě celonárodních státních svátků se v Katalánsku slaví také autonomní a oblastní svátky, které jsou typické vyvěšováním katalánské vlajky a katalánských symbolů do oken či na balkóny a tancováním sardany – lidového katalánského tance, který se tančí v libovolně velkých kruzích, vf nichž se muži a ženy drží za ruce. Je doprovázený jedenáctičlenným hudebním souborem (cobla).

23. duben – svátek Sv. Jiří, patrona Katalánska. Je to také svátek zamilovaných, kteří si navzájem dávají růže nebo knihy (ten den jsou levnější).

24. červen – svátek Sv. Jana, oslava letního slunovratu, kdy se po celou noc pálí hranice ze dřeva nebo loutky z papíru, a to vše za doprovodu hudby, tance a ohňostroje.

11. září – Národní den Katalánska. Svátek připomíná dobytí Barcelony během války o španělský trůn v r. 1714, a poté následnou ztrátu svrchovanosti. V r. 1980 katalánská vláda zavedla tento svátek jako symbol znovuzískání národní identity – po celém Katalánsku se konají slavnosti pod záštitou místní vlády.

24. září – svátek Panny Marie Milostivé, patronky Barcelony. Během celého týdne se konají slavnosti, stavějí se věže z lidských těl (castells), tancuje se sardana, konzumují se katalánská jídla a pijí se cavas (šumivá vína). Svátek vrcholí ohňostrojem na kopci Montjuïc.⁷⁾

Výzkum jsme založily na kvalitativní metodě dotazování. Rozeslaly jsme dotazníky několika známým z Barcelony. Zpět se nám vrátily sice pouze čtyři z nich, ovšem stačily k porovnání názorů všech tří generací. Ke zpracování dat jsme použily e-mail, ale také skype, protože některým odpovědím nebylo moc dobře rozumět, a také z blíže nespecifikovaných odpovědí „ano či ne“ nešlo určit více informací. Otázky bylo nutné upravit, protože Katalánci se v žádném případě nevidí jako minorita (!!!) Dotazník pro příslučníky minority obsahoval 7 otázek:

1. Vyhovuje vám současná míra autonomie (status), popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout?
2. Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně (znevýhodnění)? V případě, že ano, jakým způsobem?
3. Jak sami sebe, jako Katalánce, vidíte?
4. Jak myslíte, že vás vidí Španělé, a proč?
5. Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč? (historie, území, jazyk, náboženství,…?)
6. Jaké jazyky jste studovali ve škole?
7. Jaké noviny jsou psané v katalánštině, popř. TV, Rádio???

Zástupci z majority jsme položily 1 otázku.

1. Jak vnímáte katalánskou menšinu ve Španělsku? Myslíte si, že jsou nějakým způsobem diskriminováni (pozitivně, negativně)?

Výzkum jsme doplnily daty z internetových zdrojů, ale také osobními zkušenostmi z pobytů ve Španělsku.

Na zpracovávané téma není v České republice dostatek použitelné literatury. Simonis⁸⁾ uvádí, že po smrti generála Franka se změnilo administrativní rozdělení Španělska, jedním z výsledků této decentralizace bylo zdvojnásobení byrokracie, protože každá oblast má svůj parlament, a centrální stát zase zastoupení v každé oblasti. Ve správě oblastí je zemědělství, doprava, turistika, zdravotnictví a ochrana životního prostředí. Baskicko a Katalánie by chtěly co největší prostor pro vlastní rozhodování.

Strana Esquerra Republicana de Catalunya (ERC: Katalánská republikánská levice), jež usiluje o nezávislost, je programově nenásilná a nelze ji srovnávat s baskitskou teroristickou organizaci ETA. Mnoho Katalánců však chová antipatie ke Španělsku a jeho vlivu na Katalánsko. Podle autora se Katalánci rádi považují za světovější a civilizovanější než ostatní Španělé. Tyto pocity se pravděpodobně prohloubily za Frankovy éry po masivním přílivu obyvatel z chudších oblastí Španělska, zejména z Andalusie.

Ostatní Španělé vidí v Kataláncích lidi se zvláštním až provokativně arogantním chováním. Existují klišé, že „Katalánci více pracují, jsou střízlivější a mají větší obchodní nadání.“

Výzkumem na téma k jaké národnosti se hlásí Katalánci a zda by chtěli mít samostatný stát se zabývá článek Španělského deníku El mundo ⁹⁾ Z výsledku šetření statistického úřadu Katalánska lze odvodit, že samostatného státu by chtělo dosáhnout pouze 16% Katalánců, 35 % dotázaných upřednostňuje variantu být státem ve federálním Španělsku, 39 % je spokojeno se současným stavem.

Druhá část výzkumu se zabývá identitou respondentů. Jak ukazují výsledky, 4% občanů žijících v Katalánsku se považuje pouze za „Španěle“ a 17 % se hlásí pouze ke „Katalánskému národu“. Téměř polovina (44 %) dotázaných se cítí být „napůl Španělem a napůl Kataláncem“ a 27 % si o sobě myslí, že jsou „více Kataláncem než Španělem“.

Situaci kolem Katalánska rozebírá i Radim Klekner v článku Katalánci chtějí změnit Španělsko ¹⁰⁾. Autor přitom vychází z výsledků referenda konaného v roce 2006, jež se zabývalo novým zákonem o posílení nezávislosti Katalánska. V praxi to mimo jiné znamená, že většina daní vybraných ve druhém nejbohatším regionu země (po Baskicku) zůstane k dispozici místní vládě. „Katalánská ústava neznamená, že budeme jako země a národ menší, naopak, budeme větší a bohatší, protože budeme různorodější“ řekl tehdejší španělský premiér José Luis Rodriguez Zapatero (v současné době prezident Španělska.)

Jako další krok požadují podle článku katalánští nacionalisté přímé zastoupení v orgánech Evropské unie a právo na sebeurčení.

Po dlouhém čase se nám podařilo získat odpovědi na výše uvedené otázky od čtyř respondentů. Mladé dívky Rosy, která se přistěhovala do Barcelony jako tříletá a vidí situaci s nadhledem. Aně, dívce našeho věku, je v podstatě jedno, jestli je Katalánsko spojené se Španělskem nebo ne. Opověděl i Carlos, který je spokojený se současným statutem a nakonec Maria Luisa,která by byla raději, kdyby se Katalánsko osamostatnilo. Pravdou je, že Rosa nám zasahuje tak trochu do obou kultur, a proto jsme ji také uvedly v našem výzkumu.

• Rosa 23 let, původem z Německa, žije v Barceloně přes 20 let, pracuje jako sekretářka ve společnosti poskytující pojištění
• Ana 24 let, studentka, svobodná, žije s rodinou v Tarragoně
• Carlos 45 let, žije v Barceloně, pracuje jako zedník, ženatý, má 2 děti
• María Luisa 68 let, původem z města Girona, vdova v důchodu, nyní žije u dcery v Barceloně

Rosa 23 let

Je původem z Německa, ale s celou rodinou se před dvaceti lety přestěhovala do Barcelony. Studovala ve škole katalánštinu a španělštinu. Ačkoliv žije v Barceloně už tak dlouhou dobu, pociťuje, jak jí vnímají Katalánci. Rosa uvádí v dotazníku, že se cítí z jedné třetiny jako Katalánka, ze druhé jako Španělka a ze třetí stále jako cizinka. Pokud chce kdokoliv ze Španělů pracovat v Katalánsku, musí dokázat, že jeho úroveň katalánštiny je minimálně C1. Oproti tomu jak a jestli vůbec mluvíte španělsky je nepodstatné. Rose se moc nelíbí, že jsou lidé v Katalánsku nepříjemní, pokud začne mluvit španělsky. Je totiž běžné slyšet v obchodě dvojjazyčný rozhovor, kdy mluvíte na prodavačku španělsky a ona odpovídá katalánsky.

Ana 24 let

Ana je se současnou mírou katalánské autonomie spokojená. Studuje ve škole v obou jazycích, ale říká, že jí nedělá problém mluvit španělsky. Ale například s babičkou raději mluví katalánsky, protože je tak zvyklá od dětství. Je zastáncem názoru, že všichni se narodili ve Španělsku, a proto by se neměli odlišovat ani rozdělovat. A už vůbec ne v době, kdy se celá Evropa díky Evropské unii sjednocuje. Ana ve volném čase studuje angličtinu, protože by chtěla odjet studovat do zahraničí.

Carlos 45 let

Jeho odpovědi byly opravdu strohé, ale nakonec jsme dospěly k závěru, že osamostatnění Katalánska k ničemu nepotřebuje. Cítí se být spokojený a nezajímá ho, co si myslí Španělé o Kataláncích. Charakterizoval Katalánce jako velmi uzavřené a studené, ale pokud se vytvoří přátelství, jde vše stranou. Chce to prý jen trpělivost. Největší symbol odlišnosti vidí v jazyce, protože se odlišně mluví na ulici, doma i v práci. Studoval ve španělštině, ale noviny (rád čte El Auvi a jeho oblíbená televizní stanice je TV3) raději čte v katalánštině.

Maria Luisa 68 let

Je zástupcem skupiny, která je jasně nespokojená se současnou autonomií Katalánska. Už na začátku dotazníku to dává patřičně najevo. Uvádí, že Katalánsko vynakládá mnoho financí, ze kterých žije celé Španělsko, oproti tomu částka, kterou přidělí stát Katalánsku, je neodpovídající. Mimo jiné také tvrdí, že Katalánsko se 75% podílí na exportních zakázkách státu. Uvádí, že Katalánci platí nejvyšší daně a mýtné. Hlavní odlišnosti vidí v jazyce a rozdílné kultuře (například pokud jde o svátky). Navíc odsuzuje býčí zápasy, které se konají po celém Španělsku. Je členkou politické strany ERC (Katalánská republikánská levice), jejímž hlavním cílem je oddělení Katalánska od Španělska. Ráda čte noviny La Vanguardia. Katalánce popisuje jako milé a přátelské, a co si o nich myslí Španělé, ji nezajímá.

Jesus 15

Žije s rodinou v Córdobě. Studuje a všeobecně se o toto téma moc nezajímá. Podle jeho názoru španělská vláda při rozdělování financí vždy preferuje Katalánsko, které se proto může lépe rozvíjet, otevírat nové továrny, opravovat silnice a zřizovat nová vzdělávací centra. Myslí si, že oddělení minority od majority není možné, protože nemohou zůstat bez jejich (katalánských) peněžních prostředků. Katalánci se podle něho nad Španěle povyšují, jeho spolužák, který se před časem přestěhoval z Katalánska, stále kritizuje Córdobu, vnucuje ostatním, že Barcelona je nejlepší místo pro život.

Carmen 45 let

Je vdaná, žije v Andalusii a má dvě děti. Její názor na Katalánce je negativní ve všech ohledech. Říká, že jsou velmi egocentričtí a myslí jen a jen na sebe, vidí Španěle pouze jako podřadný národ. Mluví pouze katalánsky, španělsky mluvit odmítají. Po španělské občanské válce šlo mnoho lidí z oblastí Andalusie, Extramadury a jiných provincií pracovat do továren zřízených na území Katalánska za účelem pozvednutí ekonomiky a životní úrovně. V dnešní době, když už mají ekonomiku na velmi vysoké úrovni, pozapomněli, že to byli právě Španělé, kdo jim nejvíce pomohli. Carmen se cítí být z jejich strany velmi diskriminována. Uvádí příklad postupu v zaměstnání: je třeba být rozený Katalánec, jinak nelze získat vyšší postavení.

Jak ukázala naše práce, Katalánci se v žádném případě necítí být minoritním národem, proto jsme toto označení raději nepoužívaly.

Vztahy mezi Katalánci a zbytkem Španělska se sice na první pohled zdají dobré, při bližším zkoumání a podrobnějších rozhovorech však vychází najevo, že většina Španělů nemá o Kataláncích příliš dobré mínění. Španělé jsou přesvědčeni o tom, že jsou negativně diskriminováni zejména rozdílným přístupem státu při rozdělování peněžních prostředků: podle nich vláda „víc přeje“ Katalánsku, které se tak může rozvíjet rychleji než ostatní regiony. Naopak Katalánci většinou tvrdí, že dávají mnoho a nevrací se jim ani třetina toho, co zaplatí na daních a poplatcích. Katalánci si také myslí, že Španělé si až moc užívají a málo pracují.

Z našich dotazníků vyplynulo, že úplné osamostatnění (vlastní stát) by si přála jen jedna respondentka, což v současné době sjednocování Evropy není pravděpodobné. Z vyhodnocení dotazníků je jasně zřetelné, že hlavní odlišností a bariérou je jazyk – katalánština, který používá více než 1/4 obyvatel Španělska. Bez katalánštiny prakticky v Katalánsku nemůžete bydlet ani pracovat. Rozdíly jsou patrné také v kulturních tradicích, ekonomice a politice.

Jak lépe pochopit katalánskou kulturu, než se alespoň na chvíli stát její součástí? Byla jsem pozvána na svatbu svých katalánských přátel, a tak jsem využila příležitost navštívit opět svou tak oblíbenou zemi. Na začátku června jsem odletěla do Girony (město zhruba 150 km po pobřeží severně od Barcelony, zdejší letiště je velké asi jako brněnské). Tvrdím, že nejlepším dopravním prostředkem je tu auto, a tak jsme si ho i tentokrát půjčili. Hlavním důvodem je, že se díky tomu dostanete do míst, kde byste autobusy jen těžko hledali. Tři dny jsem strávila v okolí pobřeží Costa Bravy. V hlavní sezoně se pláže zaplňují cizinci i místními každého věku, ale v předsezoně tu byli vidět pouze Němci. Oblíbeným místem pro ubytování jsou autokempy, které v hojném počtu lemují celou Costa Bravu. Po důkladném prozkoumání všech přímořských měst poblíž (L´Escalla,Sant Pere Pescador, Roses, Figueres…) jsme se vydali do vnitrozemí do města Camprodon, kde se konala svatba. Všimla jsem si, že na pozvánkách byla vypsána i druhá křestní jména. Prý je při oficiálních událostech používají.

Obřad probíhal v kostele a sám o sobě trval asi hodinu. Žádné ohromující rozdíly mezi katalánskou, španělskou nebo českou svatbou jsem nevyzkoumala. Snad jen pár věcí. Ženich s nevěstou po celou dobu průběhu obřadu sedí. Jejich nejlepší přátele mají řeč - o čem? to lze těžko říci, když neumím španělsky ani katalánsky. Stejně tak nemohu posoudit, jak moc zajímavé bylo farářovo kázání. Ale mně samotné obřad připomínal přijímání nebo křest dítěte. Při promluvě farář připravil Boží tělo a krev (oplatky a víno), obojí pak podal nevěstě, ženichovi a oběma rodičům. Předání prstýnku a polibek proběhl ke konci obřadu. Posledním aktem bylo stvrzení sňatku podpisy svědků. Mám zato, že u nás se podepisují svědkové ženicha a nevěsty, tady ale dokument podepsalo minimálně šest lidí z okolí novomanželů. Na otázku, zda to byl normální obřad, kterým projde většina katalánských svateb, jsem dostala kladnou odpověď.

Katalánské svatby se prý pyšní svojí bohatostí. Proto se není čemu divit, když na svatební hostinu bylo pozvaných dvě stě lidí, a přitom to byla pouze průměrná svatba. Na oslavě se potvrdilo, jak jsou Katalánci přátelští, a že holdují dobrému jídlu a vínu a milují tanec. Jejich oblíbené tapaz vám číšníci nutili dříve než jste si stačili odložit kabát, takže při přesunu na oficiální večeři jsem měla pocit, že už toho víc sníst nedokážu. Omyl! Čekalo mě šestichodové menu. Klasicky by neměly chybět mořské plody, hovězí, pečené bagety a domácí víno. Následovalo poděkování rodičům, kterým dali novomanželé dárky. Když vstupovali ženich a nevěsta do místnosti, hosté točili nad hlavami bílými ubrousky. Dalším rozdílem, který jsem pocítila na vlastní kůži, je předání sošky. Novomanželé tancují kolem hostů a nad hlavou drží podivné sousoší zobrazující ženicha a nevěstu. Nechápala jsem, co se bude dít, do té doby, něž přitancovali ke mně a mému příteli a tu sošku nám předali. S úsměvem jsme dárek přijali a až poté nám známí přeložili, že je to symbol pro určení další svatby!! Není nad to znát jazyk a tradice než se vrhnete do cizí země.

Typem pro návštěvu dalšího místa je město Cadaques, které se nachází v národním parku na severu pobřeží. Je to rodné město malíře Salvatora Dalího a prý nejromantičtější část katalánského území. Samozřejmě jsem si ho nenechala ujít a nelitovala jsem. Na závěr snad už jen pár poznatků. Jelikož opravdu neumím ani slovo španělsky či katalánsky, je pro mě těžké poznat rozdíl, přestože oba národy tvrdí, že jsou to naprosto odlišné jazyky. Moje pomůcka tedy je, že pokud slyšíte v řeči jisté znaky francouzštiny, pak jde určitě o katalánštinu. Sami Katalánci se považují za kultivovanější než jsou Španělé. Umí se ale prý lépe bavit. Také jsou pečlivější a svědomitější pokud jde o práci. Bohužel mně nezbývá než souhlasit, ale je to můj osobní názor.

Španělsko: politický systém [on-line]. Euroskop, 2008 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://www.euroskop.cz/555/sekce/politicky-system/

Španělsko.info: Katalánie [on-line]. Iberkontakt, 7.8.2009 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://www.spanelsko.info/katalanie.htm/

Katalánsko [on-line]. Wikipedia 7. 9. 2009 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Katal%C3%A1nsko/

Barcelona: Centrum [on-line]. Orbion, 2009 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://mesta.orbion.cz/barcelona/centrum/

Barcelona: Gaudi [on-line]. Orbion, 2009 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://mesta.orbion.cz/barcelona/gaudi/

Barcelona: FC - Barcelona [on-line]. Orbion, 2009 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://mesta.orbion.cz/barcelona/fc-barcelona/

Města a místa: Katalánsko [on-line]. Turisimo.cz, 2008 [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://www.turisimo.cz/spanelsko/mesta-a-mista/katalansko/

Katalánsko: Barcelona [on-line]. [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://www.mesto-barcelona.cz/mesto-barcelona/katalansko/

Katalánsko: Barcelona [on-line]. [cit. 2009-09-09]. Dostupný z WWW http://www.mesto-barcelona.cz/info/gastronomie-stravovani/

Simonis, D. Španělsko: z řady průvodců Lonely Planet Praha: Svojtka, 2004, ISBN 80-7237-899-6

Idescat [on-line]. Anuario estadístico de Cataluňa, 2009 [cit. 2009-09-01]. Dostupný z WWW http://www.idescat.cat/pub/?id=aec&n=801&t=2001&lang=es



Počet shlédnutí: 177