Eliška Petržílková, Alexandra Malovcová

HKS, Geografie náboženství LS 2025

Šabat je v judaismu důležitý den odpočinku, ale všude se slaví trochu jinak. V Izraeli je to vidět všude – nejede doprava, obchody zavírají a lidi to berou jako součást života, zatímco v Česku se týká hlavně těch, kdo ho chtějí dodržovat. Ukazuje to, jak jiný je vztah k náboženství a jak se tradice mění podle toho, kde člověk žije.

Šabat, ústřední rituál judaismu, není v 21. století statickou starověkou praxí, ale dynamickým fenoménem, který je aktivně přehodnocován a nově vyjednáván mladými generacemi. V době, kdy generace Z a mileniálové hledají autenticitu a smysl, často mimo tradiční náboženské instituce, se šabat stává předmětem osobní volby a interpretace. Tento proces vyvolává klíčové napětí, tedy jak může rituál, který vyžaduje oddělení, odpočinek a ztišení, fungovat ve světě definovaném hyperkonektivitou, neustálou dostupností a pronikavým sekularismem? Šabat, historicky definovaný komunitním a rodinným rámcem, se v současnosti stává prostorem pro individuální hledání rovnováhy mezi zděděnou tradicí a požadavky moderního života.

Pro systematické prozkoumání tohoto tématu si práce klade následující hlavní výzkumnou otázku:

Jak se liší vnímání a slavení šabatu mezi mladou generací v Izraeli a České republice?

Tato hlavní otázka je dále rozpracována do čtyř dílčích podotázek:

1. Jak mladá generace v obou zemích vnímá a interpretuje význam šabatu?
2. Jak se šabat projevuje ve veřejném a soukromém prostoru?
3. Jaká je povaha hlavních překážek pro jeho dodržování?
4. Jak dodržování šabatu ovlivňuje rytmus každodenního života?

Tato literární rešerše se věnuje rozdílům ve vnímání, slavení a prožívání šabatu mezi mladou generací Židů v Izraeli a v České republice. Cílem je na základě existující odborné literatury zmapovat hlavní faktory, které ovlivňují odlišné zkušenosti, a kriticky zhodnotit dosavadní stav poznání. Rešerše je strukturována podle dílčích výzkumných otázek, přičemž se postupně zaměří na osobní interpretaci tradice, roli veřejného prostoru a povahu překážek v obou srovnávaných kontextech.

Nezbytnou součástí teoretického ukotvení naší práce je rešerše relevantní odborné literatury. Pro systematické vyhledávání pramenů jsme v akademických databázích jako JSTOR, Google Scholar a DOAJ použili kombinaci klíčových slov odvozených z naší výzkumné otázky, jako například „šabat“, „Shabbat observance“, „židovská identita Česká republika“, „diaspora“ a „veřejný prostor Izrael“.

Cílem tohoto postupu nebyla analýza dokumentů v metodologickém smyslu (například sledování frekvence výskytu daných termínů), ale identifikace relevantních studií a zmapování dosavadního stavu poznání v dané oblasti. Hlavní přínos rešerše spočívá v možnosti opřít se o již existující, recenzované a ověřené poznatky, což nám umožňuje zasadit vlastní zjištění do širšího akademického kontextu a poskytuje teoretické nástroje pro následnou interpretaci primárních dat. Limitací tohoto postupu je skutečnost, že sekundární zdroje nemohou postihnout aktuální a osobní prožitky, které jsou pro zodpovězení naší výzkumné otázky stěžejní. Právě z důvodu nutnosti zachytit tyto prožitky je teoretická rešerše doplněna primárním terénním výzkumem založeným na rozhovorech.

V rámci literární rešerše jsme se opírali i o autory, jejichž práce se sice netýkají přímo judaismu, ale jejich závěry lze přenést i do tohoto kontextu, například Kelman ¹⁹⁾, ačkoliv se jeho kniha Shout to the Lord: Making Worship Music in Evangelical America primárně zabývá evangelikálním křesťanstvím, jeho analýzy proměny rituálů a hledání autenticity lze aplikovat i na moderní judaismus. Kelman ukazuje, že tradiční praktiky nejsou pouze mechanicky dodržovány, ale přetvořeny a naplněny novým obsahem, což umožňuje mladým lidem hledat vlastní vztah k tradici a vytvářet z ní osobní, smysluplný rámec identity. Šabat se tak stává zvolenou tradicí, nikoliv jen zděděnou povinností.

V izraelském kontextu tuto dynamiku rozpracovává Shufan-Biton²⁰⁾ ve studii The Individual Spaces of Interpretation for the Collective Social Construction of the Jewish Sabbath in Israel. Autorka ukazuje, že mladí Izraelci přistupují k šabatu s vysokou mírou autonomie, vytvářejí si individuální způsoby jeho prožívání a kombinují tradiční halachu s osobními rituály. Šabat zde funguje jako prostor pro vlastní pojetí, kde se kolektivní a individuální zkušenost prolínají, aniž by došlo k oslabení tradice.

Český kontext je strukturálně a symbolicky odlišný. Zoufalá ²¹⁾ ve článku Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience popisuje šabat jako symbolický návrat ke kořenům, jehož smysl si mladí lidé musí budovat sami. Historický kontext této situace poskytuje Kieval ²²⁾ v knize Prague and Beyond: Jews in the Bohemian Land který zdůrazňuje proces vynalézání tradice, kdy české židovství adaptovalo a reinterpretovalo rituály, aby odpovídaly měnícím se potřebám. Dlouhodobý historický vývoj ukazuje, že současný český přístup k šabatu není jen osobní volbou, ale součástí dodržování náboženské identity. V praxi se tento konstrukt projevuje například v pátečních večeřích, tichém zamyšlení, individuálních modlitebních praktikách či minimalistických rituálech, které jsou nositeli hlubokého osobního významu.

Veřejný prostor hraje klíčovou roli v kontrastu mezi Izraelem a Českou republikou. Friedman ²³⁾ ve studii An Israeli Shabbat dokumentuje, že šabat v Izraeli strukturálně ovlivňuje nejen domácí život, ale i společenský rytmus. Stojí doprava, zavřené obchody a veřejný prostor se proměňuje do rámce pro sdílený kolektivní prožitek. Tento fenomén lze chápat prostřednictvím konceptu občanského náboženství. Liebman a Don-Yehiya ²⁴⁾ ve Civil Religion in Israel: Traditional Judaism and Political Culture in the Jewish State analyzují roli náboženských symbolů v rámci širšího propojení náboženských, kulturních a politických struktur společnosti. Autoři konstatují, že tyto symboly nejsou pouze náboženskými znaky, ale fungují zároveň jako prostředky pro posílení národní identity. Tento přístup umožňuje vnímat, jak šabat a další židovské rituály mohou posilovat pocit sounáležitosti s izraelskou společností, a to i tehdy, když jednotlivci nevěnují náboženství stejnou míru pozornosti.

V českém prostředí, naopak, šabat podle Zoufalé ²⁵⁾ zůstává neviditelným svátkem. Odehrává se především v domácím nebo komunitním prostředí a postrádá veřejné připomínky. Tento jev odpovídá konceptu ambientního náboženství, kdy Ammerman ²⁶⁾ v knize Sacred Stories, Spiritual Tribes: Finding Religion in Everyday Life, popisuje, že absence vizuálních, zvukových a sociálních podnětů klade tíhu jen na jednotlivce při dodržování tradic. V tomto prostředí si člověk může sám určovat, jak šabat prožije, ale zároveň to klade vysoké nároky na jeho osobní úsilí a odolnost.

Historické a systémové překážky české praxe doplňuje Cramsey ²⁷⁾ v Uncertain Citizenship: Jewish Belonging and the Ethnic Revolution in Poland and Czechoslovakia, který zdůrazňuje přerušení mezigeneračního přenosu tradic během komunismu. Čapková ²⁸⁾ ve Czechs, Germans, Jews? National Identity and the Jews of Bohemia zase upozorňuje na dvojí dědictví, tedy holocaust a zkušenost komunismu. Což naznačuje, že v českém prostředí je pro mladou generaci vytváření šabatu složitým a zkoušejícím procesem, který si každý přizpůsobuje podle svých potřeb a zkušeností.

Celkově literatura ukazuje, že šabat současnou mladou generací není opuštěn, ale reinterpretován. V Izraeli se šabat stává součástí společenského a kulturního života, zatímco v Česku představuje spíše osobní prostor, kde si každý určuje, jak tradici prožít a co pro něj znamená. Tento rozdíl ukazuje, jak historické, společenské a kulturní podmínky ovlivňují, jak mladí lidé šabat začleňují do svého každodenního života, a zároveň zdůrazňuje jeho význam nejen z náboženského, ale i z psychologického a kulturního hlediska.

Tato kapitola představuje a zdůvodňuje metodologický rámec práce. Kapitola je rozdělena do tří zásadních částí v první jsou obecně popsány metody, které tvoří základ této práce, druhá část se věnuje konkrétnímu průběhu výzkumu od přípravné fáze až po analýzu, třetí část poskytuje anonymizované informace o respondentech.

Východiska a zvolené metody výzkumu

Uvedena práce je založena na kvalitativní výzkumné strategii, která je pro zkoumání komplexních sociálních a kulturních jevů, jako je náboženská praxe a identita, nejvhodnější. Kvalitativní přístup umožňuje jít do hloubky a porozumět subjektivním významům, které jedinci přisuzují svým zkušenostem. Pro dosažení cílů práce byly zkombinovány dvě hlavní metody studium dokumentů a polostrukturovaný rozhovor.

Studium dokumentů

Jednou z použitých metod je studium dokumentů. Nejde jen o jejich přečtení, ale o pečlivé zkoumání a vyhodnocení toho, co o daném tématu říkají. Dokumenty pomáhají ukázat, jak je problém popisován a chápán v různých textech – ať už jde o odborné práce, oficiální zprávy nebo jiné písemné prameny. Výhodou této metody je, že se opírá o již existující a ověřené informace, díky nimž lze lépe zasadit vlastní výzkum do širšího kontextu. Na druhou stranu, dokumenty ukazují spíše obecný nebo institucionální pohled a nezachycují osobní zkušenosti a prožitky lidí. Proto je tato metoda doplněna i o terénní výzkum.

Polostrukturovaný rozhovor

Jádrem primárního sběru dat je metoda polostrukturovaného rozhovoru. Jedná se o řízený rozhovor s předem připravenými tematickými okruhy, které vycházejí z výzkumných otázek. Jak uvádí Steinar Kvale ²⁹⁾, zmíněný typ rozhovoru je ideální kompromis mezi plně strukturovaným dotazníkem a zcela volným narativním interview. Hlavní výhodou je flexibilita. Umožňuje systematicky získat srovnatelná data od všech respondentů, ale zároveň poskytuje výzkumníkovi prostor klást doplňující otázky (např. „Jak jste se v tu chvíli cítil/a?“, „Můžete mi to popsat podrobněji?“), a zachytit tak bohatost a jedinečnost individuální zkušenosti. Nevýhodou je časová náročnost (vedení rozhovorů, transkripce, analýza) a fakt, že výsledky získané z malého vzorku nelze statisticky zobecnit. Dalším rizikem může být ovlivnění respondenta tazatelem, ať už formulací otázek, nebo neverbální komunikací. Kombinace těchto dvou metod umožňuje vytvořit komplexní obraz zkoumané problematiky, kde teoretické poznatky z literatury poskytují rámec pro analýzu konkrétních životních příběhů získaných prostřednictvím rozhovorů.

Konkrétní průběh výzkumu

Daná část popisuje praktické kroky výzkumu od jeho přípravy až po finální analýzu dat, včetně reflexe samotného procesu.

Přípravná fáze

Před zahájením terénního výzkumu proběhla rozsáhlá rešerše odborné literatury. Byly studovány texty věnující se historii a současnosti židovských komunit v ČR a Izraeli, sociologii náboženství, a především specifické studie o prožívání šabatu v různých kontextech. Na základě této rešerše a jasně definovaných výzkumných otázek byl sestaven scénář pro polostrukturované rozhovory. Scénář obsahoval tematické okruhy jako osobní definice a význam šabatu, popis příprav a průběhu, vnímání šabatu ve veřejném prostoru, konfrontace s většinovou společností a praktické i sociální překážky.

Průběh terénního výzkumu a sběr dat

Nalezení vhodných respondentů probíhalo dvěma odlišnými způsoby. Tři respondenti z České republiky byli osloveni prostřednictvím specializovaných skupin na sociálních sítích Facebook a Instagram. Dotyčný přístup lze označit za kombinaci účelového výběru a metody sněhové koule, kdy prvotní kontakty často doporučily další. Dva respondenti z Izraele byli zkontaktováni přes zprostředkovatele („gatekeepera“), který má osobní vazby na komunitu v Tel Avivu. Jako technika vedení rozhovorů byl zvolen videohovor přes facetime. Zmíněná volba byla pragmatická z důvodu geografické vzdálenosti, ale přinesla i specifika, na jedné straně umožnila relativně snadné navázání kontaktu, na straně druhé mohla omezit budování hlubší důvěry, která je snazší při osobním setkání. Všechny rozhovory proběhly v období června a července 2025. S českými respondenty byly vedeny v češtině, s izraelskými v angličtině. Během rozhovorů se neobjevila žádná vyloženě citlivá témata, na která by respondenti odmítali odpovídat. Naopak, všichni byli velmi otevření a ochotně sdíleli i osobní pocity frustrace či izolace. Zajímavým zjištěním bylo, že téma „tlaku sociálních sítí“ během šabatu rezonovalo u českých respondentů silněji, než se původně předpokládalo.

Zpracování a analýza dat

Po shormáždění dat byly všechny audiozáznamy doslovně přepsány. K analýze získaných textů byla použita tematická analýza dle metodologického postupu definovaného Braun a Clarke ³⁰⁾. zmíněný proces zahrnoval opakované čtení přepisů, systematické kódování relevantních pasáží a jejich následné seskupování do zastřešujících témat, která tvoří strukturu praktické části práce. Cílem bylo identifikovat opakující se vzorce a zároveň poukázat na unikátní aspekty jednotlivých výpovědí.

Ukázka tematických kódů a výpovědí

Informace o respondentech

Výzkumný vzorek tvořilo pět respondentů, jejichž základní charakteristiky jsou shrnuty níže. V souladu s etickými principy výzkumu byla všechna jména změněna a veškeré identifikační údaje anonymizovány, aby byla chráněna jejich identita.

Vnímání a prožívání šabatu mladou generací

Naše první výzkumná otázka se zaměřila na to, jak mladá generace v Česku a v Izraeli šabat vnímá a prožívá. Literatura ukazuje, že v moderním světě dochází k posunu od striktních příkazů k hledání osobního významu. Tento trend je patrný zejména u českých respondentů. David (24) popisuje šabat jako ostrov klidu v hektickém týdnu, což je moderní interpretace tradičního odpočinku zaměřená na klid. Lea (22) naopak vnímá šabat skrze emoce, rodinu a tradici, také zdůrazňuje zastavení se v čase, připomínku toho, odkud pochází. Obě interpretace potvrzují závěry Zoufalé ³¹⁾, že v sekulárním českém prostředí si mladí lidé vztah k tradici musí aktivně definovat. Ester (26) šabat považuje za dar od Boha. Všechny tři výpovědi spojuje jeden společný rys a to, že šabat je vědomým aktem, který stojí v opozici vůči okolnímu světu.

V Izraeli, kde je šabat pevně zakotven v sociálním a kulturním rámci, nacházíme širší spektrum interpretací, odpovídající tezi Shufan-Biton ³²⁾ o vysoké míře individuálního prožívání. Sekulární Yael (25) z Tel Avivu vnímá šabat jako nástroj mentální péče a detoxu od stresu. Naopak Noam (27) z Jeruzaléma chápe šabat jako centrum týdne a zdroj požehnání. Pro něj nejde o únik, ale o naplnění týdne hlubším smyslem.

Z výše uvedeného je patrné, že v českém kontextu je vnímání šabatu především aktem vědomé konstrukce, zatímco v Izraeli jde o individuální interpretaci existujícího a respektovaného rámce.

Projev šabatu ve veřejném prostoru

Veřejný prostor zásadně ovlivňuje, jak jedinec šabat prožívá. V Česku je většinou neutrální či pomíjivý. David (24) ukazuje na to, že šabat je naprosto neviditelný a existuje pouze v úzké komunitní bublině. Ester (26) popisuje pohyb českým veřejným prostorem během šabatu jako absolutní kontrast a smyslové přetížení, kdy hluk tramvají, pachy jídla a blikající reklamy ji neustále ruší, tak že se musí soustředit, aby aktivně filtrovala realitu a soustředila se pouze na šabat. Lea (22) shrnuje zkušenost několika slovy: „Tady je sobota prostě jen sobota.“

V Izraeli je veřejný prostor spolutvůrcem šabatu, což potvrzuje Friedman ³³⁾. V Jeruzalémě, jak uvádí Noam (27), nastává po siréně ohlašující příchod šabatu hluboké ticho, ulice se vyprázdní a ve městě je klid. V Tel Avivu, jak popisuje Yael (25) jde o město ,,kontrastů“ hlavní ulice jsou prázdné, ale kavárny a promenády stále živé. Přesto je změna mezi všedním dnem a šabatem viditelná. Veřejný prostor zde podporuje prožitek šabatu, zatímco v Česku vyžaduje únik do soukromí.

Hlavní překážky pro dodržování šabatu

Rozdíly v povaze překážek jsou zásadní. V Česku jsou bariéry systémové, sociální a logistické. ³⁴⁾. David (24) poukazuje na sociální a akademický nátlak, kdy univerzitní systém nereflektuje židovské svátky, což vyžaduje individuální domluvy s vyučujícími. Lea (22) naráží na sociální překážky při vysvětlování, proč má páteční rodinná večeře přednost před akcemi s kamarády. Nejkomplexnější obtíže čelí Ester (26), jejíž ortodoxní praxe je v konfliktu s českým prostředím. Její profese vyžaduje služby o víkendech, infrastruktura není přizpůsobena, dostupnost košer produktů je omezená a samotný pohyb po městě během šabatu je psychicky náročný.

V Izraeli jsou překážky minimální a spíše interní. Noam (27) uvádí, že pro něho existuje jen málo překážek. Výzvy jsou spíše o udržení duchovní koncentrace nebo otázky týkající se otevírací doby. Sekulární Yael (25) řeší jen drobné praktické nepohodlí, například zastavenou dopravu.

Analýza ukazuje, že v Česku je boj s prostředím a logistickými překážkami, zatímco v Izraeli je výzvou spíše naplnění šabatu duchovně a osobně.

Vliv slavení šabatu na každodenní život

V Česku šabat vyžaduje výrazné plánování. Ester (26) musí mít jídlo připravené dopředu a bydlení blízko synagogy, David (24) řeší hotovost místo plateb kartou a Lea (22) přizpůsobuje sociální aktivity. V Izraeli je život přirozeně synchronizován se šabatem. Yael (25) popisuje pracovní týden nastavený podle šabatu a Noam (27) uvádí, že jeho rodina žije v souladu s šabatovým cyklem od nákupů po společenské aktivity.

Z výpovědí respondentů vyplývá, že zatímco v Česku je dodržování šabatu sociální zátěží, v Izraeli je přirozenou součástí týdenního rytmu a úsilí je soustředěno na duchovní naplnění.

Vizualizace kontrastů: Grafické shrnutí klíčových zjištění

Pro lepší pochopení a názornost klíčových rozdílů mezi oběma kontexty jsme výsledky našeho výzkumu vizualizovali do dvou grafů, které shrnují povahu prožitku a zdroj překážek.

Graf 1: Povaha prožitku Šabatu – Konstrukce vs. Interpretace

Tento graf znázorňuje, jak odlišně naši respondenti přistupují k samotnému významu Šabatu.

V České republice má jednoznačně navrch vědomá konstrukce. To odráží zjištění, že respondenti jako David (24), Lea (22) a Ester (26) musí aktivně vytvářet „ostrov klidu“ a smysl Šabatu v prostředí, které je vůči němu lhostejné. Jejich úsilí je zaměřeno na budování něčeho, co ve společnosti chybí.

V Izraeli naopak dominuje osobní interpretace. Yael (25) a Noam (27) nemusí Šabat vytvářet, protože je již pevnou součástí společnosti. Jejich energie směřuje k tomu, jak tento existující rámec osobně uchopit, ať už jako nástroj duševní pohody, nebo jako hluboký duchovní prožitek.

Graf 2: Zdroj překážek – Externí vs. Interní úsilí

Tento graf ukazuje, odkud pramení hlavní překážky a kam směřuje úsilí, které musí mladí lidé vynaložit.

V České republice je dominantní externí úsilí. Překážky jsou vnější, tedy logistické a sociální. Respondenti musí řešit konflikty se školním rozvrhem, nechápajícím okolím a nepřizpůsobenou infrastrukturou. Jejich boj je veden s vnějším světem.

V Izraeli je naproti tomu klíčové interní úsilí. Vnější překážky jsou minimální, proto se výzvy přesouvají dovnitř. Pro respondenty je důležité, jak Šabat naplnit smyslem, jak udržet duchovní soustředění a jak se postavit k celospolečenským debatám. Jejich boj je veden se sebou samými a o charakter společnosti, ne o samotnou možnost svátek slavit.

Cílem předložené práce bylo porovnat, jak mladá generace židovských respondentů v České republice a v Izraeli prožívá šabat, identifikovat faktory, které ovlivňují rozdíly v jeho vnímání, dodržování a vlivu na každodenní život. Z výsledků vyplývá, že v obou zemích má šabat významný, byť odlišně uchopovaný rozměr, který přesahuje pouhou náboženskou praxi a zahrnuje sociální, kulturní a osobní aspekty.

V českém kontextu je šabat především individuálně konstruovanou praxí. Respondenti David, Lea a Ester, jej popisují jako ostrov klidu či záchranu od hektického týdne, přičemž sami musí aktivně vytvářet jeho význam a chránit ho před rušivými vlivy každodenního života. Šabat je zde aktem vědomého rozhodnutí a plánování, kdy je třeba překonávat logistické, sociální a překážky. Zkušenosti českých respondentů potvrzují teoretické závěry Zoufalé ³⁵⁾ a Cramseyho ³⁶⁾, kteří upozorňují, že postkomunistický prostor, historické potlačování náboženského života a absencí komunitní podpory kladou na mladou generaci vysoké nároky, pokud chtějí šabat smysluplně dodržovat.

Naopak v Izraeli je šabat pevně zakotvený ve společenské, kulturní i politické struktuře. Veřejný prostor i kulturní rytmus týdne aktivně podporuje jeho prožívání. Respondenti Noam či Yael ho vnímají buď jako hluboce duchovní praxi, nebo jako sekulární nástroj odpočinku, aniž by museli překonávat externí překážky. Praktické obtíže jsou minimální.

Analýza výpovědí respondentů dále ukázala, že rozdíly nejsou jen ve způsobu prožívání, ale i v roli šabatu v každodenním životě. V českém prostředí ovlivňuje šabat běžný den, narušuje standardní rutiny a vyžaduje plánování každého detailu. V Izraeli je šabat naopak zařazen do rytmu týdne, jeho dodržování je systémově podporováno a stává se přirozenou součástí života.

naše aplikace:

Průvodce šabatem: https://lighthearted-genie-6530aa.netlify.app/

AMMERMAN, Nancy T. Sacred Stories, Spiritual Tribes: Finding Religion in Everyday Life. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0-19-936770-2.

BRAUN, Virginia a Victoria CLARKE. Using thematic analysis in psychology. Qualitative Research in Psychology. 2006, roč. 3, č. 2, s. 77–101. DOI: 10.1191/1478088706qp063oa.

CRAMSEY, Sarah A. Uncertain Citizenship: Jewish Belonging and the Ethnic Revolution in Poland and Czechoslovakia. Dizertační práce. Berkeley: University of California, Berkeley, 2013. [cit. 2025-09-05]. Dostupné z: https://escholarship.org/uc/item/3k3018rv

ČAPKOVÁ, Kateřina. Czechs, Germans, Jews?: National Identity and the Jews of Bohemia. New York: Berghahn Books, 2012. ISBN 978-0-85745-474-4.

FRIEDMAN, Shuki. An Israeli Shabbat. The Israel Democracy Institute, 2016. Dostupné z: https://en.idi.org.il/articles/2348

KELMAN, Ari Y. Shout to the Lord: Making Worship Music in Evangelical America. New York: NYU Press, 2018. ISBN: 9781479844685.

KIEVAL, Hillel J. Unequal Mobility: Jews, State, and Society in an Era of Contradictions, 1790–1860. In: ČAPKOVÁ, Kateřina a Hillel J. KIEVAL (eds.). Prague and Beyond: Jews in the Bohemian Lands. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2021, s. 85–119. ISBN 978-0-8122-5308-3.

KVALE, Steinar. Doing Interviews. London: SAGE Publications, 2007. ISBN 978-1-4129-2337-3. DOI: 10.4135/9781849208963.

LIEBMAN, Charles S. a Eliezer DON-YEHIYA. Civil Religion in Israel: Traditional Judaism and Political Culture in the Jewish State. Berkeley: University of California Press, 1984. ISBN 978-0-520-30852-7.

MENACHEM ZOUFALÁ, Marcela. Ambivalence, Dilemmas, and Aporias of Contemporary Czech Jewish Lived Experience. In: MENACHEM ZOUFALÁ, Marcela a Olaf GLÖCKNER (eds.). United in Diversity: Contemporary European Jewry in an Interdisciplinary Perspective. Berlin: De Gruyter Oldenbourg, 2023. DOI: 10.1515/9783110783216-009.

SHUFAN-BITON, S. The Individual Spaces of Interpretation for the Collective Social Construction of the Jewish Sabbath in Israel. Contemporary Jewry. 2024, roč. 44, s. 643–659. DOI: 10.1007/s12397-024-09587-1.



Počet shlédnutí: 583