Němci a Ladínové v Itálii

Jan Hladík, Ondřej Křížek. Česká zemědělská univerzita v Praze, obor HKS. 2014.

St. Ulrich, ©2013 Ondřej Křížek

Tato práce se zabývá současnou situací němců v italské provincii Jižní Tyrolsko. Na území Jižního Tyrolska se nachází němci, italové a ladínové. Nejlépe se dají rozlišit podle jazyka, kterým mluví. V rámci Itálie němci tvoří menšinu, avšak celkově v regionu jsou oproti ostatním ve většině. Jižní Tyrolsko bylo zvláště ve dvacátém století oblastí, kde propukl konflikt mezi němci a italy. V současnosti se řadí k nejúspěšnějším oblastem v Evropě, je jim zaručen vysoký stupeň autonomie, na regionální úrovni spolupracují s celou Evropou, a jsou důstojnou bránou při vjezdu do Itálie. V dnešní době se region pyšní zvláštní politikou, jež místní obyvatele bez ohledu na národnost spojuje. Na první pohled se může zdát, zvláště při pohledu na úspěchy místních obyvatel, že etnické napětí zmizelo a bylo ponecháno minulosti. Naše práce má ukázat, zda tomu tak doopravdy je, a pokud ano, tak jakým způsobem toho bylo dosaženo.

Hlavní otázka: Jaká je současná situace Němců a Ladínů v Jižním Tyrolsku?

Podotázky:

• Jaký je historický vývoj etnických skupin v Jižním Tyrolsku?
• Jaká je jazyková situace a jaké je rozložení obyvatelstva v Jižním Tyrolsku?
• Jaký je přístup ke školství v Jižním Tyrolsku?
• Jaká je ekonomická situace Jižního Tyrolska
• Jakou formu autonomie má Jižní Tyrolsko?
• Jaký je subjektivní náhled Němců a Ladínů na svou situaci v Jižním Tyrolsku?

Abel, Vettori a Forer zpracovali ve své publikaci problém mnohojazyčného obyvatelstva. Podle něj nemá být prostředkem ve sbližování několika jazykových skupin jen škola, ale dále sféra politická, kulturní, médií a volného času. Výnamnou roli ve vytváření pozitivního náhledu k jiné jazykové skupině by měla hrát rodina. ¹⁾

Antony Alcock se zabývá tématem autonomie Jižního Tyrolska a nabízí tento model jako šablonu pro další mnohojazyčné regiony v Evropě. Z tohoto příkladu se dají odnést tři poučení: kultura se dá zachovat kolektivní snahou (kde jedinec ve skupině prospívá), rigidní zákon nezajistí ekonomicko-sociálně-kulturní vývoj, a že multikulturní společnost se musí snažit o kooperaci, nikoliv konfrontaci. ²⁾

Čistě statistické údaje zaměřené na geografické, společenské, ekonomické, veřejnou správu, jurstici jsou publikovány Provinčním statistickým institutem. Lze z nich citovat zastoupení jednotlivých etnických minorit a jejich rozložení po území Jižního Tyrolska. ³⁾

K vytvoření této seminární práce a zodpovězení stanovených výzkumných otázek jsme využili kvantitativního a kvalitativního výzkumu.

K seznámení se s problematikou Němců v Jižním Tyrolsku a k přípravě terénního výzkumu jsme využili kvalitativního výzkumu, techniky studia dokumentů. Tato metoda byla klíčová pro stanovení hlavních otázek a pro zvážení dalších výzkumných metod. Použili jsme především techniku studia dokumentů hromadného sledování, kde jsme zvláště z veřejných zdrojů (oficiálních stránek, stránek statistických ústavů, odborných časopisů uvedených v rešerši) získali sekundární data, se kterými jsme pak porovnávali naše výsledky. Největším úskalím byla nejspíš vícejazyčnost dostupných dokumentů, s jejich překladem jsme si sice poradili, ale bylo to dost časově náročné, zvláště u statistických dat.

Jako hlavní techniku pro sběr dat v praktické části práce jsme použili dotazníkový průzkum, na základě předchozího studia dokumentů jsme vytvořili polostandardizované dotazníky s převahou uzavřených otázek (i když míra standardizace byla vysoká, kvůli rozsahu dotazníků a pozdějšímu zpracování), které jsme v Jižním Tyrolsku nechali vyplnit místními obyvateli (viz. příloha text_dotaznik_cz). Byli jsme osobně přítomní vyplnění většiny dotazníků, zvláště kvůli tomu abychom lidem pomohli s jeho vyplněním, protože bylo těžké otázky přesně formulovat v cizím jazyce (použili jsme německý jazyk). Při vyplňování jsme se snažili pozorovat respondenty, jak reagují na různé otázky, zvláště reakce na politické otázky nebyly vždy zrovna pozitivní. S některými respondenty jsme se nakonec dali do řeči a získali další škálu zajímavých podnětů (zvláště ohledně věcí, na které nás nenapadlo se zeptat v dotazníku), avšak nejsme si jistí, nakolik se takové doplnění původních otázek dá považovat za rozhovor (i když ve výsledku možná ano). Hlavní problém pro nás ze začátku bylo samotné shánění respondentů, přičemž první odchyt probíhající na náměstíčku malé vesničky Lűsen nebyl moc úspěšný.

Terénní výzkum byl prováděn po dobu deseti dnů v provincii Horní Adiže/Jižní Tyrolsko (Alto Adige/Südtirol). Konkrétně kolem měst Brixen a Bruneck. Dále v údolí Val Gardena/Gröden.

Označení	Město	Počet dotazníků	Mapa
A	Brennero	Vstup
B	Brixen	2
C	Lüsen	5
D	St. Ulrich	3
E	St. Christina	4
F	Wolkenstein	9
G	Corvara	10
H	Toblach	12
I	Innichen	14
J	Winnebach	Výstup

Výhody studia dokumentů:

• umožňuje dlouhodobá srovnání
• relativně malé náklady výzkumu
• organizačně méně náročné, než ostatní techniky
• některé dokumenty vytvořené profesionály mají vysokou kvalitu

Nevýhody studia dokumentů:

• účel, za jakým byl záznam pořízen, jej modifikuje - vzniká vychýlení oproti ideálnímu stavu zjišťování
• nedostupnost - příliš osobní, důvěrné a soukromé
• nelze sledovat neverbální chování

Výhody polostandardizovaného rozhovoru:

• osobní setkání s dotazovaným
• autentické reakce
• možnost měnit otázky v průběhu rozhovoru

Nevýhody polostandardizovaného rozhovoru:

• respondenti nemusí odpovídat pravdivě
• respondentům nemusí vyhovovat forma osobního setkání – mohou mít zábrany
• časově náročné, jak pro dotazovaného tak pro tazatele

Výhody dotazníkové metody:

• relativně nízké nároky na čas a finance
• menší náročnost na počet výzkumníků
• opakované použití dotazníku
• určitá míra anonymity
• reprezentativita výsledků a vysoká standardizace umožňující statistickou analýzu dat

Nevýhody dotazníkové metody:

• měření názorů a postojů, ne skutečného chování
• lidé nejsou nuceni sdělovat, co opravdu dělají, ale co si pouze myslí, že by mělo být správně
• určité zkreslení kvůli dobrovolnosti odpovídat (vždy odpoví pouze ten, kdo chce)

V teoretické části Vás nejdříve seznámíme s historií Jižního Tyrolska, zvláště původem všech minoritních skupin, konfliktem mezi Italy a Němci a prostředky, které byly použity na řešení tohoto konfliktu. Ve druhé části se pak dozvíte o současné situaci v regionu, aktuálními daty, ekonomickou situací, a situací minorit.

Jižní Tyrolsko (Alto Adige/Südtirol) je provincií autonomní oblasti Trentino-Alto Adige/Südtirol s hlavním městem Trento. Skládá se převážně z hornatého terénu pokrytého lesy a nachází se na severu Itálie. Sousedí se Švýcarskem a Rakouskem, ke kterému má mnoho historických pojítek. Od roku 2012 funguje v rámci EGTC (European Grouping of Territorial Co-Operation) Euroregion Tyrolsko, Jižní Tyrolsko a Trentino (Tirol-Südtirol-Trentino) . EGTC zajišťuje institucionální rámce pro spolupráci mezi těmito regiony historického území Tyrol. ⁴⁾

Itálie - Jižní Tyrolsko a Trentino 5)	Euroregion Tirol-Südtirol-Trentino 6)	Tirol-Südtirol-Trentino 7)

Východ Alp není rozdělen čistou čarou na německy a italsky mluvící obyvatelstvo. Naopak se často mísí. Dokonce je zde mnoho menších jazykových skupin (slovinština, ladínština, furlanština, rétorománština). Kromě Jižního Tyrolska jsou tyto skupiny na ústupu, jak geografickém, tak populačním. Tyto etnické hranice stírá hlavně vylidňování daných regionů a asimilace k majoritnímu obyvatelstvu. Nikdy jinde v Západní Evropě se nenachází bohatší etnicko-kulturní diverzita než v regionu Alp, obzvláště východních. Rozvoj etnika pak záleží na právních základech a ty se odvíjí od definice „etnické minority“ samotné. Toto může být často těžké a může to být základ pro konfliktní situace, které se nevyhnuly ani Jižnímu Tyrolsku. ⁸⁾

Tato část je řazena chronologicky, začíná daleko v minulosti a míří do současnosti. Je rozdělená na tři části, Ladínové (období před kristem až 6.-7. století), Němci (období 6-7.století – 19.století), Italové (20.století). Toto rozdělení koresponduje s dobou, kdy se daná národnost na území objevila, a je dána do historických souvislostí. Pro naši práci je však nejdůležitější až období 20. století, kdy se do Jižního Tyrolska dostávájí Italové, a proběhne boj za autonomii.

Ladínové jsou potomci rétorománských kmenů, které obývaly oblast Jižního Tyrolska ještě před příchodem římanů (rétorománský=předrománský). Už tehdy mělo Jižní Tyrolsko zvláštní strategický význam, protože přes něj vedly tři důležité cesty spojující itálii se severní evropou. Archeologické důkazy potvrzují, že původní obyvatelé se zabývali farmařením už dlouho před dobytím regionu římany roku 15 před kristem. Když římané dorazili, našli již velice rozvinutou kulturu pěstování vinné révy. Jižní Tyrolsko se stalo částí římské provincie Rhaetia, a bylo známé především svým vínem. Jedním z nejdůležitějších měst Rhaetie již tehdy bylo Tridentum (Trento) a Curia (Coire). Dneštní Ladínové mluví jazykem zvaným ladínština. Kořeny ladínštiny můžeme najít ve spojení jazyka původních obyvatel a římské latiny.

V 6. – 7. století pronikli až do údolí Adige k dnešnímu Salornu Bavoři. Původní rétorománské obyvatelstvo (Ladinové) našlo tehdy útočiště v Dolomitech. V dnešní době můžete na ladíny narazit na různých, většinou odlehlých místech v alpách. Na území Jižního Tyrolska se nacházejí převážně v údolích kolem řek Adige a Gardeny.

Raná historie Němcké kořeny tedy sahají do 6-7. století, kdy na území vpadli Bavoři. Historie Jižního Tyrolska je pevně spojena s historií celého Tyrolska.

Středověk V 11. století získali do správy od římskoněmeckých císařů rozsáhlá území kolem obchodní cesty přes Brennerský průsmyk tridentský a brixenský biskup. Ve 12. století začal zemi pod svou vládu sjednocovat šlechtický rod Vintschgauerů, který si od roku 1230 říkal hrabata z Tirol (podle rodového hradu Tirol u Meranu). Ten si ve 13. století vymohl na tridentských a brixenských biskupech rozsáhlá léna s fojtskými a hraběcími právy. Roku 1363 zdědili Tyrolsko Habsburkové.

19.století 9. března 1801 bylo k Tyrolsku připojeno do té doby nezávislé biskupství Brixen a 4. února 1803 i území Tridentska. V této době je Jižní Tyrolsko součástí Tyrolska, a obyvatelstvo je téměř výhradně německé. V následujících letech propuká konflikt vedený o území dnešního Jižního Tyrolska (Eisacktaal, Adige, Trident, Brixen). Nezapomínejme také na Tridentský koncil, konaný v Trentu v letech 1545 – 1563. Jednalo se o významnou událost, jež je dodnes vrytá do místní historie, kultury i architektury. Již tak důležité území získalo na významu jako křesťanské poutní místo. Zájem o toto bohaté, strategicky i nábožensky významné území tedy často vedl ke konfliktům.

V napoleonských dobách (1805–1814) patřilo k Bavorskému království, v jehož rámci bylo rozděleno mezi nově vzniklé kraje Innský, Eisacký a Adižský; Tridentsko však bylo po místním povstání připojeno 28. února 1810 k Italskému království. V roce 1809 vypuklo proti bavorské nadvládě a drancování země lidové povstání, v jehož čele stál Andreas Hofer (v roce 1810 byl v italské Mantově popraven). Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovuzačleněno do Rakouska, přičemž k němu byly připojeny některé okrajové části bývalého Salcburského arcibiskupství (Brixenské údolí, obec Matrei, údolí Zillertal).

Oddělení od Rakouska

1918 – Končí první světová válka, a podle dohody ze St. Germain přestává být jižní část Tyrolska součástí Rakouského císařství, a území je připojeno k Itálii. Novou hranicí se stává Brennerský průsmyk.
1922 – pochod na Řím, fašisté převzali moc v Itálii, v Jižním Tyrolsku dochází k fázi nucené italizace. S podporou režimu Benita Mussoliniho se tisíce italů stěhuje do Jižních Tyrol, používat německý jazyk je zakázáno, německé školy jsou zavřeny, německy mluvící úředníci a učitelé jsou propuštěni a vyhoštěni.
1939 – Hitler a Mussolini se dohodli na „řešení“ problémů v Jižním Tyrolsku. Jihotyrolané mají možnost opustit svoji zem a být přesídleni do Německé říše, nebo se stát Italskými občany a ztratit svoji identitu. Byla spuštěna masivní kampaň (podporovaná nacisty) na přesídlení, která byla kladně přijímána 86% všech jihotyrolanů. Protože však šlo o válečné období, opustilo Jižní Tyrolsko „pouze“ asi 75,000 obyvatel.

Boj o autonomii

1946 – Po skončení druhé světové války odepřely vítězné mocnosti jihotyrolanům právo na samostatnost. Bylo rozhodnuto, že o osudu Jižního Tyrolska mají rozhodnout vyjednávání mezi Rakouskem a Itálií. 5. Září 1946 podepsali italský premiér Alcide Degaspieri a rakouský ministr zahraničí Karl Gruber Pařížskou smluvu, která zajistila zvláštní provize Jižnímu Tyrolsku na podporu jazyka, ekonomie a kultury. Gruber-Degaspierova dohoda je jak součástí mírové dohody podepsané Spojenci s Itálií, tak samostatným (dokumentem) aktem mezinárodní politiky.
(Pařížská smlouva – ujednaná mezi Itálií a Rakouskem 5 září 1946. Tato dohoda ;známá také jako Gruber-Degasperiho dohoda; reguluje ochranu německy mluvících obyvatel regionu Trentino-Jižní Tyrolsko. Pařížská smlouva tvoří část mírové smlouvy podepsané itálií po druhé světové válce a je označována jako Magna Charta jihotyrolské autonomie.)
1961 – Ještě 15 let po podepsání Pařížské smluvy musí být realizovány její podmínky, a Rakousko podává protest k OSN. V té samé době eskalují problémy v Jižním Tyrolsku. V noci na 11 června 1961 jsou napříč Jižním Tyrolskem zapáleny tucty elektrických sloupů. Takzvaná „Ohnivá noc“ přitáhla pozornost italské a evropské společnosti k Jižnímu Tyrolsku.
1972 – V dalších debatách na půdě OSN a bombových útocích na začátku 60 let, konečně zdlouhavé vyjednávání mezi Bolzanem a Vídní přinesly ovoce. Byl představen „balíček“ opatření, který ustanovil Jižnímu Tyrolsku druhý stupeň autonomie. Nová autonomie vešla v platnost 20 ledna 1972 a zajistila stejná práva a ochranu pro všechny tři jazykové skupiny. („balíček“ – soubor 132 regulací(nařízení), dlouhé roky se o nich ostře vyjednávalo, zajišťují ochranu minorit v regionu a tvoří základ Druhého statusu autonomie z r 1972)

Nová epocha

1992 – Všechna opatření Jihotyrolského balíčku byla zavedena. Zavedení aktivní ochrany minorit a obyvatel se vyplatilo jak Itálii, tak Rakousku, a byly ukončeny spory, které započaly v OSN roku 1959. Autonomie Jižního Tyrolska si však zachovává svůj mezinárodní status.
1998 – Po přijetí Rakouska do EU a po schválení Schengenské smlouvy o volném pohybu v Evropě, jsou odstraněny hranice v Brennerském průsmyku.

Etnicita a jazyk spolu úzce souvisí. V Itálii ještě více, protože etnická skupina se přímo odvozuje od mluveného jazyka, jak je psáno v italské ústavě ⁹⁾. Itálie sice podepsala Evropskou chartu jazyků (dostupná zde), která slouží k ochraně jazykových skupin, ale ještě jí neratifikovala. Tato charta zaručuje skupinám práva spojená se vzděláním, administrativou, soudnictvím a médii. Většinu těchto práv mají zajištěny jen skupiny žijící v severních regionech Itálie díky větší autonomii. Jižním regionům se takové autonomie nedostává ¹⁰⁾.

Itálie tedy od roku 1999 vede dvanáct etnických minorit, které jsou uznávány a chráněny legislativou. Minorita albánská, katalánská, německá, řecká, slovenská, chorvatská, francouzská, francouzská-provencálská, furlánská, okcitánská a sardinská ¹¹⁾. K regionu Jižního Tyrolska připadá minorita německá a ladínská. Spolu s italštinou mají oficiální status v regionu i příslušné jazyky. Jsou legislativně ukotveny ve veřejné správě. Každý občan má tedy právo na používání svého mateřského jazyka. Napříč regionem můžeme vidět dvojazyčné (v územích obývanými Ladíny trojazičné) cedule všech druhů, noviny či například jídelní lístky. Jména měst a vesnic jsou také dvoj/trojjazyčné.

Německá skupina používá němčinu ve formě jiho-tyrolštiny. Dialekt jiho-bavorštiny, který spadá pod vysokou němčinu. Mluví se s ním běžně a je to jeden ze znaků německy mluvícího etnika, které se z většiny cití nezávislé na Rakousku, či Tyrolsku. Nesla by spíše označení jiho-tyrolská. Podobně jako dialekt němčiny. Mluví se s ním i v oficiálním kontextu či mezi mladou generací. Němčina se na území Tyrolska dostala při stěhování národů s usazenými alemánskými a bavorskými kmeny. ¹²⁾

Ladínština (někdy též centrální či dolomitská ladínština) se řadí mezi jazyky rétorománské podskupiny jazyků románských. Má blízko k furlanštině (též východní ladínština) a švýcarské rétorománštině (též západní ladínština). Tyto dialekty se dále drobí na další. Vyvinula se z latinsky mluvících Římanů, kteři území dobyli v roce 15 před Kristem. V osmdesátých letech se po švýcarském vzoru ladínština v Jižním Tyrolsku kodifikovala (projekt SPELL). Používá se však jen minimálně ve vědecké a politické sféře. Veřejnost se jí neujala. Výhody použivání jazyka pro etnickou skupinu mohou čerpat jen obyvatelé Jižního Tyrolska. Sousední region Veneto speciální práva pro ladínské mluvčí nezajištuje, protože zde není ladínština oficiálně vedena. ¹³⁾ Například obec Cortina d'Ampezzo drtivě volila v referendu pro zpětné přiřazení k Jižnímu Tyrolsku na úkor Veneta ¹⁴⁾. Ladínština se tradičně drží v horských údolích a může se lišit údolí od údolí. Celkově je na ústupu. Mladší generaci se vzdaluje a ta jí ovládá čím dál tím hůře. Kvůli tomu je zaváděno mnoho programů na zachování jazyku včetně periodik a školních projektů. ¹⁵⁾ Ladínština připomíná názvem jazyk sefardských Židů, ale jedná se o jiný románský jazyk (románské jazyky > západorománské jazyky > ibersko-románské jazyky).

Itálie měla k roku 2011 podle posledních průzkumů populaci v počtu 59 433 744 ¹⁶⁾. Jižní Tyrolsko pak 505 067. Od roku 1910 se jedná o zdvojnásobení populace ¹⁷⁾. Zajímavý demografický údaj je průměrný dožitý věk. Muži se průměrně dožívají 80,50 let (EU - 75,70, IT - 80,40, NĚM - 78,5, ČR - 73,93). Ženy pak 85,80 (EU - 82,13, IT - 85,80, NĚM - 83,50, ČR - 80,66) Hlavně u mužů je rozdíl vysoký a musíme vzít v potaz majoritní německou populaci na území Jižního Tyrolska, která se zde oproti německému průměru dožívá více let. ¹⁸⁾

Němci jsou sice minoritou v Itálii, ale majoritou v Jižním Tyrolsku. V regionu se jich k německému jazyku/národnosti hlásí 314 604 (62,3 %). Italové jsou zastoupeni v počtu 118 120 (23,4 %). Žijí hlavně ve velkých městech jako Bolzano (75 700 - 73,80 %) nebo Merano (18 540 - 49,06 %), což je téměř 80 % celkové populace Italů v Jižním Tyrolsku. Ladínů se zde nachází 20 548 (4,1 %). Oproti Italům žijí roztrouštěni po menších obcích v údolích na východu regionu, kde mají často zastoupení nad 90 %. Hlavně v údolích Grőden/Gardena a Gadertal/Val Badia. Zbylých 51 795 (10,3 %) je součet neplatných prohlášení, dočasně nedostupných lidí a residentů jiné národnosti než jak je vede italská ústava. Dá se ale usuzovat, že by počty Němců, Italů a Ladínů vzrostly úměrně a majorita Němců by pak byla ještě dominantnější. ¹⁹⁾

Tabulka - obyvatelstvo v Jižním Tyrolsku 20)	Mapa - obyvatelstvo v Jižním Tyrolsku 21)

Po druhé světové válce zažil vdělávací systém v Itálii směrem k minoritám velkých změn. Bylo třeba zajistit kvalifikované učitele, což trvalo skoro tři dekády. Po vzniku autonomie v roce 1972 přešla základní odpovědnost za zajištění vzdělání pro všechna tři etnika na autonomní provinční vládu. Jedná se o základní a střední školy. V následujících letech se nezávislost na ústřední vládě prohlubovala a vzdělávací legislativa se upravovala, aby více vyhovovala Jižnímu Tyrolsku. Napříklady platy učitelů a zaměstnanců, svoboda při zařazování předmětů a úpravy rozvrhů přešly pod autonomní vládu v roce 1996. ²²⁾

Každý občas Jižního Tyrolska má právo na vzdělání ve svém mateřském jazyce. V současné době se v mateřské škole vyučuje mateřským jazykem. Učitelé musí projít trojjazyčnou zkouškou, aby zde mohli vyučovat. Na základní škole (8 let) se učí druhý jazyk od první třídy. V případě Ladínů se pak jedná o varianty německo-ladínské nebo italsko-ladínské. Od druhé třídy se v jazycích vyučuje poměrným systémem. Na středních školách (5 let) probíhá výuka v italštině a němčině. Vzdělávací systém Jižního Tyrolska dále nabízí školní stupně prolínající se se základním a středním, které slouží hlavně k přípravě a praxi pro praktické zaměstnání. Učebnice a studijní materiály se pořizují z jiných německy mluvících zemí, upravují se nebo se překládají italské texty, pokud nejsou dostupné jiho-tyrolské. Pravidelná výuka je podporována mnoha dalšími jazykovými aktivitamy a kroužky. Na vysokých školách se vyučuje už bez ladínštiny. ^{23) 24)} Jedinou vysokou školou v Jižním Tyrolsku je Free University of Bozen-Bolzano, která využuje v italtštině, němčina a angličtině. Vyjímkou jsou ladíské kurzy na Pedagogické fakultě, která se nachází v Brixenu. Dále pod univerzitu spadá Škola ekonomie v Brunecku, Fakulta počítačových věd, Fakulta vědy a technologie a Fakulta designu v Bolzanu. ²⁵⁾

Podle evaluačního programu, který probíhal mezi roky 2006 a 2010 je infrastruktura a vybavení škol vynikající . Školy si stěžují na vzrustající byrokracii a opakované reformy. Rodiče upozorňují na vzrůstající nutnost znalosti druhého jazyka (italštiny, němčiny) a na jeho nedostatečnou znalost u dětí (italština). ²⁶⁾

Vzor dotazníku: text_dotaznik_cz

Maurice de Bunsen and Lord Bryce. The Southern Frontiers of Austria: Discussion. The Geographical Journal, Vol. 46, No. 6 (Dec., 1915), pp. 433-435. ladinove4.pdf

Olinto Marinelli. The Regions of Mixed Populations in Northern Italy. Geographical Review, Vol. 7, No. 3 (Mar., 1919), pp. 129-148 ladinove2.pdf

Guido G. Weigend. Effects of Boundary Changes in the South Tyrol. Geographical Review, Vol. 40, No. 3 (Jul., 1950), pp. 364-375. ladinove.pdf

Randolph C. Head. A Plurilingual Family in the Sixteenth Century: Language Use and Linguistic Consciousness in the Salis Family Correspondence, 1580-1610. The Sixteenth Century Journal, Vol. 26, No. 3 (Autumn, 1995), pp. 577-593. ladinove3.pdf

Itálie. In: Šatava, L. Národnostní menšiny v Evropě. Praha: Ivo Železný, 1994, s. 115-134. národnostní složení Itálie+mapy

Ladinové – zapomenutý národ uprostřed Evropy http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/847023

Počet shlédnutí: 153