Hlavní výzkumná otázka
-Jaké jsou hlavní rozdíly mezi pravoslavnou a katolickou bohoslužbou v ČR, Rusku a Řecku?
Výzkumné podotázky
-Jak se liší pravoslavné bohoslužby v Česku, Rusku a Řecku a jaký vliv to má na vnímání pravoslavné víry v těchto zemích?
-Jak se pravoslavné bohoslužby vyvíjeli a měnily v průběhu historie této církve?
-Jaký je význam ikon v pravoslavné církvi a jaká je jejich základní charakteristika?
Literární rešerše:
Tématikou ikon se zabývá ve své diplomové práci „Řeč pravoslavných ikon, ikona jako cesta ke Kristu“ 1) Hana Drahotová, a to konkrétně v druhé časti s názvem „Význam ikony v pravoslaví“. Ve své práci popisuje ikonu jako jednu ze čtyř svatyň. Díky svatyním se člověk může přiblížit k Bohu a jsou tedy uctívány věřícími ve vztahu se svatou osobností. Mezi další svatyně patří evangelium, svatý křiž a ostatky svatých. Dále se autorka zabývá hlavní funkcí ikony. Ikony zobrazují Ježíše Krista, Bohorodičky a další svaté, případně biblické události. V pravoslavné církvi nenajdeme sochy, neboť nepůsobí jako symbol duchovní krásy, ale jako symbol materiální.
Ikona je určena pro naše smysly, konkrétně pro naše oči. Ikony působí na naše oči a otevírají tak i náš duchovní zrak. Můžeme duchovně uzřít světlo božské, Ikony ho totiž vyzařují, viditelně ho zjevují. Modlitbou k ikonám uctíváme samotného Boha a zažíváme jeho milost proudící skrze ikony. Z toho je také patrné, jak souvisí smysly – naše oči – a duchovní zrak (srdce). Dále autorka v dalších kapitolách také popisuje např. ustanovení teologické podstaty ikon na koncilu a následnou reakci západní časti církve nebo také tradici v ikonografii.
Tématikou se dále také zabývá Jana Baudišová a to konkrétně zhotovením samotné ikony a také jejímy druhy. V článku s názvem „Pravoslavné ikony“2) popisuje, jak samotná ikona vzniká.
Deskové ikony bývaly psány enkaustikou, později hlavně temperou, v chrámech byly prováděny mozaikou. Olejomalba k ikoně nepatří. Materie ikony se skládá z několika vrstev: podkladu, barev a laku (to vše je i deskové ikony naneseno na masivní dřevěné desce a u ikony nástěnné na zdi). Deska má být z tvrdého dřeva, ze středu kmene, proschlá. Aby nedocházelo k deformaci rovné desky při nanášení kliho-křídového podkladu, který vytváří pnutí na povrchu, opatřuje se deska ze zadní strany příčnými lištami, zapuštěnými do dřeva kolmo na léta. Desku potřeme klihem a napneme na ni vhodné plátno. Po zaschnutí nanášíme v několika vrstvách plavenou křídu rozmíchanou v klihové vodě. Křídový podklad nakonec uhladíme a napuštěním velice řídkým klihem snížíme jeho savost. Na připravenou desku nakreslíme přes kopírovací papír obrysy šatu a tváře zobrazeného světce a chceme-li použít zlato na pozadí či svatozář, vykonáme to právě teď. Když přikročíme k samotnému psaní ikony, nanášíme barvy na sebe ve vrstvách, vždy po zaschnutí předchozí vrstvy nanášíme další. Používáme čistých tónů a odstupňování barev na desce provádíme nanášením podle potřeby dalších, buď průhledných nebo sytých vrstev. U deskových ikon se používá spíše grafických než malířských metod práce. Jemně je třeba vypracovat zvláště obličeje pečlivě namíchanými a připravenými barevnými tóny. K ikonopisectví se používá žloutková tempera. Když je ikona hotová, lakuje se. Lak má vytvořit povlak s vyrovnaným leskem a chránit barvy ikony před napadením plísní. Někdy jsou ikony umísťovány do malých skříněk s prosklenou přední stěnou - na ochranu proti prachu. (Podrobnosti lze studovat v odborné literatuře nebo - lépe - by se vážný adept ikonopisectví měl vyučit zhotovování ikon u zkušeného pravoslavného ikonopisce).
Počet shlédnutí: 10