• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Vesnice Lubková ležící u Dunaje je vesnicí srbskou a ne rumunskou, jak by se mnozí domnívali. Srbové jsou zde v absolutní většině, za nimi následují Rumuné a Čechů je tu nejméně. Nehledě na to však ve vesnici nepoznáte rozdíly mezi národnostmi obyvatel, oni sami to příliš nevnímají a jsou k sobe navzájem velmi přátelští. Život v Lubkové se výrazně liší od způsobu života v okolních vesnicích. Výhodou je nepochybně bezprostřední blízkost Dunaje, která umožňuje rybolov a zajišťuje tak obživu části obyvatel. Pro čerstvé ryby sem každý den dojíždějí lidé ze sousedství i ze vzdálenějších měst.

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

(VÁŽE SE ZDE K TOMU I HISTORIE ČESKÉHO OSÍDLENÍ, KTERÁ JE ROZEPSÁNA V BÍGRU - prví dva odstavce)

Češi se zde usídlili v roce 1884 a měli zde svojí ulici nazývanou „kolonie“, která byla ale v roce 1910 zničena povodní. Od té doby jsou rozmístěni po celé vesnici. Během 20. století docházelo pro krajany několikrát ke změně situace. Po osídlení vesnice neměli kvůli své národnosti žádné potíže. Ty ovšem nastaly během komunismu. Češi nebyli perzekuováni, pokud mluvili rumunsky a nehlásili se ke svému původu. Z toho také pramenila vlna odchodu krajanů v roce 1948. Tendence odcházet se projevují znovu od 90. let 20 století a pokračují dodnes. Nejde přitom pouze o návrat do České republiky, ale i o stěhování do Německa a Rakouska, popřípadě v Rumunsku do větších měst. Hlavním důvodem odlivu obyvatel je vysoká nezaměstnanost, která vznikla ve spojitosti se zánikem dolů ve vesnici Cozlu, ke kterému došlo před dvěma až třema lety. Tam dojíždělo mnoho lidí z okolních i odlehlejších vesnic, někteří tam přechodně bydleli kvůli práci. Ale od zrušení dolů je shánění pracovních míst v celé oblasti velice problematické. Kromě rybolovu je hlavním zdrojem obživy zemědělství. Ale ani to neposkytuje možnosti pro mnoho lidí. Půda zde není moc úrodná a práce na polích je těžká. Krajané odtud neodcházejí rádi. Kdo má příležitost pracovat, ten chce většinou v Lubkové zůstat, což platí i o mladých lidech a rodinách s dětmi. Přesto jsou z větší části právě tito obyvatelé situací donuceni k odchodu.

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Srbská vesnice Lubková je složena ze smíšeného obyvatelstva, které je tvořeno především Srby (kteří dosahují nejvyššího počtu z vesnice), Rumuny a Čechy (kterých je zde naopak nejméně). Lidé si zde na živobytí vydělávají buď zemědělstvím, které vyžaduje těžkou dřinu, nebo chovem dobytka, pěstováním obilí, kukuřice či rybolovem. Problémy jsou zde s klimatickými podmínky – jsou zde neúrodná pole. Mladí lidé tak především z ekonomických důvodů tuto vesnici opouštějí a odcházejí zpět do Čech či na jiná místa. Touží po placené práci a lepších podmínkách pro život. České menšiny tak trpí hlavně nedostatkem mladých mužů. Tím pádem zde není zachována přirozená skladba obyvatelstva – mládež chybí, důchodců přibývá. V dobách komunismu se rumunské úřady české menšině nevěnovaly a situace byla stále horší. Po pádu režimu získali Češi nárok na státní občanství a vystěhování zpět do České republiky. Toho také mnoho lidí využilo a značná část se vystěhovala trvala a někteří aspoň přechodně – pracují u nás a do Rumunska se vrací zejména kvůli rodinám, které zde žijí a zároveň jim přivážejí finanční podporu. Z ČR sem sice přichází finanční pomoc a materiální podpora v nejrůznějších podobách, ale v krajanských komunitách to mnohdy vyvolává spory. Je nutné uvědomit si, že tyto pomoci jsou sice vítány, ale je potřeba pořádně promyslet, co je potřebné a nepomáhat naprosto v čemkoliv. Nejpotřebnější byly hlavně cesty a silnice, aby se vůbec pomoc do vesnic mohla dostat.

Vesnice Lubková není izolovaná (oproti např. Bígru, Rovensku, atd.), jelikož není horskou vesničkou, ale leží přímo na břehu Dunaje, kam vede asfaltová silnice. Pan Rubaš stojí v čele české komunity. Velice se snaží zachovat zde českou komunitu navzdory početnému odchodu krajanů. Snaží se zde prosazovat výuku v češtině, sehnat peníze na zrekonstruování budovy spolku Čechů a Slováků a pokouší se bojovat proti tomu, že si většina rodin povídá mezi sebou už rumunsky vzhledem k rumunské výuce dětí na škole. Pan Rubáš zde žije se svou manželkou, synem (který se živí jako rybář), jeho ženou a dvěma vnučkami. Již se zde narodil a nedokáže si představit, že by se přestěhoval zpět do Čech (je zde svůj pán - má svá pole, zvířata) – přesto velice urputně usiluje o možná řešení, které by dopomohla setrvání českých krajanů, učení jejich jazyku a zachování pociťování národní identity. Pan Rubaš dokonce odkoupil budovu místního spolku a často financuje i katolický kostel, který si rodina vzala na starost. Když jsme se ptaly, proč to vlastně dělá, když vidí i částečný nezájem ostatních, říkal: „Peníze si do hrobu přeci nevezmu.“ Setkání s panem Rubašem se stalo jednou z nezapomenutelných vzpomínek na Rumunsko. S tak velkou ochotou, snahou, pracovitostí, dobrosrdečností, vstřícností, ale zároveň stále „chladnou hlavou“ navzdory všem podmínkám, se jen tak v životě nesetkáte.

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka
• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

Do Lubkové se Češi přistěhovali především ze zcela českých vesnic (jako je např. Bígr, Sv. Helena, apod.). Česky se zde domluvíte, ale slovní zásoba Čechů v rumunském Banátě je ve srovnání se slovní zásobou Čechů (kteří žijí v mateřské zemi) daleko chudší, zejména ve vesnicích, kde žijí Češi v menšině. V současné době zde žije kolem 120 Čechů (informace se různí, protože Češi neustále odcházejí, nebo zde sice oficiálně zůstávají, ale jezdí mnohdy na převážnou část roku pracovat do Čech – zjištění přesného čísla trvale žijících Čechů se v podstatě nedá dosáhnout). Češi nemají s Rumuny ani Srby problémy, chovají se k nim přátelsky. Hlavní problém zde tkví v chybějícím místu k setkávání se Čechů. I přesto však Češi pociťují svoji národnostní identitu, k čemuž přispívá i každoroční pouť do Čiklavy či setkávání se každou neděli při mši v českém katolickém kostele, o který se stará manželka pana Rubaše, který stojí v čele české komunity.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

Narozdíl od Berzascy zde mají Češi nevýhodu v tom, že se nemají kde scházet. V Berzasce mají místní hospůdku, ve které se často všichni setkávají, ale v Lubkové nemají žádné prostory. Jediné místo, kde mají možnost sejít se všichni, je kostel. Tuto absenci spolkové činnosti Češi těžce pociťují. Dříve zde fungoval Demokratický svaz Čechů a Slováků v Rumunsku. Bohužel ale v minulosti nebyly porstředky na udržování budovy spolku a ta postupem času schátrala. V současné době je ve vlastnictví obyvatele Lubkové, který se zatím marně pokouší sehnat prostředky pro její rozsáhlou rekonstrukci, bez které obnova spolkové činnosti není možná. Kromě setkání Čechů by prý dům mohl sloužit i jako ubytovna pro krajany, kteří se přijedou do Lubkové podívat. Se sháněním finančních prostředků či jiné formi pomoci je zde ale velký problém. Kvůli faktu, že se jedná o národnostně smíšenou vesnici, jde pomoc určená krajanům do vesnic s větším poměrným zastoupením Čechů, jako je Bígr, Eibental, Šumice, Sv. Helena, Gernik a podobně.

• Jaká je konfesní struktura krajanů.
• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).
• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

Lubková patří pod gernickou farnost stejně jako smíšená obec Berzasca. Kostely jsou zde čtyři. Jeden je český - katolický (všichni Češi žijící zde jsou katolíci) a dále zde je jeden pravoslavný a dva baptistické. Katolický kostel sv. Václava zde stojí od roku 1932. Kostel je jediným místem v Lubkové, kde se mohou všichni místní čeští krajané sejít pohromadě. Velkou slavností bývá každoroční pouť do Čiklavy 15. srpna v den svátku Nanebevzetí Panny Marie, které se účastní Češi z celého Banátu.

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.
• Kam chodí děti do školy dnes.
• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).

Dříve byla ve vesnici velká česká škola, kterou ovšem v roce 1959 zbourali komunisté. Do tohotu roku sem byli vysíláni i čeští učitelé. Dnes je zde pouze jedna společná škola, kde se učí rumunsky a srbsky, ale pro zájemce zde týdně probíhají dvě hodiny výuky v češtině. Zájem o výuku v češtině je, ale vzhledem k nízkému počtu českých dětí ve vesnici se tendence k jejímu probíhání snižují.

Vesnice Lubková je jedinou vesnicí nacházející se na území Rumunska, která je obydlená také Čechy, ale není vesnicí rumunskou, nýbrž srbskou. Čeští obyvatelé zde mají velký problém se shromažďováním se, jelikož se ve vesnici nenachází kromě kostela jediné místo, kde by se mohli setkávat. Pan Rubaš uvedl, že je mu velice líto, že nemůže poskytovat místní budovu spolku k noclehu či setkávání, jelikož je naprosto v dezolátním stavu a peníze na přestavbu bohužel nezískal. Rodiny jsou zde především smíšené, ale i přesto místní čeští obyvatelé stojí o společné prostory pro pravidelná setkání.

Počet shlédnutí: 124