opravy

• v praktické části by se měla objevit vaše práce s rozhovorem - odpovědi všech tří respondentů zkuste vměstnat do jednotlivých dimenzí (vytahat z rozhovorů ty informace, které jsou pro vaši práci stěžejní a vztahují s k cíli práce), jednotlivé rozhovory „převyprávějte“ přidanou hodnotou (přidaná hodnota jsou dimenze), ale uspořádejte informace tak, aby navazovaly na váš cíl práce - OPRAVENO

• napište mi prosím, který zdroj literatury je z infozdroje.czu.cz - HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: Software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Přeložil Luděk KOLMAN. Praha: Linde, 2007. ISBN 80-86131-70-X.

Pro zkoumání života a obchodního jednání v cizí zemi s odlišnou kulturou bylo zvoleno Turecko, neboť v dnešní době jsou jednání s tímto státem stále častější nejen pro evropské země, zejména se v současnosti jedná o bezpečnostní politiku světa a také otázky Evropské unie. Dalším důvodem, proč jsme zvolily právě Turecko, je osobní zkušenost s obchodním jednáním v této zemi.

JakJe možné pro Evropana opravdu poznat život v Turecku, zemi bílého půlměsíce, ležící na pomezí dvou světů a splynout s ním? Jsme jako Evropané schopni pochopit, naučit se a přijmout místní zvyklosti? V práci nastíníme obecné a praktické informace, jakým způsobem je možné v Turecku obchodovat, na jaké překážky si dávat pozor a příležitosti, která tato země nabízí. Tyto zvyklosti budou zhodnoceny podle Hofstedeho dimenzí, případně bude vysvětleno, proč některou z dimenzí nelze použít pro hodnocení.

Základní informace o Turecku

Oficiálním názvem Turecka, je Turecká republika, která se nachází v západní Asii mezi Černým a Středozemním mořem. Hlavním městem je Ankara. Z geografického hlediska je tento stát se svojí rozlohou 37. největší zemí světa. Turecko má strategickou polohu díky ovládání průlivů Bospor a Dardanely, které představují jediné spojení Černého moře a státu ležících na jeho březích s oceánem.

V roce 2013 měla Turecká republika 74,93 milionů obyvatel a nejhustěji osídlením městem byl Istanbul. Obyvateli jsou převážně Turci, ale nachází se zde i menšina Kurdů. Kurdové žijí v jihovýchodním Turecku, většinou se jedná o zemědělce, kteří chovají dobytek, nebo se věnují řemeslným pracím jako je vázaní koberců. Tito obyvatelé se dělí do rodových skupin, kteří stále praktikují krevní pomstu. Ženy v této skupině mají větší svobodu než v radikálním islámském státě. Hlavním náboženstvím Turecka je islám.

V 70. letech provedl holandský vědec Geerf Hofstede výzkum u lidí z více než padesáti zemí světa. Tito lidé pracovali na pobočkách firmy IBM a představovali téměř dokonalé srovnatelné vzorky. Byli si podobní ve všech ohledech až na národnost. Jeho výzkum odhalil, že tito lidé mají stejné problémy, ale každá národnost je řeší jinak.

Proto stanovil pět dimenzí:

1. vztah k autoritě - vzdálenost moci

2. vztah k nejistotě - vyhýbání se nejistotě

3. individualismus - kolektivismus

4. maskulinita - feminita

5. dlouhodobá orientace - krátkodobost

Tyto výsledky se shodují s okruhy, které předpověděli Inkeles a Levinson od dvacet let dříve.

Vzdálenost moci

Dimenze vzdálenost moci vyjadřuje míru nerovnosti, která je u dané společnosti předpokládána a akceptována. U zemí s velkou vzdáleností moci je míra nerovnosti veliká, každý má jasně danou pozici a rozdíly v příjmech jsou veliké. Rodič, učitel, šéf jsou zde vnímáni jako guruové a my se učíme jejich vědění, máme k nim velikou úctu a neodvážili bychom se jim odporovat. Člověk není kreativní a samostatný,ale dělá vždy jen to, co je mu řečeno. V těchto kulturách je hierarchické uspořádání. Naopak v zemích s malou vzdáleností moci je kladen důraz na rovnost. Rozdíly v příjmech jsou zde malé. Děti, zaměstnanci a žáci jsou samostatní, mají prostor pro vlastní kreativitu. Hierarchie se zde utváří jen na základě potřeby organizací. Vysoké hodnoty vzdálenosti moci mají především asijské státy, východoevropské země. Nízké hodnoty jsou v německy mluvících zemích jako je Rakousko, Německo dále v severských zemích a anglicky hovořících zemí. Vzdálenost u Turecka má hodnotu 66, což znamená, že se země nachází ve středu vzdálenosti moci, ale lehce převažuje k větší vzdálenosti.

Vyhýbání se nejistotě

Tato dimenze je definována jako stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi. Vyhýbání se nejistotě souvisí s vytvářením a dodržováním pravidel, která zaručují určitou předvídatelnost. Pro kultury s vysokým indexem vyhýbání se nejistotě představuje nejistota stálou hrozbu, se kterou se musejí vypořádat, a proto mají lidí větší sklony k úzkostem a pociťují velký stres.V kulturách s nízkým indexem pociťují nejistotu jako součást života a přijímají ji klidněji.Vysoké skóre mají země Latinské Ameriky a v románských zemích Evropy. Nízké skóre mají asijské, africké státy a anglicky hovořící země. Turecko se s hodnotou indexu vyhýbání se nejistotě (UAI) 85 se řadí mezi země, kde nejistota představuje hrozbu.

Individualismus - kolektivismus

Individualismus se nachází mezi kulturami, kde jsou svazky mezi jedinci volné, každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu. Kolektivismus je, že patřím k nějaké společnosti, tato společnost se označuje jako MY. V této skupině jsou lidé už od narození integrováni do soudržných a silných skupin, která je v průběhu života chrání výměnou za jejich věrnost. V kolektivismu máte předem dané přátele a nemůžete si je vybrat, máte kolektivní odpovědnost, kterou když porušíte, cítí se zahanbená celá společnost. Rodina zde hraje velkou roli, pokud by měl práci jen jeden z rodiny, předpokládá se, že se postará o celou rodinu. Když rodiče zestárnou, postarají se o ně. U individualismu si můžete vybrat svoje přátele a předpoklad je, že se děti o svoje staré rodiče nepostarají. Pokud zde překročíte pravidla, vina je jen individuální. V kolektivistických společnostech se udržuje soulad s vlastním sociálním okolí a lidé se snaží vyhýbat konfrontacím. Naopak v individualistických společnostech je konfrontace považována za správnou. Vysoké hodnoty individualismu mají anglicky hovořící země jako USA, Kanada, Velká Británie. Nízké hodnoty mají země Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie. Turecko se řadí mezi kolektivistické země.

Maskulinita - feminita

Maskulinita a feminita tak byla označena proto, že to byla jediná oblast, kde zaměstnanci IBM tedy muži a ženy odpovídali rozdílně. Odpovědi se lišily v oblasti pracovních cílů. Muži přikládali větší váhu výdělku a postupu, kdežto ženy dobrým vztahům s nadřízenými a spolupráci s ostatními. U maskulinních společností se od můžu očekává, že budou drsní, průbojní a budou se zaměřovat na materiální úspěch.. Zatímco ženy budou mírné, jemné s orientací na kvalitu života. Ve femininních kulturách se role mužů a žen překrývají. Od obou pohlaví se očekává, že budou jemní, nenároční orientováni na kvalitu života. V maskulinitě má nejvyšší skóre Slovensko, Japonsko, Maďarsko naopak femininní charakter mají severské evropské země. Turecko se řadí mezi země feminní s hodnotou indexu MAS 45.

Dlouhodobá orientace - krátkodobost

Krátkodobá orientace se ve společnosti projevuje úsilím o rychlé dosažení cíle a výsledků. Lidé mají tendenci k utrácení a hledání požitků. Kultury s dlouhodobou orientací mají cíle v delším časovém horizontu. Lidé mají sebekázeň, odkládají uspokojení a pokračují v úsilí s tím, že výsledky se dostaví později. Nejsilnější dlouhodobou orientaci mají východoasijské země jako Čína, Japonsko, Vietnam, Jižní Korea. Velké Británie a další anglicky hovořící země mají krátkodobou orientaci. Turecko ve zkoumaných zemích nebylo, ale jedná se o východní zemi, které jsou zaměřeny dlouhodobě.

Přestože v Turecku je dnes obchodní jednání z velké míry podobné evropskému, v několika pohledech se jejich způsob liší, což je dáno zejména jinou kulturou a náboženstvím. Pokud Evropan chce obchodovat na území Turecka, je vhodné, aby se s těmito zvyklostmi v jednání seznámil dopředu a akceptoval je a do jisté míry se jim přizpůsobil.

Základní zvyklosti

Kultura v Turecku je silně ovlivněna převažujícím náboženstvím, kterým je islám. Obecně platí, že čím více na východ země, tím znatelnější vliv islámu. Přestože dnes se zásady islámu dodržují benevolentněji, je dobré tyto zvyklosti znát a neodsuzovat je. Nehodí se jezdit do země za účelem obchodu v době svatého měsíce tzv. Ramadánu, který dodržuje většina obyvatel a tento zvyk se drží i mezi mladší generací. Pozor je třeba si dát i na smrkání na veřejnosti, které je považováno za neslušné. ¹⁾ Pro běžnou konverzaci je vhodné ptát se na Turecko, historii, přírodní krásy země nebo kuchyni. Není vhodné zemi kritizovat, mít narážky na náboženství či zvyky, a především na všechno, co se týká otce Turků, bývalého prezidenta Atatürka, který se zasloužil o moderní republiku Turecko. V zemi je velmi důležitý status rodiny. Oproti Evropě jsou rodiny po generace úzce semknuty, i co se týče obchodů, většina firem jsou rodinné podniky. ²⁾ Na místní obchodníky jistě zapůsobí a prolomí počáteční lehkou nervozitu, pokud se Evropan naučí základní turecká slovíčka. Národním sportem je fotbal, který Turci milují a zejména v letních měsících ho silně prožívají a sledují sportovní přenosy. Mnozí místní znají i české fotbalisty, někteří i v Turecku hráli. Turky vždy potěší konverzace na toto téma a hodí se znát alespoň tři největší týmy, kterými jsou Galatasaray, Besiktas a Fenerbahce. ³⁾ Turci jsou všeobecně vstřícní, přátelští vůči cizincům, ochotní a mají smysl pro humor. Pokud se v Turecku nabídnou pozvání, je to projev velké úcty a pocty. Odmítnutí může urazit. Pohostinnost je v Turecku jednou z nejvyšších hodnot a podobný přístup se očekává i od partnerů. Ne turecké večeři se nikdy nepodává vepřové. Po jídle se pije národní alkohol tzv. raki, záleží na přístupu každého muslima k alkoholu, neboť islám pití alkoholu zakazuje. ⁴⁾ Toto pravidlo většina místních obchází tím, že raki ředí vodou, a tak prý Allah alkohol neuvidí.

Vnímání času

Oproti Evropě, kde „čas jsou peníze“, preferují Turci dlouhá vyjednávání a smlouvání. Není běžné mít několik schůzek během jednoho dne. Turečtí obchodníci se nejprve chtějí dobře seznámit, v úvodu jednání je tedy většinou rozhovor zaměřen na obecná témata - na rodinu, vzdělání a zkušenosti partnera, na zemi z níž partner pochází, její historii atp. ⁵⁾ Nejprve dosažení určitých osobních a přátelských vazeb umožňuje další krok k jednání a spolupráci. Na schůzce se většinou pije turecký čaj (silný černý čaj). ⁶⁾ Jen zřídka se stane, že se hned na první schůzce dojde ke konečnému závěru a ujednáním. Proto například i české firmy někdy vzdají jednání brzy, protože nesprávně odhadnou, zda jde o taktiku nebo jen nevydrží zůstat trpělivými. ⁷⁾ Je dobré být na schůzce včas. Turci sice příliš dochvilní nejsou, avšak od Evropanů se přímo očekává, že na schůzku přijdou včas. ⁸⁾ Proto je důležité zjistit si dopravní situaci, která může být zejména ve velkých městech problematická. V případě že víme, že budeme mít zpoždění, je vhodné se telefonicky omluvit. ⁹⁾ Komunikace po telefonu je běžná, avšak na zpětné zavolání se někdy čeká dlouho. Představují se buď jménem firmy, nebo krátkým „efendim“ (slyším). ¹⁰⁾

Vyjednávání a smlouvání o ceně

Turci jsou rození obchodníci a používají mnoho taktik při jednání. ¹¹⁾ Kdo navštívil Turecko a nesmlouval o ceně, jako by nebyl v Turecku. Nejen na úrovni obchodu například mezi firmami, ale i turista může s Turky smlouvat třeba na tržnici nebo bazaru. V každém případě je taktika tureckých obchodníků taková, že nadsadí ceny, a tím vyzvou klienta ke smlouvání. Na druhou stranu se nebojí říct si o slevu. ¹²⁾ Cena je v Turecku na prvním místě a až po ní následuje otázka kvality. Při jednání je vhodné být uctivý, trpělivý, zdvořilý a ukázat svůj respekt vůči partnerovi. ¹³⁾ Stejný způsob vyjednávání se čeká i od Evropských obchodníků. Ve sféře B2B je proto dobré mít připravené argumenty a podklady, které budou pro Turky přesvědčující o výhodách naší nabídky. Pokud je dosaženo ústupků na obou stranách, je stále udržován i respekt na obou stranách. ¹⁴⁾ Nevyplácí se spoléhat na slovní ujednání. Turečtí podnikatelé často slíbí i to, co nemohou splnit. Co není na papíře, jako by nebylo. ¹⁵⁾

Setkání

Při setkání je typická malá interpersonální vzdálenost. Turci se často dotýkají - podávají si ruku, poklepávají na rameno, dávají si zdvořilostní polibek na tváře apod. Muži si tisknou ruku pouze při pozdravu a ne tak silně jako v Evropě. Ženám se ruka většinou nedává, naopak se čeká, až ji podá ona sama. Turci se zřídka dívají přímo do očí, to je projevem respektu a úcty, nejedná se o stydlivost nebo úhybný manévr. Při setkání je zvykem vyměnit si vizitky, které většinou jsou z jedné strany v turečtině a z druhé v angličtině. Někdy jich partner žádá i několik s tím, že je předá dále svým kolegům. Uvedením titulu na vizitku se zvyšuje respekt u partnerů. ¹⁶⁾

Oblékání

Pro obchodní jednání je vhodné formální oblečení, čímž si u Turků obchodník získá respekt a působí dobře už na první pohled. ¹⁷⁾ Muži by měli nosit tmavý oblek (v létě je vhodný i ve světlejším odstínu), bílou košili a kravatu. ¹⁸⁾ Dbají také na čisté vyleštěné boty. Ženy se oblékají podle evropského stylu, nemusí chodit zahalené, ale vhodně oblečené například v kostýmu. Nevhodné jsou příliš hluboké výstřihy, odhalená ramena a kolena. Neměly by chybět silonky. U mužů jsou vyloučené šortky. ¹⁹⁾ Turci si také potrpí na kvalitní látky, obuv a doplňky, také na známé značky. ²⁰⁾

Dárky

Není běžné dávat někomu dárky, ale když už někomu dáme dar, je přijat s velkým a upřímným vděkem. V rámci mezinárodního obchodu je typické přivézt typickou věc ze své země. Z ČR se většinou vozí Becherovka (v Turecku ji znají), ale je velmi důležité nejprve zjistit, jaký vztah má dotyčný k alkoholu. Kromě alkoholu je možno darovat i věcné dary, ale je vhodné obstarat zboží značkové a luxusní, tak aby odpovídalo statusu obdarovávaného. ²¹⁾

Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum je výzkum, který se provádí na malé skupině respondentů za účelem zjištění jak se chovají, proč se tak chovají a co za jejich chováním stojí. U tohoto výzkumu odpovídají na otázky jako Kdo? Proč? Jak? na rozdíl od kvantitativního, kde jsou otázky typu Kdo? Co? Kdy? Kde?. Snažíme se porozumět perspektivě aktéra a od omezeného vzorku informátorů se snažíme získat co nejkomplexnější informace. Výzkum nám umožnuje dosáhnout vyšší validity, ale za cenu neopakovatelnosti výzkumu. Mezi kvantitativní techniky sběru dat patří experiment, statistické šetření, obsahová analýza či strukturované pozorování. Základními metodami kvalitativního výzkumu jsou zúčastněné pozorování, nestandardizovaný rozhovor, analýza osobních textů či dokumentů.

V práci je využit kvalitativní výzkum. Teorie k tomuto výzkumu je uvedena v literární rešerši. Nyní se budeme zabývat jeho klady a zápory. Mezi klady kvalitativního výzkumu oproti kvantitativnímu patří časově méně náročný sběr dat, neboť zkoumáme jen menší množství respondentů. Dále je to rychlé softwarové zpracování dat, snáze ověřitelné a srovnatelné závěry, větší nezávislost výsledků výzkumu na výzkumníkovi, který ho provádí. Dalším kladem je, že se respondent může volně vyjádřit, kdežto u druhého výzkumu je prostor k vyjádření redukován (nejčastěji na určité číslo na stupnici). Jako nevýhodu lze uvést obtížnou zohlednitelnost individuálních a lokálních specifik. Výzkum je méně flexibilní a vede pouze k ověřování platnosti již vzniklých teorií, nevytváří novou. Výsledky z tohoto výzkumu mohou být moc obecné a abstraktní. Výzkumník také může opomenout důležité intervenující (nezávisle) proměnné a fenomény, protože se soustředí na testování určité teorie, která s nimi nemusí počítat.

Pro zjištění, zda je možné pro Evropana pochytit a naučit se místním zvykům v Turecku, byl proveden rozhovor s místními a jejich odpovědi porovnány s Hofstedovými dimenzemi týkajících se právě Turecka. Jelikož máme osobní pracovní i životní zkušenost v této zemi, nebylo složité najít někoho, kdo by byl ochotný rozhovor udělat, neboť v Turecku máme spoustu známých a přátel. I po této osobní zkušenosti (mimo rozhovor) lze říci, že zde panují rozdíly na základě místa. V jihozápadní oblasti Turci už na první pohled působí a opravdu jsou velmi milí, přátelští, vstřícní vůči cizincům a ochotní poradit a pomoct. Rádi si užívají života, jsou veselí, baví se. Pokud se podíváme více na východ, už na Turecké riviéře lze zpozorovat rozdíl nejen v chování. Zde potkáme více zahalených žen, a ne všichni místní už jsou tak milí a vstřícní vůči cizincům. Na rozdíl od předchozí oblasti, kde jsme nenarazily v podstatě na nikoho, kdo by nebyl ochotný se s námi zastavit a popovídat si či pomoci, v této oblasti už byli i místní, kteří byli velmi hrdí na svou zemi a cizince, například i turisty, nepřijímali příliš přívětivě. Když jsme se potom o daných nepříjemnostech bavily s jinými Turky v této oblasti, kteří byli milí a hodní, zjistili jsme, že konflikty do kterých jsme se občas dostaly, byly s Turky, kteří pochází z úplného východu země, kde je život velmi konzervativní, a sem jezdí za prací (zejména služby v oblasti turismu). Někteří z nich byli dokonce Kurdové, s nimi už konflikty byly ostřejší. Naopak většina těch, kteří se s námi ochotně bavili, jsou původem z Istanbulu, Adany, Izmiru a dalších západních nebo i jihozápadních měst. Nicméně rozhovor s námi nyní udělala Ebru Mercan. Některé odpovědi i z dřívějších rozhovorů jsme využili od Turků jmény Müslüm Bakan a Yunus Emre Akyürek.

Ebru (26 let, Istanbul) je Turkyně, kterou známe osobně a byla velmi ochotná nám pomoci s projektem a poskytnout rozhovor. Je milá, hodná, přátelská. Žije v Istanbulu, je svobodná a bydlí se svou rodinou. Dříve pracovala v Bodrumu pro místní hotel. Nyní po dokončení univerzity pracuje v Istanbulu. Při rozhovoru na všechny odpovědi ochotně odpovídala a zajímala se i o naše poměry v ČR. Ebru je muslimka, ale nedodržuje pravidla islámu striktně.

Rozhovor s Müslümem (23 let, Adana) byl proveden osobně v létě roku 2013 nejprve předtím, než nastoupil do armády, když pracoval v hotelu v Bodrumu jako číšník. Pochází z Adany a nyní je mu 23 let. Předtím než nastoupil do armády, jsem se ptala, zda je z toho nešťastný. Nechápal moji otázku a říkal, že se už nemůže dočkat, že je to pocta sloužit své zemi a jít bojovat za Atatürka. Další rozhovor nám Müslüm poskytl nyní, potom co dokončil svoji vojenskou službu.

Emre (42 let, Samsun) je Turek, který podniká nejen v Turecku, ale i v USA, Německu atp. V roce 2013, když byl Ramadán, Emre dodržoval jeho pravidla také. Nedodržuje striktně islám, ale tento zvyk drží. Ptala jsem se ho, jak to zvládá, jestli je to pro něj těžké. Nechápal moji otázku, nechápal výraz “něco vydržet, přetrpět”. Dělal to dobrovolně, pro sebe, protože sám chtěl. Ne proto, že by musel.

Pokud se podíváme na jednotlivé dimenze a porovnáme je s poznatky získanými z rozhovorů, vychází zjištěná skutečnost a teorie následovně.

Hofstede uvádí, že v Turecku je vzdálenost moci spíše vyšší. Co popsala Ebru, v rodině tomu tak opravdu je, děti poslouchají své rodiče a ve stáří se o ně starají. Zároveň dokud se dítě neožení nebo nevdá, bydlí až do svatby u rodičů. Dívka si může vybrat svého muže, ale pokud nemůže dlouhou dobu nikoho k sobě najít, přichází na řadu právě rodina, která s výběrem pomůže. Zajímavostí je, že takováto manželství prý vydrží déle než ta, ve kterých si dívky samy vybírají. Ve společnosti je nepřijatelné, aby páry žili spolu a nebyli oddáni. Od dívek společnost očekává, pro dobré postavení a pověst, že by se měly vdát a mít děti. Ale v dalších oblastech už se teorie a odpovědi liší. Na univerzitě mohou studovat jak ženy, tak muži, zde se tedy tvrzení rozchází. Co se týče pracovních podmínek, se svým nadřízeným má Ebru poměrně přátelský vztah a pokud by něco potřebovala apod., není problém, aby za ním zašla a promluvili si. Na druhé straně pokud by měla nějaký problém, může přijít přímo za nadřízeným, který je postavením dokonce ještě nad jejím vedoucím. V otázce vzdálenosti moci se tedy teorie liší jen lehce, neboť tvrdí, že vzdálenost je spíše vyšší nebo střední. Na základě rozhovoru plyne, že tato skutečnost platí jen v některých oblastech.

Co se týče vyhýbání nejistotě, podle teorie Turci neumí dobře nést nejistotu a ta pro ně představuje hrozbu. V praxi tato skutečnost je nejspíše pravdivá, větší hrozbu představuje více, čím dál na východ. Jedním z důvodů může být i většinově vyznávané náboženství islám. Přestože na východě je dodržované striktně a porušení pravidel se nesetkává se souhlasem a bývá trestáno, i na západě, přestože dodržování je benevolentnější, lidé některá pravidla důsledně dodržují. Je jím modlitba (i když ne vždy pětkrát denně, jak by měla být) a především dodržování půstu v době Ramadánu i mladými lidmi. Například Emre, který jinak pravidla islámu nedržel přísně, například co se týče všech modliteb, pití alkoholu apod., tento půst rád a ochotně držel a nechápal, když se ho někdo ptal, zda je v pořádku a přál mu, aby vydržel a něco přetrpěl. Sám říkal, že kdyby nebyl přesvědčený, tak tento zvyk nedrží a dělá jej pro sebe a ne, aby si nebo někomu něco dokázal. Dále také, jak již bylo řečeno, existují nepsaná společenská pravidla, která když lidé nedodržují nebo vybočují z normálních poměrů, stávají se dotyční terčem pomluv a nemají dobré postavení. Toto platí, například pokud dívka žije s mužem, který není její manžel, místo s rodinou. U mužů naopak není obvyklé, že by některý nechtěl jít do armády. Zde tedy dotazování potvrdilo teorii.

Turecko, podle Hofsteda, patří mezi kolektivistické státy. Zejména na příkladu rodiny lze vidět, že tomu tak opravdu je. Jak již bylo popsáno výše v textu, rodina má ve společnosti velký význam a děti jsou v postavení, že by se měly řídit radami rodičů a ve stáří se o ně postarat. Známé a přátele také většinou vybírá rodina, i když mladší generace si mimo to nachází i přátele své. Ostuda jednoho člena rodiny znamená ostudu pro všechny členy. Pokud by například svobodná dívka přišla domů těhotná, znamenalo by to pro celou rodinu velkou potupu. V pracovním a obchodním prostředí se tento jev dodržuje, ukazují na to například rodinné podniky. V rámci obchodního jednání se menší společnosti předávají po generacích. Zajímavostí může být především pro Evropany, že muži jsou šťastní, když jdou do armády (v Turecku je branná povinnost). Komentují to tak, že je pro ně čest bojovat pro svou zemi a berou to jako poslání, které by měl vykonat každý muž pro celou společnost.

Turecká společnost je podle teorie hodnocena jako spíše feminní. Zde se výsledky rozhovorů rozcházejí. Na jedné straně Ebru, která je zapojena v manažerském pracovním procesu, stejně jako muži. Tedy fakt, že se role překrývají. Zaměřuje se jak na výdělek a úspěch, tak na kvalitu života. Muži v rozhovoru byli také zaměřeni na výdělek i na kvalitu života. Tedy výsledky odpovídají feminní společnosti. Avšak například Emre je obchodník, který vede svoji firmu, hodně cestuje a obchoduje po celém světě. Je náročný, potrpí si na kvalitní a luxusní majetek a především jde za úspěchem a výsledky. Tedy tomu odpovídá spíše maskulinní společnost.

V otázce dlouhodobosti/krátkodobosti, kdy je Turecko bráno jako dlouhodobě zaměřená země, se zjištěná skutečnost dále rozchází s touto teorií. Ebru i Emre pracují rychle, na všechno spěchají, manažeři je pořád pobízí, aby vše šlo co nejrychleji. Je možné, že v oblasti vyššího managementu a u větších firem se tato skutečnost rozchází. Ovšem vlastní zkušenost na bazarech a malých tržištích a v malých obchodech daná teorie platí. Turci velmi rádi smlouvají o ceně a velmi rádi si u toho povídají i mimo předmět obchodu, nejvíce o osobních záležitostech, pijí turecký čaj a čekají od druhé strany stejný přístup a především kladný přístup k otázce smlouvání.

Pro zjištění, zda je možné pro Evropana pochytit a naučit se místním tureckým zvykům, byl proveden rozhovor s místními lidmi a jejich odpovědi porovnány s teorií Hofstedových dimenzí. Na základě toho lze vidět rozdíl praktických výsledků oproti teorii a také rozdíl tureckých zvyků oproti těm evropským. Na základě toho, jak velké rozdíly byly zjištěny, lze vyvodit závěr, že pro žití a obchodování v Turecku je pro Evropany nutné pečlivě studovat zemi a strávit zde dlouhou dobu nejlépe mezi místními, než bude schopen se plně infiltrovat.

Lze říci, že někdy se tvrzení o dimenzích v Turecku od Hofsteda shodovala se skutečností,ale někdy se rozcházela. Bylo tomu tak nejspíš proto, že země je jiná na východě, kde je více ovlivněna islámem, a na západě, kde je ovlivněna více Evropou a na kterou jsme se zaměřily v této práci. Proto kdybychom plánovali cestu do této země, je dobré si předem zjistit obecné informace o chování a zvycích, ale nikdy si netvořit předsudky.

Nejvíce se teorie a zjištěná skutečnost liší u vzdálenosti moci v oblasti školy a práce. Co se týká rodiny, zde se shoduje dimenze s odpovědí respondentky. Děti se starají o svoje rodiče ve stáří a žijí s nimi až do svatby. Svatby jsou domlouvány spíše na východě, kde jsou lidé konvenčnější, v případě Ebru si může partnera vybrat sama a rodina pomáhá jen v případě, že by nemohla nikoho najít. Ačkoli by v zemi měla převažovat spíše velká vzdálenost moci, má Ebru se svým nadřízeným spíše kamarádský vztah. U vyhýbání se nejistotě odpovídá teorie i zjištěným poznatkům, což je nejspíš způsobeno přísnými pravidly islámu, z nichž některé jsou neustále dodržovány dodnes i na západě i mezi mladou generací. Dále je nepřijatelné ve společnosti, pokud někdo vybočuje z běžných zvyků. Že je země kolektivistická odpovídá i z rozhovorů, například, jak už je naznačeno, na příkladu rodiny. V pracovním procesu je typické mít rodinné podniky a předávat je po generacích. Společnost je podle teorie feminní, tato skutečnost se v některých případech shoduje i liší od teorie. Co se týká dlouhodobé a krátkodobé orientace, teorie říká, že by země měla být dlouhodobě orientovaná a že než se v Turecku dostanete k nějakému závěru, trvá to dost dlouho. To nám vychází, že platí především na tržištích a u menších firem. Ale ve větších firmách se tato skutečnost liší.

Cílem naší práce bylo zjistit, zda je pro Evropana možné poznat a splynout s životem v Turecku a zda jsme schopni pochopit, naučit se a přijmout místní zvyklosti. Zjistili jsme, že je možné splynout s místním životem,ale je to pro většinu Evropanů pravděpodobně velmi obtížné, neboť zvyklosti a chování v Turecku jsou značně specifické. Záleží také na konkrétním městě a místě, kde by daný Evropan chtěl žít a pracovat. Ve většině případech přijde kulturní šok, což je situace kdy my máme naučeny naše vzorce chování a zvyklosti a najednou je vše úplně jiné. Jsou lidé, kteří nemají problém změnit časem některé své návyky a přijmout ty, které jsou vlastní Turecku a jsou rádi, že zde mohou žít, ale někdy to změnit nelze a člověk může mít pocit, že je jiný a nepatří do této kultury.

Etiketa obchodního jednání v Turecku. BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2011 [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/etiketa-obchodniho-jednani-v-turecku-788.html

Tipy pro úspěšné obchodní jednání v Turecku. ČESKOTURECKO: POMÁHÁME ČESKÝM FIRMÁM OBCHODOVAT S TURECKEM [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: http://www.ceskoturecko.cz/tipy-pro-uspesne-obchodni-jednani-v-turecku/

Turci jsou nejprve odměření, pak věrní obchodní partneři. Hospodářské noviny [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-22652900-obchodni-jednani

Turecko. Turecko.org [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: http://www.turecko.org/

Informace o Turecku. Info-turecko.cz [online]. Praha, 2012 [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: (http://info-turecko.cz/)

GULLOVÁ, Soňa. Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 3., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2013, 335 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4418-6.

GULLOVÁ, S. Hospodářské noviny. Turecké obchodní taktiky. [online] November 27,2006 [cit.2015-03-30] Dostupné z : http://ihned.cz/c1-19823930-turecke-obchodni-taktiky

KRASNICKÁ, I. Jak prolomit ledy: naučte se jména českých fotbalistů, kteří hrají v Turecku. Český exportér: Magazín Hospodářských novin a týdeníku ekonom. Praha: Economia, a.s. 2014, č. 7, s. 28.

HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: Software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Přeložil Luděk KOLMAN. Praha: Linde, 2007. ISBN 80-86131-70-X. -

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 8024601397.

Rozhovor s Ebru Mercan (26 let, Istanbul):

Do you live with your family? How big is your family? Do you take care of your parents when they grow old?

Yes I live with my family. We are 5 siblings. I have two older brothers and one older sister and one younger sister. We are close to each other :) In Turkey we generally live together untill marriage. And yes, we look after our parents when they are old.

How is it with the marriage? Can you choose anyone you want?

Sometimes especially in east part of Turkey, where people are more conservative and more listen to their parents, the parents arrange the marriage. In younger generation and actually in this era we choose the one who we want, but sometimes when we cannot find anybody the family can help find somebody. But there is a common belief that every girl should get married and have kids. It is very important.

Is it for having a good status in the society?

I can say that. It is not acceptable to live together without a marriage. Sometimes people do that, but people gossip about them. They find it against tradition and religion. For example when a girl gets pregnant and is not married it is a big problem and shame for whole family.

So untill marriage you live with your family, it is not common to start living alone for example?

No, we live together and then with the guy.

And how is it at the university? Is it same for boys and girls - maybe because of the army? Do all the boys have to enter the army?

We study 4 years uni and 1 year preparation class. But if you pass the exams for preparation class you can directly start the studies from 1st class. I have studied just 4 years. Boys have it the same. And yes they have to go to army. When they are 20 and don’t study and are healthy. They should join.

Then it means that when you study at the university you don’t have to go to army at all or only later?

No they go also but after uni. And you go for shorter time. Normally it is 12 months and when you go to the army it is for 6 months.

Girls don’t have to, right?

Yes we don’t have to thankfully. Do you?

No we don’t, it was obligatory few years ago, all the men had to enter the army but not nowadays anymore. Our men had to stay there for 2 years. The only way how to avoid it was to get socalled blue book - it meant that you couldn’t enter because of some health indisposition.

Ohh it must have been crazy. We had it in a past for 2 years too. My dad did 2 years and my grandpa did 3 years. My older brother was for 18 months. Now it is only 1 year.

Okay and where do you work? How did you get this occupation?

Well I am kind of coordinator after sales. We sell turkish movies and series. We sell it to other countries. I went to interviews.

Sounds great! Even to Czech Republic? :)

Yep I think Czech too. Do you know any Turkish series from your tv?

Yes we have some. Maybe if I remember well… Sultan?

Yes yes I know.. or Feriha?

Yea I think we have it too.

What channel broadcast it?

I think TV Barrandov… do you know it?

Ooh yes! Yea we do business with them. I still send them episodes. The man in charge in this channel is very nice.

You work with a Czech man? Have you met each other also?

Yes, his name is Lubomir Nemec, he is nice and always happy to work with me. No only via emails. He says he is surprised how fast I do my job.

Haha yes because we think that in Turkey when people do the business it takes a lot of time. Is it difficult to deal something in your job?

How do you mean it?

Well if it takes a lot of time untill you for example sign the contract or to get some results from your colleagues or so?

No we work fast! Our managers are always in hurry and we should hurry too. If we work slowly, we can’t have time to finish.

And do you drink the typical turkish tea while meetings? ;)¨

Turkish coffee :)

And your boss? Is he nice to you? Are you also friends?

He looks strict and bossy but he is nice.

So if you had some troubles or so, you could go to tell right to him and normally talk to him, yes?

We have also a general manager so at first we go to ask him.

Can you negotiate your salary with him?

Yes with this manager I could.

Great, thanks it helped us a lot. Tesekkür ederim :) (thank you).

:)) Rica ederim (you are welcome).

(celý rozhovor bez korekcí)

Rozhovor s Müslüm Bakan (23 let, Adana)

Have you studied?

Yes a university. But then I have finished and went to army. I was a soldier.

How do you feel about the army now?

I am happy because I am free now. I don’t have to be a soldier now. It is good. I am different now.

Was it so bad

Yes but it is okay. Every Turkish should do it. We should work for our country.

(rozhovor je upraven a přepsán z důvodu nedostatečné znalosti angličtiny, aby byl srozumitelný)

Rozhovor s Yunus Emre Akyürek (42 let, Samsun) Emre je Turek, který podniká nejen v Turecku, ale i v USA, Německu atp. V roce 2013, když byl Ramadán, Emre dodržoval jeho pravidla také. Nedodržuje striktně islám, ale tento zvyk drží. Ptala jsem se ho jak to zvládá a jestli je to pro něj těžké. Nechápal moji otázku, nechápal výraz “něco vydržet, přetrpět”. Dělal to dobrovolně, pro sebe, protože sám chtěl. Ne proto, že by musel.



Počet shlédnutí: 76