Pravoslavný v ČR

Pavla Lišková, Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017

V minulosti hrálo náboženství v životě lidí významnou roli. Mělo vliv na utváření různých společenství. Pod náboženstvím se skrývá určitý způsob jednání, symboly a představy, kterými věřící vyjadřují svůj vztah k tomu, v co věří, např. v Boha. Věřící dodržují určité náboženské rituály a chodí na bohoslužby.

Česká společnost spolu s dalšími evropskými společnostmi vyrostla na křesťanských hodnotách. Díky čtyřicetiletému vlivu komunistického režimu v naší zemi se dnes většina obyvatel České republiky jeví jako „ateisté“. Ti, co jsou podle statistik v zemi věřící, se hlásí hlavně ke křesťanství.

Křesťanství je v současné době nejrozšířenější monoteistické náboženství na světě. Základní dělení křesťanství je na římský katolicismus, pravoslaví a protestantismus. Křesťanské větve se vyvíjely společně, ale během historického vývoje, z kulturních důvodů a tradic, se nejdříve oddělilo v 11. století pravoslaví a ještě později, v 16. století, protestantismus.

Většina křesťanů v České republice se hlásí k římskokatolické církvi. Díky imigrantům a Čechům, kteří mají ukrajinské nebo ruské kořeny, najdeme v naší zemi i početnou skupinu pravoslavných křesťanů. V této práci se autorka zaměří na stoupence pravoslavné církve. Pokusí se nastínit, co věřící vedlo k tomu stát se pravoslavným/pravoslavnou a jaké hodnoty jim jejich víra přináší.

Hlavní výzkumná otázka:

Cílem práce je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jakou hodnotu má pro pravoslavné křesťany jejich víra?

K zodpovězení této otázky pomohou tyto výzkumné podotázky:

• Jak jste se k této víře (náboženství) dostal/a?
• Jaký význam má Vaše náboženské přesvědčení, Vaše víra pro Váš osobní život?
• Co Vám víra ve Vašem životě přináší nebo bere?

Různými náboženskými směry v České republice se zabývá řada autorů. V knize Pravoslaví od Martina Chudoby autor kromě stručných dějin pravoslaví také rozlišuje pravoslavnou církev na pravoslavnou církev řeckou, ruskou, ukrajinskou, srbskou, bulharskou a rumunskou. ¹⁾

Zdeněk Vojtíšek napsal Encyklopedii náboženských směrů v České republice. Uvádí zde základní informace o různých náboženstvích. V kapitole nazvané Křesťanství se věnuje jeho historickému vývoji nejen ve světě, ale i u nás. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku navazuje na nadlouho přerušenou tradici východního křesťanství, kterou na naše území přinesli v 9. století Konstantin a Metoděj.²⁾

Pavel Marek a Martin Lupčo ve své knize Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století nastiňují dějiny této církve na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československé republiky. Zmiňují zde, že na našem území se zvýšil v 19. století zájem o pravoslaví jednak díky ideji slovanské vzájemnosti a jednak díky pravoslavným přistěhovalcům. Dále zde uvádí, že formálně patřilo české území pod správu Srbské pravoslavné církve, ale že větší pomoc českému pravoslaví přišla z Ruska.³⁾

Dějinami pravoslavné církve v letech první Československé republiky se zabývá spoluautor předchozí knihy - Pavel Marek. Ve své knize Pravoslavní v Československu v letech 1918 - 1942 shrnuje vývoj pravoslavné církve v období mezi dvěma světovými válkami u nás. Najdeme zde informaci o ustavení České náboženské obce pravoslavné v Praze v roce 1922. U její „kolébky“ stál po první světové válce Miloš Červinka. Dále zde autor vyzdvihuje tři hlavní osobnosti, které podstatně ovlivnily rozvoj českého pravoslaví v meziválečném období – pražského arcibiskupa Savatije, biskupa srbské pravoslavné církve Dositeje a prvního biskupa církve československé a později ústřední postavu české pravoslavné eparchie Matěje Pavlíka-Gorazdu. Významný byl podle autora i ruský exil v Československu, ruská pravoslavná komunita. Tato komunita znamenala posílení pravoslaví v Československu, ale udržovala si odstup od českých souvěrců a žila si svým vlastním životem.⁴⁾

Jak vypadá pravoslavná církev zevnitř, čemu pravoslavní věří, jak se modlí, je dobře zpracováno v knize Naše pravoslaví, kterou zpracoval kolektiv vedený metropolitou Dorotejem.⁵⁾

V průběhu výzkumu byl použit kvantitativní i kvalitativní výzkum. Každý výzkum má své výhody a nevýhody. Při použití kvantitativního výzkumu jsou sebraná data tvořena hlavně číselně vyjádřenými veličinami. Cílem tohoto typu výzkumu je testování hypotéz na vzorku, který pak reprezentuje vybranou část populace, u které se výzkum provádí. Výhodou kvantitativního výzkumu je možnost získání velkého množství informací od širokého vzorku respondentů. Výsledky lze lépa ověřit. Výzkum je časově nenáročný. Nevýhodou je, že při tomnto výzkumu nemůže jít výzkumník více do hloubky a získat detailnější informace o zkoumané oblasti. Pro kvalitativní výzkum je typické oslovení menšího počtu respondentů. Výzkumník může jít více do hloubky daného problému a získat co nejvíce detailních informací. Kvalitativní výzkum umožňuje odpovědět si na otázky „Jak?“ a „Proč?“. Nevýhodou je časová náročnost, malý vzorek respondentů, obtíže při kvantifikaci získaných dat, nedostatek anonymity u citlivých témat a nemožnost pak výsledky generalizovat v širším měřítku na vybranou populaci.

Při zpracování této práce byl použit především kvalitativní výzkum. Jako metoda byly zvoleny polostandardizované rohovory. Rozhovory byly uskutečněny technikou osobního dotazování. Dva respondenti byli dotazováni po bohoslužbě v pravoslavném kostele a jedna respondentka po kurzu ruského jazyka. Průměrně interview trvalo 20 minut v závislosti na časové dispozici respondenta.

Kvalitativní výzkum byl doplněn a obohacen o data získána kvantitativním výzkumem. Byla využita veřejně dostupná statistická data, která byla sebrána metodou dotazníku ČSÚ při Sčítání lidu, domů a bytů v letech 1991, 2001 a 2011. Metoda byla časově nenáročná. Nevýhodou této metody bylo, že výzkumník nemohl jít více do hloubky a získat hlubší a detailnější informace týkající se zkoumané oblasti.

První část práce je obecněji zaměřena na křesťanství se zvláštním zřetelem na pravoslaví. Dále je pak více popsáno pravoslaví v České republice. Při zpracovávání této části byl využit především kvantitativní výzkum, kdy autorka zjišťovala prostřednictvím statistických údajů informace o pravoslaví a pravoslavném obyvatelstvu v České republice.

Druhá část práce byla zpracována na základě kvalitativního výzkumu. Byli vybráni tři respondenti, se kterými byly vedeny rozhovory. Tazatelka měla připravenou sadu otázek, na které se ptala. Pokud jde o český jazyk, nebyli respondenti rodilí mluvčí a tak mohlo dojít ke zkreslení výpovědí respondentů. Dále není ověřitelné, zda respondenti odpovídali skutečně pravdivě.

Během výzkumu byli osloveni tři respondenti. Všichni si přáli anonymitu, proto budou v práci uváděni pouze pod písmenem. Ze tří respondentů byly dvě respondentky ženy a jeden respondent muž.

První respondentkou byla paní V., která pochází z Ruské federace. Narodila se ve Volgogradu. Vystudovala vysokou školu. Pracuje jako učitelka ruského jazyka. Je jí třicet šest let. V České republice žije od roku 2009. Vdávala se v Čechách na radnici. Její muž je Rus. Mají spolu dvě děti. V současné době je na mateřské dovolené, ale někdy i učí ruský jazyk.

Druhou respondentkou je paní O., která pochází z Ukrajiny. Narodila se v Kyjevě. Vystudovala střední školu. Pracuje jako prodavačka. Je jí padesát šest let. V České republice žije dvacet let. Vdávala se na Ukrajině. Její muž je také Ukrajinec. Mají dvě již dospělé děti.

Třetím respondentem je pan I., který pochází z Bulharska. Narodil se v Sofii. Vystudoval střední školu. Pracuje v oblasti cestovního ruchu, převážně v České republice v Praze. V České republice podniká pět let. Je mu čtyřicet šest let. Manželka je Bulharka mají spolu zatím jedno dítě.

Křesťanství je dnes s více než dvěma miliardami křesťanů (přes 32 % světové populace) největším světovým náboženstvím. Křesťanství se vyvinulo z judaismu. Jeho prvním centrem byl Jeruzalém. Poté proniklo do pohanského světa. Rychle se rozšířilo na západ do Evropy a Afriky, po celém Středomoří a na východ do Asie. Od počátku bylo misijní vírou.⁶⁾ Bylo ovlivněno i myšlenkovými proudy řecko-římského světa. Pojem „křesťanství“ je odvozen od řeckého slova Christós, jímž byl označován Žid Ježíš z Nazaretu, jeho prvními stoupenci. Ježíš se narodil v Betlémě, jižně od Jeruzaléma, v oblasti zvané Judea. Jeho matkou byla Marie, otcem Josef. Je to „mesiášská“ postava. Židé stále očekávají příchod Mesiáše. Ježíš pro ně není Mesiášem, na kterého stále čekají. Pro křesťany je Ježíš Mesiáš.⁷⁾

Křesťané věří v jediného Boha, který je tvořen třemi různými osobami – Otcem, Synem a Duchem svatým (Nejsvětější Trojice). Bůh je zároveň Stvořitelem všeho na Zemi i ve vesmíru. Lidé zhřešili a proto byli odděleni od Boha. Bůh se plně vtělil do svého syna Ježíše. Ježíš měl smířit lidstvo s Bohem prostřednictvím své smrti na kříži. Obětoval se za hříchy lidstva. Vstal ale z mrtvých, přemohl sílu smrti a opět tak mohl vystoupit na nebesa. Lidé, kteří v něho věří a svěřují mu své životy, jsou nakonec spaseni a žijí s ním věčně v nebi.⁸⁾

Křesťané vstupují do církve podstoupením křtu. Pravidelně se modlí, účastní se bohoslužeb, jejichž součástí je lámání chleba a pití vína a dodržují náboženské svátky jako jsou např. Vánoce a Velikonoce. Posvátné texty křesťanství jsou soustředěny v jediné knize – Bibli, kterou tvoří mnoho dílčích knih. Bible se skládá ze dvou hlavních částí – Starého zákona a Nového zákona.⁹⁾

V průběhu lidských dějin docházelo k rozkolu mezi východními a západními církvemi, k různým reformám církve. Do poloviny 11. století se díky různému kulturnímu prostředí a historickému vývoji západní a východní část křesťanské církve odlišovala v mnoha oblastech. Nakonec to vedlo k vytvoření širokého spektra různých koncepcí týkajících se teologie, církevní vlády, stylu a místa bohoslužeb i světového názoru. Jak už bylo zmíněno v úvodu, v roce 1054 se východní církev a západní církev od sebe formálně oddělily a staly se samostatnými tradicemi s odlišnou teologií a liturgií. V křesťanské církvi tak existují různé tradice, které mají své vlastní výklady a praxi. Největší rozdíl mezi nimi je patrně v chápání autority. V římském katolictví je lidskou hlavou církve papež (skutečnou hlavou církve je Kristus), klíčovou institucí církev, svátosti, tradice (tedy církevní učení a praxe, jak byly předávány) a Bible. Pro východní pravoslaví je nejdůležitější tradice (hlavně kréda a spisy raných církevních teologů), liturgie a Bible. Protestantismus přikládá daleko větší autoritu Písmu než tradici a církev v něm není tak hierarchická. Všechny hlavní větvě křesťanství ale věří v konečnou autoritu Bible a jsou sjednoceny v základních naukách.¹⁰⁾

Jako pravoslaví je označován náboženský život patnácti samostatných církví, které vzešly z východní částí církve. Oddělení východní a západní církve, jak už bylo zmíněno dříve, nastalo kvůli různým sporům. Spor byl o kompetence římského biskupa, ve způsobu řízení církve, církevní hierarchii, zda Duch svatý vychází z Otce i ze Syna, nebo pouze z Otce, ale prostřednictvím Syna, jakým způsobem se lze přiblížit k Bohu a porozumět mu. Roli zde hrála i obava východní části církve, že západní se příliš odchýlila od nejstarší křesťanské tradice.¹¹⁾

Pravoslaví dodnes klade důraz na uchování tradice církevních otců a prvních křesťanských koncilů. Snaží se uchovat tradiční, a tedy správný způsob bohoslužby. Být pravoslavným křesťanem znamená především účastnit se bohoslužeb. „Zbožnost v pravoslaví má často rozjímavý, niterný charakter.“¹²⁾ Pravoslavní věří stejně jako římští katolíci v těchto sedm svátostí - tajin (úkonů nebo obřadů, které věřícímu zprostředkuje Boží milost), které Ježíš Kristus ustanovil v Novém zákoně: křest, biřmování, svaté přijímání, pokání, pomazání nemocných, svěcení a manželství.¹³⁾ V symbolice pravoslaví jsou důležité ikony, prostřednictvím nichž je prokazována úcta osobám a dějům, které zobrazují. Papež není nejvyšší autoritou. Kněží se mohou oženit, ale před vstupem do kněžského stavu. Biskupové naopak žijí v celibátu a bývají vybíráni z mnichů. Mnišská tradice v pravoslaví se řídí pravidly Bazila Velikého. Další rozdíl je v chápání vztahu církve ke státu (pravoslaví se více identifikuje se státem než církev na Západě)..¹⁴⁾

Sedm svátostí - tajin

Jak už bylo výše zmíněno, pravoslavní věří stejně jako římští katolíci v těchto sedm svátostí - tajin:

1. Křest – Dítě nebo dospělý člověk jsou křtem uváděni do církve.

2. Biřmování – Při biřmování se uznávají a potvrzují sliby složené při křtu (zpravidla vyslovené v zastoupení dítěte jeho rodiči a prarodiči). Prostřednictvím biřmování dostává křesťan sílu Ducha svatého, proto se biřmují i dospělí kandidáti, kteří potvrdili své vlastní křestní sliby.

3. Svaté přijímání – Přijetí chleba a vína. Přijímání se může odehrát i doma (v případě nemocných) nebo při zvláštních obřadech, kdy není k dispozici kněz, který by sloužil mši, ale laik oprávněný k rozdělování chleba a vína. Věřící věří, že chléb a víno se mění ve skutečné tělo a krev Kristovu jako důsledek slov, jež vyřkne kněz během mše.

4. Pokání – Věřící se vyzpovídá knězi ze svých hříchů a pochybení, takže může dosáhnout odpuštění.

5. Pomazání nemocných – Pomazání nemocných, dříve známé též jako „poslední pomazání“, se uděluje nemocným a umírajícím nebo osobám v nebezpečí smrti. Má umírající posílit a připravit je na smrt.

6. Svěcení – Věřící věří, že muž vysvěcený na kněze dostává od Boha zvláštní sílu. Získává pravomoc udělovat jménem Božím rozhřešení a může sloužit mši, při níž se mění chléb a víno v tělo a krev Kristovu.

7. Manželství – Církev považuje manželství za posvátný svazek mezi mužem a ženou.¹⁵⁾

Pravoslaví v České republice

Pravoslaví se z Byzantské říše šířilo především na sever a největší misijní úspěch zaznamenalo ve slovanských zemích po dobytí Cařihradu Turky v 15. století. Duchovní centrum pravoslaví se přesunulo do Moskvy a na určitou dobu do Kyjeva. Na světě dnes žije kolem dvě stě padesáti milionů východních ortodoxních věřících. Pravoslavné církve se dnes nacházejí především v Rusku, východní Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe. Šíří ji i imigrace.¹⁶⁾

Na naše území přinesli východní křesťanství Konstantin a Metoděj v roce 863. Čeští a slovenští pravoslavní se hlásí k jejich tradici a k tradici jejich následovníků. V 19. století vzrostl zájem o pravoslaví jednak díky ideji slovanské vzájemnosti, jednak díky pravoslavným přistěhovalcům. Formálně patřilo české území pod správu Srbské pravoslavné církve, větší pomoc českému pravoslaví ale přicházela z Ruska. V roce 1922 získala status státem uznaného náboženství Československá obec pravoslavná. V polovině dvacátých let minulého století byl do čela československého pravoslaví zvolen Matěj Pavlík, který přijal pravoslavné biskupské svěcení. Jako biskup Gorazd dovedl pravoslavné křesťany k vytvoření samostatné eparchie v rámci Srbské pravoslavné církve.¹⁷⁾

Žádná instituce v rámci pravoslavného křesťanství nemá pravomoc nad samostatnými pravoslavnými církvemi. Ty se člení na eparchie, v jejichž čele stojí biskupové. Pravoslavná církev je v naší zemi místní samostatná a nezávislá, složená z Pravoslavné církve v českých zemích (v roce 2011 kolem 20 533 věřících) a Pravoslavné církve na Slovensku (v roce 2011 kolem 49 133 věřících). Pravoslavná církev v českých zemích se skládá z eparchie pražské (v čele s arcibiskupem) a eparchie olomoucko-brněnské. Katedrálním chrámem pražské eparchie je katedrální chrám svatého Cyrila a Metoděje, olomoucko-brněnské eparchie Chrám svatého Gorazdy v Olomouci.

Pravoslavná církev na Slovensku se skládá z eparchie prešovské (v čele s arcibiskupem) a eparchie michalovsko-košické. V čele místní církve je metropolita. Může jím být zvolen arcibiskup pražský nebo arcibiskup prešovský. Volí ho sněm, který se skládá ze zvolených duchovních a laiků.

Pravoslavní v České republice

Podle Českého statistického úřadu žilo v České republice při sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 10 562 214 obyvatel. Z toho věřících, hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti bylo pouze 1 467 438 lidí. Je třeba podotknout, že 4 774 323 obyvatel neuvedlo, zda jsou či nejsou věřící. 707 649 lidí v zemi je věřících, ale nehlásí se k žádné církvi ani náboženské společnosti. Celkově se tedy obyvatelé České republiky jeví jako „ateisté“.

Pokud jde o pravoslavné v České republice, hlásí se k Pravoslavné církvi nebo Ruské pravoslavné církvi. Obě církve jsou registrované v České republice. K Pravoslavné církvi v českých zemích se při sčítání lidu v roce 2011 hlásilo celkem 20 628 obyvatel, k Ruské pravoslavné církvi, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice 5 844 obyvatel.

Z 20 628 věřících, kteří se přihlásili k Pravoslavné církvi v českých zemích, 6 685 najdeme v Hlavním městě Praha, 2 607 ve Středočeském kraji, 561 v Jihočeském kraji, 1 493 v Plzeňském kraji, 897 v Karlovarském kraji, 1 693 v Ústeckém kraji, 718 v Libereckém kraji, 579 v Královéhradeckém kraji, 831 v Pardubickém kraji, 336 v kraji Vysočina, 1 956 v Jihomoravském kraji, 1 120 v Olomouckém kraji, 358 ve Zlínském kraji a 794 v Moravskoslezském kraji.

Rozložení 5 844 věřících, kteří se hlásí k registrované Ruské pravoslavné církvi, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice je podle krajů následující: 2 595 v Hlavním městě Praha, 841 ve Středočeském kraji, 188 v Jihočeském kraji, 174 v Plzeňském kraji, 293 v Karlovarském kraji, 321 v Ústeckém kraji, 255 v Libereckém kraji, 125 v Královéhradeckém kraji, 113 v Pardubickém kraji, 122 v kraji Vysočina, 446 v Jihomoravském kraji, 113 v Olomouckém kraji, 89 ve Zlínském kraji a 169 v Moravskoslezském kraji.¹⁸⁾

Při sčítání lidu v letech 1991 a 2001 byla uvedena data pouze u církve Pravoslavné. V roce 1991 se hlásilo k této víře 19 254 věřících, v roce 2001 se jejich počet zvýšil na 22 968.¹⁹⁾ Můžeme tedy vidět rostoucí tendenci. Dnes, kdy přibyla ještě jedna registrovaná pravoslavná církev v České republice, se věřící zřejmě rozložili do těchto dvou církví. Budeme-li uvažovat obě pravoslavné církve, můžeme si opět všimnout rostoucí tendence.

Vybraní respondenti v České republice

Jak už bylo na začátku uvedeno, výzkumu se zúčastnili tři respondenti - dvě ženy a jeden respondent muž.

Získání náboženského přesvědčení

Na začátku výzkumu bylo třeba zjistit, jak se respondenti dostali k pravoslavné víře. Po představení a seznámení se s výzkumem, začal rozhovor s jednotlivými respondenty otázkou:

„Jak jste se k této víře (náboženství) dostal/a?“

Většinou věřící získávají svoje náboženské přesvědčení od svých rodičů v dětství. Někteří se stávají věřícími v dospělosti. Z odpovědí respondentů bylo zjištěno, že všichni tři dotazovaní se k pravoslavné víře dostali už jako děti. K víře byli vychováváni. Jejich rodiče byli věřící, patřili k pravoslavné církvi, pravidelně s dětmi navštěvovali pravoslavné kostely. Chodili na bohoslužby, četli Bibli a slavili pravoslavné svátky. Jako děti byli všichni respondenti pokřtěni.

První respondentka, paní V., která pochází z Ruské federace na tuto otázku odpověděla: „…Od táty, když mi bylo 10 let nebo 11 let….“. Druhá respondentka, paní O., která pochází z Ukrajiny na otázku odpověděla: „…Rodiče byli pravoslavní, postupně mě seznamovali s vírou. Jako malá jsem byla pokřtěna….“ Třetí respondent, pan I., který pochází z Bulharska odpověděl, že v dětství přebral víru od své rodiny.

Význam víry v osobním životě

Dále bylo zkoumáno, jaký význam má jejich náboženské přesvědčení, jejich víra pro jejich osobní život. Pro většinu věřící mívá víra velký význam v jejich životě. Ovlivňuje jejich životní styl, řídí se pravidly víry ve svém životě, …. Pro zjištění informací z této oblasti byla použita tato otázka:

„Jaký význam má Vaše náboženské přesvědčení, Vaše víra pro Váš osobní život?“

Paní V. odpověděla: „Život, jinak bych nežila. Víra mi dává život, pomáhá mi vnímat svět a rozumět mu. …Sjednocuje ruský národ.“ Paní O. přináší její víra klid, pochopení života na Zemi, lásku,…. Dává jí jistotu, že vše bude v životě dobré. Pan I. si zvykl na víru od dětství. Již by si nedovedl představit život bez víry. Víra je součástí jeho života. Pokud neví kudy kam, hodně se modlí. Dříve či později vidí problémy v jiném světle a je klidnější. Víra mu dává sílu v životě, vysvětlení na řadu situací, kterým je dennodenně vystaven.

Z odpovědí je patrné, že víra působí v životě respondentů kladně. Na druhé straně může víra lidem i něco v životě brát. Všichni respondenti se shodli na tom, že jejich víra v jejich životě jim nic nebere. Některým jen trochu času.

Význam víry respondentů pro jejich okolí

Má význam jejich náboženské přesvědčení také pro jejich okolí? To byla další otázka, která tazatelku zajímala. Na otázku:

„Jaký význam má Vaše náboženské přesvědčení pro Vaše okolí?“

Paní V. odpověděla takto: „Nevím, asi žádné. Jenom občas je jednoduší navázat přátelství.“…. Paní O. odpověděla: „Nemá význam. Češi nejsou věřící. V České republice není náboženství populární. O náboženství se s Čechy nebavím.“ Pan I. odpověděl, že pro Čechy nemá náboženství žádný význam.

Projevy víry v životě respondentů

Náboženské přesvědčení se v životě věřících může projevovat různým způsobem. V křesťanství by to mělo být přinejmenším dodržování Božího desatera, přikázáních, která jsou uvedena v Bibli. Proto další otázka pro respondenty byla:

„Jak se víra projevuje ve Vašem životě?“

Paní V. odpověděla: „Snažím se žít jako křesťanka, dělat dobré skutky. Modlím se, navštěvuji církev.“ Paní O. se snaží chovat jako křesťanka, modlí se a snaží se chodit do kostela. Dodržuje desatero. Pan I. se nemodlí každý den, ale snaží se. Každý den prý stačí říci Díky, vše je v pořádku. Do kostela chodí 2 krát měsíčně, někdy i méně. V Praze navštěvuje kostel na Olšanském hřbitově a Pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje.

Život bez víry v Boha

Věřící jsou většinou ponořeni do svého náboženského přesvědčení, že by se svého vyznání již nedokázali vzdát. Jak to vypadá s vybranými respondenty bylo zjištěno následující otázkou:

„Dokážete si představit život bez víry v Boha?“

Paní V. odpověděla: „Dokážu, ale nemohla bych tak žít.“ Paní O.: „Nedokážu si to představit, už ne. Má vliv na můj život. Nebudu to měnit.“ Pro pana I. už je víra součást jeho života.

Všichni respondenti si již tedy nedokáží představit život bez víry v Boha.

Předávání víry dětem

Věřící rodiče se snaží mít věřící i své děti. Jak jsou na tom děti vybraných respondentů zjišťovala tato otázka?

„Jak víru předáváte nebo budete předávat svým dětem?“

Z odpovědí bylo nalezeno, že respondenti již svoji víru předali nebo předávají i svým dětem. Z odpovědí na otázku vyplynulo, že i děti respondentů jsou již pravoslavní křesťané. Všichni tři respondenti nechali své děti pokřtít v pravoslavném kostele. Postupně jim vysvětlili nebo vysvětlují náboženství, co je Bůh, četli Bibli nebo čtou dětskou Bibli a postupně je zasvětili či zasvěcují do pravoslaví.

Dodržování pravoslavných svátků

V každém náboženství věřící dodržují svátky. Které svátky dodržují pravoslavní vybraní respondenti bylo zjištěno touto poslední otázkou tazatelky:

„Jaké pravoslavné svátky slavíte/dodržujete?“

Paní V. odpověděla: „Vánoce, svůj svátek, Velikonoce, Krest Páně.“ Paní V. s rusko-ukrajinskou komunitou každý rok pořádá v Čechách Vánoce pro jejich děti - s dědou Mrazíkem a Sněhurkou. Do Ruska na Vánoce nepojede. Paní O. a pan I. slaví hlavně Velikonoce a Vánoce.

Hlavním cílem této práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jakou hodnotu má pro pravoslavné křesťany jejich víra? Pro splnění hlavního cíle byly využity tři podotázky a další doplňující otázky, které byly položeny vybraným respondentům, kteří jsou pravoslavní a žijí v České republice.

Respondenti byli vybráni ve věku od 36 let do 56 let. Všichni tři žijí a pracují v České republice. Pocházejí ale z jiných států. První respondentka pochází z Ruské federace, druhá z Ukrajiny a třetí respondent z Bulharska. V České republice žijí již mnoho let a našli si zde své přátele. Rádi se zúčastnili tohoto výzkumu, ale měli málo času na detailnější rozhovory.

Všichni respondenti se narodili do věřících rodin. Rodiny vyznávají pravoslavné křesťanství a oni sami byli k pravoslavné víře vychováváni již od dětství. Snaží se dodržovat pravidla a zvyky a uchovat je i pro další generace. Díky víře žijí. Víra jim určuje směr, kterým mají jít ve svém životě, dává jim smysl života. Učili či učí ji i své děti. Často se setkávají s lidmi stejné víry, hlavně pokud jde o dodržování pravoslavných svátků.

Bez problémů vyznávají svoji víru v České republice, ale s Čechy se o víře nebaví, protože jsou podle nich Češi ateisté. S negativními reakcemi se zatím nesetkali. Pravoslaví je v životě ovlivňuje. Ve svém vyznání spatřují spíše výhody. Nevýhody nevidí žádné. Nic ve svém životě ohledně víry by neměnili.

Závěrem můžeme konstatovat, že pravoslavná víra má pro naše respondenty velký význam a ovlivňuje jejich život. Nejvíce se projevuje během pravoslavných svátků, kdy respondenti chodí do kostelů a schází se s přáteli. Dále se respondenti snaží modlit a navštěvovat pravoslavné kostely během roku. Víra jim byla předána rodiči a oni sami předali či předávají tuto víru svým dětem. Díky své víře se cítí v životě více šťastní.

DOROTEJ A KOL. Naše pravoslaví. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1978. Počet stran 87.

GRIVEC, Franc. Pravoslaví.. Kroměříž: Akademie Velehradské, 1921. Počet stran 114.

MAREK, Pavel. Pravoslavní v Československu v letech 1918 - 1942. Brno: L.Marek, 2004. Počet stran 423. ISBN 80-86263-52-5.

MAREK, Pavel, LUPČO, Martin. Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. století. Brno: CDK, 2012. Počet stran 591. ISBN 978-80-7325-293-9.

NEŠPOR, Zdeněk. Jaká víra? Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství. Sociologická studie. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004. Počet stran 115. ISBN 80-7330-061-3.

O´CALLAGHAN, Sean. Malé kompendium světových náboženství. Praha: Knižní klub, 2012. Počet stran 192. ISBN 978-80-242-3467-0.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. Počet stran 462. ISBN 80-7178-798-1.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie nových náboženství. Praha: Knižní klub, 2006. Počet stran 446. ISBN 80-242-1605-1.

Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 [online]. [cit. 28.11.2017]. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=SLD9100PU-KR&pvokc=&katalog=all&z=T



Počet shlédnutí: 127