Homosexualita jako společenský fenomén existuje od nepaměti. Jak se měnilo kulturní, společenské a náboženské myšlení, měnil se i náhled na odlišnou sexuální orientaci. Lidská sexualita je složitá a odvíjí se od individuality každého člověka a proto nelze na člověka pohlížet jen skrze jeho sexuální stránku.

V dnešní moderní společnosti je téma homosexuality stále aktuální a hlavní debata se odvíjí na poli politickém a eticko-náboženském, ale s předsudky a nepochopením se gayové a lesby setkávají stále a to i přesto, že z různých sociologických výzkumů vyplývá, že homosexualitu odmítá stále menší procento společnosti.

Cílem práce je přiblížit pojem homosexualita a shrnout postoj české veřejnosti k tomuto často diskutovanému tématu. Zjistit problémy s ní spojené, ať už homosexuálů samotných, tak i jejich blízkého okolí.

Položily jsme tyto výzkumné otázky: Jaká je tolerance české veřejnosti vůči homosexuálním osobám a jejich vstupu do registrovaného vztahu? Proč si myslíte, že by homosexuální páry měly/neměly mít právo adoptovat a vychovávat děti?

Sexualita je základním prvkem lidské biologie, mnohostranným jevem ovlivňujícím každý aspekt naší existence a nabývajícím nové formy v každé etapě životního cyklu člověka. Jeho komplexita a dvojznačnost vyplývá z toho, že sexualita není určena především k reprodukci.

Homosexualita je pravděpodobně normální v biologickém smyslu, tj. že jde o typické chování, které se vyvinulo jako důležitý prvek v raném období lidské společenské organizace. Homosexuální chování je běžné i u jiných živočichů, od hmyzu až k savcům. Jeho plné rozvinutí jako alternativa k heterosexualitě však nacházíme u nejinteligentnějších primátů jako makakové thesis, pavián a šimpanz. Chování těchto živočichů je projevem skutečné bisexuality, latentně přítomné v mozku.

Lidé jsou v jednom důležitém aspektu odlišní. V mozku existuje potenciál pro bisexualitu, někdy plně projevován osobami, které mění svoji sexuální preferenci z mužů na ženy a naopak. Avšak u plné homosexuality a stejně i u plné heterosexuality mizí jak možnost volby, tak symetrie živočišného vzorce chování. Preference je pak vskutku homofilní: většina plně homosexuálních mužů preferuje mužské partnery, kdežto jejich ženské protějšky jsou přitahovány výhradně ženskými partnery. Je pravidlem, že zženštělé chování mužů nemá většinou vliv na jejich výběr sexuálních partnerů. V moderních společnostech, nikoliv však v primitivních, transvestité jsou homosexuály jen zřídka a velká většina homosexuálů se ve svém oblékání a manýrách nijak výrazně neodlišuje od mužů heterosexuálních. Analogické konstatování můžeme učinit i v případě homosexuálních žen. Tato zvláštní homofilní vlastnost může být klíčem k pochopení biologického významu lidské homosexuality. Homosexualita je především druh lidského svazku. Podobně jako větší část heterosexuálního chování i ona je nástrojem k upevnění vztahů. Predispozice k homosexualitě mohou mít genetický základ a takové geny se mohly rozšířit v raných společnostech lovců-sběračů v právě v důsledku výhod, které svým nositelům přivádí. [1]

Nedostatek informací o sexuálním chování v prehistorické době se snažili vědci doplnit studiem. Zjistili, že homosexuální chování se nevyskytuje pouze v posledním století. Odhadují, že určité procento lidí takto žilo ve všech dobách, počínaje prvotními primitivními společnostmi. Některé kultury homosexuální chování potlačovaly (například Egypt, starověké Řecko, Řím, atd.) a ve zbývajících kulturách nebyly homosexuální projevy postihovány. V jiných byla homosexualita formou pohlavního života před uzavřením manželství či součástí náboženských obřadů.

V minulosti byla homosexualita trestána vězením a v některých obdobích historie dokonce i smrtí.

U nás není homosexualita trestným činem od roku 1961, tedy více než 40 let. O prosazení této zákonné úpravy se zasloužili pražští sexuologové Kurt Freund a Karel Nedona. Trestní kodex však donedávna zachoval trestnost homosexuálních styků s nezletilými staršími 15 let (na rozdíl od heterosexuálních styků). Vycházelo se totiž z názoru, že je věcí dospělých, jakým intimním životem chtějí žít, ale homosexuální kontakt dospělého s mladistvým byl považován za zvrácenost a byl trestně stíhán. Zřejmě také proto, že dlouhou dobu nebylo jasné, zda se člověk homosexuálem rodí, nebo stává na základě prvních sexuálních zkušeností. Od 1.7.1990 je u nás věková hranice trestnosti homosexuálního a heterosexuálního styku stejná - 15 let. Od 1992 je homosexuální chování po trestně právní stránce posuzováno úplně stejně jako chování heterosexuální. Zákon ze dne 26. ledna 2006 o registrovaném partnerství o změně některých souvisejících zákonů byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 38 pod číslem 115/2006 Sb. dne 3. dubna 2006. Účinnosti nabývá od 1. července 2006.

Vývoj od výše popisované doby se samozřejmě značně posunul v před. A to jak v legislativě, tak ve změnách postojů a názorů některých států, kultur, ale i jednotlivých osob. Otázkou je, zda je vůbec možné, aby homosexualita byla někdy přijímána bez výjimek a zda se tomuto stavu současná situace alespoň přibližuje.

Příčinou nepřijímání homosexuality a potažmo i registrovaného partnerství je homofobie. Homofobie (nebo také rasismus, xenofobie, sexismus aj.) funguje následovně; cokoliv je odlišné než my a co neznáme, v nás budí obavy, odpor a nenávist. Ve správnosti své nenávisti se utvrzujeme prostřednictvím stereotypních představ o těchto odlišnostech a jejích nositelích (Židé jako mafiánské celosvětové spiknutí, Romové jako zloději aj.). V případě odlišné gay komunity tyto stereotypy vznikají samozřejmě také. Podle nich jsou gayové promiskuitní, zženštilí, nenávidí muže, děti. Jejich obraz je výrazně sexualizovaný, protože právě zdrojem jejich odlišnosti je jejich sexuální a citová orientace. Takové stereotypy jsou snadným únikem od vyrovnání se s vlastní homofobií, která bují i proto, že gayové svou orientaci a vztahy tají ze strachu před reakcí okolí, před násilím nebo také před zbytečnými problémy v práci. A proto je kolem nás spousta lidí, kteří mohou tvrdit, že se s homosexuálem nikdy nesetkali a nemohou tudíž konfrontovat své stereotypní představy s realitou. Důsledkem je, že se vnímání homosexuality a homosexuálů mění jen velmi obtížně. [2] I přes celkovou liberalitu české společnosti, se najde mnoho lidí, kteří jsou vůči homosexuálům homofóbní, nemají je rádi, všemožně proti nim bojují a zbrojí, či si z nich alespoň dělají legraci.

Jen z internetu a tisku vybíráme několik ukázek těchto projevů:

„Mnozí dnes věří, že homosexuálové a další jinak orientovaní jsou rovni ostatním. Ve skutečnosti bychom je v tomto omylu neměli utvrzovat – tím jim jenom ubližujeme. Nemusíme je sice pronásledovat, jako to dělají v některých zemích, ale měli bychom jim říkat pravdu. Nepřirozeně a křečovitě zrovnoprávňovat sexuálně postižené lidi a nechat je, aby si hráli na rodinný život a ještě ničili další osoby, to je hnus fialový (vlastně růžový), možný také jen v demokracii.“ [3]

„Mami, koupíš mi zmrzlinu?“ „Zlato, jen proto, že spím s tvým otcem, mi ještě nemusíš říkat mami.“ „A jak ti mám teda říkat?“ „Normálně. Říkej mi Franto.“ [4]

Homofóbie je do určité míry ovlivněna pohlavím těchto jedinců, jejich věkem, místem jejich bydliště, vzděláním a náboženským přesvědčením. Velkou skupinou, která vystupuje naprosto homofóbně, jsou právě církve. Věřící lidé obvykle v důsledku poslušnosti a přebírání názorů od církve pod záštitou slov o lásce vlastně podporují nenávist vůči lidem odlišujících se svou sexualitou od církevní normy. [5] Naopak méně homofóbním bude spíše žena, mladší či střední generace, bydlící ve větším městě, vysokoškolsky vzdělaná a bez náboženského vyznání. Zejména však ten, kdo je o homosexualitě informován alespoň v základních oblastech a mezi homosexuály má své přátele. Stále ještě všichni gayové a lesby nepociťují, že by jim společenské klima bylo zcela nakloněno. A tak i když se dnes mnoho, zejména mladých lidí, k homosexualitě již otevřeně hlásí a žije si svým nepokryteckým homosexuálním životem, stále se mezi homosexuálně orientovanými najdou jedinci ukrývající se v manželství nebo ti, kteří se odhalí jen svým blízkým a žijí pouze v částečném utajení. Pořád ještě zůstávají předsudky spojené s nejrůznějšími formami diskriminace. A to i přes skutečnost, že Česká republika se řadí mezi státy EU, které mají jen relativně malou míru zkušenosti s diskriminací oproti ostatním evrospkým státům.

Snahy o prosazení institutu registrovaného partnerství v ČR se datují už od roku 1992. Zdlouhavý proces schválení tohoto zákona pramenil hlavně kvůli kontroverznosti a také kvůli názorům některých našich předních politických činitelů. Například svým názorem o nepovolení liberalizaci homosexuálních vztahů se netajil ani prezident Václav Klaus.

Doslova Václav Klaus řekl: „Ten zákon je pro mě tragickým omylem. Zásadně protestuji proti těmto privilegiím, protože jsem hluboce přesvědčen, že pro ně není sebemenší společenský důvod, aby tyto výsady stát poskytoval.“ Nebo dále: „Výsady jsou poskytovány manželstvím díky tomu, že jde o vytváření rodiny a výchovu dětí. Nic takového v homosexuálním vztahu není.“ [6]

I přesto byl zákon schválen a od 1. července 2006 vstoupil Zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví v platnost. Zákon upravuje vznik partnerství, podmínky vstupu do partnerství, neplatnost a neexistenci partnerství, povinnosti a práva partnerů, zánik partnerství, registraci partnerství a dále pak obsahuje novelizace osmnácti zákonů, ve kterých se provádějí další změny spojené se zřízením institutu registrovaného partnerství. Partneři mají v partnerství stejné povinnosti a stejná práva. O záležitostech partnerského soužití rozhodují oba partneři společně, nedohodnou-li se v podstatných věcech, rozhodne na návrh některého z nich soud.

Po několika letech prosazování se všechna lesbická a gay hnutí konečně dočkaly, alespoň malého zrovnoprávnění. Ale i přes tuto skutečnost nejsou až tak úplně spokojeni.

Některým homosexuálům se nelíbí, že budou mít po uzavření registrovaného partnerství v dokladech uvedeno slovo partner. Nahradí v kolonce rodinný stav ženatý nebo vdaná u manželství. Někteří gayové to považují za diskriminaci, protože se tak z občanského průkazu dá zjistit jejich sexuální orientace. [7]

Jak přistupovat k homosexuálním párům se budou muset úředníci teprve naučit. Také běžní občané se musejí smířit s tím, že lidé stejného pohlaví chtějí mít podobná práva jako manželé.

“Myslím si, že by to mohlo ublížit rodině, s tou bych to nemíchala. Je ale nesmyslné, aby se jim třeba ještě povolily adopce dětí. Na druhou stranu pokud k sobě mají blízko, určitě by měli mít právo zeptat se například u lékaře na stav svého partnera.” TEREZIE KOUDELKOVÁ, 29 let, mateřská dovolená.[8]

“Vcelku na to nemám názor, ale spíš je to asi dobré. Pokud spolu chtějí žít, je to jejich věc.” MONIKA HABIGEROVÁ, 17 let, studentka. [8]

“Je mi to docela jedno, ať spolu žijí, když se mají rádi. Nic proti nim nemám. Na druhou stranu v roli oddávajícího bych být rozhodně nechtěl.” ZDENĚK PROCHÁZKA, 60 let, důchodce. [8]

“Nijak mi to nevadí. Klidně by mohli adoptovat i děti, pokud to bude fungovat, tak proč ne?„ ZBYNĚK STUCHLA, 23 let, student [8]

Zdeněk Koudelka se domnívá, že tak jako registrované partnerství neohrožuje manželství, neohrožuje ani rodinu. I dnes mohou být děti vychovávány v homosexuálních párech, pokud rodič má dítě z předchozího heterosexuálního vztahu, a následně se rozhodl plně přihlásit k dosud skrývané homosexualitě. Bylo by nesmyslné, aby byly takové děti s funkčního výchovného prostředí odebírány a umísťovány do ústavní či jiné náhradní výchovy. Návrh zákon o registrovaném partnerství vylučuje společnou adopci dětí homosexuálními páry v registrovaném partnerství. [9]

Jan Hučín na svém blogu uvádí, že vůči homosexuálům se považuje za tolerantního, ale registrované partnerství má za zbytečné. Proč o ně gayové a lesbičky usilují? Důvody mohou být dva. Za prvé, registrované partnerství jim zaručí respekt společnosti a ulehčí po formální stránce jejich soužití. Za druhé jim přinese obdobná práva a výhody, jaká náleží manželům. [10]

Zákon o registrovaném partnerství v ČR totiž neumožňuje jakoukoli formu adopce či osvojení, a to ani v případě, že se jedná o potomka registrovaného partnera. Ti, kteří bojují za uzákonění adopce dětí u homosexuálních párů, právě často argumentují tím, že by se jednalo pouze o legalizaci faktického stavu, kdy se již pár stará o potomky získané shora uvedeným způsobem a adopce či osvojení by se tak vztahovalo alespoň na děti partnera. Ne již natolik jednotný názor mezi heterosexuály i mezi samotnými homosexuály panuje na adopci „cizího dítěte“ homosexuálním párem, kterou v dnešní době již umožňují např. státy Nizozemí, Belgie, Španělsko, Švédsko a některé státy USA. Nejčastějším argumentem odpůrců adopcí dětí homosexuály, který vychází z tradiční rodiny, je, že pro zdravý vývin dětí je nezbytný mužský a ženský vzor, který lidé stejného pohlaví nejsou schopni poskytnout. Extrémní a směšný je pak názor, že se z takových dětí vyvinou opět homosexuálové. Dle výzkumů ze začátku roku 2006 nemá každý desátý Čech a Češka zatím na osvojování dětí homosexuály jasný názor. Většina se na obecnou otázku, zda adopce umožnit či ne, vyslovuje negativně. Názory na „homosexuální rodiče“ a výchovu dětí se velmi různí. Někteří lidé jsou proti jakékoliv adopci či osvojení dětí z jejich strany, někdo je schopen tolerovat adopci dítěte z předešlého heterosexuálního svazku. Další má za to, že by homosexuálové neměli žádné děti na svět přivádět, mohli by ale adoptovat děti opuštěné, jiní schvalují adopci neomezenou…

Názory se různí i mezi samotnými gay a lesbičkami:

„Já sám jsem o rodině uvažoval tak v sedmnácti, osmnácti. Myslel jsem, že to půjde. Ale čím jsem starší a srovnávám se se svým osudem, zjišťuji, že nemůžu mít všechno a že nejdůležitější je kvalitní partnerský vztah. Prostě jsem rodinu vymazal ze svého mozku.“ [11]

„Přestože jsem lesbička, jsem toho názoru, že homosexuálové by neměli přivádět na svět další děti, ale případně by se mohli ujmout těch, které postrádají rodiče. Předpokládám, že pokud se takoví dva lidé rozhodnou pro adopci, bude tomu po předchozí hluboké úvaze o budoucnosti.“ [11]

Co říkají zásadní političtí odpůrci?[12]

„Přece jenom u nás přetrvávají zásady křesťanské civilizace. Výchova dětí stejnopohlavními páry je nepřirozená,“ řekl po loňské manifestaci homosexuálů v Brně šéf zdejších lidovců Jan Holík. Jeho strana byla v parlamentu vždy jako jeden muž proti jakýmkoliv ústupkům lesbičkám a gayům.

„Sexuální devianti nemají žádné logické ani přirozené právo na adopci dětí a jejich výchovu,„ tvrdí místopředseda ultrapravicové Národní strany Michal Ševčík.

„Je v rozporu nejen s dobrými mravy, ale i s přírodou a naší kulturou. Měli by se shromažďovat daleko od civilizace. Tam ať se vyřádí,“ uvedl k samotné homosexualitě. Výrazivem nijak nevybočuje z řad své strany, která se od svého vzniku „…staví proti propagaci homosexuality, proti jakýmkoliv formám legalizace této zvrhlosti registrovanými partnerstvími a naprosto zásadně odmítá byť jen připustit možnost adopce či výchovy dětí homosexuálními páry„.

Česká republika patří mezi země, které se pravidelně zabývají výzkumy ohledně sexuálního chování a postojů české společnosti k němu. Výzkumnými organizacemi jsou například Centrum pro veřejné mínění nebo psycholog Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze PhDr. Petr Weiss s dalším sexuologem, docentem Jaroslavem Zvěřinou, kteří provádí tyto výzkumy od roku 1993 vždy po pěti letech.

Z těchto průzkumů vychází česká populace v postoji k homosexuálům jako nejliberálnější na světě. A to i přes skutečnost, že před rokem 1988, vzhledem k nízké informovanosti, v ČSSR až 50 % obyvatel homosexualitu zavrhovalo a mělo k ní homofóbní postoj. Souhrnně lze tedy říci, že česká společnost udělala v této oblasti velký krok kupředu.

Například dle výzkumu Centra pro veřejné mínění, který byl proveden v květnu 2008, jsou názory na registrované partnerství v posledních dvou letech víceméně stejné. Největší část veřejnosti (42 %) s ním souhlasila v roce 2005. S právem na adopci (ani tu zákony ČR neumožňují) souhlasilo v roce 2005 28 % dotázaných, letos to bylo o pět procentních bodů méně. V tomto případě se snížil i podíl nesouhlasných odpovědí, a to o sedm procentních bodů.

K vytvoření pohledu na homosexualitu, je nutné se na ni podívat ze všech úhlů současnosti, ale i historie. Informace budou převážně čerpány z literatury z oblasti psychologie, odborných článků a internetu.

Pro získání odpovědí na stanovené otázky a dosažení cíle této práce byla použita metoda dotazování. Dotazníková metoda byla zvolena, protože zaručuje respondentům nejvyšší anonymitu ze všech možných používaných metod. Dle vlastních zkušenností usuzujeme, že o této tématice je pro většinu lepší vyjadřovat se spíše písemně než verbálně. Respondent se tak vyhne myšlence: “Co si o mně tazatel pomyslí, jakou ode mne očekává odpověď?”.

Každý respondent při výzkumném šetření odpovídal na 3 hlavní otázky, které byly předem sestaveny pro účel výzkumného šetření. Dotazování se zúčastnilo celkem 20 osob. Respondenti byli zvoleni tak, aby je bylo možno porovnat podle generačního hlediska a dále podle pohlaví Přibližná doba, po kterou dotazovaní odpovídali, byla cca 10 minut. Vyplňování probíhalo v různých prostředích (škola, zaměstnání, domov, atd.), za klidné a ničím nerušené atmosféry.

3. hlavní otázky:

1. Považujete se za tolerantní vůči lidem homosexuálního zaměření (orientace)? Podle čeho tak soudíte?

2. Souhlasíte s uzákoněním registrovaného partnerství? Co Vás k tomu vede?

3. Myslíte si, že by měla být adopce dětí dovolena homosexuálním párům? Zdůvodněte Váš názor.

Z našeho šetření vyplývá, že obecně jsou k homosexualitě tolerantnější ženy než muži. Pouze několik mužů odpovědělo kladně na námi stanovou první otázku v dotazníku. Jsou to muži, v jejichž zaměstnání nebo blízkosti se vyskytují homosexuálové a nebo s nimi přijdou do přímého kontaktu. Větší část mužů si nedokáže představit přátelství s homosexuálním jedincem. Hlavním zmiňovaným důvodem je představa intimního styku s jiným mužem, z jejich pohledu se jedná o nepřirozenou věc. Avšak přátelství s lesbickými páry jim nedělá potíže.

Ženy jsou oproti mužům mnohem více tolerantnější a otevřenější. Důvodem je, že převážná část má ve svém okolí homosexuálního kamaráda nebo lesbickou kamarádku, se kterými se přáteli. V gayích si ženy většinou najdou své kamarádky (vrby). V případě lesbiček se ženy se svými kamarádkami přátelily ještě dříve než tyto kamarádky odhalily nebo zjistily svou orientaci.

Mladší lidé nechápou homosexualitu jako něco špatného, na rozdíl od těch starších. Mladí jsou bohatě informování ze všech možných zdrojů a také častěji cestují do zahraničí. Tím je jejich homofobie či nelibost k něčemu odlišnému mnohem menší. Častokrát se s přiznanou orientací těchto jedinců setkávají již na střední škole.

Naopak naše babičky a dědečkové jsou opačného názoru. Nedokáží si ani představit, že by jim vnoučata přišla oznámit tento fakt. Jejich reakce by byla asi taková: „Co by tomu řeknou ostatní?“. Nejprve by se s tím nemohli vyrovnat, ale nakonec by se s tím stejně, ale s hořkostí smířili. Ti, co jsou nejvíce tolerantní k homosexualitě všeobecně (mladí a ženy) s registrovaným partnerstvím souhlasí. Nevidí na tom nic špatného, když se mají dva rádi, tak ať jsou spolu. Když spolu již delší dobu žijí a svou orientaci veřejně přiznávají, pak není důvod, proč by nemohli vstoupit do společného svazku a používat společné příjmení.

Starší generace a muži jsou v tomto ohledu již skeptičtější. Lásku jim sice přejí také, ale nevidí důvod, proč by mělo být takové partnerství legální. Uznávají pouze klasický koncept manželského svazku, ze kterého může vzejít potomek. Dalším důvodem, který je vede k tomuto rozhodnutí je také jejich víra. Mezi staršími lidmi je stále více křesťanů než mezi mladšími.

Adopce dětí patří mezi jedno z nejožehavějších témat dnešní doby, tuto skutečnost poznamenali všichni respondenti. Z výsledků dotazníků vyplývá, že v této otázce rozhodně lidé nejsou zajedno. Starší generace a muži adopci velmi odsuzuje, nevěří skutečnosti, že by adoptované dítě nebylo určitým způsobem psychicky poznamenáno, protože se nejedná o klasický formát rodiny (táta, máma, dítě). Mladší dotazovaní a ženy už nejsou tak jednoznačně proti. Hlavní problém vidí spíše v okolí a ve společnosti než v tom, že by homosexuální páry nevychovaly slušeného člověka. Poslání žen je mateřská láska a výchova dítěte a sexuální orientace na tom nic nemění, proto lesbičky můžou být stejně dobrými matkami jako heterosexuální ženy. Vzhledem k citlivosti homosexuálních můžu se dotazované ženy domnívají, že výchova dětí těmito páry je srovnatelná. Pro dítě z dětského domova je mnohem lepší mít rodinné zázemí a vyrůstat v bezpečí domova než zůstat bez rodiny. Toto bezpečí, dobrou výchovu, zajištění a lásku jim stejně tak může nabídnout i homosexuální pár.

Dnes je sice registrované partnerství fenoménem, ale v ČR se nad ním podivuje spíše mužské pokolení a starší lidé. Celkový náhled veřejnosti na homosexualitu se v posledních letech zcela jistě posunul k lepšímu.

Většina obyvatel naší země podporuje registrované partnerství a snad časem podpoří i jeho přerod ve svazek lidí, kteří nemají jen stejné povinnosti jako manželé, ale kteří mají i stejná práva a to i včetně práva na adopci či osvojení dětí. Lidé žijící v registrovaném partnerství tak snad již nebudou muset být jen rodiny bez dětí. Česká rodina je podle některých v krizi a klasický model rodiny ve statistikách rozvodovosti ztrácí na funkčnosti. Tato krize ale není způsobena uzákoněním registrovaného partnerství. Naopak by si některé heterosexuální páry mnohdy mohli vzít příklad z párů homosexuálních.

[1] Wilson, E., O lidské přirozenosti : Máme svobodnou vůli, nebo je naše chování řízeno genetickým kódem? Praha: Lidové noviny, 1993. ISBN 80-7106-076-3

[2] JANOŠOVÁ, Pavlína. Homosexualita v názorech současné společnosti. Praha : Karolinum, 2000. ISBN ISBN 80-7184-954

[3] KÁBRT, Pavel . Homosexuál potřebuje slyšet pravdu, ne lichotky. Memento [online]. 2008 [cit. 2009-02-01]. Dostupný z WWW: <http://memento.junweb.cz>.

[4] Vtip. Deník Aha!. 2006, č. 102, s. 16.

[5] -HOF-,Kde jsou kořeny a příčiny homofobie?. 004.CZ [online]. 2005 [cit. 2008-01-21]. Dostupný z WWW: <http://www.004.cz/view.php?cisloclanku=2005071103-hfob--homofobie-koreny-priciny>.

[6] BUCHERT, V., KOPECKÝ, J.. Klaus: Zákon o gayích je tragickým omylem. MF Dnes. 10.2.2006, č. 105, s. 6.

[7] ČTK. 004.cz [online]. 2006 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: <http://www.004.cz/view.php?cisloclanku=2006062201-registrovane-partnerstvi-stredni-Cechy>.

[8] Registrované partnerství - Olomoucký den [online]. 2006 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: <http://www.partnerstvi.cz/rp-2006/2006-04-07-olomouckyden-02.phtml>.

[9] ZDENĚK, Koudelka. Zdeněk Koudelka.cz [online]. 2006 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: <http://www.zdenekkoudelka.cz/www/article_detail.php?id=12>.

[10] Šuplík Honzy Hučína [online]. 2004-2006 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: <http://suplik.petnik.cz/komentare.php?cl=112>.

[11] PŠENICOVÁ, Z. Strejda je táta, táta je máma. Blesk magazín. 2006, s. 12.

[12] JAN, Exner. Zena - IN [online]. 2000-2009 [cit. 2009-05-05]. Dostupný z WWW: <http://zena-in.cz/clanek/adopce-deti-homosexualy-ano-nebo-ne/kategorie/laska-a-vztahy>.

Dotazník

Vážená paní, vážený pane,

žádáme Vás o vyplnění následujícího dotazníku, který bude sloužit pouze jako podklad pro zpracování semestrální práce na téma „Pohled na homosexualitu“ na katedře psychologie Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Veškeré údaje jsou anonymní a budou použity pouze k účelům uvedené semestrální práce. Vyplnění dotazníku Vám pravděpodobně nepotrvá děle než 5 minut.

Předem Vám děkujeme za ochotu a čas věnovaný vyplňování dotazníku. Kozáková Petra, Milerová Linda, Stejskalová Lucie, Tlapáková Petra studentky 5. ročníku Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

Demografické charakteristiky:

Zaškrtněte laskavě, co o Vás platí.

Jste: žena … muž …

Věk: do 20 let … 21 – 30 let … 31 – 50 let … 51 – 65 let … 66 a více let …

Pokyny ke zpracování dotazníku: Tímto dotazníkem se zjišťují Vaše názory a postoje k řadě charakteristik situací a okolností, které při práci nastávají či mohou nastat. Důležité je pouze Vaše osobní mínění – nejsou tu žádné správné nebo nesprávné odpovědi. 1. Považujete se za tolerantní vůči lidem homosexuálního zaměření? Podle čeho tak soudíte? 2. Souhlasíte s uzákoněním registrovaného partnerství? Co Vás k tomu vede? 3. Myslíte si, že by měla být adopce dětí dovolena homosexuálním párům? Zdůvodněte Váš názor. Děkujeme Vám za spolupráci!  —- <html><font size=2>Počet shlédnutí:</html> 19 <html></font></html>