obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


zs2016:jsem_adventista_sedmeho_dne_v_cr._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich

Jsem adventista sedmého dne v ČR. Jak a čím se liším od ostatních?

Lucie Hykešová, Kristýna Vitásková, Veronika Vitásková Obrázek dostupný na1)

Úvod

Tato práce se zaměřuje na Církev adventistů sedmého dne. V České republice se řadí mezi misijně nejaktivnější církve a celosvětově se řadí mezi nejrychleji rostoucí církve na světě. Práce popisuje dějiny adventismu, přibližuje věrouku a denní život stoupenců této církve a porovnává způsob života adventisty a zástupce majoritní skupiny v České republice, v tomto případě ateisty.

Církev adventistů sedmého dne vychází z učení a zásad Bible, kterou považuje za inspirované Boží slovo (Bible, 2. List Timoteovi 3:16). 66 knih Starého a Nového zákona v Bibli lidem poskytuje všechny informace o Božím plánu záchrany v Ježíši Kristu. Starý zákon předpovídá příchod Mesiáše a Nový zákon dosvědčuje jeho život. Bible lidem radí, jak mohou navázat vztah s Bohem. Odhaluje smysl života, radí jak je možné zkvalitnit mezilidské vztahy, co dělat pro zlepšení svého duchovního, duševního a tělesného zdraví.

Adventisté sedmého dne vyznávají, že křesťanství musí zasáhnout celého člověka, všechny oblasti jeho života. Proto kladou důraz na životní styl, který představuje Bible. Váží si zdraví a chtějí je chránit. Snaží se žít vyváženě, odmítají to, co člověku škodí, jako např. alkohol, tabák, drogy, a podporují zdravý způsob života v jeho celistvosti. Protože jim záleží také na životě jiných, zasazují se o zdravé životní prostředí.

Cíl práce

Cílem práce je zjistit, jak a čím se liší život mladých adventistů sedmého dne a mladých zástupců většinového společnosti České republiky, dále popsat, jaké duchovní a materiální hodnoty vyznávají, a nalézt odpověď na hlavní výzkumnou otázku a její podotázky.

Hlavní výzkumná otázka:

Jaké jsou společné a rozdílné rysy života adventisty sedmého dne a člena většinové společnosti v České republice?

Podotázky:

Materiální stránka

Jaké jsou podobnosti a rozdíly ve způsobu oblékání mezi mladými adventisty a mladými ateisty v České republice?

Jsou nějaké odlišnosti ve způsobu stravování mladých adventistů a mladých ateistů v České republice?

Jaký přístup k majetku a materiální stránce má mladý adventista a jaký mladý ateista v České republice?

Duchovní stránka

Je nějaký rozdíl mezi způsobem, kterým si vybírá partnera a navazuje vztahy mladý adventista a mladý ateista v České republice?

Liší se nějak milostný život mladého adventisty a mladého ateisty před svatbou?

Liší se nějak způsob trávení volného času mladého adventisty a ateisty?

Liší se nějak představy o vlastní budoucnosti mladého adventisty a mladého ateisty v České republice?

Jaké tradice dodržuje mladý adventista a jaké mladý ateista v České republice?

Literární rešerše

Kniha Bedřicha Jetelina2) přibližuje vznik adventismu v Americe v 19. století až po současnou globální společnost. Dále se zaměřuje na specifické adventistické věroučné body, kterými jsou například nauka o nebeské svatyni, což je adventistické učení, které se odvolává na biblické texty, které hovoří o existenci takovéto svatyně v nebesích a trvá na reálné, doslovné existenci této svatyně3) či sobota jako den odpočinutí. „Mezi adventisty se zachovávání soboty, jako dne odpočinku, ujalo díky baptistům sedmého dne, konkrétně jejich aktivní členky Rachel Oakesové, od které tuto nauku převzal metodistický kazatel adventistického hnutí Frederick Wheeler, což bylo ještě před rokem 1844”. V druhé části knihy se Bedřich Jetelin zaměřuje na vztah adventistů a postmoderny a současný stav církve, kdy dnešní svět staví před adventismus nové velké výzvy v oblasti vědy (kreacionismus), etiky (společenská odpovědnost ve vztahu k zachovávání soboty a svobodě v Kristu) a náboženského soužití (nepřátelské pojetí vlastní exkluzivity zejména ve vztahu k ostatním křesťanským církvím).

Způsob života a hodnot, které vyznávají adventisté sedmého dne přibližuje kniha Církevní řád Církve adventistů sedmého dne.4) Jsou zde popsány všechny důležité aspekty víry, života i organizace celé církve. Pro tuto práci jsou zejména podstatné kapitoly věnované zásadám křesťanského života, manželství a rozvodům. Je zde například rozebírán vhodný oděv, přístup k moderním mediím, střídmost a zdraví a v neposlední řadě také přístup k rekreaci a zábavě. Rekreace z pohledu církevního řádu představuje cílevědomou obnovu tělesných a duševních sil. Silná, zdravá mysl nebude toužit po světské zábavě, ale najde obnovu sil v dobré rekreaci. Jako špatný druh zábavy je zde vylíčena veškerá dramaturgická tvorba, která názorně předvádí a svým způsobem i propaguje hříchy a zločiny, jako jsou vraždy, cizoložství, loupeže a podobné špatnosti. Jiným druhem zábavy, která má rovněž špatný vliv, je společenský tanec. „Taneční zábava, jak je prováděna v dnešní době, je školou zkaženosti a kletbou společnosti.“

Český ateismus a jeho specifika jsou jedním z témat, kterému se věnuje kniha Dany Hamplové.5) Někteří autoři, jako například R. Rémond zaměřující se na historické hledisko jevu, vysvětluje český nezájem o institucionalizované náboženství jako důsledek české protestantské tradice sahající až k husickému hnutí.6) Hamplová oproti tomu tvrdí, že důležitější než historická tradice může být spíše český nacionalismus devatenáctého a počátku dvacátého století a jeho reinterpretace husitství. „Česká republika se řadí mezi nejsekulárnější státy světa. Většina české populace necítí ani formální potřebu hlásit se k nějaké církvi nebo náboženské tradici, pravidelná návštěvnost bohoslužeb a důvěra v církve jsou velmi nízké a povědomí o základních prvcích křesťanské věrouky je mizivé. O to větší prostor se však otevírá pro další typy religiozity.“ Thomas Luckmann říká, že religiozita je antropologická konstanta. Dle tohoto tvrzení pokud nebudou lidé uspokojeni tradičními náboženstvími, začnou se obracet k jiným zdrojům smyslů a transcendentnu. Jak ukazuje Hamplová ve své knize, v české společnosti k tomuto dochází a i přes oslabení institucionalizovaného náboženství je víra v nadpřirozeno v naší společnosti značně rozšířená.

Metodologie

Pro získání dat v této práci bylo využito kvantitativní a kvalitativní metody. Kvantitativní jsou metody verifikační, jejich cílem je otestovat předpoklady a hypotézy. Jedná se o standardizované techniky, mezi které patří dotazník, anketa, či vyhledávání kvantitativních dat např. ve statistikách. V kvantitativním výzkumu se využívá deduktivní metody. Díky silné standardizaci mají vysokou reliabilitu, ale nízkou validitu. Dalším záporem je povrchovost těchto metod, kdy se při zkoumání sledovaného jevu zůstává spíše na povrchu, získá se velké množství dat, které mají široký záběr, ale nesahají do hloubky. Oproti tomu kvalitativní metody jsou explorativního charakteru a jejich cílem je tvorba nových hypotéz. Mezi techniky patří polostrukturovaný rozhovor, zúčastněné pozorování a studium osobních dokumentů. Oproti kvantitativním metodám je zde vysoká validita, ale naopak velmi nízká reliabilita, výsledky výzkumu nemůžeme představovat jako všeobecně platné. Tento typ výzkumu využívá induktivní metody. Výhodou je, že se získává velké množství informací a tím se lze dostat do hloubky zkoumaného problému.

Informace kvantitativní povahy byly zjištěny na základě dostupných statistik o počtech věřících adventistů ve světě a v České republice. Pro zjištění informací do výzkumné části práce byl použit polostrukturovaný rozhovor, tedy jedna z kvalitativních metod výzkumu. K polostrukturovanému rozhovoru je nutné předem připravit jasné a srozumitelné otázky, jenž jsou ve stejném pořadí kladeny všem respondentům. Dle odpovědí na tyto základní otázky je možné klást doplňující otázky, díky kterým má respondent možnost své odpovědi více rozvinout, a tím tak poskytnout výzkumníkovi hlubší informace o zkoumaném problému.

Cílem práce je porovnat život především mladých adventistů s životem mladých zástupců české většinové společnosti. Původně se mělo jednat o ateisty7), ovšem při hledání respondentů bylo zjištěno, že není snadné najít „čistého“ ateistu. Mnoho lidí v České republice, kteří se nepovažují za věřící, sice nevěří v Boha, ale často v něco nadpřirozeného věří. Někdo např. věří v koloběh duší, někdo v „něco“, co ani nedokáže popsat. Došli jsme tedy k závěru, že většinová společnost České republiky nejsou ateisté, nýbrž spíše agnostici8) Hledáme tedy rozdíly mezi životy mladých adventistů a mladých v Boha nevěřících Čechů.

Kvůli rovnováze byly provedeny polostrukturované rozhovory se dvěma zástupci adventistů sedmého dne a dvěma zástupci nevěřících, vždy se ženou a mužem. Oba dotazovaní adventisté jsou studenti, kteří v současné době studují v Praze. Respondentku známe osobně a druhého respondenta se nám podařilo oslovit během setkání na debatě pořádané zástupci Církve adventistů sedmého dne. Zmíněná debata byla určena především mládeži a zabývala se tématem Bůh vs. náboženství, tedy jak může existovat Bůh, jestliže existuje tolik náboženství. Tato debata byla jednou ze sedmi, které adventisté pořádali sedm pátků před adventem na nějaké aktuální téma souvisejíci s Bohem. Oba respondenti se narodili do adventistických rodin. Respondent se narodil do rodiny adventistického kazatele v době jeho působení na Slovensku. V rámci Slovenska se několikrát se svou rodinou stěhoval, pak žil v České republice a v Anglii, protože je zvykem, že kazatel po 5-6 letech mění své působiště. Respondent nyní studuje teologii a přeje si stát se kazatelem. Pohled nevěřících v naší práci zastupují naši spolužáci, s kterými byly taktéž provedeny polostrukturované rozhovory.

Základní informace o respondentech

Respondent Věk Náboženské vyznání Rodinný stav Povolání
1. 23 adventista svobodný student teologické fakulty
2. 23 adventistka svobodná studentka ekonomické fakulty
3. 28 nevěřící svobodný student ekonomické fakulty
4. 24 nevěřící svobodná studentka ekonomické fakulty

Tabulka 1: Přehled vybraných respondentů

Vlastní práce

Ateismus

Ateismus je pojem, který vyjadřuje životní postoj odmítající víru v Boha či duchovní bytosti nemateriální,​ nesvětské povahy či podstaty. Je to přesvědčení o neexistenci boha a bohů, zázraků, nadpřirozena,​ případně nehmotné duchovní oblasti vůbec. Již v antice se lze setkat s lidmi, kteří odmítali řecké i římské bohy a bohoslužbu. Ti byli označováni jako „bezbožní“ (atheoi) a jejich postoj byl pokládán za trestný čin. Epikures a jeho žáci již kolem roku 300 př. n. l. přichází s myšlenkami,​ které se podobají chápání ateismu v současné moderní společnosti. 9)

Ve středověku byl život velmi úzce spjat s náboženstvím, na člověka mělo vliv již od narození až do jeho smrti. Přesto lze v tomto období dějin ateismus v určité formě nalézt. Objevovaly se různé směry, které kritizovaly katolickou věrouku. Vliv měly Aristotelovy myšlenky, na jejichž základě různí učenci (např. Petr Abelard) požadovali,​ aby víra neodporovala rozumu. Ateismus byl i využíván k politickým bojům, kdy např. papež Bonifác VIII., který usiloval o nadřazenost církve i v politických věcech. byl po smrti obviněn z ateismu. Objevovaly se i panteistické názory, že Bůh a svět jsou totožní. 10)

Více otevřeně se o ateismu začíná ve společnosti mluvit až během francouzského osvícenství. Nejradikálnější obraz v dějinách novověkého ateismu představuje Ludwig Feuerbach, který ve svých dílech Podstata křesťanství (1841) a Podstata náboženství (1851) přichází s teorií náboženství založenou na předpokladu, že původ náboženských představ vychází z potřeb a přání lidí. Důraz tedy klade především na materiální stránku života. Další představitel ateismu v 19. stol. je Friedrich Nietzsche, který hovoří o smrti Boha a chápe ji jako akt člověka. Podle Nietscheho je zdrojem ateismu u člověka jeho vůle po svobodě. 11)

V současné společnosti lze ateismus nalézt v různých podobách. Jsou zde implicitní ateisté, kteří z nejrůznějších důvodů o možnosti existence Boha nikdy neslyšeli. Další skupinou jsou lidé, kteří o možnosti existence Boha a o různých náboženstvích sice slyšeli, ale nepřikládají tomuto tématu velkou váhu. V Boha nevěří a o celé záležitosti ani nepřemýšlejí. Třetí skupinu představují lidé, kteří o náboženství a o Bohu přemýšlejí ale po zhodnocení jim známých argumentů zastávají názor, že víra v boha není opodstatněná. Mezi ateisty se řadí i lidé, kteří si jsou jisti, že žádný Bůh neexistuje a proto otevřeně jeho existenci popírají. 12)

Ateismus v České republice

Ze statistického hlediska je Česká republika označována za jeden z nejvíce ateistických států Evropy i světa. K náboženství ani k církvím se nehlásí zhruba 60 % obyvatelstva. Ne všichni však s touto interpretací souhlasí. Existuje názorový proud, který tvrdí, že Češi mají sice odstup od tradičních institucionalizovaných forem náboženství (církví), ale jinak v „něco“ věří (v blíže neurčenou nadpřirozenou sílu či v Boha obecně). Reprezentanty takového názoru jsou např. teolog Tomáš Halík a pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Takové tvrzení má ale řadu slabin, Češi skutečně v „něco“ věří, ale častěji než Bůh to jsou horoskopy, léčitelství, a jak ukázalo poslední sčítání lidu (2011), v náboženské karikatury typu rytířů Jedi.13)

Náboženská víra (resp. náboženské vyznání) byla součástí obsahu sčítání v letech 1921-1950 a 1991-2011. Tato dvě časová období, která oddělovalo zhruba 40 let, se lišila definicemi, přístupem i způsobem zjišťování. Ve sčítáních 1921, 1930 a 1950 bylo náboženské vyznání definováno jako příslušnost k církvi, a to bez ohledu na to, zda šlo o církev státem uznanou. V roce 1954 vláda přijala usnesení o zrušení evidence náboženského vyznání. Pro sčítání to znamenalo na 40 let vypustit otázku z formuláře. K opětovnému zařazení otázky na náboženské vyznání došlo až po roce 1989. Pro sčítání 1991, 2001 a 2011 bylo charakteristické nové pojetí zjišťování víry. Vysvětlivky pro vyplnění otázky stanovily, že vztahem k víře se rozumí nejen účast na náboženském životě některé církve (náboženské společnosti) nebo vztah k ní, ale je každému ponecháno, aby se svobodně vyjádřil o svém náboženském vyznání nebo aby uvedl, že je bez vyznání.14)

Vývoj počtu obyvatel podle vztahu k víře15)Náboženského vyznání obyvatel v letech 1991 - 201116)

Vývoj struktury obyvatelstva podle náboženské víry od roku 1991 vykazoval trvalý pokles podílu věřících osob. Během dvaceti let se jejich počet snížil na polovinu, v desetiletí 2001-2011 byl ale úbytek počtu věřících ovlivněn i vysokým počtem neuvedených odpovědí. Kolísavý vývoj měl počet osob, které deklarovaly, že jsou bez víry (bez vyznání). Nepravidelný vývoj měl i počet osob, které svůj postoj k víře neuvedly. V desetiletí mezi sčítáními 2011 a 2001 byl právě růst počtu osob s neuvedenou odpovědí (i zvýšení podílu na počtu obyvatel) nejrychlejší. Rozhodnutí neodpovědět na nepovinnou otázku se promítlo i do poklesu absolutních počtů osob hlásících se k nejpočetnějším tradičním církvím. Do jaké míry se ale na poklesu podílely právě neuvedené odpovědi, nelze z žádného jiného údaje přesněji kvantifikovat.17)

Adventisté sedmého dne

Adventismus je hnutí, které vzniklo z protestantského prostředí ve Spojených státech v 60. letech 19. stol. Latinský název adventus, příchod, je odkazem na víru v druhý příchod Ježíše Krista.

https://www.youtube.com/watch?v=6KbXJ8OOODU

Historie církve

Počátky dějin adventismu jsou spjaty s působením baptistického kazatele Wiliama Millera (1782 - 1849), který patřil k americkým probuzeneckým kazatelům první poloviny 19. století. Stejně jako mnozí další kazatelé té doby i Miller věřil, že přišla doba druhého návratu Ježíše Krista. Toto očekávání brzkého druhého příchodu (adventu) Krista bylo tehdy mezi baptisty, k nimž Miller patřil, obvyklé. Dokonce mezi baptisty existovala adventní frakce, zvaná baptisté sedmého dne, která světila sobotu dávno před adventisty. Ačkoli Miller neměl jako farmář žádné teologické vzdělání, shromáždil od roku 1831 množství následovníků, kteří se začali připojovat k jeho naukám. Návrat Krista určil podle 8. a 9. kapitoly biblické knihy Daniel na období mezi 21. 3. 1843 a 21. 3. 1844. S tímto výkladem procestoval celé Spojené státy. Později výpočet změnil na 22. říjen 1844. Jeho předpověď se ovšem nenaplnila. Miller se stahuje do ústraní a za několik let zklamán umírá.

Jeho následovníci se poté rozdělili do několika skupin. Někteří odešli zpět do svých církví, jiní začali datum Kristova návratu přepočítávat na jiné roky. Další prohlásili, že se události sice staly tak, jak vypočetl Miller, ale nebyly našim očím viditelné (staly se na nebesích) a konečně někteří prohlásili, že svatyně, o níž hovoří biblická kniha Daniel a která měla být očištěna, není pozemská, ale nebeská. Z této čtvrté skupiny později vznikli adventisté sedmého dne. Novou prorokyní se stává Ellen Whiteová, která skrze svá vidění formuje nauku adventistické církve. Během svého života byla velmi činorodá a napsala 80 knih, 200 brožur a traktátů, 4600 článků do časopisů. V její pozůstalosti bylo 60 tis. stran rukopisného materiálu. Ovlivnila církev především svými prorockými vizemi a po organizační stránce, a důraz kladla také na harmonický životní styl a zdravou životosprávu (odmítání tabáku a alkoholu). Je ovšem nutné podotknout, že Ellen Whiteová je často vnímána jako kontroverzní osobnost a někteří dnešní adventisté se k jejímu odkazu staví odmítavě a její roli při vzniku jejich církve příliš neuznávají. 18)

Ellen Whiteová19)

Roku 1859 uzavřely různé americké skupiny podobného adventního zaměření dohodu o každoročním setkávání, „zasvěcené sobotě“. Tehdy byla také přijata dodnes platná zásada o podpoře církve tzv. desátky, tedy desetinou všech příjmů. Následujícího roku je oficiálně založena Církev adventistů sedmého dne (Seventh-Day Adventist Church) a v roce 1863 začíná působit její nejvyšší orgán, Generální konference. Do povědomí veřejnosti se dostává v roce 1874, kdy vysílá své první misionáře mimo Spojené státy. Do začátku 20. století se Církev adventistů sedmého dne rozšířila ze Spojených států do zemí všech kontinentů, kde zakládala sbory věřících, školy a zdravotní instituce. Největší růst zaznamenala po 2. světové válce v západních zemích i v zemích rozvojového světa. Celosvětově je jednou z nejrychleji rostoucích církví. 20)

Adventisté v českých zemích V českých zemích se adventistické hnutí objevuje kolem roku 1890 díky Antonínu Šimonovi, který se s adventisty setkal v Německu. Po svém návratu do Čech se snaží adventistickou víru šířit především překládáním spisů do češtiny. V roce 1902 je založen první sbor v Praze. Postupně se rozrůstal počet věřících a byly založeny i další sbory v jiných městech. Rozvoj adventistické misie souvisel především se založením Spolku křesťanských mužů a žen v roce 1908. V době první světové války je zastřešující spolek zakázán, přesto přibývají noví členové, kterých je v roce 1918 evidováno přes 1000. V průběhu druhé světové války mají adventisté povoleny bohoslužby vyjma sborů na Těšínsku. Je také uzavřeno jejich nakladatelství. Následně po válce pociťují adventisté především v průběhu 50. a 60. let restrikce ze strany komunistického režimu. V roce 1952 byla adventistická církev administrativním zákrokem zakázána. Jsou zavírány církevní školy i propouštěni kazatelé a církvi je zabaven hmotný i nehmotný majetek. Některým rodinám jsou i odebrány děti a poslány do ústavní péče. V roce 1955 proběhne proces proti 7 slovenským kazatelům odsouzeným k trestům odnětí svobody od 2 do 7 let ale současně byla církev oficiálně státem opět povolena. Následuje období uvolnění, kdy se církev opět pozvolna rozšiřuje. Až po roce 1989 se adventisté plně zapojují do veřejného dění a rozvíjejí své služby, především humanitární činností své organizace ADRA, biblickými přednáškami a kurzy pro veřejnost, osvětou na téma zdraví a životní styl nebo nabídkou zdravého využití volného času pro děti a mládež v Klubu Pathfinder. 21)

Obrázek: Jedna z prvních adventistických publikací v češtině z r. 1893 22)

V současnosti má církev v České a Slovenské republice téměř 10 tisíc členů ve 184 sborech, ve kterých působí přes 100 kazatelů, kteří jsou placeni z dobrovolných darů církve. Registrovanou církví v České republice je od roku 1991 a má pozorovatelské členství v Ekumenické radě církví. 23)

Charakteristika a poslání

Církev adventistů sedmého dne je křesťanskou církví hlásící se k reformační tradici. Je celosvětovým společenstvím křesťanů, kteří za pravidlo své víry a života přijali celou Bibli - Starý i Nový zákon. Na základě Bible věří v Boha Otce - Stvořitele, v Ježíše Krista, který jako Bůh a člověk vykoupil člověka, a v božství Ducha svatého. Spasení pro ně znamená dar Boží milosti, které člověk přijímá pouhou vírou. Na základě učení Bible věří ve vzkříšení věřících i nevěřících, v soud a v život věčný vykoupených na obnovené zemi. Na základě biblických proroctví očekávají druhý příchod Ježíše Krista. Jistý a blízký druhý Kristův příchod bude znamenat konec zla a hříchu na tomto světě. Křesťanství adventisté chápou jako následování Kristova života a služby podle jeho vzoru. Adventisté učí po vzoru Ježíše, že Desatero jako Boží zákon je neměnné. Také věří, že Bůh od samého počátku ustanovil sedmý den týdne - sobotu - jako den odpočinku. Svěcením soboty uznávají a slaví Boha jako Stvořitele. Následují tak příkladu Ježíše Krista a apoštolů. Tento bod biblického učení je rovněž vyjádřen v názvu církve (sedmého dne) a proto světí biblickou sobotu jako den, který ustanovil Bůh pro společenství s věřícími. Lidské tělo pro ně představuje „chrám Ducha svatého“, a proto dbají o to, aby si udržovali dobré tělesné, duševní i duchovní zdraví. Snaží se žít vyváženě, odmítají to, co člověku škodí, jako je např. alkohol, tabák, drogy, a podporují zdravý způsob života v jeho celistvosti. Některé lékařské výzkumy i potvrzují, že zdravý životní styl adventistů skutečně přispívá k upevnění zdraví a prodloužení života. Zasazují se i o zdravé životní prostředí. Církev klade velký důraz na rodinu, manželství a na výchovu dětí, věřící se věnují práci s mladými lidmi a pomáhají jim ve smysluplných volnočasových aktivitách a v budování životních hodnot. Snaží se vytvářet jednotu a posilovat lidskou důstojnost a úctu k druhým. Za své hlavní poslání považují adventisté předávání dobré zprávy o vykoupení v Kristu, posilování naděje a přípravu na jeho blízký příchod. 24)

Adventisté vedle duchovní činnosti působí také v mnoha dalších oblastech po celém světě. Církev má a rozvíjí systém vzdělávacích institucí od mateřských škol až po univerzity. V současné době na jejích 5,5 tisících školách studuje více než milion žáků. Provozují nejrůznější typy zdravotních zařízení, např. ambulancí, nemocnic i velkých klinik. Adventisté se věnují i sociální činnosti především prostřednictvím místních sborů, ale angažují se i v mnoha národních a celosvětových dobročinných organizacích, z nichž nejznámější je patrně ADRA - mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. Provozují i rozhlasové studio, nakladatelství a televizi. 25)

Adventisté sedmého dne ve světě

Církev má v současné době více než 10 milionů pokřtěných členů, kteří se sdružují v 43.270 organizovaných sborech.

  • Počet zemí, v nichž církev působí - 207
  • Školy - 5.329
  • Univerzity - 87
  • Nemocnice a sanatoria - 161
  • Kliniky - 313
  • Domovy důchodců a sirotčince - 118
  • Továrny na výrobu zdravých potravin - 28
  • Nakladatelství - 56
  • Rozhlasové stanice - 2.283
  • Televizní programy (týdně) - 1.681

Adventisté sedmého dne v České republice

Církev má v současné době 7.800 pokřtěných členů sdružených do 165 organizovaných sborů a 92 duchovenských pracovníků.

  • Teologický seminář (bakalářské studium, s přestávkami od r. 1920)
  • Dům s pečovatelskou službou (od r. 1994)
  • Rozhlasové studio (od r. 1993)
  • Středisko korespondenčních kurzů (od r. 1994)
  • Nakladatelství (s přestávkami od r. 1920)26)

Móda a oblékání

Náboženství adventistů se promítá do všech oblastí jejich života. Zvyky a móda se během lidského života mohou různě měnit a střídat, avšak zásady správného života zůstávají stále stejné. Již na počátku dějin církve adventistů Ellen G. Whiteová určila, jaký by měl být správný křesťanský přístup k oblékání. Adventisté by se měli vyhýbat přehnané okázalosti, přílišným ozdobám, extravaganci a módním extrémům, které by nebyly v souladu s principem zdravé skromnosti. Oděv byl měl být pokud možno dobré kvality, vhodných barev a odpovídající svému účelu. Jako správné charakteristiky oděvu křesťana lze označit krásu, skromnou eleganci, přiměřenost a přirozenou jednoduchost. Tento moudrý přístup k odívání bude „chránit Boží lid před zhoubným vlivem světa a napomáhat fyzickému a duchovnímu zdraví“. jak uvedla Whiteová.27)

Móda by neměla být hlavní náplní myšlenek adventistů. Písmo jasně ukazuje, že nošení klenotů není v souladu s Boží vůli. Apoštol Pavel vyzývá křesťany, „ať se zdobí upraveným oděvem, cudně a rozumě, ne nápadnými účesy, zlatem, perlami nebo drahými róbami“ (1Tm 2,9; B21). Nošení ozdob a klenotů vzbuzuje pozornost, což neodpovídá křesťanskému sebezapření a skromnosti.

V souvislosti s módou by adventisté neměli ani využívat nadměrné množství kosmetiky či výrazné líčení. Rodiče adventistů by měli jít příkladem svým dětem a sami se vhodně oblékat dle správného křesťanského uvážení.28)

Zdraví a životní styl

Tělo představuje pro adventisty chrám Ducha svatého a dle jejich církevního řádu: „Jak duševní, tak i duchovní zdatnost závisí do značné míry na tělesné síle a aktivitě; všechno, co napomáhá tělesnému zdraví, rozvíjí také mysl a vyvážený charakter.“ Z tohoto důvodu se adventisté věnují a zajímají o zdravý životní styl, jenž je v souladu se zdravotními zásadami, které berou v úvahu tělesné cvičení, dýchání, sluneční svit, čistý vzduch, správné užívání vody či spánek a odpočinek. 29) Od roku 1860 církev doporučuje (ale nevyžaduje), aby členové sledovali jednotnou dietní praxi, tj. konzumaci lakto-ovo-vegetariánské diety, vyhýbali se kávě, čaji, koření, pikantnostem a vysoce rafinovaným potravinám. Jako vegetariánská dieta se v tomto případě rozumí široký výběr ovoce, zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů i vaječných a nízkotučných mléčných výrobků. Z přesvědčení se tedy snaží stravovat zdravě, nosit vhodný oděv, dodržovat důležité hygienické návyky nebo volit správné oddychové aktivity a ochotně se řídí zdravotními zásadami sebeovládání a zdravé skladby potravy. Adventisté by se měli vyhnout konzumaci alkoholických nápojů a tabáku a dalším pro tělo škodlivým látkám. Snaží se udržovat si tělesnou i duševní vyváženost tím, že se vyhýbají extrémům. 30)

Adventisté mají v propagovaní zdravého životního stylu velmi dlouhou tradici. Touhou mnohých z nich je následovat Kristův příklad a sloužit lidem v jejich potřebách i v oblasti zdraví a učit je, jak žít zdravě. Z tohoto důvodu existují po celém světě stovky klinik, nemocnic, sanatorií a center zdraví, kde adventisté poskytují zdravotnické a lékařské služby. Pořádají i řadu přednášek zaměřených na zdravý životní styl, které jsou zaměřené nejen na členy církve, ale především na širokou veřejnost a jsou tedy veřejně přístupné. 31)

Stravování členů církve vychází také z židovské tradice. V Bibli v 3. knize Mojžíšově (kapitola 11) je od prvního verše uvedeno rozdělení pokrmů (živočišného původu) na čisté a nečisté. Za nečisté se považuje veškeré maso živočichů - přežvýkavců nebo sudokopytníků. Ale přežvýkavec sudokopytník se za nečistého nepovažuje. Zakázané je tak například maso prasete, koně, králíka či zajíce, chobotnice, mušle či pštrosa.

Na kalifornské univerzitě v Loma Linde probíhá aktuálně tzv. Adventist Health Study-2, která je dotovaná z prostředků National Institutes of Health (NIH) a zahrnuje víc jak 90.000 členů Církve adventistů po celé Severní Americe. Předešlé výzkumy zjistily, že adventisté mají jako skupina méně srdečních onemocnění, nižší výskyt mnohých druhů rakoviny a dožívají se v průměru podstatně vyššího veku než běžná populace. Ženy adventistky žily v průměru o 4,4 roku déle a muži adventisti o 7,3 roku déle něž jejich neadventističtí sousedi. Dále je mezi členy církve nižší výskyt obezity (v průměru váží o 15 kg méně než nevegetariáni), méně cukrovky (asi o 55 % nižší výskyt), méně hypertenze (o 42 % nižší výskyt), nižší hladinu cholesterolu (asi o 55 %).32)

Důležité body pro zdravý život adventistů:

  • Bůh v nás přebývá, jsme jeho chrámem
  • Máme svobodnou mysl
  • Strava je důležitá
  • Jsme stvořeni k pohybu
  • Tabák, alkohol a další drogy poškozují zdraví
  • Klíčem je střídmost
  • Odpočinek posilňuje zdraví
  • Čisté životní prostředí je předpokladem pro zdraví
  • Zdraví zahrnuje celého člověka
  • Nevynechávejte lékařskou péči
Vyvážená strava33)

Zábava a volný čas

Způsob trávení volného času adventistů není příliš odlišný od náplně volných chvil ateistů. Ovšem existují určitá specifika, která je přece jen odlišují.

Církevní řád nabádá, aby se adventisté vyhnuli vší dramatické tvorbě, která názorně předvádí a svým způsobem i propaguje hříchy a zločiny, jako jsou vraždy, cizoložství, loupeže a podobné špatnosti. Všechny tyto věci nesou do značné míry zodpovědnost za nynější úpadek mravnosti. Místo toho můžeme nacházet opravdové potěšení ve velkém světě Boží přírody a v kráse lidské činnosti a Božího díla. Jiným druhem zábavy, která má rovněž špatný vliv, je společenský tanec. „Taneční zábava, jak je prováděna v dnešní době, je školou zkaženosti a kletbou společnosti.“34)

Vhodným způsobem, jak mohou členové církve naplnit svůj volný čas, je například rekreace. Ta vede k cílevědomé obnově tělesných a duševních sil. Další možností je četba. Knihy a jiná literatura patří mezi nejcennější prostředky výchovy a kultury. Měly by se však dobře volit a správně používat. Existuje velké množství dobré literatury, ale zároveň také záplava špatné literatury, často velmi přitažlivé, která ale škodí mysli a mravům. Skutečné i smyšlené příběhy naplněné divokým dobrodružstvím a mravní uvolněností, které jsou různými médii prezentovány, nejsou vhodné pro křesťany v žádném věku. Adventisté mají i své vlastní nakladatelství Advent Orion. Vydává například čtvrtletník Znamení doby, měsíčník Advent a časopisy pro děti a mládež. Vydává také ostatní církevní literaturu. Rádio, televize a internet jsou běžné způsoby trávení volného času členů církve. Na internetu lze sledovat online adventistickou televizi hopeTV a poslouchat AWR rádio. Oba tyto kanály zprostředkovávají svým divákům a posluchačům pořady s křesťankou tématikou. Rádio AWR vysílá 24 hodin denně a prostřednictvím hopeTV se můžete například pohodlně zúčastnit online bohoslužby.35)

Mladí členové církve mohou svůj čas trávit v Klubu Pathfinder. Jedná se o občanské dětské sdružení, které připravuje rozmanité zájmové aktivity zaměřené na smysluplné využívání volného času dětí a mládeže. Skautským způsobem vychovává adventistickou mládež. To vše se děje prostřednictvím pravidelné oddílové činnosti, víkendových tematických setkání, celostátních nebo oblastních srazů a letních táborů nebo mezinárodních camporee.36)

Vysokoškolákům je věnována křesťanská studentská organizace INRI Road, která nabízí společenské, dobročinné a duchovní aktivity.

V neposlední řadě lze využít nabídky aktivit ze Střediska korespondenčních kurzů. Středisko je zaměřené nejen na vzdělávání, nýbrž zejména na rozvoj jednotlivce i celé široké veřejnosti ve všech oblastech života (tělesná, duševní, sociální a duchovní) - v jejich neoddělitelné celistvosti. V této době nabízí 7 korespondenčních a internetových kurzů pro dospělé, jako například: „Harmonická rodina“, „Zvládej svůj život“, „Vezmi zdraví do svých rukou“.

Církev provozuje také řadu komunitních center například v Klatovech, Praze, Liberci a Plzni.37)

Znak adventistické televizní stanice38) Znak adventistického rádia39) Znak klubu40)

Mezilidské vztahy

Církev klade velký důraz na rodinu, manželství a na výchovu dětí, věřící se věnují práci s mladými lidmi a pomáhají jim ve smysluplných volnočasových aktivitách a v budování životních hodnot. V dnešním národnostně a rasově rozděleném světě církev vytváří jednotu a posiluje úctu k jiným a lidskou důstojnost. Pro adventisty je také důležitá pomoc druhým. Věnují se sociální činnosti, kdy tuto službu a pomoc organizují a poskytují místní sbory, ale zvlášť mnoho národních a celosvětových dobročinných organizací, z nichž nejznámější je patrně Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj (ADRA). Dále se zaměřují na vzdělání. Církev má a rozvíjí systém vzdělávacích institucí od mateřských škol až po univerzity. V současné době na jejích 5,5 tisících školách studuje více než milion žáků.41)

Co se týče vztahů mezi muži a ženami, jsou vítány, ale měly by být postaveny na patřičně vysoké úrovni s ohledem na společenské zvyklosti, které nás mají chránit. Církev zásadně odmítá incest, sexuální zneužívání dětí, cizoložství, pornografii či homosexuální a lesbické praktiky, jež jsou jasným převrácením Božího původního plánu a ilustrují úpadek lidstva.

Manželství je pro adventisty velice důležité a je pro ně Božím zřízením. „Manželství bylo to jedním z prvních Božích darů člověku a je jedním ze dvou zřízení, které si Adam po pádu do hříchu odnesl s sebou za brány ráje.“ Manželství je celoživotní vzájemný svazek muže a ženy a společný závazek manželského páru Bohu. Je to symbolem spojení mezi Kristem a jeho církví. Vztah, jaký Pán Ježíš projevil vůči své církvi, to je vztah, jaký si mají manželé projevovat navzájem. Pohlavní styk je výhradně spojen s manželským svazkem. Je to posvátný Boží dar lidské rodině. Tato intimita, kterou podle Božího záměru mají sdílet pouze manžel a manželka, rozvíjí rostoucí vzájemnost a blízkost, štěstí a bezpečí a umožňuje zajistit pokračování lidského rodu.42)

Členové církve nejsou nijak omezeni ve výběru svého budoucího partnera. Církevní řád ovšem poskytuje určitá doporučení, které by měla vést ke spokojenému manželství. „Ti, kteří uvažují o vstupu do manželství, by měli důkladně zvážit všechny povahové rysy toho, s nímž zamýšlejí spojit svůj životní osud. Každý krok vstříc manželské smlouvě by měl být charakterizován skromností, prostotou, upřímností a opravdovou touhou líbit se Bohu a žít k jeho slávě. Manželství ovlivňuje nejen náš současný život na této zemi, ale i ten, který nás čeká po Ježíšově návratu. Upřímný křesťan nebude ve svém životě rozvíjet plány, s nimiž by Bůh nemohl souhlasit.“ (citace církevní řád, známost) Předpokladem pro šťastný a úspěšný domov dvou lidí je tak sjednocení manželů v oblasti ideálů a životních cílů. Rozdílný pohled na náboženství s největší pravděpodobností povede k narušení rodinného štěstí a povede ke zmatku a chybám při výchově dětí. Ellen G.Whiteová ve svých inspirovaných spisech důsledně varuje jak před manželstvím mezi „věřícím a nevěřícím“, tak také před svazkem s tím, kdo je sice křesťanem, ale „nepřijal aktuální pravdu pro tuto dobu“. Pravděpodobnost, že manželství vydrží a rodinný život naplní Boží záměr, je daleko pravděpodobnější v situaci, kdy jsou spolu manželé spojeni také díky společným duchovním hodnotám a životnímu stylu. (církevní řád str. 137) Z těchto důvodů církev jasně odrazuje od manželství mezi adventisty sedmého dne a příslušníky jiných náboženství a výrazně nabádá své kazatele, aby takové páry neoddávali. Církev uznává, že je právem každého člena, aby rozhodnutí o tom, koho si nakonec zvolí pro manželství, učinil sám. Zároveň však církev doufá, že pokud se některý člen církve rozhodne pro sňatek s někým, kdo není členem církve, pak tento pár bude chápat a respektovat skutečnost, že nemohou očekávat od žádného kazatele Církve adventistů sedmého dne, jehož úkolem je hájit a reprezentovat výše uvedené principy, že je oddá.43)

Problémy, které mohou nastat v manželství, jako rozvod či nemanželské děti církev odsuzuje, ale v současné době nedochází k přímému vylučování členů za tyto prohřešky. Církev s těmito problémy, velice rozšířenými v dnešní společnosti, nesouhlasí. Pokud se ovšem něco podobného přihodí, církev svému členu předá jasné vyjádření o nesouhlasu s danou situací, ale říká, že není v její moci danou situaci řešit. V takovémto případě se uskuteční členské shromáždění, na kterém se o těchto problémech diskutuje. Tato schůze se koná vždy při objevení určitého problému.

Výzkum

Následující výzkumná část je zcela založena na rozhovorech s respondenty. Obsahuje dvě části - „Adventisté“ a „Nevěřící“, které jsou dále rozděleny do sekcí „Materiální“ a „Duchovní stránka“.

Adventisté

Při odpovídání na otázky adventisté nemluvili jen o svém životě, ale i o tom, jak to chodí u jiných adventistů a o církvi obecně.

Materiální stránka

Oblékání

Respondenti - adventisté uvedli, že v oblékání k běžným příležitostem nevidí žádný rozdíl od ateistů, jejich styl je naprosto stejný. V případě, že se účastní shromáždění ve sboru či bohoslužby, obléknou se vždy slavnostně, jako do divadla.

Respondent: „Styl oblékání je myslím si stejný jako u ateistů… …rozdíl bys poznala na setkáních nebo bohoslužbách - starší i mladí lidé se na ně oblékají slavnostně, asi jako do divadla, někdy až jako na ples… …holky často nosí sukni a kluci většinou kravatu a košili nebo oblek. …Já nosím nejčastěji černé kalhoty, košili a kravatu.“

Strava

Adventisté kladou velký důraz na zdravou životosprávu, což souvisí již se vznikem Adventistické církve v 19. století v Americe. Neměli by přijímat nic, co by poškozovalo jejich tělo, tedy alkohol, drogy, kouření, nezdravou stravu. Stravovací návyky a rozdělení stravy na čistou a nečistou vychází ze Starého zákona a velmi se podobá židovským pravidlům. Za nečisté je považováno vepřové, koňské a králičí maso, dále mořské plody bez šupin a ploutví. Za čisté maso je považováno maso přežvýkavých sudokopytníků. Ani jeden z respondentů nikdy vepřové maso nejedl. I většina jejich známých toto pravidlo dodržuje. Respondentka ani jiné maso dříve nejedla často a nyní je již přibližně půl roku vegetariánkou.

Respondent: „Adventisté dodržují stravovací návyky, které vychází ze Starého zákona… …potraviny jsou rozdělené na čisté a nečisté. Nečisté maso je např. vepřové. Myslím, že je to - sudokopytníci přežvýkavci - to je to, co smíme… Je to skoro stejné jako košer strava u židů, akorát my si nemusíme kupovat potraviny s tou značkou košer. …zásada o oddělování masa a mléka není striktní, ale někde v pozadí je… …dodržuju to, vepřové a mořské plody jsem nikdy nejedl.“

Respondentka: „Odlišnosti určitě jsou. Jeden z bodů, který je pro adventisty důležitý, je jíst zdravě. Je to založené na tom, že by lidské tělo nemělo přijímat nic, co ho poškozuje, takže kromě kouření, alkoholu a drog se to týká i stravy… …Já mám nejradši sladké jídlo… a to by se taky úplně nemělo, protože cukr taky poškozuje tělo. Ale to by pak člověk už vůbec nic nemohl… :-)

Co se týče alkoholu, adventisté by ho pít neměli. Respondent se alkoholu nikdy nenapil, respondentka ho výjimečně pije, a oba znají několik adventistů, kteří se občas napijí.

Respondent: „Co se týče nápojů, tak zakázaný je alkohol, ale není to z biblických důvodů, ale z nějakého kulturního kontextu spojeného se vznikem Adventistické církve v Americe v 19. století… k tomu se pak připojuje i to, že adventisti nekouří, neberou drogy, je tam prostě důraz na tu zdravou životosprávu… …alkohol nepiju, myslím, že dost mladých lidí ho nepije, ale setkávám se i s těmi, kteří ho pijí, třeba tady v Praze.“

Žádný tradiční pokrm adventisté nepřipravují. K příležitosti Památky Večeře Páně, což je svátek, který se slaví jednou za čtvrt roku, se připravuje a konzumuje speciální oplatka jako tělo Páně, a místo vína se jako krev Páně pije stoprocentní hroznová šťáva.

Majetek

Adventisté jsou vychováváni tak, aby nepovažovali majetek za významnou záležitost svého života. Dle respondentů je vztah adventistů k majetku stejně individuální jako u ateistů či příslušníků jiných křesťanských církví. Církev jim nepřikazuje žít v chudobě.

Respondent: „Já si myslím, že tohle je tak individuální uvnitř adventismu, že se to nebude lišit od nějaké jiné rodiny - křesťanské, nekřesťanské, věřící, nevěřící. To je úplně rozdílný v těch rodinách.“

Respondentka: „Myslím si, že se rodiče snaží vychovávat své děti tak, aby nepovažovaly majetek za středobod svého života a aby nebyly zaměřené na peníze, což i vychází z Bible, ale realita se těžko posuzuje. …majetek normálně máme. …dokonce jeden adventista je jeden z nejbohatších lidí v republice. Rozhodně to není tak, že by adventisté neměli vlastnit majetek.“

Adventisté platí desátky na chod církve. Je zvykem odvádět 10 % ze svého platu, což vychází i ze Starého zákona. Desátky se platí dobrovolně, sám respondent je platí a nezná nikoho, kdo by je neplatil. Respondentka je zatím neplatí, neboť nemá stálou práci. Díky desátkám je církev nezávislá na státu (na rozdíl např. od katolické církve, které stát přispívá na chod). Z těchto příspěvků jsou pak hrazeny např. platy kazatelů.

Respondent: “…ve snaze dodržovat ty biblický zásady bylo při vzniku naší církve i zavedení pravidla odvádět desetinu výdělku nebo majetku kněžím, to je ze Starýho zákona. A z toho pak fungoval chrám… tímhle se Adventisté inspirovali a ze svého platu dávají desetinu církvi, která s tím dále hospodaří…je to celkem složitý systém, kam všude ty peníze jdou, od škol po platy duchovních, atd…„

Adventistická církev spravuje mezinárodní humanitární organizaci ADRA (Adventist Development and Relief Agency) a také síť obchodů se zdravou výživou Country life.

Duchovní stránka

Vztahy

Adventisté nemají žádné pravidlo, že by si měli hledat za partnera pouze adventistu. Mladí adventisté se často setkávají na církevních akcích, a je proto velice časté, že se párují.

Pro respondenty není podstatné, z jaké skupiny pochází jejich partner. Oba však spatřují výhodu v tom, pokud si ho najdou ve své skupině, tedy v Adventistické církvi. Shodují se na tom, že vztah je díky tomu jednodušší. Partnerovi nemusejí nic vysvětlovat a řešení některých vztahových záležitostí pak také může být snadnější.

Respondent: „Nejčastěji v tom našem prostředí je běžné, že se mladí lidé setkávají na různých církevních akcích nebo setkáních mládeže. Určitě neplatí, že by si adventista muset hledat pouze adventistku a opačně, ale myslím si, že ta praxe tomu víceméně bude odpovídat… Já jsem si našel přítelkyni z Adventistický církve a moje myšlenka v pozadí byla i ta, že když si člověk najde partnera ze stejného prostředí, tak hodně věcí pak už nemusí vysvětovat a je to pak pro ten vztah jednodušší… …pro každodenní chod toho vztahu je to podle mě spíš výhoda. …ale určitě to není pravidlo, znám spoustu lidí, kteří si našli partnera ať už z jiné církve nebo nevěřícího…“

Pro respondentku není důležité, zda je její partner adventista, ale zda je věřící. Ve vztahu oceňuje stejný přístup k věcem. Její přístup k náboženství je liberální, ocenila by tedy i u svého partnera podobný a jemu vlastní přístup, tak, aby jen slepě nedodržoval pravidla. Její dosavadní dva dlouhodobé vztahy byly s adventisty.

Respondentka: „Pro mě osobně, nevím jestli je to obecný názor, to není důležité, nepřijde mi to jako priorita, ale myslím si, že je to dobrý při řešení věcí do budoucna, jak třeba vychovávat děti… v trvalém vztahu je ideální, když mají partneři stejné hodnoty. Takže podle mě je to pak jednodušší, ale není to pro mě priorita… Na kluky u nás v církvi se soustředím, ale kdybych potkala někoho mimo naši církev, tak bych se neupla na to, že třeba není věřící… Pro mě osobně vůbec není důležitý, aby byl z Adventistický církve, ale chtěla bych, aby byl věřící.“

Respondenta při hledání partnerky zajímalo, jaký má vztah k Bohu, ke své rodině a ke svým známým, také je pro něj podstatné, aby si s ní rozuměl v podstatných věcech, jako jsou životní nasměrování a principy. Jeho partnerka je taktéž adventistka, v čemž spatřuje výhodu, avšak nemyslí si, že by to představovalo záruku např. trvalejšího vztahu. Respondent uvažuje o práci kazatele, a proto pro něj při výběru životní partnerky bylo důležité, zda by byla ochotná do takového vztahu vstoupit a stát se manželkou faráře (rodiny farářů se musejí často stěhovat). Zřejmě právě proto s výběrem partnerky nespěchal.

Sex by se oficiálně měl odehrávat až v manželství. Dle respondentky je to mezi adventisty přibližně půl na půl v tom, kdo to dodržuje a kdo ne. Někdy kvůli tomu vznikají brzké sňatky, což dle ní také není správné. Mladí adventisté si o sexu můžou popovídat s duchovními či s rodiči. Pár, který počne dítě před svatbou, nemůže být oddán církevně.

Respondentka: „Sex před svatbou by neměl být, tak je to oficiálně, ovšem jak je to v realitě, to se těžko posuzuje… Já si myslím, že je to tak půl na půl…“

Respondent: „Nejčastější argument pro předmanželský sex je, že partnera nikdy nepoznáš tak dobře jako díky tomuhle, že i tohle patří k tomu zkoušení si vztahu, v který to může přerůst. Já osobně si myslím, že nezávazně si člověk těžko zkouší závaznost v životě, a že krátkodobě si člověk těžko osahává dlouhodobost, která pak v tom vztahu je. Pro mě osobně tohle není argument pro to, proč bych s tím měl začít.“

Většina mladých adventistů, které respondenti znají, dává přednost trvalým vztahům, stejně tak jako oni sami.

Respondentka: „Ano, znám i lidi, kteří střídají partnery. Jak jsme celkem malá církev a někteří lidi chtějí za partnera jenom adventistu, tak se to tam mezi sebou dost páruje a střídá. Nechci říct všichni, ale je to v tom, že to všichni vidí. Když je tam někdo, kdo už tam má třetího partnera, tak je už považován za promiskuitního… …není to dobrý, jezdíme s mládeží na setkání po republice, v každém městě je 10-15 členů, to kdyby chodil každej s každym, tak by se tam asi už porafali. … Myslím si, že oproti jiným církvím jsou adventisti hodně benevolentní. Jinde se třeba dvojice dva roky seznamuje a kamarádí, než spolu vůbec začne chodit. Kdežto u adventistů je to tak, že ´aha, byli jsme si sympatický na nějaký akci, tak to pojďme zkusit“. Což je můj pocit, pohled. … Převažují trvalé vztahy. A tím, že ten vztah není úplně fyzickej, tak to asi není úplně promiskuita.“

Adventistická svatba je dle respondentky osobnější než např. civilní, protože oddávající snoubence osobně zná. Snoubenci mohou k duchovnímu docházet na předmanželská setkání, na kterých s ním konzultují praktické věci jako např. jak co bude probíhat po svatbě, kdo se bude o co starat, atp. Dle názoru respondentky je to užitečné, sama by tato setkání chtěla před svatbou absolvovat. Církevní obřad se odehrává zpravidla v kostele, ale může i na jiném místě. Obřad se podobá adventistické bohoslužbě - čtení z Bible, zamyšlení, případně zpívání písní - záleží, jak si to snoubenci přejí. Následující svatební zábava se liší od svatby v nevěřícím prostředí především tím, že se zde nepije alkohol. Adventisté mají rádi hudbu, je mezi nimi i mnoho hudebníků, ti tradičnější však nemají rádi tanec, není tedy výjimkou, když se na adventistické svatbě tančí málo nebo vůbec ne.

Ani adventistům se nevyhýbají manželské krize a rozvody, ovšem rozvodovost je malá. Respondentka zná z celé republiky tři manželství, která se rozpadla (setkává se se všemi českými sbory). Vždy je velká snaha rozvodu předejít a manželství zachránit, a to nejen ze strany manželů a jejich rodiny, ale pomoci se snaží i kazatelé. Církev nechce být reprezentována rozvedenými lidmi, proto pokud je manželství rozvedeno z nepříliš vážného důvodu (manželé si přestali rozumět atd.), jsou oba manželé dočasně vyloučeni z církve. V případě vážného důvodu (nevěra, domácí násilí, atd.) je dočasně vyloučen viník rozpadu manželství.

Dle respondentů se vztahy mladých adventistů liší od vztahů ateistů právě oficiální absencí předmanželského sexu, častějšími a dřívějšími sňatky, případně vyšší trvalostí.

Volný čas

Dle respondenta je typické prožívání křesťanského života každodenně. Mladí adventisté spolu často tráví svůj volný čas - častěji než se svými spolužáky či jinými kamarády. Církev pořádá spoustu akcí - respondentka uvedla, že by se několikrát týdně mohla účastnit nějaké volnočasové aktivity připravené církví - výlety, sportovní, kulturní a hudební akce, přednášky na různá témata (zdravá výživa, náboženská témata, atd.), dobrovolné prospěšné činnosti, studijní a biblická setkání, atd. Téměř každý víkend se na několika místech v republice koná nějaká akce. Dále jsou pořádány jednou ročně vícedenní pobyty pro mládež, děti, rodiny či seniory. V létě sbory pořádají společné dovolené. Respondentka se akcí v týdnu dříve účastnila častěji, v současné době by chtěla také, ale nemá již tolik času. Často se účastní pátečních akcí, a vždy studentské bohoslužby, která se koná jeden čtvrtek v měsíci. Respondent se akcí účastní 1-2x týdně. Oba si vyhrazují celou sobotu pro bohoslužbu a trávení dne s mládeží (více viz kapitola Svátky, tradice a zvyklosti).

Respondent: „…typické je prožívání křesťanského života nejen v sobotu, ale každodenně… …trávení jejich volného času se ničím zásadním neliší, jen tím, že ho prostě tráví spolu.“

Respondentka: „…chceme trávit čas společně, takže vždycky něco vymyslíme… …V sobotu se většinou scházíme na celý den. Většinou dopoledne máme takové diskuzní skupinky, potom je kázání, potom máme sraz mládeže, kde třeba hrajeme hry nebo si jen tak povídáme nebo prostě děláme nějaký aktivity společně, jdeme na procházku, na brusle, atd., takže většinou strávíme tu sobotu celou společně.“

Vedle běžných akcí pořádá církev i mezinárodní setkání a lokální aktivity. Před třemi lety se oba respondenti účastnili misijní cesty do Mexika, kde spolupracovali s místními adventisty a připravovali pro ně program a různé přednášky.

Respondenti se modlí každý den. Snaží se pravidelně číst Bibli. Respondentka ji za svůj život přečetla dvakrát a nyní ji čte, když jí to čas dovolí. Preferuje moderní překlady (Slovo na cestu či Bible 21. století), které jsou dle ní čtivější. Respondent se Bibli jako student teologie věnuje i ve svém volném čase více - v minulosti z ní četl každý den, nyní ji čte každý týden.

Dle respondentů není velký rozdíl mezi způsobem trávení volného času adventisty a ateisty. Hlavní je především to, že adventisté tráví hodně času spolu. Dle respondentky se adventisté od ateistů odlišují tím, že se nescházejí v ´hospodách´, ale že společný čas tráví častěji aktivně.

Svátky, tradice a zvyklosti

Adventisté nemají nějaké speciální svátky či tradice, kterými by se výrazně odlišovali od jiných křesťanů. Velmi významná je pro ně Večeře Páně, která probíhá 4x ročně vždy v sobotu (jsou naplánovány na rok dopředu), kde v rámci bohoslužby konzumují oplatku jako tělo Páně a stoprocentní hroznovou šťávu jako krev Páně, jak již bylo uvedeno v kapitole Strava.

Významným svátkem je vítání a uctívání každé soboty.44) Sobota začíná pátečním západem Slunce. Je zvykem, že se rodina sejde doma, lidé si spolu čtou z Bible, zpívají písně, společně se najedí. V respondentově rodině to takto probíhá a byl by rád, kdyby to takto probíhalo i v rodině, kterou jednou založí. Sobota je svátečním dnem, dnem odpočinku. Adventista by ji měl prožít v klidu, bez stresu, bez práce. V sobotu ráno se adventisté účastní bohoslužby ve svém sboru, kde se následně mohou zapojit do diskuzních skupinek. Je zvykem, ze zpravidla mládež tráví celou sobotu společně - povídají si, hrají hry, jdou na výlet, atp. Oba respondenti takto tráví každou sobotu.

Respondent: „Naše tradice je zahajování soboty, to taky vychází ze židovské tradice… rodina se sejde vždycky v pátek večer po setmění a začínají spolu ten sobotní den. S rodinou jsme vždycky měli pobožnost, když jsme byli malí, rodiče nám četli z obrázkový Bible, zpívali jsme si, dali si společně jídlo. To je taková tradice, kterou naše rodina měla a kterou bych chtěl mít taky, až budu mít děti. … Sobota je pro adventisty nejvýznamnější svátek.“

Vánocům nepřikládají adventisté velký význam. Respondent uvedl, že není jisté, kdy se Ježíš narodil a že Vánoce vycházejí původně ze svátku slunovratu, na který křesťanství navázalo. Dnes mezi adventisty převažuje názor, že když si celý křesťanský svět a část toho nekřesťanského připomíná narození Ježíše, je zbytečné se toho neúčastnit. Narození Ježíše si tedy v rodinách o Vánocích také připomínají, ale velmi to neprožívají. Respondentka uvedla, že adventisté společně s jinými církvemi pořádají štědrovečerní půlnoční mši, s rodinou se jí však neúčastní, neboť preferuje trávit tento čas doma. U adventistů není zvykem příliš dlouho tvrdit dětem, že dárky nosí Ježíšek.

Velikonocům také není mezi adventisty přikládán velký význam. Respondentka je slaví buď světsky nebo vůbec ne. Zpravidla tento čas tráví s mládeží na chatě. V době Velikonoc bývají v kostele kázání na téma vzkříšení Ježíše. Adventisté si čtou z Bible o tom, jak dříve slavili Velikonoce židé. Mezi adventisty nebývá zvykem držet velikonoční půst, ani jeden z respondentů nedrží nikdy žádný půst. Respondentka zná několik dospělých lidí, kteří drží půst v době, kdy se za něco hodně modlí, proto, aby je jídlo nerozptylovalo.

Respondent: „Půst nedržíme. To katolické pojetí Velikonoc je jiné než adventistické v tom počítání týdnů a v tom půstu, speciálně v tom velkopátečním půstu.“

Křest probíhá vždy v dospělosti, zpravidla mezi 15.-20. rokem života. Člověk, který se narodí ve věřící rodině, navštěvuje se svými rodiči sbor, a v době dospívání se rozhodne, zda se chce nechat pokřtít. Adventisté nenechávají křtít děti proto, aby se samy mohly jako dospělí lidé vědomě rozhodnout, zda se stanou členy sboru anebo zda z něj odejdou. Člověk, který se rozhodne pro křest, ať už pocházející z věřící rodiny anebo nově příchozí, se na něj přibližně půl roku připravuje - schází se s kazatelem, studuje Bibli a adventistické texty. Při křtu má adventista na sobě bílé oblečení jako symbol čistoty. Oba respondenti byli pokřtěni v 18. roce života. Křtem se člověk stává členem církve, je zapsán do sboru a může se začít podílet na rozhodování o chodu sboru, měl by platit desátky.

Respondentka: „I když chodíš odmala, tak si neuvědomuješ v těch 15 co to všechno obnáší… před křtem je to individuální a nejintenzivnější, máš možnost se na všechno zeptat toho kazatele… …Křest bývá v bazénku nebo v jezeře, řece, co si kdo vybere… většinou si ta osoba vybere oblíbené místo… většina sborů má pod pódiem malý bazének… a před samotným ponořením se odpovídá na tzv. křestní otázky, jsou 3, nepamatuju si je přesně, něco jako jestli souhlasím s učením církve a přijala jsem Ježíše. Není to při bohoslužbě, i když může být, je to úplně kdykoliv, ta osoba se rozhodne a pak jen vybere kdy se to hodí, přijede většina příbuzných a je to hezká událost. Osoba dostane spoustu dárků, přáníček, kytek a sbor jako takový dá té křtěné osobě slib, že ji bude podporovat v těžkých chvílích. Taky si děti a i dospělí připraví nějaké vystoupení, písničky, básničky. Já jsem měla ještě třeba krabici, do které mi každý napsal vzkaz. Prostě taková svatba s Bohem.“

Kostel bývá neformální a nepříliš zdobený.

Kostel CASD v Praze ve Vinohradské ulici, dostupné na45)

Je zvykem, že si adventista vybírá takové povolání, aby měl v sobotu volno. Pochopení mají adventisté zdravotníci a policisté, kteří musejí pracovat i o sobotách.

Nově příchozí věřící

Dle respondenta vede lidi k víře vnitřní hledání, něco, co nás lidi přesahuje. Tito lidé poté co uvěří v Boha, se většinou seznamují s různými křesťanskými spolky a pak se rozhodnou pro ten, který je jim lidsky nejbližší. Nově příchozí dospělí lidé, které respondentka zná, přišli do jejího sboru nejčastěji na základě vyprávění o víře člena sboru, kterému naslouchali na ním vedených lekcích bojového umění. Mládež se k Adventistické církvi nejčastěji dostane skrze tábory, které pořádá. Tyto tábory jsou spíše přátelské, duchovní záležitosti se tam příliš neřeší. Nevěřící mladí lidé jezdili na tyto tábory, začali se zajímat o víru a o církev, pak začali chodit na shromáždění a bohoslužby, rozmlouvali s kazatelem a pak se nechali pokřtít. Žádnou jinou formu evangelizace adventisté neprovozují. Přibližně 2/3 členů sboru, který respondentka navštěvuje, se narodilo do věřící rodiny, 1/3 sboru jsou pak nově příchozí lidé, kteří uvěřili v Boha během posledních let.

Respondent: „Lidé narození v adventistické rodině chodí s rodiči do kostela a na setkání a během dospívání se rozhodnou, jestli chtějí vstoupit do církve nebo ne. Pokud ne, tak odejdou. …Těžko říct, co vede k víře a církvi lidi, kteří se nenarodili do věřící rodiny, asi zájem o tu problematiku, nějaké otázky, které je trápí a které chtějí s někým konzultovat a sdílet, nesrozumitelnosti v Bibli, … Myslím, že je vede takové vnitřní hledání něčeho, co nás přesahuje. …Málokdy se asi stane, že si člověk něco přečte a řekne si ´adventisti jsou jediná pravá církev, teď si vyhledávám jejich sbor v okolí a začnu tam chodit´, ale spíš třeba obchází různá křesťanská společenství a rozhodnou se pro to, které je jim věroučně a lidsky bližší…“

Respondentka: „…já si osobně myslím, že ten osobní přístup a když člověk o tom mluví se svýma blízkýma je mnohem lepší, než třeba pořádat nějaký přednášky pro veřejnost a rozdávat letáčky a úplně nejhorší je asi zpívat písničky a vyřvávat to někde na náměstí, to spíš lidi odradí. U nás v Evropě v dnešní době jsou lidi přehlcení informacemi a každý je na to spíš alergický, takže si myslím, že nějaká evangelizace v ulicích vůbec není produktivní.“

Představa vlastní budoucnosti

Respondentka o své budoucnosti jasnou představu nemá, ví však, že založení rodiny je pro ni na 1. místě. Plánuje to v horizontu přibližně deseti let. Mezi adventisty však není výjimkou, že mladí lidé zakládají rodiny brzy po dokončení vysoké školy - respondentka má několik kamarádek stejného věku, které jsou již vdané a mají dítě. Respondent si svou budoucnost představuje často a rád by se oženil přibližně za dva roky - až jeho přítelkyně dokončí střední školu. Přál by si stát se duchovním. Povolání kazatele má v jeho rodině, dalo by se říci, tradici - jeho dědeček byl řeckokatolickým farářem, otec je adventistickým farářem, bratr se tímto směrem také ubírá.

Respondent: „…asi bych si přál být duchovním u nás v církvi… …ta tradice neznamená, že bych musel, jen nejsem jediný, koho to napadlo… když se adventista rozhodne studovat teologii, rodiče bývají rádi. …já jsem se jako dítě stěhoval kvůli tomu, že byl táta duchovní, hrozně často…po nějakých 5-6 letech do jiného kostela… to není standardní pro adventistu, to zažívá dítě z kazatelovy rodiny. Je potřeba se na to připravit, pokud chci do tohoto vstoupit.“

Neshoda s ateistou z pohledu adventisty

Respondentka se s nevěřícími lidmi často neshodne na smyslu života. Jedna její kamarádka má mnoho přátel mezi věřícími, líbí se jí, jak se chovají, zároveň však jejich víru odsuzuje. Respondentka věří, že to, že je člověk na Zemi, má nějaký hlubší smysl, že tu není bezdůvodně. Udržuje osobní vztah s Bohem, má pocit, že ji někdo vede. Respondent se s nevěřícími často neshodne na tom, z čeho každý z nich vychází. Dle něj je pro nevěřícího člověka těžké pochopit, že věřící člověk nevychází z nějakých racionálních aspektů.

Respondent: „Shodou okolností jsem se včera potkal s jedním kamarádem, zarytým ateistou, kladl mi takový nepříjemný otázky… a zjistil jsem, že se asi neshodneme nejvíc na tom, z čeho vycházíme oba dva. Pro ateistu nebo nevěřícího člověka je těžké pochopit, že člověk nevychází z nějakých racionálních důvodů. ´Když je Bůh, tak mi prostě řekni, proč bychom měli věřit nějaký šílený starý knize Bibli, která byla napsaná v jiný kultuře, za jiných okolností, prošla rukama více lidem…´ - to mi tvrdil on - ´…a dnes ty to čteš a vyvozuješ z toho důsledky pro tvůj každodenní život.´ Tak tohle je prostě asi nepřijatelný pro toho mladýho člověka - ateistu, to, že je člověk dnes schopný postavit svůj život na ne úplně zdůvodnitelných a racionálních věcech. Proč se modlit, když nemáme podložený, že by to přineslo nějakej viditelnej výsledek, nebo proč věřit v nějakýho Boha, když o něm nemáme důkaz… …je pro něj nepřijatelný, jak v dnešním světě rozumu a vědy můžeme věřit něčemu, co z jeho pohledu není odůvodnitelný.“

Nevěřící

Materiální stránka

Oblékání

Pro běžné situace se nevěřící respondenti oblékají každý dle svého stylu („normálně“), kterým se nijak od ostatních neliší. Pro společenské či formální události nebo pro významnější rodinné oslavy se oblékají slavnostně či formálněji.

Jídlo

Oba respondenti uvedli, že jedí všechny potraviny. V konzumaci některých potravin jim brání pouze nechuť či alergie. Žádné maso jim nepřipadá nečisté, respondent si nedokáže představit maso, které by nejedl, jen by zřejmě oba váhali sníst maso zvířete v naší kultuře velmi neobvyklého. Respondentka dává přednost zdravé stravě. Oba respondenti jedí tradiční vánoční, velikonoční a novoroční pokrmy, a pijí alkohol.

Respondent: „Nerozlišuju maso podle tohoto. Třeba prasátka jsou docela špinavý, ale jejich maso je dost kvalitní… nedovedu si představit maso, které bych nejedl, leda, že by mi přišlo hodně zvláštní nebo něco hodně bizarního…“

Majetek

Respondenti mají praktický přístup k majetku a materiálnu, chápou ho jako nutnost.

Respondent: „Chápu, že se někteří lidi chovají povrchně v tom, že jdou hodně za penězma nebo že chtějí mít hodně majetku. Já osobně to chápu spíš jako takovou nutnost, protože se člověk bez materiálních věcí neobejde. Nevyčítám ostatním lidem, že jdou za materiálníma věcma, chápu, že lidi potřebujou chodit do práce, vydělat na sebe. Čím větší má člověk zodpovědnost ve svém životě, tím víc se podle mě lidi dokáže zaměřit na nějaký materiálno a třeba opustit kvůli tomu celkově nějaké své ideály.“

Duchovní stránka

Vztahy

Respondentka nepreferuje pro výběr svého partnera žádnou skupinu kvůli nějakému přesvědčení, ale některé skupiny preferuje proto, že ví, že si s nimi více rozumí – např. s Čechy více než s cizinci či se staršími muži více než s mladšími muži. S věřícími muži nemá problém, již měla dlouhodobý vztah s křesťanem i s „čistým“ ateistou, obojí pro ni bylo v pořádku. Vztahy tedy nenavazuje ve škole, ale spíše v práci nebo při volnočasových aktivitách. Respondent navazuje vztahy náhodně v prostředí, ve kterém se nachází – ve škole či při volnočasových aktivitách. Mít dívku z jiné kultury by mu nevadilo. Necítí se dobře ve společnosti člověka jiného věku (výrazně staršího či výrazně mladšího), a proto upřednostňuje mít partnerku ve stejném věku. Křesťanka by mu nevadila, ale měl by problém spíše s křesťanskými zvyky (např. návštěva kostela či svatba v kostele – necítí se tam dobře), a to i v případě, že by vše ostatní ve vztahu bylo v pořádku. Pro respondentku je ve vztahu důležité určité napojení s partnerem, podobné názory a pohled na svět a aby si měli co říct, pro respondenta důvěra. Oba respondenti podporují předmanželský sex. Respondent vnímá předmanželský sex jako normální věc a říká, že lidé, kteří se chtějí vzít, by se měli důkladně poznat i intimně. Říká, že pokud si partneři nevyhovují po sexuální stránce, může to pak negativně ovlivnit celý vztah.

Respondentka: „Sex před svatbou jo. Ale když o tom někdy uvažuju, tak se mi líbí ta představa, že první milování proběhne až o svatební noci a že je to vlastně to nejvíc, co si manželé můžou dát. Ale mně se líbí i to, co bylo dříve v těch vztazích obvyklé - že se partneři k sobě i sestěhovali až po svatbě a že ten jejich nový společný život začíná fakt až tou svatbou. Dneska už je to jinak, když spolu partneři žijí dávno před svatbou, a kdoví, jestli se vůbec vezmou. Ta svatba podle mě ztrácí význam, když už dávno přestala být tím významným milníkem v životech těch partnerů. Ale vdát se samozřejmě jednou chci, svatba je hezký akt a dám tím najevo, že jsem našla toho pravého muže pro život.“

Respondent by se také jednou rád oženil. Oba respondenti by chtěli plánovat děti až po uzavření manželství.

Oba respondenti dávají přednost trvalým vztahům před krátkodobými nevážnými vztahy. Respondent má pocit, že preferování trvalých vztahů mu doteď bylo spíše na škodu – někteří jeho kamarádi mají „rozjeto více volnějších vztahů a nějaký z nich vždycky vyjde a pak nezůstanou sami.“ Oba znají několik promiskuitních lidí, ale mezi jejich známými převažují lidé, kteří taktéž dávají přednost trvalým vztahům. Respondent říká, že promiskuitní lidé, které zná, se takto chovají hlavně v krátkém období mezi dvěma vážnými vztahy.

Respondentka: „Dlouhodobý vztah a napojení s partnerem jsou krásné věci, ale chtěla bych se zase někdy nevázat. Bojím se, že už nikdy nebudu mít tu volnost, svobodu, ten pocit, že si můžu dělat co chci. Přitom ale nechci tohohle přítele ztratit. Je to složitý. Nemyslím to ale ani tak kvůli potencionálním zkušenostem s jinými muži, ale spíš že bych nemusela na nikoho brát ohledy, třeba v případě cestování. Nemůžu se rozhodovat spontánně, sebrat se a odjet. …Jinak co se týče krátkodobých vztahů, románků, ´vztahů´bez lásky a tak - to mě netěší, spíš vyčerpává, protože se stejně většinou zamiluju, protože si prostě asi cokoli začínám jen s těmi, se kterými si dokážu představit vážný vztah.“

Volný čas

Respondentka tráví svůj volný čas výlety, sportem či s přáteli a rodinou formou posezení doma, v kavárně, hospodě nebo v létě v parku. Respondent tráví hodně času s počítačem – dříve hodně hrál počítačové hry, nyní surfuje na internetu, vyhledává informace, čte anglické články, zajímá se o politiku, vyhledává staré a netradiční filmy a hudbu. Baví ho vaření, hraje na kytaru. Čas s přáteli tráví především pitím alkoholu doma nebo v hospodě.

Respondent: „Hodně vyhledávám věci na internetu, ale často to sklouzne k tomu, že jen surfuju po internetu a tím zabíjím čas, což je špatný. Třeba takovej Facebook, to je taky pěkněj zabiják času. … Když začnu zjišťovat, že mě extra bolí záda nebo že hubnu, nebo že se děje něco špatnýho, tak začnu sportovat, a jakmile vidím, že jsem v pohodě, tak zase přestanu. :-) … Čas s přáteli netrávím tak často jak bych chtěl, což souvisí hlavně se školou a s tím, že nechci utrácet. … mám určitý skupinky přátel a s těma chodím ven, zase nejsem takový, abych chodil ven s cizíma lidma a pořád něco zkoušel. A když už, tak velice často chodím s jednou skupinkou popít do hospody nebo´k některému z kamarádů domu. S jinou skupinkou se účastníme hospodských kvízů nebo nějaké sportovní aktivity, třeba si zahrajeme ping-pong. … Spíš asi takový aktivity, že se dá jít někam, kde se dá popít a popovídat, to je asi to, co preferuju já.“

Svátky, tradice a zvyklosti

Oba respondenti dodržují svátky, tradice a zvyklosti typické pro Českou republiku, např. Vánoce, Velikonoce, oslavu příchodu nového roku, Dušičky, 1. máj, čarodějnice. Respondentka jim nepřikládá velký význam, vnímá je jako součást naší kultury. Respondent si v těchto obdobích připomíná, proč tyto a např. i jiné státní svátky (28. září, 28. října, 17. listopadu, atd.) slavíme – čte články a dívá se na odborná videa, ale jinak je vnímá hlavně jako dny volna. V období adventu se cítí být ve stresu kvůli shánění dárků, vadí mu, že on ani mnoho ostatních lidí nevnímá Vánoce jako čas klidu, i když by to tak mělo být. Neděli oba respondenti vnímají jako den odpočinku, jiný význam mu nepřikládají.

Představa vlastní budoucnosti

Respondentka plánuje ukončit studium, cestovat, sbírat různé pracovní zkušenosti, aby zjistila, co ji baví a v čem je dobrá, ráda by se vdala a založila rodinu do svých 30 let. Nemá představu, co by chtěla vlastnit, ale chce být finančně nezávislá. Respondent přemýšlí o své budoucnosti ve dvou rovinách: praktický pohled a ideál. Z praktického pohledu by si po ukončení studia rád našel zaměstnání ve státní správě, neboť tam má známosti. V případě ideálního pohledu by kvůli seberealizaci pokračoval v doktorském studiu. Ani jedné možnosti nedává přednost. O rodině začne uvažovat, až bude mít pravidelný příjem a vytvořené zázemí. Do svých 30 let by chtěl být zajištěný a mezi 30. a 35. rokem by chtěl založit rodinu. V případě akademické kariéry si zatím nedokáže představit, kdy by rodinu zakládal.

Respondentka: „Za rok snad dokončím školu, už nechci více studovat. Vzdělávat se sama nebo pomocí kurzů, to ano, ale ve škole už ne. Co se týče práce, ještě nevím, co chci dělat, budu asi zkoušet různé věci v různých sektorech. … A chci hodně cestovat. Takže potřebuju být bohatá. … Uvědomuju si, že by bylo fajn mít děti už teď. Ne že bych chtěla, spíš kvůli věku, energii a tak. Ale jak to má žena všechno stihnout a skloubit?“

Neshoda nevěřícího s věřícím (křesťanem)

Respondentka o sobě říká, že je tolerantní a s nikým o jeho víře nepolemizuje, neboť je každého osobní věc, v co věří. Respondent se s křesťanem neshoduje v některých praktických věcech – tam, kde církev říká, co je správné a co ne. Např. sebevražda – nelíbí se mu křesťanský názor, že člověk, který se celý život chová vzorně a pak spáchá sebevraždu, se nedostane do nebe. Vadí mu odmítání interrupce křesťany. Věří v evoluci; biblické pojetí světa mu připadá jako pohádka, ze které si můžeme něco vzít, ale jeho přístup je vědecký. Říká, že ať si každý věří, v co chce, on nikomu žádnou víru nebere, on sám věří v lidi a ve vytvořený řád. Dále vychází z řecké filozofie a ze Sokratova pojetí, věří v duši a v nedefinovatelnou nepojmenovanou sílu. Říká, že věda nedokáže vysvětlit všechno, existuje mnoho nevysvětlených věcí, a že člověk může věřit v něco, co věda nedokáže pojmout. Respondentka nedokáže přesně vysvětlit, v co nadpřirozeného věří, kromě toho, že se jí nechce věřit tomu, že po smrti už nic není. Věří buď v jakýsi posmrtný život anebo v koloběh duší.

Respondent: „Mám problém chodit na nějaký náboženský místa, protože se v nich cítím nesvůj. Byl jsem nedávno v jedné kapli, víceméně omylem, a přišlo mi to tam strašlivě cizí, to prostředí mi tam přišlo hodně nepříjemný, ale vydržel jsem tam na celou mši, ale hrozně se mi tam nelíbilo. Bylo to neuvěřitelně přeumělkovaný a byla tam až moc přátelská atmosféra, až mě to strašlivě vyvádělo z míry, není to asi nic pro mě. … V těch náboženských stavbách mi to připadá, jako bych šel k Bohovi na návštěvu, proto se např. v křesťanském kostele vždycky pokřižuju, protože to beru jako uznání, že vstupuju do jiného prostředí, a možná to chápu jako jiné cizí prostředí a právě proto se tam cítí nesvůj. … Věřím v něco. Neříkal bych tomu Bůh, spíš nějaká nedefinovatelná síla, pak je asi jedno, jak se jí říká. … Věřím v to, že člověk má určitou duši, v tomhle vycházím z řecký filozofie, moc se mi líbí Sokratovo pojetí duše. Že ta duše je někde v nebi a vidí všechno, co je krásný, a pak se to projevuje u toho člověka, když žije na tom světě, a proto se nám třeba zdají krásný některý věci, který se nezdají krásný nikomu jinýmu a že to vytváří rozdíly. Je to spíš taková vágní představa, že by to takhle mohlo fungovat a věřím tomu spíš proto, že se mi to líbí, že je mi to sympatický… Věda určitě nedokáže vysvětlit všechno… Nedávno jsem se dostal do hovoru s jednim hodně vědecky založeným člověkem, který tvrdil, že vědec mi může říct něco, co o sobě vůbec nevím. Tomu nevěřím, myslím si, že každý člověk toho o sobě ví nejvíc a to i na základě věcí, které nikdy věda nevysvětlí. Může třeba věřit v něco, co věda nikdy nedokáže pojmout.“

Shrnutí výsledků a závěr

Cílem této práce bylo zjistit, čím se liší život mladého adventisty od života mladého příslušníka většinové české společnosti, tedy nevěřícího, a co mají společného, a odpovědět tak na výzkumnou otázku a podotázky.

Materiální stránka

Ve stylu oblékání mladých adventistů a mladých nevěřících Čechů byla nalezena podobnost - styl oblékání pro běžné příležitosti je stejný pro obě skupiny, stejně tak, jako se příslušníci obou skupin oblékají slavnostně či formálně k pro ně významným či společenským událostem.

Ve způsobu stravování adventistů a nevěřících je rozdíl v tom, že adventisté rozlišují čisté a nečisté potraviny. Největší rozdíl v běžném životě je ten, že adventisté nejedí vepřové maso a nevěřící ano.

Přístup k majetku a materiálnu je u každého individuální, podobnost je v tom, že nikdo z respondentů nepřikládá majetku velký význam.

Duchovní stránka

Ve způsobu navazování vztahů mezi adventisty a nevěřícími byla nalezena částečná podobnost. Adventisté uvedli, že si úmyslně nehledají partnera ve své skupině (tedy mezi adventisty), ovšem dá se říci, že v praxi je toto více než obvyklé vzhledem k jejich vlastním zkušenostem (oba měli doposud vztahy pouze s adventisty). I u nevěřících respondentů se dá nalézt rys preference hledání partnera ve své skupině - respondent si hledá stejně staré partnerky jako je on, respondentka dává přednost Čechům. Jedná se však jen o částečnou podobnost, neboť respondent uvedl i to, že by mu nevadila partnerka z jiného kulturního prostředí. Shoda ve způsobu navazování vztahů mezi adventisty a nevěřícími je v tom, že si všichni respondenti hledají partnera, se kterým si budou rozumět, podle vlastního klíče, protože už ze svých zkušeností vědí, který partner jim bude spíše vyhovovat.

Milostný život před svatbou adventisty a nevěřícího se liší - adventisté čekají s pohlavním stykem do svatby, nevěřící ho provozují již před svatbou.

Způsob trávení volného času mladého adventisty a nevěřícího je individuální, ovšem rozdíl byl nalezen ve způsobu trávení času s přáteli - nevěřící lidé spíše rádi někde posedí a popijí, kdežto adventisté tento společný čas tráví spíše aktivně a společnými činnostmi - výlety, hrami, atd.

Představa o vlastní budoucnosti adventisty a ateisty se neliší - vzhledem k tomu, že všichni respondenti jsou studenti, jejich hlavním momentálním cílem je dokončit školu. Rozdíl je pak v představě o následující budoucnosti - adventisté mají na 1. místě založení rodiny, nevěřící se chtějí před založením rodiny nejdříve seberealizovat skrze práci, další studium či cestování.

Slavení a dodržování tradic a svátků, které jsou typické pro naši českou kulturu, jako např. Vánoce, Velikonoce a další, je adventistům a nevěřícím společné, ovšem příslušníci obou skupin jim nepřikládají velkou váhu. Adventisté pak přikládají význam zvyklostem a tradicím, které jsou typické pro jejich církev - ctění soboty, Večeře Páně, křest.

Mladí adventisté a nevěřící Češi si jsou nejvíce podobní v případě oblékání, dále ve způsobu výběru partnera (všichni vědí, jaký partner jim bude vyhovovat a podle toho si ho vybírají), a tím, že příliš neprožívají české kulturní tradice. Největší rozdíl byl nalezen ve způsobu trávení volného času, tedy že adventisté tráví velkou část svého volného času společně (sobota, další dny v týdnu, akce, dovolené, atd.) a aktivně. Dále se liší v postoji k předmanželskému sexu. Velký rozdíl je i v představě o vlastní budoucnosti, kdy nevěřící, oproti adventistům, odsouvají zakládání rodiny ve prospěch seberealizace.

Seznam použité literatury

Literární zdroje

  • Církevní řád Církve adventistů sedmého dne. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2016. ISBN 978-80-88026-07-5.
  • HAMPLOVÁ, Dana. Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2244-6
  • JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
  • JETELIN, Bedřich. Adventisté sedmého dne mezi modernou a postmodernou. Praha: Česká biblická společnost, 2014. ISBN 978-80-87287-86-6.

Internetové zdroje

Přílohy

Otázky pro polostrukturovaný rozhovor:

otazky_k_rozhovoru.docx




Počet shlédnutí: 61

1)
Církev adventistů sedmého dne. [online]. © [cit.20.11.2016] Dostupné z:http://tourism.zabreh.cz/katalog-sluzby-firmy/cirkev-adventistu-sedmeho-dne/
2)
JETELIN, Bedřich. Adventisté sedmého dne mezi modernou a postmodernou. Praha: Česká biblická společnost, 2014. ISBN 978-80-87287-86-6.
3)
Služba v pozemské izraelské svatyni na poušti a posléze v chrámu byla obrazem této nebeské svatyně. To znamená, že pokud na zemi v pozemské svatyni sloužil kněz, v nebeské svatyni musí také sloužit kněz, na kterého byl pozemský kněz předobrazem. Tímto nebeským knězem je sám Ježíš Kristus
4)
Církevní řád Církve adventistů sedmého dne. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2016. ISBN 978-80-88026-07-5.
5)
HAMPLOVÁ, Dana. Náboženství v české společnosti na prahu 3. tisíciletí. Praha: Karolinum, 2013. ISBN 978-80-246-2244-6
6)
RÉMOND R. Religion et société en Europe. Essai sur la sécularisation des sociétés européennes aux XIXe et XXe siecles (1789 - 1998)
7)
ateista nevěří v žádného boha ani v cokoli nadpřirozeného
8)
agnostik tvrdí, že existenci Boha či nadpřirozena nelze ani vyvrátit ani potvrdit, často nad otázkami víry a náboženství pochybuje, avšak neodmítá je.
9)
Ateismus, [online]. wikipedia.cz, © 2016 [cit. 26. 12. 2016] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ateismus
10)
JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Havlíčkův Brod: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2981-7
11)
Ateismus. [online].elabs.com, © 2012 [cit. 26. 12. 2016] Dostupné z: http://www.elabs.com/van/VAN1-Atheism08.htm
12)
Co je to ateismus, [online]. i-ateismus.cz © 2011 [cit. 26. 12. 2016] Dostupné z: http://www.i-ateismus.cz/2011/01/co-je-to-ateismus/
13)
Český ateismus v historické perspektivě, [online]. Dějiny v pohodě, © 2013 [cit. 27.12.2016]. Dostupné z: http://www.dejinyvpohode.cz/Articles/1367-2-Cesky+ateismus+v+historicke+perspektive.aspx
14) , 15) , 16) , 17)
Náboženská víra obyvatel podle výsledků sčítání lidu - 2011, [online]. Český statistický úřad, © Praha 2014 [cit. 27.12.2016]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20551795/17022014.pdf/c533e33c-79c4-4a1b-8494-e45e41c5da18?version=1.0
18)
Církev adventistů sedmého dne, [online]. Víry a vyznání - Nová náboženská hnutí v České republice, © 2016 [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.viryavyznani.estranky.cz/clanky/cirkev-adventistu-sedmeho-dne.html
19)
Jak poznáme pravého proroka od falešného?, [online]. kristusjezis.cz, © 2014 [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: https://kristusjezis.cz/jak-pozname-praveho-proroka-od-falesneho/
20)
Historie, [online]. casd.cz, © 2012 [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/historie/
21)
Dějiny adventismu v Českých zemích, [online]. Wikipedia, [cit. 3. 12. 2016]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Adventisté_sedmého_dne
22)
Dějiny adventismu v Českých zemích, [online]. wikipedia.cz, © 2016 [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Adventisté_sedmého_dne
23)
Církev adventistů sedmého dne, Historie, [online]. Český rozhlas, © 2014 [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/213139
24) , 25)
Církev adventistů sedmého dne, Charakteristika, [online]. Český rozhlas, © 2014 [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/cirkve/_zprava/213139
26)
Kdo jsou adventisté sedmého dne, [online]. casdzr, © [cit. 12. 12. 2016]. Dostupné z: http://casdzr.sweb.cz/clanky/kdo_asd.htm#co
27) , 28)
Církevní řád. Církve adventistů sedmého dne. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2016. ISBN 978-80-88026-07-5
29)
Církevní řád. Církve adventistů sedmého dne. Zdraví a střídmost. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2016. ISBN 978-80-88026-07-5.
30)
MUDr. SLAVÍČEK, Jaroslav. Lepší cesta pro život [online]. Prameny zdraví, © 20. 6. 2007 [cit. 10. 12. 2016]. Dostupné z: http://www.magazinzdravi.cz/lepsi-cesta-pro-zivot
31) , 32)
MÁRFÖLDI, Daniel. Prečo Cirkev adventistov propaguje zdravú životosprávu? [online]. Cirkev adventistov siedmeho dňa, © 11. 11. 2016 [cit. 10. 12. 2016]. Dostupné z: http://www.casd.sk/adventisti-a-zdravy-zivot/
33)
Zdravá vyvážená strava. [online]. Veganstvo.org, © 2014 [cit. 20.11.2016.]. Dostupné z: http://veganstvo.org/zdravy-zivot/zdrava-vyvazena-strava/
34)
Církevní řád. Církve adventistů sedmého dne. Rekreace a zábava. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2016. ISBN 978-80-88026-07-5.
35)
Komunitní křesťanské televize TV Noe a Hope TV, [online]. Český rozhlas, © 23.8. 2014 [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanskytydenik/_zprava/komunitni-krestanske-televize-tv-noe-a-hope-tv--1385478
36)
O nás, [online]. Pathfinder, © [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.pathfinder.cz/o-nas/
37)
Z historie, [online]. Středisko korespondenčních kurzů, © [cit. 19. 11. 2016]. Dostupné z: http://www.skk.cz/z-historie/
38)
HopeTV.cz. [online]. © [cit. 20.11.2016]. Dostupné z:http://www.hopetv.cz/
39)
Adventist world radio. [online]. © [cit. 20.11.2016]. Dostupné z: http://www.awr.org/
40)
Klub Pathfinder [online]. © [cit.20.11.2016]. Dostupné z: http://www.casd.sk/klub-pathfinder-pozvyva-na-letny-tabor-neobycajne-pribehy/
41)
Kdo jsou adventisté sedmého dne, [online]. Oficiální stránky sboru Žďár nad Sázavou, © [cit. 20. 11. 2016]. Dostupné z: http://casdzr.sweb.cz/clanky/kdo_asd.htm#kdo
42)
Církevní řád. Církve adventistů sedmého dne. Manželství. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2016. ISBN 978-80-88026-07-5.
43)
Církevní řád. Církve adventistů sedmého dne. Známost. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2016. ISBN 978-80-88026-07-5.
44)
Uctívání soboty vychází ze židovství. Židé považují neděli za začátek týdne a za sedmý den - den, kdy Bůh odpočíval po stvoření světa, sobotu. Z teologického hlediska je to tak správně, křesťané to původně měli také tak, ovšem později z praktických důvodů vyměnili sobotu za neděli. Adventisté se uctíváním soboty vůči ostatním křesťanům vymezují.
45)
Kontakty [online], Oficiální stránky Církve adventistů sedmého dne. © [citováno 28. 12. 2016], dostupné na: http://www.casd.cz/kontakty/
zs2016/jsem_adventista_sedmeho_dne_v_cr._jak_a_cim_se_lisim_od_ostatnich.txt · Poslední úprava: 10. 10. 2020 (01:32) (upraveno mimo DokuWiki)