Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2023 | Anton Tuikov, Galina Filatova, Svetlana Kozlova.

https://www.youtube.com/watch?v=Dj3PJW0QUDs

Tataři jsou turkický národ s historickými kořeny v Mongolsku a Střední Asii, kteří se postupně rozšířili do různých částí Eurasie. Historicky hráli významnou roli v mongolském impériu a jeho expanzi. ¹⁾ Dnes žijí v různých zemích, včetně Ruska, Kazachstánu, Ukrajiny a dalších. Jejich kultura, jazyk a tradice se mohou lišit v závislosti na regionu, kde žijí. Tato semestrální práce je věnována etnické menšině Tatarů na Ukrajině, jejichž počet podle posledního sčítání v země činí 73 tisíc lidí. ²⁾ Je však třeba vzít v úvahu, že toto číslo není spolehlivé, protože poslední sčítání lidu bylo provedeno v roce 2001, v roce 2014 Rusko obsadilo Krymský poloostrov a v roce 2022 začala na Ukrajině totální válka. Všechny výše uvedené faktory zpochybňují přesnost počtu Tatarů na Ukrajině. S jistotou můžeme říci pouze to, že etnická menšina Tatarů na Ukrajině se počítá v desítkách tisíc a nedosahuje sta tisíc.

Většina Tatarů jsou sunnitské muslimové, ale najdeme mezi nimi i šíity a křesťany. Mluví tatarským jazykem, který je součástí kypčakovské podskupiny turkické skupiny altajských jazyků.

První část studie je zaměřena na historické události týkajících se Tatarů na Ukrajině a je představena formou videa. Dále studie zkoumá tatarskou kulturu, včetně tatarského lidového kroje, kuchyně a svátků. Druhá část práce je diskusi a závěrem o tom, ják se ukrajinské obyvatelstvo dívá na Tatary a zda Tataři na Ukrajině cítí se diskriminováni.

Cílem semestrální práce je seznámit čtenáře s tatarskou menšinou žijící na Ukrajině. Popsat jejich historii na tomto území, jazyk a tradice. Dalším cílem práce je zjistit, jaké panují vztahy mezi Tatary a Ukrajinci a jake životní podmínky mají Tataři na Ukrajině. Zda mluví tatarským jazykem a zda si zachovali svou kulturu anebo zcela se asimilovali s ukrajinským obyvatelstvem.

Výzkumné otázky

1. Jakým způsobem se Tataři žijící na Ukrajině snaží udržet svoji kulturu?
2. Jak na Tatary žijící na Ukrajině nahlížejí Ukrajinci? A jak na Ukrajinci nahlížejí Tatary?

Podotázky

• Mluví Tataři žijící na Ukrajině tatarsky? Učí své děti mluvit tatarsky? Existují školy pro tatarskou minoritu v rodné řeči?
• Jaké zvyky a tradice dodržují Tataři na Ukrajině?
• Jaké jsou vztahy mezi Tatary a Ukrajinci?
• Podporuje stát tatarskou menšinu nebo naopak Tataři se cítí diskriminováni?
• Jaké jsou životní podmínky Tatarů na Ukrajině?

Zvyky a tradicemi Tatarů se zabývají autorky Gabdrakhmanova, Galimova a Zagidullina ve své publikace „Tatarský svět“, kde dopodrobna popisují prvky tradiční tatarské kultury. Důležitou složkou tatarské kultury je národní kuchyně. Z obrovského množství pokrmů jsou pro tatarskou kuchyni nejcharakterističtější polévky a husté masové vývary. Například polévka na tučném vývaru s vaječnými nudlemi je stále nezbytným jídlem pro hosty. Také na tradičním tatarském stole rozhodně nebude chybět rozmanité pečivo, masová jídla, mléčné výrobky a čaj. „Čajový stůl je duší rodiny,“ říkají Tataři a pijí ho téměř při každém jídle. Autor zdůrazňuje, že i přes obohacení o nové produkty a vliv jiných kultur si tatarská lidová kuchyně zachovala svou svébytnost a je důležitým aspektem pro udržení kulturní identity. Dále se autorky zaměřují na tradiční tatarské oblečení, kde popisují hlavní prvky oděvu, které jsou společné všem skupinám Tatarů. Dámské oblečení jsou v detailu rozmanitější než pánské. Oděv se lišil nejen funkčně, ale i podle věku člověka, pro které je určen. Tataři mají různé šaty pro dívky, mladé a starší ženy. Práce podrobně popisuje vývoj tatarských krojů až do druhé poloviny 19. století, kdy pod vlivem evropské a ruské kultury začali Tataři upřednostňovat elegantnější věci, které odpovídaly trendům evropské módy. Dalším významným aspektem v publikace jsou svátky, obřady a tradice. Autorky se zaměřují na náboženské a světské svátky a také popisují rituály doprovázející rodinný život Tatarů, včetně sňatku, narození a výchovy dítěte, a dokonce i pohřbu předků. Tato kniha poskytuje rozsáhlý přehled o tatarské kultuře, včetně jazyka, literatury, náboženství, folklóru, lidové kuchyně, krojů, a dokonce i o uspořádání tatarských vesnic. Co je však nejdůležitější, tato kniha naznačuje schopnost tatarské kultury přizpůsobit se globalizaci a různým novým trendům, zachovat národní látku svých tradic a dát jim moderní formu.³⁾

Otázkou udržení tatarské kultury a etnické identity Tatarů se zabývá Gulnara Gabdrakhmanova v článku „Об Особенностях Этнической Идентичности Татар“ (O Zvláštnostech Etnické Identity Tatarů). V něm autorka uvádí dva vážné zdroje sebeidentifikace tatarského lidu: náboženství a jazyk. Autorka se navíc domnívá, že díky islámu bylo zachováno kulturní jádro tatarské komunity a také muslimské vyznání bylo symbolem boje proti christianizaci a asimilaci. Co se týče jazyků, pro většinu moderních Tatarů tatarština dnes hraje spíše symbolickou roli. Funkce tatarštiny se změnily během sovětského období, kdy ji někteří Tataři přestali používat ve prospěch ruského jazyka. Autorka ve své publikaci nastoluje problém, že dnes je užívání tatarštiny omezeno na sféru rodiny, prostředí národní inteligence a některých tatarských vesnic. Během studie se však ukázalo, že tatarský jazyk je nejdůležitějším znakem pro sebeidentifikaci Tatarů. Také bylo zjištěno, že původ a národnost rodičů a předků tvoří základ etnické identifikace zkoumané skupiny. Kromě toho významnou roli v dodržování tatarských tradic jedincem hraje vliv rodiny a příbuzných, kteří učí jedince dodržování kulturních tradic, oslavovaní svátku a tradiční kuchyně.⁴⁾

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Ukrajina stala nezávislým státem. Krym se vrátil pod ukrajinskou jurisdikci a mnoho krymských Tatarů se vrátilo na svou rodnou zem. Tématem interakce Tatarů a Ukrajinců se zabývá článek od Jeffreyho Burda s názvem „Ethnic Conflict and Minority Refugee Flight from Post-Soviet Ukraine“ (Etnický konflikt a útěk menšinových uprchlíků z post-sovětské Ukrajiny), který je založen na výzkumech prováděných v letech 1991 až 2001. Burd zkoumá, jak Ukrajinci vnímali etnické menšiny na Ukrajině, včetně Tatarů. Soustředí se na první desetiletí existence nezávislého státu Ukrajina a kritizuje pohled některých odborníků, kteří viděli postsovětský přechod jako úspěch v udržení dobrých vztahů mezi různými menšinami a většinovým obyvatelstvem. Podle autora byla realita odlišná, a to díky svědectvím a demografickým datům. Autor zkoumá vliv faktorů jako je ekonomická krize a zhoršení etnických vztahů na masovou migraci zástupců menšin z Ukrajiny. Tvrdí, že došlo k závažnému a rozšířenému pronásledování náboženských a etnických menšin. Diskriminace vedla k tomu, že statisíce příslušníků menšin hledaly útočiště v jiných zemích.⁵⁾

V práci Kiryushko M. I. „Волзькi Татари В Українi: Пошук Нацiональної Та Релiгiйної Iдентичностi“ (Volžští Tataři na Ukrajině: Hledání národní a náboženské identity) z roku 2007 je konkrétně zkoumána situace volžských (kazaňských) Tatarů na Ukrajině. Článek analyzuje rysy etnické a náboženské identity volžských Tatarů, kteří žijí na Ukrajině, a klade důraz na význam islámu v procesu náboženského a národního sebeurčení Tatarů. Dále jsou popsány různé fáze a specifika jejich sociální adaptace v ukrajinské společnosti, včetně ztráty mateřského jazyka, změny jmen na slovanské varianty, ztráty pocitu etnické identity a obtíže s udržením tatarské národní kultury. Bylo zjištěno, že volžští Tataři se asimilovali do ukrajinské společnosti, přičemž si zachovali některé své kulturní rysy.⁶⁾

V této práci k získání dat byla využita metoda kvalitativního výzkumu, a to konkrétně polostruktorované rozhovory. Tato metoda pomohla získat hlubší a komplexnější porozumění zkoumaného tématu. Polostruktorované rozhovory umožnily respondentům volněji vyjádřit své myšlenky, pocity a názory. Rozhovory byly provedeny s ohledem na připravené otázky, které však zanechaly prostor pro spontánní reakce respondentů, což umožnilo položit doplňující otázky a podrobněji ponořit do příběhů respondenta. Právě díky možnosti tazatele přidávat a měnit pořadí otázek patří tato metoda mezi nejpoužívanější. V této metodě je zvlášť důležité, aby měl tazatel široké znalosti k danému tématu, pomocí nichž se může efektivně přizpůsobit dané situaci. ⁷⁾

Celkem byli oslovení 5 respondentů. Rozhovory probíhaly prostřednictvím videohovorů přes sociální sítě WhatsApp a Telegram. Během rozhovorů bylo zaznamenáno, že každý z respondentů tak či onak diskutoval o politické situaci mezi Ruskem a Ukrajinou, když mluvil o Tatarech. Je to dáno tím, že Tataři na Ukrajině žijí převážně ve východní části země, kde se v tuto chvíli rozvinul totální vojenský konflikt. Také strach o vlastní důvěrnost měl negativní vliv na rozhovor s naší nejstarší respondentkou Ajšou a připravil nás o další informatorku, která byla v době studie v Rusku. I přes těžkou situaci však byli naši informátoři velmi ochotní s námi spolupracovat a rádi nám vyprávěli o historii a tradicích svého národa.

Seznam respondentů:

• Lyubov, 22 let, Charkov, Tatarka.

Lyubov se narodila v Kazani, hlavním městě Republiky Tatarstán, což je součast Ruska, a žila tam několik prvních let svého života, poté se kvůli rozvodu rodičů přestěhovala na Ukrajinu. Do čtyř let mluvila tatarsky, ale po přestěhování kvůli nedostatku praxe úplně zapomněla svůj rodný jazyk. V současné době je jí 22 let. Respondentka vyprávěla o tom, jak se její stěhování proběhlo, céítila-li nějakou diskriminacé na Ukrajině kvůli svemu etniku a jak Tataři na Ukrajině dodržují své narodní tradice. Na jejím příkladu je vidět, jak v moderní době probíhá migrace Tatarů na Ukrajinu.

• Seyran, 28 let, Simferopol, Tatar.

Seyran se narodil a vyrostl v Simferopolu. Jeho otec je tatar a jeho matka pochází z Ruska, od dětství se učil tatarský jazyk díky svému dědečkovi, takže to ovlivnilo jeho výchovnou kulturu. Od svého dědečka se dozvěděl, že Krymští Tataři měli své komunity, které se snažily zachovat své tradice a získat nezávislost, ale bohužel tyto pokusy byly zničeny už v minulém století. Stalo se tak, když Stalin deportoval krymské Tatary do střední Asie. Sám Seyran hovořil o tom, jaké změny v tatarském lidu nastaly v roce 2014. Když Kreml v roce 2014 anektoval krymský poloostrov, tatarské obyvatelstvo vyrazilo na protest do ulic. Místní úřady vůči nim později zahájily rozsáhlou vlnu represí, během které rušily tatarská nezávislá média, likvidovaly nevládní organizace hájící tatarské zájmy a pronásledovaly aktivisty z tamní komunity.

• Ajša, 56 let, Doněck, Tatarka.

Její pradědeček z matčiny strany byl imám (muslimský kněz) z Ruska. Když navštívil Doněck, městská muslimská komunita ho přesvědčila, aby zůstal a stal se mullou v místní mešitě. Do Doněcku se před druhou světovou válkou přestěhovali i předkové jejího otce, protože ve městě bylo spousta práce. Původně Ajša je Kazaňská Tatarka. Ajša pracuje v nemocnici a miluje své rodné město. Během rozhovoru mnohokrát zdůraznila, že v Doněcku jsou velmi přátelští a příjemní lidé a žije zde vedle sebe více než 150 národností. Za celý svůj život se nikdy nesetkala s diskriminací, navíc před válkou se v jejich městě neustále konaly festivaly věnované etnickým menšinám Donbasu.

• Anna, 21 let, Charkov, Ukrajinka.

Anna se narodila v Charkově a každoročně navštěvovala Krym od dětství а do roku 2014. Respondentka povedla o charkovské tatarské komunitě, charkovské mešitě a o muslimské tradice u Tatar na Ukrajině. Behem rozhovoru také vyjádřila svůj respekt k tomuto etniku.

• Ekaterina, 25 let, Oděssa, Ukrajinka.

Narodila se v Sevastopolu, ale přestěhovala se do Oděssy. Pracuje jako lektorka angličtiny pro děti. Jediná z dotázaných, která vyjádřila lehkou nesnášenlivost vůči Tatarům. Vadilo jí, že tatarština byla na Krymu povinným předmětem pro všechny na základních školách (před rokem 2014). Domnívá se, že pro ukrajinské děti je to k ničemu, a řekla také, že poté, co Rusko učinilo tatarský jazyk volitelným předmětem, vybralo si jej velmi málo žáků. Také se jí nelíbí, že Krymští Tataři nazývají Krym svou historickou vlastí, ačkoli oni sami přišli na Krym pouze během Zlaté hordy a předtím na poloostrově žili jiné národy.Ekaterina tvrdí, že Tatary na poloostrově nikdo nediskriminuje a dokonce i na národní tatarský svátek Sabantuy mají oficiální volno.

Cílem práce bylo podrobně popsat tatarskou menšínu a jak její členové žijí dnes na Ukrajině. Zjistit, jak a kdy na území Ukrajiny dostali a jak dodržují svou kulturu. Následně pak získat informace o tom, jak jsou vnímání ukrajinskou majoritou a jak sami Tataři na Ukrajinci nahlížejí.

Důležitou roli v zachování tatarské kultury v cizí země hraje jazyk. Nicméně situace tatarštiny na Ukrajině je značně problematická a nese se v ní riziko postupného vymizení. Toto ohrožení je způsobeno absencí tatarštiny ve výuce ukrajinských škol, což má za následek, že většina Tatarů mluví tímto jazykem pouze doma. Dalším závažným problémem je pohlcení do rusky hovořící populace, což představuje největší etnickou minoritu na Ukrajině.Respondentka Ajša uvedla, že ji sama učila tatarštině její babička, která prakticky nemluvila ani ukrajinsky, ani rusky. Ajša však svým dětem nedokázala předat svůj rodný jazyk – provdala se za Ukrajince, doma mluvili rusky a její děti nikdy neprojevili zájem o tatarský jazyk. Navzdory tomu však v některých venkovských oblastech stále existují malé obcí, kde panuje tatarský jazyk, některé muslimské školy poskytují výuku tatarského jazyka a lektoři tatarštiny jsou na Ukrajině jsou docela žádané.

Dalším zásadním prvkem, který ovlivňuje udržení tatarské kultury, je náboženství. Většina Tatarů vyznává sunnitský islám. Během období ruského císařství existovaly snahy o omezení šíření islámu, což paradoxně posílilo svazující pouto mezi tatarskými muslimy a jejich vírou. Represe náboženství probíhaly i během éry sovětské nadvlády, kdy došlo k devastaci mnoha náboženských staveb a omezení náboženských práv. Náboženství však pro Tatary zůstává základem jejich společnosti. Náboženské události, jako jsou modlitby, půst a rituální oslavy, mají pevné místo v každodenním životě Tatarů. Tyto prvky nejen spojují komunitu, ale také posilují pocit sounáležitosti a kolektivní identity.

Další významná součást kultury Tatarů jsou tradiční oslavy a festivaly. Jedním z nejznámějších tradičních tatarských festivalů je Sabantuy. Sabantuy slaví příchod léta a sklizně. Oslava se koná na venkovských loukách nebo polích a zahrnuje různé soutěže, tradiční hry, taneční vystoupení a bohatou kulinářskou nabídku. V průběhu Sabantuy se oblékají do tradičních oděvů, jako jsou kaftany a zdobené čepice- tubetejky. Důležitou součástí jsou taneční vystoupení, během kterých se tančí tradiční tanečky, často v kruhu, symbolizující jednotu a společenství. Hudba hraje klíčovou roli, ať už jde o tradiční nástroje nebo moderní interpretace. Během Sabantuy jsou pořádány soutěže, jako je zápasení, skákání přes ohýně, běhání v pytli a další tradiční disciplíny. Jídlo je další významnou složkou tradičních oslav. Na Sabantuy jsou připravovány lahodné pokrmy, včetně pilafu, kožených pastýřských klobás, sladkých dezertů a dalších tradičních dobrot. Sdílení jídla je symbolem spojení a hojnosti.

Dalším významným svátkem je Navruz, který slaví příchod jara a nového roku. Tato oslava má hluboké kořeny v kultuře Tatarů a ostatních turkických národů, a zahrnuje tradiční zvyky, obřady a festivity. Navruz, což znamená „nový den“, připadá na jarní rovnodennost, obvykle kolem 20. až 21. března. Oslava spočívá v propojení s přírodou a jejím obnovujícím se cyklem. Během tohoto svátku se slaví konec zimy a příchod nového života s prvními květy a zelení. Mezi tradičními rituály během Navruzu patří úklid domácností a příprava tradičních dobrot. Během Navruzu se Tataři oblékají do svátečních krojů jasných a radostných barev, symbolizujících obnovu a energii jara. Navruz zahrnuje také charitativní aspekt, kdy lidé poskytují pomoc a podporu těm, kteří jsou v potřebě. Je to čas, kdy se komunita sjednocuje, aby sdílela radost a hojnost. Tradiční tatarské oslavy nejsou jen zábavným spektáklem, ale také příležitostí k posílení komunitního pouta a uchování kultury a tradic. Tyto oslavy umožňují Tatarm vyjádřit svou identitu, propojit se s minulostí a předat dědictví dalším generacím.

Co se týče vztahů mezi Tatary a Ukrajinci, jejích poměry jsou komplexní a odrážejí dlouhou historii společné existence. V průběhu dějin se objevila různá období spolupráce i napětí. Například v dobách Krymského chanátu existovaly obchodní a kulturální kontakty mezi Tatary a Ukrajinci. Nicméně během carského a později sovětského období tatarská komunita prožívala nucené migrace, deportace a omezování svých kulturních a náboženských práv. Na základě literatury můžeme říci, že v minulosti byli Tataři diskriminováni, ale jaká je situace dnes? Podle našich respondentů současné vztahy mezi Ukrajinci a Tatary jsou uctivé a přátelské. Tataři se cítí jako plnohodnotní členové společnosti a Ukrajina je jejich domovem. Mnoho Ukrajinců se navíc zajímá o tatarskou kulturu, navštěvují festivaly, vaří tatarská jídla. Tataři jsou zase vděční Ukrajincům, které jim umožnili návrat do jejich vlasti po stalinské deportaci. Je však třeba poznamenat, že jako v každé společnosti, i mezi Tatary a Ukrajinci mohou existovat názorové rozdíly a občasné třenice. Nicméně většinově je důraz kladen na vzájemnou toleranci, respekt a spolupráci, což umožňuje oběma komunitám žít společně v harmonii a vzájemně se obohacovat svými kulturami.

1. All-Ukrainian population census '2001. State Statistics Committee of Ukraine. [online] [cit. 16.08.2023] Dostupné z: http://2001.ukrcensus.gov.ua/rus/results/general/nationality/
2. GABDRAKHMANOVA, G., GALIMOVA, E., ZAGIDULLINA , D., Tatarski mir (Татарский мир [Tatarský svět]) Kazaň: Nakladatelství Zaman, 2019. ISBN 978-5-4428-0128-6
3. AYDINGÜN, I., and AYŞEGÜL A. Crimean Tatars Return Home: Identity And Cultural Revival (Krymští Tataři Se Vracejí Domů: Identita A Kulturní Obrození), Journal of Ethnic and Migration Studies Volume 33, 2007. Dostupné z:https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13691830601043554 [online] [cit.18.04.2023]
4. BURDS, J. Ethnic Conflict and Minority Refugee Flight from Post-Soviet Ukraine (Etnický Konflikt A Útěk Menšinových Uprchlíků Z Postsovětské Ukrajiny) (1991–2001), The International Journal of Human Rights, Volume 12, 2008. Dostupné z:https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/13642980802396838 [online] [cit.20.04.2023]
5. GABDRAKHMANOVÁ, G.F., Ob osobennost'yach etnicheskoy identichnosti tatar (Об особенностях этнической идентичности татар [K rysům etnické identity Tatarů]), Historický ústav Sh. Marjani Akademie věd Republiky Tatarstán, Kazaň, 2016. Dostupné z:https://cyberleninka.ru/article/n/ob-osobennostyah-etnicheskoy-identichnosti-tatar [cit. 25.04.2023]
6. ISHAKOV, D., IZMAILOV, I. Etnopoliticheskaya istoriya tatar v VI - pervoj chetverti XV v.(Этнополитическая история татар в VI - первой четверти XV в. [(Etnopolitické dějiny Tatarů v VI - první čtvrtině XV století]) Kazaň: nakladatelství Imam, 2000. ISBN: 5-00-001022-1. Další dostupnost: https://www.studmed.ru/ishakov-dm-izmaylov-il-etnopoliticheskaya-istoriya-tatar-v-vi-pervoy-chetverti-xv-v_ce169a81574.html
7. KIRYUSHKO, M.I. Volz'ki Tatary v Ukraini: Poshuk Nacional'noi Ta Religiynoi Identichnosti (Волзькi Татари В Українi: Пошук Нацiональної Та Релiгiйної Iдентичностi [Volžští Tataři na Ukrajině: Hledání národní a náboženské identity]), Bulletin Odesské Národní Univerzity. Sociologie A Politické Vědy. Oděsa, 2009.[online] [cit.20.04.2023] Dostupné z: https://elibrary.ru/item.asp?id=23757785
8. PAVLÁSEK, M. a NOSKOVÁ, J. ed. Když výzkum, tak kvalitativní: serpentinami bádání v terénu. Brno: Masarykova univerzita, 2013. Etnologické studie. ISBN 978-80-210-6480-5.



Počet shlédnutí: 66