Neapolština (napulitano)

Neapolština je románský jazyk užívaný ve středojižní Itálii, zejména v regionu Kampánie. Ačkoli bývá tradičně označována jako dialekt italštiny, většina lingvistů ji považuje za samostatný jazyk v rámci italo-románské skupiny.

Neapolština se vyvinula z vulgární latiny, podobně jako italština, avšak její vývoj probíhal samostatně v odlišném politickém a kulturním prostředí.

Jazyk byl během staletí ovlivněn:

• řečtinou (řecké kolonie a byzantská přítomnost),
• normanštinou,
• francouzštinou,
• španělštinou (dlouhé období španělské nadvlády),
• v moderní době i angličtinou (zejména po druhé světové válce).

Neapolština nikdy nezískala status úředního jazyka, přesto si udržela silnou literární a hudební tradici (např. neapolská píseň).

Neapolština je rozšířena především v regionu Kampánie, zejména v provincii Neapol a v samotné metropoli Neapoli. Existuje řada místních variet, které se historicky lišily i mezi jednotlivými čtvrtěmi.

V současnosti dochází k postupné nivelizaci dialektálních rozdílů a k silnému vlivu standardní italštiny.

Neapolština vykazuje fonetické a morfologické rysy odlišné od standardní italštiny, například redukci koncových samohlásek, specifický vokalický systém a odlišnou podobu určitých členů.

Slovní zásoba obsahuje množství řeckých a španělských prvků, což odráží historické kontakty oblasti.

Lukášovo evangelium (Lk 15,3–6)

3 Ed eglì ricette lorò chesta parabolà:
4 Chi è l’uomm fra vuì, chè, avenn centò pecorè, si ne perdè unà, nun lascìa' e' novantanòv into desèrt e nun vadà aret a' perdùt fìnché nun l’abbià ritrovatà?
5 E trovatalà, tuttò allègr si a' mettè n'gopp e spallè;
6 e giuntò a casà, chiamm assièm e' amicì e e' vicinì, e dicè lorò: Rallegratèv mecò, pèrché aggia' ritrovàt a' pecora mia ch’erà perdutà.

Zdroj: Alessandro Impero

Pro překlad je použit text Lukášova evangelia (podobenství o ztracené ovci) – Lk 15, 3–6 (This translation uses the text of Luke's Gospel – The Parable of the Lost Sheep).

Neapolština má dlouhou literární tradici sahající do středověku. V období Neapolského království byla užívána i v administrativním a dvorském prostředí.

Jazyk je nositelem silné kulturní identity regionu. Neapolské písně (např. „’O sole mio“) výrazně přispěly k jeho mezinárodní známosti.

Z jazykovědného hlediska je neapolština součástí širšího jazykového kontinuua jižní Itálie, které zahrnuje také sicilštinu. Někteří lingvisté hovoří o tzv. „meridionální románské skupině“.

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Neapol%C5%A1tina
• Alessandro Impero

Citace:

Jazyky Evropy: Neapolština [online] Hospodářská a kulturní studia (Provozně ekonomická fakulta ČZU), 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/neapolstina

Hlavní stránka Jazyky Evropy: http://www.hks.re/wiki/jazyky_evropy#jazyky_evropy