obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2015:lichy_tyden_17:7._skupina_-_vase_jmeno

Úvod

Ke zpracování seminární práce jsme zvolili zemi Egypt, kde budeme zkoumat dimenzi maskulinita/feminita.

Všechny lidské společnosti jsou tvořeny muži i ženami, zpravidla v přibližně stejném zastoupení. Muži a ženy mají mezi sebou samozřejmě rozdíly, ženy rodí děti, které jim muži pomáhají zplodit, muži jsou v průměru větší a silnější, jejich sociální role jsou však jen z části určené biologickými rozdíly. Které chování je považováno za femininní a maskulinní se v různých kulturách liší. 1)

Toto téma jsme si zvolily z důvodu osobního zájmu jak o dimenzi maskulinita/feminita obecně, tak o to, ke kterému pólu se přiklání egyptská společnost. Myslíme si, že v současnosti je v Egyptě maskulinní kultura a zajímá nás, zda se nám tento předpoklad potvrdí. Z dřívějších Hofstedových výzkumů vyplývá, že Egypt je spíše feminní, ale ostatní arabské země se přiklání spíše k maskulinnímu pólu.

Cíl práce

Cílem práce je zodpovědět otázku „Má současná egyptská společnost maskulinní nebo feminní kulturu?“

Literární rešerše

Dimenze maskulinita/feminita obecně

Nejvíce je rozdíl maskulinity/feminity patrný na různém zastoupení pohlaví v určitých profesích. Mezi země s výrazně femininní kulturou patří Švédsko, Norsko, Holandsko a Dánsko, maskulinní kulturu mají naopak na Slovensku, v Japonsku, Maďarsku a Rakousku. Na rozdíl od individualismu/kolektivismu není maskulinita/feminita ve vztahu k stupni hospodářského vývoje, lze nalézt bohaté i chudé maskulinní a bohaté i chudé femininní země. 2)

V pracovním prostředí je cílem maskulinních společností vydělat hodně peněz, získat za svou práci zasloužené uznání, mít příležitost ke kariérnímu růstu a mít zajímavou práci, která přináší pocit osobního úspěchu (heslo: žij, abys mohl pracovat). Pracovními cíli femininních společnosti jsou dobré pracovní vztahy s nadřízeným, kolegové ochotní spolupracovat, jistota, že můžeme pracovat pro firmu tak dlouho, jak budeme chtít a možnost žít v oblasti žádoucí pro rodinu (heslo: pracuj, abys mohl žít).3)

Rozdíl v maskulinních a femininních kulturách se projevuje i v názorech, jak jednat s přistěhovalci. V maskulinních kulturách se lidé přiklánějí k názoru, že přistěhovalci se mají asimilovat, to znamená vzdát se své kultury. U obyvatel femininních zemí převládá názor, že se mají přistěhovalci integrovat, tj. musí se přizpůsobit jen v těch záležitostech své kultury a náboženství, které jsou v rozporu se zákony jejich nové vlasti. 4)

Rodové role jsou v maskulinních kulturách striktně rozděleny. Muži mají být drsní, průbojní a zaměřit se na materiální úspěch, ženy mají být spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života. Sexuální tabu je silnější v maskulinních kulturách, toto tabu činí jednotlivce paradoxně více atraktivními a tak je v maskulinních společnostech více implicitního erotického symbolismu v televizních programech a reklamách než v kulturách femininních. Homosexualita bývá považována za ohrožení maskulinních norem, zatímco ve femininních kulturách je akceptována. 5)

Na školách v maskulinních zemích se studenti snaží být nejlepší, jsou ochotni se pro lepší známku nechat přezkoušet, selhání je katastrofou, ve femininních zemích je snaha excelovat často předmětem posměchu, normou je průměrný žák a soutěživé sporty nebývají součástí výuky. 6)

Maskulinita/Feminita v Egyptě

V článku „Challenges of thinking feminism and revolution in Egypt between 2011 and 2014“, který vyšel v březnu roku 2014 v časopise Postcolonial Studies píše L. Sorbera zejména o postavení žen ve společnosti a politice v Egyptě. Uvádí, že jednou z důležitých a do značné míry přehlížených souvislostí v egyptské politické historii je trvalost patriarchálního přístupu k politice ze strany vládnoucích elit. V moderní egyptské historii jsou feminismus a revoluce hluboce propletené.

Okolo roku 1900 vzniká nový žánr – ženské paměti. Ženy začaly bojovat o právo volit, rovné příležitosti ve vzdělání a placenou práci, feministky napadaly patriarchální struktury. Mezi lety 1914 a 1922 byl Egypt britským „protektorátem“ a aktivistky a intelektuálky protestovaly proti kolonialismu. Pod britským protektorátem ale plány na podporu vzdělání žen překážely. V březnu roku 1919 ženy nakonec vyšly do ulic po boku mužů a dožadovaly se osvobození svého národa.

Ženy začaly stále více pronikat do literární sféry a roku 1929 byla zapsána na Káhirské univerzitě první skupina studentek. Mužské elity však neposkytly ženám volební právo. Právo volit získaly ženy až v roce 1959. Feministické aktivistky bojovaly prostřednictvím odhalování tváře na veřejnosti.

Během revoluce v roce 2011 (25. ledna - velký protest) spisovatelky, intelektuálky a dělnice protestovaly spolu se studenty proti režimu a dokazovaly, že jsou stejně silné. Odstartoval se velký boom street art, zejména grafitti a mezi umělci bylo mnoho žen. Velkým problémem bylo v té době sexuální obtěžování. Vzniká nová vlna feminismu se zaměřením proti sexuálnímu násilí jakožto politické zbrani používané patriarchální mocí. Hlavním přínosem feminismu na egyptskou kulturu byla snaha zpochybnit patriarchální instituce a podpora ženské emancipace. Dědictví tohoto protipatriarchálního boje může mít zásadní význam pro skutečnou demokratickou změnu.

V roce 2012 byla založena organizace Anti-Sexual Harassment zastoupena muži i ženami. Dnes je vidět posun ve vnímání maskulinity a feminity a to lze vysvětlit jako úspěch revolučního feminismu. Ženské revoluční hnutí hraje důležitou roli i pro demokracii. 21. února 2014 byla zvolena první žena do vedení politické strany. V minulosti byl feminismus rozšířen hlavně mezi horní a střední třídy ve městech a vysoce vzdělané ženy, v současné době se feministické kolektivy objevují i daleko od hlavních měst. 7)

Metodologie

Existuje celá škála výzkumných technik (kvantitativních, kvalitativních i jejich kombinací), které mají za cíl co nejpřesněji reagovat na potřeby a očekávání v podobě výzkumu „ušitého na míru“ nejen zadavateli výzkumu, ale i otázkám, které chce zodpovědět, a respondentům, kteří tyto odpovědi mají. 8)

V praxi se lze setkat s různými typy výzkumů. Pro některé případy je vhodné použit dotazníkové šetření, pro jiné skupinové rozhovory. Záleží také, kde se výzkum koná – v praxi nebo ve výzkumných institucích.

Nejběžnější dělení výzkumů je dělení na kvantitativní a kvalitativní výzkumy. Následující schéma stručně popisuje hlavní odlišnosti těchto typů výzkumu.

Kvantitativní výzkum

  • Ptáme se: Co? Jak? Kolik?
  • Příklady využití: analýzy návštěvnosti knihovny, frekvence půjčování knih, určování míry spokojenosti uživatelů.
  • Deduktivní - postupuje od obecných soudů k jednotlivostem.
  • Testování teorií, hypotéz
  • Strukturované, standardizované metody (dotazník)
  • Velký výzkumný vzorek
  • Redukce informací
  • Zprostředkovaný kontakt s respondenty
  • Matematické, statistické zpracování
  • Generalizace je možná
  • Vysoká reliabilita
  • Nízká validita

Kvalitativní výzkum

  • Ptáme se: Proč?
  • Příklady využití: získání odpovědí na otázku: Proč lidé (ne)chodí do knihovny? Jak se v ní chovají a jaký význam pro ně knihovna má?
  • Induktivní - postupuje od jednotlivostí k obecným soudům.
  • Vytváření teorií
  • Rozhovor, pozorování
  • Menší výzkumný vzorek
  • Vyčerpávající informace o případu
  • Těsný a dlouhodobý kontakt
  • Kódování
  • Generalizace je nemožná
  • Reliabilita je nízká
  • Vysoká validita

Zdroj: 9)

Navíc kvalitativní sběr dat je velice časově náročný, i když výzkumný vzorek má malý počet respondentů. Tento druh výzkumu se provádí většinou pomoci osobních rozhovorů a tak zkoumá určitý problém do hloubky. Nelze zde použit statistické zpracování dat a velmi často se využívá indukce.

Nevýhody kvalitativního výzkumu

  • Závislost výsledků výzkumu na konkrétním výzkumníkovi
  • Nemožnost poskytování exaktních (snáze ověřitelných a srovnatelných) závěrů
  • Nelze aplikovat závěry ne celou populaci
  • Větší časová náročnost sběru dat

Výhody kvalitativního výzkumu

  • Zkoumání problému do hloubky
  • Lepší zohlednitelnost lokálních a individuálních specifik
  • Vede ne k ověřování platnosti teorií, ale k vytváření nových
  • Větší flexibilita výzkumu

Popis respondenta

Pro účely naší práce byl vybrán jeden respondent – Egypťan žijící v ČR od října roku 2014 mluvící anglicky. Do ČR se přestěhoval hlavně kvůli výhodné nabídce práce a v nejbližší době neuvažuje o přestěhování se do jiných zemí. Vysokou školu s IT zaměřením absolvoval v Egyptě, kde studoval ve francouzštině. Se svým životem v ČR je velice spokojen i když z tabulky níže je vidět, že podle jeho názoru není plně integrován do české společnosti. Na vysoké škole se určitý čas zabýval otázkou multikulturní společnosti.

Průběh rozhovoru

Pro náš výzkum byl zvolen polostandardizovaný rozhovor, kde na začátku respondent odpovídal na konkrétní námi položené otázky a na konci měl prostor pro sdílení dalších informaci, které více či méně souvisely s tématem. Rozhovor probíhal v anglickém jazyce bez větších komplikací. Respondent odpověděl na všechny položené otázky, byl komunikativní a rád sdílel své názory. Celkově byl rozhovor velice zajímavý, avšak žádné překvapivé situace nenastaly.

Praktická část práce (vlastní práce)

Podle průzkumu Hofstede má egyptská společnost spíše prvky feminní kultury, kde si lidé cení rovnost, solidaritu a kvalitu svého života, konflikty se řeší hledáním kompromisů a vyjednáváním. Níže je uveden rozhovor s respondentem, který, podle našeho názoru, lepé charakterizuje maskulinní společnost.

Nejběžnější zaměstnaní v Egyptě pro ženy je asistentka nebo sekretářka. Skoro nikdy se egyptské ženy nestávají manažerkami nebo pracovnicemi na vyšších pozicích. Podle odpovědí našeho respondenta pouze 5 % žen za svoji životní kariéru (pokud pracují) se může dopracovat k tomu, aby mohli mít vyšší zodpovědnost a postavení v práci. Běžně ženy nestudují obory jako je právo, inženýrství, finance. Je to spíše mužská záležitost a je jasné z výše uvedeného, že muži mají vyšší plat a lepší možnost pro úspěšnější kariéru. Na otázku „Co je důležitější – možnost vydělat více nebo mít dobré vztahy s kolegy“ respondent vybírá jednoznačně první variantu a argumentuje tím, že není důležité, jak dobré by byly vztahy s kolegy, oni vždy zůstanou pouze kolegy v práci, a ne kamarádi. Na druhou stranu není uznaní v práci nebo ve společnosti pro našeho dotazovaného to nejdůležitější (i když to řádí mezi důležitá kritéria pro společnost jako celek), práce v dobrem kolektivu si velmi váží.

Z pohledu našeho dotazovaného je pro může, kteří hledají budoucí partnerku, nejdůležitějším aspektem v Egyptě jestli žena/dívka umí dobře vařit, jak dobrá je hospodyně a jestli může zůstat doma a starat se o děti. Žena si vybírá partnera většinou na základě toho, zda bude schopen se o ni a dětí dobře postarat z finančního hlediska. Ne vždy se jedná o lásku a manželství může být založeno i na doporučení rodičů. Myšlenka přítele a přítelkyně jako to zná Evropa v Egyptě neexistuje. Vídat se spolu nebo randit muž a žena mohou až po zasnoubení. Rodiče vždy doporučují manželství a obecně je preferováno mít všechno oficiálně zaznamenané (tzn. občanský sňatek také neexistuje). Žena, která chodí na rande a má vztah s mužem, který není její manželem a nejsou spolu zasnoubení, se velmi odsuzuje ve společností. Muž z tohoto hlediska tak kritizován není. Navíc to je v rozporu se zákonem pro muže a ženy žít společně v jednom bytě, pokud nejsou oficiálně manželé nebo rodinní příslušníci. Panenství pro dívky v Egyptě je velmi důležité. Pokud dívka není panna a je to známé, ona a její rodiny budou mít špatnou reputaci a jakýkoliv muž, který ji vezme jako manželku, bude tuto reputaci sdílet s ní. Z toho plyne, že muži si vyhledávají spíše dívky s dobrou reputací a bez předchozích partnerských vztahů. Panictví u může se vůbec neřeší. Pokud se zjistí, že dívka měla pohlavní vztah před manželstvím, je to dostatečný důvod pro rozvod. Typická role muže v rodině je starat se o rodinné finance a ženy zůstávat doma, starat se o dětí, domácnost a svého manžela. Tak jak založení rodiny je velmi důležitý a dá se říct společenský povinný krok, na ženy, které zůstávají delší dobu nezasnoubené pohlíží se jako na „divné“, což nelze ale říct o mužích. Počet dětí v rodině určuje vždy manžel. Manželka musí sledovat přání svého muže. Mateřskou dovolenou má ve většině případů žena. Může ale svého manžela přesvědčit a chodit do práce, pokud před porodem pracovala. Většinou ale porodí další děti a nemá možnost a čas pracovat. Rodina bez dětí v Egyptě není obvyklá. Neexistuje skoro žádná sexuální výchova v Egyptě, a pokud v určitých regionech ano, je to velmi zanedbatelné procento. O sexu se běžně nemluví ani v rodinách (rodiče-dětí) ani ve škole. Homosexualita a prostituce jsou naprosto nepřijatelné a jsou zakázané náboženstvím a odsuzované společností. V televizích se nepromítají nahé filmové scény. Povolené je pouze objímaní, dotyky a líbání. V reklamách skoro nejsou náznaky erotiky. Respondent nedokázal odpovědět na otázku jak často se objevují problémy sexuálního obtěžování v Egyptě.

V Egyptských školách a univerzitách každý student chce být nejlepší, mít nejlepší známky/hodnocení etc. Pokud dojde k selhání studenta (např. opakování ročníku, neúspěch na zkoušce) je nejčastěji trestán ze strany rodičů, které vytvářejí velký stres pro dítě. Například náš respondent byl vynucen opakovat ročník bakalářského studia na francouzské univerzitě v Egyptě, což byla velká tragédie pro rodinu a otec kvůli tomu přestal platit školné a finančně podporovat svého syna. Ženy většinou učí ve školách a muži na univerzitách – toto tvrzení platí v Egyptě pro veřejný sektor, ale ne pro soukromý.

Egypt se nepovažuje zatím za vyspělou zemi s vysokým blahobytem a část lidí zde musí bojovat s chudobou. Proto převážná část pracovníků by raději vybrala zvýšení platu se stejným počtem hodin, než stejný plat za menší počet hodin, tzn. lidi by se raději vzdali svého volného času ve prospěch vyšších mezd. Náš respondent na otázku - proč někteří lidé v Egyptě žijí v nouzi, vybral následující varianty: -mají smůlu -jsou líní a nemají pevnou vůli -společnost je nespravedlivá -je to součást novodobého pokroku.

Není obvykle vidět ženy jako politické lídry v Egyptě, 99 % politiků je mužského pohlaví. Respondent nemohl uvést žádnou známou politickou osobnost, kterou by byla žena. Podle názoru respondenta je egyptská společnost více orientovaná na ekonomický růst než na ekologické problémy.

Diskuse a závěr

Dle naších zjištění, můžeme udělat závěr, že současná egyptská společnost má více prvku maskulinní kultury než feminní. Z odpovědí našeho dotazovaného je patrné, že moc, uznaní a finanční postavení je důležitým aspektem života avšak není tak silným jako je třeba ve Slovensku nebo Japonsku. Rozdíly mezi pohlavími jsou značné. Nelze aplikovat stejná pravidla chování pro muže a ženu. Každý má svůj vzorek chování, který je obecně přijímán ve společností jako ten správný.

Seznam literatury

  • Sociologické projekty. Typy výzkumů a výzkumné metody.[online] [cit. 2015-26-10]Dostupné z:http://haltmarova.cz/
  • Výzkumy.knihovna.cz. Typy výzkumů.[online] [cit. 2015-26-10] Dostupné z: http://vyzkumy.knihovna.cz/ucebnice/typy-vyzkumu
  • SORBERA, Lucia. Challenges of thinking feminism and revolution in Egypt between 2011 and 2014.Postcolonial Studies [online]. 2014, 17(1): 63-75 [cit. 2015-10-28]. DOI: 10.1080/13688790.2014.912193. ISSN 13688790.
  • HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007, 335 s. ISBN 978-80-86131-70-2.
  • RENZETTI, M. Claire. CURAN, J. Daniel. Ženy, muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 642 s. ISBN 80-246-0526-2.

Přílohy




Počet shlédnutí: 51

1) , 2) , 3) , 5) , 6)
HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007, 335 s. ISBN 978-80-86131-70-2.
4)
RENZETTI, M. Claire. CURAN, J. Daniel. Ženy, muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 642 s. ISBN 80-246-0526-2
7)
SORBERA, Lucia. Challenges of thinking feminism and revolution in Egypt between 2011 and 2014.Postcolonial Studies [online]. 2014, 17(1): 63-75 [cit. 2015-10-28]. DOI: 10.1080/13688790.2014.912193. ISSN 13688790.
8)
Sociologické projekty. Typy výzkumů a výzkumné metody.[online] [cit. 2015-26-10]Dostupné z:http://haltmarova.cz/
9)
Výzkumy.knihovna.cz. Typy výzkumů.[online] [cit. 2015-26-10] Dostupné z: http://vyzkumy.knihovna.cz/ucebnice/typy-vyzkumu
zs2015/lichy_tyden_17/7._skupina_-_vase_jmeno.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)