Kristýna Procházková, Aneta Tenklová, Zuzana Dörflerová, Petr Müller. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017
http://www.hks.re/wiki/zs2017:buddhista_v_cr_2

V dnešní době dochází k prolínání různých náboženství a náboženských směrů. Do Evropy se v posledních desetiletích dostávají východní náboženské směry, které jsou mnohými Evropany přijímány za své, a mnoho Evropanů v těchto východních filozofických směrech nalézá svoji životní cestu. Buddhismus, který se k těmto směrů také řadí, patří mezi ty oblíbené a buddhistická nauka tak získává silné zastoupení v Evropě.

Buddhismus, do kterého patří buddhismus Diamantové cesty, obecně patří mezi neortodoxní systémy indické filosofie. Buddhismus, který vznikl z hinduismu v 5. století př. n. l., neuznává hinduistický kánon – autoritu véd či kasty. Existuje několik směrů buddhismu – mezi hlavní patří theravádový buddhismus a mahajánový buddhismus. Hlavními centry buddhismu v různých formách stále zůstávají centra převážně v Asii – např. Čína, Tibet, Japonsko, Mongolsko, Thajsko, Vietnam, Kambodža či Srí Lanka. Buddhismus má své zastoupení také v Ruské federaci, kde je zastoupen v Kalmycké republice a Burjatsku.

Trend rozrůstajícího se počtu lidí hlásících se k buddhismu se objevuje i v České republice, kde vzniká velké množství center. Podle oficiálních údajů, které získal ČSÚ při posledním sčítání lidu v roce 2011, to v České republice s buddhismem vypadá takto: v České republice se na základě údajů ČSÚ k registrované církvi a náboženské společnosti – Diamantové cesty linie Karma Kagjü hlasí 3 487 obyvatel a k náboženství a náboženskému směru (obecné zápisy) – buddhismus se hlásí 2 632 obyvatel. ¹⁾

Hlavním cílem této práce je odpovědět na výzkumnou otázku: Jakým způsobem ovlivňuje buddhistické přesvědčení můj život v České republice?

• Jakým způsobem a za jakých okolností se respondenti dostali k buddhismu?
• Do jaké míry respondenti dodržují zvyky a tradice spojené s buddhistickou vírou?
• Jak ovlivňuje víra jejich každodenní život?
• Přináší víra nějaké překážky?

Pro zpracování této práce byly použity především kvalitativní metody, které byly doplňovány kvantitativními metodami. Hlavní výhodou kvalitativních metod je vysoká validita a získání informací, které jdou více do hloubky. Nevýhodou kvalitativních metod je nepříliš široký rozsah informací, které lze získat, protože kvalitativní metody se zaměřují pouze na malou skupinu zkoumaných osob. Kvantitativní metody pokrývají velký vzorek osob a slouží k získání statistických údajů. Výhodou kvantitativní metody je široký rozsah informací, které ovšem nejdou do přílišné hloubky. Jedná se většinou o data, která se dají zpracovat do tabulek nebo grafů. Nejoptimálnější je použití obou těchto metod a jejich vhodné zkombinování.

Pro výzkum byla zvolena metoda polostandardizovaného rozhovoru. Zvolenou technikou bylo osobní posezení u čaje v buddhistickém centru Diamantové cesty v Holešovicích v Praze. Forma polostandardizovaného rozhovoru spočívá v tom, že má tazatel předem připravené základní rámcové otázky, které pokládá respondentovi a podle jeho odpovědí dále klade doplňující otázky. Výhodou této metody je získávání informací, které jdou více do hloubky, je zde možnost rychlé reakce na odpovědi respondenta, které mohou být dále rozvinuty. Nevýhodou je omezené množství respondentů, od kterých je možné získat nějaké informace a také velká časová náročnost na přípravu a provádění jednotlivých rozhovorů.

• žena, 40-45 let
• Jiří, 22 let
• Jéňa, 41 let

Se všemi respondenty jsme se setkali v Buddhistickém centru Diamantové cesty v Praze. Rozhovory probíhaly v kavárně, která je součástí buddhistického centra v pátek 1. prosince v časovém rozmezí od 18:00 do 20:00. První respondentkou byla sociální pracovnice, která se začala o buddhismus zajímat v době, kdy se zúčastnila terapeutického výcviku Gestalltpsychologie a následně přišla do buddhistického centra se svým kamarádem, který jí toto buddhistické centrum doporučil. Buddhistkou je už 10 let. Druhým respondentem byl dvaadvacetiletý Jiří. V současné době studující vysokou školu (bakalářský stupeň) a živí se obchodem. Za buddhistu se považuje už 3 roky a to díky svému kamarádovi, který ho změnou svého chování inspiroval k tomu, aby se stal buddhistou. Poslední respondent Jéňa je 41 let starý muž s vysokoškolským vzděláním, který se za buddhistu považuje už 11 let a o buddhismus se začal zajímat po přečtení knihy Jak se věci mají.

Buddhismu v České republice se věnuje kniha Jednota v rozmanitosti - buddhismus v České republice od autora Jana Honzíka. V této knize autor představuje českou buddhistickou scénu. V knize jsou uvedeny buddhistické skupiny, školy, umění v českých sbírkách a dobročinné iniciativy působící v České republice. Kniha se také zabývá vztahem buddhismu a psychoterapie či mediací. Kniha byla inspirována přednáškou českého buddhistického mnicha bhikkhua Dhammadípy, která se konala na jaře roku 2008 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Sám autor knihy byl buddhistickým mnichem na Srí Lance, kde se znažil dosáhnout nejvyšších plodů dharmy osvojenými metodami a poznatky. Po neúspěchu se otevřel novým přístupům, změnil učitele a postupné se otevřel jiným spirituálním tradicím. Autor celkem oslovil kolem padesáti českých buddhistických skupin a iniciativ - přes čtyřicet skupin se poté na knize úzce podílelo. Jednotlivé skupiny vytvářely články o sobě samých a spoluutvářely koncepci knihy. ²⁾

Historií a současnou situací buddhismu Diamantové cesty a reflexí západních hodnot a kultury se zabývá autor Nydahl Lama Ole v knize Být užitečný – Pohled buddhismu na smysluplný život. Kniha je psána jako rozhovor mezi lamou Olem Nydahlem a německým novinářem Dirkem Grosserem. Jednotlivé rozhovory probíhaly několik měsíců. V knize Lama Ole dochází k závěru, že hledání a nacházení svobody a nezávislosti je v lidském životě nejdůležitější. Podle autora by měl být člověk k sobě upřímný, využít své svobody a najít něco, co bude člověku dávat smysl. ³⁾

Pro začátečníky zajímající se o buddhismus jakožto celkovou filozofii lze doporučit knihu v anglickém jazyce What the Buddha taught, kde autor Walpola Rahula vysvětluje základy buddhistické filozofie širokému spektru čtenářů sympatickou formou, tj. jedná se přímo o přetlumočení Buddhových hodin s jeho žáky. Kniha je velmi čtivá a poskytuje nezkreslené informace. Kniha byla doporučena jako základní učební knihou samotným buddhistickým mnichem na Srí Lance. ⁴⁾

Definovat buddhismus není zdaleka jednoduché. Někteří jej označují za náboženství, ostatní za filozofii. Dalo by se říci, že se jedná o duchovní systém, který se zrodil na Indickém subkontinentu díky princi Siddhárta Gautama, později známého pod jménem Buddha Šákjamuni, cca 500 let př.n.l.

Buddha byl původem nepálský princ jménem Siddharta Gautama, chráněný syn panovníka. Když uviděl utrpení reálného světa (staré lidi, nemocné a mrtvá těla), zasáhla ho tato zkušenost natolik, že se rozhodl bojovat proti veškerému utrpení na světě. Ve věku 29 let opustil tedy pohodlí paláce a rodiny, vydal se žít mezi prosté lidi. Nejprve odešel do lesních škol studovat jógu, poté při putování potkal askety, ke kterým se na nějaký čas připojil. S nimi se v lesích podroboval praktikám zahrnujícím odříkání, dlouhodobé hladovění, celkové sebeumrtvování a hlavně se věnoval hlubokým meditacím, při kterých se snažil dosáhnout poznání. Po nějaké době jeho tělo natolik zesláblo, že nebylo schopno se ani pohnout, a v tu chvíli si uvědomil, že asketizmus není ta správná cesta. Zotavil se a začal prosazovat tzv. Střední cestu, při které je dobré vyhýbat se obou extrémům (utrpení i přílišnému odevzdávání se radostem života).

V následujících letech Siddhárta putoval po zemi a stále usilovně meditoval pod stromy. Jednoho dne, přesně 6 let po opuštění domova, Siddharta meditoval pod fíkovníkem ve městě Bódhgaji a během meditace se mu vyjevily všechny jeho předchozí životy, ale i předchozí životy ostatních bytostí, a tak poznal, že taková je věčná pravda. Z těchto výjevů pochopil zákony karmy, tzn. že určité chování v životě vede k určitému zrození dle zákona karmy (zlé skutky vedou k neblahým zrozením a naopak). Život je celý od začátku do konce plný utrpení a utrpení se znova rodí s dalším započatým životem. Jedinec nenalezne útěchu dokud nedojde parinirvány, tj. úplného konce své pozemské existence. Během této meditace se Siddhartu snažil pokoušet démon Mára, který mu chtěl zabránit dobrat se poznání, a tak na něj poslal bohyni rozkoše, poté celou armádu. Zabránit v nalezení pravdy se mu však nepodařilo a Siddharta došel poznání - osvícení - nirvány. Uvědomil si, že pro něj již ustalo znovuzrozování, a že tudíž již není vázán k utrpení Samsáry – koloběhu života a smrti. Pochopil, že svět a život je jen iluze, sen o utrpení všech bytostí. Od té doby bývá Siddhárta Gautáma nazýván Buddhou neboli probuzeným a strom, pod kterým dosáhl osvícení, stromem Bódhi. Uvědomil si, že není prvním a tedy ani jediným buddhou, ale že už před ním tu bylo mnoho jiných buddhů a řada nových jich přijde také v budoucnosti. Stejně tak věděl, že každý se jednou dostane pryč ze svárů Samsáry. Po osvícení mohl vstoupit do blažené nirvány, on však v soucitu se všemi živými a trpícími, se dočasně nirvány vzdal a rozhodl se učit. Učil 45 let až do své smrti. Dožil se 80 let a tvrdí se, že zemřel na otravu po zkaženém jídle. Za svého života Buddha dopomohl k osvícení mnoha dalším bytostem. Bylo zaznamenáno mnoho jeho rad a přepisů vedoucích ke správnému způsobu života. On sám stanovil 3 cesty svého učení dle stupně vyspělosti jeho žáků. První cesta má zamezit vědomému vyvolávání utrpení ostatních, druhá cesta směřuje k předcházení utrpení u jedince samotného a třetí, tzv. „Diamantová cesta“, vede k cíli nejvyššímu – k poznání absolutní a neměnné pravdy. Je určena především těm nejnadanějším žákům.

Čtyři vznešené pravdy tvoří základ Buddhova učení.

1. Pravda o utrpení. Celý život je utrpení, světské bytí je neuspokojivé. 2. Pravda o vzniku utrpení. Utrpení je způsobeno touhou, nevědomostí a připoutaností k pomíjivému. 3. Pravda o zániku utrpení. Utrpení je možno ukončit. 4. Pravda o cestě vedoucí k zániku utrpení. Existuje cesta, jak ukončit utrpení, a tou je osmidílná stezka vedoucí k zániku utrpení.

Buddha pravil, že první pravda má být plně pochopena, druhá pravda má být opuštěna, třetí pravda má být uskutečněna a čtvrtá pravda má být rozvíjena.

Ušlechtilá osmidílná stezka je Buddhova tzv. „Střední cesta“, která vede k pravému poznání, probuzení, nirváně.

1. Pravý názor 2. Pravé rozhodnutí 3. Pravá řeč 4. Pravé jednání 5. Pravé žití 6. Pravé snažení 7. Pravá bdělost 8. Pravé soustředění

Při praktikování osmidílné stezky se má jedinec snažit praktikovat několik stupňů zároveň. Běžně se začíná třetím stupněm a pokračuje se až do osmého, potom přijdou na řadu stupně jedna a dva. První dva stupně jsou totiž pro začátečníka velmi náročné. ⁵⁾

Buddhismus je dnes rozšířen převážně mimo Indii. Buddhismus byl značně rozšířen napříč Indickým subkontinentem i mimo něj králem Maurijské říše Ašókou ve 3. století př. n. l. Během jeho vládnutí bylo vybudováno mnoho stúp s buddhistickými nápisy informujících o dharmě a byli vysíláni misionáři – např. na Srí Lanku, kde je dodnes buddhismus převažující náboženství. Buddhismus se také šířil po Hedvábné stezce, kde se setkal s řeckou kulturou. Buddhismus je dnes také rozšířen v Rusku – v Kalmycké republice a Burjatsku.

Obrázek č. 1: Rozšíření buddhismu ⁶⁾

Buddhismus má mnoho směrů – patří mezi ně theravádový, mahajánový a vadžrajánový buddhismus.

Theravádový buddhismus nepřijal cizí vlivy. Tento směr se proto také nazývá malý vůz, jelikož se jedná o původní učení Buddhy bez obohacených prvků jiných náboženství a zvyků. Tento směr je rozšířen na Srí Lance, Laosu, Kambodže, Barmě či Thajsku. Theraváda je charakteristická svojí klášterní tradicí sangha, učením z pálijského kánonu, naukou o arahantech, dosažením nirvány a osobním osvícením, kde se buddhou (arahantem) člověk stane vlastním úsilím bez cizí pomoci.

Novější směr, který přebírá cizí prvky a obohacuje se o ně, se nazývá mahajánový buddhismus, též velký vůz. Mahajána je rozšířena převážně v Číně, Japonsku, Koreji či Vietnamu. Oproti theravádě se v mnohém odlišuje. Mahajánový buddhismus se nezaměřuje pouze na mnichy, ale i na laiky, kteří mohou dosáhnout osvícení. Oproti theravádě, kde dosažení osvícení je na základě vlastního úsilí, u tohoto směru se nauka zaměřuje na bódhisattvu, který ze soucitu pomáhá ostatním na dosažení osvícení. U mahajány se objevují transcendentní prvky či nauka u duši – u theravády je nauka o anátmanu (ne-já).

Vadžrajánový buddhismus vznikl postupně v 7-8. století n.l. Vadžrajána se vyskytuje v Mongolsku, Nepálu, Burjatsku či Kalmycké republice. Tento směr je také spojován s tibetským buddhismem, tzv. Lamaismem. Naukou tohoto směru je rozpoznání buddhistické podstaty v sobě, kterou člověk ještě nevidí. Vadžrajána se zaměřuje na klášterní tradici s předáváním nauk přímo z mistra na žáka. U tohoto směru se vyskytují postavy šamanů či démonů, jelikož se vadžrajána spojila s původním předbuddhistickým animistickým náboženstvím v Tibetu - bönismem. Lamaismus je také charakterizován reinkarnací lamů, modlitebními praporky s mantrami, mlýnky či rituály pomocí mandal. ⁷⁾

V České republice a dalších západních zemích za posledních dvacet let stoupá trend buddhismu. V České republice dnes existuje něco kolem 50 buddhistických škol, center a skupin. (pozn. údaj z roku 2012) Nejvíce přívrženců se hlásí k tradici tibetského buddhismu, naopak méně z nich se hlásí k theravádovému a zenovému buddhismu. Aktivně účastnících se buddhistů je dle údajů z výzkumu z roku 2008 pouze okolo 1600. Je nutné říci, že většinu západních buddhistů tvoří imigranti z Asie, v ČR se jedná především o komunitu Vietnamců. Ti se ale většinou drží v semknutých seskupeních a jen velmi výjimečně mezi sebe pouští západní buddhisty.

Důvodů, proč je buddhismus stále oblíbenější, je více. Jedním z nich je praktičnost používaných metod při cvičeních, kdy člověk zaznamená ve svém prožívání určité změny (většinou k lepšímu). Dalším důvodem je výklad učení, který má blízko k psychologii, filosofii a etice, než že by se jednalo o náboženství (které v České republice tolik rozšířené není). Navíc tím, že se jedná o otevřenější nauku, která nezávisí na dogmatech, přitahuje více svobodomyslně žijící populaci ze západu, která má potřebu nějak rozvíjet svůj duchovní život. V České republice bylo za posledních 20 let vydáno kolem čtyř set knih o buddhismu. Většinou se jedná o překlady klasických buddhistických textů, překlady autorů zahraničních kapacit, jen málo publikací pochází od českých autorů. Největší zásluhu na českém trhu má v tomto ohledu nakladatelství Dharma-Gaia. ⁸⁾

Do ČR v posledních letech často přijíždí buddhističtí učitelé z Asie, kteří přednášejí, učí praxi meditace a dávají podnět ke vzniku různých buddhistických skupin či center. Čeští buddhisté však také pravidelně navštěvují asijské buddhistické země (Barma, Srí Lanka, Thajsko, Indie, Japonsko, Čína, Jižní Korea), aby se seznámili s Buddhovým učením. Často tráví delší pobyt v meditačním centru, kde praktikují meditaci. Po návratu se z nich stanou inspirátoři a šiřitelé buddhismu. Stále také přibývá buddhistických meditačních center, kde probíhají přednášky, kurzy pro veřejnost a pořádají se pravidelná setkání. Mezi nejznámější centra patří Lotus, velká centra Buddhismu Diamantové cesty v Praze, Brně a Těnovicích. Pořádají se i několikadenní či několikatýdenní kurzy mimo města. V roce 2014 vznikl v Lužnici na jihu Čech první buddhistický klášter. ⁹⁾

Obrázek č. 2: Ukázka buddhistického centra na jihu Čech ¹⁰⁾

Nemalý vliv na popularitu buddhismu v ČR má jistě Jeho Svatost Dalajláma, který je znám především svým přátelstvím s Václavem Havlem a svou účastí na konferencích Forum 2000. Dnes se hovoří o tom, že v západních zemích vzniká nový směr buddhismu, ve kterém se prolínají všechny východní buddhistické nauky. Zda tento vývoj bude trvalý a vyústí v nějaký pevný nový směr však teprve ukáže čas. Jisté však je, že člověk otevřený novým myšlenkách se tak může mnoho naučit a dokonce proniknout hlouběji do podstaty buddhismu. ¹¹⁾

Diamantová cesta – Linie Karma Kagjü má své stoupence po celém světě. V České republice se toto uskupení začalo objevovat již v 90. letech 20. století. Oficiálně registrovanou náboženskou společností se stala v roce 2007. Dnes má na území celého státu 49 meditačních center a skupin.

Diamantová cesta – Linie Karma Kagjü je jednou z hlavních škol tibetského buddhismu. Tato škola klade důraz na meditační praxi a předávání ústního odkazu. Duchovním vůdcem této společnosti je Karmapa. Karmapa představuje aktivitu všech buddhů a byl předpovězen Buddhou Šákjamunim i Guru Rinpočhem, který v 8. století donesl buddhismus do Tibetu. V současné době je již 17. Karmapa, který se jmenuje Thinle Thaje Dordže. ¹²⁾

K přenosu tohoto učení do západního světa přispěl hlavně 16. Karmapa Rangdžáng Rigpe Dordže, když musel v roce 1959 opustit kvůli čínské okupaci Tibet. Současný 17. Karmapa Thinle Thaje Dordže se v Tibetu také narodil, ale ve svých 11 letech z Tibetu odešel do Indie. ¹³⁾

Pro současnou Diamantovou cestu – Linii Karma Kagjü je důležitý také praktický vůdce, kterým se stal dánský buddhistický mistr Lama Ole Nydahl. Lama Ole Nadahl předává své zkušenosti z pověření 16. Karmapy a do dnešních dnů na celém světě zbudoval více než 600 buddhistických center. Je autorem mnoha buddhistických knih a zároveň také člověkem, který přizpůsobuje buddhistické učení západním studentům. ¹⁴⁾

Lidé se mohou k buddhismu dostat mnoha způsoby. Respondentka, která chce zůstat v anonymitě, dospěla k samotnému zájmu o buddhismus sama - po absolvování psychologického kurzu a po vlastních zkušenostech s meditací, kde si všimla viditelných změn. „Účinky meditace jsou jedny z nejpřesvědčivějších popudů k inklinaci k buddhismu“, jak uvedlo více členů Diamantové cesty. Sama respondentka nikdy nebyla věřícím člověkem, takže příklon k buddhismu je u ní založen čistě na vlastní zkušenosti. Zvládání vlastních emocí byl u ní možný popud k tomu, aby začala ve svém životě praktikovat buddhismus. Do buddhistického centra ji přivedl kamarád.

Respondenta Jiřího inspiroval jeho kamarád ze střední školy, na kterém pozoroval viditelné změny v chování, byl především klidnější a začal lépe zvládat emoce, předtím svého kamaráda Jiří považoval za cholerika. Sám Jiří se považoval vždy za klidného člověka, ale zvládání emocí jeho kamaráda ho natolik oslovilo, že se rozhodl navštívit se svým kamarádem buddhistické centrum. Jiří říká: „Hodně lidí zajímající se o buddhismus nejdříve hledá to správné místo.“ Přijdou tedy například do centra Diamantové cesty, ale nezůstanou tam a hledají dál. On sám v centru Diamantové cesty hned zůstal, protože mu to tam sedlo.

Respondenta Jéňu poprvé oslovil buddhismus po přečtení jedné z Dalajlamových knih. Poté si přečetl knihu s názvem Jak se věci mají, která ho oslovila natolik, že se ihned začal zajímat o to, kde se v Praze nachází buddhisté, jeho kamarádka mu doporučila telefonní číslo, na které zavolal a dotyčný (na druhé straně telefonu) mu doporučil ať navštíví buddhistické centrum Diamantové cesty. Na buddhismu ho také velmi lákalo lepší zacházení s vlastními emocemi a celoživotní usilovná práce ve vlastním vnitřním životě.

Všichni respondenti se shodli, že buddhismus Diamantové cesty nedodržuje žádné lamaistické tradice. Buddhismus Diamantové cesty považují za zbavený kulturních nánosů. A to hlavně proto, že buddhismus se v České republice snaží přizpůsobit místnímu životu, jak pracovnímu, tak osobnímu. Praktikování buddhismu je možné všude na světě, není tedy důvod přejímat konkrétní kulturní prvky z jedné země, aby byla praxe pravdivá. V naší kultuře by například nemělo veliký význam chodit v rouchu, stejně tak se u nás nenachází skoro žádné buddhistické stavby.

První respondentka uvedla: „Hlavní je dodržovat slib Bódhisattvy a žít více pro druhé než jen sám pro sebe.“ Sama nedodržuje žádné přejaté kulturní tradice, stejně jako ostatní. Hlavní pro dodržování slibu Bódhisattvy je udržovat si osvícený pohled na svět a dodržet slib dosáhnout osvícení pro dobro všech živých bytostí, dále pak vytrvale pracovat na tom, aby osvícení dosáhly i ostatní bytosti. Jako určitou tradici v naší kultuře zmiňuje předávání Buddhova učení, což se děje všude po světě, jinak by se buddhismus Diamantové cesty ani šířit nedal.

Respondent Jéňa vysvětluje, že tibetské tradice zde nejsou důležité, že v buddhismu se slovo „zvyk“ vůbec nepoužívá a jako podstatné uvádí: „Používáme metody k cíli, které reprezentuje učitel Lama Ole Nydahl. Nástrojem je jen meditace až k osvícení a ten cíl má smysl.“ Dále vysvětlil, že v buddhistické praxi je vedle meditace stejně důležité pozorovat svět okolo sebe a tím si ověřovat, zda teorie dává smysl. Toto je pro něj esenciální podstata svého příslušenství v Diamantové cestě.

Respondentka v anonymitě a respondent Jiří uvedli oba jen tradiční meditační pozici, meditaci samotnou a málu, což je počítadlo. Při meditaci sedávají jen na zemi.

Respondentka uvedla, že se u ní nezměnilo vnější chování, ale změnila se motivace. Dělá věci pro druhé, což je součást Slibu bódhisattvy. Ten život pro druhé vnímá v rámci vlastního nejbližšího okolí, dělá věci pro své blízké. Být užitečnou je pro ní důležitou hodnotou, která se projevuje jen vnitřně, chování zůstává stejné. K jejímu životu neodmyslitelně patří četba knih a každý, kdo přijde do buddhistického centra Diamantové cesty je motivován se rychle naučit anglicky, protože literatura k tomuto myšlenkovému směru je především v angličtině. Po tom, co se stala buddhistkou, začala více kontrolovat své emoce, snaží se od nich držet odstup a zvládat tak například nastupující hněv, což vede k vnitřní svobodě. Ve svém životě se kvůli praktikování buddhismu ničeho nevzdává. Občas si zacvičí jógu, ale ne nijak pravidelně a často. Také jezdí s ostatními členy Diamantové cesty na různé akce, například meditační víkendy.

Respondent Jiří uvádí, že žije stejně jako předtím. Buddhismus ho neovlivňuje hodnotově, protože buddhismus totiž nic nepřikazuje, pouze doporučuje. Současně mluví o soucitu, který vnímá jako pomoc, která se snaží v každé situaci udělat to nejlepší. Když apříklad vidí bezdomovce, nedává mu peníze, protože by si za ně nejspíš koupil alkohol. V běžném životě jezdí akorát na meditační víkendy a i o prázdninách mají větší meditační akci. Protože je zatím v práci brigádníkem, tak mu vychází vedení vstříc a těchto meditačních akcí se může účastnit. Rovněž čte knihy od gurua buddhismu Diamantové cesty - Lama Ole Nydahl, ale má čas i na český literární kánon. Přímo uvedl: „Četl jsem Remurquea a další knihy s válečnou tématikou, od té doby co jsem se stal buddhistou čtu navíc i literaturu spojenou s buddhismem, ale stále si rád přečtu i něco, co s buddhismem nesouvisí.“

Respondent Jéňa rád medituje a následně pozoruje svět a zjišťuje, zda to má smysl, protože je přesvědčen, že vše se musí ověřovat. Často se mu zdá, že lidé fungují nešikovně a hloupě a netvrdí, že on by byl lepší, ale snaží se. Na sobě pozoruje změny, že má více svobody (vnitřní a vnější svobody) a může být užitečný i v situacích, kde dříve nebyl. Tu svobodu získává díky práci s emocemi - udržuje si odstup. K tématu svobody ještě dodal: „K tomu, aby jste mi porozuměli si musíte načíst nějaké knihy o buddhismu, když to nebudete znát, tak já vám tady mohu něco povídat o tom, jak jsem svobodnější, ale vy mi rozumíte jenom tak na 50%, když si to přečtete, tak pak mi porozumíte úplně.“ Jinak v praktickém životě žije jako dřív, změny uvádí hlavně ve svém nitru. Samozřejmě se také občas účastní akcí pořádaných centrem a chodí do centra různě během týdne.

Všichni respondenti uvedli, že žádná zvláštní omezení kvůli buddhismu ve svém životě necítí. Buddhismus jim nepřikazuje něco dělat v konkrétním čase či místě, vše je otázkou svobodné vůle.

První respondentka neuvádí žádné omezení, jen občasné těžkosti při zvládání vlastních emocí, hlavně hněvu. Vysvětluje, že tyto emoce jsou vlastně jen iluze a člověk se jimi nemá nechat strhnout. Těžkosti v sociálním životě kvůli svému příslušenství k buddhismu Diamantové cesty nepociťuje, a to jednak proto, že lidem nevykládá, kým je a co dělá, jen když se jí na to někdo sám zeptá. Myslí si, že každý člověk má právo na vlastní názor a nemá potřebu ostatním vnucovat buddhismus či svůj pohled na život, je to pro ni soukromá, niterná věc. Přímo uvedla: „Lidé si mě pak škatulkují jako buddhistku a spojují si to s věcmi, které s buddhismem nesouvisí, ale někdy, když už se s někým znám déle, tak se třeba zeptá, kam pořád o víkendu jezdím a to pak musím říct, že jezdím na meditační víkendy a neutají se to.“

Možné budoucí omezení uvedl Jiří, a to dovolenou v práci, ale jak sám řekl: „Zatím jsem v práci pouze jako brigádník, takže není problém, když v létě na 14 dní odjedu na buddhistický kemp, je to stejné jako když někdo druhý odjede na dovolenou do Chorvatska, někdy se mi stane, že na nějaký meditační víkend nemohu dorazit, mrzí mě to, ale není to nic s čím bych se nedokázal vyrovnat.“ Jelikož se jezdí i na delší pobyty mimo město, pracující buddhisté si musí brát dovolenou. Kdyby jim dovolenou v práci nedali, jednalo by se o omezení. Jiří tvrdí, že jelikož se v ČR neprojevuje kultura tibetského buddhismu (buddhismus je přizpůsoben našemu životu), není zde tím pádem ani prostor pro různá omezení kvůli kulturním odlišnostem.

Pro Jéňu je asi největší překážkou jeho vlastní lenost. Taky občas bojuje s různými obavami a očekáváními, ale nevidí v tom problém, ale příležitost pro rozvoj. Cílem není život bez problémů. Pořád má očekávání a obavy, která ho omezují, ale cítí, že se to zlepšuje, ta změna se odráží ve světě a to i přesto že svět není reálný. Život je rozvíjení kvalit, rozvoj bolí a život není jen lepší a lepší, někdy to jde i k horšímu, člověk totiž má v sobě náplavy z různých životů.

Buddhistické přesvědčení ovlivňuje naše respondenty v České republice pozitivně. Jednotliví respondenti jsou ohleduplnější ke svému okolí a svým blízkým, na základě Slibu bódhisattvy pomáhají druhým a jsou užitečnější v oblastech, kde dříve nebyli. Respondenti se také vzdělávají a zdokonalují v anglickém jazyce, jelikož buddhistická literatura je především v angličtině. Respondenti se velmi věnují meditaci, na základě které dokážou více kontrolovat své emoce. V České republice dle respondentů žádné zásadní omezení ve svém životě necítí. Podle jednoho respondenta je buddhismus v České republice přizpůsoben našemu životu, proto zde není prostor pro různá omezení kvůli kulturním odlišnostem.

Všichni naši respondenti se dostali k buddhismu různými způsoby. Jeden z respondentů se sám o buddhismus začal zajímat po absolvování psychologického kurzu, druhého respondenta zaujalo zlepšené chování a lepší zvládání emocí jeho kamaráda – to ho natolik oslovilo, že se rozhodl se svým kamarádem navštívit buddhistické centrum. Třetího respondenta oslovil buddhismus po přečtení buddhistických knih – poté mu jeho kamarád doporučil telefonní číslo na osobu, která mu doporučila navštívit buddhistické centrum Diamantové cesty.

Respondenti se shodli, že buddhismus Diamantové cesty nedodržuje žádné lamaistické tradice, protože je zbaven kulturních nánosů. Respondenti dodržují slib Bódhisattvy, a to žít více pro druhé než jen sám pro sebe. Podle respondentů je buddhistická praxe založena na meditaci a pozorování světa okolo sebe a tím si ověřovat, zda teorie dává smysl. Respondenti se zmínili o tradiční meditační pozici, o meditaci samotné a počítadlu s názvem mála. Při meditaci sedávají na zemi.

Všichni respondenti uvedli, že žádná zásadní omezení ve svém životě nepociťují. Pokud se jedná o nějaké možné omezení, je to případné neposkytnutí dovolené v práci, které by respondenta omezilo z důvodu toho, že buddhisté jezdí na delší pobyty mimo město.

HONZÍK, JAN. Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. DharmaGaia, 2010. 264 s. ISBN 978-80-7436-006-0

LOPEZ, DONALD S. Příběh buddhismu: Průvodce dějinami buddhismu a jeho učením. Brno: Barrister, 2003. 253 s. ISBN 80-865-9854

NYDAHL, LAMA OLE. Být užitečný: Pohled buddhismu na smysluplný život. Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü – Bílý deštník, 2014. 160 s. ISBN 978-80-903821-9-0

RAHURA, WAMPOLA. What the Buddha Taught. Oneworld Publications, 1957. 168 s. ISBN 0-8021-3031-3

LEHMANNOVÁ, Romana. Na jihu Čech je první budhistický klášter. Mniši žijí ve vybydlené vile na břehu Lužnice. Rozhlas [online]. [cit. 2017-12-04]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/cb/neprehlednete/_zprava/na-jihu-cech-je-prvni-buddhisticky-klaster-mnisi-ziji-ve-vybydlene-vile-na-brehu-luznice--1383415

HONZÍK, Jan. Buddhismus v české společnosti. Dingir [online]. 12(1), 2 [cit. 2017-12-04]. Dostupné z: http://www.dingir.cz/cislo/12/1/buddhismus_v_ceske_spolecnosti.pdf

Život Buddhy. Satori.mysteria.cz [online]. 2003 [cit. 2017-12-04]. Dostupné z: http://satori.mysteria.cz/buddha.html

Linie Karma Kagjü [online]. DC, 2017, [cit. 2017-03-12]. Dostupné z: https://bdc.cz/buddhismus/linie-karma-kagju/

Počet shlédnutí: 276