Turci v Německu

Projekt se bude zabývat zkoumáním turecké menšiny v Německu, konkrétně pak Turky, kteří přišli po podepsání smluvy v Bad Godesbergu mezi Bonnem a Ankarou 30. října 1961 jako takzvaní „gastarbeitern“ nebo-li hostující pracovníci.

Můj výzkum bude probíhat primárně v Berlíně, nicméně pro hlubší porozumění turecké kultuře v Německu navštívím i další velká města, konkrétně pak Bonn a Hamburg.

Mým průvodcem ve výzkumu je Umut Ali Tabaru. Jeho rodina je typickým příkladem Tureckých gastarbaiterů v německu.

Rodina Umuta je původem ze západního Turecka, jeho dědeček se přestěhoval do Německa po druhé světové válce a začal zde pracovat jako levná pracovní síla v továrně. Vzal s sebou i svou rodinu. Umutova Matka, která se do Berlína přistěhovala jako malé dítě se nikdy nenaučila německy, protože Turecké komunity byly velmi uzavřené a dokázaly zabezpečit veškeré potřeby tamějších obyvatel. Umutův otec vyrostl v Turecku. Byl to syn rodinného přítele a tak když Umutova matka byla ve věku „na vdávání“ otcové domluvili svatbu. Svatba proběhla v Turecku. Novomanželé se po svatbě odstěhovali zpět do Německa kde žijí dodnes a vychovávají zde spolu tři syny. Umutův otec vlastní již dvacet let obchod s tureckými dary. Tento obchod je velmi specifický. Můžete zde najít od typických tureckých čajů až po dekorační předměty, které se dávají jako dar nově narozeným dětem. Umut i jeho bratři jsou v Německu již od narození. Byli vychovávání bilingválně, jelikož se jejich rodiče nikdy nenaučili dobře německy. Všichni chodí na univerzitu v Berlíně.

Při své první návštěvě Berlína v tomto roce návštívím komunitní organizaci Türkische Gemeinde zu Berlin (TGB) http://www.tgb-berlin.de a významnou místní mešitu Sehitlik Cami, kde se pokusím rovněž nakontaktovat na místní komunitu http://www.sehitlik-camii.de.

1.den

Po několika měsících komunikace přes emaily se konečně setkávám se svým hlavním respondentem Umutem. V Berlíně je několik tureckých čtvrtí a my se setkáváme ve čtvrti Neukoln, která je jinak přezdívána jako malý Istanbul. Můj respondent žije spolecne se svou rodinou ve ctvrti Wedding, která je další z vyznamnych tureckych ctvrti. Dokonce zde vlastní jeden z obchodů. Procházíme městem. Bývaly časy, kdy by jste v této čtvrti potkali pouze turecké rodiny, nicméně nyní se situace změnila a čtvrť je vyhledávaným místem turistů. Turecké obchody však můžete vidět stále na každém rohu. A tak procházíme kolem pekáren s typickou tureckou baklavou, nejrůznější kebaby, obchody se slavnostními tureckými oděvy. Umut mi ke každé maličkosti dává vysvětlení. Čtvrť je na tolik multikulturní, až to ve mně vzbuzuje pocit, že integrace proběhla nad míru úspěšně. Když to však zmíním před Umutem udiveně se zeptá jestli to myslím vážně. Většina obyvatel Berlína má pravděpodobně odlišný názor. Vysvětluje mi, že integrace generace jeho rodičů a prarodičů úspěšná příliš nebyla. Jeho rodiče žijí doteď pouze v turecké komunitě bez znalostí němčiny. Nicméně současná generace mladých turků, jako je Umut už je plně integrována a o generaci následující ani nemluvě.

1. Horrocks, David; Kolinsky, Eva (1996), Turkish Culture in German Society Today (Culture & Society in Germany), Berghahn Books https://books.google.cz/books?id=q_lOlN3TwNQC&pg=PR5&source=gbs_selected_pages&cad=2#v=onepage&q&f=false

https://www.econstor.eu/bitstream/10419/61500/1/722165846.pdf

1. Turci v Německu Heroutová, Košťálová, Janotová, Králová, Matouchová. Turci v Německu, 2012.
2. Turci v Německu Baumelová, Vála. Turci v Německu, 2012.
3. Lašek, Filip. Integrace Turků v SRN. Bakalářská práce. Praha: ČZU, 2012. ZDE

—-

Počet shlédnutí: 68