Ekaterina Zamorenova, Anton Tuikov, Kseniia Shiriaeva, Taisa Kanapleva

Tato práce se zabývá výchovou a vzdělávání dětí v muslimských rodinách v Rusku a v Saúdské Arábii. Práce vysvětluje a zkoumá principy vzdělávání a výchovy dětí z muslimských rodin z pohledu náboženského života. Samozřejmě, rodina ovlivňuje nejvýš na formování charakteru dětí, způsob jejich života a smýšlení. Proto práce se snaží nastínit hodnoty výchovy a vzdělání dětí v islámských rodinách skrze výpovědích muslimů, kteří žili nebo žijí v těchto oblastech. V Saúdské Arábii se k islámu hlásí asi 93% ¹⁾. V Rusku bydlí 6,5% muslimu (podle výzkumného časopisu z roku 2012)²⁾. Také nutné uvědomit, že práce popisuje rozdíly mezi jakési ideální modely výchovy a vzdělávání dětí v muslimských rodinách a jak to je ve skutečnosti z pohledu informátorů.

Cílem této práce je zjistit, jak se konkrétně liší výchova, zvyky a vzdělávání děti v muslimských rodinách ve dvou odlišných geografických územích. Nastínit, jakým způsobem islám působí na hodnoty a pravidla výchovy dětí. Porovnat a zjistit, jestli všeobecné informace o muslimských způsobech a zvycích jsou korektní či nikoliv.

Jaké jsou zvyky a tradice ve výchově dětí v muslimských rodinách v Saúdské Arábii a v Rusku?

1) Jak muslimským dětem dostává vzdělávání v Saúdské Arábii a v Rusku?
2) Jak vypadá tradiční výchova muslimských dětí v souvislosti s místem pobytu?
3) Jak se liší dodržování islámu dětmi v daných státech?

Hlavní otázkou pro tuto práci byla vybraná kniha, která se nazývá «Vzdělávání a výchova v islámu»³⁾ Murtaza Mutahhari. Tato kniha má sbírku přednášek, které autor přednesl na kongresu učitelů náboženských disciplín. V knize je osmnáct přednášek, které jsou věnovány principům a souvisejícím faktorům muslimského vzdělání. Na příkladech ze Sunny, Koránu a podobenství se zkoumají hlavní otázky islámské morálky i etiky. Ve své publikaci autor píše o náboženské výchově a vzdělání v muslimských rodinách.

Tématem rodiny v islámské tradici se zabývá Markéta Dvořáková ve svém článku «Rodina v islámské tradici»⁴⁾. Z výzkumu lze odvodit, že islám považuje rodinu za důležitý prvek společnosti a stanoví základní pravidla, podle kterých se má rodinný život odvíjet. Náboženství má velký vliv na uspořádání, funkce a hodnoty v rodině. S náboženstvím je spjatý celý chod společnosti, způsob života jednotlivce, jeho konání a smýšlení. Ve své práci popsala, jakým způsobem islám působí na strukturu rodiny, jaké hodnoty a funkce rodině přisuzuje, jaké postavení v rodině mají jednotliví její členové a za jakých okolností lze manželství zrušit. Uvědomují, že vlastní podstatou islámu je to, že není homogenní, a proto musíme neustále myslet na to, že se vyskytují rozdíly mezi věřícími a různými muslimskými společnostmi žijícími v odlišných kulturních oblastech. Rodina je lidská společenská skupina, jejíž členové jsou svázáni pokrevními anebo příbuzenskými pouty. Základem islámské rodiny jsou pokrevní pouta nebo manželské závazky. Islám uznává, že neexistují přirozenější vztahy než pokrevní svazky.

Dílo, které nabízí ucelený pohled na výchovu dětí je «Výchova a vzdělávání v muslimských zemích»⁵⁾, ve které autorka Jana Králová považuje různé státy stejného náboženství a pokouší se zjistit, existují-li rozdíly ve výchově a vzdělávání dětí. Uvažuje tady o vzdělávání a výchově dětí v muslimských státech. V různých muslimských městech chodí děti stejně jako na západě do školy. Významnějším vzděláním pro muslimy je však vzdělání, které dostávají v medrase. Medrasa je islámská náboženská škola vyššího typu, nejčastěji založená při mešitě. V těchto zařízeních je dětem vyučován Korán jakožto celek, který musí znát zpaměti v jeho hlavním jazyce -tedy arabštině (ačkoliv se v daném státu mluví jiným jazykem), porozumění Koránu a jeho aplikace v praxi. Madrasy jsou využívány více než školky z důvodu víry, jelikož každý muslim je povinen Korán znát a umět ho v praxi využít a toto vzdělání školky nenabízejí. Ne všechny madrasy jsou přístupné i pro dívky, a pokud ano, jsou většinou oddělené třídy. V západních zemích, ve kterých je islámských věřících mnoho, jsou madrasy taktéž budované, avšak používá se výraz církevní škola. V muslimských zemích existují i základní školy, které nemají rozdělení na školy pro chlapce a školy pro dívky. Škola začíná jako jinde mezi pátým a šestým rokem dítěte a zpravidla končí v roce patnáctém, šestnáctém. Děti se učí číst, psát, počítat, v pozdějších letech studují dějiny, zeměpis, mravní výchovu, praktické dovednosti (například šití či vaření), světový jazyk, což bývá převážně angličtina i přírodní vědy. V některých základních školách je možné se setkat i předmětem náboženství, který navazuje na učení Koránu z madrasy.

V knize «Islám – Ideál a skutečnost»⁶⁾ autoři Miloš Mendel, Zdeněk Muller, Vladislav Dudák a Adéla Křikavová zabývají islámem jako náboženstvím a kulturou. Vypráví o věřících a jejich rituálních zvycích. O základních dogmatických poučkách a vývoji jejich právních důsledků. O tom, co muslimové v minulosti dokázali a jaké památky za sebou zanechali, jak se náboženství promítalo do praktického života a hmotné kultury, co je islám v současnosti, a jak skutečnost přetváří původní ideály.

Poslední autor, který do hloubky seznámil nás s teorií a praxí islámu je Miloš Mendel. V své knize «Muslimové a jejich svět. O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu»⁷⁾ popsal své znalosti o islámu, živé diskutoval existuje nebo ne jednotný islámský svět, uměl-li prorok Muhammad činit zázraky. Vysvětlil, proč je pro islám tak důležitá arabština, takže se v ní někteří učí pasáže Koránu zpaměti, aniž by jim rozuměli. Mendel zdůrazňuje pestrost islámu i v rámci každé z jednotlivých kulturních oblastí. Vypověděl pravdivost o známé častokrát omílané fráze, která ovšem kvůli častému užívání neztrácí nic ze své platnosti, že nejvíce se bojíme toho, o čem nic nevíme. A na to, aby si lidé začali osvojovat solidnější znalosti o islámu.

Pro bádání bylo zvoleno kvalitativní šetření. Kvalitativní výzkum má tři hlavní složky. První složkou jsou údaje, které pocházejí z různých zdrojů, nejčastějšími jsou pozorování a rozhovory. Druhou složku představují analytické nebo interpretační postupy, díky kterým se dochází k závěrům nebo teoriím a které obsahují různé techniky konceptualizace údajů. Třetí složka kvalitativního výzkumu zahrnuje písemné a ústní výzkumné zprávy.

Hendel ve své publikaci Kvalitativní výzkum⁸⁾ uvádí výhody kvalitativního výzkumu, jsou jimi například: získání podrobného popisu a vhledu při zkoumání jedince, skupiny, události nebo fenoménu; dobrá reakce na místní situaci; kvalitativní výzkum umožňuje studovat procesy a navrhovat teorie a zkoumá fenomén v přirozeném prostředí. Kvalitativní výzkum, má také nevýhody, jakými jsou například fakt, že získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci do jiného prostředí či analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné, je možnost zkoumat jen řádově menší vzorek, výzkum je taktéž hodně spojen s osobou či osobami zainteresovanými do daného výzkumu.⁹⁾

Tato práce má za hlavní cil dopodrobna prozkoumat to, jak se odlišuje výchova muslimských dětí v souvislosti s místem pobytu. Pro sběr dat byla zvolena metoda polo strukturovaného rozhovoru, která je jakýmsi kompromisem mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhovorem. Tedy se nemusí striktně držet předem daných otázek a v průběhu rozhovoru dotazovatel může improvizovat.¹⁰⁾

Rozhovory s šesti dobrovolníky byly realizovány v březnu od 10.03.2021 do 17.03.2021 a v dubnu od 01.04.2021 do 15.04.2021 s pomoci internetu, v rámci čehož vypovídali, jakým způsobem se v muslimských rodinách podílejí rodiče na výchovu dětí.

Tato metoda umožňuje vést korespondenci s respondenty za pomoci sociálních sítí, jako jsou Facebook, Telegram, Instagram, WhatsApp apod.…, a zároveň dala prostor pro obsáhlejší komunikaci a doplňkové otázky, které v průběhu vyplynuly jako relevantní.

Sběr dat probíhal v rozmezí dvou měsíců. Samotný rozhovor trval 40 – 50 min. Všech 6 respondentů bylo informováno předem, za jakým účelem je výzkum prováděn, a zda plně souhlasí s použitím jejich výpovědí pro výzkumné účely do semestrální práce.

V průběhu rozhovoru také byly průběžně zapsané poznámky, které umožnily srovnávat a analyzovat získané data a informace. Se ziskem informací od dobrovolníků nebyl žádný problém, většina respondentů jsou blízké osoby autorů semestrální práce. Od informátorů se extrahovaly mnohé užitečné informace pro zpracování a kompletaci práce, a které se nedaly jednoduše najít z internetových zdrojů, a proto pro tuto práci byly těmi nejpřínosnějšími a nepřesnějšími zdroji informací.

Mohammed pochází ze Saudské Arábie a je to muslim, který dodržuje islámské tradice. Je mu 55 let, profesí chirurg. Bydlí v Rusku. Ve věku 18 let se přestěhoval do Ruska, aby získat vysokoškolské vzdělání v lékařské univerzitě. Po dobu 5 let se oženil s ruskou ženou, která má pravoslavnou víru. Počal se ženou děti, dívku a chlapce. Popsal, jak je uspořádán život v jeho rodině. Jeho dětí dospívají za ruských tradicích a udrží charakter, mravy, víru a zvyky Ruska. Mohammed nám pomohl srovnat výchovu dětí v Saudské Arábii a Rusku, protože má hodně znalosti a příbuzných v daných státech. Rozhovor probíhal prostřednictvím WhatsApp. Datum výzkumu: 10.03.2021.

Jurges pochází z Albánie a je mu 20 let. Už několik let studuje v Německu, a ví o množství různých sporů a rozepří mezi Albánii a Německem. Některý z těchto rozepři se objevily kvůli tomu, že mnoho občanů Albánie jsou muslimové a řídí se podle Koránu. Má mnoho přátel muslimů i křesťanů a podle něho tato dvě náboženství v Albánii pokojně koexistují. Vyprávěl také o historii své země, v jakých chvílích byla Albánie jen muslimskou zemí a jak to ovlivnilo jejich kulturu, řády a zvyklosti. Rozhovor probíhal prostřednictvím Telegram. Datum výzkumu: 13.03.2021.

Ilias bydlí v Tatarstanu, ve velké oblasti v Rusku. Ilias studuje na univerzitě a je mu 21 let. Každý člen v jeho rodině se dodržuje islám, ale větší vliv na jejich životní styl má, podle jeho vlastních slov, tatarská kultura. V jeho rodině byla nejvíce nábožná babička, která ho učila některé části Koránu a vyprávěla mu o islámu. Z jeho rozhovoru lze odvodit, jaký má jeho rodina postoj vůči islámu. Jak byl vychováván a jak se islám v Tatarstánu liší od islámu v arabských zemích. Rozhovor probíhal prostřednictvím Messenger. Datum výzkumu: 17.03.2021.

Raisa žije v Rusku ve Volgogradu, je muslimka a dodržuje muslimské tradice. Je jí 19 let, je studentka. Má velkou a velmi tradiční rodinu. Před rokem měla svatbu, její manžel je také muslim, je mu 24 let. Čekají spolu na jejich první dítě. Raisa hodně vypověděla o výchově islámských dětí v Rusku. Také má příbuzné v Saudské Arábie a řekla nám, jak tam dodržují islám. Rozhovor probíhal prostřednictvím Instagram. Datum výzkumu: 01.04.2021.

Následující respondent se jmenuje Bašar. Je mu 18 let a pochází z Dubaje, ale už dlouhou dobu žije a studuje v Česku. Jeho rodina ctí islám, ale jak řekl - jsou “otevřeni novému”, jako mnoho jeho přátel a obyvatelé v Dubaji. Bašár také doplnil, že islám není tak uzavřený a principiální, jak je prezentován. Také se trochu podělil o tom, jaký je rozdíl Česka od Dubaje, pokud jde o vyznání náboženství, mešity a života obecně. Rozhovor probíhal prostřednictvím WhatsApp. Datum výzkumu: 03.04.2021.

Hamad se narodil v Saúdské Arábii, v chudé rodině farmáře, je mu 28 let. Popsal, jak probíhá výchova dětí v chudé islámské rodině. Rozhovor probíhal prostřednictvím Telegram. Datum výzkumu: 15.04.2021.

Dnes je to druhé největší náboženství. Různé zdroje uvádí počty jeho vyznavačů, ale dle našeho názoru jsou to velice nepřesná čísla, protože si musíme položit otázku, kdo je či není dobrým/správným muslimem. Při výzkumu, jsme se dozvědli, že více než 50 % respondentu uvedlo, že jsou muslimy, ale nedodržují všechny zvyky a pravidla. Tudíž se nemohou považovat za ortodoxní muslimy, ale přesto se jimi cítí být. Potom jsou statistické údaje o počtech vyznavačů Islámu neobjektivní. Islám je v současné době druhým největším světovým náboženstvím. Muslimové převažují až ve čtyřiceti zemích. Toto náboženství se šíří nejrychleji ze všech. Islám souvisí s judaismem, východním křesťanstvím, a také navazuje na arabské polyteistické tradice. Přesto je osobitým náboženstvím s vlastní naukou, pravidly a historickým vývojem.

Muhammad mezi svými stoupenci zaváděl, od samého počátku vzniku islámu, smysl pro komunitní identitu a pouto víry. Od roku 622, kdy se začalo vytvářet islámské společenství, získal islám ideální, charakteristický celek principů, které spojují duchovní i světská hlediska života nejen prostřednictvím vědomí, ale i lidských vztahů v sociálním prostředí. Po prorokově smrti dokázali muslimové během jednoho století začlenit do muslimské říše země od Španělska přes střední Asii až po Indii. ¹¹⁾

Islámská doktrína vychází ze čtyř fundamentálních principů.

1) Korán – znamená čtení či recitaci. Představuje Boží slovo, které předal Muhammadovi archanděl Gabriel. Zdroj islámského učení. Části koránu, které se zjevili prorokovi Muhammadovi v Mekce se týkají etického a duchovního učení a dne posledního soudu. Části, které se prorokovi zjevily v Medíně se týkají sociální legislativy, uctívání a politicko-morálních ustavení a řízení komunity.

2) Sunna – představuje ‚‚tradici‘‘. Před vznikem islámu nazývali Arabové slovem sunna kmenové nebo zvykové právo. Po vzniku islámu se začala překládat jako příklad Proroka. Jde o sbírky, které nesou název hadíth, jsou sestavené v 9. století, a ve kterých jsou zaznamenána slova a skutky proroka Muhammada.

3) Idžmá – v překladu znamená ‚‚konsenzus’’ právních autorit. K jejímu rozšíření došlo v 8. století, při standardizaci právní teorie a praxe, které překonávaly individuální a regionální rozdíly názorů. Pokud se od 9. století v praxi objevily otázky, v nichž byl dosáhnut konsenzus, považovaly se tyto otázky za uzavřené a nesměly být zpochybňovány.

4) Idžtihád – znamená ‚‚individuální úsudek’’. Byl vytvořen k právnímu řešení nového problému. Když se proměnilo indžmá na kontroverzní mechanismus, který nesměl být zpochybňován, tak idžtihád zanikl. V 18. a 19. století však reformátoři způsobily, že byl tento princip znovu zaveden. ¹²⁾

Šaháda znamená v arabštině vyznání víry, přesněji dosvědčení islámské víry. Znamená to verbální příslušnost k islámu a odevzdanosti k Bohu. ‚‚Ašhadu anna lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi – Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží’’. Vyznání víry je složeno ze dvou částí Koránu. V první části musí vyznavač islámu odmítnout, že je více božstev, a věřit, že je pouze jeden Bůh a to Allah. Podle právní vědy se stane formálním muslimem každý, kdo toto vyznání pronese, i když bylo proneseno neupřímně. Konvertování k islámu je však samozřejmě složitějším úkonem. První část vyznání dodnes skanduje dav při islámských shromážděních. Každý, kdo vysloví Šahádu před svou smrtí, nazývá se šahíd neboli vyznavač, a je připraven přijít do ráje.¹³⁾

Salát znamená v arabštině modlitbu. Je to základní povinnost všech muslimů. Aby mohla být modlitba platná, musí se dodržet několik podmínek. 1) Rituální čistotu těla, 2) Čistotu místa a šatu a náležité odění, 3) Dodržení modlitebních časů, 4) Zachování správného modlitebního 30 směru, 5) Zbožné předsevzetí. Muslim nemusí vykonávat modlitbu pouze v mešitě. Může ji vykonávat na jakémkoli neposkvrněném místě, proto je často používán při modlení kobereček. Musí se také dodržovat modlitební intervaly, které jsou ohlašovány z minaretů. Během modlení se vykonává cyklus pohybů, kdy věřící opakovaně vstává, klaní se, poklekne a dotkne se země obličejem, posadí se klečmo, a nakonec znovu poklekne a dotkne se obličejem země. Toto se nazývá cyklem rakˇa. Jednotlivé modlitby se liší počtem cyklů. Každý muslim se musí denně 5x pomodlit. Existují také příležitostné modlitby, jako např. páteční modlitba (salát al-džumˇa).¹⁴⁾

Zakát pochází z arabského slova almužna. Islámské právo chápe almužnu dvěma způsoby. 1) Muslim je povinný vrátit části majetku, které mu Bůh umožnil získat a také je povinen dát odpustek za hříšnou touhu vlastnit. 2) jako obnos, jímž pomohou potřebnému člověku. Je chápána jako solidarita, či forma dobročinnosti k potřebným lidem, kterou zavedl Mohammad. Dát almužnu se stalo ctnostným darem, který byl v průběhu rozvoje chalífátu vyvinut ve státní daň. Zakát se odváděl vždy na konci lunárního roku. Byl odváděn v podobě devíti druhů naturálií a peněz. Almužnu musí odvádět každý dospělý muslim, který vlastní více, než je zákonem stanovené minimum. Nevztahuje se na otroky, děti, tělesně a duševně postižené či na příslušníky jiné víry.¹⁵⁾

Saum znamená v arabštině Půst. Začíná v měsíci ramadánu, posledního 29. dne měsíce ša’bán. Je projevem zbožnosti, ale nejen pro muslimy. Půst přejalo i křesťanství jako vyjádření zbožnosti a skromnosti ve víře v Hospodina. Podle Mendela je podstata půstu spíše praktická pro zdraví obyvatel tehdejšího Předního východu, krátkodobý půst je pro lidský organismus prospěšný. Ti nejhorlivější muslimové v průběhu půstu nekonzumují žádné potraviny, nepožívají žádné tekutiny, nežvýkají tabák, nekouří, a dokonce ani nepolykají sliny. Prorok Mohammad nejdříve vůbec nevyzýval k odříkávání stravy jako projevu víry v Boha. Vyzývat k půstu začal až roku 622, aby si v Medíně na svoji stranu naklonil židovské kmeny. Později půst rozšířil na 30 dní, tedy na celý měsíc ramadán. Půst se nevztahuje na děti do určitého věku, těhotné ženy, nemocné a cestující. Za úsvitu každého postního dne v měsíci se musí vyslovit 31 předsevzetí (níja) – Znamená nějaký úmysl či záměr. Je nezbytnou podmínkou platnosti náboženských úkonů. Zabraňuje, aby se bohoslužebné činy nestaly pouze mechanickým opakováním. Půst končí vždy za soumraku každého dne, a nastává iftár – znamená, že muslimové zasedají k jídlu. Součástí jsou noční oslavy, jejichž rozsah souvisí se sociálním postavením rodiny. Ramadán se bohužel v posledních desítkách let stává měsícem, kdy se uskutečňují proti muslimům vojenské či teroristické akce, protože se muslimové během tohoto měsíce musí vyvarovat násilí.¹⁶⁾

Arabským pojem Hadždž se označuje pouť do Mekky. Každý muslim, který je duševně zdravý, je povinen alespoň jednou za život uskutečnit tuto pouť. Jedná se ovšem o jedinou náboženskou povinnost, kterou z vážných zdravotních nebo sociálních důvodů, nemusí muslim absolvovat, ale může za sebe poslat náhradníka, kterému proplatí náklady na cestu do Mekky. Účastí na pouti muslim demonstruje pokoru k Bohu a přízeň celé muslimské obci. Pouť lze podniknout pouze v přesně stanovených dnech posledního měsíce dhúĺhidždža. Aby pouť mohla být považována za platnou, musí při ní být splněno několik podmínek. Muslim by měl před svým odchodem na pouť zabezpečit rodinu po dobu, co bude pryč. To, že se muslim vydává na pouť znamená, že bude v budoucnu žít zbožněji a ctnostněji. Před vstupem do al-haram aš-šaráf (posvátný okrsek, kterým se myslí okolí Mekky a Medíny) musí být oděn do poutního šatu. V tomto šatu se poutník nesmí holit, česat, stříhat si nehty, ale také nesmí prolévat krev, trhat rostliny či sexuálně obcovat. Dále by se měl vyvarovat hádkám. Pouť obsahuje několik rituálů. 1) Sedmkrát obejít Ka’bu, přičemž by se mělo dotýkat a líbat svatyni. 2) Následuje běh mezi dvěma vrchy Marwa a as-Safá, při kterém se recitují verše z Koránu. Tímto během končí umra (menší pouť), kterou může muslim vykonat kdykoli při návštěvě Mekky. Hadždž pokračuje: 3) Sedmého dne dhú al-hidždža se uskuteční promluva ve Velké mešitě. 4) Poutníci se sejdou v údolí Miná, kde celý den rozjímají a modlí se. 5) Devátý den probíhá rituální stání, které symbolizuje pokoru k Bohu. 6) Přemístění ke svatyni Muzdalifa, kde probíhá další modlení. 7) Desátý den celá pouť vrcholí a je obětována ovce jako symbol Ibráhímovy oběti syna. ¹⁷⁾

Korán je svaté písmo muslimů, hlavní knihou, či náboženským textem Islámu. Skládá se ze 114 súr, které nejsou chronologicky uspořádané. Je psán ve verších, které recituje Muhammad jakožto boží prorok. Podle ortodoxního učení islámu je Korán slovo, které nestvořil Bůh, protože existovalo již od věčnosti. V Koránu Bůh hovoří přímo k mekskému lidu a promlouvá Muhammadovými ústy, stejně jako kdysi ústy hebrejských proroků promlouval v židovském písmu. Proto je jazyk Koránu posvátný, neboť, jak věří muslimové, zachycuje slova, jenž vlastně pronesl Bůh. ¹⁸⁾

‚‚Stvořitel Veškerenstva, jediný a jedinečný, Pán, který nemá sobě rovného. Slovo Alláh znamená prostě Bůh’’. Alláh je považován za jediného boha, a svou vůli, které se musí lidstvo podřídit, oznámil prostřednictvím posvátného písma Koránu, jehož zjevení měl Alláhův posel Muhammad. Muhammad je považován za posledního z proroků, mimo něj to byli Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš, Ježíš atd. Jméno Alláh je však starší nežli samotný islám. Alláh byl označením pro nejvyšší božstvo, které ale Arabové neuctívali, a o kterém měli nejasné představy.¹⁹⁾

Muhammad znamená ‚‚Velebný’’ a je prorokem Božím. Narození Muhammada se datuje k roku 570 n. l. v Mekce. Informace o jeho mládí jsou velice nespolehlivé, neboť jsou zahaleny různými pověstmi a legendami. Faktem však zůstává, že pocházel z chudé a bezvýznamné rodiny, která nezasahovala do politiky, ani do hospodářského života Mekky. Kolem roku 610 k Muhammadovi poprvé promluvil Alláh, stalo tak na hoře Hira, a Alláhova první slova zněla takto: Přednášej ve jménu Pána svého, Který stvořil člověka z kapky přilnavé…stvořil! Přednášej, vždyť Pán tvůj je nad míru štědrý. Ten, jenž naučil perem, 33 Naučil člověka, co ještě neznal. Však pozor, člověk vzpurným se stává, neb za soběstačného se pokládá, však věru k Pánu tvému (vše) svůj návrat má. Tímto začíná pro Muhammada období strachu, válek a hrozícího nebezpečí v podobě atentátu na jeho osobu. Později je Muhammad donucen opustit Mekku a hledá nové útočiště. Po delší době nachází útočiště v Medíně, kde začíná budovat obraz nového náboženství. První stavba, kterou nechává postavit, slouží jako vzor pro budoucí mešity. Muhammad v ní káže na obyčejné stoličce. Naproti mešitě nechává postavit skromné příbytky pro sebe a své ženy. ‚‚Tím, že své ženy ubytoval nedaleko mešity, Muhammad navíc mlčky naznačil, že mezi veřejným a soukromým životem není rozdíl, a že se žádné z obou pohlaví nemá omezovat’’. Později se však začaly objevovat potíže. Ženy už pokorně neposlouchaly své muže, a dokonce jim začali domlouvat či odporovat. ‚‚Muhammadovo záměrné sjednocení věcí soukromých a veřejných narušuje mužskou nadvládu, která může přetrvat pouze tehdy, zůstanou-li obě oblasti přísně odděleny. Počet Muhammadových manželek v nás může dnes vyvolat dojem, že byl zvrhlíkem. V tehdejší Arábii to bylo naprosto běžné. Muhammad sám nějaký čas vyčníval, když udržoval několik let monogamní vztah se svojí první ženou Chadídžou. Muhammadova manželství však nebyla uzavírána z lásky či chtíče, ale ze strategických a politických důvodů. Muhammad začíná upevňovat svojí moc. Vyhrává bitvy, díky nimž může ukořistit zboží a potraviny pro své stoupence. Potřebuje ale získat Mekku na svoji stranu. Muhammad ví, že jedině v Mekce může zapůsobit na Araby, aby přestoupili na jeho víru. Dalším problémem zůstává, že muslimové nemohou vykonávat pouť hadždž, protože nejsou v Mekce vítáni. Muhammad začne pořádat loupežné výpravy na Kurajšovce (kmen, který ovládal Mekku. Za cíl měl uloupit velbloudy a zajmout zajatce, aby mohl požadovat výkupné. Dobít Mekku se Muhammadovi podařilo bez většího krveprolití. Měl armádu o deseti tisících mužů. Obyvatelé Mekky se zalekli takové armády a schovali se ve svých domech. ‚‚Prorok nařídil svým velitelům, aby nebojovali s nikým, kromě těch, kdo na ně zaútočí. To se však nevztahovalo na některé nepřátele Alláha, které nařídil zabít, i kdyby se skrývali v závěsech samotné Ka’by’’. Muhammad získá Mekku, ale vrací se do Medíny, kde později roku 632 umírá v klíně jedné z jeho žen. Během deseti let změnil Muhammad politickou i duchovní mapu celé Arábie. Muhammad byl zakladatelem světového názoru, ve kterém našli a stále nacházejí uspokojení miliony lidí po celém světě. ‚‚Byl člověkem, u něhož tvůrčí imaginace, spojená s bystrým intelektem, vyvolala v život myšlenky a koncepce reagující na věčné otázky lidské existence a vtahů, a to takovým způsobem, že byl schopen dát miliónům lidí náboženství lepší, než měli dřív, dokud nemohli prohlásit, že není božstva kromě Boha a Muhammad je posel boží’’.²⁰⁾

Stejně tak jako křesťanství, i islám je silně rozvětvené náboženství do různých koutů světa. Nedá se přesně vymezit oblast působení islámu, jelikož islám již pronikl i do Evropy a Ameriky, kde vznikají komunity. Avšak stále se dají vymezit státy, ve kterých se k islámskému náboženství přikládá většina obyvatelstva a islám je uzákoněn státním náboženstvím. Jedná se o Afghánistán, Alžírsko, Bahrajn, Bangladéš, Brunej, Egypt, Irák, Irán, Jemen, Jordánsko, Katar, Komorský svaz, Kuvajt, Libyi, Malajsii, Maledivy, Maroko, Mauritánii, Omán, Pákistán, Saúdskou Arábii, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Súdán, Tunisko. V dalších státech, kde je možné se setkat s islámem, není toto náboženství uzákoněno jako státní, ačkoliv je tam aplikováno ve většinovém poměru. Jedná se například o Turecko. Islám nadále proniká do dalších a dalších zemí, ve kterých se nalézá mnoho muslimských komunit, a které již mají nějaké pravomoci uzákoněné daným státem, a kde je muslimská otázka již součástí státních otázek. Zde se dá mluvit především o Francii, která je v tomto ohledu vůči muslimům otevřená.²¹⁾ Ilias nám doplnil, že islám v různých zemích se trochu liší, protože sice základy viry zůstavají stejné, ale na náboženství mají vliv kulturní rysy každé země. Respondent Ilias doplnil, že islám v různých zemích se trochu liší, protože sice základy viry zůstávají stejné, ale na náboženství mají vliv kulturní rysy každé země. Hamad přemýšlí muslim v překladu znamená vyznavač islámu, přesněji ten, kdo se podřídil Bohu či ten, kdo přijal islám. Muslimem může být každý člověk, který se odevzdá Bohu, a respektuje ho. Muslimské země jsou tak rozvrstvené, že nelze v žádném případě zobecňovat. Každý ze států má svá vlastní pravidla, své vlastní tradice, jiné pochopení výchovy, jinou strukturu školství. V každé zemi jsou klady i zápory. Mohammed vysvětlil situace v islámských společnostech je dnes velmi různorodá. Tradiční náboženská víra se mísí s místními zvykovými právy a zároveň s právním řádem vládnoucího politického režimu, který podporuje či potírá zvyková a islámská práva v nejrůznější míře a vzájemnému poměru.

Ženám je doporučována skromnost a cudnost ve vystupování. K některým náboženským úkonům není oprávněna, jiné není povinna konat. V manželství má méně práv, ale má právo na výživné a v majetkoprávních otázkách je muži rovna. Raisa potvrdila, že některé oblasti jsou spravovány silně věřícími a konservativními muslimy, vztahy v rodině jsou pozitivní a hluboké. Doma se nikdo nezahaluje, všechny děti jsou vedeny k rovnoprávnosti mužů i žen. Žena je v tradičních islámských společnostech spojována především s domácím rodinným prostředím. Hlavní povinností muslimské ženy je starat se o dům a rodinu. Dům je místem, kde žena tráví nejvíce času. Žena má být oddána svému muži a dětem. Na ženu jsou kladena různá omezení, zejména co se týče jejího pobytu na veřejnosti. Žena by se neměla na veřejnosti pohybovat sama, bez doprovodu nějakého mužského příbuzného a její tělo má být kromě obličeje a rukou zakryto, aby nebudila hříšné myšlenky v jiných mužích.²²⁾ llias nám vypověděl, že v Rusku ženy chodí nezahalené, dokonce oblečeny do západního stylu módy, působí v orgánech státní správy, jako hlasatelky jsou viděny v televizi. Na ulicích si hrají děti různého pohlaví i věku. Veřejný prostor je tradičně chápán jako především mužská doména. Jedním z nejbouřlivějších současných témat nejen v muslimském světě je zahalování žen. V této otázce se ve velké míře projevují místní a sociální rozdíly. Jen v některých oblastech se stále drží zakrytí celého obličeje, střední stupeň představuje šátek, který halí hlavu a ramena a nejrozšířenějším způsobem je šátek zakrývající vlasy a šíji, k němuž patří dlouhý volný šat. Jak odpověděl Mohammed nyní hidžáb je neprovokativní oděv: šátek nebo oděv, který zdůrazňuje obrysy těla. Považuje se to za normální, jsou-li viditelné ruce nebo obličej. Některé se oblékají, jak se jim líbí, jiné jsou úplně černé. Výrazněji než v rodině je žena diskriminována ve veřejném životě. Současný islámský svět předvádí velmi široké spektrum možného uplatnění žen: od zemí, kde ženy mohou stát v čele vlád (Turecko, Pákistán), až po země nebo oblasti, kde jsou ženy z veřejného života zcela vyřazeny. Údiv mohou vzbuzovat také některé normy zavedené v Saúdské Arábii, kde ženy nesmí řídit auto a při studiu i případném zaměstnání jsou promyšleně izolovány od mužů.²³⁾ Ale podle Mohammadoví názoru ženy řídí auta a motocykly. Neexistují žádná omezení nikde. Moderně smýšlející muslimové zdůrazňují, že islám má vždy na mysli především ochranu důstojnosti ženy. Takový smysl mají třebas i zvláštní dámská oddělení ve vlacích nebo autobusech, která mají ženy chránit. Mnohé muslimky skutečně soudí, že islámská pravidla chování slouží ochraně jejich důstojnosti lépe než západní morálka. Raisa taky řekla, že některé ženy dokonce odhodily závoje a oblékají se podle západní módy. Rodina funguje ve funkčním stylu našeho typu. Dětem jsou kromě víry vštěpovány základní lidské hodnoty, včetně potřeb vzdělávání se. Dnes se arabské ženy vzdělávají téměř stejně jako muži, mnohé ženy dnes také denně vycházejí z domu do placeného zaměstnání. Mohammed vypověděl, že v Saúdské Arabii dívka do 10 let nosí šátek podle libosti ve školách a společenském životě. Existuje školní uniforma - letní šaty. Chlapci mají také uniformy ̶ kalhoty a sako. Po 6. ročníku se dívky a chlapci učí už zvlášť’. Instituce mají také speciální oblečení, ale chlapci a dívky studují už společně. Dívky také nosí šátek podle libosti. Nikdo nikoho nenutí. V Rusku to je jedno. Tady neexistují žádné náboženské školy. Jen vím že na východě je předmět religionistika. Nikdo nic nebere v úvahu mínění druhých a udělají všechno podle libosti.

Děti jsou důležitou součástí rodiny. llias vypověděl, že v dětství se nedělají rozdíly v pohlaví, děvčata i chlapci si hrají společně, a to i mimo domov. Rusové jsou velmi otevření a přátelští a není neobvyklé, když se děti vzájemně navštěvují a tráví volný čas společně. Počtem dětí je měřena síla a postavení rodiny jako sociální jednotky. Úspěšnost otce jako hlavy rodiny je posuzována v muslimské společnosti nejen podle počtu dětí, ale především podle počtu chlapců. Syn je považován za významnějšího než dcera, protože je pokračovatelem rodu. Děti dodávají otci prestiž a sílu proti nepřátelům. Synové jsou zárukou další materiální prosperity rodiny, mají mravní povinnost dohlížet na situaci své rodiny, zajistit své rodiče ve stáří, podporovat mladší sourozence. Porodí-li žena alespoň jednoho syna, má zajištěnou úctu a klid do dalších let – splnila to nejdůležitější a potřebné.²⁴⁾ Co se tyče obřízce, Mohammed řekl, že to je pravda a stále provádí. Čím dříve, tím lépe. Obvykle v prvním měsíci po narození, se uzdraví po 2 dnů. Obřízka je prevence rakoviny děložního čípku pro budoucí manželky, prevence rakoviny penisu a hygiena. V Rusku nic takového neexistuje.

S dcerami se v rodinných plánech nepočítá, proto nejsou tak ceněny. Příliš mnoho dcer ohrožuje prosperitu rodiny. Muslimská tradice však doporučuje mít v rodině také dceru s tím, že otec dcery má větší šanci přijít po smrti do ráje. Tím se mělo také zamezit zabíjení novorozeňat ženského pohlaví, které Muhammad důsledně zakazoval. Péče o děti a zodpovědnost za ně je rozdělena tak, že matka by se měla starat a zodpovídat za malé dítě a v období puberty přebírá za dítě zodpovědnost muž. Žena má jako matka právo péče o děti až do 7–9 let u chlapců a do puberty u dívek. V případě, že žena živí dítě svého bývalého manžela, musí tento na obživu dítěte přispívat. Dítě však častěji připadá po rozvodu otci.²⁵⁾ Jak je vidět z Raisavou výpovědi, v rodinách, i přes požehnání z Koránu, nemusí docházet k násilí a děvčata nejsou upřednostňována před chlapci. Možná i naopak, děvčata jsou více chráněna a střežena před nebezpečími, která se jim od chlapců mohou dostat. Všechny děti jsou vedeny k lásce k bližnímu, převážně sourozencům a rodině. Pokud má do rodiny přibýt nový potomek, připravuje se velká oslava, na kterou jsou zvaní všichni členové, od nejbližších až po vzdálené.

O dítě se tedy v islámské rodině musí starat nejen matka, ale i babička a sestry manžela a manželek jeho bratrů. O výchovu dětí se zajímá také mužská část rodiny. Ve venkovských velkorodinách jsou děti vychovávány v domácnosti pohromadě, organizace rodinného života a výchova se většinou řídí představami matky synů. Zázemí dětí v islámských zemích je modelováno ekonomickými a sociálními poměry. Hamad se narodil v Saúdské Arábii, v chudé rodině farmáře, je mu 28 let. Popsal, jak probíhá výchova dětí v chudé islámské rodině. Islám v Saúdské Arábii má specifický charakter, vše závisí na rodině. Od raného dětství otec učí syna, aby se zabýval řemesly, pěstoval plodiny, aby v budoucnu předal své řemeslo synovi. V rodinách je rodičům i dětem zakázáno nadávat a pronášet sprostá slova. Dívky jsou z útlého věku zvyklé krýt části těla, jejich výchovou se zabývá matka. Učí je domácnostem, vaření, šití a výchově sourozenců. Chlapci a dívky nesmějí sledovat televizi. Protože děti by neměly myslet na problémy společnosti. Od deseti let se děti učí dodržovat půst v ramadánu. (záleží na zdraví dítěte.) Jakmile dívka dosáhne plnoletosti, může se oženit a dokončit školu, protože v Saúdské Arábii je vzdělání pro dívky považováno za volitelné. Podle Hamadoví názorů islám v Saúdské Arábii má specifický charakter, vše závisí na rodině. Od raného dětství otec učí syna, aby se zabýval řemesly, pěstoval plodiny, aby v budoucnu předal své řemeslo synovi. V rodinách je rodičům i dětem zakázáno nadávat a pronášet slova. Dívky jsou z útlého věku zvyklé krýt části těla, jejich výchovou se zabývá matka. Učí je domácnostem, vaření, šití a výchově sourozenců. Chlapci a dívky nesmějí sledovat televizi. Protože děti by neměly myslet na problémy společnosti. Od deseti let se děti učí dodržovat půst v ramadánu. (záleží na zdraví dítěte.) Jakmile dívka dosáhne plnoletosti, může se oženit a dokončit školu, protože v Saúdské Arábii je vzdělání pro dívky považováno za volitelné.

Dle Koránu je vztah rodič-dítě velmi důležitý pro rozvoj člověka, jelikož dítě se má nechat vést po cestě ke zbožnosti a tu mu musí z dětství ukazovat rodič. Korán nabádá tedy k úctě k ostatním v rodině vzájemně, ať už se jedná o bratra či strýce. Vzájemné vztahy jsou pro muslimy důležité a je hřích odvracet se od rodiny. Hamad řekl, že z brzkého dětství musí dodržovat základní pilíře, včetně modliteb, přestože nechodí do školy, Koránu nerozumí. Mohammed potvrdil, že to je pravda. V našich rodinách každý dospělý muž určitě zajistí dítě svého příbuzného, pokud k tomu existuje důvod. Nikdy neopustíme své děti. To je pro nás nepřijatelné. Vkládáme dětem všechny nejlepší vlastnosti, které sami máme. Soudržnost, poslušnost, respekt rodičům aby neměli být opuštěni. Děti vždy žádají svolení o něco důležitého. V Saúdské Arábii neexistují žádné sirotčince a domovy pro staré lidí. Starší lidé jsou opečovávaní, potomci pomáhají. Bereme své rodiče pod ochranná křídla, aby se o ně mohli starat do skonu jejich života, jak praví Korán: „ (…) a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj! “a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! “V tomto duchu jsou děti vychovávány.

Výchova dětí se má odvíjet v duchu islámu, základními průvodci jsou Korán a hadíthy. Děti by měly ctít své rodiče a ve stáří by o ně měly pečovat, k čemuž jsou vyzývány i Koránem. Mnohé stránky klasického pojetí rodiny přežívají v islámských společnostech dodnes. Ve venkovských zemědělských oblastech přetrvává názor, že dcery mají být vychovávány přísněji než chlapci a to z několika důvodů. Jsou fyzicky přitažlivé a tím jsou zdrojem nebezpečí pro celou rodinu, mají nižší stupeň intelektu a potřebují správné vedení. Dívky by měly být pokud možno provdány co nejdříve, partnery vybírají otcové a strýcové. Ale podle názoru Mohammedoví dívka má právo zvolit si, odmítnout, souhlasit s uzavření manželství. Může si vybrat manžela sama nebo požádat rodiče, aby ho našli. Rodiče dívky vždy hledají hodně informace o manželovi

V městských populacích se vazby na velkorodinu postupně přetrhávají a vznikají individuální rodiny, ve kterých se hodnoty klasické rodinné etiky mění. V liberálnějším prostoru muslimského světa se proměňují dosavadní rodinné představy v rodinný život moderního typu. Také se zde mnohem méně klade důraz na nutnost mít syna a vytváří se určitý prostor pro uplatnění vlastních představ mladých žen.²⁶⁾

Korán nepoukazuje na to, jak by měla výchova probíhat. Samozřejmě se z Koránu či Šarí'i dá vyčíst cesta, po které by měl člověk jít a předávat své zkušenosti formou výchovy, ale nikde se nepíše, že výchova by měla být striktní a násilná, přesto se s ní muslimové setkávají. Všechna města muslimského světa mají otevřené názory, jsou ovlivněna západním světem a mnoho obyvatel má volný přístup k informovanosti ve světě.²⁷⁾ Bašar doplnil, že jeho rodiče jako mnozí v muslimských zemích, otevřené k novým a vychovává děti jako moderní lidi, bez zbytečných omezení, ale na základě dodržování muslimské tradice.Muslimská rodina je sevřená, otevřená, komunikují mezi sebou. Rodiče své děti milují, starají se o ně. Výchova v těchto rodinách směřuje k rozvoji ducha dítěte jakožto i k rozvoji fyzické síly a dovednosti. Je plná péče o zdraví a hodnoty výchovy jsou stejné jako v západním světě. Děti si od dětství hrají doma či venku se svými vrstevníky, rozvíjejí vzájemnou sociální komunikaci a interakci.

Co ve velké části západních rodin již vymizelo, jsou rodinné vazby, tak důležité pro výchovu dítěte právě k vytváření vztahů. Tím se naopak mohou pyšnit muslimské rodiny a jejich tradice. Rodinné vazby jsou pro muslimy posvátné a návštěvy jsou téměř každodenní rutinou. Děti si utváří hodnoty RODINA, STAROST jako prioritu. Pokud se v jedné z generací nedaří po finanční či sociální stránce, jiná část rodiny je ochotna okamžitě zakročit a pomoci. Jurges vypověděl, že dívky jsou vychovávány k tradici rodiny, většina je smířená s osudem ženy v domácnosti starající se o děti. Výchova chlapců naopak směřuje k dosažení vysokého vzdělání pro lepší uplatnění na trhu práce. Chlapci jsou vedeni k úctě dívek a je jim vštěpována jejich role živitele rodiny. Mohammed pochází ze Saúdské Arábie a teď‘ bydlí v Rusku, mluví o výchově svých dětí následovně: v Rusku vychováváme dětí tak aby věděli o obou kulturách. Dětí mají svobodu volby. To je podle nich: dodržovat islám nebo ne. Bašar odpovídá každá země má své příležitosti, zároveň z každé země se mohou lidé poučit. Islám vychovává lidi k silnému poutu mezi sebou, což je věc, která v západním světě postupně mizí. Vazby v rodině jsou pevné, velmi otevřené a upřímné. Tedy v těch rodinách, které Korán v tomto duchu pochopily. Zde jsou děti vedeny k počestnosti, úctě, upřímnosti, střídmosti, a pokud jsou pro to možnosti, tak i ke vzdělání. Naopak jsou i takové rodiny, které jsou velmi ovlivněny silným radikalismem islámu, ve kterých výchova probíhá v archaických kořenech, které odmítají poskytnout samostatné rozhodování dívkám, stejně tak jako vzdělání.

Výchova v muslimských zemích poskytuje rad náhledů. Nedá se obecně říci, že je to špatné nebo dobré. Vše záleží na životních podmínkách, zvycích a tradice zemí, kde bydlí rodina. Stejně tak život v jedné zemi umožňuje jiné cíle výchovy a strategii jako život v jiné. Víra je všemocná pro silně věřící muslimy, avšak její výklad je rozdílný. Jurges říká Korán je napsán jako jakýkoliv jiný náboženský text – je to soubor určitých přikázaní, které si věřící musí vyložit po svém. Je na každém člověku, v jakém smyslu tyto texty pochopí a jakým stylem se jimi bude řídit. Raisa přiznává kladný aspekt výchovy je zcela určitě vazba v rodině. Ani v západním světě se tolik nedbá na udržování pozitivních vztahů jako u muslimů. Rodinné návštěvy jsou mnohdy v rozmezí pár dní, pokud se stane uvnitř rodinného kruhu nějaké neštěstí, vždy je to právě rodina, kdo jako první přispěchá na pomoc. V rodinách je dítě vychováváno k úctě vůči druhým, převážně ke starším lidem. V západním světě starším lidem není věnováno tolik pochopení a laskavosti jako máme my. Pro mě je starší člověk respektován pro své moudro, které nasbíral v průběhu života. Další klad, který nalezl IIias je určitě skromnost, mnoho lidí se od dětství učí vystačit s minimem a smířit se s ním, rodiny jsou si tak mnohem bližší. Nevyhledávají samostatné rozptýlení, děti nemohou být rozmazlované, díky čemuž si i mnohem snáze udrží základní hodnoty štěstí, jako je radování se z maličkostí či času, který nám byl dán, abychom ho strávili s rodinou.

Ačkoliv v muslimských městech existují školky, nejsou tak často využívané jako v jiných státech. V muslimských zemích jsou převážně nahrazovány tzv. madrasy, což jsou instituce vznikající u mešit, v nichž vyučující, patřící mezi náboženské hodnostáře, většinou nejsou kvalifikovaní učitelé. V těchto zařízeních je dětem vyučován Korán jakožto celek, který musí znát z paměti v jeho hlavním jazyce - tedy arabštině (ačkoliv se v daném státu mluví jiným jazykem), porozumění Koránu a jeho aplikace v praxi. Oproti školkám si zde dítě nehraje, jen sedí a jsou mu vštěpovány náboženské hodnoty. Doba výuky je v každém státě i městě jiná, stejně tak jako učební metody. V některých madrasách se používá k naučení se veršů z Koránu zpěv, jinde děti nahlas odříkávají verš po verši v kuse pár hodin. Madrasy jsou využívány více než školky z důvodu víry, jelikož každý muslim je povinen Korán znát a umět ho v praxi využít a toto vzdělání školky nenabízejí.²⁸⁾ Bašar z vlastní zkušenosti se podělil, pokud si to rodiče mohli dovolit, všechny děti byly posílány do madras, kde se klasicky vyučovali Korán. Třídy byly společné, výuka trvala čtyři hodiny dopoledne, bez přestávky. Po nastoupení do základní školy děti docházely do madras ještě v odpoledních hodinách. Po základní škole bylo možné jít na školu střední a nakonec na univerzitu. V tuto dobu již takto vzdělání nefunguje, pokud škola ještě stojí, mnoho rodičů se bojí poslat tam své děti kvůli bezpečnosti v ulicích, takže vzdělání je momentálně velmi zaostalé.Školky jsou převážně využívány multikulturními rodinami, které nejsou na víru tak upjaté, rodinami, kde rodiče jsou natolik vzdělaní, že dítěti dokážou vysvětlit Korán v dřívějším věku, než by byli přijati do madrasy nebo rodinami, které bydlí pospolu v několika generacích a o náboženskou výchovu se stará jeden z prarodičů. Jak, řekl Mohammed, dětí se začínají modlit se v různém věku: od 3 let, od 10 let, od 15 let a u některých z 20 let. Všechno záleží na rodině. Náboženství pochází z dědictví. Je dobré, pokud máte zvyk z dětství. Nyní je 90% dětí, které v modlitbě jsou nedbalé. V Rusku děti jsou daleko z islámu. Znají jen název náboženství, nic víc.

Ne všechny madrasy jsou přístupné i pro dívky, a pokud ano, jsou většinou oddělené třídy. V západních zemích, ve kterých je islámských věřících mnoho, jsou madrasy taktéž budované, avšak používá se výraz církevní škola, aby se vyhovělo vzdělávacím osnovám. V těchto státech se v madrasách učí i jiné předměty než náboženství a vyučující musí být kvalifikován. Tyto školy již nebývají rozdělené na chlapecké a dívčí. Žáci mezi sebou komunikují a výuka probíhá klasickým stylem, který známe i nám. Vytvářejí se zde vazby mezi žáky i mezi vyučujícími. Některé školy pořádají i mimoškolní aktivity. Pořádají se mezi školní soutěže, aby se v žácích vybudovala soutěživost a rivalita, pořádají se výlety do přírody či za památkami, některé školy pořádají i pobyty v přírodě. Vyučující jsou kvalifikovaní učitelé vzdělaní v oboru, který vyučují, na univerzitách. Na základních školách vyučují i cizinci, kvalifikovaní učitelé, převážně cizí jazyky. Jako na všech základních školách, i zde jsou rozšířené problémy spojované s obdobím puberty žáků. Klasicky se chodí za školu, objevuje se šikana mladších. Ale Raisa dodala, že ve městech jsou fungující madrasy, školy, povinná školní docházka je do dvanácti let a je využívána. Následující vzdělávání již není zcela běžné, jelikož v této zemi je naplňována tradice domluvených sňatků a mnoho dívek je po ukončení základní školy provdáno.

Po základních školách žáci přecházejí na školy střední či sekundární (u nás střední odborné výuční) po splnění přijímacích zkoušek. I v muslimských zemích existují klasické střední školy zaměřené na různé obory, jako jsou zdravotní, ekonomické, pedagogické, technické či všeobecné. Tyto školy bývají často spojovány s internátem, jelikož slouží pro více měst naráz, takže žáci jsou zde většinou ubytování a musí dodržovat určitý denní režim. Ubytování bývá vždy oddělené. Délka středních škol je různá, podle zaměření, pohybuje se od 2 do 5 let, přičemž absolvent vždy získává Osvědčení o absolvování (podobné Výučnímu listu) či prochází maturitní zkouškou. Dalším stupněm vzdělávání jsou univerzity. Systém univerzit je stejný jako u nás. Najde se zde velké množství oborů, na univerzitách studují i cizinci. Některé univerzity jsou dokonce i v programu Erasmus, takže nabízejí svým studentům možnost vyjet za hranice a studovat v cizí zemi. Někteří muslimové s finančními prostředky využívají ze začátku vzdělávání v cizích zemích a hlásí se na univerzity po celém světě. Většina muslimů ovlivněných západním světem tuto možnost využívají především kvůli osamostatnění se a jako útěk z rodinných tradic, například domluvená manželství. Jsou to mladí lidé jako všichni ostatní, kteří se chtějí svobodně rozhodovat, a proto volí únik do jiného (nemuslimského) státu, ve kterém tuto svobodu vidí. Vzdělávání ve městech je tedy velmi podobné klasickému vzdělávání v západních zemích. Uhlídat fungování školského systému ovšem není možné v odlehlých oblastech, a proto není výjimkou najít vesnice, ve kterých se není možné setkat se školou a kde obyvatelé školu nechtějí, jelikož, dívky se vzdělávat nemusí a muži buď dojíždí do měst, nebo jsou to zemědělci a do škol chodit nepotřebují, jelikož stejně z polí neodejdou či jsou to děti z kočovných kmenů, které se za celý život k městu ani nepřiblíží. Díky tomuto problému je stále mnoho obyvatel bez vzdělání, a tak je celková gramotnost dané země na nízké úrovni. ²⁹⁾ Mohammed jako otec má představu o tom, čím jeho dítě bude. Vysvětluje v předškolním věku je dítě vedeno k osvojení si řeči, následně hned počítání, někteří rodiče děti vedou i ke čtení. S rostoucím věkem dítěte se vybírá školka, škola, instituce středního vzdělání, univerzita. Je to rutinní součást většiny rodin a nikdo si neumí představit, že by to mohlo fungovat jinak. Žijeme ve světě s obrovským množstvím různých zemí, ve kterých existují různé náboženství ve výchově a vzdělávání. Všichni mají něco společného, ale zároveň si zachovávají svou individualitu.

V průběhu naši práce jsme nalezli odpovědi na výzkumné otázky a podotázky a skrze bádání ve výpovědích muslimů, jsme došli k závěru.

1. Za prvé, zjistili, jak muslimské děti získávají vzdělávání v Saudské Arábii a v Rusku.
V současnosti děti v muslimských rodinách bez problémů získávají vzdělávání v Saúdské Arábii a v Rusku. Vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie je nábožnější země, proto přístup k výuce mají dětí tradičnější. Více kladou důraz na náboženské vzdělání, více se věnují tradicím, i když se modernizace 21. století dostává i tam, Saúdská Arábie stále zůstává hluboce náboženskou zemí. V Rusku se muslimské rodiny přizpůsobují ruským zvyklostem a stylu života. Částečně si zachovávají své tradice v oblékání, v jídle, ale vzdělávat dětí jako v Saúdské Arábii jim tady mnohé zákony neumožňují. Tady otázka vzdělání je zcela kladena na rodiče a už si vybírají, jak své děti vychovávat a vzdělávat. Vzhledem k tomu, že islám je v těchto zemích rozšířen méně, je náboženský přístup stejně méně populární než v Saúdské Arábii. V Saúdské Arábii se dětí vzdělávají ve školkách, školách a univerzitách, ale také i v madrasách. Vstup do madrasy může být po absolvování mekteb nebo domácí koranické školy. Muslimské dětí v Rusku mohou studovat v běžných školách nebo distančně. Také po rozpadu SSSR se v zemích SNS začala obnovovat sít’ madrasah. V Rusku rodiny podle libosti posílají své dítě do madrasy pro hluboké studium islámu. Madrasy jsou všudypřítomné.

2. Za druhé, nyní máme možnost odpovědět, jak vypadá tradiční výchova muslimových děti v souvislosti s bydlišti.
Výchova dětí velmi závisí na místě bydliště rodiny. Jak již bylo napsáno, kultura silně ovlivňuje přístup k víře. To platí i pro výchovu dětí. Čím méně je v zemi rozvinuté náboženské instituce, tím méně konzervativní přístup se používá při výchově. Například, v Saúdské Arábii se rodiče více starají o správnou náboženskou výchovu, znalost pilířů víry a tradic. Výchova v Saúdské Arábie vnáší do dětí velkou náklonnost k rodině, lásku a úctu k jejich starším. Od dětství všichni dětí učí modlit se, dodržovat půst, víru v Boha. Můžeme zdůraznit, že rodina by se měla snažit vychovávat důstojné a zbožné potomky, které by i po smrti rodičů reálně přispěly k rozvoji společnosti. Jak je známo z výzkumu v Rusku, tam se rodiče mohou méně věnovat náboženské výchově a dát více na výběr svým dětem. Proto tam existují smíšené rodiny pravoslavné a muslimské víry a tradice islámu jsou podporovány podle libosti, nikdo nikoho nenutí. V rodině dominuje svoboda a rovnoprávnost. Děti vědí o islámu, ale nedodržují ho, protože v Rusku hraje důležitou roli společnost, která vyznává křesťanství. Muslimské děti tam ztrácely zájem o tradice předků.

3. Za třetí, zjistili, jak a proč rozlišuje zachování tradice v daných státech.
Hlavní roli zde hraje kulturní kontext těchto zemí. Každá s vlastní kulturou, s vlastními tradicemi. A to má velký vliv na vyznávání islámu v těchto zemích. Většina respondentů v průzkumu poznamenala skutečnost, že vyznání islámu je v těchto zemích trochu jiné právě kvůli odlišnosti kultur. Rozdíl může být v postoji k oblečení věřících, přístupu k výchově dětí, rozdíl svatebních obřadů a tak dále. A i když některé základy víry zůstávají stejné, jsou to malé odlišnosti, které tvoří rozdíl, a který dělá islám v těchto zemích odlišným. Všechno záleží na rodině, mentalitě společnosti, kde se dítě narodilo. Saúdská Arábie má přísnější přístup k náboženství, protože většina populace jsou muslimové. Tam muslimské rodiny definují výchovu dětí a celý svůj život jako službu Alláhovi. Jejích život se točí kolem Koránu, a jejích rodiny. Dívky se rostou a vychovaný pro “svého manžela”. Pokud budou rodiče žít podle islámu, budou rostoucí děti chtít napodobovat jejich chování. V Rusku převládá křesťanství, proto zde žijí smíšené rodiny, které navrhují svému dítěti svobodu a možnost volby ve všem. Křesťanská rodina nezavazuje děti k modlitbám, dívky k nošení hidžábu. A dokonce ani o obřízce téměř nikdo neví. V křesťanských státech lidé se starají dostat do vrcholu hierarchie velkého města, mít nejlepší práce, nejlepší být a mzdu. Jak muži, tak i ženy mají názor, že náboženství má malý vliv na jejich život.

Vzhledem k výše uvedenému, lze vyvést závěr, že pokud je v rodině věnována velká pozornost dětem, stanou se z nich skuteční lidé, kteří budou hrdí nejen na své rodiče, ale na celou společnost. Uvažované klíčové faktory moderního vzdělávání v islámu: víra v Boha, rozvoj inteligence, sebezdokonalování, realizace zdravého životního stylu, dodržování pravidel a zákonů šaría v každodenním životě. Svým výzkumem jsme zjistili, že moderní svět nedodržuje všechny náboženské tradice islámu. V Rusku zachování tradice islámu, výchova a vzdělávání muslimových děti jsou velmi podobné. Západní svět má víc křesťanský vliv na společnost, proto zvyky islámu nejsou dodržování úplně a velká část vůbec neví o tom. V Saúdské Arábii všechny zvyky islámu jsou dodržování lepší, protože většina rodin se skládá z ženy a může, kteří vyznává islám jako státní náboženství.

Aréna. Atlas náboženství a národností Ruska (PDF). Ruský časopis «Sreda», 2012, s. 26

DVOŘÁKOVÁ, Markéta, Rodina v islámské tradici, FF UK, 2008, s. 11-12

HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 8073670402. S. 49-56

HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 8073670402. S. 166-174

KRÁLOVÁ, Jana. Výchova a vzdělávání v muslimských zemích. Praha, 2014, s.11-21

KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5.. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7021-925-6. S. 11-58

KŘIKAVOVÁ, A. − MENDEL, M. − MÜLLER, Z. − DUDÁK, V. Islám – ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 28-33

KŘIKAVOVÁ, A. − MENDEL, M. − MÜLLER, Z. − DUDÁK, V. Islám – ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s.71-94

KŘIKAVOVÁ, A. − MENDEL, M. − MÜLLER, Z. − DUDÁK, V. Islám – ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 117-122

MENDEL, Miloš. Muslimové a jejich svět. O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Dingir, Praha, 2016, s. 75-90

MUTAHHARI, Murtazt. (МУТАХХАРИ, Муртаза.) Obrazovanie i vospitanie v Islame (Образование и воспитание в Исламе) [Vzdělávání a výchova v islámu]. Sandra, 2013, 330 s. ISBN: 978-5-906016-06-5. S.101-114

1. Obyvatelstvo Saúdské Arábie. Náboženské složení [online], 2012 [cit. 15.04.2021] Dostupné z: https://countrymeters.info/ru/Saudi_Arabia#religion 

Počet shlédnutí: 133