TURCI V NĚMECKU

Natálie Haspeklová, Sára Škabroudová, Daniela Tupá

Více než 5 milionů lidí tureckého původu žije v Evropě mimo samotné Turecko.¹⁾ Potřebné statistiky o přesném počtu lidí turecké komunity je poměrně těžké dohledat, neboť mnohé země při sčítání lidu prosazují svobodnou volbu vyplnění údaje týkající se národnosti. Z veškerých dohledatelných dat je však zřejmé, že západní Evropa vede. Přesněji řečeno, Německo zaujímá první místo v západní Evropě s nejvyšším počtem tureckých obyvatel, a to jak v absolutní, tak relativní četnosti. I přesto, že je Německo velice rozmanitá země, Turci tvoří nejpočetnější etnickou minoritu. To je tedy hlavní důvod, proč se seminární práce bude věnovat právě zmiňovaným Turkům v Německu.

Turecká kultura je velmi odlišná od té německé, proto se práce bude zabývat tím, jak se turecká menšina integrovala a stále integruje do německé společnosti. Jak většinová společnost nahlíží na tureckou menšinu. V čem spočívá důvod jejich příchodu do tak vyspělé země? Bude posouzen sociálně-historický kontext mezi Spolkovou zemí Německa a Tureckou republikou.

Hlavním cílem naší semestrální práce je objasnění procesu integrace turecké menšiny do německé společnosti z pohledu příslušníků turecké minority, příslušníků německé majority a z názorů Turků žijících v Turecku. Popsat etnické uvědomění turecké menšiny v Německu a charakterizovat jejich jedinečnosti od Turků obývajících Turecko a od Němců. Dále se budeme zabývat přijetím německých Turků německou většinovou společností a možným nevhodným chováním, kterému mohou být z její strany vystavováni. Posléze stručně představíme důvody příchodu a pobytu Turků v Německu jak v kontextu historickém, tak současném.

Jak se turecká menšina integrovala a integruje do německé společnosti?

1. Jak nahlíží většinová společnost na tureckou menšinu v Německu?​
2. Jak vnímají Turci žijící v Německu sami sebe?​
3. Jak jsou vnímáni němečtí Turci v Turecku?
4. Jak je zacházeno s tureckou komunitou v Německu?
5. Jaký je důvod příchodu a pobytu Turků v Německu?
6. Jak se odlišují němečtí Turci od Němců a od Turků žijících v Turecku?

Hlavním předmětem zkoumání profesora Jerome S. Legge v knize Jews, Turks, and Other Strangers: Roots of Prejudice in Modern Germany²⁾ (Židé, Turci a Ostatní Cizinci: Kořeny Předsudků v Moderním Německu) jsou příčiny předsudků vůči pracovníkům přicházejících ze zahraničí a imigrantům přetrvávajících dočasně či trvale v Německu. Autor představuje analytickou objektivní studii Turků a dalších cizinců v zemi a pomocí kvantitativních analýz se dopracovává k názoru, že německá xenofobie nemá jen ekonomický původ. Komplexnější základ německých předsudků vidí zakořeněn zejména ve znovusjednoceném Německu, kde se vnímání „jiných“, převážně mezi východem a západem, liší. To Legge chápe jako hlavní produkt rasismu vycházejícího z německé minulosti. Za důležitý aspekt otevřeného rasismu autor považuje extrémní nacionalismus, který někdy v německém lidu podněcuje pocit nadřazenosti. Autor objasněním základů xenofobie nabízí jasný a znepokojující náhled na konfliktní zemi a její předsudky vůči menšinovým společnostem. Předsudky, které německá majorita chová vůči minoritám, podněcují k utváření nepříliš přátelského prostředí.

Historií tureckých přistěhovalců a jejich dětí od počátku jejich účasti v poválečném programu pro hostující pracovníky až po utváření vícegeneračních komunit, tím vším se zaobírá historička Sarah Thomsen Vierra. Hlavní pozornost ve své knize Turkish Germans in the Federal Republic of Germany: Immigration, Space, and Belonging, 1961-1990³⁾ (Turecko-němečtí občané ve Spolkové republice Německo: Migrace, Prostor a Sounáležitost, 1961-1990) věnuje Turkům, jakožto největší národnostní skupině hostujících pracovníků v Německu. Konkrétně se zaměřuje na západní Berlín. Turci se stali viditelnou součástí místních čtvrtí a měli různé kulturní, sociální a náboženské potřeby. Autorka pomocí německých a tureckých zdrojů odhaluje, jakým způsobem si první a druhá generace utvářela prostory sounáležitosti v rámci západoněmecké společnosti. Zároveň zdůrazňuje faktory, které tento proces ovlivňovaly. Od individuální a komunitní dynamiky až po větší institucionální faktory, mezi které řadí politiku, vzdělávání a projekty renovace města. Sarah Thomsen Vierra zkoumáním významu každodenních interakcí na pracovišti, v domácnostech, v sousedství a na bohoslužbách dochází názoru, že prostorová sounáležitost byla spojována s každodenním životem a zkušenostmi na místní úrovni.

Analýzou komunity imigrantů muslimského původu v Evropě a problematickou povahou jejich označování ze strany jejich domovských a hostitelských zemí se zabývá socioložka Ayhan Kaya v publikaci Turkish Origin Migrants and Their Descendants: Hyphenated Identities in Transnational Space.⁴⁾ (Migranti tureckého původu a jejich potomci: Identity v transnacionálním prostoru) Autorka zpochybňuje přístupy zemí, ze kterých migranti pochází a zemí, které je přijímají. Konstatuje problematiku nálepkování migrantů do nábožensky uzavřených kruhů „muslimů“ nebo „islámu“ těmito zeměmi. Kaya představuje rozmanité identity imigrantů muslimského původu. Překračuje hranice mezi západem, východem, Evropou a místními a nově příchozími muslimy. Tento vhled do odlišných světů nadnárodních jednotlivců a místních komunit se zabývá zejména islamofobií v evropském kontextu. Analyzuje migranty tureckého původu a jejich potomky s důrazem na náboženské, etnické, kulturní, ideologické a osobní prvky. Kaya v knize předpokládá, že hlavní zdroj napětí mezi komunitami původními a komunitami přistěhovaleckého původu v moderní době pramení z definic kultury, civilizace, národa a občanství. Autorka využívá své vlastní poznatky z provedených sociálních a antropologických výzkumů za poslední tři desetiletí.

Studia z různých jazyků a kontextů migrace z celého světa obsahuje svazek Language and Identity in Migration Contexts.⁵⁾ (Jazyk a identita v kontextu migrace) Autorkami tohoto díla jsou lingvistka Patricia Ronan a profesorka lingvistiky Evelyn Ziegler. Poskytují vynikající přehled o tématu a zároveň vyzdvihují některé klíčové prvky, kterými jsou mnohojazyčnost, společenský kontext, vzdělání, ale také nucená migrace. Jejich práce nabízí nový pohled na všemožná ústřední témata diskurzů o jazyce, migraci a identitě. Zdůrazňují pokračující důležitost jazyka v procesech utváření identity. Ronan a Ziegler přichází na to, že jazyk není ve všech případech určujícím kritériem utváření identity. Upozorňují na význam společenských kontextů, které jsou silně ovlivněny ideologiemi, jenž ve společnostech převládají a které mohou být zachovány z hlediska vzdělávání.

Vzájemné interakci mezi Německem a Tureckem z hlediska náboženství, identity a politiky se věnují sociologové Haldun Gülalp a Günter Seufert v díle z roku 2013 Religion, Identity and Politics: Germany and Turkey in Interaction.⁶⁾ (Náboženství, identita a politika: Interakce mezi Německem a Tureckem) Zkoumání vztahů mezi Německem a Tureckem staví zejména na jejich dlouhé společné historii a její nedoceněné hloubce. Vztahy mezi těmito dvěma státy byly jen zřídka zkoumány jako vzájemně se formující procesy. Autoři svůj zájem o historickou souvislost zdůrazňují hlavně kvůli převládajícímu předpokladu společnosti, kterým bylo, že Německo může mít dopad na Turecko, ale ne naopak. Zmiňují například zapojení Německa do záležitostí Osmanské říše nebo migraci tureckých pracovníků do Německa a jaký to mělo dopad na obě země. Jejich cílem je prozkoumat tyto procesy s ohledem na náboženské identity a instituce. Za rozhodnutím autorů věnovat se právě tomuto tématu stojí to, že přítomnost muslimů v Evropě sloužila jako zrcadlo postavené proti náboženské tváři evropské historie, kultury a identity. Evropa je zobrazována jako sídlo sekularismu a osvícenství. Zatímco Turecko, a především Osmanská říše jsou vyobrazování jako oblasti, ve kterých převládají zaostalost a fundamentalismus. Gülalp a Seufert se hlouběji zaobírají touto tématikou a nabízí důkaz, že jak v historickém kontextu, tak i současně Německo přistupovalo k náboženství jako k hlavnímu aspektu identity.

Tématem minoritních skupin, etnicity a identity se ve článku The study of ethnicity, minority groups, and identity⁷⁾ (Studium etnicity, menšinových skupin a identity) zabývá antropolog Donald Keith Robotham. Popisuje význam etnicity jakožto základ vnímané kulturní odlišnosti, která ze skupiny dělá „lid“. Předpokládá, že tato odlišnost je vyjádřena v jazyce, umění, literatuře, hudbě, hodnotách, rodinném životě, stylu, náboženství, jídla a mnoho dalšího. Dále rozebírá definici minoritní skupiny, která je chápána jako společnost s odlišnými kulturními charakteristikami v porovnání s charakteristikami dominantních skupin ve společnosti.

O tématu imigrace Turků do Německa pojednává Anna Dumont ve své bakalářské práci Pracovní imigrace Turků do Německa a vývoj německé imigrační a integrační politiky.⁸⁾ Zaměřuje se na příchod tureckých hostujících pracovníků do Německa a vývoj pracovní imigrace Turků. Zaobírá se procesem jejich usazování na německém území. Důraz je také kladen na okolnosti, za jakých se v zemi usídlovali a v jakých se k dnešnímu dni nachází. Pokouší se o nalezení odpovědi na téma úspěšnosti integrace turecké menšinové společnosti do německé společnosti. Zmiňuje se také o druhé a třetí generaci Turků a jejich problémech v německém prostředí, mezi které řadí například nedostatek vzdělání a rozpory mezi typickým německým liberálním smýšlením a konzervativním smýšlením muslimských rodin.

Tato studie byla pořízena na základě kvalitativního výzkumu, který poskytuje možnost důkladného popisu vnímání zkoumaných skupin. Metody kvalitativního výzkumu, na rozdíl od výzkumu kvantitativního, umožňují získat hluboké poznatky z dané problematiky. Náš výzkum pracuje s 8 informátory, a proto získané výsledky nemají reprezentativní povahu pro celou německou nebo tureckou populaci, avšak studie přináší zajímavé a detailní pohledy jednotlivců patřících do skupin původních Turků žijících v Německu, Němců nebo Turků.

První metodou použitou v této kvalitativní studii bylo studium dokumentů a literatury, což nám poskytlo zásadní znalosti při přípravě výzkumu. Literaturu jsme především nacházely v databázi Proquest nebo v Encyclopedia Britannica. Základní nabyté informace byly nezbytné při tvorbě strukturovaných otázek.

Studie probíhala na základě plně strukturovaných otázek, které byly zaslány pomocí sociálních sítí účastníkům výzkumu. Starší informanti byli pak získáni díky kontaktům jedné z výzkumnic. Pro zjištění informací ohledně výzkumné otázky bylo nezbytné zajistit informátory ze skupiny původních Turků, dnes však žijících v Německu, a samotných Němců, kteří s tureckou skupinou denně přicházejí do kontaktu. Dalším naším záměrem bylo také zjistit, jak nahlíží turecká společnost, žijící v Turecku, na německé Turky žijící v Německu, a proto byl získán informátor i z tureckého území. Studie se účastnilo 8 informátorů, z toho 4 ženy a 4 muži ve věku od 34 do 74 let. 4 respondenti, zástupci pohledu majority na minoritu, ve věku od 61 do 74 let. 3 respondenti, reprezentující pohled minority na majoritu, ve věku od 36 do 38 let. 1 respondent, který nám naskytl pohled externí (turecký), ve věku 34 let.

Strukturované otázky byly vytvořeny tak, aby se účastníci výzkumu mohli co nejvíce rozepsat o svém pohledu na danou oblast, a samotné autorky výzkumu pak dostaly, co možná nejhlubší náhled do dané problematiky dané skupiny. Nevýhodou zvolené metody byla však nemožnost pozorovat řeč těla informátorů během získávání odpovědí, která by také mohla mnohé napovědět, a také nemožnost adaptabilně upravovat otázky pro každého jedince. Účastníkům studie bylo však umožněno, v průběhu a na konci dokumentu zaznamenávajících jejich odpovědi, volně se vyjádřit.

Cílem našeho výzkumu bylo zjistit, jak se turecká menšina integrovala a integruje do německé společnosti. K získání detailního náhledu a porozumění osobním názorům a životním zkušenostem našich informátorů, které nám napomohly k objasnění procesu integrace, bylo nejvhodnější využít kvalitativní metodu používající plně strukturované otázky. Předem připravené otázky jsme rozeslaly informátorům prostřednictvím sociálních sítí, neboť mezi výzkumnicemi a informátory byla jazyková bariéra, a navíc pro naše informátory bylo komfortnější místo přímého rozhovoru, vyplnit naše dotazy písemně. Naše studie pracovala pouze s osmi respondenty, což omezuje reprezentativnost získaných výsledků pro celou německou a tureckou populaci, toto negativum však bylo vykompenzováno rozmanitostí našich informátorů, díky kterým jsme získaly pohledy německé většiny na tureckou minoritu, myšlenky turecké minority na německou většinu a názory vnějšího pohledu, tedy turecké společnosti v Turecku. Pro zachování adekvátnosti získaných dat nám zvolená metoda přispěla k získání konzistentních informací, protože jsme získané odpovědi mohly navzájem porovnávat.

Naši informátoři byli seznámeni s účelem výzkumu, němečtí respondenti povolili zveřejnění jejich pravých jmen. Ostatní účastníci bádání nicméně požadovali, aby jejich identita zůstala skrytá. Proto jsou tato jména nepravdivá.

Slovo etnicita pochází z řeckého slova „ethnos“ a lze jej přeložit jako „divoši“ či „barbaři“. Dnes se však termín odklonil od původního významu a využívá se především v souvislosti s minoritami.

Pojem etnikum můžeme charakterizovat jako skupinu osob (národ), která má specifické normy, hodnoty, praktiky a především kulturu, původ, historii a jazyk. ⁹⁾

Minorita či menšina představuje početně slabší část obyvatel státu nebo nějaké jiné ohraničené jednotky, jež se odlišuje od okolní „většinové“ společnosti.¹⁰⁾

Národností menšina je dle Rady vlády společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi. Aby tedy mohli být příslušníci určité etnické skupiny označování za národnostní menšinu státu, musí mít státní občanství státu, ve kterém žijí. Pokud to tak není, jedná se o cizince pobývající v dané zemi.¹¹⁾

Rozlišujeme dva druhy národnostních menšin. A to autochtonní (původní) a alochtonní (nepůvodní) menšiny. Hranice mezi nimi je mnohdy obtížné určit. Autochtonní menšiny žijí na daném území dlouhodobě (čtyři souvislé generace).¹²⁾ Autochtonní obyvatelstvo bylo od svého původního národa odděleno kvůli historickým situacím, nevzniklo tedy migrací. V opačném případě se jedná o alochtonní menšiny.¹³⁾

Podmínku autochtonnosti budou brzy splňovat i Turci v Německu.¹⁴⁾

Po uplynutí 2. světové války přijalo Německo více než 12 milionů uprchlíků a vyhnanců z území, které bylo okupováno Německem. Značná část příchozích byla tvořena německým etnickým obyvatelstvem ze střední a východní Evropy. Roku 1949 došlo k rozdělení Německa na dvě části. Hlavním cílem migračních toků bylo západní Německo, kam mířila také vlna přistěhovalců z východního Německa. Aby západní Německo urychlilo svůj hospodářský růst, začalo v polovině 50. let 20. století povzbuzovat pracovníky k migraci z jiných zemí. Jejich příchod měl pozitivní dopad na západoněmecké hospodářství, které díky tomu prosperovalo, zatímco východní Německo strádalo. To vedlo roku 1961 k rozhodnutí východoněmecké vlády k vybudování Berlínské zdi a rozdělení Německa na východní a západní blok. Účelem bylo, zabránit co nejvíce lidem k dezerci na západ. Populace západního Německa však začala po pádu komunistických režimů ve východní a střední Evropě narůstat. Vlna nových příchozích byla tvořena zejména příchozími z Maďarska a Československa. Po pádu Berlínské zdi roku 1989 proudilo do západního Německa sta tisíce východních Němců. K výraznějšímu snížení imigrace došlo až v polovině 90. let 20. století, než se zvýšilo kvůli přetrvávající ekonomické krizi ve východním Německu.¹⁵⁾

Největší kulturní menšinu v Německu tvoří Turečtí přistěhovalci. Nejvíce jich přišlo do Německa s programem hostujících pracovníků tzv. Gastarbeiterů začátkem 60. let 20. století. Od té doby se jim podařilo vytvořit četné komunity uvnitř mnoha obcí a měst. První užívání termínu „Gastarbeiter“ je spojováno s obdobím po druhé světové válce. S koncem války začala industrializace a globalizace postihovat celý svět, zejména Spojené státy americké a Německo. Mnoho zemí spustilo program, který se týkal zvaní lidí z jiných částí světa do svých zemí, jako hostujících pracovníků. Většina pracovníků byla tvořena muži. Turecko se řadilo mezi země, které v tomto programu participovaly jakožto země třetího světa. Hlavní myšlenkou bylo dát lidem, co pocházejí z horších podmínek, práci a poskytnout jim možnost vydělat si peníze. Zároveň z jejich pracovní síly těžily i hostitelské země. Bylo to tedy oboustranně výhodné.¹⁶⁾

Vztah Turků k německým zemím se formoval již v průběhu šestnáctého století. Turecko v té době tvořilo podstatnou část Osmanské říše. Už v této době, se po svém propuštění usadilo na německém území zhruba 500 vězňů. Byl to jeden z důsledků pokusu o dobytí východu, kdy byly Osmané na území dnešního Rakouska a Německa zajímáni. Pro tyto bývalé vězně a členy osmanské armády je definující to, že většina z nich následně konvertovala ke křesťanství. V průběhu první světové války stála Osmanská říše po boku Německa a na straně tzv. Centrálních mocností. To odráželo dobré vztahy panující mezi Německem a Turky.¹⁷⁾ Výsledek války byl pro Osmanskou říši tragickou porážkou.

Migrační vlna započatá v roce 1961, kdy byla podepsána smlouva mezi západním Německem a Tureckem¹⁸⁾, vedla k velkému přílivu pracovníků do Německa. Většina tureckých pracovních sil byla tvořena lidmi s nízkým či žádným vzděláním, největší část z nich pocházela z venkovských oblastí nikoli z měst. Jejich práce se měla týkat typických dělnických profesí, manuálních prací a prací v továrnách. Tyto práce jim byly přiděleny hlavně proto, protože byly považovány za podřadné a málokterý Němec byl ochotný takovouto pozici přijmout. ¹⁹⁾

Na začátku 70. let 20. století došlo k posunu k lepšímu a počet dětí cizinců v Německých školách se výrazně zlepšil. K roku 1973 dosahoval počet hostujících pracovníků v Německu 2,6 milionů lidí. Z toho byl 1 milion tvořen tureckou populací. Během 80. let 20. století byl ustanoven zákon, který dával imigrantům právo shledat se se svými rodinami v Německu. Počet Turků začal důsledkem tohoto rozhodnutí stoupat, protože docházelo k příchodu rodin tureckých pracovníků do země. Toto období se dá považovat za dobu, kdy se změnil status tureckých pracovníků ze statusu Gastarbeiterů na významnou tureckou menšinu v rámci Německa. Od té doby se většina hostujících pracovníků pocházejících z Turecka usadila v této hostující zemi i se svými rodinami a už se zpět do svých původních domovů nevraceli.²⁰⁾

Pro rok 1989 bylo význačné datum 9. listopadu²¹⁾, kdy došlo k pádu Berlínské zdi, tedy ke zrušení rozdělení Německa na západní a východní blok. Tuto událost následovalo znovusjednocení Německa. Pád zdi vyvolal velké změny ve společnosti. Turecká menšina začala být vystavována rostoucí vlně islamofobie, populismu, rasismu a xenofobii. Od počátku roku 2000, mnoho mladých a kvalifikovaných evropských Turků uvažovalo o možnosti odchodu zpět do své vlasti. Důvodem bylo klesání ekonomických i sociálních příležitostí na západě, jakož i stále probíhající odpor vůči cizincům.²²⁾ V roce 2006 dokonce turecká emigrace z Německa předstihla tureckou imigraci do Německa. Tento úkaz trval ještě následných dalších 5 let.²³⁾

²⁴⁾

Příloha výše představuje postup migrace z Turecka do Německa mezi lety 1963 až 2009. V obrázku jsou obsaženy jak vlny přicházejících Turků, tak i výkyvy v odlivu Turků z Německa.²⁵⁾ Populace tureckých imigrantů v Německu tvořila v roce 1980 75% tureckých občanů žijících v zahraničí. Během následujících 30 let se tento podíl propadl na 45%. 158,309 (12,5%) z 1,3 milionů Turků narozených v zahraničí se narodilo v roce 2000 v Německu. To poukazuje na významný proud zpětné migrace z Německa. Na obrázku je zobrazen stálý odliv tureckých občanů z Německa od 60. let 20. století. Za hlavní důvody Turků proudících zpět do své vlasti z Německa jsou považovány náboženská a etnická diskriminace.²⁶⁾

Na důvody příchodu a pobytu Turků v Německu byli dotázáni 3 respondenti, zástupci pohledu minority na majoritu. Ti se s námi podělili o svůj příběh a sdělili nám, jak se do Německa dostali, jak se tam dnes cítí a jaké mají plány do budoucna.

Prvním respondentem reprezentující pohled turecké komunity je Burak (38 let), ten přišel původně do Německa studovat vysokou školu. Po absolvování studií a získání potřebných dovedností v oboru se rozhodl setrvat v zemi, aby využil svých znalostí a dovedností v pracovním prostředí. Dále na setrvání na území Německa měla vliv jeho partnerka, která byla původem Němka. Postupem času si v Německu vybudoval zázemí a nyní má stálé zaměstnání v nemocnici a s novou partnerkou zakládají rodinu. Tím se pro něj v Německu utvářejí pevné rodinné vazby a jsou to tedy také jeho důvody pro setrvání v zemi. Dále jako důvod, proč neuvažuje nad odchodem do Turecka, Burak uvádí ekonomické důvody.

Respondentka Nisa (43 let) do Německa imigrovala společně se svým manželem ve věku pouhých 20 let, za výhledem lepších kariérních příležitostí. Avšak Nise se nikdy v Německu trvalé zaměstnání nalézt nepodařilo a je to tak jeden z důvodů, proč by si přála odejít z Německa zpět do Turecka. Dále nám Nisa sdělila, že pro ni bylo velmi obtížné najít si přátele v novém prostředí a i přesto, že už v Německu žije spousty let, stále nenalezla větší přátelské vazby. V Německu jí však drží její rodina. Její manžel a děti jsou tam spokojeni.

Posledním zástupcem pohledu turecké minority je Kerem (36 let), který se narodil tureckým rodičům a byl jimi vychován v Německu. Sdělil nám, že původním plánem jeho rodičů bylo imigrovat do Spojených států. Nicméně, jejich plány se změnili, když s ním jeho matka otěhotněla a bylo jim zamítnuté vízum. V Německu má většinu své rodiny i přátel a má tam vybudované stabilní zázemí. Jako mladý dospělý se odstěhoval od svých rodičů, vystudoval vysokou školu a je vystudovaným inženýrem. Kerem uvedl, že i díky přístupu ke kvalitnímu vzdělání a pracovním příležitostem, se vypracoval na pozici bankéře. Mimo všechny jmenované důvody jeho setrvání v Německu zdůrazňuje také to, že se identifikuje jako německý-turek a má mnoho přátel, kteří se identifikují podobně jako on. Mimoto nám sdělil, že je na německé prostředí zvyklý a je mu blízké, proto ani neuvažuje nad odchodem ze země.

Našim jediným zástupcem s tureckou národností, který stále žije v Turecku je Serkan.

Serkan (34 let) nikdy nepřemýšlel o emigraci z Turecka, neboť podle jeho slov je tu spokojený a žije zde celá jeho rodina. Též si také nedokáže představit život v jiné zemi.

Osobně nezná nikoho, kdo by žil v Německu, neodsuzuje to ale. Má pochopení pro lidi, kteří se do Německa přestěhovali za prací, či za vidinou lepšího života. Zmiňuje, že to může být častý důvod k nenávisti ze strany tureckých občanů.

„Někteří Turci mohou mít pocit, že se němečtí Turci mají mnohem lépe, vydělávají více peněz než lidé v Turecku. To v hodně lidech vzbuzuje závist. Záleží ale na člověku, nedá se to říci plošně.“ (Serkan)

Serkan také zmiňuje, že se setkal i s odpůrci Německa, což automaticky vyvolává i rozporuplné pocity vůči německým Turkům, protože jsou spojování s německou politikou.

Ke konci však Serkan znovu zmínil, že se jednoznačně nedá říci, jak se Turci staví k Turkům v Německu.

„Každý člověk je jiný a má jiné názory. Ve svém okolí mám přátele, kteří stejně jako já nevidí rozdíl mezi těmito lidmi a nemají vůči nim žádné předsudky.“ (Serkan)

Spolková republika Německo se rozprostírá ve středu Evropy. Hlavním a zároveň největším městem je Berlín. Rozloha Německa činí 357 023 km². Sousedí s Francií, Lucemburkem, Belgií, Dánskem, Švýcarskem, Rakouskem a samozřejmě s Českou republikou. ²⁷⁾

V roce 1949 došlo k rozdělení Německa na západní a východní část. Východní část se brzy začala potýkat s vlnou emigrace. Proto roku 1961 byla postavena Berlínská zeď mezi východem a západem. V roce1989 však Berlínská zeď padla a následně o rok později došlo k německému znovusjednocení. ²⁸⁾ Dvě odlišné ekonomiky, musely být znovu sjednoceny, aby mohly nadále fungovat jako jedna země. Bude to téměř 33 let a stále existují socioekonomické rozdíly mezi východní a západní částí Německa. ²⁹⁾

Východní Německo bylo komunistickým státem s centrálně plánovanou ekonomikou po vedení SSSR. Naopak západní část Německa měla velmi silnou tržní ekonomiku a životní úroveň svých obyvatel. Po znovusjednocení činil HDP na hlavu východního Německa 7 395 USD, zatímco v západním Německu 22 800 USD. ³⁰⁾ Východní část Německa se stále jeví jako chudší, starší a méně inovativní. Potýká se s vyšší nezaměstnaností. Registrovaná míra nezaměstnanosti ve východním Německu činí 7,3 %, zatímco na západě 5,4 %. ³¹⁾ Rozdíly mezi západní a východní částí Německa jsou dnes podstatně menší, než tomu bývalo dříve, ale stále existují. Emigranti proudící do Německa se stále nejvíce usazují v městech tehdejšího západního území. ³²⁾

Německo vykazuje jednu z nejnižších měr porodnosti na světě. Podle údajů z roku 2022 je míra porodnosti na úrovni 1,54 a stále klesá. Velkou roli v poklesu hraje rostoucí vzdělanost žen, které si před mateřstvím chtějí splnit určité pracovní cíle. Nízká míra porodnosti však nemá tak značný vliv na vývoj obyvatelstva v Německu. ³³⁾ Německo totiž představuje nejlidnatější stát v Evropě. Počet obyvatel se rozrůstá díky migraci, které je poměrně dost nakloněné. Země má v důsledku uprchlické vlny z Ukrajiny nejvíce obyvatel ve své historii. ³⁴⁾ Podle statistického úřadu zde žije více než 84 milionů obyvatel. ³⁵⁾

Od roku 2015 se Německo zmítá v evropské migrační krizi. Přes milion uprchlíků žádalo o azyl, a to ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu i afrických zemí. Po USA je druhým nejčastějším cílem imigrantů na světě. ³⁶⁾

Německo patří mezi nejvyspělejší země v Evropské unii. Řadí se na čtvrté místo největší ekonomiky na světě, po USA, Číně a Japonsku. Životní úroveň je vysoká a vzhledem k tomu, že má Německo poměrně otevřenou imigrační politiku, patří proto mezi hlavní cíl migrantů. Německo patří mezi velmi rozmanité, co se týče národnostních menšin. Nejvíce lidí žijících v Německu s jinou státní příslušností pochází z Turecka, čímž se tato práce zabývá. Následně pak přistěhovalci z Polska, Sýrie, Rumunska, Itálie, Chorvatska atd. ³⁷⁾

³⁸⁾

V průběhu analýzy získaných dat, které byly posbírány od 4 respondentů, zástupců pohledu majority na minoritu, se nám naskytly různé pohledy a názory na tureckou menšinu. Je zde opakovaně zmiňován přínos turecké komunity do německé společnosti, jak ekonomický, kulturní, tak i sociální. Objevují se zde jak názory, že turecká menšina je vystavována různým nacionalistickým a xenofobním názorům, tak i názory, že turecká komunita se dobře integrovala do německé společnosti a žádný negativní postoj vůči nim nebyl našimi respondenty vypozorován.

Respondentka Sonja (74 let) se domnívá, že se většina Turků nesnaží začlenit do německé společnosti a jako důvody uvádí jazykovou bariéru, kdy někteří Turci nedostatečně ovládají německý jazyk, dále zmiňuje uzavřené komunity, které se utvářejí za účelem udržení turecké identity. Avšak dle jejího názoru je německá společnost obohacována etnickými skupinami, nevyjímaje té turecké. Pozoruje utlačování turecké menšiny ze strany německých občanů, popisuje především náznaky rasismu a xenofobie. Sama však uvedla, že když se dostane do kontaktu s Turky, tak se necítí být jejich přítomností ohrožena.

Původem z České republiky, respondentka Irena (62 let), která však žije v Německu většinu svého života, nám naskytla další pohled na tureckou menšinu v Německu. Irena uvádí, podobně jako Sonja, že se turecká minorita nesnaží začlenit mezi německou společnost. Dle jejího názoru jsou zde pozorovatelné kulturní rozdíly, kdy se turecká menšina snaží zachovat své kulturní tradice a zvyky. Dále nám sdělila, že jsou zde znatelné rozdíly mezi starší a mladší generací Turků. Kdy se domnívá, že mladší generace obohacuje německou společnost, ale starší generace již nikoliv. Irena nepozoruje jakékoliv nevhodné chování ze strany německých občanů k turecké minoritě a uvádí, že kdykoliv s Turky přijde do kontaktu, tak jsou přívětiví a vstřícní. Zmiňuje také, že většina Turků žijících v Německu plně podporuje tureckého prezidenta, který je proti západní politice. Zde je vůči nim poměrně kritická.

„Turci kteří se v Německu narodili jsou dobře integrováni, ale když jde o politiku, tak stojí za svým despotou prezidentem Erdoganem, který je proti západní politice a tradicím, které si ale Turci v Německu vychutnávají a nikdy by se do Turecka nevrátili.“ (Irena)

Dalším respondentem, který nám poskytl pohled většinové společnosti na tureckou minoritu, byl Uwe (69 let). Je to vysoce postavený právník žijící v Míšni. Dle jeho názoru se Turci snaží začlenit do německé společnosti. Vyhledávají ekonomickou nezávislost, tím pádem mají vyšší životní úroveň a dobrý a perspektivní život pro jejich děti. Uvádí, že turecká minorita obohacuje Německo.

„Přispívají k obohacení společnosti zejména svojí kulturou, svými tradicemi, kulinářským uměním.“ (Uwe)

Dále Uwe zmiňuje, obdobně jako Irena, že nepozoruje žádné nevhodné chování ze strany německých občanů k turecké menšině.

„Nevšiml jsem si žádného utlačování vůči Turkům. Podle mě je turecká menšina velmi dobře integrovaná. Turecká menšina je nejstarší a nejlépe integrovanou etnickou skupinou v Německu.“ (Uwe)

Uwe do kontaktu s tureckou minoritou nepřichází ve svém každodenním životě tak často, nejvíce se s Turky setkává ve svém zaměstnání. Když s nimi přijde do kontaktu, tak se cítí bezpečně a uvádí, že se chovají vlídně.

„Respektují ostatní a chovají se velmi přirozeně.“ (Uwe)

Poslední zástupkyní pohledu majority na tureckou minoritu je Heidi (61 let), která uvádí, že je německá společnost obohacována tureckou menšinou a že různé kulturní vlivy jsou dobré pro každou společnost. Domnívá se, že závisí na každém Turkovi, zda se chce začlenit do německé společnosti či nikoliv.

„Někteří Turci se snaží začlenit, někteří zase ne. Když ne, tak se jim nelíbí naše kultura, nebo se bojí, že by ztratili svojí kulturní identitu.“ (Heidi)

Heidi se sama s Turky moc často nesetkává, takže si netroufla říci, zda je turecká menšina vystavována nějakému nepřívětivému chování. Avšak popsala nám situaci, ve které se setkala s Turky, pro které bylo těžké najít si byt, kvůli jejich původu. Když přijde do kontaktu s tureckou menšinou, tak se cítí bezpečně především, když to jsou ženy. Uvádí ale, že to je spíše obecné, než že by to přímo souviselo s tureckou minoritou.

„Záleží na tom, s kým se setkávám. Třeba přes den s rodinou nebo s ženami to se cítím bezpečně. V noci se skupinou mladých mužů spíš méně, ale to nejen s Turky.“ (Heidi)

Spolkové republiky Německa, ve kterých nalezneme největší koncentraci Turků v Německu, jsou oblasti, které zaznamenaly velký hospodářský rozmach v 60. letech 20. století a jsou známé pro zemědělství, hornictví a stavebnictví. Tato odvětví nebyla pro Němce dostatečně atraktivní, a proto Německo začalo najímat tureckou pracovní sílu.³⁹⁾

Největší soustředění Turků v Německu se nachází v Severním Porýní-Vestfálsku s oficiálním názvem Bundesland Nordrhein-Westfalen, které se nachází v severozápadní části Německa. V rámci Spolkové republiky Německa má Severní Porýní-Vestfálsko nejvyšší počet obyvatel, a to 18 077 762, z čehož je 1 019 000 Turků. Z celkového počtu Turků v Severním Porýní-Vestfálsku je pak 483 145 Turků bez německého občanství. Oblast Severního Porýní-Vestfálska kdysi bývala centrem německého těžkého průmyslu.⁴⁰⁾ Porúří, které se nachází uprostřed spolkové republiky, bylo po dlouholetou dobu nejpodstatnější průmyslovou oblastí celé země. Téměř polovina území celého Severního Porýní-Vestfálska je využívána k agrárním účelům.⁴¹⁾

Spolková republika Bádensko-Württembersko (Baden-Württemberg), ležící na jihozápadě Německa, se vyznačuje strojírenským, automobilovým a elektrotechnologickým průmyslem. Zemědělství v Bádensku-Württembersku je orientováno na cukrovou řepu, chmel, obilí a vinnou révu. Počet obyvatel republiky je 11 124 642. Turecká menšina pak z tohoto počtu zaujímá 508 000 obyvatel z čehož je 250 885 tureckého občanství.⁴²⁾

Územně největší stát Bavorsko (německy Bayern) patří mezi nejbohatší země Německa (7. největší ekonomika v přepočtu na hlavu v Evropě). Oblast leží v jihovýchodní části Německa. Mezi bavorský průmysl patří výroba automobilů, strojírenství (výroba lokomotiv, vagónů, obráběcí stroje, textilní a textařské stroje), elektrotechnický a potravinářský průmysl. Vyspělé zemědělství v Bavorsku je zaměřeno na produkci mléka a chmelu. Bavorsko v počtu obyvatel dosahuje 12 540 000, z čehož 377 000 obyvatel tvoří turecká minorita (190 980 Turků bez německého občanství), a díky tomu je Bavorsko druhou nejlidnatější spolkovou republikou.⁴³⁾

Hesensko (německy Hessen), které leží na pravém břehu Rýna, obývá 155 105 Turků bez německého občanství z celkových 283 000 Turků na tomto území. Po Severním Porýní-Vestfálsku se jedná o druhé nejvíce industriální teritorium Německa. Mezi nejpodstatnější sektor patří chemický, farmaceutický a automobilový průmysl.⁴⁴⁾

Dolní Sasko (Niedersachsen) je druhou největší spolkovou zemí Německa. Rozkládá se na severozápadě Německa. Počet obyvatel dosahuje 7 982 000. Centrem průmyslu Dolního Saska je město Hannover s automobilovým průmyslem a strojírenstvím. Dolní Sasko je ale významné i pro těžbu a zpracování surovin (rašeliny, písku a štěrku). Žije zde 221 000 Turků a více jak polovina (132 625) získala německé občanství.⁴⁵⁾

Berlín (Berlin) je hlavní město a zároveň městská spolková země Německa. Tuto oblast obývá 106 925 Turků bez německého občanství a 111 075 Turků s německým občanstvím. Celkovou populaci tvoří 3 677 472 obyvatel. Nejdůležitějším odvětvím Berlína je farmaceutický, potravinářský, strojírenský a elektrotechnický průmysl.⁴⁶⁾

Porýní-Falc (německy Rheinland-Pfalz)se rozkládá po obou březích Rýna. Patří mezi ekonomický střed Německa. Mezi důležité sektory patří chemický, farmaceutický, automobilový a strojírenský průmysl. V zemi žije 122 000 Turků, z čehož 63 495 má německý pas.⁴⁷⁾

Zásadními průmyslovými oblastmi přímořské spolkové republiky Hamburk (Hamburg) jsou: letecký průmysl, chemický, ropný a automobilový průmysl, stavba lodí a výroba spotřebního zboží. Hamburk je druhé největší město v Německu. Žije zde 1 853 935 obyvatel, z čehož je 93 000 Turků. Z celkové turecké minority v Hamburku pak 44 285 přistěhovalců nemá německé občanství. Země je známá přístavem Hamburk, který ze země vytváří důležité logistické centrum.⁴⁸⁾

Naopak země jako Šlesvicko-Holštýnsko, Brémy, Braniborsko, Durynsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Sasko, Sasko-Anhaltsko a Sársko nemají v celkovém měřítku téměř žádné turecké obyvatele. Turecká menšina v těchto zemích dosahuje od 0,6 % do 8,6 %. Tyto spolkové země mají oproti ostatním zemím Spolkové republiky Německa slabší ekonomiku. ⁴⁹⁾ Navíc Šlesvicko-Holštýnsko (nejsevernější spolková země), Brémy (sever Německa), Meklenbursko-Přední Pomořansko (země u Baltského moře) a Sársko (hranice s Lucemburskem a Francií) jsou země ležící při severních nebo západních hranicích Německa a jsou od Turecka geograficky vzdálenější než země rozkládající se u východních nebo západních hranic nebo ve středu Německa. Tato geografická vzdálenost může být dalším důvodem, proč se turecká menšina v těchto státech tolik nevyskytuje.

Přesné údaje ve sloupci Turci bez německého občanství byly získány na stránkách Federal Statistical Office of Germany.⁵⁰⁾ Zde byla vygenerována tabulka, která zobrazovala počty tureckých cizinců v jednotlivých Spolkových republikách Německa k 31. 12. 2021. Naopak údaje ve sloupcích Turecká menšina celkem a Turci s německým občanstvím jsou pouze orientační, neboť zdrojem pro tato data byla práce vypracovaná v roce 2015⁵¹⁾, ve které byla nalezena mapa zobrazující počet Turků v jednotlivých spolkových zemí, kde byli zahrnuti i Turci s německým občanstvím.

Neúspěšná integrace turecké minority je jedním z velkých problémů Německa, ve kterém dochází k souběžnému rozvíjení odlišných komunit. Odcizení Turků od Němců je podle všeho nejhorší v celé Evropě, a to díky neexistenci společného jazyka a také stále přetrvávajícímu strachu a předsudkům vůči muslimským obyvatelům. Islám se stal synonymem pro teror a mnozí náboženství spojují s fanatismem a radikalismem.⁵²⁾

K nejníže postavené sociální vrstvě patří 85 % tureckých obyvatel, kteří se soustřeďují do ghett, které „chrání“ turecké děti před německými vlivy. Jednotlivá ghetta jsou vytvářena na základě společného původu a nachází se v sociálně slabých čtvrtích. Převážná část Turků žijících v Německu nechce, aby se jejich děti přizpůsobily moderní německé společnosti, aby se naučily německý jazyk nebo aby získaly vzdělání. Podle průzkumů z roku 2017 školu navštěvovalo jen 40 % dětí a dospívajících z celé turecké menšiny a mnozí z nich ani vzdělání nedokončili. „Turci mají nejvyšší kvótu nedokončené školní docházky, nejnižší počet maturantů, nejvíce lidí bez profesního vzdělání.“⁵³⁾ Trestná činnost u mladistvých tureckého původu je násobně vyšší než u mladistvých z jiných národnostních skupin.⁵⁴⁾

Díky nepostačujícímu nebo zcela chybějícímu vzdělání, neznalosti německého jazyka a zcela odlišnému stylu života je mezi lidmi tureckého původu vysoká nezaměstnanost. Značná část Turků je pak zcela závislá na sociálních transferech. Svůj podíl na tom nese i fakt, že turecké ženy jsou častěji v domácnosti (2,5 x více než je německý průměr), a chtějí děti vzdělávat doma v tureckém jazyce.⁵⁵⁾

Turečtí přistěhovalci z první generace považují zákony Islámu za nadřazené k zákonům německým. Příslušníci druhé a třetí generace pak navazují na náboženskou tradici svých praotců, ale ve své víře již nejsou tak nesmlouvaví. Například mnohem méně navštěvují mešity, jsou ochotni potřást si rukou s příslušníkem opačného pohlaví a ženy čím dál častěji vycházejí ven bez pokrývky hlavy.⁵⁶⁾

Během analýzy získaných dat byla nalezena souvislost mezi ekonomickou úspěšností, xenofobií a fyzickým propojením s domovinou s pocitem sounáležitosti vůči Turecku. Pro úspěšnou integraci je nutné, aby turecká minorita byla spokojena s podmínkami ve vzdělávacím a pracovním systému a aby nečelila nenávisti. Všechny tyto předpoklady byly naplněny u informátora Buraka (38 let), který do Německa přijel studovat vysokou školu a nyní je lékařem. I přesto, že jeho rodina stále žije v Turecku a informátor s nimi udržuje pravidelný kontakt, se sám už ale považuje za Němce. K tomu přispěl i fakt, že jeho přítelkyně je Němka a jejich společné dítě vychovávají podle západního stylu výchovy.

„Já už jsem víc Němec než Turek. Německé zvyklosti se staly součástí mého života a turecké zvyky jsem přestal dodržovat. Doma s přítelkyní mluvíme anglicky, turecky už mluvím pouze s rodinou v Turecku. S přítelkyní pak navštěvujeme naše společné německé přátele.“ (Burak)

Pohled z opačného spektra nabízí informátorka Nisa (43 let), která se do Německa přestěhovala společně se svým novomanželem, když měla 20 let. Díky relativně pozdnímu odchodu má na Turecko silné vazby do současnosti. Pravidelně kontaktuje svojí tureckou rodinu a turecké přátele. V Německu si nové kontakty nevybudovala, což zvyšuje její touhu po návratu do domovské země. Sama se označuje za Turkyni, která se zajímá o dění v Turecku. Sleduje turecká média a pociťuje silnou vazbu na prezidenta Erdogana. Sama pak navštěvuje pouze turecké obchody a restaurace. Její manžel se ale naopak integroval velmi dobře a k tomu samému vede i jejich dvě společné děti.

„Manžel přijel do Německa za prací a já jsem jela s ním. Myslela jsem si, že tato země je zemí příležitostí, ale není. Já jsem žádné zaměstnání nesehnala, cítila jsem se méněcenná. Chtěla bych se vrátit zpět domů, protože tam mám přátele a rodinu a tady se cítím sama. Manželovi i dětem se tu ale líbí. Dokonce mají i německé kamarády.“ (Nisa)

Jako německý-turek se označil informátor Kerem (36 let), který díky kvalitnímu vzdělání, které mu bylo poskytnuto získal dobré pracovní příležitosti, a tudíž se uplatnil na pracovním trhu. Na rozdíl od informátora Buraka ale Kerem pociťuje silný vztah k Turecku, který je umocňován jeho rodiči, kteří se označují jako Turci žijící v Německu. Od dětství je Kerem obklopován jak německým, tak i tureckým vlivem a tuto identitu si udržel i dodnes. Sleduje jak německá, tak i turecká média, zajímá se od dění v obou zemích, mluví jak německy, tak turecky a nevymezuje si své kontakty pouze na konkrétní skupiny obyvatel.

Náboženství

Turecko je země, ve které není stanovené státní náboženství. Ústava Turecka zabezpečuje volnost vyznání a myšlení. Zhruba 89 % obyvatel vyznává sunnitskou formu islámu. Ostatní obyvatelé se hlásí ke křesťanství nebo jsou židé.⁵⁷⁾ V Německu je nejrozšířenější křesťanství, konkrétně Římskokatolická církev a Evangelická církev. Islám je v Německu druhým nejpočetnějším náboženstvím. Majorita muslimů v Německu jsou sunniti a alevité pocházející z Turecka.⁵⁸⁾ Alevité představují 20 % obyvatel Turecka, žijí především v jižní části země. Stoupenci tohoto náboženského směru nemají mešity, nemodlí se pětkrát denně, odmítají právo šaría a nepostí se během ramadánu.⁵⁹⁾

Serkan (34 let) považuje německé Turky za zbožnější nežli Turky obývající Turecko, a to hlavně díky neúspěšné integraci této skupiny do Německa. Díky předchozímu bezvýslednému začlenění se pak podle Serkana příslušníci turecké minority v Německu snaží od Němců co nejvíce distancovat a začínají se chovat více nacionalisticky. Turecko je však sekulární zemí, a proto nelze zaměňovat pojem Turek a muslim.

„Slyšel jsem hodně příběhů, kdy němečtí Turci přijeli do Turecka a byli překvapeni, jak tu žijeme. Byli úplně v šoku z toho, že se zde nechováme přesně tak, jak nařizuje Korán.“ (Serkan)

Serkanův názor o nezdařilé či zdařilé integraci a následnému inklinování či neiklinování k islámu podporuje životní příběh Nisi (43 let) a Buraka (38 let). Burak, který byl německou společností přijat, necítí náklonost k tureckému náboženství a náboženské tradice nedodržuje. Naopak Nisa, která Německo nikdy za svůj domov nepřijala, plně vyznává islám.

Oděv

Součástí ženského oděvu v Turecku je široký závoj bašörtü, který zakrývá vlasy a ramena. Tento šátek je doplněn širokým jednobarevným pláštěm pardesü, který dosahuje až na zem. Taková kombinace oblečení se pak považuje za korektní ženský oděv.⁶⁰⁾ Podle Serkana (34 let) nicméně ženy takový styl využívají především v severních a východních částech Turecka. Naopak v západních a jižních městech se ženy spíše uchylují k modernímu „západnímu“ oblečení, které ale nesmí být odhalující a musí být skromné.

„Záleží, v jaké části Turecka bydlíte. Tady v Istanbulu, ale i v Izmiru, ženy nosí spíše moderní oblečení. Ale také ne všechny. Rozhodnutí spočívá na každé ženě.“ (Serkan)

„Mnoho tureckých žen, které se považují za muslimky, nepovažují zakrývání vlastního těla za znak víry v Boha“ (Serkan)

Německé Turkyně sdružující se do ghett nosí pokrývku hlavy, avšak zakrývání vlasů je pak mimo ghetta méně často viditelné. Celkově se německé Turkyně nesmějí oblékat vyzývavě. Naše informátorky Sonja (74 let) a Irena (62 let) nicméně zmínily, že nedokáží jednoznačně německé Turky identifikovat na rozdíl od respondentů Uwe (69 let) a Heidi (61 let), kteří podotkli, že odhadují původ na základě vzhledu.

„Nedokážu je identifikovat vždy, ale často ano. Hlavně kvůli oblečení, šátku, tmavým vlasům, …“ (Heidi)

Svátky

Mezi svátky, které jsou dodržovány jak v Turecku, tak i tureckou minoritou v Německu, patří Ramadán, Šeker Bajram a Kurban Bajram.⁶¹⁾ Ramadán je nejposvátnější islámský měsíc a je charakterizován půstem, od kterého jsou osvobozeny nemocní lidé, děti, těhotné, kojící nebo menstruující ženy a cestovatelé. Muslimové začínají den časným ranním jídlem zvaným suhoor nebo sehri. Přes celý den je pak zakázáno jíst a pít až do západu slunce, kdy přichází večeře, které se říká iftar nebo fitoor.⁶²⁾ Po ramadánu nastává cukrový svátek Šeker Bajram. Všechny školy, úřady a banky jsou během třídenních oslav v Turecku uzavřeny. Děti během těchto dní obchází sousedství a za odměnu dostávají bonbony, čokoládu nebo peníze.⁶³⁾ Svátek Kurban Barjram připomíná svolnost Ibrahima obětovat svého syna Izmaela Alláhovi. V tento den se obětuje koza, ovce, někdy i býk a získané maso se pak konzumuje během následujících čtyř dní.⁶⁴⁾

Naši respondenti mají různý postoj k tureckým tradicím a svátkům. Nisa (43 let) a její rodina se orientují převážně svátky její rodné země. Naopak Burak (38 let) tyto tradice opustil a plně přijal německé zvyky, které praktikuje jeho partnerka. Informátor Kerem (36 let), který vyrůstal jak v turecké, tak i německé kultuře zachovává tradice, které mu vštípili rodiče, ale vytvořil si vztah i k německým zvykům.

Rodina

Mít děti a být rodičem je podle tureckých tradic nezbytné k naplnění funkce manželství. Rodičovství je považováno za naprostou přirozenost. Potomci pak představují příslib zlepšení sociálního postavení rodičů. Pro Turky a německé Turky je pak velmi důležitá pokrevní linie, a proto je pro tyto obyvatele, na rozdíl od Němců, nepředstavitelné dítě adoptovat.

„Už jako malá holka jsem se těšila, až se stanu matkou. Všichni Turci to mají stejně. Děti jsou požehnání a radost.“ (Nisa)

„Kdybych nemohl mít vlastní dítě, tak bych asi žádné adoptovat nechtěl. Děti jsou nositelé naší krve. S adoptovaným dítětem bych ale takové spojení neměl.“ (Kerem)

„Jsem učitelka a miluji pracovat s dětmi. Mně samotné by nevadilo dítě adoptovat. Nezáleží na tom, jestli se narodily mně nebo ne.“ (Heidi)

Rozdílnost mezi Němci a německými Turky byla nalezena i v přístupu k dospělým dětem. Turecká minorita vynakládá snahu si své zletilé potomky udržet u sebe co možná nejdéle, zatímco původní Němci dopřávají mladým dospělým větší volnost.

„Když jsem odjížděl studovat vysokou školu, tak to rodiče nesli velmi těžce. Matka často plakala. Oba (matka a otec) ale chápali, že je to to nejlepší pro moji a pro jejich budoucnost. Po dostudování vysoké školy chtěli, abych se vrátil zpět.“ (Kerem)

„Moje dcera odjela studovat do zahraničí a později tam zůstala i pracovat. Samozřejmě to bylo pro mě těžké ji pustit, ale věděl jsem, že je to pro ni to nejlepší a nechtěl jsem jí stát v cestě.“ (Uwe)

Burak (38 let) pobývá v Německu, přesněji řečeno v Berlíně již nějakou dobu. Původně sem směřoval za studiem, ale postupem času si zde zvykl. Především kvůli své přítelkyni, která je původem Němka.

Sám se již považuje za Němce a navykl si na rozdílný způsob života oproti Turecku. Tento fakt považujeme za důležitý, neboť se dobře integroval do německé společnosti. A tudíž není takový prostor pro nenávist ze strany Němců.

Burak nezažil prvotní přiliv Turků do Německa, kteří sem směřovali především za prací. A proto nemůže posoudit, jak tomu s přijímáním cizinců bylo dříve. On sám se do společnosti začlenil téměř hned a necítil se, jakkoliv utlačovaný. Domnívá se, že zásluhu na tom má studium na německé škole, což mu následně usnadnilo i hledání práce.

„Při příchodu do Německa jsem hned nastoupil na školu, kde byla převážná většina Němců. Mými přáteli se tedy stali Němci a s tureckou komunitou jsem nepřišel téměř nikdy do kontaktu.“ (Burak)

Burak tedy nepociťuje jakékoliv náznaky rasismu ze strany Němců.

Opačné vnímání má respondentka Nisa (43 let), které se nepodařilo sehnat ani trvalé zaměstnání. Chová silné vazby k Turecku. Sleduje turecká média a pociťuje silnou vazbu na prezidenta Erdogana. Domnívá se, že to je jeden z důvodů, proč se nedokáže začlenit do společnosti a najít si přátele.

„Jakmile lidé zjistí, že máte silné vazby k jiné zemi než k Německu, tak přestanou mít zájem se s vámi bavit. Turecko a Německo jsou velmi odlišné země, které mají jiný životní styl, kulturu, náboženství a najít společné téma s Němcem je tak o dost náročnější.“ (Nisa)

Hlavní překážkou pro nalezení práce byla jazyková bariéra.

„Na začátku jsem měla problém s němčinou. Jakmile jsem někam přišla a viděli, že neumím německy a ani moc dobře anglicky, tak se se mnou nechtěli bavit. Neměla jsem ani známé, přes které bych nějakou práci získala. Po pár pokusech jsem to vzdala. Manžel si vydělá dobré peníze, a tak po společné dohodě jsem se rozhodla zůstat doma.“ (Nisa)

Kerem (36 let) se narodil tureckým rodičům. Celý život však žije v Německu. Kvalitní vzdělání mu zajistilo práci na pozici bankéře. Obklopuje se jak tureckými, tak německými přáteli. Má velmi silný vztah k obou zemím.

Tento fakt častokrát zapříčiňuje negativní postoje lidí. Nejčastěji se s negativními předsudky setkal u starších lidí.

„Starší lidé mívají častokrát předsudky. Ne vždy je příjemné, když vidím některé pohledy. Cítím se pak, jak kdybych sem nepatřil, i přesto, že zde žiju celý život.“ (Kerem)

Kerem se domnívá, že někteří staří lidé v sobě mají zakořeněné tradice a kulturní zvyky, které podle nich lidé s jinou kulturou narušují.

„Možná si někteří lidé pamatují velkou vlnu migrace ze strany Turků, kteří sem směřovali za prací a mají pocit, že se jim snažíme vzít jejich identitu.“ (Kerem)

První část práce byla věnována teoretické části, kde je blíže specifikován cíl výzkumu. Dosažení cíle, a též vysvětlení pojmů, které s prací úzce souvisí. Praktická část následně byla soustředěna na samotný výzkum. K jednotlivým okruhům byly přiřazeny výzkumné otázky, které s tématem věcně souvisely, z důvodu lepší přehlednosti.

Cílem práce bylo zjistit, jak se turecká menšina integrovala a stále integruje do německé společnosti. Abychom získaly co nejlepší náhled do této problematiky, oslovily jsme zástupce ze skupiny původních Turků, dnes však žijících v Německu a také samotné Němce. Též se nám podařilo oslovit zástupce turecké komunity, který stále žije v Turecku.

Dle získaných dat od zástupců většinové společnosti nemůžeme s přesností říci, jak se turecká menšina integruje. Na jedné straně německým respondentům přijde, že o začlenění do společnosti neusilují, neboť je mezi nimi jazyková bariéra. Mají pocit, že se turecká menšina snaží zachovat své kulturní tradice, zvyky a identitu. Na straně druhé mají němečtí respondenti pocit, že se Turci začleňují dostatečně a přispívají k rozmanité kultuře.

K největší imigraci Turků do Německa docházelo v období 60. let 20. století. Důvodem byl jejich status hostujících pracovníků. Hlavní myšlenkou tohoto programu bylo poskytnut práci lidem, kteří pocházejí z horších podmínek. Důležitým faktorem byl však také hospodářský růst Německa. I v současné době mnoho lidí směřuje do této prosperující země za vidinou lepšího uplatnění na trhu práce či získání kvalitního vzdělání. To se nám potvrdilo i u našich respondentů.

Turecká menšina již v historii byla vystavována negativní vlně plné nenávisti a předsudků. I v současné době je integrace turecké minority do většinové společnosti velké téma. Mezi Tureckem a Německem vládnou stále napjaté vztahy, které mohou být pro mnohé hlavním důvodem k určitým obavám ze strany německé společnosti. Na základě sdělení zástupců turecké komunity se to zdá být jako jeden z důvodů, proč se ne vždy cítí být přijímáni do většinové společnosti. Obavy o kulturní identitu, zvyky, kultury, a především jazyková bariéra k lepší integraci též nepřispívá.

I přesto, že v turecké a německé kultuře panuje mnoho rozdílů, jako např. v náboženství, kulturních zvycích a tradicích, je potřeba tyto rozdíly přijmout. Neboť s sebou přináší řadu výhod, které mohou být pro Německo přínosem.

GÜLALP, Haldun, SEUFERT, Günter. Religion, Identity and Politics: Germany and Turkey in Interaction. Taylor & Francis Group, 2013. ISBN 978-0-415-52138-3

KAYA, Ayhan. Turkish Origin Migrants and Their Descendants: Hyphenated Identities in Transnational Space. Springer International Publishing AG, 2019. ISBN 978-3-319-94994-9

KOKAISL, Petr a kol. Pestrá Evropa: Burkiňané ve Francii, Češi v Rakousku, Češi v Rumunsku, Rusíni na Ukrajině, Italové ve Slovinsku, Poláci v Rumunsku, Tataři v Rumunsku, Krymští Tataři, Turci v Německu, Makedonci v Albánii, Alsané. Praha: Nostalgie, 2018. ISBN 978-80-906207-7-3

LEGGE, Jerome S. Jews, Turks, and Other Strangers: Roots of Prejudice in Modern Germany. University of Wisconsin Press, 2003. ISBN 0-299-18400-5

RONAN, Patricia, ZIEGLER, Evelyn. Language and Identity in Migration Contexts. Peter Lang Ltd. International Academic Publishers, 2022. ISBN 978-1-78997-891-9

SARRAZIN, Thilo. Německo páchá sebevraždu, Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2018-5

VIERRA, Sarah Thomsen. Turkish Germans in the Federal Republic of Germany: Immigration, Space, and Belonging, 1961-1990. Cambridge University Press, 2018. ISBN 978-1-108-42730-2

Alevité. Český rozhlas. [online]. [cit. 2023-07-08]. Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/alevite-7999953

Bádensko-Württembersko. CoJeCo.cz. [online]. Copyright © 1999 [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.cojeco.cz/badensko-wurttembersko

Berlín. CoJeCo.cz. [online]. [cit. 2023-07-08]. Dostupné z: https://www.cojeco.cz/berlin

Dokázaly začlenit uprchlíky? Příběhy tří evropských zemí, které čelily migrační vlně. Aktuálně.cz. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/special-integrace-migrantu-v-nemecku-rakousku-a-francii/r~2f8c9d502bf611ec94d2ac1f6b220ee8/

DUMONT, Anna. Pracovní imigrace Turků do Německa a vývoj německé imigrační a integrační politiky [online]. Praha, 2008 [cit. 2023-02-22]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/28559/130094302.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí práce doc. PhDr. Jaroslav Kučera, CSc.

FELGR, Luboš. Turecká menšina v Německu. [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné z:https://www.gymuo.cz/application/files/Tureck%C3%A1%20men%C5%A1ina.pdf. Seminární práce. Gymnázium Ústí nad Orlicí.

FRKAL, Lubomír. Integrace turecké menšiny do německé společnosti pohledem německých médií. [online]. [cit. 2023-03-09]. Dostupné z: https://theses.cz/id/w1ijwi/INTEGRACE_TURECK_MENINY_DO_NMECK_SPOLENOSTI_POHLEDEM_NMEC.pdf. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická katedra, Katedra sociologie a andragogiky.

Gastarbeitři, přistěhovalci, muslimové. Centrum pro studium demokracie a kultury. [online]. Copyright © 2016 [cit. 2023-03-09]. Dostupné z: https://www.cdk.cz/gastarbeitri-pristehovalci-muslimove

Germany – Demographic trends. Encyclopædia Britannica [online]. Copyright © [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/Germany/Demographic-trends

Go west: internal migration in Germany after reunification. Open Edition Journals. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://journals.openedition.org/belgeo/6470

GÜLALP, Haldun, SEUFERT, Günter. Religion, Identity and Politics: Germany and Turkey in Interaction. [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné z: https://www.proquest.com/docview/2134973535/bookReader?accountid=26997

HEROUTOVÁ, Aneta; KOŠŤÁLOVÁ, Diana; JANOTOVÁ, Háta; KRÁLOVÁ, Petra; MATOUCHOVÁ, Kamila. Turci v Německu. [online] Hospodářská a kulturní studia, PEF ČZU, 2012. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/turci_v_nemecku2012

Hospodářský profil spolkové země Dolní Sasko. BusinessInfo.cz. [online]. Copyright © 1997 [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/clanky/hospodarsky-profil-spolkove-zeme-dolni-sasko/

Hospodářský profil spolkové země Hamburk. BusinessInfo.cz. [online]. Copyright © 1997 [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/clanky/hospodarsky-profil-spolkove-zeme-hamburk/2/

Hospodářský profil spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. BusinessInfo.cz. [online]. Copyright © 1997 [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/navody/nemecko-severni-poryni-vestfalsko-info/

Hospodářský profil spolkové země Svobodný stát Bavorsko. BusinessInfo.cz. [online]. Copyright © 1997 [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/clanky/profil-spolkova-svobodny-stat-bavorsko/

Informace o Hesensku. Konzulát České republiky v Düsseldorfu. [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.mzv.cz/duesseldorf/cz/obchod_a_ekonomika/informace_o_hesensku/index.html

Islám, nebo zákon? Průzkum ukázal, co je pro německé Turky důležitější. Echo24.cz. [online]. Copyright © Echo Media, a.s. [cit. 2023-03-09]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/wc4zp/islam-nebo-zakon-pruzkum-ukazal-co-je-pro-nemecke-turky-dulezitejsi

KAYA, Ayhan. Turkish Origin Migrants and Their Descendants: Hyphenated Identities in Transnational Space. [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné z: https://www.proquest.com/docview/2135244453/bookReader?accountid=26997

KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. [online]. [cit. 2023-05-21]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/294872117_Etnicke_minority_v_Evrope

Kurban Bayramı or the Feast of the Sacrifice in a Nutshell. Istanbul Insider - Istanbul travel guide and advice by locals. [online]. Copyright © Photo by Rigel [cit. 2023-06-01]. Dostupné z: https://theistanbulinsider.com/kurban-bayrami-or-the-feast-of-the-sacrifice-in-a-nutshell/

LEGGE, Jerome S. Jews, Turks, and Other Strangers: Roots of Prejudice in Modern Germany. [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné z: https://www.proquest.com/docview/2131973477/bookReader?accountid=26997

LUDĚK, Jirka. Problematika etnických a národnostních menšin v ČR a v EU. [online]. [cit. 2023-05-21]. Dostupné z: https://www.uhk.cz/file/edee/pedagogicka-fakulta/pdf/pracoviste-fakulty/katedra-kulturnich-a-nabozenskych-studii/dokumenty/publikace-ke-stazeni/jirka-l.-problematika-etnickych-a-narodnostnich-mensin-v-cr-a-v-eu-licence-cc-by-sa.pdf.

Migration from Turkey to Germany 1963-2009. Research Gate. [online]. Copyright © [cit. 2023-02-23]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/figure/Migration-from-Turkey-to-Germany-1963-2009_fig3_227353424

Německá vlajka. Vlajky.eu. [online]. Copyright © [cit. 2023-06-02]. Dostupné z: https://www.vlajky.eu/vlajka-N%C4%9Bmecko/

Německo má nejvíc lidí v historii. Rozrůstá se díky migraci. Echo24.cz [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://www.echo24.cz/a/SYKEm/zpravy-zahranicni-nemecko-ma-nejvice-obyvatel-v-historii-uprchlicka-krize

Německo. Aktuálně.cz. [online]. 2020 [cit. 2023-07-08]. Dostupné z: https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/nemecko/r~i:wiki:1880/

Německo. BusinessINFO.cz [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z:https://www.businessinfo.cz/navody/nemecko-souhrnna-teritorialni-informace/2/

Opětovné sjednocení Německa: Příběh z říše fantazie, myslel si před 30 lety Kohl. deník.cz. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://www.denik.cz/ze_sveta/helmut-kohl-sjednoceni-nemecka.html

PAMUKÇU, Zeynep. Regulations in Germany for Turkish “Minority”. Academia.edu, 2016. [online]. Copyright © [cit. 2023-02-25]. Dostupné z: https://www.academia.edu/24934549/Regulations_in_Germany_for_Turkish_Minority_

Porýní-Falc. CoJeCo.cz. [online]. [cit. 2023-07-08]. Dostupné z: https://www.cojeco.cz/rynsko-falc

Posun v mezináboženských vztazích v Turecku?. Náboženský infoservis. [online]. 2021 [cit. 2023-07-08]. Dostupné z: https://info.dingir.cz/2021/06/posun-v-mezinabozenskych-vztazich-v-turecku/

Quarterly GDP Estimates for the German States: New Data for Business Cycle Analyses and Long-Run Dynamics. CES Info NETWORK. [online]. [cit. 2023-07-08]. Dostupné z: https://www.cesifo.org/en/publications/2023/working-paper/quarterly-gdp-estimates-german-states-new-data-business-cycle

Rada vlády pro národnostní menšiny. Vláda České republiky. [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/historie-a-soucasnost-rady-15074/

Registered Unemployment Rate: East Germany. CEIC. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://www.ceicdata.com/en/germany/registered-unemployment-rate/registered-unemployment-rate-east-germany

RONAN, Patricia, ZIEGLER, Evelyn. Language and Identity in Migration Contexts. [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné z: https://www.proquest.com/docview/2691067128/bookReader?accountid=26997

Severní Porýní-Vestfálsko. Moravskoslezský kraj. [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné z: https://www.msk.cz/cs/kraj/mezinarodni/severni-poryni-vestfalsko-nordrhein-westfalen-500/

Statistisches Bundesamt Deutschland. GENESIS-Online. [online]. Copyright © 2023 [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www-genesis.destatis.de/genesis/online?sequenz=statistikTabellen&selectionname=12521&language=en#abreadcrumb

Sugar Feast or Şeker Bayramı - the End of Ramadan. Istanbul Insider - Istanbul travel guide and advice by locals. [online]. Copyright © Photo by Guillermo Viciano [cit. 2023-06-01]. Dostupné z: https://theistanbulinsider.com/sugar-feast-or-seker-bayrami-the-end-of-ramadan/

The study of ethnicity, minority groups, and identity. Encyclopædia Britannica [online]. Copyright © [cit. 2023-03-03]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/anthropology/The-anthropological-study-of-education#ref839804

The Turkish Diaspora in Europe. American Progress, December 2020 [online]. Copyright © [cit. 2023-02-23]. Dostupné z: https://www.americanprogress.org/article/turkish-diaspora-europe/

The wealth gap between former East and West Germany is smaller but still exists. Maltatoday. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://www.maltatoday.com.mt/business/business_comment/114894/the_wealth_gap_between_former_east_and_west_germany_is_smaller_but_still_exists#.ZASbq3bMK5d

Turci v Německu ukázali, že nechtějí žít jako Němci. Echo24.cz. [online]. Copyright © Echo Media, a.s. [cit. 2023-03-09]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/iR3PK/turci-v-nemecku-ukazali-ze-nechteji-zit-jako-nemci

Turkish culture of Migration: Flows between Turkey and Germany, socio-economic development and conflict. [online]. Copyright © [cit. 2023-03-04]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/227353424_Turkish_culture_of_migration_Flows_between_Turkey_and_Germany_socio-economic_development_and_conflict

V Německu klesá porodnost. Více než třetina Němců má zahraniční původ. idnes.cz. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-porodnost-ubytek-migrace-deti.A200803_162444_zahranicni_jhr

V Německu žije rekordních 84,3 milionu obyvatel. Eurosvět. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://eurozpravy.cz/zahranicni/v-nemecku-zije-rekordnich-84-3-milionu-obyvatel.0r73qc4v

VIERRA, Sarah Thomsen. Turkish Germans in the Federal Republic of Germany: Immigration, Space, and Belonging, 1961-1990. [online]. [cit. 2023-02-23]. Dostupné z: https://www.proquest.com/docview/2134184806/bookReader?accountid=26997

What is Ramadan and when is it? - BBC News. BBC – Homepage [online]. Copyright © 2023 BBC. [cit. 2023-06-01]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/explainers-56695447

Where do most immigrants in Germany live? The Healthy Journal. [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://www.thehealthyjournal.com/faq/where-do-most-immigrants-in-germany-live



Počet shlédnutí: 50